Chovám ještě další obavy, a to v případě míchání mouky domácí s cizí budou tu výmluvy na případnou špatnou její jakostí i výrobků z ní. Plně souhlasím s názory zde projevenými, a to ne jednou, nýbrž několikráte, že naše kvalitní česká tvrdá pšenice dodává takovou mouku, že může se svou jakostí vyrovnati kterékoli cizí, maďarské nebo americké. Je to jen velmi špatný úsudek, jejž nutno odstraniti z naší veřejnosti, že musíme míti americkou nebo maďarskou mouku, chceme-li ve svých kuchyních udělati pořádný kus pečiva, nebo knedlík, o němž mluvil kol. dr Kovalik. Opakuji a zdůrazňuji: Naše domácí mouka je tak dobrá, jako cizí, a přál bych si, aby ve všech směrech a na všech polích našeho veřejného života byla náležitým způsobem rozvinuta reklama, rozvinuta agitace, aby ten úsudek, naprosto falešný, o větší a lepší jakosti cizí mouky oproti jakosti mouky domácí, byl konečně vypleněn. Zdůrazňuji to zde, co jsem řekl soukromě několika politikům strany agrární, že je nutno, jak ve školách zemědělských, tak i ve školách národních napínati všechny síly, aby náš člověk zvykl si a naučil se především konsumovati výrobky domácí před výrobky cizími. My nejsme bohužel tak disciplinovaný národ, jako je tomu někde jinde, že se tam zákony poslouchají. U nás se to dělá právě naopak: poněvadž jste nám to poručili, zrovna to dělati nebudeme! Taková je naše logika, taková je naše mentalita. Já se ale obávám, že tohoto zákona bude použito k tomu, aby úmyslně byla rušena jakost mouky a tedy také jakost výrobků z této mouky, aby se mohlo lidu poukázati, jak špatná zákonodárná práce se dělá. (Sen. Kroiher: To by bylo dobře, abychom takové lidi potápěli do vody, jako se to dříve dělo!) To by bylo dobře, kdyby se vrátily doby krále Václava a kdybychom mohli v té Vltavě někoho vymáchati. Snad by pomohlo takové opatření. Já mám, vážení přátelé, pokud se týče těchto věcí, tedy ty obavy dvě, jak jsem je nastínil, aby nebylo opětně zbytečně zvyšováno na tom poli cen, pokud se týče mouky a výrobků, aby nebyla také kažena jakost této mouky a těch výrobků. V tom smyslu předložil jsem také národohospodářskému výboru resoluci. Děkuji tomuto výboru, že resoluci tu schválil a vyprošuji si také váš souhlas pro tuto resoluci, která bude předložena.
Dovolil bych si ještě několik poznámek, pokud se týče mého názoru na otázky řešení zemědělské krise. Velice bych si přál a snažně prosím všechny ty, kdož mají řešení zemědělské krise na paměti a chtějí ji nikoli z agitačních a spekulačních důvodů řešiti, aby bylo přistoupeno k programovému odbornému řešení těchto otázek. Je nepopiratelným faktem, že dnes náš drobný a střední zemědělec, a to je zemědělec, jehož pozemky nemají větší výměr než 10 ha, a takových zemědělců je u nás v republice téměř 90 %, nemá ten prvořadý zájem na tom, aby se držely vysoké ceny obilí. Ten má zájem na tom, aby za to, co utrží, mohl koupiti to, co dostal před válkou, a hlavní jeho interes směřuje k tomu, aby rentabilitu svého hospodářství řešil na půdě produkce živočišné. V tomto směru žádám a prosím, aby se obrátila pozornost, abychom zvýšili produkci živočišnou, abychom opatřovali našeho domácího konsumenta dostatečným množstvím masa. Nemám tím na mysli jen domácí zvířata, vepřový a hovězí dobytek, ale všímejme si zejména domácí havěti, drůbeže, králíků a včel a všeho toho, co s drobným hospodářstvím souvisí. Ale, vážení pánové, já jsem včera byl na zvláštní anketě. Na anketě, která byla konána, která určena byla sice pro kruhy zemědělské, ale byla konána bez účasti z kruhů zemědělských. (Sen. Sechtr: Poněvadž nebyly pozvány! ) Byly pozvány. Na této anketě byli hlavně odborníci z našich úředních kruhů, z ministerstva zemědělství, zemědělské rady, byli přítomni konsumenti a byly řešeny otázky zhodnocení jihočeských pastvin.
