Dále jste dělali berní reformu a tím jste bohatým ulevili, chudým přitížili. Přímé daně se snižují, nepřímé se zvyšují. To dlužno rovněž zapsati na váš účet, stejně tak jako značné zkomolení sociálního pojištění. Že se toto v posledním okamžiku trochu zlepšilo, než původně bylo zamýšleno, nebylo lze připisovati dřívější občanské většině, nýbrž mohutnému odporu, který kladla dělnická třída; nejen socialistické, nýbrž také křesťansko-sociální a dokonce fašisticky orientované dělnictvo protestovalo. S touto náladou jste musili počítati, proto reforma nedopadla tak, jak jste si přáli.

Vývody komunistického sen. Nedvěda nebudu se zabývati. Všechny jeho vývody mohl bych v podrobnostech vyvrátiti, ale zdá se nám, že tato budova není místem, kde dlužno vypořádati programatické a taktické boje mezi sociálními demokraty a komunisty. Tento zápas se vybojuje v továrnách, v dílnách. Kdyby komunisté nenadávali jen sociálním demokratům, kteří jsou činěni odpovědnými za všechno, co se dělá v soukromokapitalistickém hospodářském řádu, byli bychom snad dále. Dnes se všechno svaluje na sociální demokraty. Sen. Nedvěd vypravoval, že se ve Vídni děje mnoho sebevražd, na tom mají vinu sociální demokraté! Právě na tom mají vinu sociální demokraté, poněvadž se jim nepodařilo, ačkoli vystavěli 40.000 bytů, odstraniti bytovou nouzi. Ale o panu Seipelovi, který pracuje s fašismem, který činí všechno možné, aby připravil krvavou lázeň mezi dělnictvem, nemluví žádný komunista. Co pan Seipel činil před volbami, nemělo za účel nic jiného nežli pustiti mocně žilou dělnické třídě. (Výkřiky sen. Böhra.) O tom nemluví komunisté ani slůvkem. A tak si sami u objektivně smýšlejících lidí zjednávají opovržení. Kdyby dali síly, jichž používají proti sociálním demokratům, do služeb dělnické třídy, stáli bychom nejen před lepší ochranou nájemníků, nýbrž také v jiných oborech byli bychom na tom podstatně lépe.

Předloha je kompromisem, pro který jako němečtí sociální demokraté hlasovati můžeme a budeme. (Souhlas.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem jen pan sen. Stöhr. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Při vývodech váženého pana řečníka přede mnou zajímala mne obzvláště jeho kritika nynějšího systému placení úroků a kritika snah jednotlivých velkých kartelů, setrvati při nynějším stavu, což přece v souvislosti s celým nuceným hospodářstvím bytovým má jistý význam. Souhlasím s ním v mnohém ohledu, obzvláště co se týče vysoké míry úrokové a neochoty snížiti úroky, kdy vláda sama až dodnes marně hledala jakoukoli ochotu. Dávám mu v tom úplně za pravdu, co řekl o kartelech, obzvláště pokud jde o železo a cement, zajisté, zde shledáme se v témže šiku. (Sen. Stark [ německy ]: Zkusíme to jednou!) Jsem ochoten, pánové, chci dokonce kráčeti v čele s praporem vy s červeným a já se zeleným! (Sen. Stark [ německy ]: Pak se přece octnete v konfliktu se svými kolegy!) Nikoli, moji kolegové smýšlejí právě tak jako já a doznávají poctivě že dnešní poměry potřebují reformy. Co však přirozeně nemohu podepsati, je kritika, kterou kolega Jarolim prováděl na činnosti staré koalice. (Sen. Stark [ německy ]: To trochu bolí!) Buďme poctivými, jednou, až nebudete ani vy, ani my v koalici, bude se kritisovati to, co jsme vykonali s druhými, právě tak, jako se to děje dnes, bude nutno věci právě tak novelisovati, poněvadž se přežijí. Nesouhlasím, jak jsem řekl, s kolegou Jarolimem a jinými zástupci levicových stran v otázce ochrany nájemníků. Zde projevuje se příkrý rozpor v základní tendenci. Kdybychom neviděli nebezpečí před očima, nezaujímali bychom v této otázce jiného stanoviska, nežli jaké zaujímáte vy. Byli jsme však k tomu donuceni pro hájení základní zásady našeho smýšlení. Musíme tak tedy bezpodmínečně činiti.

