Rub předložené osnovy zákona ukazuje pamětní spis obchodníků agrárními plodinami, teprve nyní uveřejněný. Nechci se blíže zabývati jeho ciframi - 30 velkých, 5.700 malých a 300 středních mlýnů - a vyšší taxou, kterou přináší s sebou nucené mísení mouky a pšenice. Zpravodaj pan sen. Stržil, jak jsme před tím slyšeli, odpověděl již na pochybnosti a námitky tohoto pamětního spisu, a vyvrátil je podle svého názoru. Jestliže určitá třída v posledním okamžiku činí taková podání, pak není možno tato data a tyto číslice a pochybnosti ihned objektivně oceniti a obchodnicky přesně kalkulovati. Přejdu tudíž přes to a spokojím se s konstatováním, které učinil již pan zpravodaj, poznamenávám však, že snad nucené mísení obilí a mouky projeví příznivé účinky, zejména u malých a středních mlýnů v tom směru, že vůbec budou vymílati jen domácí výrobek.
Jedna pochybnost ovšem vzniká zcela jistě, a tou bude pohraničních krajinách Čech, Moravy a na Slovensku podloudnictví, neboť rozdíl lze tu již dnes dosti dobře ciferně vypočítati, i když ne přesně. (Výkřiky.)
Opatření, která nyní činíme, budou znamenati jistou pomoc. Ale připomínám, že přece nežijeme jen z obilí a mouky a že tito dva činitelé nejeví sami rozhodující účinek na náš hospodářský život, také pokud jde o zemědělství. Co nedávno přednesl můj klubovní kolega sen. Stolberg, je přece zajisté velmi pozoruhodné, zdali by se totiž zemědělství velice neposloužilo, kdybychom mnohý dovoz mohli odstraniti zvýšením domácí výroby. Nejde zde pouze o dovoz obilí, specielně pšenice, dováží se přece také za 700 milionů Kč vepřový dobytek, za 365 milionů vepřového sádla, za 75 milionů umělého tuku, za 53 miliony pokrutin, dále ještě asi za 47 milionů lnu. Což nebylo by lze konkretní, dobře promyšlenou praktickou pomocí pro zemědělství docíliti právě v těchto oborech takové domácí větší výroby, následkem které by tento značný dovoz z Polska atd. mohl přestati? A dále: vidíme v malém Rakousku, jak se tam osvědčuje v zemědělství vydávání osevních prémií. Kdyby se to také u nás provádělo, na příklad u pěstování lnu, pak by u nás pěstování lnu mohlo značně vzrůsti, bylo by lze se vyhnouti mnohému dovozu a mohlo by se také v několika jiných oborech domácího zemědělství pomoci vzestupu domácí výroby, takže by bylo pak možno dosavadní dovozní potřebu hraditi domácí výrobou.
Poněvadž to moje řečnická lhůta nedovoluje, chci zde připamatovati jen Rumunsko. Nejnovější ujednání nechtějí se mi naprosto líbiti co do svých účinků na domácí zemědělství. Dále chtěl bych, pokud jde o zemědělství, poznamenati toto: pokles cen je přece znám, srovnáváme-li bursovní poměry, ceny znamenané na plodinové burse roku loňského a přede dvěma lety a letošními cenami. (Sen. Jarolim [německy]: Ale jen u obilí!) U obilí a u jinakých polních plodin, tu činí rozdíl u pšenice 42 %, u žita dokonce 61 % a u ječmene 34 %. Pšenice znamená dnes 125 - 129 Kč, žito 88, ječmen 133 Kč. Tu ptám se každého, kdo zná zemědělské poměry, daňové a mzdové poměry a vezme v úvahu kupní cenu těch výrobků, které také zase zemědělství potřebuje a musí platiti, zdali se tím nějak seženou jen výrobní náklady zemědělství? Zemědělské výrobky jsou částečně levnější nežli výrobní náklady. Dále: Všechno, co rolník kupuje a co kupují jiní konsumenti, ať už to je elektrická lampa anebo to neb ono kovové zboží, ty neb ony předměty potřeby, u všech těchto věcí nastalo sice také malé snížení cen, index praví až 15 %. U mnohých však nenastalo žádné snížení. Trusty a kartely - 35 nebo 40 - to jsou, které u nás předpisují ceny a obchodník nesmí jíti pod tyto ustanovené ceny. Jak můžeme pomoci strádajícímu stavu zemědělskému, živnostenskému průmyslu a dělníkům? U nynějšího zákona je mi ještě nápadné, že časové omezení, které ovšem snad může býti změněno zmocňovacím paragrafem, jenž jest obsažen v zákoně, běží jen do 31. srpna 1931.
