Schůze zahájena v 10 hodin 03 minuty.

Přítomni:

Předseda : dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

109 senátorů podle presenční listiny .

Zástupci vlády: ministři Bradáč, dr Engliš, dr Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Dankovi, Ikertovi, dr Medingerovi, Slámovi, Tichimu; dodatečně na včerejší a dnešní schůzi sen. dr Rehákovi.

Budeme projednávati pořad jednání:

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 325) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1922, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tisk 330.

2. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 326) k vládnímu návrhu zákona o dani z piva. Tisk 331.

3. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 32Z) o vládním návrhu zákona; kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1922, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních. Tisk 332.

4. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 328) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 333. - Pokračování.

Uděluji slovo poslednímu zpravodaji panu sen. Modráčkovi ke zprávě tisk 332, totiž ke zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 327) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

Zpravodaj sen. Modráček: Ctěné shromáždění! Jako u předlohy, týkající se otázky bytové, tak i u předloh těchto nedostává se nám času, abychom je mohli řádně projednat. Mnohokráte již bylo žádáno, aby senátu bylo popřáno tolik času, aby mohl řádně plniti svou funkci jako parlamentní korporace, jejíž podstatný úkol spočívá v revisi usnesení poslanecké sněmovny.

Marné volání! Opětně projednáváme předlohy tempem tak spěšným že je nemůžeme ani podrobně prostudovat, natož prodiskutovat, a musíme je, jak se říká, spolknout tak, jak byly předloženy. Předloha, o níž referuji a kterouž se mění a doplňuje zákon o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., byla vyvolána nápadným poklesem výnosu obou daní výdělkových v posledních třech letech. Ještě v r. 1926 vynesla všeobecná daň výdělková 85.8 mil., zvláštní daň výdělková 239 mil., v r. 1929 přes depurační akci ministerstva financí, která likviduje nedoplatky z let minulých, vynesla všeobecná daň výdělková toliko 48 mil. a zvláštní daň výdělková jen 88 mil. Výsledek za rok 1930 bude nepochybně ještě hubenější.

U obou daní předvídal rozpočet na r. 1929 výnos dohromady 396 mil., leč státní pokladna dostala jen 136 mil., tedy jen třetinu předpokládaného výnosu. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu neuvádí pohříchu úplnějšího a podrobnějšího vysvětlení tohoto velikého poklesu výnosu obou daní, který nejvíce je nápadným u zvláštní daně - výdělkové. Jest uvážiti, že u této daně běží o závody kapitálově nejsilnější, o společnosti akciové. V republice měli jsme na konci r. 1929 1306 akciových společností s akciovým kapitálem 7.681 mil. a 2070 společností s ručením omezeným s kapitálem 965 mil., dohromady 3.376 společností s kapitálem bezmála 9 miliard, nečítaje v to reservní a jiné fondy. Všecky tyto společnosti, mezi nimiž nachází se taková Škodovka a Živnobanka atd., zaplatily státu na dani výdělkové v r. 1928. 41 mil. a v r. 1929 88 mil., tedy přímo pakatel u srovnání s daněmi spotřebními.

Uvažme vůči tomu, že daň z cukru vynáší státu 644 mil. a daň z piva bude po uzákonění nové daně vynášeti, přes 400 mil.

