A také je zde ještě řečeno, že > index potravin je dnes neobyčejně příznivý<. Abyste viděli, jak stavitelé operují - neřeknu zrovna správnými věcmi, uvádím toto. Ceny potravin zlevnily prý tak, že > ceny jich jsou daleko pod cenami z r. 1914,namnoze jsou ceny tak nízké, že nemají téměř již pamětníka. < Troufal bych si říci, že tomu tak není. > Je to zjev světový, není to nic přechodného, a lze natéto basi stavěti. Průměrný index zemědělských plodin ve velkém byl v září r.1930 656. < Pravda. U zemědělských plodin je skutečně průřez takový. > Ještěvětší pokles zaznamenávají textilie, 628,5.< Zde se vzaly nejhorší druhy textilií. Já ještě pořád nevidím, že by dobrá košile stála šestkráte tolik, co před válkou. Stojí mnohokráte, více, nejméně 13kráte až 20kráte. Vemte na př. váš límec, jaký je tu násobek proti mírovému stavu atd.

> Nejdůležitější potravina chudších vrstev - brambory < - to pomineme. >Celkové indexy vykazují číslo 807 proti 952 r. 1927 a 997 r. 1924. Tedy průměrnýindex mzdový je nyní 985.<

Také pochybuji, že by všeobecný průměrný mzdový index činil asi 10násobek. Já přijdu k tomu závěru. Státním zaměstnancům podle platového zákona se znásobily jejich požitky průměrně 6kráte, u některých méně, u druhých více. U dělníků, když byla lepší konjunktura, připouštím, že byl násobek větší, 12, 10 atd. Dnes však rozhodně už tomu tak není. A pak nesmí se zapomínati, že při nejmenších mzdách musí se vycházeti z existenčního minima. Tedy když se mluví o 6násobné možnosti zvýšení činží - to se stalo, pan sekční šéf dr Kubišta má ten 6násobek připravený, že by během určitých let se zdvihla činže ve starých domech na 6násobek - pak reklamuji u všech 9násobek. To znamená cenový index. A proč? Šestinásobek zvýšených činží ve starých domech neznamená de facto jen 6násobek, nýbrž i 11násobek. A proč? Protože hypotekární dluhy se zvýšenou činží se budou snižovati, ony se budou znehodnocovati, takže zvýšenou činží na šestinásobek zvýší se také cena toho domu a tím se sníží automaticky hypotekární dluh, takže de facto majitel domu, až bude míti zhodnocenou činži na šestinásobek, nebude míti jen šestinásobný příjem, nýbrž 11násobný, poněvadž mu 5% připadne na hypotekární dluhy.

Tak jsem to jen v krátkosti naznačil. Prosím, je viděti, že bytová otázka je velkým problémem, který není možno řešiti jen tak snadno a rychle, jak si to někdo představuje. Musíme vycházeti pokud jde o tuto otázku, ne z hlediska jedné zúčastněné strany, nýbrž všech zúčastněných stran, majitelů domů, stavitelů a také nájemníků. (Sen. Haken: A také nájemníků!) Ovšem, samozřejmě, prosím, přece nemůžeme vycházeti jen z hlediska nájemníků. Nebeřte to doslovně, nebuďme takovými sofisty. (Sen. Haken: Tak jste to řekl!) Výslovně zdůrazňuji, že není možno řešiti tuto otázku s jednostranného hlediska těch, kteří jsou zúčastněni. Na stavbě a na činži jsou zúčastněni tři činitelé: stavebník, majitel domu a nájemník. Já měl čest už několikráte o této věci zde mluviti, jak bych si ji představoval. Není potřebí, abych dnes to opakoval a také není k tomu již doba. Jestliže nevyřešíme t. zv. činžovní standard, to znamená, abychom za stejnohodnotné bytové objekty měli také stejnou činži a abychom neměli sedmerý druh činží, nic nevyřešíme. A stejně také musíme způsobiti standard domovního majetku, abychom tu neměli za stejný domovní majetek různé ceny, někdy přímo diametrálně se lišící. Mluvil jsem tady svého času o regresním právu a opakuji a zdůrazňuji nutnost tohoto práva za určitých předpokladů znova. Spravedlnost vůči všem: komu stát mnoho dal, musí mu také vzíti, komu dal málo, musí mu přidati, abychom se dostali na určitý průměr.

