Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

119 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Dostálek, dr Meissner.

Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Koerner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnes a zítra sen. Curkanovičovi, Dankovi, Donátovi, Dundrovi, Ďurčanskému, Janíkovi, dr Jesserovi, Kindlovi, dr Kovalikovi, dr Krčmérymu, Lokotovi a Stránskému.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Kianičkovi, na měsíc sen. Hrubému, do konce prosince t. r. sen. Berkovcovi, na dobu 10 dní sen. dr Korláthovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 313. Zpráva rozpočtového výboru o štátnom záverečnom účte republiky Československej za rok 1939 spolu s účtami štátneho melioračného fondu, státneho bytového fondu a dávky z majetku (tisk 271).

Tisk 318. Návrh sen. Sáblíka, Donáta, Foita a spol. na vyšetření a částečnou náhradu škod způsobených sněhovou bouří a vichřicí na lesích na Českomoravské vysočině.

Tisk 319. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n.

Tisk 320. Návrh sen. Kahlera, Luksche, Stöhra, Ikerta a soudr. na poskytnutí podpory osobám, jež postiženy byly živelní pohromou dne 27. a 28. října t. r.

Tisk 321. Návrh sen. F. Scholze, Böhra, Köhlera a soudr. na změnu některých ustanovení zákona ze dne 21. března 1939, č. 43 Sb. z. a n., o státních starobních podporách.

Tisk 322/1. Interpelace sen. Nedvěda a soudr. panu ministru sociální péče v záležitosti odepření podpory Marii Zelenkové, matce po padlém vojínu.

Tisk 332/2. Interpelace sen. Hakena a soudr. ministru vnitra o nezákonné četnické prohlídce v bytě sen. Ivana Lokoty ve Vel. Bočkově.

Tisk 322/3. Interpelace sen. Nedvěda, Hakena a soudr. panu ministru vnitra ve věci protizákonného jednání policejních strážníků na policejním ředitelství pražském.

Tisk 323/4. Interpelace sen. Köhlera a soudr. na pana ministra sociální péče stran vypracování osnovy zákona o práci žen před slehnutím a po něm.

Tisk 323/9. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. Hakena, Nedvěda a soudr. ohledně přiznání rent válečně poškozeneckých ošetřovatelkám ve vojenských lazaretech z doby světové války (tisk 100/15).

Tisk 323/2. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. Mikulíčka a soudr. o protizákonném jednání okresní nemocenské pojišťovny v Hodoníně (tisk 179/3).

Tisk 323/3. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Jokla a soudr. stran jednání okresního hejtmana v Těšíně při uvítání pana presidenta republiky (tisk 266).

Tisk 323/4. Odpověď ministrů zemědělství a financí na interpelaci sen. J. J. Krejčího, Hubky, Petříka, Bergmana a druhů v záležitosti změny vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n.. o poskytování podpor při živelních pohromách (tisk 171/7).

Těsnopisecké zprávy o 53. a 59. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 10. října a 6. listopadu 1930.

Zápisy o 58. až 60. schůzi senátu Národního shromáždění republiku Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 318: Návrh sen. Sáblíka, Donáta, Foita a spol. na vyšetření a částečnou náhradu škod způsobených sněhovou bouří a vichřicí na lesích na Českomoravské vysočině.

Tisk 320. Návrh sen. Kahlela, Luksche, Stöhra, Ikerta a soudr. na poskytnutí podpory osobám, jež postiženy byly živelní pohromou dne 27. a 28. října t. r.

Tisk 321. Návrh sen. F. Scholze, Böhra, Köhlera a soudr. na změnu některých ustanovení zákona ze dne 21. března 1929. č. 43 Sb. z. a n., o státních starobních podporách.

Výboru imunitnímu:

Žádost krajského soudu v Ml. Boleslavi za souhlas k stíhání sen. Nedvěda pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. 2552).

Předseda (zvoní): Budeme nyní projednávat pořad jednání.

