Ukáži na drastickém případu, jak my Přažáci vypadáme. Chtěl bych upozorniti vás, kteří se zaměstnáváte otázkou, jak nahraditi výrobu zrní jiným produktem, na toto. Včera v našem klubu mluvil ministr zásobování. Konstatoval, že jen vajec se k nám dováží za 62 miliony ročně. Což musíme pořád konsumovat vejce polská? Není možné nejen u vajec, ale i u nových brambor proti Italii pěstovati rané brambory v jižních okresech tohoto státu, abychom je nemusili kupovati z toho státu, který vraždí Slovince a dopouští se politicky tolik bezpráví?

Podivejte se na drůbež! Léčebné ústavy v Československu potřebují se zásobiti drůbeží. Ale ve středních Čechách nedostanete 100 kuřat, protože tu není člověka, který by se rozhodnul pěstovati je, aby se drůbež dostala do velkých měst.

Teď mi dovolte některé příklady z prakse. Já jsem si schválně opatřil včerejší tržní zprávy pražské tržnice. Hodlám zde mluviti o některých cenách. Ministr zásobování dal podnět, aby se okresní úřady zaměstnávaly tím, že by působily k tomu, aby výrobci dobrovolně slevili. Na schůzi v Příbrami viděl jsem výsledek takové konference, kde okresní hejtman svolal k poradě pekaře a zájemníky. Tam byla položena otázka: Je možno vyrobiti 1 kg chleba za 1,30 Kč? (Předseda dr. Soukup ujal se předsednictví.) Pekaři řekli: nikoliv. My, kteří jsme vyrostli v chalupách anebo statcích, známe starou zásadu, že z 1 kg žita se vyrobí 1 kg chleba. Já se nebudu tím zaměstnávati, co bylo před 30 lety, kdy tato zásada platila. Já se zaměstnávám, poněvadž jsem zásoboval obyvatelstvo v nejhorší době republiky v roce 1920, skutečnostmi novějšího data, že jsme totiž v ministerstvu zásobování kalkulovali, a to všichni úředníci, ať agrárníci nebo neagrárníci v tom smyslu, že, co stojí mouka, má státi také chleba. Teď stojí chlebová mouka 1,30 Kč. Ptám se, kde se prodává 1 kg chleba za 1,30 Kč? (Sen. Kroiher: V Klatovech! ) Snad tam. Ale v Příbrami se minulý týden bojovalo o to, zda pekaři budou prodávati za 1,60 Kč. I když by pekaři byli řekli ano, starosta společenstva řekl ne a tak se v tomto chudém kraji nebude chleba prodávati za 1,60 Kč. (Sen. Thoř: A což dělnické pekárny, zač ty prodávají?) Za 1,60 Kč. (Sen. Thoř: U nás za 1,50 Kč!) Já přiznám, že krajská města mají chleba levnější, než velká města a hlavně města průmyslová. Přiznám také, že doprava od dráhy, zejména v Praze a v Plzni, je dražší, než je u nás. Také jsou v těchto městech vyšší mzdy. Máme venkovská místa, ukazuji na př. na Holice, kde stojí chleba 1,70 Kč. Je to okresní malé město, kde máme půl roku jíž takovou nezaměstnanost, že 80 % tamějších obuvnických dělníků nepracuje.

Podívejme se za výkladní skříni pražských uzenářů na ceny jaternic. Kolik je v nich mouky a jiného hodnotného zboží, nebudu rozebírati. To je velký problém. (Sen. Kroiher: To je úřední tajemství!) Vepřové maso kupují řezníci v živé váze za 10 až 11 Kč. Já spravuji zemědělský podnik, kde kupujeme denně 30 až 40 kg. Já beru za příklad střední Čechy. V našem léčebném ústavě v Prosečnici máme 120 vepřů a kupujeme 30 až 40 kg vepřového masa a platíme 10,50 až 11 Kč. (Výkřiky.) Každého, kdo mně nabízí lepší cenu, vezmu za slovo a budu od něho kupovati. Mně jde o jiný problém. Když jaternice stojí 18 Kč u uzenáře v Praze, pak je to lichva.