Upozorňuji na tyto věci, zvláště, poněvadž jsou neobyčejně významné a neobyčejně důležité. Na této anketě bylo konstatováno, že na Šumavě - a je nás zde řada ze šumavských okresů - máme přes 110.000 ha pastvin. My se dnes pereme o každý centimetr půdy, ukazujeme na to, jak málo pozemková reforma řešila potřebu našich drobných zemědělců, a v jedné oblasti Československé republiky, na Šumavě, máme 110.000 ha pastvin, ovšem pastvin naprosto znehodnocených. A bylo konstatováno na té včerejší anketě, že obhospodařováním těchto pastvin - bychom mohli plných 50 %, t. j. skoro 55.000 ha proměniti v tak úrodnou půdu, že by mohla vyživiti veliké množství dobytka, a že by se Šumava mohla státi komorou dobytčí pro naši potřebu konsumentskou, mohla by se státi důležitým pramenem pro zásobování našeho konsumentstva masem. Ten zbytek těchto pastvin by mohl býti proměněn v lesy a takovým způsobem by se dala mnohem lépe ta půda zužitkovati, nežli když leží dnes ladem.
Jak zužitkovati, jakým způsobem zkultivovati toto ohromné množství pastvinářské půdy? Bylo tam konstatováno, že náležitým způsobem hnojení. A tu je zajímavý úkaz a případ, který byl na této včerejší anketě uveden panem ministerským radou Topolem z ministerstva zemědělství. Pan ministerský rada Topol prohlásil: 90 % našich zemědělců neumí vůbec zacházeti s hnojem, a hnůj to je přece nejdůležitější věc v našem hospodářství: 90 % zemědělců neumí s hnojem zacházeti! Já se ptám, kde je působení zemědělských škol? V každém větším městě na venkově máme zemědělskou školu a 90 % našich zemědělců neumí zacházeti s hnojem! Jeden z těch pánů tam konstatoval, že... (Sen. Stöhr [ německy ]: To by bylo smutné, kdyby to byla pravda! ) Já to neříkám, já jen opakuji to, co tam bylo pověděno. (Sen. Kroiher: To není pravda! - To je chyba. že ti páni, kteří umí dobře hnojiti, odešli z vesnice do ministerstva! - Výkřiky.) Račte se obrátiti na ministerstvo, na nejvyšší úřad, na toho pána tam, který tvrdí, že 90 % našich zemědělců neumí hnojiti. (Sen. Kroiher: Snad on!) To nevím, ale jistě je v agrární straně. (Sen. Sechtr: Pan kol. Kroiher docela správně říká, že těch 10 %, co to umí, odešlo do ministerstva! ) Ale jsou ve vaší partaji, naučte je tomu.
Dovoluji si upozorniti ještě na jednu zajímavou věc: Jiný z těch pánů, také vrchní odborový rada, tvrdil včera, že jedna a půl miliardy nám utíká tím, že prchá z močůvky a z hnoje dusík do vzduchu, že se náležitým způsobem nezužitkuje ten dusík na zúrodnění našich pozemků. (Veselost.) Prosím vás, nesmějte se tomu! (Sen. Kroiher: Snad nechcete ještě tu mouku míchati do močůvky, nebo močůvku do mouky! Výkřiky. - Hluk.) Jeden a půl miliardy korun československých ztrácíme tím, že nám uchází dusík do vzduchu. (Sen. Sechtr: Jakmile se domkářský zástupce chytí cifer, tak selže! A ty jsi domkář! ) Já se musím těchto cifer držeti, poněvadž tyto cifry znamenají pro mne velmi mnoho, poněvadž je říkají odborníci a organisovaní agrárníci. Snad jsou to ti fuchsioví agrárníci, ale agrárníci to jsou a ti tvrdí: Takovou cestu musíme nastoupiti, máme-li náležitým způsobem u nás řešiti zemědělskou krisi. Tamhle pan ministerský rada se usmívá, jsou to jeho kolegové, ať jim to pan ministerský rada poví.
