Nikoli stejnou měrou lze pozorovati zlepšení u ministerstva národní obrany. Toto vykazuje překročení svých výdajů o 82 miliony a uspořilo mimo to 30 milionů u jistých položek, které nepotřebovalo uváděti. Vydalo tedy 112 milionů, aniž by zde pro to bylo schválení parlamentu. Za r. 1929 činí tyto větší výdaje sice jen 86 milionů, konečně zcela slušný to obnos. Zkoumáme-li pak tyto položky jednotlivě, shledáváme, abych některé uvedl, že za ústředí bylo vydáno více o 2 ½ milionu, prý následkem zvýšení paušálů, na doplatek za výstroj za r. 1927 4 miliony, na letectví také skoro 4 miliony, prý následkem velkých oprav starých letadel, na automobily přes 1 milion, prý pro zdražení benzinu, celkem na automobily 7 milionů, na vojenská cvičení 3 1/2 milionu více, prý následkem zdražení chleba, dále hned 77 milionů za stravování mužstva, za t. zv. naturálie, prý proto, poněvadž se v rozpočtu počítalo s poklesem cen obilí a mouky, který pak nenastal. Také v r. 1929 nalézá se v té příčině překročení o 47 milionů. Máme zde dojem, že v intendanci ministerstva národní obrany sedí lidé, kteří nedovedou správně kalkulovati. Kdyby pozvali někoho směrodatného z obilní bursy, aby si dali předem kalkulovati, jaká bude asi cena obilí a mouky v příštím roce, pak by na tom patrně byli lépe, nežli když se spolehneme na mnohé rychle postupující generály indendance. Ostatně proslýchá se, že vlastně tato cifra za naturálie je pouhým číslem. Svaluje se to vždy na naturálie, když se potřebuje více na osobní výdaje. Na osobní výdaje se více nepovolí, proto béřou se na pomoc naturálie a prekročením u naturálií se hradí větší výdaje osobní. Lze ministerstvu národní obrany rozuměti, když sahá k takovéto výpomoci, ale solidním vyúčtováním to zcela určitě není. Rovněž podivným je v rozpočtu překročení u cestovného; činilo roku 1928 21 milionů, roku 1929 13 ½ milionu. Což nelze služební cesty důstojníků vypočítati, že nutno každoročně žádati tak vysoké dodatečné úvěry, anebo se také zde započítává různé, co jinak nelze obdržeti? U všech těchto položek nemáme přesvědčení, že náš zpravodaj třeba jen v jediném případě zkoumal, zdali překročení bylo nutné.
Řekne se nám snad, že vojsko a ministerstvo zahraničních věcí nevidí rádo kontrolu, že nedávají nahlédnouti do těchto podrobností. Ano, pánové, kontrolora nikdy rádi nevidí, o tom musíme býti předem přesvědčeni. Ale parlament a jeho zpravodaj mají si právě zjednati větší úctu u jednotlivých úřadů, aby si zjednali přístup do kanceláří a mohli tam nahlédnouti, do čeho je potřebí. Snad řekne zpravodaj: K tomu nemám času, abych všechny tyto položky prohlédl. Na to pravím já: Pak nechť se referáty rozdělí, ať zvláštní referenti jednotlivých ministerstev se podrobí námaze, prohlédnou svá ministerstva, do jaké míry byly zachovány položky, které oni sami navrhli. K tomu by bylo ovšem potřebí, aby speciální referenti pro jednotlivá ministerstva také důkladně nahlédli do svých referátů. Dokud však u nás mnohý referent v rozpočtovém výboru jen předčítá referát, který připravil některý úředník příslušného ministerstva, dotud je vyloučeno, aby si onen referent zjednal přesný obraz o ministerstvu a aby na základě této znalosti potom mohl zevrubně zkoušeti, zdali a do jaké míry byly zachovány položky, které tam před námi zastupoval. Kdyby nějaký soukromý podnikatel chtěl tak lehce přejíti přes překročení v takové výši, pak stálo by to velmi špatně s jeho podnikem. Jsem přesvědčen, že také náš pan zpravodaj je ve všech těch mnohých podnicích, ve kterých je právem směrodatným způsobem zaměstnán, mnohem přísnějším a mnohem přesnějším nežli zde, když jde o miliony státu. I když toho je potřebí pro nedostatek času, ale pravím ještě jedou: Nemůže-li to učiniti jednotlivec, musí to provésti právě více lidí.