Předloha, o níž referuji, sleduje hlavně ten účel, aby zabránila jistému obcházení zákona o přímých daních a tím znemožnila umělé snižování daňové základny. Hodlá toho dosáhnouti trojím způsobem: 1. Tím, že zvyšuje držbu v cizích akciích a jiných cizích podílech, jejichž výnos je odpočitatelný od daňového základu, a že tuto držbu časově prodlužuje a i jinak podmiňuje. Podle zákona o přímých daních z r. 1927 u podniků, které měly prokazatelně na počátku hospodářského období pro zdanění rozhodného ve svém vlastnictví alespoň 15 % akcií kuksů, podílů nebo užitkových listů jiného tuzemského, této dani podrobeného podniku nezapočítávají se podíly na zisku z těchto hodnot do daňové základny, nejsou tudíž po druhé zdanitelné. Touto předlohou, o níž jednáme, zvyšuje se držba takových hodnot na 20 % , kromě toho musí býti tyto ve vlastnictví zdaňovaného podniku nejméně po 3 léta před provozním rokem, pro zdanění rozhodným, a dále se klade podmínka, aby tyto hodnoty byly nabyty zcela z vlastních prostředků. Proti této změně nedá se v zásadě jistě nic namítati, ježto skutečně výhoda plynoucí z takové držby byla zneužívána ke zmenšení daňové základny. Podnik, který ten úmysl sledoval, mohl si zakoupiti počátkem provozního roku na dluh, cizí akcie a podíly, nebo se mohly dva závody dohodnouti a vzájemně si půjčiti své akcie a tím oba podstatně snížiti své zdanění. A to se ve skutečnosti dálo. Běží tu, jak je zjevno, hlavně o banky financující průmyslové podniky, jimž se touto výhodou zákona dostávalo velikých úlev daňových. Je však otázkou, lze-li toto nové ustanovení, pokud se týče nabývání dotyčných hodnot z vlastních prostředků, prakticky dobře prováděti. Kterak je možno kontrolovati, že takovéto hodnoty byly nabyty vlastními prostředky na př. u bank, jež pracují převážně se svěřenými penězi a krátkodobými úvěry, nebo u podniků, jež vedle vlastního kapitálu používají trvale kontokorentních úvěrů. To si neumím představiti. Je nebezpečí, že otvíráme tímto doplňkem příliš dveře libovůli berních správ. Kdyby toto nové ustanovení mělo býti přísně vykládáno, neměl by ani jediný závod, který pracuje s cizím kapitálem, nároku na tuto výhodu. V té věci musí finanční ministerstvo dáti přesný návod berním správám, jak si mají počínati. Ostatně chci připomenouti, že starý zákon o zvláštní dani výdělkové neznal vůbec této berní úlevy, ačkoli byl daleko tíživější.

Druhá změna či doplněk, kterým se má omeziti zneužívání výhod zákona o přímých daních, spočívá v tom, že u společných podniků, podléhajících všeobecné dani výdělkové, přiznává se snížená sazba daně pro všechny společníky jen tehdy, když jsou prokazatelně v podniku činni takovým způsobem, že tato jejich činnost jest jejich hlavním povoláním. Dosud platný zákon požadoval jen, aby společník byl v podniku zaměstnán, čímž se umožňovalo, že zřizovaly se podniky s fingovanými společníky, kteří jen občas do podniku se podívali a provozovali vedle živnost zcela jinou, nebo byli v jiném podniku nebo někde v úřadě plně zaměstnáni. Oprava, již navrhuje vláda, je proto správná a úplně odůvodněná. Nemám co k ní připomenouti.

Třetí změna pak, kterou hledí tato předloha zabrániti obcházení zákona o přímých daních, tyká se t. zv. ztrátových fondů. Podle §u 79, lit. f) zákona o přímých daních u podniků, podléhajících zvláštní dani výdělkové, nezapočítávají se do daňového základu úložky fondům, které slouží k úhradě ztrát určitého druhu, na př. ztrát kursovních, -ztrát na strojích, na pohledávkách a pod., když berní správa je uzná za přiměřené. Ustanovení to je doslovně opsáno ze staršího zákona o osobních daních z r. 1896. Je tedy staré čtvrt století a zdá se, že nebyly nikdy proti němu se strany tisku činěny vážné námitky . Tentokráte však finanční ministerstvo je s ním nespokojeno a vidí v tom, jak je praktikováno, újmu pro veřejné finance. Vešlo totiž v obyčej, že podniky zřizovaly nezdaněné ztrátové fondy , nikoli pro přítomnost, nýbrž pro eventuality vzdálené budoucnosti a ztráty v běžném roce kryly z běžného výnosu podniku, takže ztrátové fondy zůstaly nedotčeny, a v důsledku toho thesaurovaly se v nich trvale nezdaněné zisky, a daňová základna byla zkracována dvojím způsobem: jednak přídělem čistého zisku ke ztrátovému fondu, jednak krytím ztrát nastalých v běžném roce z běžného výnosu.