Tvrzení, že ochrana nájemníků u nás je dosud nutností, způsobenou hospodářskými poměry anebo jimi podmíněnou, nemůže za žádných okolností činiti nárok na všeobecné uznání, ačkoli to zastánci ochrany nájemníků zdůrazňují jako pádný důvod při své argumentaci. Účel, který dosud byl sledován, snad také dnes ještě je sledován zachováním ochrany nájemníků, lze zajisté nastíniti jako projev mnohem hlubších snah. Zachování ochrany nájemníků lze s klidným svědomím označiti jako >socialisaci studenou cestou <. Snahou konfiskovati důchod, resp. výnos půdy, dosáhne se studenou cestou téhož, čeho se dosáhne přímou konfiskaci půdy, převedeme-li ji po násilném vyvlastnění do veřejného vlastnictví. Konfiskace důchodu z domovního majetku následkem ochrany nájemníků je navenek trochu méně brutální, méně do očí bijící donucovací opatření nežli nápadnější jednoduché vyvlastnění půdy. Tuto dosud praktikovanou metodu musíme, poněvadž se právě uváděla ve skutek tak skrytě a zastřeně a v sobě skrývá cíl vyvlastnění majetku, jako prokazatelně nebezpečnou metodu vyvlastnění co nejostřeji potírati. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.)

Obhájcové ochrany nájemníků oháněli se dosud tvrzením, že soukromý stavební podnikatel úplně prý zklamal, pokud jde o snahy podpory stavebního ruchu. Při tomto nikterak neprokázaném tvrzení se však vědomě zamlčuje, že následkem ochrany nájemníků, trvající již od tolika let, jakákoli rentabilita všech soukromých stavebních podniků byla zničena. Na místo soukromého podnikání má podle názoru zastánců nuceného bytového hospodářství nastoupiti stát, země, okres, obec anebo družstvo. Těmto stavebníkům má se z veřejných prostředků dostati zcela značných podpor. Tyto veřejné prostředky pocházejí však většinou z kapes těch poplatníků občanů našeho státu, kteří na úpravě bytové otázky ve smyslu snah našich socialistických stran nemají zájmu, naopak, kteří se co nejostřeji staví proti tomuto způsobu řešení otázky nájemníků.

Obhájcové ochrany nájemníků z parlamentních kruhů poukazují na příklad vždy s oblibou na tak vysoko vychvalovanou bytovou reformu, kterou provedl sociálně-demokratický magistrát města Vídně. Jestliže se však na místě samém informujeme o významu a ceně této bytové reformy, pak je dojem zcela, jiný, nežli když se nám jen v některém ilustrovaném časopise předvádí tato tak ideální snaha většiny socialistického magistrátu města Vídně. Reklama slovem a obrazem hraje i zde jistou úlohu. (Sen. Niessner [ německy ]: Fotografie budou tedy asi falšovány?) Nezáleží také na fotografiích. Přiznávám, že bytová péče, kterou provádí město Vídeň, je v jádře dobrá, ale mnohé se v praxi projevuje přirozeně jinak. (Sen. Niessner [ německy ]: Co je tedy na vídeňské stavební činnosti špatného? Řekněte nám to zcela určitými slovy!) Mohu jen opakovati, co jsem nyní řekl, že stavební činnost o sobě není špatná, nýbrž že právě podporováním kolektivních staveb brání podpoře individualismu. Poukázal jsem před chvílí na snahu jistých kruhů o podporu kolektivních snah. Poukázal jsem taky k tomu, že se dosud jevila nejlepší snaha soukromým stavebním podnikům odejmouti rovnoprávnost s kolektivními stavebními podniky a snaha pokud možno rychle a jistě úplně zničiti soukromé stavební podnikání. Na místě soukromých stavebních podniků mají býti zřízeny, resp. nastoupiti z veřejných prostředků co nejlépe podporované veřejné stavební podniky. Zkrátka řečeno: >Podporování kolektivismu na škodu individualismu, resp. zničení individualismu.< A tu nám chce ještě někdo namluviti, že žijeme v demokratické republice. Zde bylo by možno zvolati: > Slova sice slyším, však nedostává se mi víry! <

