Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Wenzel.

Sen. Wenzel (německy ): Velevážené dámy a pánové! Aby se zbloudilá vládní kára v nynější hospodářské krisi dostala zase do kolejí, činí se celá řada pokusů, aby se věci správně upravily. Přiznáváme, že zkoušeno bylo všechno možné, aby se čelilo katastrofálnímu stavu. Navrhuje se snížení mzdy, racionalisace, zkrácení pracovní doby, akce pro snížení cen a podobných věcí více. Víme však také, že zde je nejen katastrofa nezaměstnanosti, že se nalézají v přímo těžké krisi nejen obchod, živnosti a průmysl, nýbrž víme také z kruhů zemědělských, že se zemědělství nalézá nyní v těžké situaci a že přirozené snahy všech myslících a upřímných lidí musí směřovati k tomu, aby zemědělství bylo uvedeno do zdravých poměrů. Obzvláště musíme se diviti tomu, jakou formou se to děje. Způsob projednávání otázek, pro zemědělství tak důležitých, děje se, jak všichni musíme poznati, dosti povrchně, celé projednávání neodpovídá svědomitému projednávání předlohy a nutnosti, že zde má býti zjednána náprava. Obzvláště musím s tohoto místa jménem své strany s rozhořčením konstatovati, že způsob projednávání nynější vládní předlohy naprosto neodpovídá vážnosti situace zemědělství, nýbrž tento způsob ukazuje jen, jak má býti řešen problém hospodářské krise v tomto státě.

Pohlížíme-li nyní jednou na předlohu, pokud jde o povinné semílání pšenice a žita, shledáváme, že se celá činnost živnosti mlynářské a pekařské zákonem zatlačuje na zcela jiné koleje. Musíme přece dnes poznati, že neustálé zneklidnění v hospodářském životě vzniká více cly z poslední doby, především však zvýšením daní, které máme očekávati, že se vyvíjí neustálý neklid v živnostech, takže živnostníci a obchodníci nemohou provésti zlepšení svých hospodářských poměrů. Kdo se ve věci jen trochu vyzná, musí býti přesvědčen, že veškerá výroba a celé vnitřní státní hospodářství může ozdravěti jen tehdy, pohybuje-li se v klidu a není-lí neustále vháněno do určité normy výroby, kterou naprosto nelze označiti jako rozumnou. Zabýváme-li se poněkud vládní předlohou, vidíme již v § 3 jistou libovůli, kterou zákonodárné sbory vkládají do rukou výkonným orgánům. Kdežto § 1 odst. 2 a § 2 především, stanoví úpravu mísení, shledáváme v § 3, že se vládě ponechává, aby poměr semílání a mísení, stanovený v §§ 1 a 2, všeobecně měnila. K jakému účelu vlastně zde... (Sen. Stöhr [německy]: Tomu jste falešně rozuměl!) Nikoli, to je zcela jasně vyjádřeno. Vládě se dává do rukou moc, aby se tím způsobem mohlo hospodařiti podle libostí. Pane kolego Stöhre, při vší vážností k vašim osobním snahám o zájmy zemědělství nemohl jsem přece vaše dnešní projevy bráti vážně proto, poněvadž se s takovou vášnivostí zasazujete o takový zmrzačelý zákon, kdežto přece při poslední debatě v poslanecké sněmovně váš pan kolega posl. Windirsch zákonu samému nepřičítal pražádného významu. Tím zajímavější je, že také váš zemědělský kolega posl. Andor Nitsch rovněž zaujímá stanovisko, že zákon otevře dveře dokořán podloudnému obchodování. (Sen. Stöhr [německy]: Domnívá se Nitsch!) Je přece také zemědělec, žádný švec a žádný krejčí, a máme za to, že do jisté míry jako člen parlamentu dovede také přiměřeně oceniti zemědělský zákon. Zajímavo je také dále ještě, že řečník německé sociálně-demokratické strany dělnické spatřuje jediný účinek zákona v tom, že mluvil o účincích této předlohy na zvyšování cen, které dlužno potírati s drakonickou přísností. Podíváme-li se na zákon blíže, shledáme již v § 3, že lze tu postupovati zcela libovolně a že zákon vlastně umožňuje úředním orgánům největší volnost v provádění, neboť v § 9 praví se doslova, prosím, pane kolego Stöhre: >V jednotlivých odůvodněných případech mohou býtipovoleny výjimky z ustanovení §§ 1 a 2. O žádostech rozhoduje ministerstvo zemědělstvív dohodě s ministerstvy financí, průmyslu, obchodu a živností a zásobování lidu.< (Předsednictví převzal místopředseda Luksch.) Vidíme tedy zcela jasně: zmocňujeme tím vlastně vládní orgány, aby podle určitého nepotismu, jaký se bohužel, v tomto státě stále ještě na určitých vládních místech objevuje, zcela libovolně porušovaly základní myšlenky zákona. (Sen. Stöhr [ německy]: Míněno jest: kdyby se poměry změnily, lze také změniti toto procento!) Ano, ale v § 9 se praví > v jednotlivých odůvodněných případech<. Zmocňujeme tím zkrátka vládní orgány, aby hospodařily, jak se to právě byrokratickému aparátu hodí. Nerozumím ovšem, kde vlastně zde zůstává parlamentarismus, když se vládním orgánům poskytuje taková plná moc.