Ale bohužel, jednu věc už nepostihneme, totiž lichvu pozemky: tam už regres uplatniti nemůžeme, kdo pozemky draho prodal, kdo vylichvařil ohromné částky, toho už bohužel postihnouti nemůžeme.

Při hodnocení domovního majetku musíme uvésti v soulad tyto věci: Výnos, odhad stavby, pozemkovou rentu a stavební náklad. V těchto věcech musí nastati určitá harmonie, abychom se dostali k harmonickému vyřešení činží jak v nových, tak ve starých domech.

A nyní jednu trochu delikátní věc. Je jistě vidno a uznávám, že také někteří majitelé domů, zejména menších, jsou postiženi. O tom nemůže býti sporu, že se jim děje určitá sociální křivda. To všecko uznávám. Ale komu se nestala po převratu určitá sociální křivda? Kdybychom měli mluviti o veřejných nebo soukromých zaměstnancích, nebo o dělnictvu, těm také stala se veliká sociální křivda. Ale myslím, že přece jen není potřebí té sociální křivdy chtíti, řekl bych, využívati nebo zneužívati k účelům soukromým a chtíti tak na druhé straně vymáhati úpravu a definitivní zkoncování bytových poměrů takovým způsobem, jako to dělají někteří majitelé domů. Jako každý rok tak i letos rozeslal ústřední výbor Národní jednoty severočeské - na koho má se v prvé řadě obrátit, než na ty, kteří něco mají, na chudáky je těžko se obracet, když nic nemají - tištěnou prosbu, ve které velmi dojemně, jak to obyčejně bývá, vyzývá, abychom si vzpomněli o vánocích na naše hraničáře atd. Je tam též obrázek Alešův (ukazuje) a právě tento obrázek přilepují někteří vlastníci domů s touto cedulkou: Dokud vlastník domu není postaven úplně naroveň ostatním občanům ve státě a dokud jeho majetek je konfiskován ve prospěch staronájemnické kasty, dotud nemůže ke své lítosti žádnému veřejnému podniku přispívati. (Hlas: Však oni dříve jim také nic nedali!) Mám dojem, že touto cestou se nedojde k cíli a že se tím otázka majitelů starých domů nevyřeší, spíše docílí se pravého opaku, jestliže se chce zatvrditi jejich srdce vůči chudákům, kteří mají rozhodně méně na růžích ustláno než oni.

Nemusím ani připomínat, že budeme hlasovati pro předlohu, poněvadž, i když neřeší věci definitivně, i když má, jak jsem naznačil, určité nedostatky a neznamená pro nás nijakou ideální formu, přece jen za nynějších okolností jsme se postarali aspoň o to, aby tu byla ochrana malého člověka a aby byl uchráněn takovým způsobem, jak je to vůbec možno; ale při tom znovu zase vyslovuji přání: Ať je to tentokráte opravdu naposledy, a aby, pokud jde o tvoji osobu, ze Šavla stal se Pavel. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. inž. Havlín.

Sen. inž. Havlín: Slavný senáte! Konečné uspokojivé rozřešení palčivé otázky bytové a s ní úzce související otázky zdravého stavebního ruchu, neřeší se ani tentokráte dokonalým zákonem o široké základně a náležité působnosti časové, nýbrž zase jen určitým provisoriem, které neuspokojí žádnou ze zúčastněných stran, ani nájemníky, ani majitele domů. Toto provisorní opatření, jež je dílem dlouho hledaného a smlouvaného kompromisu, ukazuje zřetelně, jak zhubné je stranicko-politické nazírání na řešení důležitých problémů hospodářských. Má-li nastati v bytové otázce klid a pořádek, pak nutno je zajisté posuzovati ji pod zorným úhlem všeobecnosti a nesmí se jí zneužívati k pouhému lákání voličů do určitého politického tábora, neboť tímto způsobem nedospěje se nikdy k cíli, na úkor nejen nájemníků a majitelů domovního majetku, nýbrž i státu samého. Musím prohlásiti předem a velmi jasně, že nejsem přívržencem žádného t. zv. radikálního řešení, jak se navrhuje z té neb oné strany, nýbrž že jsem toho názoru, aby tato důležitá otázka řešena byla zákonem časově etapové působnosti, jenž by usměrněným tempem zlikvidoval v konečné etapě bytové hospodářství tak, aby podléhalo zase jen základnímu zákonu nabídky a poptávky, jenž jediný je s to, vyrovnati protivy cenové a cenovou anarchii činžovní. A dodávám ihned, že nemohli bychom přistoupiti v budoucnu na žádné řešení této ožehavé otázky; jež by přísně a nestranně nerespektovalo poměry všech vrstev sociálně slabých.