Prvním bodem je:

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní pan sen. dr Farkas, za výbor zahraniční pan sen. dr Rozkošný, za výbor rozpočtový pan sen. Pánek.

Uděluji sovo referentu za výbor ústavně-právní, panu sen. dr Farkasovi.

Zpravodaj sen. dr Farkas: Slávny senát! Vláda predložila návrh a žiada slávny senát, aby dal súhlas k úmluve uzavretej dňa 20. novembra 1923 ohľadom rozdelenia odpočivných a zaopatrovacích pôžitkov bývalých pragmatikálnych zamestnancov majetku viazaného pre rod habsbursko-lotrinský a pre niektorú jeho pobočnú vetev. Vzdor tomu, že úmluva bola uzavretá 23. novembra 1923, vláda prikročí k ratifikácii teprve teraz z toho dôvodu, že podľa bodu 2. prevádzajúceho protokolu zástupca našej vlády vyhradil si právo dať ratifikovať túto úmluvu iba vtedy, keď hodnota týchto prevzatých bremien podľa §u 205 mierovej smluvy St. Germainskej bude odpočítaná při ocenení protihodnoty prevzatých nemovitostí. Poneváč ale podľa dohody haagskej všetky dlhy cesionárskym štátom boly preminuté, táto výhrada čsl. vlády odpadla a stala sa bezpredmetnou. Preto prikročí naša vláda teprve teraz k ratifikácii tejto úmluvy. Podľa obsahu tejto úmluvy oopočivné a zaopatrovacie pôžitky majú byť uznané a vyplácané všetkým týmto zamestnancom bez ohľadu na to, zda nadobudli, alebo nadobudnú v budúcnosti štátneho občianstva, a budú vyplácané so zpätnou platnosťou odo dňa 16. júla 1926 týmto zamestnancom, ktorí do tej doby neobdrželi vôbec žiadné pôžitky. Všetkým ostatným zamestnancom budú vyplácané tieto pôžitky od 1. decembra 1923. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Ústavne-právny výbor navrhuje, aby slávny senát súhlasil s touto úmluvou uzavretou s republikou rakúskou dňa 23 novembra 1929 a taktiež s protokolom tohoto istého dňa.

Místopředseda Trčka (zvoní): Za výbor zahraniční je zpravodajem pan sen. dr Rozkošný.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Následkem rozdělení bývalého Rakouska na nástupnické státy a v důsledku ustanovení čl. 208 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 191 mírové smlouvy Trianonské podle zákona č. 334 z r. 1921 přešly statky t. zv. rodinného fondu do vlastnictví československého státu. Které jsou to statky, vyjmenoval jsem ve zprávě, kterou mají pánové v rukou, a nebudu tedy jména těchto statků opakovat. Bylo tedy potřebí upraviti pensijní a zaopatřovací požitky zaměstnanců na těchto statcích. Naše vláda vyjednávala v této záležitosti již v listopadu 1923 a již tenkráte se stala dohoda mezi nástupnickými státy, zejména mezi Československem a Rakouskem, jakým způsobem mají tyto pense pozůstalých, tedy nejen zaměstnaných, ale i pozůstalých po zaměstnaných na těchto statcích býti upraveny. Vlastně tato úmluva již od r. 1923 se provádí a sice někteří dostávají již od 1. listopadu 1923, jiní od 16. listopadu t. r. dostávají již pense a nyní se jedná o to, aby to, co ve skutečnosti bylo provedeno, aby to bylo také sněmovnami schváleno. Výše pensijních platů řídí se podle vnitrostátních předpisů zavázaného státu. Počátek platební povinnosti státu nastal, jak jsem se již zmínil, pro pensisty, kteří od rozdělení vázaného majetku neobdrželi žádných požitků dne 16. července 1920, a pro ostatní dnem 1. prosince 1923. Protokol k Úmluvě připojený obsahuje výhradu obou smluvních stran, jak již pan zpravodaj přede mnou se o tom zmínil.