Předloha zákona, o níž jednáme, chce nezdaněné reservy usměrniti k jejich pravému účelu dvěma doplňky. V jednom se stanoví, že nastalé úbytky a ztráty, k jejichž úhradě byla zřízena nezdaněná zvláštní reserva, smějí zkrátiti daňovou základnu, jen pokud reserva nestačí k jejich krytí. V druhém doplňku se praví, že úložky do takovýchto reserv, pokud nejde o daněprosté reservy, určené k úhradě úbytků a ztrát na budovách, strojích, zařízení a na podstatě, nebo o zvláštní reservy pro kursovní ztráty, se zdaní, nebude-li jich nejdéle v e 4 následujících obchodních obdobích upotřebeno podle jejich určení k úhradě nastalých úbytků a ztrát.

K tomu několik slov: Je nesporno, že po rozumu dotyčného, a jak jsem pravil, čtvrt století starého ustanovení zákona nezdanitelnost ztrátových reserv připouští se jedině pro ztráty již nastalé nebo očekávané v době nejbližší. Pravíť se výslovně v §u ?9 lit. f ) zákona o přímých daních z r. 1927, že takové reservy nezdaňují se jen tehdy, jsou-li věnovány na ztráty a úbytky, které již nastaly, nebo lze-li je očekávati jako předvídatelný výsledek obchodních poměrů. Doplňky tohoto ustanovení, jež vláda navrhla a usnesení posl. sněmovny schvaluje, jsou nepochybně ve shodě se smyslem zákona. V praksi ovšem povedou k tomu, že nezdanitelnost ztrátových fondů v jednom směru bude de facto většinou anulována. Jak známo, vyvolaly návrhy vládní v tomto směru velmi ostré protesty ve veřejnosti, jež měly ten výsledek. že usnesení poslanecké sněmovny z původních návrhů vládních odstranilo zpětné zdanění ztrátových reserv, ale jinak je ponechalo beze změny.

Pravil jsem, že ty to doplňky v praksi povedou v jednom směru de facto k anulování nezdanitelnosti ztrátových reserv. Hlavně z té příčiny, že žádný podnik, jemuž záleží na důvěře veřejnosti, a jenž se bude chtíti uvarovati nepříjemných kritik ve valné hromadě, kde by se musila každá ztráta vysvětlovati, nebude své ztrátové fondy ztenčovati a bude krýti případné ztráty nadále z běžného výnosu, takže jejich roční úložky zůstanou nevyčerpány a podlehnou za 4 roky dodatečnému zdanění, pokud nebyly nahromaděny před r. 1930. Jen podniky, nalézající se skutečně v těžké situaci, které jinak své úbytky nejsou s to krýti, použijí těchto fondů k úhradě ztrát.

Další důsledek těchto doplňků k §u 79 bude ten, že podniky zmenší své úložky k ztrátovým fondům z čistého výnosu a budou snažiti se větší měrou zjednati si reservy tajné většími odpisy ze zboží, pohledávek atd. Základna pro zdanění se proto sotva podstatně zvětší. Jest otázka, zvýši-li to daňovou morálku. V zásadě jest ovšem i toto opatření správné, prakse ukáže, jak se osvědčí, statně bylo značně zmírněno vložkou, že dodatečné zdanění netýká se daněprostých reserv, určených k úhradě úbytků a ztrát na budovách, strojích, zařízeních, nebo jde-li o zvláštní reservy pro bursovní ztráty. Pohříchu je těžko o těchto věcech se rozšiřovati, ježto osnova zákona vyžaduje neodkladného vyřízení a nelze na ni nic měniti, ani doplňovati.

Na konec dlužno zmíniti se ještě o jedné změně, se kterou přichází tato osnova. Sazba zvláštní daně výdělkové pro podniky znevýhodněné zvyšuje se z 8 % na 9 % . Zvýšení to není nespravedlivé, ježto zákon z r. 1927 poskytl těmto podnikům na jedné straně značné úlevy, jež ve starších zákonech nejsou a novela tato jen poměrně v malé míře je omezuje.

Vzhledem k tomu, že novela tato souvisí s finančními projekty vlády, aby byly kryty výdaje Národním shromážděním letošního roku odhlasované, a že skutečně obmezují v jistých směrech obcházení jeho na přímých daních na újmu nejen státních, ale i samosprávných financí, usnesl se rozpočtový výbor doporučiti i v tom znění, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna, slavnému senátu.