Konečné zdárné vyřešení bytové otázky vyžaduje ode všech povolaných činitelů klidné a nestranné rozvahy a pevné vůle vřaditi otázku bytovou do normálního chodu platných zákonů hospodářských. To se může státi účelně jen pozvolným odstraňováním reglementace státem prováděné a přísným dodržováním všech příslibů, jež byly v této příčině směrodatnými faktory učiněny. Diskusi o tom, je-li celé veřejnosti prospěšnějším vázané hospodářství ovlivňované státem, či řádně usměrněný volný obchod a směna všech hospodářských statků, mezi něž patří také domovní majetek, považuji za zcela zbytečnou.

Pravil jsem, že nejsme přívrženci jakéhokoli radikálního řešení bytových otázek, ať již jde o způsob kladný nebo záporný. Máme k tomu jistě velmi vážné důvody, jež vyplývají z celkového posuzování hospodářské situace. Je nesporno, že otázku bytovou nevyřešíme jen pouhým prodlužováním až posud vydaných zákonů, zrovna tak jako se tímto způsobem neodstraní tíseň bytová, hlavně u těch, kdož jsou hospodářsky slabí a nejslabší. Jak má totiž následek pouhé prodlužování bytových zákonů? Značný pokles soukromého stavebního podnikání, čímž nejen se oddaluje získání náležitého počtu potřebných bytů, ale zaviňuje se nezaměstnanost dělnictva stavebního i všech živností, které při výstavbě a zařizování domů participují. Namítne-li se naproti tomu, že hlavně v Praze je dnes mnoho bytů nových bez nájemníků proto, že požadované činže jsou enormně vysoké, dovoluji si tvrditi, že, kdyby se včas bylo začalo s plánovitým časově etapovým řešením bytové otázky, dávno by tyto byty byly obsazeny těmi, kdož jsouce hospodářsky náležitě silní, využívali po řadu let situace a bydleli ve starých domech za levnou činži na úkor vrstev méně zámožných. Kdo si bedlivě všímá bytových poměrů ve velkých městech, hlavně v Praze, ví velmi dobře, jak jsou některými držiteli starých levných bytů vykořisťováni podnájemníci, ale ví také dobře, že tu je dnes ještě celá řada lidí zámožných, kteří požívají ochrany nájemníků a jsou současně majiteli nových domů, kde vybírají činže nepřiměřeně vysoké. Konstatuji, že tento nemožný a neudržitelný stav se musí odstraniti, a ne dále udržovati v zájmu těch, kdož těmito poměry trpí.