Výbor zahraniční činí souhlasně s návrhem ústavně-právního výboru návrh, aby slavný senát tuto úmluvu schválil.

Místopředseda Trčka (zvoní): Za výbor rozpočtový má slovo pan sen. Pánek.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Rozpočtový výbor připojuje se k oběma zprávám jak výboru ústavně-právního, tak i zahraničního, pokud jde o vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsaná 30. listopadu 1923 a příslušný protokol z téhož dne.

Se stanoviska rozpočtového konstatoval výbor, že náklad spojený s touto úmluvou není jednak značný, jednak se příslušné pense de facto již vyplácejí, poněvadž se většina těchto zaměstnanců převzala do našich služeb, a konečně jde tu o smluvenou reciprocitu. Z toho důvodu rozpočtový výbor navrhuje, aby slavný senát usnesl se schváliti navržené usnesení, obsažené v senátním tisku (čís. 290), a aby současně vzal na vědomí opravu zmíněného vládního návrhu čís. tisku 290, a to na str. 6., kde v čl. 2. úmluvy v 7. řádku od shora má odpadnouti slovo > některého <.

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.

Táži se pánů zpravodajů, přejí-li si slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Farkas: Nikoliv!

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nikoliv!

Zpravodaj sen. Pánek: Nikoliv!

Místopředseda Trčka (zvoní): Není tomu tak.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 312 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové tisk 312 ve čtení prvém.

Přikročíme ke 2. bodu dnešního pořadu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. Stodola.

Zpravodaj sen. Stodola: Slávny senát! V sporiadaných štátoch je uznaná zásada, že vedenie štátneho hospodárstva má skutočne zodpovedať votovanému rozpočtu a že má byť tiež postarané o garancie tohoto súladu vo forme t. zv. rozpočtovej kontroly. Podľa terminologie vedeckej ide tu o zásadu viazanosti rozpočtu, vzťahujúcu sa na metodu hospodárenia s rozpočtom. Výrazom rozpočtovej kontroly je štátny záverečný účet. Kontrola je dvojaká. Administrativná a parlamentná. Prvá je upravená zákonom č. 175/1919 a sverená najvyššiemu účetnému kontrolnému úradu, druhá sa riadí tradiciami parlamentných činiteľov. V obidvoch smeroch je znateľné úsilie o zintenzivnenie účinnosti tejto kontroly. (Hluk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Stodola (pokračuje): Najvyšší účetný kontrolný úrad vypracoval a predostrel štátny záverečný účet za r. 1928 o veľa skôr, než mu ukladá zákonná povinnosť, keď už na 7. septembra 1929 účet vyhotovil a na 22. septembra parlamentu predostrel. Okrem toho zdokonalil formu a usnadnil priehľadnosť. Parlamentné kruhy idú ďalej a reklamujú súčasné a spoločné parlamentné prejednávanie. To sa pretiahlo preto, že som na jare osobne bol chorý, a zatým prišlo zastavenie nášho sedenia. Preto prosím o láskavé omluvenie, že tak pozde prichádzam s touto uzáverkou.

Štátny záverečný účet za r. 1928 zodpovedá konštrukcii našich rozpočtov, ustálenej od r. 1927 až na dve významnejšie zmeny. Prvá sa týka spôsobu vykazovania výdajov a príjmov rozpočtu skupiny I - vlastná štátna správa, a má za účel zlepšenie priehľadnosti.

Etátné výdaje boly doteraz vykazované v príslušných kapitolách spoločne, bez rozdielu, či bolo na príslušné potreby v rozpočte pamätané alebo nie. Táto okolnosť mala za následok, že v četných kapitolách figurovaly značné prekročenia. Nepreliminované výdaje, založené na zvláštnych právnych tituloch a čiastočne aj zvláštnou úhradou podložené musely byť dľa ich povahy etátne vyúčtované, ale pre srovnanie výsledkov hospodárenia na úvery rozpočtom povolené opätovne odpočítané.