Mám k tomu jen tu připomínku, že by bylo jedenkráte již záhodno, aby zákony se sdělávaly tak, aby nebylo potřebí je za krátkou dobu novelisovati a doplňovati. (Souhlas.) Půjde-li to tak dále, nevyznají se v zákonech usnesených v Národním shromáždění ani finanční orgány, ani občané, kteří se v nich již teď nevyznají, ale nevyznají se v nich ani úřady, zejména berní správy. Z toho následuje potom všeobecný chaos. Je potřebí, aby v této věci byla již jedenkráte učiněna náprava. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Budeme pokračovati v debatě. Ke slovu je přihlášen jako řečník > proti < pan kol. Janček, jemuž uděluji slovo.

Sen. Janček: Slávny senát! Ako badáme z krátkej doby , my sme tu len ako dekorum, nič sa na tom meniť nedá, ale k vôli tomu dekoru predsa len niečo prehovorím.

Predloženým vládnym návrhom sa doplňuje a mení zákon zo dňa 15. júna 1927 o priamych daniach. O týchto priamych daniach by najlepšie vedel pohovoriť taký odborník doctor juris, ale čo sú moje vedomosti, to vám poviem.

Vládny návrh zákona tohoto doplňuje, čo je potrebné, aby sa podniky nevymykaly zpod povinnosti odviesť cisárovi, čo je cisárovo, a Bohu čo je božie. V tomto smere návrh tento možno len schvaľovať, ale nemožno ponechať ťarchu daňovú len robotníctvu a strednej vrstve, ktorá dnes je vlastne hlavným nositeľom bremena verejnýchi tiarch, Veľké podniky, ktoré majú hbitého šikovného účtovníka a účtovnictvo a tak utekajú finančnej správe s daniteľnými prebytkami do všelijakých tajných rezerv a hojne nabubrených investičných položiek a okrem toho štátna správa si tiež nechá riecť a tým najväčším podnikom pod tlakom depresie a vplyvnych intervencií odpúsťa viacmilionové daňové zaostalosti, naproti tomu malí živnostník je vyssávaný a v slova smysle vyzliekaný. (Souhlas.)

Dve veci sú vytknutia a zavrhnutia hodné pri tomto návrhu: že návrh tento zavádza posiaľ nebývalú praks zpätnej platnosti až po začiatok bežného roku, čo není prípustné a neslobodno dopustiť, aby naša finančná správa si tomu zvykla, vlastne nadobudla k tomu odvolacie, uzuelné právo.

Veď v tom páde sa naštrbí všetok právny poriadok, nikto nebude istý, či mu neprijdú zhabať ťažko nastrádaného trochu majetku po rokoch.

Ba môže sa stávať, že štátna finančná správa príjde po tomto návrhu s novým, dľa ktorého bude poverená parlamentom 5 rokov zpäť žiadať na poplatníkoch nejaké vymyslené danové ťarchy .

Dosť nešvárov zapríčinujú platné zákony, podľa ktorých poplatníci ešte dnes v 14. roku republiky nevedia, či neprijdú jedon pekný deň od neho inkasovať daň za predošlé decenium.

Nemôžeme pripustiť, aby ku týmto jestvujúcim daňovým nesnádzam prišla eště nová, novososnovaná ťarcha. Keď už má byť zavedená nová úprava zdanenia, nech je zavedená s platnosťou odo dňa vyhlásenia tohoto zákona alebo od 1. januára r. 1931. (Tak jest!)

Páni moji, neslobodno ani daňové výhody, ani daňové ťarchy zo zpätnou platnosťou zavádzať, bo každý podnik založený na výdelkovom (zárobkovom) podklade, musí zo všetkými momentami finančného rázu kalkulovať. Keď sú to výhody, musí s nima vedieť kalkulovať preto, aby bol konkurenčne schopný; keď sú to ťarchy, aby na obchod nedoplácal.

A preto navrhujeme, aby v predloženom návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon zo dňa 15. júna 1927, čís. 76 Sb. z. a n. o priamych daniach, v celom znení bol zmenený, že platnosť jeho nabýva účinnosti od 1.januára 1931. Hlavne sa to týka čl. II, ktorý má znieť: Ustanovenie tohoto zákona. ktoré prevedie minister financií, nabýva účinnosti pre vymeranie dane počínajúc bežným rokom 1931.

