Čtvrtek 20. listopadu 1930

Výnos daní priamych nedosiahol však rozpočtového očakávania.

Výnos dane dôchodovej je nižší o Kč 320,428.032.24, daní výnosových o Kč 279,387.591.38.

V rozpočtovom roku 1928 snížily sa nedoplatky na daniach o 748,863.790.73 Kč. Dosahujú však dosiaľ napriek tomu čiastky 5.078,610.185.95 Kč.

Počet presunov úverových aj celkový obnos zostal približne na stejnej výške ako v roku predchádzajúcom. Virementov bolo 412 v celkovom obnose 219 mil. 835.894.04 Kč, ktorého sa použilo inak, než rozpočet predpokladal.

Pasivá štátné na roz očet klesly za r. 1928 o 305,922.196.13 Kč a aktivá štátné na rozpočet vzrastly o 992,065.720.28 Kč, tieto hlavne o ďalšiu zálohu na zvýšené učiteľské platy, ktoré činí okruhle 820 mil. Kč.

Ďalej štátne podniky skupina II. O výsledkoch hospodárenia štátnych podnikov sú v záverečnom účte uvedené stejne ako v minulých rokoch len účty provozné, ztráty a zisku. Účty rozvažné nie sú ešte pripojené preto, že neboly odstránené prekážky, hatiace stanovenie hodnoty majetkových súčiastok prevzatých od Rakúsko-Uhorska. Teraz, keď je vyriešená otázka reparácií, mohlo by sa pomýšľať na zaradenie obchodných bilancií do záverečného účtu. Záverečný účet vykazuje u podnikov priaznivé výsledky. Zisk podnikov je oproti rozpočtu väčší o Kč 252,972.317. Na tomto plus participujú monopoly obnosom 97 mil. Kč, dráhy 89 mil. Kč, štátne lesy a statky 60 mil. Kč, tlačiarne 1 mil. Kč a vojanské lesné podniky 8 mil. Kč.

Skupina III. a) Podiel samosprávnych sväzkov. Rozpočet vykazoval obnos 1.158,466.000 Kč. Náležitosť z podielov samosprávnych sväzkov činí 1 miliardu 691,305.729.79 Kč, - takže presahuje obnos, stanovený v čl. IV. fin. zák. o 532 mil. 839.729.79 Kč.

V tejto skupine objavuje sa prvý raz, ako už bolo spomenuté, vyúčtovanie zálohy na úhradu zvýšenia učiteľských platov.

b) Podiel silničného fondu. Tento podiel obnášal v r. 1928: na dani z motorových vozidiel a dávke z jazdného 50,351.539.58 Kč, na polovici poplatkov za povolenie k dovozu minérálnych olejov 26,636.976.71 Kč, na polovici cla z dovozu minerálnych olejov 13,396.369.48 Kč, na výnose cla z pneumatík a pryžových obručí 23,623.773.50 Kč, úhrnom 114,008.659.27 Kč.

Príjmy fondu dosiahly tedy obnosu 114,008.659.27 Kč, výdaje naproti tomu 146,664.344.26 Kč, takže schodok obnáša 32,655.684.99 Kč.

Ďalej štátny dlh, skupina IV. v r. 1928 pribudlo štátneho dlhu 2.413 mil. Kč, naproti tomu ubudlo štátneho dlhu 1.861 mil. Kč, je tu tedy saldo plus 551.922 mil. Kč.

K tomu treba poznamenať, že sa splatila opät časť priechodného dlhu - 393 mil. - a značná časť dlhu zahraničného - 834 mil. - a že prírastok dlhu nastal u založeného dlhu - 959 mil. Kč - a dlžôb z mierový ch smlúv - 820 mil. Kč - že však čistý prírastok je len 552 mil. Kč, teda menší ako prírastok zo záväzku z mierových smlúv, takže nielen nevzniklo zvýšenie dlhu z emisií starších a z nových úvérných operácií, ale bola nad to i značná časť dlhu umorená z bežných prostriedkov.