Teraz máme rozdelenie na dva oddiele, z ktorých prvý obsahuje výdaje a príjmy preliminované a druhý jednak výdaje nepreliminované, ale založené na zvláštnych právnych tituloch, a príjmy odvodené zo zvláštnych predpisov, menovite z úverových operácií. I v tomto druhom oddiele sú výdaje a príjmy usporiadané obdobne, ako pri preliminovaných, dľa kapitôl.

Druhá zmena týka sa záloh na učiteľské platy, ktoré boly v r. 1928 uhradené srážkou z dane z obratu a prepychovej, zmenšujú teda výnos tejto dane a boly preto presunuté z rozpočtovej skupiny I. do skupiny III.

Štátny záverečný účet pozostáva vlastne z dvoch väčších oddielov: V prvom rade je to zpráva a porovnanie štátneho hospodárenia na rozpočet a mimo rozpočtu. Tento oddiel je rozčlenený vo 19 častí, v ktorých sa pojednáva o jednotlivých skupinách štátneho rozpočtu - I - IV - a o dvoch fondoch, t. j. o štátnom silničnom fonde a o fonde pre konsolidáciu priechodného štátneho dluhu, pretože tieto súvisia vecne s príslušnými rozpočtovými skupinami III. a IV.

Druhý veľký oddiel je venovaný samostatným účtom, ktoré sa majú dľa zvláštnych zákonov predkladať každého roku Národnému shromaždeniu ku schváleniu a sú k štátnemu záverečnému účtu len pripojené. Sú to: Účet štátneho melioračného fondu - zákon zo dňa 19. decembra 1919 č. 21 Sb. z. a n. z r. 1920 - účty štátneho bytového fondu - zákony- zo dňa 22. decembra 1910, č. 242 r. z. a zo dňa 20. februára 1919, č. 98 Sb. z. a n. - a účty dávky z majetku a prírastku na majetku podľa zákona zo dňa 5. apríla 1920, č. 309 Sb. z. a n.

Okrem týchto dvoch vecne usporiadaných veľkých oddielov má ešte štátny záverečný účet špecielné výkazy: výkaz o príjme a výdaji cenných papierov, soskupený dľa účinov na rozpočet a mimo rozpočtu a dľa jednotlivých ministerstiev, ďalej výkaz o celkovom peňažnom obrate v hotovosti podľa jednotlivých druhov pokladieň (vyrovnávacie saldo všetkých štátnych príjmov a výdajov), ktorý má povahu zkúšky číselnej správnosti celého štátneho záverečného účtu, potom číselný výkaz o nedoúčtovaných položkách, a konečne soznam vykazujúci zostatky pokladničných hotovostí a zásoby cenných papierov vo štát. pokladniach ku dňu 1. januára a 31. decembra 1927.

Štátny záverečný účet vzťahuja sa na celé štátné hospodárstvo a je účetným aktom veľmi složitým. Nie je preto div, že názory na výsledky verejného hospodárenia sú rozdielné a to ako v teorii, tak v praksi. V teorii sú to menovite rozpory ohľadom správnosti a vhodnosti systémov po stránke účetnej a pokladnej - systém pokladničný, náležitostný a smiešaný.

Praktické kruhy domáhajú sa už dlhšiu dobu zavedenia t. zv. účelových kont, aby bolo poplatníkom umožnené presvedčiť sa dla amerického hesla, > na aké účele sa ich vo forme verejných dávok zaplacené v dolaroch užívajú <. Iné podnety týkajú sa nahradenia účetníckeho, systému kameralistického, ktoré štátna správa finančná používa k účtovaniu jednotlivých účinov, moderným systémom účetníctva dopického, od kterého si sľubujú zvýšenie jasnosti a priehľadnosti o hospodarení za určité časové obdobie. Je prirodzené, že nie je ľahkým úkolom zavádzať nové formy účetnícke, keď doterajšie spôsoby sú vžité a majú svoju tradiciu. Ale máme § 1 zák. č. 173/1919 o najvyššom účetnom kontrolnom úrade, ktorý tomuto foru ukladá, aby sa postaral o zjednodušenie a vhodné zariadenie štátneho účetníctva tak, aby kontrola bola čo najviac usnadnená a zdokonalená.