Jiné zajímavé místo je především v § 5. Tam se praví: >Toto mísení nesmíse prováděti v závodech, zpracujících mouku.< Kde tu máme kontrolu? Můžeme přece zajisté předpokládati, že dnes v těžkém konkurenčním boji nebude moci u každého pekaře státi finančník. (Sen. Stöhr [ německy ]: Kdyby se to přenechalo pekaři, pak vůbec nějaká kontrola není možna!) Ano, ale pekař přece nemůže býti kontrolován! (Sen. Stöhr [ německy ]: Proto je pekařským podnikům zakázáno mísiti!) Ale to přece nebude lze kontrolovati, zdali pekař mísí dále. Nyní prosím, pane kolego Stöhre, další slabá stránka zákona ukazuje se v tomto ustanovení: > Nedostaví-li se v ohlášenou dobudozorčí orgán, může býti bez ohledu na to s mísením započato.< Tedy, dotyčný velkomlynář oznámí nejbližšímu finančnímu úřadu, že bude zítra nebo pozítří mlýti. V ustanovenou hodinu najednou nedostaví se zcela jednoduše žádný finanční orgán. Nyní může dotyčný mlýti, co se mu hodí. Forma zákona je přímo nesnesitelná. (Sen. Stöhr [ německy ]: Kdepak to stojí?) Milý příteli, musíme mluviti o tom, co zde leží před námi. (Sen. Stöhr [ německy ]: To je špatný překlad!) Přečtěte ten paragraf sám německy a uvidíte, že nezní jinak. Způsob, jakým se kontrola provádí, nepodává ovšem naprosto možnosti, abychom zde měli záruku pro provedení správného mísení. (Sen: Stöhr [ německy ]: On potřebuje mletí jen oznámiti!) Při mísení není zde žádný kontrolní orgán. Viděl bych rád toho finančníka, který nemá žádné znalosti o mouce, zdali vůbec v tomto oboru něčemu rozumí. Dal bych si to líbiti, kdyby byli přibráni odborníci, kteří by společně provedli komisi, aby zde byla nějaká záruka proti takovýmto omylům v posuzování. My národní socialisté stojíme na stanovisku, že je velice potřebí vyjíti strádajícímu zemědělství v každém směru vstříc. Nebyl bych také promluvil ani slůvko kritiky, kdyby se nebyly prominentní osobnosti svazu Bund der Landwirte postavily zcela zjevně, jak tu ukazují protokoly poslanecké sněmovny, kriticky proti tomuto zákonu, když říkají, že tento zákon vlastně není žádnou pomocí pro zemědělství. (Sen. Stöhr [ německy ]: Naopak, my chceme zabrániti podvodu!) Proti tomu ničeho nenamítáme, ale zákon musí býti takový, aby zde byla možnost čeliti tomuto podvodu. Podle mého přesvědčení tento zákon o nuceném mísení mouky nepochybně zemědělství nepomůže. Nastanou nejspíš vyšší ceny, jakost bude horší, poněvadž finanční orgánové nejsou žádnými odborníky. Kdyby se byly k mísení povolaly paritní komise zemědělců a řekněme mlynářů... (Výkřiky sen. Stöhra.)