Tedy, vážení pánové, opakuji ještě jednou: My budeme pro tuto osnovu hlasovati my ji proměníme v zákon, (Sen. Stöhr [ německy ]: To je hlavní věc!), ovšem, pane kolego Stöhre, budou-li však nějaké důsledky, za ty neručíme. Budou-li takové důsledky, že náš zemědělec bude míti opravdu nějaké positivní výsledky z této osnovy, za to také neručíme. Možná, že budeme litovat, že jsme to odhlasovali. Zaplať pán bůh, že ten zákon má míti trvání jen 6 měsíců. Uvidíme, zdali se za těch 6 měsíců osvědčí, zdali budeme na něm trvati. aby byl prodloužen. nebo budeme-li jej novelisovati a pochováme jej někam, kam patří.
Opakuji a zdůrazňuji za svoji stranu, že nejenom budeme hlasovati pro tuto osnovu, jako jsme hlasovali pro všechny ostatní, ale že se všemi lidmi upřímné a dobré vůle chceme podniknouti krajní zápas za úpravu cen všech výrobků, a také že chceme zahájiti poctivý - opakuji poctivý - všestranný zápas proti spekulaci, ať se objevuje kdekoli, a vybízíme k tomuto zápasu za úpravu cen a proti žravé a dravé spekulaci všechny lidi dobré vůle v republice. (Potlesk.)
Místopředseda Luksch (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Šelmec: Uděluji mu slovo.
Sen. Šelmec: Slávny senát! Už niekoľkými rečníky bolo konštatované, že nikde v republike nie je zemedelská kríza tak ťažká ako na Slovensku. Diferencia v ostrosti kríze má okrem príčin všeobecných svetových i príčiny speciálné, lokálné, vyplývajúce z geografickej štruktúry štátu, zo situácie veľkých odbytišť, z veľkej dlžky hraníc s Maďarskom, zo zmeny odbytišť pšenice, vyrábänej na Slovensku a z terajšieho železničného tarifného systému a zo zemedelskej výroby na Slovensku nepodporovanej. Aj v úpadku slovenského priemyslu, ktory zapričiňuje zchudobnenie, vysťahovalectvo a v dôsledku toho i úpadok konzumu miestnych zemedelských produktov, ktorých nadbytok nemôže byť zpeňažený na trhoch v historických zemiach pre konkurenciu cudzozemských produktov a ich nepomerne veľkú lacnotu.
Nám nepriateľské opozičné strany, ktoré zaujímajú krajnosti - bez toho, že by som ich spomenul, ktoré sú to - rády by videly, aby všetky iné strany, ktoré tvoria vládnu koalíciu, ktorým záleží na tom, aby bola kríza zmiernená, nielen vládné strany, ale všetci iniciátori návrhu ku zmiernenia kríze, si k nim chodili pre rozum a všetci iní, aby so skrižovanými rukama čakali na to, ako tá kríza pretieka a kedy nás dorazí. Zahatenie prílišného prílivu zahraničnej pšenice je jedným z prostriedkov, umožňujúcim odbyt domácej pšenice, a preto sa dívam na prítomný návrh zákona ako na jedon lístok zelenej ratolestí pre roľníkov na Slovensku, lebo budú môcť mobilizovať svoje zásoby za podmienok cenových, tendencie vzostupnej, keďže na zmiernenie dovozu pšenice zo štátov súsedných máme pevnú nádej.