My jsme si plně vědomi, že v této době hospodářské deprese nemůžeme zatížiti vrstvy odkázané na pevný plat, pokud ovšem nepřesahuje takovou hranici, jež zajišťuje slušné sociální postavení, novým břemenem, ať jde o dělníky, zřízence nebo úředníky. Ale my jsme si též plně vědomi, že i většina majitelů starých domů nemá za dnešních poměrů na růžích ustláno, hlavně když mají činžovní příjem za svou starobní rentu, a že tudíž je povinností parlamentních činitelů, i jejich záležitostem věnovati plnou pozornost a ulehčiti jim všude tam, kde opravdu trpí. Proto souhlasíme s těmi opatřeními, jež byla ve vládě smluvena a došla výrazu v předložené osnově, pokud se týkají nového ustanovení o právu majitele domu nastěhovati se za určitých podmínek do bytu ve svém vlastním domě se svými ženatými nebo vdanými dětmi a mírného zvýšení činží tam, kde zdanitelný příjem přesahuje 45.000 Kč ročně. Je věru demagogií nejhrubšího rázu, křičí-li ti, kdož nic jiného neumí než křičeti, že prý tato opatření směřují proti hospodářsky slabým. Nikoliv, ježto jest jisto, že, bude-li se stěhovati majitel do svého domu, jistě si pro sebe nebo pro své děti vybéře jeden z největších bytů, a nikoli snad pouze jeden pokoj nebo kuchyň a pokoj. Tedy ti nejpotřebnější nebudou jeho nastěhováním nijak dotčeni. A dáváme-li dnes majiteli domu aspoň kousek práva nad jeho vlastnictvím, pak jenom vykonáváme akt pouhé spravedlnosti, neboť veškeren náš státní život je založen na zásadě soukromého vlastnictví a tudíž je slušno a spravedlivo, aby tento základní axion našeho zákonodárství došel uplatnění i pro majitele domů. To musí přiznati každý spravedlivý člověk, to musí přiznati každý rozumný a slušný nájemník. Že chráníme těmito novými ustanoveními všechny sociálně slabé, vysvítá i z dalšího opatření zákona, že malé živnostenské provozovny jsou vyňaty ze zvýšení činže. Panovala-li tu tedy vůdčí myšlenka, chrániti sociálně slabé, nutno jest uvažovati vždy též o tom, nepatří-li mezi ně snad i celá řada majitelů domů starého domovního majetku, odkázaných jen na jejich výnos, neboť spravedlivost musí býti stejná pro všecky; bez rozdílu na příslušnost stavovskou nebo politickou.

Budiž mi současně dovoleno, abych se zmínil ještě o některých věcech, jež nynější desolátní stav bytové otázky silně ovlivňují. Je to v první řadě zhoršení poměru mezi stálými platy a příbytečným, čili, jak se teď říká, činovným u všeho veřejného zaměstnanectva. Podle starého platového systému bylo příbytečné percentuálně daleko vyšší a jaké výsledky z toho vyplývaly, je naprostou samozřejmostí. Kromě toho i poměry v jednotlivých městech a oblastech byly účinněji respektovány. Platový zákon 103/26 řešil tyto věci velmi přímočaře, jenom podle počtu obyvatelstva, aniž by bral zřetel na ostatní velmi důležité okolnosti. Tím se zhoršila nejen situace veřejného zaměstnanectva na mnohých místech, ale toto nešťastné ustanovení mělo neblahý vliv i na poměry bytové, a to všeobecně. Vláda použila sice zmocnění zákona a provedla přeřazení určitého počtu míst do vyšší stupnice činovného, ale byla to po většině jen místa aglomerovaná, u nichž bylo to nezadržitelnou nutností. Zato však nebylo až posud dosti ochoty, vyhověti volání státního a veřejného zaměstnanectva v celé řadě míst, jež z důležitých důvodů hospodářských byla již za staré správy ve vyšší stupnici příbytečného a zákonem 103/26 byla bezohledně znivelisována. Je to nejen Nymburk, Mladá Boleslav a celá řada měst a míst na českém severu, ale jsou to i města s tak výlučnými poměry drahotními, jako je Turnov, Jilemnice, Jablonec n. Nisou a celá řada jiných města míst v zemi Moravskoslezské, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Vláda nemůže se nadále uzavírati řešení této otázky a bude musit použíti zmocnění zmíněného a provésti přeřazení měst a míst aspoň do té míry, aby stav nynější nebyl citelným zhoršením poměrů doby minulé.

Neméně zhoubně působí na žádoucí řešení bytových otázek zákaz uzavírati svobodně a závazně nájemní smlouvy. Je to přímo nepochopitelno, že tento přežitek válečné doby ještě dnes, v době volné směny všech ostatních hospodářských hodnot, zůstává v platnosti ke škodě všech zúčastněných složek. Kdyby se zaručila zákonem volnost a platnost řádně uzavřených nájemních smluv, myslím, že by otázka bytová byla dnes z největší části likvidována. Ke smlouvě nemůže býti nikdo donucován, ale uzavřel-li ji po vzájemné dohodě, jistě ji uzavře tak, aby mu poskytovala určité záruky, čímž získává se nejenom vzájemné vyrovnání hospodářských zájmů, ale též náležitá a potřebná stabilisace poměrů. Myslím, že tento způsob byl by účinnějším, než neustálé umělé prohlubování nenávisti mezi nájemníky a domácími pány.