Zvláštny fond pre konsolidáciu priechodného štátneho dlhu: Vo smysle čl. XIX fin. zákona nemohlo byť tomuto fondu odvedené 5 % plus prevyšujúce rozpočtové čiastky u dane dôchodovej, všeobecnej a zvláštnej výdelkovej a dane z obratu a prepychovej, nakoľko v r. 1928 nebolo dosiahnuté vyššieho výnosu u týchto daní. Naproti tomu boly do tohoto fondu odvedené realizované hospodárske prebytky.

Po prejednaní záverečného účtu za r. 1938 navrhuje rozpočtový výbor toto usnesenie:

Slávny senát Národného shromaždenia schvaľuje štátny záverečný účet republiky Československej za r. 1928, ako aj účty štátneho melioračného fondu, štátneho bytového fondu a dávky z majetku a prírastku na majetku, zároveň udeľuje podľa čl. XI. fin. zákona zo dňa 16. decembra 1927, č. 176 Sb. z. a n., súhlas k vyšším výdajom ministerstva zahraničných vecí v obnose 24,978.872.51 Kč, ministerstva národnej obrany v obnose 82,993.968.70 Kč, ministerstva školstva a nár. osvety v obnose 7,535.537.95 Kč, všeobecnej pokladničnej správy v obnose 69,081.409.61 Kč. (Potlesk. - Výkřiky sen. Mikulíčka: Zatleskejte si to, je tam 5 miliard nezaplacených daní!)

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Účetní závěrka za rok 1928, která nám byla předložena, je výsledkem roku, za který naše strana není odpovědna. Nebyli jsme tehdy vládní stranou, proto můžeme vším právem odpovědnost za ty to cifry odmítnouti. Jestliže se závěrečný účet předkládá dnes ke schválení, je to jen věc formy, spíše absolutorium pro nejvyšší účetní kontrolní úřad. Ani my nemáme příčiny odepříti snad takovéto absolutorium. Chtěli bychom jen s našeho stanoviska říci leccos k několika cifrám. Můžeme se k tomu stavěti kriticky, poněvadž k těmto cifrám došlo bez našeho spolupůsobení a poněvadž tento závěrečný účet vykazuje znaky, které se vždy opakují, totiž velké rozdíly mezi rozpočtem a skutečnými příjmy.

Víme ze zkušenosti, že se preliminované příjmy na daních vždy obrovsky liší od skutečných příjmů. I když dlužno přiznati, že se závěrečný účet nikdy nemůže shodovati s rozpočtem, poněvadž rozpočet je předpovědí budoucího hospodářství a poněvadž mohou nastati různé případy, které po sobě zanechávají účinky ve finančním hospodářství, měly by se přece na základě zkušeností tyto cifry v rozpočtu alespoň přibližně opraviti a stanoviti tak, abychom nemusili slyšeti výtku, že cifry v rozpočtu jsou vždy jen zcela libovolnými čísly a že neodpovídají daným poměrům. Tento závěrečný účet ukazuje nám zase velký počet překročení preliminovaného rozpočtu. Chci krátce uvésti a projednati několik takových překročení.

Tak na příklad je nám v kapitole ministerstva věcí zahraničních nápadnou položka 17 milionů, které byly vyplaceny správě ruských legií za poskytnuté zálohy našemu zastoupení na dálném východě v letech 1918-1919. Musíme se zde diviti, když přece legie dlužno považovati za jedno se státem a armádou, že stát zde má legionářům vraceti takové obrovské sumy, ačkoli podle našeho názoru zde pro to není žádného důvodu. Něco jiného by bylo, kdyby stát měl tyto obnosy vraceti cizím mocnostem, které tyto obnosy daly legionářům zálohou. Ale tak tomu není. Je-li to však válečná kořist, kterou naši legionáři dali našemu zastoupení zálohou, pak je to přece také vlastnictví státu a jako takové nemá se vraceti. Rovněž tak shledáváme v této kapitole, že položka za ruské uprchlíky byla zase překročena o více než 7 milionů, s odůvodněním, že povolené částky pro tuto položku nevystačují. Kritisovali jsme tuto položku každý rok a domníváme se, že by státní útvar, jako je náš, který má doma tolik nouze, měl pokladních přebytků nejlépe užíti pro vlastní příslušníky a že nemá příčiny vydávati ty to obrovské miliony za emigranty, kdy přece stát nemá nejmenší naděje, že tyto obnosy někdy zase obdrží zpět.