Pro řečnickou lhůtu, kterou, myslím, nemám překročiti, chtěl bych si dovoliti jen ještě zcela malý poukaz. Krise našeho zemědělství, našeho průmyslu, našich živností atd. jsou průvodním zjevem všeobecné světové krise. Zde i onde je pomoc nutností, zmírnění přímo příkazem hodiny. Ale co jsem zprvu poznamenal stran nedodržování mírových smluv ve Versailles, je kletbou pro Evropu a pro celý svět. Podívejte se přece dále na účinky velkého hospodářského poklesu, na Rusko, Čínu, částečně také Indii s tamním hnutím. Tyto země představují množství obyvatelstva 800-900 milionů duší a nejsou nyní žádným územím kapacity pro náš vývoz, jsou nám uzavřeny. K tomuto velikému území přistupuje dále náš velký hospodářský soused, na jehož schopnost odebírati poukázán je zdar a zmar našeho zemědělství a průmyslu, a který jest ochuzen Youngovým plánem a nemilosrdnými hyperkapitalistickými metodami Ameriky, Francie a jiných. Zde dlužno zasáhnouti. Kdo ví, zdali severní Amerika nebude prvním státem, který propadne bolševismu, poněvadž tam neznají žádného pojištění lidu, žádného pojištění nezaměstnaných, žádného nemocenského pojištění. Mamonářství musí tak sebe samo udusiti a se zardousiti, jestliže nepřinese konečně do oběhu peníze za levný úrok na zvelebení výroby. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Kovalik.
Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Čo dnešný zákon o povinom mletí domácej pšenice a žita nariaďuje, to ja som už pred rokom a potom ešte viackráť v senáte vo svojich rečiach žiadal a navrhroval, aby totiž to bolo mlynom nariadené pri mletí múky upotrebiť našej domácej pšenice aspoň 50-60 %. Dnes keď sa hospodárska kríza stále zhoršuje a stav roľnictva zvlášť slovenského je zúfalý, lebo hospodárska kríza ťažsie dolieha na Slovensko, ako na t. zv. historické zeme, stav roľnictva na Slovensku je tedy tak zúfalý, vláda konečne bola prinútená podať prítomný návrh zákona, ktorým sa ale len začína náprava. Vo smysle tohoto zákona sú mlyny povinné somlieť mesačne také množstvo domácej pšenice a žita, ktoré činí aspoň 75% celkového somletého množstva pšenice a 95 % žita.
Tedy ja menom strany, ktorá viackráť podala žiadosť a návrhy na zmiernenie hospodárskej kríze obzvlášte na Slovensku, už pred rokom som žiadal splnenie toho, čo vláda konečne dnes v prítomnom zákone navrhuje.
Naša žiadosť sa vtedy nerešpektovala, nerešpektovala sa ani pri zákone o vyrábaní chleba, keď som žiadal, aby sa pri tomto zákone zreteľ vzal na Slovensko, ktoré v prevažnej väčšine vyrába pšenicu. Tento zreteľ sa ale nebral na Slovensko, ale bral sa na záujem t. zv. historických zemí, ktoré v prevažnej väčšine vyrábajú žito. Není ale dosť vyniesť zákon o spotrebe domácej pšcnice a žita, ale potrebná je najprísnejšia úradná kontrola, či sa ten zákon správne prevádza. Pripojujem sa tedy k rezolúcii, ktorá kategoricky žiada, aby sa prísna úradná kontrola prevádzala, či sa tento zákon splňuje tak, ako je vynesený.