Vezměme maso. Abych měl spolehlivé zprávy, dohodoval jsem se dnes ve 3 hod. odpoledne s předsedou klubu republikánského, co stojí na jihu vůl nebo živá kráva. Chtěl jsem býti autenticky informován. Kráva stojí 4 Kč živé váhy, vůl 5 Kč. Zač se prodává hovězí maso v Praze? Hovězí maso přední stojí až 16 Kč, zadní 18, hovězí podřadné přední 8-10 Kč, hovězí podřadné zadní 12-14 Kč. (Výkřiky. - Hluk.) K tomu připojuji dršťky, to je méněcenný produkt dobytka. Tlačenka prodává se za nejnižší cenu l kg 16 Kč až 20 Kč. Kdo si ji půjdete koupiti k velkému uzenáři, dostanete ji za 18 Kč. Zkuste to v Lidovém domě u Macešky, tam je za 16 Kč. Odpuštte, že se vracím k těm dršťkám, že dávám i tyto za příklad. Dršťky stojí minimálně 8 až 10 Kč 1 kg. Uvážíme-li, že v Budějovicích, Č. Třebové, Jindřichově Hradci, Soběslavi koupí se vůl živá váha za 5 Kč 1 kg a když dršťky, méněcenné zboží z vola, stojí 8 až 10 Kč za 1 kg; vidíme, že se zde předražuje. (Výkřiky sen. Thoře.) Kolego Thoři, já mám na mysli tu otázku. Přijdu k tomu. Učil jsem se, když jsem chodil na schůze - a koleg. Karpišková mne může kontrolovati - když stojí živá váha 10 Kč, že maso má státi o 100 % více. (Sen. Thoř: To je velký omyl, pane kolego, vy musíte počítati se ztrátou!) To je věc manipulace. Já jsem vedl ministerstvo zásobování 6 měsíců a v těch dobách vedli řezníci proti mně boj, když jsem hájil zásadu, že se nesmí maso zdražovati. A náhodou jsme to vyhráli my. Ale chci říci: když se zadní maso prodává za 16 Kč 1 kg a nejhorší kvalita za 10 Kč, to není ani to maso přední, vidíme, že tu je rozpětí veliké. Proč ty věci uvádím? Abych dokázal, že zde je potřebí korektury. Nehájil bych žádnou dělnickou pekárnu, nehájím žádná družstva uzenářská a dělnická, mluvím tu jako zástupce strany ve prospěch konsumentů, ať je to dělník nebo živnostník. Vždyť vy jako živnostníci měli byste cenovou politiku dělati s námi, poněvadž těch několik uzenářů vás nemůže vytrhnouti, ale vaši obuvníci, krejčí, truhláři, zámečníci a obchodníci mají stejný zájem jako úředník a dělník, aby poměrně hodnotné zboží, zejména které se dostává konsumentům, odpovídalo hodnotě prodejné. (Sen. Thoř: To je řečeno bez dokladů!) Kolego, my jsme ochotni k tomu sednouti, ale musíme míti k tomu nejen řezníky, nýbrž i lidi neinteresované: a to jsou úředníci státní nebo úředníci ministerstva zásobování nebo ze statistického úřadu. (Sen. Thoř: Úřední doklady!) Sedneme si k tomu a budeme počítati, jestli ceny masa a ceny uzenin odpovídají dnešním nákupním pramenům. My jsme ochotni o této věci debatovati. (Hlas: Co dělá ministr Bechyně?) Bechyňovi nemůžete nic vytýkati! Ve věci péče o obyvatelstvo v zásobovací službě na prvém místě ministrovi zásobování nesmíte nic vytýkati. Já jsem z nich ministroval nejkratší dobu, ale musím se jich zastati, neboť oni si obliby u zdražovatelů nevyslouží... (Výkřiky. - Hluk.)

Teď přejdeme k bramborům: Dovolávám se kol. Nováka a pánů z jižních Čech, kteří znají poměry. Brambory se u producentů na nakládací stanici prodávaly za 12-16 Kč, my je máme v drobném za 80-100 Kč 1 q. Tu zase vidíme ten řetěz mezi nádražím nakládacím a mezi tím, když žena si jde nakoupiti brambory do vinohradské nebo karlínské tržnice. To je příliš křiklavé, a my si toho musíme všimnouti v zájmu veřejné morálky, že poměr mezi cenou u producenta a konsumenta je déle neudržitelný. A zase se, pánové, vrátím k té otázce. Nenaříkejme pak, že máme nadprodukci, starejme se, aby mohli lidé konsumovati. Pro to mám důvody hospodářské.

Ještě jedno malé přirovnání bych měl u mouky. Jeden kolega z republikánské strany, tuším, že kol. zpravodaj, řekl, že mouka na burse je za 2,35 Kč, ve velkém ji dostane prodavač za 268 Kč. Jděte zkusiti, kde dostanete mouku pod Kč v drobném, tedy mezi 2,35 Kč a 3 Kč je přece veliký a silný interval. Zde je též potřebí zkoumati. (Sen. Thoř: U nás v Hradci je za 2,70!) Neposuzujme poměry cenové podle Hradecka. (Sen. Thoř: Ale také ne podle kraje pražského!) Jsou okresní města, kde je dráže nežli v Praze a v Hradci. Zejména Příbram má vše dražší než Praha. (Sen. Thoř: To je otázka režie!) Ne. Příbram má vše dražší, nežli Praha, maso, mouku, chléb a všecko. (Sen. dr Heller: Celý sever je dražší!) Kol. Hellere, nebudu se dovolávat severu, ten je vždycky dražší se zřetelem k tomu, že je sídlem průmyslu. Ten není sídlem zemědělství a proto na severu Čech je vždycky dráž. Ale my máme na mysli poměr v okresích našich českých.