Bolestnou stránkou je také kapitola 5, ministerstvo národní obrany. Zde činí překročení v roce 1928 113 milionů, které úsporami bylo redukováno na 83 miliony. Přihlédneme-li blíže k výpočtu těchto překročení, shledáváme, že tam je položka 77,5 milionů za překročení naturálií. I když se roku 1928 pokles cen ještě tak nejevil v cenách naturálií jako dnes, byla tendence přece již sestupná a musíme se diviti, že ministerstvo národní obrany uvádí v závěrečném účtu překročení této položky, která je podle stavu mužstva přesně určena, o tak veliký počet milionů. Lze se domnívati, že vojenská správa zde nezachovávala správný postup při sjednávání smluv s dodavateli pro vojsko. Odůvodnění pro toto překročení v závěrečném účtě zní: Jde o výdaje, jejichž odklad by mohl otřásti řádným výkonem vojenské služby. To není žádné odůvodnění, které můžeme jen tak klidně přijmouti. Překročuje-li se tato položka u stavu mužstva, musí se nám také prokázati, ve kterém bodě by byla bývala ohrožena vojenská služba. To je fráze, kterou se nemůžeme spokojiti.

Dále shledáváme v kap. 10, ministerstvo školství, překročení, ovšem poměrně malého rozsahu. V účetní závěrce nalézáme poznámku, která praví, že toto překročení způsobeno bylo placením mimořádných drahotních výpomocí učitelům nestátních škol podle zákona 166/67 z r. 1927. Toto překročení činí 13,7 milionů; úsporami 6,2 milionů, které ministerstvo školství učinilo na školách, zmenšil se nekrytý schodek na 7,5 milionů. Je příznačno, že se u školy, kde denně pociťujeme nedostatky našeho školství, dělají ještě úspory, kdy voláme po vybudování našeho školství; a kde nemá ministerstvo školství nic jiného na práci, nežli dělati ještě úspory.

V kap. 22, všeobecná pokladní správa, shledáváme zase položku, která se týče ruských legionářů, a to byla r. 1928 likvidována pohledávka ruských legií za materiál, za oděv a výstroj, které byly odevzdány legionářům a válečným zajatcům. Tato položka činí 78 milionů, ze kterých zase 69 milionů není uhraženo. Zde musím opětovati, co jsem řekl před tím, že se nám tento postup zdá býti podivným. Musíme se tázati, jak to přijde, že se vlastní armádě, kterou přece byly legionářské formace, tyto sumy vracejí. Buďto si legionáři tyto sumy od cizích mocností vypůjčili, pak má je stát spláceti jako takové. Nevím, zdali nejsou také obsaženy v t. zv. osvobozovací taxe. Jestliže však tyto obnosy pocházejí z válečné kořisti, pak po našem názoru stát není povinován tyto obnosy vraceti správě legionářské pokladny. Zde bylo by na místě lepší vysvětlení, nežli jaké jest obsaženo v účetní závěrce.

Pak shledáváme jako nepreliminovanou položku v kapitole národní obrany pro augmentační zásoby vykázánu částku 26,5 milionů podle zákona č. 312 z r. 1921. V rozpočtu na r. 1927 shledáváme jíž položku 315 milionů pro mimořádný ozbrojovací fond. Přes to vykázána je v účetní závěrce nepreliminovaná částka 26,5 milionů pro augmentační zásoby, pro které přece vlastně určen jest ozbrojovací fond.