... ale můj milý Stöhre, přes tuto skutečnost se nedostaneme, že tento zákon je zmrzačelý zákon a že zase jen těžce zatíží hospodářství. Donucování přirozeně poškodí seriosní obchod. (Výkřiky sen. Stöhra.) Takovýto zákon nemůže přece působiti nazpět. Představte si jen, byly sjednány uzávěrky, sklady jsou zde a nyní má zákon působiti nazpět. (Sen. Stöhr [ německy ]: Vy zase podporujete ten podvod!) Musíme přece v obchodě zachovati poctivost a jisté zásady! To bylo by totéž, jako kdybyste vy musili zase něco navraceti ze svého čistého zisku, který jste měli. (Sen. Stöhr [ německy ]: To by se nám hodilo, aby se zase dovážely nesmírné množství dobytka a jiných zemědělských plodin!) Nikoli, to by se nám nehodilo. V zájmu dobré věci byli bychom ihned pro rozumnou myšlenku, ale zákon se dělal rychle, povrchně a nikoli svědomitě. Bylo zde také nebezpečí, že při provádění zákona nastane u politických zemských úřadů a u okresních úřadů proti jednotlivým živnostníkům zase starý diktát snižování cen. Jsem přesvědčen, že snížení cen musí nastati, ale nesmí se tak díti na úkor mzdy a pracujících lidí. Víme-li dnes, že se cena zboží skládá ze suroviny, pracovní mzdy a režie, pak musíme se tázati, které ceny vlastně mají býti sníženy. Tu se obáváme, že se shora přijde nátlak, aby cené snížení cen neznamenalo nic jiného, nežli snížení mzdy a platů a existencí malých lidí. Vím, že je to problém. (Sen. Stöhr [ německy ]: Co máme dělati?) Logicky může se přirozeně zájmové společenství sblížiti jen tak, že se konsument a výrobce, sedlák, sejdou tam, kde osnova zákona právě je stravitelná. Ale nynější forma tím není. Již dnes provádějí okresní úřady na popud zemského úřadu v Praze diktaturu snižování cen. (Sen. Köhler [ německy ]: Železářský kartel nesnižuje!) S jakou rafinovaností se postupuje proti malým pracujícím lidem, obuvníkům a krejčím, malým řemeslníkům, je známo, to se vždy obstarává svědomitě. Jsem pro to, aby zemědělci byli chráněni opatřeními a aby bursovní spekulanti a keťasové byli pronásledováni. Ale kde zůstává dosavadní činnost proti kartelům a trustům a tvoření cen? Také s tohoto stanoviska musíme vysloviti pochybnosti. Litujeme, že v této těžké době nebyl v zájmu zemědělství vypracován lepší zákon. Zásadně uznáváme nouzi zemědělství, ale pro povrchnost vládní osnovy nemůže národně-socialistická strana hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Dyk.