Neprijateľná je vlastne celá osnova a síce preto, bo sa očekáva, že vláda v tejto svetovej krízi príjde príkladom vopred, t. j. bude vzorom snižovania všeobecnej cenovej hladiny, čo není možné do tej doby, kým vláda prichodí zo zvyšovanými daňovými ťarchami. A preto moja strana za tento návrh hlasovať nebude.

Ale keď som pri daňovej otázke, tak musím sa dotknúť spôsobu vyberania daní v smysle našeho daňového zákona, ktorý je teoreticky , fiškálne velmi pekný, t. j. vyznaj sám čo môžeš platiť, len že je to hra na slepú babu. Keď poplatník vyplní tie hárky: A., B., C., D., statočne a poriadne, obdrží čisto z jasna o 2, 3 mesiace výmer s 3 až 4 väčším zdaniteľným obnosom. Tak na čo sú tie hárky? Vzdor tomu, že na konci každého je napísané, že keď sa to riadne nevyplní, dostane sa 5-10 až 30.000 pokuty, vzdor tomu ti páni sami poplatníkov učia, aby to riadne nevystavovali, bo mne samému jedon pán riekol, ty si blázen, keď to riadne vyplníš. Tak kde je tu daňová morálka? Tedy na čo tá sekatura s hárkami a paragrafy?

Náš daňový zákon vyžaduje, aby každý poplatník y bol, keď nie univerzitným profesorom, aspoň univerzitným posluchačom. Daňový zákon má byť sosnovaný pro ľud jednoducho, zreteľne a jasne, krátkymi jasnými vetami. V našich zákonoch sú veťy od ľavého vrchného konca hárku po spodný pravý koniec a odvoláva sa na paragrafy z predošlých rokov. No, čo si s tým má jednoduchý poplatník počať? Musí isť alebo ku krčmárovi alebo k farárovi, notárovi, od Kajfáša k Judášovi, celú dedinu prípadne musí pobehať a konečne zaplatiť fiškálovi, aby konca kraja došiel s tými nešťastnými hárkami a paragrafami.

Občanovi poplatníkovi i treba jadrne a jasne povedať čo má, koľko má platiť každý rok a dať mu pokoj, aby mohol kludne zarábať. Dnes je celé poplatnictvo vo večnej neistote, bo ani jedon úradník ani jedného berného úradu v celej republike a celá finančná správa nevie poplatníkovi povedať, koľko má platiť, koľko je dlžen ani na jar ani v jaseni. (Sen. dr Kovalik: Chaos.!) Ano. a jestvuje tak dlho, ako jestvuje republika, celých 13 rokov.

A pamätajte moje slová: Tento chaos daňový bude trvať tak dľho, ako dľho budeme obšťastňovaní našim daňovým zákonom. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan. sen. Spies.

Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Jestliže dnes zaujímám jménem své strany stanovisko k předloženým zákonům, pak děje se to z toho důvodu, abych poukázal k tomu, že uzákonění těchto předloh souvisí s veškerou podporou zemědělství a že máme největší zájem na tom, aby při tvoření těchto zákonů břemena, která spočívají na zemědělství, na obchodě a průmyslu, nebyla rozmnožována, nýbrž zmenšena, a že při těchto předlohách mají býti směrodatnými, nikoli politické, nýbrž výhradně jen hospodářské důvody.

Je bohužel zjištěnou skutečností. že u nás politika je vždy silnější nežli hospodářství. Skutečnost která nás hospodářsky nesmírně poškozuje a ve všech oborech nám je na závadu. Na politiku obětovali jsme v posledních letech miliony, na hospodářství naproti tomu velmi málo. A přece mělo by tomu býti naopak. Neboť to nemůže nikdo upříti, že hospodářství je důležitější nežli politika. V řádném státě může býti politika jen následkem hospodářství, hospodářství předpisuje politiku. Státy vznikají a státy zanikají, když toho hospodářství vyžaduje, a státy mohou dokonce zahynouti, jednají-li proti zákonům hospodářství. Příkladem toho zánik Rakouska, které skutečně zahynulo následkem své špatné hospodářské politiky.

