Schůze zahájena ve 13 hodin 22 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Kahler, Votruba.

94 senátoři podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr Bradáč.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolené: na dnešní schůzi sen. Stodolovi, pro nemoc sen. Ďurčanskému, Fidlíkovi, inž. Havlínovi, Kellovi, Koukalovi, Křížovi, Langerovi, Lokotovi, Mikulíčkovi, Nedvědovi, Schwambergerovi, Stejskalové, Šachlovi, Volkovi, Zimákovi; dodatečně na včerejší schůze a dnešní schůzi sen. Bergmanovi; na týden pro nemoc sen. Berkovcovi.

Nepřítomnost svou v dnešní schůzi senátu omlouvá pan ministr železnic Mlčoch.

Tiskem bylo rozdáno:

Žádám o přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 314. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu, kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluva a Statut o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané v Ženevě dne 9. prosince 1923 (tisk 289).

Tisk 316. Zpráva národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu (tisk 315) a k návrhu sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na vydání zákona o povinném semílání domácího obilí a uvádění mouky do oběhu (tisk 292), jakož i k návrhu sen. Luksche, Kahlera, Stolira, Ikerta a soudr. na vydání zákona o povinném semílání a uvádění domácí mouky do oběhu (tisk 296).

Tisk 317. Návrh sen. Kříže a soudr. ve věci podpory a daňových úlev drobným zemědělcům v okresu lomnickém a v jiných okresích, myší pohromou stižených.

Zápisy o 56. a 57. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 21. a 22. října 1930.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 317. Návrh sen. Kříže a soudr. ve věci podpory a daňových úlev drobným zemědělcům v okresu lomnickém a v jiných okresích, myší pohromou stižených.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 6. listopadu 1930 přikázáno:

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 178. Návrh sen. dr Feierfeila, F. Scholze a soudr. na opětné zavedení dvojitých svátků.

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 297. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra, Ikerta a soudr. na doplnění zákona č. 73 Sb. z. a n. ze dne 5. červ na 1930 o dovozních listech.

Tisk 300. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra a soudr. na změnu zákona ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se zakazuje chemická úprava mouky.

Tisk 301. Návrh sen. Luksche, Kahlera, Stöhra a soudr. na vydání zákona, kterým se zavádí vyrovnávací dávka na obilí, mouku a mlýnské výrobky cizozemského původu, které se dne 15. prosince 1930 nacházejí v celním území republiky Československé.

Výboru živn.-obchodnímu:

Tisk 298. Návrh sen. Šolce, Hubky, Šťastného a. spol. na změnu zákona ze dne 14. dubna 1930, čís. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 303. Návrh sen. Danku, dr inž. Bottu, Pivku a spol., aby bola poskytnutá podpora občanom pohorelcom v Slovenskej Lupči, okres Bánská Bystrica na Slovensku, ktorí utrpeli škodu požiarom dňa 25. septembra 1930.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednáno bylo usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu. Tisk 315.

Důvody národohospodářské vyžadují, aby věc tato projednána byla se všemožným urychlením. Navrhuji tudíž, aby věci této přiznána byla pilnost a aby projednána byla ve smyslu §u 55 jedn. řádu jednáním zkráceným.

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a pilnost této věci se přiznává, a věc tato projedná se jednáním zkráceným.

Projednáme proto nyní

2. zprávu výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 315) k vládnímu návrhu zákona o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu a k návrhu sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na vydání zákona o povinném semílání domácího obilí a uvádění mouky do oběhu (tisk 292), jakož i k návrhu sen. Luksche, Kahlera, Stöhra, Ikerta a soudr. na vydání zákona o povinném semílání a uvádění domácí mouky do oběhu (tisk 296). Tisk 316.

Zpravodajem je pan sen. Stržil, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Situace našeho zemědělství je den ze dne stále horší, ba možno říci přímo katastrofální. Rok chýlí se ke konci a všichni zemědělci ať drobní, střední, či větší jsou bez finančních prostředků v přímo zoufale přemýšlejí a usuzují, jak dostojí všem těm nutným a naléhavým povinnostem platebním.

Tržba za produkty zemědělské je v důsledku hlubokého poklesu cenového tak nepatrná, že to ani nestačí na ty nejnutnější denní výlohy, a tak nezbývá našim zemědělcům jiného východiska jen, aby buď své z velké části již vyčerpané úspory pro zabezpečení svého stáří nebo jako věno svým dítkám vybírali nebo se zadlužovali.

Všechny obory zemědělského podnikání jsou ohroženy touto nebývalou zemědělskou krisí. Naříká dnes stejně zemědělec v kraji řepařském, jako chmelařském a zelinářském, a zoufale přímo volají o pomoc zemědělci oblasti obilnářské, bramborářské a lnářské.

My učinili jsme v jarním zasedání několik zákonitých opatření ke zmírnění zemědělské krise, ale v důsledku uzavřené obchodní smlouvy maďarské nenabyla ještě účinnosti. Očekáváme, že se tak stane teprve po 15. prosinci t. r., kdy končí výpověď obchodní smlouvy československo-maďarské. Této situace však využívá spekulativní obchod obilím a hledí k nám, pokud se to dá, dovézti co nejvíce přebytků z ciziny.

Avšak nejen spekulativní obchod náš, ale i maďarské společnosti za finanční podpory vlády maďarské, na př. >Futura<, nabízejí pšenici tuzemským mlýnům a mouku tuzemským velkoobchodům v jakémkoli množství a při tom nežádají ani zaplacení, ani stanovení ceny. Cenu stanoví si náš obchodník sám podle cen budapešťské bursy v době, kterou uzná pro sebe za nejvýhodnější. Je to pro tuzemské importéry mouky nejen výhodné s hlediska čistě obchodního, ale znamená to pro ně bezúročný úvěr jdoucí až do pěti mil. Kč.