Teď mi dovolte, abych řekl ještě něco o jiné krisi, nežli je krise zemědělská a konsumentská. Mám za to, že všichni dohromady ve státě, kteří máme odpovědnost - a dovolávám se i těch, kteří mají negativní poměr ke státu - musíme si býti vědomi toho, že je potřebí, aby byl konsument chráněn, on žije opravdu v krisi. On není chráněn, pro něho ceny v produkci zemědělské ovšem nemají žádného významu. A vy, kteří naříkáte na zemědělskou krisi, všimněte si, jak žije úředník, dělník a živnostník. (Sen. Hubka: Zkrátka, náš konsument, náš pán!) Já k tomu přijdu.

Jak to vypadá v kožedělném a obuvnickém průmyslu podle hesla pana Bati, chci říci toto: Já jsem měl příčinu poukázati na tři odbory, které jsou dnes opravdu v průmyslové krisi a kožedělný průmysl je postižen letošního roku jednou ze svých největších krisí, neboť počet nezaměstnaných dělníků v kožedělných odborech přesahuje více než 12.000 dělníků a dělnic. Nejvíce je postižen průmysl obuvnický, který sám má letošního roku 10.000 nezaměstnaných. Jak veliká nezaměstnanost v kožedělných průmyslech řádí, vidno z toho, že jen Unie kožedělníků vyplatila do konce měsíce září 700.000 Kč na podporách v nezaměstnání. Celkově bylo podporováno 1700 dělníků, tou dobou podporuje ještě 700 členů. Při těchto smutných poměrech není nejmenší naděje na radikální zlepšení této nezaměstnanosti, naopak, nezaměstnaných stále ještě přibývá.

V okresech, kde je obuvní průmysl zakotven, je skutečná bída a hlad mezi dělnictvem. Jsou to zejména Holice, Sezemice, Skuteč, Litomyšl, Brno a Praha, u koželuhů Kukleny, Týniště n. Orl., Solnice, Ivančice na Moravě a nejtížeji je postižen Lipt. Sv. Mikuláš, u autosedlářů Praha, Kopřivnice, jircháři na celé Moravě, zejména Měřín. Příčiny této nezaměstnanosti jsou zejména uzavírání cizích trhů našim kožedělným výrobkům vysokými cly. Tak v Americe bylo od 18. června 20 % cla na dovoz obuvi a náš vývoz tím značné podvázán. Uvážíme-li, že jsme jen za rok 1929 vyvezli do Ameriky za 377 milionů obuvi, znamená zavedení těchto cel pro náš obuvnický průmysl skutečnou katastrofu.

Ještě horší poměry pro náš obuvnický průmysl vznikly zavedením vysokých cel na dovoz obuvi do Německa, kam jsme ještě v r. 1928 dovezli za 325 mil. Kč obuvi. Dnes je vývoz československé obuvi do Německa vysokým clem takřka úplně znemožněn.

Jen v prvých čtyřech měsících letošního roku klesl náš vývoz obuvi ze 404,7 tun, které byly vyvezeny za prvé 4 měsíce r. 1929, na 3026 tun, t. j. o 1021 tun méně. Situace v celém našem obuvním průmyslu je dnes taková, že řada menších obuvnických továren buď již výrobu likvidovala, anebo v nejbližší době bude likvidovati. Velké obuvnické továrny, nemohouce svých výrobků dovážeti do ciziny, vrhají se na domácí trh a zvětšují tím nezaměstnanost malých obuvnických živnostníků, kteří byli přivedeni úplně na mizinu.

Tedy heslo > Náš zákazník, náš pán < je pro lidi nezasvěcené. Jsme si vědomi, že zboží pod tímto heslem vyrobené nemá pro zákazníka té ceny, jako zboží vyrobené jinde. Nechci, aby se řeklo, že Baťu tu pranýřujeme z důvodů konkurenčních, ale chci konstatovati, že pan Baťa malým lidem, ani dělníkům, ani živnostníkům, ani zákazníkům neposloužil a zákazníci jsou mylného názoru, že jeho ceny a jeho slevování má pro ně nějakou cenu.

Tutéž nezaměstnanost máme ve sklářství a v průmyslu textilním. Chce-li textilnictví vykoupiti tolik vřeten, aby 10 tisíc dělníků bylo trvale z výroby vyřaděno, pak jsme před novou katastrofou. A proto přináším stesky na tyto věci při této debatě, ač i při rozpočtové debatě bude možnost, abychom se jimi zabývali podrobně. Řeknu, že nejde jen o krisi zemědělskou, nýbrž o velikou krisi průmyslovou a zejména sociální.