Sen. Dyk: Vážený senáte! Strana naše nemůže a nechce se stavěti zamítavě vůči potřebám tak důležité součásti našeho hospodářství státního, jakou je nesporně naše zemědělství. Třeba bych si přál, aby naše hospodářská krise byla řešena s celkového hlediska a se zřetelem k důsledkům, které mohou z opatření v jednom směru v jiných směrech vzniknouti, třeba bych si přál jasného a ke všem složkám spravedlivého cíle, chápu, že prodlužováním jednání o dnešní osnově beztak už hodně opožděné, jak bylo v debatě zdůrazněno, tato osnova by se stala bezúčelnou.

Jsem si vědom také toho, že rostoucí egoismus hospodářské politiky sousedních států staví nás před zkoušku státní solidarity. Máme prokázati, dovedeme-li vzájemným porozuměním a oddanou péčí o potřeby povšechné vzájemně uhájiti životní podmínky i pro výrobu všeho druhu i pro konsumenta a dosíci dosažitelného zlevnění. Strana naše je ochotna loyálně spolupracovati k ozdravění a zabezpečení našeho hospodářství v duchu spravedlnosti pro všecky.

Velmi nerad jsem slyšel zde výrok komunistického řečníka, který měl radost, že bude nám prý horko ze sovětského dumpingu. Poznamenávám, že on neměl by právě příčiny radovati se z jeho důsledků, které stihnou ne pouze zaměstnavatele, nýbrž ve větší snad míře zaměstnané, poněvadž dělník náš chtěnechtě je zařazen do výrobního procesu státu československého a nikoli sovětů. A vůči cizině musíme se všichni cítiti tělesem jediným. (Výborně!)

Budiž mně dovoleno ještě k vývodům dr Kovalika říci několik slov. Chci opět zdůrazniti stanovisko naší stranou při různých příležitostech zaujaté, že vybudování trati Červená Skála - Margecany je naléhavou potřebou i z důvodů hospodářských, i z důvodů strategických. Přál bych si, aby tato potřeba Slovenska stala se co nejdříve aktuální.

Rád bych se při této příležitosti zmínil o posledním projevu dr Beneše, jímž ocenil nezvyklý projev teoretika služebnosti p. zahraničního ministra dr. Curtiusa o událostech pražských. Plně s ním souhlasíme, pokud zdůrazňuje naše právo, ba naši povinnost, abychom proti důstojnosti německé postavili důstojnost československou, a pokud proti přemíře cizího importu filmového zdůrazňuje právo sebeobrany naší. Avšak pokud mluví o nesprávných a nedostatečných informacích, považuji za nutné připomenouti, že vhodná příležitost správně a dostatečně informovat dr Curtia byla při nevhodném zásahu pražského německého vyslance. Tenkráte bylo na čase hájiti důstojnost československou. Stalo se tak, a stalo-li se tak, jak vysvětliti, že správných a dostatečných informací pražských nebylo využito?

Prosím dále, aby po zkušenosti této dr Beneš uvážil, je-li vhodno, aby náš ministr přehnaným odsouzením událostí domácích dal materiál k nevhodnému odsudku Prahy ministru cizí říše; na jejíž půdě dochází k událostem mnohem horšího druhu, aniž by kdo jich omlouval vůči cizině nebo lámal nad nimi hůl. Prosím německého kuchaře, aby se staral o svou kuchyni a ne o to, co by uřídil nám.

Ani odpověď našeho ministra a zkušenost s drem Curtiem nezabránila určité části našeho tisku, aby psala o skandálech na pražské ulici a aby universitní procesor mluvil o nich jako o hanbě. To se stalo v téže době, kdy na půdě československé jistě nezávadný text presidenta republiky byl německým občanstvem nevlídně přijat. Tito poslední dodavatelé nesprávných informací dr Curtiovi pracují pro krále pruského, či abych to zmodernisoval, pro Berlín. Důstojnost státu těžko je chrániti, jestliže dodává odpůrci materiál také tisk domácí.

A zde znovu považuji za svou povinnost zmíniti se o německém bojkotu a ohrožování existencí našich dělníků v Porýnsku a Vestfálsku. K sebeobraně republiky patří nesporně retorse. Měl-li za Rakouska předseda vlády vídeňské hrabě Thun při podobné příležitosti, kdy běželo o vyhoštění dělníků našich v říši, odvahu, zdůrazniti právo retorse a tím zamezil vyhození dělníků českých, musí míti tuto odvahu také šéf československé vlády.