Avšak i jiná důležitá okolnost musí se uvážiti při zákonodárném řešení bytových otázek. Je to otázka soukromého stavebního podnikání a stavebního ruchu. Stát sám nemůže býti jediným stavebním podnikatelem, ježto prostředky, jež na stavbu potřebuje, musí si opatřiti buď ve formě daní nebo výpůjček. V důsledku toho stavby jím prováděné jsou co do počtu a rozsahu omezeny možnostmi státního rozpočtu. Pronáším-li však při této příležitosti přání, aby přesto stát iniciativně se zúčastnil stavebního podnikání, mám na zřeteli mimořádné bytové poměry jeho zaměstnanectva ve Velké Praze, v hlavních městech druhých zemí a v území pohraničním. Ve velkých centrech, právě jmenovaných, již dávno měla se státní správa starati o vhodné a cenově přístupné byty pro svoje zaměstnanectvo, hlavně z kategorií nižších, velmi bídně placených, v pohraničí pak z toho důvodu, aby umožnila tam snesitelný život našich českých státních a veřejných zaměstnanců, které tam ve svém vlastním zájmu potřebuje a jež tam za každých podmínek, i proti okatě projevované nepřízni jinonárodních menšin, udržeti musí! Zde je na místě státní stavební akce, a nutno ji provésti s možným urychlením, třebas i za případného použití vnitřní stavební půjčky.