Parlamentní úsporná komise byla svého času odstraněna. Proč? Poněvadž se u úřadů učinila neoblíbenou: Musí tedy parlament kontrolovati alespoň závěrečný účet, aby se hledělo k tomu, aby se ve státním hospodářství docílilo potřebných úspor. Peníze se státu nesypou s nebes a nevyhrabávají se také ze země, peníze plynou z kapes poplatníků, jsou to těžce vydělané peníze, a proto nesmíme jen tak beze všeho vyhazovati miliony. Nemá-li parlament větší moci oproti byrokracii, obzvláště v některých ministerstvech, pak je to většinou vinou parlamentu samého. A jestliže referent v parlamentě při závěrečném účtu, který vykazuje tolikamilionové překračování, nedovede říci nic jiného, nežli že odůvodnění toho stojí v poznámkách zprávy, anebo ve zprávě výborové, která nám zde nebyla předložena, která byla sdělena pouze ve výboru - ostatně ve výboru nebylo sděleno mnohem více nežli zde - pak není to ta vážnost kontroly, kterou právem musíme požadovati. Pravím ještě jednou: Jsem toho dalek, abych se nějak chtěl dotýkati osoby našeho tak pilného a svědomitého pana generálního zpravodaje, jen systému chtěl jsem se dotknouti, který všechno přenechává byrokracii a parlamentní úlohy a práva staví daleko do pozadí. Proto platí mé slovo většině: Pánové, zjednejte pořádek! (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Pánové! Za dva roky projednáváme účetní uzávěrku a v dnešní schůzi budeme svědky podařené, upřímně řečeno, komedie. Ničeho jiného. Proč? Zde vystoupil německý křesťansko-sociální senátor, který výdaje a eventuelně příjmy za r. 1928 krajně ostře kritisoval, ačkoli jeho strana v tu dobu byla ve vládě a veškeré ty výdaje schvalovala. A na druhé straně budeme dnes svědky zjevu, že všecky tři sociálfašistické strany, které proti různým zákonům prováděly dokonce obstrukci, ve sněmovně rozbíjely ministerské lavice, budou dnes výdaje učiněné na podkladě těchto zákonů z r. 1928 schvalovati.
Čili: Pánové, nám říkáte, že jsme v oposici za každou cenu! Vy jste v oposici nebo ve vládě tehdy, když se vám to hodí do krámu, a jakmile se dostanete od tučných vládních žlabů ven, pak celý ten systém, jak jste slyšeli od řečníka přede mnou, nestojí za fajfku tabáku. Dokud on tam byl, byl to ten nejlepší systém, jaký si vládní strana jako nejlepší může přáti.