Noviny písaly, že by tento nový zákon poškodil obchodníkov, ktorí podali vláde memorandum, ako to už pán referent vo svojom referáte bol sdelil. Aj moja a naša rozhodná mienka je, že je to len záujem jednotlivcov, kdežto musí sa ohľaď brať na všeobecný záujem a obzvlášte na záujem roľníctva, ktoré tvorí číselne najväčši složku občianstva.
Ozývaly sa hlasy pekarov, že z našej pšenice nemožno takú jemnú múku vymlieť, ktorá by bola vhodná na dobré knedlíky. (Veselost.) Mám vedomie o tom, že slovenské mlyny dodávajú takú múku na to najjemnejšie karlovarské pečivo pre hosťov z celého sveta a z tej slovenskej múky že sa vyrábať môžu výborné knedlíky. Ráčte sa presvedčiť o tom. Tie knedlíky zo slovenskej múky na Slovensku sú lepšie ako v Prahe. (Veselost. - Sen. Hubka: Pozvete nás na švestkové knedlíky k vám!) Budeme sa tešiť. (Sen. Hubka: Napřed musíte pozvat, pak přijedeme!) Ja tu teraz pozývam. - U nás knedlíky sú štavnatejšie a chutnejšie, kdežto zkusujeme, že tu v Prahe sú aksi nie tak chutné a sú tvrdé. Tedy slovenská múka je pre knedlíky výborná. A keby tedy tie knedlíky a pečivo nebolo už tak prvotriedné, či to má rozhodovať pri terajšej hospodárskej krízi, kde každý môže byť rád, že má kus chleba na stole? Jemnosť toho pečiva v terajšej hospodárskej krízi nesmie byť tedy smerodajná. Nech sa teda tá vec, dobré jemné pečivo vyrába z našej domácej českej a slovenskej pšenice a nie z cudzozemskej. Keby bola smluva o dovoze pšenice z Maďarska už pred pol rokom vypovedená, bolo by zostalo nášmu roľníctvu mnoho sto milionov. Toto zistili naši národohospodárskí odborníci. Dobre treba tedy uvážiť ďalšie smluvy s Maďarskom a pri tom do povahy vziať aj tú okolnosť, ktorú štatistika nám ukazuje, že vývoz z republiky Československej do Maďarska je toho roku menší o 162 mil. Kč. t. j. o 11 %. Vývoz náš do Maďarska tedy klesá, toto tržiště stáva sa pre nás menej významným, kdežto dovoz z Maďarska do republiky Československej sa zväčšil o 118 mil. Kč, t. j. o 13,88 %.
Minulá smluva bola tedy pre Maďarsko veľmi výhodná. Nech sa pomôže slovenskému roľníctvu a nech sa upotrebuje ako pri mletí múky, tak pri vyrábaní chleba naša domáca slovenská pšenica a v zemi českej pšenica a žito. Lebo tie tisíce vagonov maďarskej pšenice, ktorá bola na Dunaji na hraniciach slovenských vylodená a do republiky dovezená, poškoďujú Slovensko, ktoré vyrába práve tak dobrú pšenicu ako je maďarská.
Sú chýry, že mlyny už teraz zakupujú cudzozemskú pšenicu, včera som to počul. Toto by sa malo prekaziť, lebo je to poškoďovanie našich tuzemských záujmov, záujmov republiky. Kríza roľníctva súvisí s krísou priemyselnou. Keď rolník nemá peňazí, nemá zač kupovať priemyselné potreby, nemá peňazí ani remeselník, ani robotník. A preto spomeňme tu aj nezamestnanosti na Slovensku a tú okolnosť, že ani v tomto ohľade sa nedáva Slovensku to, čo by mu patrilo. Slovensko je zanedbávané, netvrdím to len ja a naša strana, ale vidia a tvrdia to aj iné strany už a dávajú tomu výraz aj v novinách. Tak tomu bolo na pr. pri stavbe železnice Červ. Skala - Margecany. Aby sa z terajšej hospodárskej kríze ľudu pomohlo, musí sa mu dať práca a taká práca, na ktorú už v rozpočte je úhrada uložená. Už pred 2 roky sa pýtal v senáte pán sen. Janík vo svojej reči, na čo bolo obrátené tých 60 mil. Kč, ktoré boly v predošlých rozpočtoch ministerstva železníc preliminované na výstavbu železnice Červená Skala - Margecany. Však keď je to v rozpočte, tak sa to má aj tak vykonať. Toto sa však ale nestalo.