Poněvadž ochrana nájemníků a všechno to, co dosud v tomto oboru bylo vytvořeno, nebylo nikterak ani v zájmu státu, ani v zájmu převážné většiny jeho občanů, my naopak ve zrušení všech dosavadních donucovacích opatření bytových spatřujeme možnost odstranění bytové krise, prohlašuji, že projednávaný zákon o úpravě ochraně nájemníků a o stavebním ruchu nás nikterak neuspokojil.

Od bytové politiky, dosud pěstované - vždyť právě z bytové otázky dovedli učiniti stranické politikum, které dosud velmi táhlo - dlužno konečně, a to pokud možno rychle a navždy upustiti, má-li také zde nastati ozdravění a pořádek. Tímto věčným odkládáním, samými provisorii se dosud nedosáhlo ničeho, praničeho. Poměry se ani pro převážnou většinu všech nájemníků nezlepšily. U majitelů starých domů se však situace vytvořila již přímo katastrofálně.

Tím, že vlastníkům starých domů již od tolika let odňato je volné právo disposice s jejich majetkem následkem bytového zákona, poklesla velmi značně prodejní cena těchto majetkových objektů. Tyto majetkové objekty jsou již od tolika let téměř vyloučeny z řady daňových objektů a činitelů tvořících nový kapitál. Udržováním starého nájemného na nízké úrovni vytvořen byl uměle příkrý rozdíl mezi novými nájemníky a starými nájemníky. Tuto okolnost dlužno však také se stanoviska ryze sociálního nazvati velkým bezprávím a vyslovenou nespravedlností. Ale na druhé straně nebude se moci stavební ruch, obzvláště soukromý stavební ruch, vzmáhati tak dlouho, dokud na našem hospodářství bude lpěti toto zákonité nucené hospodářství.

Ve spořádaném státě není podle zákonů dovoleno jakkoli zasahovati do soukromého vlastnictví bez spravedlivého odškodnění a plné náhrady, a mají nabytá práva byti nejlepším způsobem chráněna. Je-li tento názor správný, o čemž sotva lze pochybovati, pak musili by všichni zástupcové obou komor našeho parlamentu otázku ochrany nájemníků chápati zcela jinak, než jak to přináší projednávaný zákon, a otázka řešení ochrany nájemníků by nám všem nadále nepůsobila obtíží.

Poněvadž však u nás všechno se může díti jen cestou handrkování - užívá se pro to příjemněji znějícího slova > kompromis < - což mimochodem řečeno se mně nikterak nehodí a nelíbí, jsem také ochoten přikloniti se k názoru, že od nynějšího provisoria ochrany nájemníků až do definitivní úpravy, které se domáháme, vsunouti dlužno přechodní periodu. Připouštím také, ze odbourání nynějšího nuceného hospodářství není možno provésti jednoduchým škrtnutím pera anebo jedním paragrafem zákona. Toto odbourání může se zajisté díti jen systematicky. Že při vytvoření přechodní periody nutno vzíti zřetel na nynější hospodářské a sociální poměry, toho jsme a byli jsme si také vždy vědomi. Kdyby projednávané provisorium ochrany nájemníků nám bylo bývalo předloženo jako přechodní provisorium s přiměřeně lépe vyslovenými ustanoveními, pak byli bychom se mohli s věcí přece ještě snáze smířiti. Byli bychom při tom musili ovšem mnoho, ba velmi mnoho zapsati na účet všeobecně panující hospodářské situace. Ale jak se věc dnes upravuje u vlády, nemůže nás nikterak uspokojiti. Při počátku jednání bytové komise domnívali se zastánci ochrany nájemníků namnoze, že se mohou přiblížiti řešení bytové otázky vyšetřením statistického číselného materiálu. Došlo se však bohudíky přece k poznání, že se nevědělo, co počíti s číselným materiálem, který nám byl dodán, a že tohoto statistického číselného materiálu nebylo lze použít ipři řešení otázky nájemníků.