Rozpočet a přirozeně následkem toho také výdaje státní jsou založeny na principu třídní nadvlády kapitálu nad pracujícími vrstvami všech kategorií a jakékoli politické, náboženské nebo národnostní příslušnosti. Je charakteristické, když člověk otevře stránky této účetní uzávěrky. Učinil jsem tu poznámku do řad pánů kolegů z agrární strany, když skončený projev pana kol. Stodoly odměnili potleskem. Je příčina tleskati k tomu, když účetní uzávěrka za r. 1928 skončí nedoplatky přímých daní 5.078,610.185,90 Kč? Je tu příčina k radosti a potlesku? Ten třídní charakter těchto daňových nedoplatků vysvitne jasně v tom, co nám zde pan president nejvyššího kontrolního účetního úřadu dr Koerner předložil: nedoplatky přímých daní činí 3.304,732.690 Kč, u daně z obratu a přepychu 1 miliarda 67,800.055 Kč, čili bohatí přímých daní nezaplatili 3.304,000.000 Kč a s přepychovou daní - poněvadž snad přece nebudete chtíti tvrditi při dnešní mizerii a bídě, která snad nebyla taková ani r. 1928, že dělníci a zaměstnanci, kterým byly od r. 1921 a 1922 sráženy platy, mohli pomýšleti na nákup přepychových věcí a tím snad zůstali dlužni daň z obratu a z přepychu. Plných 4.400,000.000 Kč těchto daní dluží bohatí.
Dále je zde položka spotřební daně 166,790.123 Kč. Kdo je nezaplatil? Nezaplatil je ten, kdo si koupil housku nebo kus salámu, nebo chleba, nebo kterýkoli předmět postižený spotřební daní? Zase jsou tu defraudanti - a ne malí - z velkoobchodu, kteří tyto spotřební daně od drobných konsumentů vybrali, ale státní pokladně nezaplatili.
Dále je zde 539,287.315 Kč dlužných poplatků. Těžko byste sháněli po chudých v celé republice, kteří prodávají své drobné majetečky, že by byli dlužni 100 milionů těchto poplatků. Opět defraudují tyto poplatky milionáři.
Když se podíváme na další defraudace poplatků státních, vidíme v kategorii daně z majetku a přírůstku na majetku, že přes 1.945 mil. je na této dani nedoplaceno. Jistě neprestřeluji a není to žádná demagogie, tvrdím-li, že ani jednu desetinu této daně nejsou dlužni chudí. Když jsme jednali v rozpočtovém výboru o těch nedoplatcích, tu pan president státního kontrolního úřadu dr Koerner namítl, že nelze dnes už vymoci milionové daně z majetku a přírůstku na majetku. Když majetek stojí 10 mil. Kč, nikdo by jej prý v dražbě nekoupil.
Podle této taktiky a metody by nebylo možno vůbec od velkokapitalistů vybrat dlužné tisíce milionů daní, poněvadž kdo koupí továrnu, když na ní vázne 2, 3, 4, 5 milionů daní? Nenajde se nikdo. Na kravičku, která se exekučně prodává drobnému dělníku, na šicí stroj, který se prodává krejčímu, nebo na různé drobnosti, šatníky, prádelníky atd. je kupců dosti.
Poněvadž se takovým radikálním způsobem vymáhají nedoplatky daňové od chudáků, nenašel by se prostředek, aby milionáři, kteří vlastní velkostatek za více než za 10 mil. Kč, byli donuceni, aby zaplatili? Jestliže nemůže berní nebo finanční správa státu najíti tento prostředek, ať se vzdá svého úřadováni, není způsobilá a schopná. Dělníku se zabaví mzda na eventuelní jeho povinnosti daňové ať vůči státu, nebo vůči soukromým osobám, ale od milionáře nelze vymoci poplatek vyplývající ze zákona, který drobní lidé mají zaplacený 10, 11 let, poněvadž by se prý nenašel na objekty, které mají cenu do 10 mil., žádný kupec.