Přál bych si, aby v tomto směru projevil senát plné porozumění pro statní solidaritu také vůči dělníkům československým. (Výkřiky sen. Dundra. - Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Hubka.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Projednávaná osnova zákona o mísení mouky domácího původu s moukou původu cizího je další zákonnou osnovou v rámci programových snah, které již senátu byly předloženy za tím účelem, aby se jimi pomohla řešiti zemědělská krise. Prohlašuji hned na počátku své řeči jménem svého klubu, že budeme hlasovati pro tuto osnovu zákona. Budeme pro ni hlasovati nejen z povinnosti jako koaliční strana, nýbrž také z toho důvodu, že máme upřímnou a opravdovou snahu pomoci našemu ohroženému zemědělství a že chceme opět a opět prokázati; že nejen program strany národních socialistů, ale také taktika a skutky této strany mají zájem zemědělského stavu velmi na paměti. To ale nám nebrání, a zejména mně nebrání, abych k této osnově a k celému postupu, který sleduje naše agrární politika v otázce řešení zemědělské krise, při této příležitosti nezaujal určité, kritické stanovisko.

Není sporu o tom, že v zemědělství je krise, a že tato krise projevuje se hlavně v otázce cen obilnin. Je faktem, že dnešní zemědělec v Československé republice prodává žito o třetinu levněji, než bylo před válkou (Sen. Chlebounová: O polovinu!), že prodává žitnou mouku o čtvrtinu levněji než před válkou, že pšenice je o čtvrtinu lacinější, než v cenách předválečných, že pšeničná mouka je o šestinu v ceně nižší než před válkou, a je také fakt, že na př. potraviny v drobném prodeji jsou o 25 % dražší, než potraviny předválečné, že cukr, káva a pivo jsou o 15 % dražší, šaty, prádlo a boty o 45 % a že ty věci, kterých potřebuje zemědělec k provozování svého povolání, jsou rovněž o značné procento dražší, než byly před válkou. A právě v tomto rozdílu cenovém, v tom rozdílu poklesu cen produkce zemědělské, zejména rostlinné, a v dosavadním vysokém stavu cen těch různých výrobků a potřeb, které zemědělec k obhájení své existence musí míti, v tom právě tkví kořen zemědělské krise.

Sledujeme velmi pozorně počínání vlády i všech těch politických stran a činitelů, kteří mají zájem řešiti zemědělskou krisi jako jeden z předních svých požadavků. Pozorujeme tento postup bedlivě a snažíme se najíti v něm nit postupu logického, co se chce, jakým způsobem se žádá, aby zemědělská krise byla řešena. Má se řešiti úpravou cen, tedy cestou cenové politiky. Vidíme ale, že tato cesta cenové politiky je až dosud sledována způsobem umělým, že se řeší umělým způsobem. Je tu snaha zvýšiti a stabilisovati ceny obilnin; zejména žita a pšenice a je tu snaha usměrněním cen životních potřeb najíti správný poměr mezi cenami produkce zemědělské a mezi cenami, které si dnes diktuje velkoobchod, meziobchod a spekulace. Zvýšení cen obilnin chceme docíliti zvýšením poptávky, t. j. náležitou distribucí obilních zásob, které máme pak hrazením všech těch snah spekulačních které cestou všelijakou, způsobem žravým a dravým, snaží se udržeti, po případě ještě zvýšiti ceny těch potřeb, které konsument, a v tom rámci konsumenta také zemědělec, pro sebe potřebuje. Zvýšená poptávka, náležitá distribuce projevuje se u nás, zejména pokud se týče žita. Kolik produkujeme žita u nás ročně? Statisticky dokázáno, že je to něco kolem 18 mil. q. Kolik spotřebujeme z tohoto kvanta? 13 milionů q, zbývá nám tedy 5 mil. q žita, jež je potřebí umístiti někde jinde, nemají-li ležeti někde ve skladištích a státi se obětí všelikých nehod. Těchto 5 mil. q žita můžeme umístiti zvýšením domácího konsumu, nebo odprodejem za hranice. Neleží nám ani tak na mysli úprava cen, pokud se týče žita, poněvadž ho máme dostatek a potřebujeme ho vyvážeti, ale velmi nám leží na mysli úprava cen pšenice, kterou produkujeme jenom v míře 14 1 mil. q. ale potřebujeme 19 mil. q, čili dovážíme skoro 4 1 mil. q pšenice, přepočítáno na vagony mezi 40 a 50 vagony pšenice a mouky. A zde právě na poli dovozu mouky a pšenice jeví se spekulační snaha, využíti všeho možného, aby cena pšenice naší udržována byla pokud možno na nízké výši a aby cizí pšenice, která oproti ceně pšenice naší je levněji produkována, dostávala se k nám v míře čím dále tím větší. Proti spekulaci snažíme se postupovati právě těmi zákonitými prostředky, jimiž jsme se obírali a jimiž se obíráme. Jsou to cla přirážková, dovozné listy, zákon o pečení chleba, zákon o povinném odběru domácí produkce a také tento zákon o míchání mouky domácí s moukou cizí.