Terajšie mimoriadne veľké zásoby pšeniče u mlynských koncernov a veľkoobchodníkov sú operáciou nesmiernej špekulácie, využívajúcej veľký úpadok zemedelskej výroby v Maďarsku, a tedy úpadok tamojších cien a cenovej diferencie pšenice na trhu československom v dôsledku tarifálneho systému a dovozných dopravných nedostatkov. Štabilizovanie doterajšej dovoznej anarchie bolo by hospodárskou samovraždou a preto neuznávam za správné stanovisko, ktoré zaujíma - škoda že zase tu není pán rečník. Oni hovoria a kritizujú, hádžu všelijaké fráze i urážlivé, ale keď majú počuť odpoveď, zmiznú a ani jedon tu není. Pán sen. Böhm a jeho strana a vôbec strany maďarskej opozície - hovorím o ňom, keďže není tuná, ale nemôžem za to - hypokriticky odmietajú i tento návrh, ako všetky iné, ktoré neboly splodené ich modzgom a podľa ich receptu. V ich orgáne, ktorý ostatne ani není ich vlastníctvom, v > Pragai Magyar Hirlapu <, písal pán senátor, že tento návrh je experimentom neodborným a zpiatočnictvom, vedúcim k válečnému stavu, lebo že viaže hospodárstvo. Má obavy, že miesto slobodného a verejného obchodu nastúpi pašeráctvo a zakázané spôsoby dovozu. V návrhu vidím zjav beznádejnej situácie vlády a jej neorientovanosti. Toto je, prosím, nič iné, ako vyvlastnenie všeťkých možností duševných a praktických k riešeniu biedy, ale nič iného nečujeme a nepočujeme, len fráze zodraté, ale žiadnych praktických rad alebo návrhov k riešeniu tejto otázky. Celá príčina zemedelskej kríze rieší sa týmto nešikovným vraj spôsobom a návrhom vlády, ktorá si nevie pomôcť, a koalícia vraj vôbec není povedomá, čím by si vedela pomôcť. Divím sa, že títo páni sa dnes ešte ukazujú za pariarchov a ochráncov maďarského roľníctva v Československu. Predsa svojimi činy sú mluvčími maďarskej výroby latifundiálnej, ktorá za bagatelnú cenu a spôsobom boletovým napomáha vývozu pšenice do tejto republiky a tým zabíja pšeničnú produkiu na Slovensku vôbec.
Ľahké je stanovisko: biť do všetkého päsťou opozičníkov, zkritizovať všetko, neuznávajúc nič pozitívneho a pri tom nedávať konkretných návrhov a plánov na zmiernenie biedy. Tým, že maďarská múka nepotečie k nám Amazonom, ale že jej tok vtesnáme do užšieho koryta, nezvýší sa kríza našich producentov, našej pšenice, ale naopak. Colná vojna s Maďarskom, ktorú pán senátor Böhm predpovedá, nie je ešte zákonom, len predpokladom, hrozbou maďarskej latifundiálnej produkcie zemedelskej a tých veľkoobchodníkov, ktorí by radi videli ožobračený rynok slovenský. Tendencia navrhnutého zákona je bezpodmienečne chvalitebná a blahý účinok nastávajúceho zákona závisí za prvé od svedomitého oznamovania zásob z cudziny dovezenej múky, za druhé od svedomitého prevádzania miešania múky a za tretie od statočnosti a spoľahlivosti dozorčích orgánov. Keď toto sa bude prevádzať, nie je možné, aby pšenica slovenská hnila vo skladištiach a viem, že tento zákon umožní, aby tieto zásoby boly smiešané s dovážanou pšenicou a múkou. Preto môžeme prejaviť vďaky pánu kol. dr Kovalikovi, ktorý práve nie je prítomný, že sa pripojil k tomuto a jednotne prejavujeme, že veríme, že tento zákon umožní odbyt slovenskej produkcie pšeničnej a uľaví ťažkej situácii slovenského priemyslu. (Souhlas.)
Místopředsoda Luksch (zvoní): Dalsí slovo má pan sen. Petřík.