Vy jste v debatě o hospodářské krisi přiznali sami, že jste v řešení národohospodářských otázek v koncích. Když se zapomenete, přiznáte ve výboru nebo jinde, že postup, jakého se vůči pracujícím v tomto státě používá při vymáhání daní a dávek, je neudržitelný. Cituji zde dnešního referenta tohoto zákona p. Stodolu, který řekl v rozpočtovém. výboru: > Kdyby se na Slovensku pokračovalo ve vymáhání daní tak, jako se děje dosud, bude zničeno přes sto tisíc existencí. < To jsou slova samého referenta při projednávání této uzávěrky. Změnili jste o něco svoji taktiku, máte v úmyslu ji změniti? Ani dost málo. Projíždím vesnicemi, v nichž více než 50 % obyvatelstva mají před exekucí, mají exekuční výměry. Nikdo se ani neodváží, aby do takové obce přišel něco koupit, hlavně dobyteček, poněvadž se bojí, že by odtamtud nevyšel se zdravou koží, a proto se v mnohých případech nařizuje, aby tento zabavený předmět živý nebo mrtvý dovezl se do okresního města, kde již jsou zjednaní kupci, zvláště na dobytek. Již jsem řekl, že vy sami v nestřeženém okamžiku projevíte to, co sami cítíte, že tyto poměry nejsou udržitelné. Při projednávání této účetní uzávěrky českosocialistický kolega Pánek řekl, jak se mizerně hospodaří se státním jměním a prostředky, a poukazoval na to, jak na příklad má zjištěno v určitém místě - nezapsal jsem si to místo - že státní správa půjčovala 4 roky rýpadlo soukromým podnikatelům do dolů a ani haléře poplatku nevzala za ničení tohoto státního majetku, ačkoli je pravidlem, když někdo opotřebuje soukromníku potah, nebo zničí nářadí, nemá to zadarmo a tím méně jest oprávněn správce státního majetku, státních výrobních prostředků, aby, ať je to komukoli, zadarmo půjčoval.
Pan sen. Ant. Novák prohlásil v rozpočtovém výboru: Nemáme důvěru v účetní uzávěrku za r. 1928. Já bych rád věděl, zdali tu nedůvěru projeví strana pana sen. Nováka také zde dnes při hlasování. Myslím, že bude hráti s pány z křesťansko-sociální strany stejnou komedii. Ti v r. 1929 vydání podle této účetní uzávěrky schvalovali, dnes jsou v oposici, budou proti ní. Vy jste byli v r. 1928 v oposici, kritisovali jste většinu počinů vlád, zvláště výdaje, které nebyly potřebné, a překročení rozpočtu, ale dnes jste ve vládě a proto marná sláva, nedá se nic dělat. Třeba jste řekli > ne < v roce 1928, dneska budete křičet > ano, ano <.
Podařené bylo projednávání kapitoly ministerstva národní obrany, kde v r. 1928 byl protizákonně, vyzdvihuji to, překročen rozpočet o 82,993.000 Kč. A tu zase prohlásil zde pan sen. Novák při kritice tohoto překročení rozpočtu, že ví, kam tyto peníze se daly, ale já jsem ještě neslyšel nikdy a nikde a nečetl, když to ví, že by to jako veřejnosti odpovědný zvolený senátor také té veřejnosti sdělil, jak je povinen.
Když jsme kritisovali tento nepřiměřeně vysoký obnos, překročený ministerstvem národní obrany, tu vystoupil v rozpočtovém výboru generální intendant generál Pešek a řekl, že z tohoto překročeného obnosu 82,993.000 Kč dala vojenská správa na úpravu platů gážistů 50 mil. Kč. Připomněl jsem, že mužstvu se plat snížil a že snížení činí přes 30 mil. Kč ročně. Ale po panu generálu Peškovi vystoupil sekční šéf ministerstva financí dr Janík a prohlásil před námi, členy rozpočtového výboru: > Pan generál Pešek nemluví pravdu, těch 50 mil. Kč na úpravu platů vojenských gážistů dali jsme my - ministerstvo financí. <
Pánové, po tomhle mohou vašemu tvrzení, že se hospodaří poctivě, věřiti již jen lidé zbalamucení. Jestliže zástupci obou ministerstev dovolili si toto tvrditi, přirozeně musili míti pro to doklady v účtech. Já se ptal již několikráte vojenských gážistů, zdali v roce 1928 dostali dvakráte zlepšené platy a odpověděli mi všichni záporně.