Dodaný číselný materiál byl tak pochybný, že nemohl poskytnouti ani přibližně účelný podklad při posuzování této otázky. Statistikou zjištěný počet osob hledajících byt bylo by lze vždy oceniti jen jako nějaké číslo, vzaté přímo ze vzduchu.

Jako zásadu musíme stále míti na očích, že objektivní potřeba bytů převážnou většinou v prvé řadě závisí od toho, jak drahé jsou byty, které jsou k disposici pro ty, kdož hledají byt, a jak drahé jsou byty, které zůstávají pod ochranou nájemníků.

Potřeba bytů závisí však také od toho, jak drahé jsou byty v novostavbách. Čím levnější jsou takovéto byty, tím větší je počet osob, které hledají byt. Byty, které byly vystavěny, resp. které se staví s podporou státní, musí býti přece podstatně levnější, nežli byty, které byly vystavěny, resp. které se staví, bez podpory z prostředků státních. Pro prve jmenovanou skupinu hlásí se také podstatně více uchazečů o byt.

Subjektivní potřeba bytů závisí však převážně od toho, jak drahé jsou byty v novostavbách.

Těmito svými vývody přiznal jsem se v zásadě nepřímo k podporování stavebního ruchu podporami ze státních peněz. Hájím to sám při výslovném zachování rovnoprávnosti pro soukromé stavební podnikání a při vyvarování všech výstřelků této podpory stavebního ruchu, obzvláště jakýchkoli škodlivých snah proti soukromému hospodářství.

Při postavení tolika levných bytů za pomoci státních peněz v novostavbách, kolik se dnes hlásí uchazečů o byty, uprázdnily by se však mnohé byty ve starých domech, kde dosud obývali uchazeči o byty. Tato jednostranná snaha podpory stavebního ruchu mohla by se rovnati vyslovenému mrhání národním jměním.

Kdybychom v nejbližší době chtěli podporu stavebního ruchu rozšířiti na tolik, co dnes vykazuje potřeba bytů, a kdybychom teprve po dosažení tohoto cíle chtěli zmenšovati ochranu nájemníků a zrušiti ji snad úplně teprve po letech, musili bychom takovéto počínání a snahy označiti za neodpovědné.

Ale zastánci ochrany nájemníků a nuceného hospodářství bytového uvádějí stále také ještě jiné důvody pro další udržení těchto nucených opatření. Zastánci ochrany nájemníků zdůrazňovali mezi jiným v době uplynulé lepší konjunktury v našem státě, že se nemůže a nesmí ochrana nájemníků nyní rušiti, aby nebyla porušena dobrá hospodářská konjunktura. Poukazovalo se k tomu, že zrušení bytového nuceného hospodářství mělo by po případě za následek zvýšení mzdy a platů, čímž by se pak náš průmysl stal snad méně schopným konkurence oproti cizině.

Nyní v době hospodářské tísně říkají titíž zastánci ochrany nájemníků, že nelze prý již vůbec pomýšleti na odstranění nebo zrušení této ochrany, poněvadž to hospodářská krise jednoduše nedovoluje. Dříve nesměla býti porušena dobrá hospodářská konjunktura a dnes nedovoluje opačná hospodářská situace změnu ochrany nájemníků.

Jsem přesvědčen, že se budou také nadále pokoušet operovati s tímto odůvodněním. Podle tohoto názoru nenastala by nikdy možnost odstraniti toto nucené hospodářství.

Domnívám se, že ta část našich parlamentních stran, která si dnes ještě hraje na zastánce donucovacích opatření bytových, sotva by trvale vystačila s takovýmito vytáčkami.

Skuteční odborníci v oboru národohospodářství dokazují, že zrušení nuceného hospodářství bytového mělo by nejblahodárnější účinek pro zmírnění nynější nezaměstnanosti. Také naše politická strana hájí vždy toto stanovisko a vidí se nucena s veškerou energií hájiti toto své stanovisko také nadále.