Prečo sa nevenoval každý rok preliminovaný obnos na túto trať? Dnes by už táto železnica bola v premávke, lebo mala byť vybudovaná do r. 1925. Tak sa tedy zanedbávajú slovenské záujmy.
Bolo tu spomenuté tam so strany komunistickej, že nieto peňazí. Dane sa platia a tieto peniaze majú zpät sa vylievať medzi občanstvo investíciami, dodávkami, podporami atď. a platami pre robotníctvo a pre úradnictvo. Ako sa tedy tieto štátne peniaze v rozpočte uvedené spotrebujú, môžeme zkusovať všetci. To nie je len naša sťažnosť, to nie sú len naše kriky. V zemiach českých stavajú sa krásné nádražné budovy, prepychové sriaďovacie nádražia, na pr. v Českej Trebovej. Však to vidíme každý raz, keď sem cestujeme, v Kolíne a najnovšie v Prahe - Libni, kdežto na Slovensku sa nestavia. (Sen. Johanis: Ale v Kolíně není žadné přepychové nádraží, pane kolego!) Tak povedzme, že veľmi objemné. (Sen. Johanis: Je tam křižovatka mnohých drah, ale ani za 10 let to nebude hotové!) Prosím úctive, máme na Slovensku križovatku mnohých dráh, Žilinu. Tam ide železnica od Košíc, tam prichodí z Prahy a z Brna, od Bohumína, tam prichodí železnica zdola z Bratislavy od Viedne a prichodí tam i z východu od Rajca. Z päť strán prichodí železnica do Žiliny, a ráčte sa podívat na žilinské nádražie. To je proti všetkej kritike. (Sen. Johanis: Proti Kolínu je větší!) Tisíce ľudí sa tam tlačí a na stanici je 4 - 5 vlakov. Stanica maličká. Tam nieto podzemnych spojíšť medzi vlakmi, tam medzi vlakmi sa musia tisknúť cestovatelia. Je to nebezpečné. 10 rokov žiadame to pre Žilinu, čo mala byť hlavní mesto Slovenska. Je to významné mesto, ako z hospodárskeho a politického, tak aj strategckého ohľadu; je to centrum. Račte sa presvedčiť, aké sú tam pomery. (Sen. Johanis: Pane doktore, já to srovnávám s Kolínem, že ten je na tom hůře! ) Nám Slovákom to ťažko padne a my sa tešime, že Čechy a Morava sa zdvihajú, že sú tam riadné nádražia a cesty, že rieky sú regulované, ale vidíme, že na Slovensku je toto ešte veľmi zanedbávané. Ráčte si pozrieť rozpočet, koľko sa venuje a či sa tam regulujú rieky a či sa tam cesty tak zpravujú? Tá železnica, ktorá r. 1920 bola zákonom rozhodnutá, Červená Skala - Margecany, podnes sa nestavia. Tu máte eklatantný príklad. (Sen. Janík: Trinásť železníc malo byť do r. 1925 postavené na Slovensku!) Tak vidíte, porozumejme si a musíte nám uznať, že toto neni žiadna opozícia, lebo žiadna zlomyseľnosť. Toto je určovanie faktov, že je tomu tak. (Sen. Janík: Bývalý minister železníc pán Najman povedal mi svojho času, že môžeme byť pyšní, že máme pekného prednostu stanice žilinskej, že nepotrebujeme stanice.)