Vláda musí projeviti skutečné odhodlání řešiti bytovou otázku a otázku stavebního ruchu s hlediska účelnosti a potřeby hospodářské, a vymaní-li se z tlaku všech stranicko-politických zásahů, může býti během tohoto, doufám, že posledního bytového provisoria, vypracován náležitý zákon, jenž účelně v etapách odstraní poslední neudržitelný zbytek vázaného hospodářství tak, aby zavládla spokojenost a nutný klid na všech stranách, čehož docílí se všeobecně jen tehdy, splní-li vláda všechny svoje závazky, jež učinila již několikráte nejen vlastníkům domovního majetku, nýbrž také veřejnému a státnímu zaměstnanectvu a všem vrstvám sociálně slabým. (Výborně!)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Nedvěd. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Nedvěd: Vážení pánové! První zákon o ochraně nájemníků byl vydán r. 1920, a dnes přistupujeme zde již k deváté novelisaci. Je to opravdu prazvláštní úkaz, jak ty republikánské zákony dělané po převratu mají velice krátké trvání. Zákony bytové péče, když po převratu byly vydávány, tak se říkalo proletariátu: Vidíte, teď jsme vybudovali takovéto zákony, které vás budou chrániti, to je základna, buďte spokojeni s tím, co jsme v první chvíli dostali, a my na této základně budeme všechny sociální zákony postupně zlepšovat. Takhle se mluvilo v r. 1918, 1919, 1920, 1921 atd. Ale sotva že se buržoasii za pomoci sociálfašistů podařilo vybudovati ten státní aparát, který je namířen proti vnitřnímu nepříteli, již máme zcela jinou terminologii. Již se neříká, že toto sociální zákonodárství je základnou a že na tom se bude dále budovat a zlepšovat, ale nyní poslouchejte jednoho řečníka za druhým, kteří zde byli, ať je to s nejkrajnější pravice, nebo ať je to socialista a každý říká: To je zbytek poválečného vázaného hospodářství a to musí býti odbouráno. Tedy zde vysvítá nejjasněji celý ten podvod, který byl sehrán s pracující třídou. Zajímavo je, že ty rakouské zákony mají trochu většího ducha, a pevnějšího, ačkoli jsme ve 20. století, a ačkoli tento stát vznikl prý z revoluce, máme v něm posud zákony z 18. století, z počátku 19. století, ty platí a ty se výborně hodí do této demokratické, humánní, spravedlivé republiky. (Sen. Kindl: Ještě je zhoršují!) Je to na př. trestní zákon z r. 1803, který byl vypracován úředníky tehdejšího císaře Františka a nedělal ho žádný parlament, v dobách nejtěžšího absolutismu. Ten se vám výborně hodí v této republice, poněvadž je to karabáč proti pracující třídě, na každého, kdo je nespokojen s kapitalistickým řádem. Rovněž tak občanský zákon slaví velké jubileum. Je z r. 1811. A shromažďovací zákony ve státě, kde v ústavě v §u 117 atd. shromažďovací právo je zaručeno, koaliční právo je zaručeno, přesto udržujete stále v platnosti shromažďovací zákon z r. 1867, poněvadž je to zase výborná zbraň proti všem, kteří chtějí protestovati proti tomuto > svatému < pořádku. Právě předevčírem došlo zase k novému použití tohoto shromažďovacího zákona. Dne 24. listopadu rozpustila Dolejšova policie Svaz přátel SSSR., organisaci slučující všechny přátele státu dělníků a rolníků, proti němuž vede se soustředěný a nyní stupňovaný útok kontrarevolučních sil mezinárodního imperialistického světa. Dolejšova policie na vyšší rozkaz a na pokyn vlády, v níž v čele s Bechyněm a Meissnerem je celkem 6 sociálfašistických ministrů, (Sen. Kindl: To je škandál! - To je hanba!) rozpřáhla se proti organisaci, jejíž cílem je podchycení sympatií k Sovětskému svazu. Po násilném lámání stávek, boje nezaměstnaných, dělnických třídních projevů a demonstrací po zesíleném teroru a persekuci, po žalářování a zatýkání třídních pracovníků, přichází fašistický útok proti celým, na podkladě třídního boje stojícím organisacím pracujícího lidu. Úředně jsou rozpuštěny okresy JPT (Sen. Kindl: To je z podnětu sociálfašistů! ) a nyní svaz přátel SSSR. Jsou rozpuštěny pod nejrůznějšími záminkami, jsou prohlašovány za ilegální komunistické organisace, ačkoli jsou v nich desítky a sta sociálně-demokratických, národně-socialistických a neorganisovaných dělníků. Kdo může míti tedy pochybnosti o tom, že jde o zesílení fašistického tažení, teroru a persekuce proti veškerému pracujícímu lidu v době zostřených třídních bojů, v době světové hospodářské krise kapitalismu a mezinárodního revolučního vzestupu. Tak jako v každém případě boje proti fašismu, teroru a persekuci, staví se Rudá pomoc v čelo hnutí proti tomuto novému persekučnímu úderu a mobilisuje dělníky ke zlomení persekučního opatření. Dělníci komunističtí, sociálně-demokratičtí, národně-socialističtí a neorganisovaní budou pod vedením Rudé pomoci jednotně bojovati proti zákazu za legalitu Svazu přátel SSSR. Na protestních závodních a veřejných projevech odpoví jednotně na tento fašistický zásah. Stanou se hromadně členy Rudé pomoci, jako mimostranické masové a bojovné organisace proti fašismu, teroru a persekuci.

Na policejní rozpuštění svazu přátel SSSR dají dělníci odpověď: Mohutnými projevy sympatií ke státu dělníků a rolníků, posílením fronty SSSR., protestními projevy proti teroru a persekuci, hromadným přístupem do Rudé pomoci, této protifašistické masové, bojovné organisace všech pracujících. (Sen. Mikulíček: Pendrekem to Meissner nevyhraje! )

My jsme věděli již 28. října 1918, že to v této republice bude s tou svobodou, demokracií a různými těmi druhými pokrokářskými hesly velmi bledé. Jakmile se objevil na nárožích prvý zákon, podepsaný tehdejším Národním výborem, v němž se pravilo, že se proklamuje Československá republika, ale v druhém odstavci že dosavadní zákony rakouské zůstávají v platnosti, tak jsme věděli hned, že to není žádná revoluce, že je to fraška, sloužící k oklamání chudého lidu.