Proto dělníci, úředníci a vůbec konsumenti právem chtějí, aby všude bylo viděti, když děláme reformy pro jeden stav, aby byly také dělány pro druhý stav. Doklady jsem uváděl proto, abychom o nich uvažovali, aby konsument jako takový byl chráněn. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k věcné poznámce panu sen. Kroiherovi.

Sen. Kroiher: Slavný senáte! Pan kol. Krejčí ve své řeči vyslovil mezi jinými zbytečnými věcmi také domněnku, že Ústřední jednota hospodářských družstev... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje):... je majitelem většího množství dovezené mouky a snad dokonce tisíců vagonů. Pan kol. Krejčí také vyslovil obavu, že následkem těchto zásob by se mohl obchod Agrosolu odstaviti na dobu, až se dovezená mouka spotřebuje, a tím že se družstevnictví způsobí ohromné ztrátu a bude musiti býti sanováno.

Nuže, pánové, konstatuji proti tomu jako náměstek starosty Ústřední jednoty, že Agrosol nemá vůbec žádných zásob mouky zahraničního původu, že koupil ani ne 50 vagonů maďarské pšenice, která bude semleta v českých mlýnech, které si tu pšenici objednaly. K vůli Agrosolu nebude tedy žádný obchod s domácím obilím váznouti a družstevnictví neutrpí činností Agrosolu žádných škod a dokonce ne ohromných škod.

Kol. Krejčí jako družstevník by měl věděti, že lidové ústředí družstevní, svaz ve Spálené ulici, samo veřejně doznalo, že i lidovcům byla vývozní činnost Agrosolu prospěšná. Myslí-li kol. Krejčí, že po tom bude potřebí družstevnictví sanovati, mohu mu prozraditi, že už nyní je usilovná snaha, aby jeden družstevní svaz byl sanován. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Udělu ji slovo k závěru panu zpravodaji sen. Stržilovi.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! K projednávanému vládnímu návrhu promluvili skoro všichni zástupci politických stran. Resultát této debaty byl, že až na zástupce strany komunistické a zástupce maďarských křesť. sociálů vyslovili se všichni pro tento návrh a prohlásili také, že budou pro tento návrh hlasovati. Někteří kolegové vyslovili také obavu, že snad nebude míti toto opatření účinku, ale doufám, že se tak nestane a že nejen vláda, nýbrž my všichni budeme se starati o to, aby tento zákon stal se skutečným opatřením ve prospěch ohrožené zemědělské výroby a že tímto opatřením umožníme lepší odbyt obilnin našemu, v bídě se nalézajícímu zemědělci, když odbyt domácích produktů je úplně znemožňován cizími a často nepřátelskými spekulanty nejen našeho národa, nýbrž i našeho státu.

Navrhuji odhlasování osnovy: (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu, o úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve znění otištěném v tisku 315 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s předchozím usnesením poslanecké sněmovny tisk 315.

Poněvadž této věci přiznána byla pilnost, budeme ihned hlasovati také ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Stržil: Nikoliv.

Předseda: Textových změn není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 315.

Kdo souhlasí se třemi resolucemi, otištěnými ve zprávě výborové tisk 316, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina: Resoluce, otištěné ve zprávě výborové, se přijímají.

Projednáme nyní bod další, jímž je:

3. Druhé čtení zprávy I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 279) zákona o nabytí úseku Zadunajské místní dráhy od stanice Bratislava - Nové Město ke státní hranici státem a o pachtu úseku Novohradské župní místní dráhy od stanice Lučenec ke státní hranici státem. Tisk 306.

Zpravodaji jsou: za výbor technicko-dopravní za omluveného sen. Havlenu sen. inž. Havlín, za výbor rozpočtový sen. Zimák.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Nikoliv.

Předseda: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jakož i s oběma přílohami ve čtení druhém tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, podle zprávy výborové tisk 306, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, jakož i s oběma přílohami přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Tím byl pořad schůze vyřízen.

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 309. Naléhavá interpelace sen. Lokoty a druhů ministrům sociální péče a vnitra o rozdělení podpor z t. zv. stravovací akce.

Předseda (zvoní): Dnes byla tiskem rozdána naléhavá interpelace sen. Lokoty a druhů ministrům sociální péče a vnitra o rozdělení podpor z t. zv. stravovací akce. Tisk 309.

Podle §u 68 jedn. řádu je senátu rozhodnouti, zda a kdy jest o této interpelaci zahájiti rozpravu, prostým hlasováním.

Kdo souhlasí s tím, aby této interpelaci přiznána byla pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost této interpelaci se nepřiznává.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi sen. Habrmanovi, Kahlerovi, dr Milotovi, Slámovi, Ant. Šolcovi.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.

Jsou proti tomu námitky?(Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hod. 54 minut.