V kap. 17, ministerstvo sociální péče, je nám nápadno, že u válečných poškozenců docíleno bylo úspory asi 59 milionů. Je smutné, vidíme-li, že právě u této kapitoly, která nás po celý rok zaměstnávala, poněvadž podpora válečných poškozenců a vůbec celá agenda ministerstva sociální péče byla zanedbána, obzvláště v době, kdy msgr. Šrámek byl. ministrem sociální péče, že z tohoto resortu plyne 59 milionů zpět do státní pokladny a že jich nebylo použito k účelům, ke kterým se jich mělo použíti.

Je zajímavo, že mezi vyššími příjmy nalézáme také cla. Cla vynesla o 366 milionů více, spotřební daně o 141 milionů, poplatky o 376 milionů, daň z obratu a přepychová 76 milionů, dohromady 959 milionů. Oproti tomu shledáváme - a to je to, co jsme již loňského roku kritisovali - že příjmy na přímých daních oproti prelimináři jsou daleko nižší o 600 milionů, tedy nepřímé dávky a daně jsou větší nežli v rozpočtu, kdežto přímé dávky a daně jsou nižší. To musí vzbuditi dojem, že se s jistým úmyslem přímé daně v rozpočtu stanoví vždy výše, aby se vzbudilo zdání, že majetní lidé platí mnoho daní, kdežto příjmy z nepřímých daní se zařazují vždy níže. Tento zjev ukazuje se však nejen v roce 1928, nýbrž každý rok. Měli bychom se domnívati, že by pan ministr financí při sestavování rozpočtu měl na to vzíti zřetel, a musíme zde tušiti přímo úmysl, že se daně ve státním rozpočtu preliminují tak, jak to nejlépe vyhovuje nazírání měšťácké třídy. Zmínil jsem se již, chceme-li míti důvěru k rozpočtu, že dlužno při sestavování nového rozpočtu bráti vždy zřetel ke skutečným výsledkům účetní závěrky, nechceme-li, aby cifry rozpočtu byly přímo označovány jako náhodná čísla.

Kapitolou, která zaměstnává skoro všechny řečníky, kteří mluví k této kapitole, jsou daňové nedoplatky. Tyto činí koncem roku 1928 5.078 milionů, zmenšily se ovšem oproti roku 1927 o 749 milionů. Neříká se nám však, ze kterých položek se toto zmenšení skládá. Tušíme a nejspíše právem, že velká část tohoto zmenšení záleží v odpisech daní. V účetní závěrce je také uvedeno - a pan zpravodaj kolega Stodola o tom výslovně mluvil - že zase ve 412 případech došlo k virementům v celkovém obnosu 220 milionů Kč. To jsou obnosy, které byly dány do rozpočtu pro určité účely, které však byly vydány k jiným účelům. Není žádnou maličkostí, 22 milionů se použije k jiným účelům, nežli k jakým je parlament preliminoval, a přijde se s hotovou skutečností v závěrečném účtu, parlament schválí závěrečný účet a resorty dělají to v příštím roce zase právě tak. Protestujeme proti takovémuto jednání. Také v rozpočtovém výboru se o tom často mluvilo a rozpočtový výbor ve svém celku žádal, aby se takovéto věci v takovémto rozsahu neopětovaly. Je pochopitelno, dochází-li k překročení, také virementy lze pochopiti, ale to se přece musí držeti ve snesitelných mezích, sice bychom se mohli zcela klidně zříci svého rozpočtového práva, dochází-li k takovýmto úchylkám.

Úřední listy, proti kterým se naše kritika vždy obrací, končí roku 1928 se schodkem 207 milionů. Bylo by lze mnoho říci o charakteru a obsahu těchto úředních listů, o nesmírně špinavé konkurenci, kterou dělají všem novinám. Tyto peníze jsou jistě vyhozené peníze, a my protestujeme proti tomu. Těchto peněz bylo by lze mnohem lépe užíti k jiným věcem; žádáme-li něco pro péči o nezaměstnané a obracíme-li zřetel k tomu, abychom nenechali nezaměstnané hynouti hladem, musíme se rváti o každý milion a zde se vyhazuje přes 200 milionů za noviny, které ve skutečnosti nemají pražádné ceny a způsobují jen národnímu hospodářství obrovské škody.