Vypracovati se z této hospodářské tísně, z této všeobecné krise, je velmi těžké, a vyjímám-li při tom zejména zemědělství, shledáváme, že již na samém počátku, když krise před dvěma lety nastávala, nebylo zde naprosto žádného porozumění pro tísnivou situaci sedláků, a dnes je to tak daleko, že se sice uznává, oč vlastně jde, že jde o bytí nebo, nebytí zemědělství, že však nikdo není ochoten přinésti skutečnou a činorodou pomoc. Všechny ty zákony, které v posledních měsících byly přijaty na ochranu zemědělství, neměly účinků, musily však býti velmi draze vykoupeny koncesemi, které ve svých účincích státní hospodářství nesmírně zatěžují a na poplatníky kladou obrovské požadavky, tak zákon. o podporách v nezaměstnanosti, který nezaměstnaným přinesl ihned úspěch, naproti tomu na venkově stále citelněji se projevuje nedostatek dělníků, poněvadž lidé zamítají učiti se práci sedláka, poněvadž tato práce je příliš špinavá a namáhavá, pracuje se přece raději jen 6 hodin místo 14-16 hodin.

Nejsme proti zákonům a zařízením sociální povahy , ale jak se podpora v nezaměstnanosti nyní provádí, jest úplně pochybeno. Proč neopatří se skutečně práce, která se najde všude, když stát pomůže. Náš průmysl musí se stále více omezovati na domácí trh, který však může spotřebovati nejvýš 40 - 60 % . Kupní síla, obzvláště u zemědělství, značně poklesla, nezaměstnanost naproti tomu vzrůstá každého měsíce, sociální břemena spočívají jako olověné závaží na hospodářství a ztěžují mu život.

My, kteří bydlíme mezi obyvatelstvem na venkově a známe výdělečné potíže každé vrstvy obyvatelstva, my máme plné porozumění pro sociální tíseň všech povolání, ale tomuto porozumění na naší straně dostává se bohužel jen příliš špatné odměny tím, že v posledních 2 letech nebylo vůbec žádného porozumění pro tíseň v zemědělství a s úmyslnou lhostejností se přes to přecházelo, patrně v úmyslu přiblížiti sedláka socialistickým anebo komunistickým tendencím.

Pohled do budoucnosti není možný, aniž by se pomýšlelo na nutnost úspor, a zmiňuji-li se o reformě správy, pak nepřinesla nám skutečně toho, co nám měla přinésti: zjednodušení správního aparátu a jeho zlevnění. A právě, pokud jde o tyto věci, budeme brzo nuceni se vzpamatovati a skutečně začíti se zjednodušením správního aparátu. Neboť toto je hospodářskou nutností prvého řádu.

Co všechno možno přece u nás ušetřiti. Vzpomeňme si na parlamentní aparát. Netřeba to vůbec bráti pod lupu, neboť také prostým okem vidíme obě velké parlamentní korporace, které nepracují v tom smyslu, jak toho lid, snad také jiní činitelé žádají. Polovina toho, anebo také jen jedna komora by zajisté stačila usnášeti se o zákonech ve smyslu ústavy, a k tomu tato přemíra zákonů a nařízení, na obyvatelstvo zrovna prší spousta zákonů; z těchto evangelií zákonů nelze vždy čerpati dobré poselství, ani okresní hejtman nemůže znáti všechny předpisy, poněvadž nemá času k tomu, aby je četl. Čím horší je stát, tím má více zákonů, to věděli již staří Římané.

Reforma správy, prováděná ve smyslu úspor, musí usnadniti hospodářství pomocí dávek, neboť neplatí stát, země nebo obce, nýbrž obyvatelstvo hospodářství platí; naše stanovisko k předloženým zákonům může býti jakékoli, jedno je pro nás úplně jasné: pokles cen musí nastati ve všech oborech hospodářského života, náklady této hospodářské krise musí nésti nikoli zemědělec, nikoli sedlák sám, nýbrž ruku v ruce s tímto poklesem cen musí také stát pomýšleti na to, aby břemena veřejné správy a vojenské výdaje uvedl v soulad s nynější hospodářskou situací.