Všimneme-li si zvýšené potřeby, to je otázky distribuce toho, co tu máme, je naší přední povinností obrátiti se především do vlastních řad, míti na mysli vlastního konsumenta. Můžeme ještě působiti v tom směru, aby náš člověk zde u nás v republice zkonsumoval na př. více žita, než ho zkonsumujeme? Na tuto otázku odpovím na 100 %: Ano! (Sen. Stöhr [ německy ]: Zcela správně!) My můžeme způsobiti, že ten přebytek 5 mil. q žita náležitým způsobem může býti umenšen, a to tím, že dnes našim občanům - a je jich velmi mnoho, sta a miliony - dáme příležitost, aby si nakoupili chleba více, než si ho mohou nakoupiti dnes. A to můžeme udělati dvojím způsobem. Zvýšiti kupní možnost našeho obyvatelstva, a od toho jsou, vážení kolegové, ty zákony, kterými upravujeme mzdové poměry dělnictva, mzdové poměry našich státních a veřejných zaměstnanců, a já nechápu dobře, jestliže mezi parlamentárníky objevuje se odpor proti tomu, abychom upravovali náležitým způsobem příjem širokých lidových vrstev, poněvadž ty peníze, které dává stát, dává veřejnost - našemu lidu k disposici, tyto peníze se promění právě ve větší možnost nákupu těch obilnin, kterých máme nadbytek.

A druhá věc je: Zvýšíme konsum, postaráme-li se o to, aby jakost těch předmětů, které děláme z obilí, t. j. mouka a pečivo, t. j. hodnota těchto výrobků, byla taková, aby peníz na ně vynaložený nebyl vyhazován zbytečně.

My se snažíme v tomto směru zvýšiti konsum a umenšiti tak naše zásoby. A já prohlašuji za svoji stranu, že v tomto směru každému ochotně podáváme svoji ruku a chceme pracovat na tom, aby náš konsument, zejména náš drobný člověk, mohl zkonsumovat našich obilnin, výrobků z těchto obilnin, mnohem víc, t. j. chceme pracovati k tomu, aby se zvýšila kupní schopnost našeho konsumenta, a za druhé pracovat také k tomu, aby konsument za svoje peníze dostával jakostní výrobky.