Zastáváme také názor, že při zrušení nuceného hospodářství bytového, které žádáme, bude nutno stanoviti také výjimečná ustanovení pro jisté kategorie těch, kdož potřebují byt, resp. nájemníků.

Bytový problém pro jisté kategorie uchazečů o byt, resp. nájemníků, chudé, mající mnoho dětí atd., je však zcela jiný problém a nemá vlastně pranic společného s ochranou nájemníků. Tento problém dlužno asi projednávati při kapitole >chudinská péče <. Při řešení tohoto problému, jehož řešení může býti umožněno jen všeobecnou péčí, budeme velmi rádi spolupracovati ve smyslu svého sociálního smýšlení. Dovoluji si to zde výslovně zdůrazniti.

Je prokázáno, že dnes již jen malé procento dělníků, zaměstnanců, zřízenců a úředníků je pod ochranou nájemníků. Veliký počet zástupců těchto jmenovaných vrstev povolaní nemá dnes, poněvadž jsou sami majiteli domů, žádného zájmu na dalším trvání ochrany nájemníků ve smyslu dnes ještě platných ustanovení tohoto zákona. Rovněž žádného zájmu na dalším trvání dnešního zákona na ochranu nájemníků nemají ti dělníci, zaměstnanci a zřízenci, kteří bydlí v t. zv. dílenských resp. deputátních bytech.

Veliký zájem na odstranění ochrany nájemníků má však velká skupina dělníků, zaměstnanců, zřízenců a úředníků, kteří bydlí v podnájmu. Tato veliká skupina podnájemníků, kteří již dávno musí platiti valorisovanou, ba namnoze převalorisovanou mírovou cenu nájemného svým pronajimatelům, a to lhostejno, zda pronajimatel bydlí v novostavbě, anebo ve starém domě a zdali jeho byt podléhá ochraně nájemníků či nic, nemá zajisté také žádného zájmu na dalším trvání dnešního zákona o ochraně nájemníků. Jako další velmi pozoruhodnou skutečnost dlužno konstatovati, že t. zv. noví nájemníci nejsou přívrženci ochrany nájemníků. resp. jimi vůbec býti nemohou.

Jako přívrženci a zastánci ochrany nájemníků přichází tedy - o čemž jsem se již zmínil - jen nepatrné procento dnes ještě chráněných nájemníků v úvahu, což výslovně budiž zdůrazněno.

Několik poznámek o nájemném.

Předložme si otázku, jak to dnes vypadá s nájemným v novostavbách, na příklad v Praze? Můžeme konstatovati, že toto nájemné daleko přesahuje nutnou míru. Po našem přesvědčení lze je však udržeti na dnešní výši jen dotud, pokud následkem udržování ochrany nájemníků staří nájemníci plýtvají byty. Tyto činže by klesly a musily by klesnouti v tom okamžiku, jakmile by na bytovém trhu starých domů nastaly zase přirozené poměry.

Jestliže se na příklad v programu ochranného svazu nájemníků praví, že ve starých bytech má býti dnešní stav, pokud jde o nájemné přímo zvěčněn, že v novostavbách lze žádati jen nájemné, které se skládá ze zúročení a umořování stavebního nákladu, ze zúročení ceny pozemku a z udržovacích a správních nákladů, které tedy zabezpečuje majiteli domu jistý výnos, důchod, pak dlužno tento požadavek - v tomto smyslu kladený - označiti jako nesmyslný a proto také odmítnouti.

Rozdíl nájemného za byty v novostavbách a za byty ve starých domech je dnes tak veliký, že tento příkrý rozdíl vzbudil také nespokojenost nájemníků v novostavbách. Přes všechny peněžité podpory od státu při zřizování novostaveb setrval by neoprávněně stále ještě zcela značný rozdíl mezi nájemným v chráněných bytech a v bytech v takovýchto novostavbách.

Ukazuje se, že ochranný svaz nájemníků zcela jednostranně pomýšlí na ochranu a zachování zájmů a privilegií starých nájemníků. Tato jednostranná ochrana projevuje se také v praksi účinky, nikoli na účet majitelů domů, nýbrž také na úkor nových nájemníků.