Jak jinak to bylo provedeno v Sovětském Rusku! Když zvítězili proletáři; byl také vydán první zákon a v tom zákoně se pravilo: Všechny zákony z doby carské vlády a z doby Kerenského se tímto dnem ruší. - A nyní se pravilo dále k soudcům a k úředníkům - poněvadž musil ten aparát jíti dále: A vy, kteří jste určeni k tomu, abyste vykládali zákony, suďte do té doby než vybudujeme nové zákony, podle svého revolučního svědomí. (Komunističtí senátoři sborem: Ať žije Sovětský Svaz! - Různé výkřiky.) To bylo vidět, že se jedná o vážnou revoluci, a ne o komedii jako u nás, kde se prováděla revoluce > snadno a rychle < podle Vymazala. (Výkřiky komunistických senátorů.)

U nás se změnila pouze firma, pouze barvy, místo černo-žluté červeno-bílo-modrá, místo nějakého orla se dala orlice a lev atd., místo císaře president, a > národejásej, už jsi osvobozený, tam to všechno je pryč, podívej se, máme republiku. < - ale současně všechny staré rakouské zákony zůstaly v platnosti a platí do dnešního dne. A tomuto vy říkáte revoluce a osvobození národa. (Sen. Kindl: A uplíst zákony na nás! - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Chlubíte-li se tím, že prý v této revoluci nebyla prolita ani jedna kapka krve, je to pochopitelné: Ti, kteří měli důvod tu krev prolévat, proletáři, kteří trpěli ve světové válce, ti byli okašparováni, a buržoasie věděla, že tou revolucí 28. října získává monopol na vykořisťování pracující třídy v rámci tohoto státu, proč by tedy byla dělala revoluci? (Sen. Mikulíček. Dnes jim to ukázal Sonnenschein, povídá, jste na mne krátcí, já budu diktovati ceny železa!).

Historie těchto 12 let jest jedna historie podvodu, šalby, klamu a teroru proti pracující třídě. Rovněž tak nájemníci a proletářští nájemníci v tomto státě jsou oběťmi této politiky. Vždyť vaše bytová péče není nic nového. Vezměte si do ruky na př. kodex Justinianův z doby antické a už tam najdete náběh k ochraně nájemníků, kterou máme v našich bytových zákonech. Již za toho Justiniána v době před Kristem byl vydán zákon, kdy mohou majitelé domů dávati nájemníkům výpověď.

Tedy zkrátka nyní, když jste vybudovali státní aparát, když máte tu většinu na beton, když máte dvoutřetinovou většinu, nyní když společně s vámi sociálfašisti tyto věci provozují, ukazujete vaši tvrdou pěst. A proletářští nájemníci musí si býti vědomi toho, že v žádném kapitalistickém státě za t. zv. normálních poměrů, za t. zv. stabilisace nemůže je očekávati nic dobrého.