Žiadal som pre jednu stanicu čakáľnu, bol som intervenovať v ministerstve železníc. Je to stanica Smrečinovec medzi Čadcou a Svirdoňom. Tam musia často ľudia v daždi, zime a snehu čakať vonku. Čo mi bolo povedané v ministerstve železníc? Že bude šetrenie o tom. Žiadal som pred 2, 3 roky, ale podnes sa šetrí. Dvíhať sa musí i Slovensko. Pán ministerský predseda vo svojom vládnom prehlásení povedal, že vláda drží za povinnosť dvíhať úroveň Slovenska na úroveň zemí historických. Budovaním trati Červená Skala -Margecany, tak prepotrebnej stanice v Žiline, prevedením regulácie Váhu a iných riek, zväčšením melioračných prác na Slovensku čelilo by sa nezamestnanosti a dostalo by sa tých potrebných peňazí ľudu, aby si mohol kúpiť ten chleba. Procentuelne zodpovedajú ceny investíciami, štátnymi dodávkami, ktoré stále požaduje naša strana a dočkať sa ich nemôže, zmiernila by sa hospodárska kríza ak u roľníctva, tak i priemyselníctva a delnictva. Ale to Slovensko je ešte vždy považované za enfant negligeable ako dieťa, ktorému sa nevenuje potrebná pozornosť prez to, že pán ministerský predseda sľuboval zdvihnúť úroveň.
Prítomný zákon o mletí pšenice a chleba prijímame ako začiatok zmiernenia hospodárskej kríze roľníctva a žiadame, aby vláda venovala Slovensku odpovedajúcu pozornosť, investovala a poskytovala štátné dodávky a podpory v takom procente, ako to Slovensku prísluší. Končím. (Souhlas.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Stöhr.
Sen. Stöhr (německy ): Návrhy, které podávají zástupcové domácího zemědělství, brala naše vláda vždy příliš pozdě v projednání, a zůstali jsme tím pozadu, poněvadž všechny jiné státy, které pro nás pro dovoz a vývoz zemědělských výrobků přicházejí v úvahu, nás vždy o několik koňských délek v dostizích již předběhly, nežli jsme se vůbec dostavili ke startu. O ceně a významu tří zákonů č. 46, 47 a 72, přijatých letos na jaře, nepotřebuji zajisté nic více říci. Projevil jsem již několikráte svůj názor o této věci.
Zákonem ze dne 3. června 1930 byly přijaty celní přirážky pro některé zemědělské výrobky. Prohlásil jsem svého času při projednávání této předlohy v tomto slavném senátě a musím to dnes ještě jednou uvésti, že vydání těchto opatření nikdy nebylo lze považovati za ochranu našeho domácího zemědělství a za prostředek k zastavení nebo odstranění těžké krise, ve které se naše zemědělství nalézá, nikdy za dostatečné a potřebám vyhovující.
Dnes má se v senátě projednávati zákon o mísení mouky a nuceném vymílání domácího obilí, který vláda podala a poslanecká sněmovna již přijala. Pohlížím na tento zákon jako na bezpodmínečně nutný doplněk zmíněného zákona o celní ochraně, poněvadž čas podal důkaz, že zákon o celní ochraně, přijatý svého času pro domácí zemědělství za účelem lepšího utváření cen obilí, dodnes nemohl nikterak projeviti účinky ve prospěch domácího zemědělství. Nebylo bohužel dosaženo účelu, cíle a snahy naší vlády, vlivem agrárních stran v tomto státě zachrániti sklizeň roku 1930 pro naše zemědělství. Jest již více než půl dvanácté, a nejvyšší čas, aby se konečně něco učinilo pro naše zemědělství, co by také v praxi projevilo úspěšný účinek ve smyslu snah po zmírnění tísně v našem zemědělství. Přijetím zákonů, které ve svých účincích ničeho nepřinášejí, není našemu zemědělství pomoženo.
Odpůrci a jejich tisk nenechají ovšem na tomto zákoně ani vlásek dobrý. Víme jaké proč! Nám to může býti lhostejno, neboť kdyby tisk našich odpůrců, velký denní tisk, který až dodnes se vždy více snažil hájiti zájmy všech jiných stavů, který dodnes nedovedl oceniti poctivou snahu po ochraně zemědělství, kdyby ten naši snahu chválil, anebo naše návrhy podporoval, mohli bychom si býti jisti, že jsme se dopustili velké chyby.