Státní podniky provedly v r. 1928 za 720 milionů investicí. Zde byla by na místě otázka, zdali se při těchto investicích béře zřetel také na německé krajiny. Jsou nám známy případy, kde se jedná bezohledně; staví-li stát něco v německých krajinách, přijdou tam cizí dělníci, domácí nezaměstnaní lidé chodí bez práce, nebéře se zde nejmenšího ohledu. Zde bylo by velmi na místě spravedlivé rozdílení investicí; je to jedním z našich nejdůležitějších požadavků.

Úhrnem shledáváme, že překročení oproti rozpočtu činí v kap. ministerstvo zahraničních věcí 24 miliony, v kap. národní obrana 82 miliony, u školství a národní osvěty 7,5 milionů, u všeobecné pokladní správy 69 milionů. Senát má nyní tuto věc schváliti. Vyslovuji však přání, aby kontrolní úřad tato překročení v nebližším závěrečném účtu uvedl na potřenou míru. Pan president nejvyššího kontrolního účetního úřadu nám v rozpočtovém výboru často připomínal, že jeho pravomoc je malá. Bylo by věcí parlamentních sil, aby nejvyššímu účetnímu a kontrolnímu úřady daly jinou pravomoc, aby při takovýchto věcech mohl více působiti k tomu, aby tyto nepříjemné zjevy se neopětovaly.

Chtěl bych při této příležitosti říci ještě něco k vývodům našeho zpravodaje pana kolegy Stodoly. Užil ve svém referátě a také v rozpočtovém výboru velmi hezkých slov, mluvil o tom, že by byla na místě největší šetrnost, že musíme náš hospodářský život uvésti zase na zdravé základy, mluvil o úsporných opatřeních a konsolidací, ale neukázal nám nikterak cestu, která by podle moderních zásad vedla k tomuto úspěchu. Všechno, co slyšíme mezi slovy kolegy Stodoly, jsou staré metody a zvyklosti našich podnikatelů, chtějí všechno sanovati a konsolidovati na útraty dělnictva a konsumentů. (Sen. Stodola: Tak som já to nemyslel, já odpoviem!) Pane kolego, takhle tato konsolidace nepůjde, uvedu vám ihned na paměť několik výroků vašich prominentních přátel z průmyslu. (Sen. Stodola: To sú ne moje!) a vy uvidíte, že moje mínění nebylo neoprávněné. Před několika dny zasedalo v Liberci plenum obchodní a živnostenské komory. Tam pan předseda komory Liebig pronesl velmi dlouhou řeč. Byli bychom se domnívali, že na základě hospodářských zjevů a výroků také mnohých rozumných podnikatelů by měl snad jiný názor nežli obvyklý názor zpátečnického podnikatelstva. Ale nic z toho všeho! Řeč pana presidenta Liebiga zní právě tak, že by ji byl mohl pronésti před 10 lety, ani zdání po moderním duchu! Jestliže někde použil vět, které budí zdání, jako by se podnikatelstvo bylo přeorientovalo, pak upadá v ne bližších větách zase do starých metod. Chtěl bych citovati jen několik jeho výroků. Je známo, že to v naší berní správě velmi pokulhává, že u nás berní úřady v době dobré konjunktury nechávají narůsti obrovské nedoplatky, hlavně u podnikatelstva, a přijde-li nějaká krise, nedělá se nic rychleji nežli žádosti za odpisy a vzhledem ke špatné situaci se daně skutečně odpisují. Většina těchto nedoplatků a odpisů jde na účet podnikatelstva, na účet bohatých této země. A nyní praví komorní předseda Liebig, že žádá, aby se celá síla administrativy soustředila na úplné obnovení pořádku v berní správě a berním účetnictví, a apeluje na směrodatné činitele finanční správy, aby šetrnějším vymáháním daní pomáhala hospodářství překonati těžkou krisi. Můžeme tedy tušiti, že si podnikatelé nynější krisi vezmou zase za záminku, aby žádali velké odpisy. I když také můžeme souhlasiti s prvou větou, se žádostí o pořádek, tož je druhá poznámka komorního předsedy velice podezřelá, neboť můžeme předpokládati, že v nejbližším roce nedoplatky zase klesnou o značnou sumu, ale utrpí při tom stát, poněvadž určité podnikatelstvo použije krise k tomu, aby docílilo daňových odpisů. Liebig mluvil dále o cenovém rozdílu ve velkoobchodu a maloobchodu; konstatuje ho, konstatuje však jen, že taková opatření, jaká zamýšlí ministerstvo zásobování a jaká žádají ve veřejné diskusi kruhy namnoze nedostatečně informované, jako na příklad znovuoživení hospodářství s cenovými diktáty a cenovou kontrolou a lichevními předpisy, zcela určitě nejsou na místě. Pan president Liebig odsuzuje každou snaha ministerstva zásobování, prováděti pokles cen, ačkoli je prokázáno, že pokles cen v maloobchodu daleko nejde stejným krokem s poklesem cen ve velkoobchodu. Pan Liebig chce ministru zásobování brániti v tom, aby činil nátlak na ceny, místo aby jako rozumný podnikatel hleděl povznésti kupní sílu dělnictva a konsumentů tím, že se jim poskytne možnost, aby mohli nakupovati; místo toho chce zabraňovati tomu, aby se skutečně nasadila páka k povznesení hospodářství. Od několika let nepomáhá se po říšskoněmeckém vzoru hospodářství tak dlouho, až se rozpadá v trosky, napomáhá se starými, dávno opotřebovanými prostředky, domněle k ozdravění hospodářství, ale neozdravuje se, nýbrž tvoří se jen nové desetitisíce nezaměstnaných.