Druhá věc, kterou chceme sledovati při řešení krise zemědělské, je boj proti spekulaci. Tato spekulace u nás, řekl jsem, že je dravá a žravá, a neslevím z toho, co říkám, ani tu čárku na některém tom > a <. Máme o této spekulaci právě z poslední doby velmi zajímavé příklady. Sotva jsme odhlasovali zákon o přirážkových clech a ukázala se nutnost, aby tato přirážková cla projevila svůj účinek vypovědět obchodní smlouvu s Maďarskem, najednou bylo konstatováno, že denně do republiky se dováží ohromné kvantum maďarské pšenice. 28. září t. r. napsal o tom posl. dr Zadina do > Venkova < článek, v němž konstatuje, že denně se dováží do republiky více, než potřeba káže, 50 - 100 vagonů maďarské pšenice, a v tomto článku dr Zadina ukazuje, že v Bratislavě není jediného volného skladiště, které by nebylo přeplněno maďarskou pšenicí, a že taková skladiště jsou také i v jiných místech a jiných částech naší republiky.

Spekulace využívala a využívá té doby do 15. prosince, kdy skončí náš smluvní stav s maďarskou republikou, aby sem navezla takové množství obilních zásob, zejména pokud se týče pšenice, aby všecka další opatření, která stát náš podnikne na úpravu a zvýšení cen, zejména pšeničných, se ukázala naprosto marná. Tato spekulace způsobila také, že předkládá se osnova o míchání obilí. Včera v národohospodářském výboru byla tato osnova hodnocena, nikoli po stránce takové, která by přinesla našemu zemědělci nějaký okamžitý očividný prospěch. Dokonce zástupce vlády prohlásil, že je možno, že účinek tohoto zákona se vůbec v našem veřejném životě neprojeví, že je tato osnova zákona pouze opatřením preventivním, opatřením pro bezpečnost, kdyby po bezesmluvním obchodním stavu s Maďarskem a s naší republikou se ukázalo, že spekulace chce tohoto bezesmluvního stavu využitkovati ve svůj prospěch ke škodě československého rolníka. Není vyloučeno, že po 15. prosinci, až budeme sjednávati tento základ obchodní smlouvy s Maďarskem, dospějeme k takovým výsledkům, že bez tohoto detailu bude možno uzavříti s Maďarskem obchodní smlouvu, která nám bude vyhovovati, a že tedy účinky této osnovy o míchání mouky nebudou se vůbec objevovati, že tohoto zákona nebudeme vůbec potřebovati.

Je tedy opatření, které z této osnovy vyplývá, rázu ochranného, a pak má tato osnova také tento účel, v tom případě, když nebude smlouva s Maďarskem uzavřena a budou-li tedy stanovena jiná cla na dovoz obilí maďarského, aby se projevily právě účinkem této osnovy výsledky zákona o přirážkových clech.

Sledujeme-li výsledek toho, co touto osnovou se zamýšlí, mám, vážení kolegové, jen dvě pozastavení. Jedním je otázka, nebude-li využito ustanovení tohoto zákona k tomu, aby mouka a výrobky z ní nebyly opětně, místo aby byly sníženy, zvyšovány. Včera při debatě v národohospodářském výboru slyšeli jsme zajímavou zprávu. V důsledku toho, že bude nutna určitá manipulace s dovozem, odvozem a mícháním mouky domácí a cizí, zvýší se prý přirozeným způsobem cena této mouky a také ceny výrobků z ní, a informovaný kol. Kotrba prohlásil, že dokonce bude nutno zvýšiti cenu jednoho metrického centu takto míchané mouky o celých 35 až 45 Kč. (Slyšte! - Odpor a výkřiky.) 25 až 40, prosím, já se opravuji, 25 - 40 Kč na 1 q mouky. Račte si představiti, co to bude znamenati, když dnes, jak odborníci říkají, za semletí jednoho metrického centu pšenice se platí 16 Kč. (Hlas: 12 Kč!) Nyní budeme platiti o 25 až 40 Kč více. To znamená okamžité zdražení mouky, pečiva bílého i chleba. Jak mohli bychom přijíti s takovýmto výsledkem své práce před československou veřejnost, když jeví se tu všude upřímná snaha snižovati ceny výrobků, místo aby byly zvyšovány. Obávám se, dojde-li k takovýmto účinkům osnovy tohoto zákona, že bude nám veřejnost špatně děkovati, že pomáháme touto cestou zemědělcům.