Dovozní státy pro obilí chovají se nyní klidně. Jen Německo pracuje neúnavně a nalézá vždy nové cesty, aby zmenšilo dovoz obilí a zvýšilo spotřebu vlastní výroby. Německo zabývá se také plánem zvýšiti ještě dále nucené vymílání 80 % domácí pšenice a omeziti tím dovoz cizí pšenice na minimum. Německo snaží se také již od delší doby zavedené nucené vymílání žita prováděti zvýšenou měrou, aby podporovalo spotřebu tohoto druhu obilí.
Svaz našich velkoobchodníků obilím a agentů zabývá se velmi intensivně návrhy agrárních stran. Tato organisace se snaží namluviti veřejnosti, že by se mouka mísením zdražila o více než 12 %. Tato organisace projevuje své pochybnosti proti mísení mouky také tím způsobem, že tvrdí, že se obecenstvo v dnešní době přebytku obilí a mouky nedá nutiti k tomu, aby jako konsument přijímalo jednotný druh mouky, kterýžto druh mouky prý by bylo považovati pro účely konsumu často za nevhodný. Tato organisace dále tvrdí, že by se jakost mísené mouky a tím také jakost pečiva a moučníků v domácnosti podstatně zhoršila. (Sen. Jarolim [německy]: Průmyslový dělník musí kupovati nejlepší jakost za drahé peníze!) Ale to se nesmí díti na naše útraty! (Hluk. - Výkřiky sen. Jarolima a Wenzela.) Tato skupina stavovských zástupců také tvrdí, že se zákonitou úpravou mísení mouky otevřou dokořán dveře podloudnému obchodování nemísenou moukou. Proti zamýšlenému darebáctví nechrání nás ani sebe lepší zákon.
Velmi podivně na nás působí stanovisko zemského svazu pekařských společenstev, kterážto organisace se vyslovila proti nucenému vymílání domácího obilí a mísení mouky. Toto stanovisko může však se zakládati po mém názoru jen na falešném pochopení situace a na falešném výkladu účinků provádění zákona. Jsme toho daleci, abychom chtěli ohrožovati tento stav živnostníků v jeho existenci přijetím tohoto zákona. Proti nucenému vymílání domácího obilí nemůže se toto živnostenské společenstvo z nějakých důvodů stavěti vůbec. Ukázalo se přece právě během tohoto podzimu, že naši domácí tvrdou pšenici nutno považovati za produkt daleko kvalitativnější, nežli jakým je dnes maďarská pšenice. Jako pachtýř mlýna dělal jsem pokusy, které vesměs dopadly ve prospěch domácí pšenice. Toto zde vyslovené tvrzení o kvalitě naší domácí pšenice a o pečivosti mouky z této pšenice vyrobené musí dnes zcela všeobecně potvrditi všichni odborníci.
Kolísání na světovém trhu obilním bylo v posledních dnech takové, že jsme musili býti v pochybnostech, zdali se tendence obrátí nahoru nebo dolů. To, že severní Amerika vykazuje stejně velké zásoby jako na jaře, kdežto naproti tomu Evropa vykazuje efektivní úbytek žně oproti loňskému roku, bylo by musilo tlačiti cenovou basi nahoru, kdežto naproti tomu slibná úroda jižní Ameriky a nevypočítatelnost Ruska dovedly vykonávati nepříznivý tlak na světový trh obilní a následkem toho bylo zaznamenati další pokles cen. Tato nejistota tendence jako taková vedla v posledním čase k tomu, že se činnost na světovém trhu obilním omezila na nejmenší míru, což se na mnohých bursách rovnalo zastavení obchodu. Během posledních 14 dní obchodovalo se skutečně jen, co bylo nejnutnější, při čemž dlužno vzíti v úvahu, že se kupci chovali velmi zdrženlivě. Zcela všeobecně panuje vyslovená nespokojenost s nynějšími cenami a přistupuje se více než kdy jindy k zušlechtění obilí ve vlastním hospodářství. Shledáváme to obzvláště charakteristicky vysloveno u našeho ječmene, který ve své cenové konstelaci klesl již na cenu krmiva, takže nejen evropští zemědělci, nýbrž také zámořští farmáři se viděli nuceni svůj přebytek proměniti v maso a krmivo. Zcela podobně má se tomu se žitem.