Považuji za svou povinnost také to zde objasniti. Budeme se musit touto otázkou zabývati později ještě blíže. Musíme se mimo zákon o ochraně nájemníků zabývati také ještě další řadou vedlejších zákonů a nařízení, které dnes ponecháváme klidně dále v platnosti, ačkoli jejich odstranění dlužno by bylo již dávno považovati za příkaz naléhavé nutnosti. Mám při tom na mysli mimořádná opatření a zákonitá ustanovení o zabírání budov pro veřejné účely, pro menšinové školy a jejich učitele, pro vojenské gážisty atd. Přejeme si a žádáme, aby také v této příčině co nejdříve nastal obrat. Nebylo by po mém názoru mohlo činiti tak veliké obtíže, kdyby se nám bylo projevilo více ochoty ve vládní předloze stran komplexu otázek posléze zmíněných. Mají snad naše socialistické strany na těchto otázkách, které se nikterak netýkají jejich voličů, také tak velký zájem jako na všeobecné ochraně nájemníků? Ale také zákon o odkladu vyklizení potřebuje naléhavě opravy. V této příčině právě my zemědělci velmi těžce trpíme. Právě včera prohlásil pan sekční šéf Kubišta, že výklad tohoto zákonitého ustanovení je falešný. Kočí anebo jinaký zemědělský dělník vstoupí u sedláka počátkem zimy jako deputátník do jeho služeb. Přijme toto místo resp. tuto práci jen proto, aby se svojí rodinou snadněji přečkal zimu. Práce po zimní měsíce není přece, jak známo, u sedláka nikterak těžká. Hotová mzda a deputát jsou stejné jako v jiných měsících, kdy nutno konati skutečnou práci. Když se na jaře vrací zpěvavé ptactvo, kdy v městě lze zase obdržeti lépe placené zaměstnání; začne on nebo jeho žena hádku se sedlákem nebo jeho ženou a opustí své místo resp. vystoupí ze služeb svého bývalého zaměstnavatele. On a jeho žena přestanou sice vykonávati službu resp. práci u tohoto sedláka, majitele nebo pachtýře statku, jdou do blízkého města za lépe placeným zaměstnáním, zůstanou však v deputátním bytě bývalého zaměstnavatele. Znám případy, kdy to trvalo celá léta, nežli takový rolník mohl prosaditi vyklizení svého bytu nebo bytů, resp. kdy se mu byty uvolnily, aby je mohl zase obsaditi jinými deputátníky anebo dělníky. Lze snad další trvání takovýchto poměrů také ještě zastávati nebo hájiti? Chtěl bych vývody pana sekčního šéfa. Kubišty obzvláště oceniti.

Dnes ještě platné ustanovení o nuceném pronájmu volných bytů se přežilo, kdy majitel domu může o uvolněných bytech sjednati smlouvu bez ochrany nájemníků. Zajištění bytů pro státní úředníky dlužno dnes také považovati za neprávem trvající výsadu, poněvadž se toto zajišťování stalo úplně zbytečným, ježto dnes státní úředník na volném bytovém trhu najde právě tak byt jako každý jiný nájemník.

Ale také všechna poválečná ustanovení o zabírání, o nuceném nájmu pro veřejné účely dlužno odstraniti a mohla býti velmi snadno odstraněna v předloženém zákoně. Také tento moment zůstal bez povšimnutí. Dovolím si, abych věc charakterisoval, uvésti tento případ:

rolníku Karlu Hauptmannovi v Běsně, okres Podbořany, byl před lety zabrán dělnický obytný dům pro zřízení české menšinové školy. Nájemné, které za to dostává, resp. které mu bylo úředně za to stanoveno, je velmi nepatrné. Ačkoli rolník K. Hauptmann již podnikl všechny možné kroky, a také parlamentní zástupce žádal za podporu, kteréžto podpor v se mu také dostalo, ačkoli v obci Běsně nabízeny byly jiné budovy a vhodné místnosti úřadům dobrovolně k nájmu, ačkoli Hauptmann již opětovně žádal za uvolnění tohoto dělnického obytného stavení, poněvadž ho sám notně potřebuje pro vlastní živnost, nebylo jeho žádosti dodnes vyhověno, na druhé straně nebylo nájemné zvýšeno tak, aby Hauptmann netrpěl jako dosud ještě každoročně velkou finanční škodu. Následkem zabrání tohoto dělnického obytného domu musil Hauptmann s velmi značným nákladem provésti adaptaci části svého hospodářského stavení pro dělnické byty, na kteroužto investici mu nikdo nechce přispěti ani haléřem. Je takovéto jednání našich úřadů snad také oprávněné? Vidí-li se stát nucen zřizovati české menšinové školy, pak alespoň nemá žádati ještě od jednotlivého německého poplatníka tak veliké finanční oběti, jak tomu ve skutečnosti je v tomto případě. Za účelem zřízení české dětské opatrovny dostal český krejčovský mistr v téže obci k provedení přístavby jedné místnosti 1.000 Kč a platí se mu ještě zcela značné nájemné. Německého sedláka Hauptmanna nechávají dále intervenovati v jeho záležitosti a členům parlamentu v tomto kraji se na jejich podání v této věci jednoduše neodpovídá. Lze takovéto jednání chrániti ustanovením zákona? Je zabrání soukromého majetku i pro účely státu bez přiměřeného odškodnění snad také dnes ještě oprávněno? Neprovádí zde stát sám socialisaci suchou cestou? Je nejvýš na čase, aby takovéto, zákony konečně zmizely.

Zmínil jsem se, že se domníváme a jsme přesvědčeni, že se po odstranění nuceného bytového hospodářství stavební ruch zcela podstatně zvýší. Od posledních 15 let učinila bytová technika zcela podstatné pokroky a také bytová kultura obyvatelstva se mimořádně povznesla. Staré domy však většinou v této době tak zchátraly, že je potřebí naléhavé pomoci provedením pronikavých oprav. Při volném bytovém hospodářství bude mnohý majitel starého nebo staršího domu nucen, aby se svými byty mohl konkurovati na volném bytovém trhu, vynaložiti zcela značný náklad, kteroužto okolnost při nezaměstnanosti, v dnešní době stále se vzmáhající, bylo by jen co nejvřeleji uvítati.

S veřejného stanoviska je přece mnohem hospodárnější modernisovati stávající budovy, nežli chtíti je snad strhnouti a nahraditi novostavbami. Co se v této příčině děje v Praze, dlužno považovati za školský příklad, ale nikoli snad v tom smyslu, jak se to má dělati hospodárně, nýbrž jak je to hospodářsky špatné a jak se to dělati nemá. Dotyčnému stavebníkovi to však může býti přece zcela lhostejné. Jsou to z 90 % banky a pojišťovny u kterých přece stavební náklad nehraje tak velikou úlohu. Obchod to přece snese, při 4 až 7 %ním úrokovém rozpětí lze přece žíti, a kdyby se již jednou obchod neutvářil tak výnosným, že by se pánům ředitelům nedostávalo nadále obvyklých milionových příjmů a také ještě pánům ve správní radě nemohlo se rozdíleti zcela slušné sousto, pak máme přece ještě naši vládu, která těmto bankám, jež se octly v tísni, darem několika set milionů zase pomůže na nohy. (Sen. Stark [ německy ]: Budete-li mluviti, tak dále, budete brzo mluviti jako nějaký socialista!) Nesmíte, milý pane kolego, zaměňovati sociálního politika a národohospodáře. Národohospodář musí býti právě tak sociálním politikem jako socialista. Domníváte se, že ten hloupý sedlák nemůže míti porozumění pro vyšší otázky. Bohudíky, mohu podati důkazy, že právě v této kapitole mohu prokázati plné porozumění, otevřené srdce a dobrý smysl. (Sen. Stark [ německy ]: Důkazy!) Také důkazy vám nezůstanu dlužen. Kdyby zastánci tohoto zákona objektivně posuzovali důvody, které uvádím, které všechny mluví pro pokud možno brzké odstranění zákona na ochranu nájemníků, nuceného bytového hospodářství, pak musilo by dojíti a bylo by již dávno došlo k řešení této otázky jiným způsobem, nežli jak se stalo osnovou zákona, kterou projednáváme. Poukaz k tomu, že se zasahování veřejné moci do otázky bytové neděje dobrovolné, nýbrž pod tlakem poměrů, je falešný, poněvadž po mém názoru nebyl tlak okolností směrodatným činitelem pro zasahování veřejné moci, nýbrž moc a tlak socialistických stran dlužno považovati za příčinu všeho pochybeného zasahování do otázky bytové.