Vy, pánové, štvete v novinách, že se v Rusku hodně stavějí bolševici ke zdi. Nevím, kdyby vyšetřování těchto 50 mil. Kč šlo do krajních detailů, zdali by se tu také někdo neocitl u zdi. Pánové, pravda může býti jen jedno, nebo druhé. To neřekl žádný kaprál na straně vojenské a neřekl to žádný písař na straně ministerstva financí. Na straně vojenské řekl to zástupce ministra vojenství a na straně ministra financí to řekl první úředník po ministrovi. A když jste se pánové přiznali, že víte, kam ty peníze se daly, je potřebí, abyste to veřejnosti řekl, nechcete-li nésti za toto mlčení také spoluzodpovědnost.
Dověděli jsme se v rozpočtovém výboru z povolaných úst pana presidenta kontrolního úřadu, že státní kontrolní úřad nenese spoluzodpovědnost za výdaje, zda se překročí preliminovaný rozpočet, nebo nepřekročí. Ba, řekl pan president dokonce, že i odpovědnost resortních ministrů je zredukována na minimum. Já ta slova jsem si věrně poznamenával. Pánové, tak kdo je odpověden za to, co se v jeho resortu vydává, když i odpovědnost ministra je zredukována na minimum? Či už tolik jste té správní byrokracii dali mocí, že ani, pokud jde o podniky, do nichž sypete bohaté subvence, které musí v podobě nepřímých daní zaplatiti chudí, dnes již ve velké většině hladoví konsumenti, byste neměli kontroly ani v těchto podnicích, kde se sypou celé statisíce subvencí? Či stačí to úplně odbýti ironickým smíchem, když časopisy - a tuším, že to otiskly i časopisy stran, které spoluvládnou - prozradí, že bratr ministerského předsedy dostane 150.000 subvence na zavedení umělého deště? A ani tam nemá státní kontrolní úřad, resp. ministr zemědělství právo kontroly, zda se těch peněz skutečně použilo na to, nač ve skutečnosti subvence byla vyplacena?
Státní kontrolní úřad nekontroluje také správu státních statků a lesů. A to je bolestivá kapitola sama pro sebe. Kdybychom byli musili státní statky a lesy zaplatit, byly by nás stály s placenými úroky každý rok na 800 milionů korun deficitu. Dostali jsme je zadarmo a hospodaří se na nich tak, že v roce, kdy účetní uzávěrka má býti schvalována, vynášely něco přes 20 Kč čistého zisku na 1 měřici. Pánové, kdyby tak hospodařil kterýkoli samostatný malozedělec, měl by sotva na měsíc nebo na 6 týdnů chlebíček, a to skromný chlebíček pro svou rodinu. Ale tam se na to nedbá, dokonce jedni páni mají radost, že snad nemusíme na tuto správu 5 milionů měřic státních statků doplácet. A prosím, jak se tam šantročí se státní půdou? Já jsem zrovna minulý týden intervenoval ve prospěch ministerstvem sociální péče uznaného stavebního družstva za prospěšné, které žádá od státních statků za odprodej 4 ha půdy na postavení dělnických domků, poněvadž nouze o byty není dnes jen ve městě, je zrovna tak na venkově, zvláště když v Otrokovicích, kde to družstvo existuje a chce stavět, již se postavila část průmyslových továren a další se tam ve velkém měřítku staví. Prosím, pod tímto pozemkem má Baťa své pozemky nejméně 10 až 12 m níže. Tento pozemek je rozdělen drážním náspem, co jede železnice, od těch rodin, které byly letos Baťovi zaplaveny. A víte, v jakém nebezpečí to družstvo je? Že pozemky tyto budou prodány ve výměře 6 ha Tomáši Baťovi, který na výsměch vašim zákonům o pozemkové reformě už dnes vlastní 4000 ha půdy. Ale zase rafinovaně nevlastní to on, aby z čistého zisku nemusil platit daně, nýbrž fond pro zaopatření zaměstnanců u firmy T. A. Baťa. Ale stanovy toho fondu říkají, že přes veto továrníka Tomáše Bati tento fond nesmí nic podniknouti. Takovému člověku, který na výsměch zákonů o vaší pozemkové reformě získal, poněvadž mu dovolují daňové úlevy vydělati týdně celé miliony, 4000 ha půdy, chce správa vašich státních statků a lesů zašantročiti ještě těch potřebných 30 měřic země. Vždyť to nespasí toho člověka, který má 20.000 měřic půdy. Je nebezpečí, že se nám nepodaří přesvědčiti správu státních lesů, aby to družstvo, ministerstvem uznané za obecně prospěšné, mohlo si koupiti ten pozemek, aby mohlo odbourávati bytovou nouzi, poněvadž bez pozemků, jak vám známo, nelze barák postaviti.