Sen. Petřík: Slavný senáte! Projednávaný návrh zákona není řešením na zmírnění zemědělské krize podle našeho smyslu. Přesto však budeme pro návrh zákona hlasovat. Zákon bude podle mého úsudku pouze na krátkou dobu, bude to provisorium z této příčiny. Naše obchodní smlouva s Maďarskem pozbude platnosti 15. prosince, t. j. za 5 týdnů. Jednání o obnovu smlouvy přes tu krátkou lhůtu nebylo ještě zahájeno, což ukazuje na to, že Maďarsku za stávajícího stavu, kdyby nebylo tohoto budoucího zákona, by nezáleželo na uzavření nové obchodní smlouvy, poněvadž mu jde pouze o to, aby své přebytky mouky a pšenice do 15. prosince k nám vyvezlo a pak až by se zbavilo přebytků, vydrželo by Maďarsko bezesmluvní slav po případě až do příští sklizně. Tento budoucí zákon znemožní tento plán a umožní, nebo dá popud k tomu, aby jednání o novou obchodní smlouvu s Maďarskem bylo zahájeno ihned a aby bylo brzy skončeno. Ukládá-li návrh zákona mlýnům, že musí semílat 70 % domácí pšenice a 90 % žita, mohlo by to míti prospěšný následek, že by bylo z ciziny dováženo více zrní k nám než mouky a tím by tedy výroba našich otrub značné stoupla a mělo by to také vliv na zlevnění. Jde o to, aby cena mouky nebyla tímto zákonem zbytečně zdražována. Na př. dosud česká mouka je o 50 až 60 haléři levnější než cizozemská. Nastane-li však míchání, ztratíme orientaci o české mouce, nebude jí a tím asi nastane to, čeho se obáváme, že tu nebude žádného rozdílu: těch 60 haléřů, že se tyto ztratí, nikdy o nich nebude už vědět a bude to po případě znamenat zdražení mouky.
§ 6 stanoví, že dodávkové smlouvy, které teď se stanou ovšem bezpředmětnými, mohou býti rušeny, ale zbývá tu nebezpečí, jak potom těm, od nichž se nebude moci odebrati to sjednané množství mouky nebo obilí, škodu nahraditi a zda tyto škody nebudou tak velké, aby nezničily celou řadu existencí obchodníků. Je potřebí přiznati, že zemědělec dlouhou dobu prodává levně, ale neustále draho kupuje. Vezměme několik konkretních příkladů, ku př. pivo, chmel a ječmen prodávají se velice pod cenou. Zlevnilo dříví a zdá se, že zlevnilo i uhlí. Daň důchodová se platí malá a proto ji tedy zvyšujeme znova. Platily se malé přirážky, poněvadž byl limit, přestala se platiti přirážka velkých podniků, která činila u bank a pivovarů mnoho tisíc. Školní přirážky byly zrušeny, ale ke snížení cen piva nebylo přikročeno. Tři roky pivovary nic nedělaly a zisky shrabovaly.
Druhý případ: Následkem elektrisování venkova drobní i velcí rolníci kupují motory elektrické k pohonu strojů. Tyto elektromotory prodávaly se a prodávají se snad ještě tak, že ten dohazovač, jednatel, má 40 %ní provisi z prodejní ceny. Jenom zprostředkovatel má 40 % ceny, ale to nejsou ještě všechna obchodní vydání u konce. Musí ještě býti někdo, kdo má další zprostředkovací příjem a tedy zdá se, že se prodávají elektromotory více než o polovinu dráže, než je prodávají továrny i s výdělkem.
To jsou ceny naprosto nemožné. Uvedu jiný případ: Bylo by mnoho obchodníků, kteří by rádi určité artikly prodávali levněji. Někdo se na př. pokusí o to prodati zboží levněji, ale jakmile se o tom doví dodávací firma, nastoupí proti němu zákaz levnějšího prodeje a pohrozí, že mu žádné zboží dodávati nebude, nebude-li dodržovati ceny, které byly kartelem nebo podniky smluveny.