Lze sice hospodářské zákony násilím dočasně rušiti. Trvale je to však nemožno, poněvadž se hospodářské zákony dosud vždy ukázaly býti silnějšími a vždy se také ukáží silnějšími nežli všechna třebas zákony vytvořená donucovací opatření.

Jestliže toto tvrzení vztahuji na bytové hospodářství, pak nalézám důkaz tohoto svého tvrzení ve všech státech, kde po válce v této bytové otázce zavedeno bylo hospodářství na základě donucovacích opatření.

Dnes u nás v jistých kruzích panuje přímo strach před návratem úplně volného hospodářství v otázce bytové. Psychologicky je tento strach zajisté pochopitelný, musíme-li si uvědomiti, že v době, kdy nastane toto uvolnění, projeví se hospodářský protismysl nynější bytové politiky v nejpříkřejší formě.

Domníváme se, když my, to jest náš stát, nedovedeme svým dělníkům zjednati možnost práce a pracovní výdělek, když také u nás počet nezaměstnaných každého týdne stoupá, že nemůžeme jako stát, přijíti a přikročiti k podstatnému, od základu změněnému zlepšení bytové otázky. Donucovacími opatřeními veřejné moci nelze však vytvořiti pokrok a zlepšení ať již co do výživy, oděvu nebo bytu. Všechno to musí si jednotlivec pomalu vydobýti prací. Při této poznámce opírám se o skutečnost, že nucené hospodářství v bytové otázce vzbudilo jistý bytový přepych, který se dalším trváním těchto donucovacích opatření bude vždy víc a více vzmáhati, nikdy však nemůže vésti k uspokojení. Zastánci nuceného bytového hospodářství se však také proti volnému stavebnímu hospodářství tak zatvrdili, že se dnes obávají změniti svůj názor, ačkoli většinou dnes již došli k poznání, že hájením této své myšlenky nemohou nic vytvořiti pro všeobecnost.

Ale, právě tato nejistota a nejasnost názorů o dalším projednávání bytové otázky, která panuje v jednotlivých kruzích nájemníků a zcela obzvláště u zástupců jednotlivých politických stran parlamentu a v kruzích vládních, vykonává velmi neblahý vliv na správné řešení otázky a zabraňuje, resp. vykonává vliv na tak naléhavě nutné rozhodnutí. Zástupcové politických stran ve vládě řekli si jistě při rozhodování o této otázce: > Získáme-li času, získáme mnoho < a oblažili nás dalším provisoriem. Patrně je zde také u mnohých zástupců politických stran v parlamentě rozpor mezi srdcem a rozumem.

Zapomíná se dnes příliš snadno, že pracující střední stav jako státotvorný činitel hrál vždy směrodatnou úlohu v každém státě. Tento střední stav tvořil páteř soukromého bytového hospodářství a kapitál v tomto majetku uložený byl většinou výsledkem výdělečné píle tohoto středního stavu. Toto středostavovské rozčlenění bylo pro domovní majetek přirozeně a hospodářsky nejvýhodnější formou majetku. Dovedlo se však udržeti jen tak dlouho, dokud mezi nájemným na jedné straně a výkonem pronajimatele na druhé straně zůstala zachována hospodářská rovnováha. Když tato rovnováha následkem vydaných bytových opatření zmizela, byla také zpečetěna znenáhlá zkáza středostavovského domovního majetku. Jak to vypadá ve státě a co se ve státě může a musí díti v oboru stranické politiky, je-li střední stav tohoto státu zničen, resp. byl-li vydán donucovacími opatřeními státu zkáze, toho skvělý příklad nám poskytuje Německo.