Zajímal jsem se také o to, co na tomto sjezdu mluvil náš vážený pan kolega sen. Medinger. Litoval na tomto sjezdu nových daňových předloh a řekl o dani z piva: > Tato předloha o dani z piva je návratem do doby zasahování státu v době války, které se nám zdá býti velice povážlivé, zejména zákaz přesunovati daňové břemeno na konsumenty.< My všichni víme, jak se některé vládní strany snažily, aby tato daň z piva nebyla zase přesunována na konsumenty, poněvadž je každý přesvědčen, že pivovarníci mohou tuto daň platiti. Jsem přesvědčen, že to také kolega Medinger ve svém nitru ví, ale jako člen křesťansko-sociální strany lidové nepřeje si ničeho více, nežli aby tato daň byla zase přesunuta na konsumenty. Je to tou pomocí, která se má dostati malým? Pivovary se samy nabídly, že dobrovolně ponesou daň v určité výši. Tato nabídka ukazuje, že tuto daň nésti mohou, nesmí se jim brániti a říkati, že tato daň má býti přesunuta. To není žádným zasahováním státu do soukromého hospodářství, po našem názoru mělo by se takovéto zasahování díti také u jiných odvětví výroby, to by bylo zajisté zdravé pro hospodářství.

Občanský blok, vláda před nynější koalicí, zavinily všechno to, oč nyní dlužno po kouscích bojovati. Lze prokázati, že berní reforma nebyla ničím jiným nežli darem pro banky a nejbohatší lidi tohoto státu. Posl. Remeš prokázal, že 4 banky v r. 1929 vydělaly o 18 milionů Kč více nežli r. 1927; že však tyto 4 banky v r. 1929 platily o 41 milionů Kč na daních méně nežli r. 1927. Na jedné straně poskytují se takovéto dary finančním ústavům, na druhé straně nastává rozčilení nad tím, pokusí-li se stát nebo některé ministerstvo ceny trochu stlačovati a žádá-li ministerstvo, aby takováto daň jako daň z piva nebyla přesunována.