Viděli jsme ze záznamu cen za obilí v měsíci listopadu, že obchod nemá, pokud jde o utvoření cen, naděje v budoucnost a že zlepšení v tomto oboru sotva lze očekávati.
Přehlížíme-li poměry při tvoření cen a dnešní ceny obilí v jednotlivých státech, shledáváme, že ceny obilí na příklad v Americe a v jiných státech zámořských letos na podzim klesly velmi hluboko. Vidíme však na druhé straně, že na příklad v Německu a Francii následkem celní ochrany, včas vydané, ceny obilí se dovedly udržeti na výši, která pro zemědělství těchto států nepřinesla takových katastrofálních zjevů, jak tomu je ve všech druhých státech. Opětně důkaz toho, že celní opatření, vydaná včas a v potřebné výši, přece dlužno považovati za pomoc v nouzi. Při debatě o naší hospodářské situaci měl jsem ve slavném senátě příležitost poukázati na snahy a machinace určitých kruhů naší a budapešťské obilní bursy. Poukázal jsem také na ničivé snahy spekulantů s obilím a moukou, které naše domácí zemědělství tolik poškozují. Poukázal jsem k tomu, jakým způsobem se dnes snaží zaplaviti nás cizí, obzvláště maďarskou pšenicí a moukou. Přímo horečně se v poslední době pracuje v Maďarsku, aby zvýšen byl vývoz těchto výrobků. O vlastním účelu těchto snah nepotřebuji zde zajisté mluviti.
Mohou naše vláda a odpovědné kruhy v tomto státě nadále klidné přihlížeti takovémuto počínání? Není naše vláda a nejsou všichni naši směrodatní činitelé povinni zde ihned a zcela energicky zasáhnouti? Může se v našem státě někdo nalézti a poskytnouti pomoc tomu, aby naše domácí zemědělství bylo vydáno zkáze, na kteréžto pohromě by se obohatilo jen několik set darebáků anebo nesvědomitých lidí? Tento druh lidí je zvyklý kráčeti přes mrtvoly, nešetří dítek v životě matky, nestará se pranic o blaho lidstva, spoluobčanů, sleduje jen jediný cíl a jediný účel, který vrcholí v tom, sbírati mamon a bohatství a vésti krásný, bezstarostný život na úkor spoluobčanů. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Náš starý, solidní obchod, ten přece dosud takovýchto snah neprojevoval. Smýšlel také morálně zcela jinak nežli tato sorta bursovních supů. Bylo by nejvýš na čase, aby tato sorta zločinců byla odstraněna.
Projednávaný zákon má nás chrániti před další spekulací s cizím obilím a moukou. Bylo nejvýš na čase, že se naše vláda odhodlala předložiti tento zákon.
Nepotřebuji zajisté ještě jednou zdůrazňovati, že my, zástupcové domácího zemědělství, nikdy jsme nezastávali názor, že zákonem o mísení mouky a nuceném vymílání domácího obilí lze radikálně pomoci krisi v našem zemědělství. Tímto prohlášením odmítám projev, který v té příčině učinil pan kolega posl. Jaksch v poslanecké sněmovně při projednávání tohoto zákona. Takovýto názor neexistoval nikdy ani u našich největších optimistů. (Souhlas.) Poukazuji jen k tomu, že již roku 1928 náš parlamentní klub podal v parlamentě podobný návrh. Proč se tento návrh tehdy dále neprojednával, o tom se zajisté dnes také nepotřebuji šířiti. Příčiny jsou nám všem přece dobře známy. Jsou přece známy také pánům soudruhům kolegy Jaksche.