Nutno tedy také přímé a nepřímé daně a sociální břemena, jakož i neproduktivní výdaje za t. zv. obranu přiměřeně snížiti. Jest úplně vyloučeno, aby hospodářství za nynějších poměrů mohlo tato břemena dále snášeti. Ještě méně je myslitelno, že by skutečného ozdravění národního hospodářství bylo lze docíliti bez zmenšení daní a zlevnění veřejného aparátu správního. Německo, které nám také při snížení cen může sloužiti za příklad, zmenšuje nejen značně daně, nýbrž zkracuje od 1. ledna 1931 také platy státních úředníků, ministry a říšského presidenta nevyjímajíc, a z rozhodčího výroku v berlínském sporu kovodělníků lze souditi, že také mzdy budou sníženy. U nás bylo právě ve znamení snížení cen státním úředníkům povoleno 13. měsíční služné. Při tom dlužno ovšem míti na zřeteli, že platy a mzdy u nás jsou v poměru podstatně nižší nežli v Německu. Přesto je toto zvýšení platů v jistém rozporu s akcí na snížení cen. Ale tento větší výdaj bylo by lze snížením ozbrojovacích výloh bohatou měrou nahraditi, neboť žijeme přece v nejhlubším míru. Není žádného zmenšení výdajů, jež by obyvatelstvo bez rozdílu národnosti více uvítalo, nežli právě toto. Naproti tomu nelze si ničeho přáti více, než aby ministr financí věnoval zvláštní pozornost velkým peněžním ústavům. Je zjevným tajemstvím, že se velkobanky staly pravými pány hospodářství a že svou vysokou úrokovou mírou zdražují výrobu, na druhé straně však snaží se stát každoročně připraviti o miliony na daních. (Předsednictví převzal místopředseda Luksch.)

Co se nyní týče jednotlivých daňových předloh samotných, stojím na stanovisku. pokud jde o všeobecnou daň výdělkovou, že je rozčílení jistých kruhů úplně neoprávněné, poněvadž jde přece jen o zvýšení o jedno procento, dále o ustanovení ve příčině reserv a jistých cenných papírů, na změně dotyčných §§ 55 a 57 samých nemá zemědělství tak velkého zájmu. Z našeho venkovského stanoviska nečiníme proti tomu také žádných námitek. Poněvadž dosavadní mírné znění § 57 vedlo k obcházení zákona a nepřímo k daňovým zpronevěrám, dlužno nové znění se stanoviska zemědělství jen uvítati, poněvadž toto má jistě zájem na tom, aby také poplatní síla ostatních povolání ve smyslu platných zákonů byla plně zachycena. Rovněž tak nelze se stanoviska zemědělství zajisté ničeho namítati proti ostřejšímu formulování §§ 55 a 79 lit. 1) stran zdanění majetku akcií, kuksů, podílů společností s ručením obmezeným anebo podílů jiných podniků tuzemských, jež podléhají dani výdělkové.

Výnos zvláštní daně výdělkové od berní reformy značně klesl. Podle důvodové zprávy činil roku 1926 asi 239 milionů, 1927 asi 251 milionů, 1928 asi 41 milionů, 1929 asi 88 milionů a v prvé polovině 1930 asi 51 milionů. Jedná se zde o tak rapidní pokles daňových platů, zejména u velkého finančního. a průmyslového kapitálu, kterému zajisté také zemědělství nemůže klidně přihlížeti, zvýšení daňové sazby z 8 na 9 % je tudíž více nežli oprávněné. Za to vypadají bilance akciových společností skvěle. Tak vydělala Králodvorská cementárna v posledních letech každoročně tolik, co činí její celý akciový kapitál, podobně je tomu také s jinými velkými podniky. (Sen. Kostka [ německy ] : Ne všechny!)

Co se nyní týče změn, které vláda navrhuje stran dodatečného zdanění zvláštních účtů ztrát, tož musíme se vysloviti proti tomu, poněvadž zde pro to není dostatečného daňově právního důvodu. Rovněž je zpětná účinnost daňového ustanovení, kterým se platný právní stav pro poplatníky zhoršuje, velice nespravedlivou, ale také nejvýš nebezpečnou zásadou, neboť podkopává důvěru v platný daňový řád a následkem toho ovšem také důvěru v platný právní řád vůbec.