Ďalšie námety zaoberaly sa nedostatkom kritických poznámek najvyššieho účetného kontrolného úradu, ku ktorým vidic dostatočný podklad v ustanoveniach zák. č. 175/1919. Ďalej bola doporučovaná modernizácia zákona o obore pôsobnosti najvyššieho účetného kontrolného úradu a rozdelenie štátneho záverečného účtu na 3 veľké oddiely dľa hľadiska kontroly štátneho hospodárenia, štátneho imania a štátneho dlhu.

Početnosť týchto podnetov svedčí jednak o rastúcom záujme o štátny záverečný účet, čo potvrdzuje správnosť poznatku, že rozpočet a záverečný účet sú skutočne najväčší a najdôležítejší hospodárský problém roku, jednak ale pripomína naliehavosť vydania pripravovaného finančného poriadku (finančný riad), pre hospodárstvo štátu, zemí, okresov a obcí, ktorým by bola zjednaná súvislost štátneho záverečného účtu a záverečnych účtov zemí, okresov a obcí a upravená ich spojitosť s rozpočtami. Pri tejto príležitosti mohlo by sa jednať tiež o inkorporáciu poučky moderného rozpočtového práva akcentovanej menovite Jezom, že rozpočet a v logickom dôsledku tiež aj záverečný účet je politickým aktom par excellence, čo vyžaduje zabezpečenie dostatočného vlivu parlamentu v kodexe noriem o hospodárstve verejných sväzkov.

Nemôže byť pochybnosti, že doterajší právny stav, založený na recipovaných dvojakých predpisoch, t. j. bývalých rakúskych a býv. uhorských, nevyhovuje a že menovite zastaralé predpisy bývalé rakúské, cís. nariadenie z 21. novembra 1866, nemôže byť správnym podkladom účinnej kontroly pre komplikované hospodárstvo verejných sväzkov. Na modernejších základoch spočíva úprava na území býv. uhorskom, kde účetné a kontrolné predpisy sa datujú z novšej doby - z čl. XX/1897 a čl. III/1902. - Unifikácia a kodifikácia je tedy stejne naliehavá.

Po týchto viac menej formálnych poznámkach k štrukture a právnemu podkladu štátneho záverečného účtu treba vopred vo všeobecnosti konštatovať, že záverečný účet je opätovne výmluvným dokladom o stabilite a aktivite nášho štátneho hospodárstva. Pozoruhodná je tiež likvidita, kedže hotovosti finančnej správy 1928 značne stúply, takže dosahujú bez započítania cenných papierov takmer dvojmesačnú potrebu štátnej správy. Podrobnejšie dáta o tom obsahuje spomenutý oddiel v štrukture záverečného účtu. Ráčte odpustiť, že len hlavné číslice budem citovať.

Príjmov na rozpočet v oboch shora spomenutých oddieloch bolo realizovaných 11.302 mil. Kč, výdajov 11.019 mil. Kč, takže vyplýva pokladničný prebytok 283 mil. Kč. Z príjmov mimo rozpočtu 3.649 mil. Kč po odpočítaní výdajov mimo rozpočtu 5.604 mil. Kč, plynie prebytok 43 milionov Kč. Zvýšila sa tedy pokladničná hotovosť pôsobivého hospodárenia behom r. 1928 o 328 mil. Kč a dňa 31. decembra:1928 obnáša 1.672 mil. Kč. Po odpočítaní salda nedoúčtovaných položiek kontokorentných aktivných 1.213 mil. Kč a pasivných 1006 mil. Kč. v čiastke 306 mil. Kč vyplýva tedy skutočná pokladničná hotovosť 31. decembra 1928 1.466 mil. Kč.