Takovým způsobem se obchoduje neustále. A přes tu krisi, která tu panuje, a přes to, že zemědělství prodává se ztrátou, jsou lidé, kteří nemají v sobě trochu studu a odpovědnosti. V těchto případech je potřetí zakročiti a přinutiti podle kalkulace vyrabitele, aby věci, které se mohou levněji prodávati, také podstatně se prodávaly levněji. Je nutno uvésti, že kupujeme hnojivo o polovinu dráže, nežli je v Německu. To je také nepřístojno, zvláště teď v době, když zemědělství musí své výrobky laciněji prodávati.
Máme skoro nejnižší mzdy v civilisovaných státech, ale na druhé straně vidíme, že máme nejdražší výrobky. Německo platí o mnoho lepší mzdy nežli my a má mnohem lacinější výrobky. I tento případ ukazuje na zvrácenost našeho národního hospodářství.
Bude přece jenom potřebí, ať je to jak chce, aby bylo přikročeno k měnění celého celního sazebníku. Ať zemědělec a všechny ostatní zbídačelé stavy kupují levněji, když zvláště zemědělec je nucen levně prodávati. To je věc obehrátá, ale musím o ní mluviti znovu: Zemědělec potřebuje levný úvěr a jest již nejvyšší čas k tomu. Naši malí lidé potřebují levný pacht. Působte k tomu ve vlastní straně, aby zemědělství bylo trochu pomoženo a nechte stranou požadavky, které nemají se zemědělstvím co dělat. Neklaďte jako důležitý požadavek ochranu nájemníků. K vůli jednomu poslanci nebo senátorovi nezatěžujte, neznevažujte, prosím vás, tento váš veliký, spravedlivý požadavek, věcmi, do kterých vám nic není. Vy žádné nájemníky nemáte, nedělejte nám tyto věci, vezměte ohled na nás a strany dělnické, nebo strany, které musí organisovati lidi, kteří jsou odkázáni na nájem a mají malé platy. A nevyhrožujte neustále, že je vaším požadavkem zrušení ochrany nájemníků. Je to znevažování vaší akce.
Činí se pokusy o to, aby byl zaveden obilní monopol, který před časem nebyl přijat. Naše nabídka byla odmítnuta. Dnes by se monopol přijal, a my na monopol můžeme přistoupiti jenom v případě našeho tehdejšího požadavku, že se zruší záhon o dovozních listech. Tyto dovozní listy stojí stát 160 milionů Kč a ty musíme dostati zpět. Stát musil by býti zbaven tohoto břemene, jinak to dělati nemůžeme. Nemůžeme dávati někomu 160 mil. Kč na dovozní listy a pak monopol. To by nešlo. (Sen. Jarolim: Oni chtějí všecko!) Ano.
Řekl jsem v úvodu, že náš klub bude hlasovati pro návrh zákona a reklamuji při tom pouze to, aby také ostatní strany koaliční ochotně řešily otázky, které souvisejí s druhou velkou krisí, to je s krisí nezaměstnanosti a průmyslu. (Potlesk.)
Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Johanis.
Sen. Johanis: Dámy a pánové! Jistě to není prvně ani posledně, co v zákonodárných sborech, ať v senátě, nebo ve sněmovně řešíme problém, který souvisí s hospodářskými otázkami, ať se to týká krise zemědělské nebo jiné. Chci při této příležitosti uvésti několik okolností, jež jsou spojeny se životem hospodářským vůbec, zejména dělníků a úředníků v průmyslu. Chtěl bych se připojiti k vývodům kol. Petříka jen potud, abychom si uvědomili, že nestačí nám naříkati na zemědělskou krisi, nýbrž podepřel bych svých několik vývodů o potřebu většího konsumu produkce zemědělské. Odůvodním to i zdravotním stavem obyvatelstva naší republiky v porovnání s obyvatelstvem států jiných.