Nejsme spokojeni s ciframi tohoto závěrečného účtu, je to závěrečný účet, který není náš a který musí jinak vypadati, máme-li naň rozhodující vliv. Přesto nezbývá nám nic jiného, poněvadž stojíme před hotovou skutečností, než abychom nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu udělili schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Hilgenreiner. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Ústava dává parlamentu, pokud jde o roční výdaje, dvě důležitá práva: právo povolovati a právo kontroly. A obě dlužno vykonávati přísně, nemají-li pozbýti své ceny. Povolený rozpočet, který se nekontroluje, neplní svého úkolu. Nabádá jen úřednictvo, aby libovolně zacházelo se státními příjmy a aby se beze všeho dopouštělo překročení. Slabá kontrola je přímo pobídkou k překročování státního rozpočtu.

Aby se kontrola prováděla věcně, zřídila naše ústava nejvyšší účetní kontrolní úřad, a my musíme uznati, že tento úřad nyní pracuje dobře a rychle. Máme nyní vyúčtován dokonce již rok 1929 a hotový návrh výboru byl dnes vyložen. Zbývá ještě, aby také parlament vykonal své právo, neboť nejvyšší účetní kontrolní úřad nemá prostředku nutiti úřady k tomu, aby skutečná vydání zařídily podle preliminovaných výdajů, toto právo má výhradně parlament.

Srovnáváme-li nyní, jak senát projednával účetní závěrku za rok 1928, musíme především doznati, že s tím neměl naspěch. Zpráva nejvyššího kontrolního úřadu předložena byla v září r. 1929, senát jedná o této zprávě v plenu po více než jednom roce, dnes dne 20. listopadu 1930. Béře-li senát - poslanecká sněmovna je dávno hotova - svou kontrolní povinnost tak málo vážně, že potřebuje více než celý rok, aby vůbec podal zprávu o výsledcích onoho roku, pak nemá snaha nejvyššího kontrolního úřadu, předložiti pokud možno rychle vyúčtování, žádného účelu.

Ale snad dobrá věc vyžaduje času, snad je zpráva tak podrobná a potřebovala doby jednoho roku. Nemohu to pochopiti. Není to žádná osobní kritika, kterou zde vykonávám, naopak, znám a vážím si pana zpravodaje jako muže zkušeného a pilného, který s velikým úspěchem je činným v mnohých veřejných otázkách. Není to žádná kritika osoby, nýbrž kritika systému, zabývám-li se dnes trochu podrobněji dnešní zprávou o závěrečném účtu za rok 1928. V této zprávě jsou nám nápadny dvě kapitoly, o kterých částečně již mluvil řeční přede mnou, totiž dvě ministerstva, která pravidelně jako v dřívějších letech, tak také nyní zase přicházejí s velikým překročením, ministerstvo věcí zahraničných a ministerstvo národní obrany. O ostatních ministerstvech, která se objevují ve zprávě s několika miliony překročení, nechci mluviti, poněvadž se tam překročení na první pohled jeví ospravedlněným a poněvadž o sobě jsou nepatrná. Naproti tomu jsou u těchto obou ministerstev překročení nesmírně veliká, a což je nejhorší, pravidelná. Také rozpočet z r. 1929 vykazuje u obou ministerstev zase značná překročení, a tu se tedy táži: Vzal si zpravodaj práci, aby jen u jediné položky překročení zkoumal, zdali překročení bylo skutečně nutné a zda nebylo možno vyžádati si od parlamentu dodatečný úvěr? Neboť to stojí v každém finančním zákoně, že jisté virementy, přesuny, jsou dovoleny, že však tam, kde překročení není nahraženo přesunem ve stejné položce, dlužno od parlamentu žádati dodatečný úvěr. Obě ministerstva a zpravodaj zmiňují se jen na jednom místě, u větších výdajů za uprchlíky a ruské legie, že bylo vyžádáno svolení Národního shromáždění. Není však ani slova o tom, že bylo také dáno, a když jsme se ve výboru o rozpočtu pro rok 1929 tázali zástupce ministerstva financí, proč toto svolení nebylo vyžádáno, odvětil, že se v ministerstvu financí domnívají, že ministerstvo národní obrany mohlo a musilo vystačiti s obnosem, stanoveným pro rok 1929. Ministerstvo financí tedy přímo odmítlo podporovati dodatečný požadavek ministerstva národní obrany. To vrhá podivné světlo na tato překročení.