Víme z historie, že vždy jen v dobách revolučních buďto buržoasie, anebo vládnoucí třída, dobrovolně ustupovaly, nebo revoluční masy braly si to, co se jim nechtělo dáti dobrovolně. Tak na př. za velké revoluce francouzské hrála bytová otázka také velikou roli až do 9. termidoru, do té doby co vládl Robespiere, bylo v Paříži výborně pro proletářské nájemníky, bytů dosti a laciných. Šlechta byla za hranicemi, kapitalisté byli za hranicemi, uprchli, v Paříži byl dostatek bytů a laciných. Sotvaže ta smečka vykořisťovatelů se vrátila se spojeneckou armádou do Paříže, byl pro pracující třídu zase zlý čas. Viděli jsme to rovněž za pařížské komuny v r. 1781, kdy bylo vydáno meritorium, pak dekret o zákazu o zvyšování činží a pak vůbec placení činží zrušeno. Z těchto historických fakt mají se nájemníci a dělníci poučiti, že v kapitalistickém státě mohou marně čekati na nějaké bytové zákonodárství, které by je chránilo před vydřidušstvím majitelů domů, musí si býti vědomi toho, že jenom v revolučních dobách a v revoluci mohou dosáhnout toho, aby byli osvobozeni ze jha domovního kapitálu. Je tu viděti nejlépe v nynější době sovětského Ruska, kde nájemníci nepotřebují vůbec bojovati s majiteli domů, poněvadž ti tam vůbec neexistují, ten živočich úplně zmizel z ruského přírodopisu, jako zmizel dinosaurus anebo mastodont. (Sen. Mikulíček: Vším právem! Dělníci domy sami vystavěli a jim patří!) Ale vidíte, hned při vybudování tohoto bytového zákonodárství, že se to nemyslí upřímně. Bylo roztříštěné a vždy krátkodobé. A co je nejdůležitějšího, to se stále a stále opakuje, že po každé, kdy vyprší platnost zákona na ochranu nájemníků, dostaneme k projednáváni šibeniční lhůtu, tentokrát 48 hodin. V pondělí jsme to sem dostali, večer se to přiděluje, dává se výborům rozpočtovému a sociálně-politickému lhůta 24 hodin a dnes to musí býti skončeno zde v plenu ve druhém čtení, aby to již bylo zítra podepsáno, poněvadž 30. listopadu vyprší nyní platný zákon a měli bychom stav mimozákonný. Ale, vážení, v tom je úmysl. To se děje stále a stále při každé novelisaci. Vždycky, když přijde to prodloužení nebo novelisace, říká se a slibuje se slavnostně: Té doby, než vyprší zákon, který jsme odhlasovali, využijeme k tomu, že připravíme řadu pořádných bytových zákonů a budeme míti dosti času řádně ho projednati. A co vidíme? Tak, jako v minulosti, tak také dnes v poslední chvíli, když je za 5 minut 12, říká se: Projednejte to rychle, hrozí nebezpečí z prodlení, nebude-li to hotovo, nebudeme míti žádný zákon. - A když přicházíme a podáváme celou řadu návrhů ve prospěch proletářských nájemníků, říká se nám: Poslyšte, vy komunisté, kdybychom tyto vaše návrhy měli projednávati, to znamená, že musíme zrušiti usnesení poslanecké sněmovny, musíme to tam vrátiti, tam se to musí znovu projednati atd., zatím přijde 30. listopad a vy na tom ponesete vinu, když od 1. prosince nebudeme míti žádný zákon a majitelé domů budou moci volně zvyšovati činže a volně vyhazovati nájemníky. Tuto frázi co nejostřeji odmítáme, poněvadž vina není na nás, nýbrž na těch, kteří mají v tomto státě vládu v rukou, na všech vládních stranách, od té nejkrajnější pravice, od agrárníků a národních socialistů až k sociálním demokratům. Všichni společně tuto komedii hrají po několik roků. Činí tak proto, aby proletářští nájemníci nemohli se připraviti k odporu, aby nemohly býti rozvířeny veliké masové projevy v rámci celostátním. (Výkřiky sen. Kindla.) Zajímavé je, že instituce, která k tomu povolána není podle vašich zákonů, měla na projednávání této otázky několik měsíců. Víme přece, že jste utvořili z vládních stran tak zv. bytovou komisi a ta zasedala po několik měsíců za kulisami, tam se čachrovalo se zájmy proletářských nájemníků po dlouhou dobu a nebyly ani vydány zprávy,ani senát tam neměl zastoupení.

Žádali jsme ze svazu nájemníků, aby nám bylo dáno zastoupení v této komisi. Byli jsme odmítnuti a nedávno bylo zjištěno ve schůzi soc.-politického výboru, že ze senátu v této komisi také nikdo není. Tuto komisi si utvořil ten nejlepší ministr soc. péče pan dr Czech jako pomocný orgán, a víme, když byla ustavena a konala první schůzi, že přinesl denní tisk zprávu, že do ní přišel ministr soc. péče dr Czech a vybízel shromáždění, aby vše, o čem tam bude jednáno, zachovalo v tajnosti, že on sám bude vydávati pro veřejnost zprávy do tisku jen ty, které uzná za dobré. Tedy ministr soc. péče v demokratické republice utvoří si tajnou instituci proti nájemníkům a tam si dá odhlasovati všechno, co se nám zde předkládá. Když zákonodárné sbory, které podle vaší ústavní listiny mají míti hlavní slovo, dostanou to v poslední chvíli, na komando to musí aportovati.