Státní kontrolní úřad také nekontroluje disposiční fondy. Ty nejsou kontrolovány nikým. Tu se dá ministerské radě několik hezkých milionků, panu ministru zahraničí také několik milionků, dohromady to činí kolem 30 mil. Kč. Pánové, nezdá se vám, že to vůbec s demokracií nesouhlasí? (Hlas: To je zákon!) Je to zákon, ale ten jsme udělali zase v parlamentech - aby ten státní kontrolní úřad, který za určitých okolností by byl snad vázán úředním tajemstvím, nesměl kontrolovati výdaj okrouhle 30 mil. Kč? Potom člověk se nediví, když čte knihu - její spisovatel je již za hranicemi, kniha sama byla velmi silně konfiskována, takže prošla censurou silně seškrtána - že kdo bude chtíti poraziti Claudyho v Československu, bude muset míti ještě více milionů než on, a jedině miliony a miliony že ho porazí. Opatřte si ji a uvidíte, kdo je ten Claudy. Že takový způsob vyhazování desítek milionů veřejných peněz by souhlasil nějak s demokracií, se zřízením demokratickým, nebude věřiti vůbec nikdo.
Ministerstvo zahraničních věcí překročilo rozpočet o 24,970.000 Kč. Když jsem na to poukázal v rozpočtovém výboru, tu zástupce ministerstva zahraničí vymlouval se jednak na zvýšené výdaje při vyrovnávání legionářských požitků, ale také na to, že výdaje na ruské běžence, na běloguardějce, jsou každého roku vyšší, nežli je preliminováno a schváleno rozpočtem. Pánové, 12 roků uplynulo od té doby, co existuje tento stát a 13 roků od té doby, co leniví běloguardějci opustili ruskou zemi. Za tu dobu se nemohli naučiti ti lidé poctivé práci? Je to zvláštní zjev. Československý 18letý mladík z hladu zvedne spadlou housku na ulici, je policií chycen, sprostě hrubě bit a zavřen. Houska má ceny 25 hal., ba dokonce podle vaší zlevňovací akce má míti cenu 20 hal. Ale na lenochy, kteří se zde roztahují, z nichž by policie narekrutovala spoustu zločinců a vrahů - připomínám jen vraždu na dráze mezi Bohumínem a Košicemi, poslední vraždu, která byla souzena soudem, tuším, minulý týden, kde vrah dostal trest - na ty jsou desítky milionů, na ty nestačí ani ministerstvo. To studují, už mají hlavu plešatou, vousy jako Mikuláš; co z nich bude ve stáří, když budou stále studovat? Rozumný tatík, když mu kluk dvakráte propadne, neřekne mu dnes, že bude ševcem, poněvadž by si hned mohl mysliti na Baťu, ale pohrozí mu, že ho dá na jinou práci. Ale pan ministr zahraničí v domnění, že to bude vráceno i s úroky, nedbá ani na obnosy preliminované rozpočtem a vyplácí těmto lenochům, kteří, kdyby si chtěli poctivou práci najíti, dávno by si ji byli našli.