Nejdříve si musíme uvědomiti, že jsme v době, kdy produkce zemědělská poměrně více vyrábí, nežli se narodí obyvatelstva. Několik listu národohospodářských v poslední době se tímto problémem zaměstnává a uvádí se, že počet obyvatelstva na zemi v r. 1914 byl 800 mil., r. 1928 již 1.912 mil. Bylo tedy obyvatelstva více o 112 mil. Počet obyvatelstva v Evropě r. 1914 byl 471 mil., v r. 1928 484 mil., přírůstek tedy v Evropě činil 13 mil. Největší přírůstek obyvatelstva vykazuje Asie, kde bylo r. 1914 993 mil.; r. 1928 1.045 mil., přírůstek zde činil tedy 52 milionů. Obyvatelstvo Asie živí se však většinou rýží, tedy jeho potřeba pšenice a jiného obilí již nepadá na váhu. Světová žeň pšenice byla v r. 1913 860 mil q, v r. 1928 1.185 mil. q - více o 318 mil. q. V r. 1914 na jednoho obyvatele přišlo proto 48,16 kg, v r. 1928 však již 61,90 kg.
Tak je to také ovšem se žitem. U žita máme jiný poměr. Světová žeň žita r. 1913 činila 346 mil. q, v r. 1928 470 mil. q, více o 224 mil. q. Je tedy nesporno, že kolečka zemědělství při výrobě točí se rychleji, nežli se točila r. 1918. Jsme si toho všichni vědomi, ale že nejsme u kulminačního bodu, kdy se traktornictví uplatní ve výrobě zemědělské. Tím chci dokázati, že u nás máme potřebu. Naříkáme na zemědělskou krisi. S tím souvisí všechny otázky, aby se více konsumovalo. Socialisté všech směrů jsou, jak je vám známo, proto, aby se více konsumovalo. Dovolte, abych dovodil potřebu většího konsumu se stanoviska podvýživy. Zabývám se nemocností jako laik u lidí velmi mnoho a máme v naší straně celou řadu zařízení, která se tím zabývají. Dovolte, abych na tom dokazoval, že potřebujeme obyvatelstvo lépe živiti. (Hluk.)
Místopředseda Luksch (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Johanis (pokračuje): Podívejte se, jak jsme na tom s tuberkulosou. Z 10.000 obyvatel zemřelo na tuberkulosu v Dánsku 7,5, v Nizozemí 8,4, v Anglii 9,7, v Německu 9,8. ve Skotsku 10,0 v Belgii 10,3, ve Švédsku 13,2, v Italii 14,3, v Irsku 14,5, ve Švýcarsku 14,8, ve Francii 16,4, v Norvéžsku 17,4, v Rakousku 17,8 a v Československu 19,4. (Sen. Kindl: Vždyť máme Masarykovu ligu!) To s tím nemá co dělati. Máme Masarykovu ligu, ale musím jako člen tohoto sboru říci, že ta rozdělí všechno, co dostane. Několik činitelů z lékařského světa u nás založilo tuto instituci a kol. Kindl, kdyby mohl viděti cifry této korporace, poznal by, že její práce je úspěchem celé lidské kultury. (Sen. Plamínková: Kdyby jí nebylo, tak by nebylo procento 19,4, nýbrž více!) Ano, zejména ve velkých městech, zvláště u dětí.
Když naříkáme, že máme velikou produkci a nemáme zákazníky a vidíme, že tuberkulosa příliš doléhá, musíme si býti vědomi, že stanovisko našich socialistů všech směrů, aby se dalo lidu více možnosti konsumovati, je správné. Nemluvím o tom, aby se potraviny ničily. Vždyť to je ostuda světové kultury, když čteme, že se tam topí káva, jinde se ničí bavlna, jinde pšenice. To je přece u kulturních národů hanba; výtěžky lidské práce, ať zemědělské nebo jiné, ničiti takovým způsobem!
Teď se podíváme, jak to vypadá v praksi. Hovořili jste o tom, že máme nadprodukci. Kol. Sechtr říkal před chvílí, že my, socialisté, se zabýváme zemědělstvím, že nám to nesluší. Právě nám to sluší, poněvadž jsme na produkci zemědělské interesováni, aby byla nejen spotřebována konsumenty, ale i za přijatelnou cenu. Mezi producentem a konsumentem je ten problém.