Ministerstvo věcí zahraničních uspořilo u věcí, jež mu byly povoleny, 6 milionů a překročilo 25 milionů, vydalo tedy 31 milionů za věci, které mu nebyly povoleny, a nesnažilo se nikterak zjednati si pro to včas od Národního shromáždění dodatečný úvěr. Kde se tato překročení ukázala? 2 ½ milionu za výlohy přesídlení, nákup zařízení a pod. Přesvědčil se pan zpravodaj, zdali toho bylo tak naléhavě potřebí, aby se právě roku 1928 dělaly tak veliké nákupy? Půl milionu za přeměnu konsulátů ve vyslanectví. Když jiné ministerstvo chce ustanoviti jen nějakého kancelistu, který není systemisován, křičí ministerstvo financí a nedá svého svolení. A když universitní profesor, poněvadž byl povolán z ciziny, chce mimořádný přídavek, protestuje ministerstvo financí, a návrh se zamítne. Když však ministerstvo věcí zahraničních přemění hned 6 konsulátů ve vyslanectví, aniž by tu byly systemisovány prostředky k tomu, pak řekne náš zpravodaj jednoduše, že to bylo neodkladné; a navrhne, abychom to beze všeho schválili. 700.000 vydáno více za kancelářské potřeby, časopisy a pod., 154.000 pro dodatečné vyúčtování za studijní cesty v r. 1919 a 1920. Prosím, v rozpočtu pro r. 1928 studijní cesty z r. 1919 a 1920, které nebylo lze hraditi z nějakých úspor ministerstva! Dále jeden milion větších výdajů za brněnskou výstavu kultury a jinaké styky s cizinou, které beztak jsou bohatě dotovány, a pak 7 milionů pro ruské uprchlíky a 17 milionů pro > dodatečné vyúčtování dotací, jež finanční výbor ruských legií vyplatil zastupitelským úřadům na dálném východě <. Jsem v příjemné situaci, že se mohu odvolati na člena většiny, a to na řečníka přede mnou, který rovněž vytýkal tyto obě položky. Kdo četl Sakharova, jehož spis z r. 1930 > České legie v Sibiři < byl u nás zakázán, nabude dojmu, že ruští legionáři vzali s sebou mnoho ruského majetku, a to netoliko majetku státního, nýbrž také majetku soukromého. (Sen. Stodola: Nestojí: ani neakceptujeme žádného Sakharova!) Nyní jest otázkou, zdali se tento majetek zaplatí legionářům státními penězi. Poněvadž již jeden člen většiny položil tuto otázku, je členu oposice teprve dovoleno klásti tuto otázku: zdali válečná kořist, která byla vzata s sebou, byla zakoupena z uvedených 17 milionů. Pak bychom se nesměli diviti všeobecně známé prosperitě Legiobanky a jiných podniků. Ve zprávě, která nám byla předložena, nestojí o tom ničeho, v rozpočtu 1928 nebyl pro to preliminován ani haléř. V odůvodnění ministerstva, poznámky 43 - 45, se praví, že bylo žádáno za svolení. Svolení nebylo dáno, takže těchto 17 milionů je přímo vylákáno. Takovýmto způsobem vznikají větší vydání ministerstva věcí zahraničních, aniž bychom měli záruku, že si náš pan generální zpravodaj opatřil jistotu, že tyto položky byly také skutečně nutné. Ministerstvo se ovšem trochu polepšilo, překročení za r. 1929 byla mnohem menší.


Související odkazy