A, vážený senáte, jak se hospodařilo v těchto dvou ministerstvech? V ministerstvu národní obrany a v ministerstvu zahraničních věcí byl překročen rozpočet takřka o 110 mil. Kč bez nějakého tisíce. Je charakteristické, jak tehdejší měšťácká koalice dívala se na řešení otázky nezaměstnanosti a otázky sociální péče. Tu ve výkazu stojí: Ministerstvo sociální péče ušetřilo 58,942.619 Kč a ministerstvo veř. prací ušetřilo 15,699.048 Kč. Tam, kde by se mělo budovati za peníze určené pro ministerstvo veř. prací, kde by se měly stavěti silnice, mosty, různé budovy, tam se šetří. Tam, kde by se měl dáti nějaký krejcar, poněvadž stokorunu od vás žádný chudák nedostane, ani přestárlý nebo bez práce bez vlastní viny, tam se ušetřilo téměř 54 mil. Kč. Chcete popírati, i vy sociálfašisté, že je to vyložený režim protidělnický, že je to režim při každém kroku a každém počinu hájící jenom zájmy kapitalistické?
A tak, jak se hospodaří se svěřenými penězi, tak se hospodařilo i s fondy. 114 mil. Kč se vybralo pro silniční fond podle zákona o dani z motorových vozidel, pryžových obručí, olejů a podle zákona o clu, ale celých sto mil. Kč vyrváno bylo účelům starosti o sociální opatření dělnictva.
Sto milionů vzalo se ústřední sociální pojišťovně a jenom o 14 mil. Kč dali více ti, kteří rozbíjejí motorovými vozidly silnice, jenom 114 mil. Kč vybralo se dohromady z celních a různých poplatků za materiálie potřebné k provozu při motorových vozidlech. Není zde dosti ústavů pro ozdravění dělníků, není zde dosti prostředků, aby se posílali ti, kteří jsou postiženi tuberkulosou do ozdravoven, kde by se z této tuberkulosy vyléčili, ale peníze složené dělníky do Ústřední sociální pojišťovny - ovšem zase na podkladě zákona, poněvadž se vždycky vytvoří taková většina v zákonodárných sborech v každém kapitalistickém státě, i v Československu, aby se dělaly zákony vyhovující bohatým - podle zákona vyrve se účelům starosti o zdraví a životy dělníků plných 100 mil. Kč, a dá se na opravu silnic, ne v horských krajích, kde se lidé topí blátem, ale na asfaltování silnic kolem Prahy, Karlových Varů, Marianských Lázních, Františkových Lázní, Luhačovic a podobných výletních míst, aby ta lenivá buržoasní společnost, ať již patří k příslušníkům tohoto státu, nebo států zahraničních, se nemusila příliš drkotati na tom vozidle.
Vážení, vy sami, hlavně ve výborech, jste postup, jakým se postupovalo v r. 1928, odsuzovali. Zde s této tribuny odsuzoval ho ten, jenž je nyní příslušníkem politické vlády. My tvrdíme: rozpočet, účetní uzávěrka rovněž je taková, jako celá státní správa: třídně nepřátelská všem pracujícím a dovolující, aby bohatí nejen mnohdy na podkladě zákonů, v jejich prospěch uskutečněných, mohli ždímat víc z pracujících, ale ještě aby jim bylo dovoleno defraudovati povinnosti, ze zákona vyplývající, vůči tomuto státu. Nebude jinak, dokud nebudete smeteni s celým režimem, a lidstvo i občané tohoto státu, budou-li se chtíti ve své existenci zachránit, nezbývá jim nic jiného, nežli aby se přičinili o to, aby se tak stalo co nejdříve. (Sen. Sechtr: A abychom šli k Vám! - Potlesk komunistických senátorů.).
Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má pan sen. dr Medinger. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. dr Medinger (německy):S částí řeči mého váženého kolegy Reyzla, který se zabýval účetní závěrkou, můžeme také my oposičníci býti úplně srozuměni a můžeme mu jen blahopřáti k věcnosti a otevřenosti jeho vývodů. Než budiž mi dovoleno, abych zcela krátce odpověděl na kritiku, kterou zde prováděl jednak na řeči presidenta obchodní komory Teodora Liebiga včera v Liberci, jednak na mých skromných vývodech tamže. Byl jsem zvědav, co bude kolega vytýkati těmto vývodům, velice věcným a vážnosti nynější situace odpovídajícím, a byl jsem překvapen, že právě z toho vyvodil těžkou výtku, že president obchodní komory žádal, aby berní úřady zacházely šetrněji s poplatníky. Divím se, že se kolega, který přece zná bídu nezaměstnanosti v německých krajinách, domnívá, že žádosti za snížení daní jsou vytáčkami, že nejsou plně oprávněny v těžké situaci mnohých odvětví průmyslových. Což ještě dosti továren nezastavilo práci, nevyhaslo dosti komínů, že se někdo domnívá, že by bylo lze riskovati, aby setrváním na liteře, bezohledným vymáháním daňových požadavků ohrožovány byly ještě nové podniky? Pan kolega snad neví, jak veliký podíl má vymáhání daní, velké platy na daních na vývoji mnohých úpadků a zastavení práce v podnicích. (Sen. Reyzl [ německy ]: Proč pak se neplatí daně při dobré konjunktuře?) Je možno, že se v jednotlivých případech rekursního práva zneužívá vůči berní správě, ale bylo by nebezpečno to generalisovati. Proti čemu se president obchodní komory obracel, byl názor, který mnohdy shledáváme u berních úřadů v poslední době, a který se snad nejlépe projevuje v události, jež se nedávno odehrála v Praze. Jistý podnikatel přišel k berní správě a zapřísahal ji, aby netrvala bezohledně na zaplacení daňové pohledávky, že by byl jinak ve skutečnosti nucen likvidovati svůj podnik a 1.500 lidí že by přišlo o práci. Na to mu berní úředník odpověděl doslova: Já se musím říditi jen podle svých aktů, a do zastavení práce, která snad nastane, mně nic není! Podnikatelé nežádají nic jiného, nežli aby berní úřady vnikly věcně a odborně do situace podniku a aby podle platební schopnosti tohoto podniku uplatňovaly šetrným způsobem své požadavky. To není jen v zájmu podnikatelů, nýbrž v zájmu udržení tohoto podniku, a co stát snad okamžitě obětuje poshovění a slevami daní, nehraje žádnou úlohu oproti břemenu, které vzniká zastavením podniků a podporami v nezaměstnanosti.
Druhé, v čem mne kolega Reyzl špatně porozuměl, snad podle nedostatečných novinových zpráv nesprávně chápal, bylo to, co jsem řekl v obchodní komoře. Obracel jsem se proti jednostrannému vyjímání některého průmyslového odvětví, proti státnímu stanovení cen, kdežto ceny, jež dotyčné odvětví průmyslu má platiti, státem upraveny nejsou. Je to návrat k policejnímu stanovení cen, které, kdyby mělo postihnouti více průmyslových odvětví, bylo by nemožností pro státní správu; potřebujeme jen pohlédnouti na Rusko, kde tím bylo docíleno nejsmutnějších výsledků. Není přípustno reglementovati tímto způsobem jednotlivé odvětví průmyslu. Jestliže však státní správa chce diktatorsky zasáhnouti do mnohých odvětví průmyslu a také do zemědělství tímto způsobem, stanovením cen, dojdeme jen k tomu, že levně vyrábějící továrny obdrží cenu příliš vysokou a naopak továrny malé nebo nepříznivě ležící, nebo které mají jinak nepříznivé výrobní podmínky, se stanovenou cenou nevystačí a tím teprve budou vehnány do potíží a starostí.