Neustálým dovozem cizích zemědělských produktů stlačují se ceny našich zemědělských výrobků daleko pod výrobní náklady a vázne jich odbyt.

Prožívá náš zemědělec nejen krisi cenovou, ale i odbytovou. Nejhůře při tom je postižena pšenice a žito.

Velkým dovozem cizí mouky a semíláním výhradně cizího obilí - pšenice a žita - v některých našich obchodních velkomlýnech je ztížen odbyt domácího obilí, což působí na stále klesající jeho cenu.

Jen za měsíc září letošního roku činil dovoz k nám o 3.500 vagonů mouky a obilí více, než roku loňského, a dovoz cizího obilí a mouky od srpna do konce října obnáší skoro přes 5.000 vagonů obilí a mouky více, než roku loňského. Tato v pravém slova smyslu záplava cizího obilí a mouky působí katastrofálně na naše hospodářské poměry. Proto má naše zemědělství nejen právo, ale i povinnost brániti se tomuto spekulačnímu dovozu, neboť tím se znehodnocuje domácí výroba zemědělská a jsou tímto dovozem tak nízko pod výrobní náklad stlačovány ceny, jako nikdy před tím. Cena pšenice se pohybuje u zemědělce českého a moravského kolem 115 Kč za 1 q a zemědělec slovenský nemůže odbýti pšenici ani za cenu 80 a 90 Kč. (Sen. Kindl: Zač prodávají agrárníci!) Nemohou ani prodat.

Nepříznivou touto situací trpí ostatní naše mlynářské podniky, neboť nemohou mlýny plně ve své výkonnosti zaměstnati, což pak zaviňuje zvýšení výrobních nákladů a tím zdražení mouky. A to má také za následek, že nemohou platiti přiměřené ceny za obilí.

Je proto záhodno čeliti tomuto nezdravému zjevu a učiniti v zájmu našeho zemědělství a mlynářství nutná opatření, jimiž by se zmírnila tato těžká situace. Proto vláda předkládá návrh o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu, v kterémžto návrhu ukládá se povinnost mlýnům, aby semílaly určité množství pšenice domácí a domácího žita, a zavádí se povinné míšení cizí mouky s moukou vyrobenou z domácího obilí.

Toto opatření je s to zvýšiti odbyt domácího chlebového obilí, a při tom nepostihne to nikterak konsum, poněvadž cizí, ať americká, neb maďarská mouka byla a je dodnes cca a 50 hal. na 1 kg dražší, tedy důkaz to, že tuto mouku kupovaly a konsumovaly jenom vrstvy zámožnější.

Při tom zvláštní poptávka po maďarské mouce byla jen v důsledku ničím nepochopitelného zvyku našeho obyvatelstva, že se zvláštní zálibou dává bohužel přednost výrobkům cizím před domácími. Vždyť letos na př. maďarská mouka následkem jakostně špatnější sklizně pšenice v Maďarsku je horší, než mouka z domácí pšenice naší.

Povolené opatření stává již v některých okolních státech, a to dokonce v přesnější formě. Tak na př. ve Francii, kde zavedli povinnost míchání mouky domácí s cizí v poměru 90:10. Tedy plných 90 % mouky domácí míchá se s 10 % cizí. V Německu, kde je sice jen povinnost přednostního semílání domácí pšenice, a to plných 80 %, a enormně vysokým clem na mouku úplně znemožněn cizí dovoz mouky tak, že tam mají všude 100%ní domácí mouku.

Předložený vládní návrh má přispěti k zvýšené poptávce po domácích chlebovinách a tím také umožniti našim zemědělcům větší odbyt pšenice a žita a podpořiti náš mlynářský průmysl.

Organisace obchodníků uspořádaly proti osnově velké tažení a ohlašují velkou demonstraci na Plodinové burse na příští úterý, sepsaly obšírné memorandum, které nejen že se hemží věcnými chybami a nepravdami, ale je dotvrzeno nejenom organisacemi v prvé řadě postiženými, totiž obchodníky moukou, nýbrž také t. zv. celostátní organisací obchodnictva, Ústřední radou obchodnictva Československé republiky. Možno pochopiti, že t. zv. velkobchodníci mouku, kterých v republice máme nejvýš 10, kdežto všichni ostatní v dotčeném svazu organisovaní jsou vlastně komisionáři a agenti s cizí moukou, brojí proti osnově, která má učiniti konec nemístnému dávání přednosti cizímu výrobku a v praksi poučiti naše obecenstvo, že československá mouka je stejně dobrá jako mouka cizozemská, zejména maďarská. Lze to pochopiti, poněvadž se jedná o jejich vlastní provisi, o jejich vlastní výdělek, ke kterému nedospívali vždy způsobem naprosto reelním, nebo postupem, který by se nepříčil zákonu proti nekalé soutěži. Nutno vysloviti ale podiv nad tím, že celostátní organisace obchodnictva kryje těchto pár t. zv. velkoobchodníků a agentů s cizí moukou svým pláštěm a vypovídá otevřený boj ochraně domácího výrobku, když se má v praksi ukázati, že tento je stejně dobrý jako ta vždycky tak uměle vychvalovaná maďarská a ostatní cizozemská mouka. Myslím, že je povinností takové obchodnické organisace bohatě dotované ministerstvem obchodu, aby v prvé řadě propagovala a starala se o odbyt výrobku domácího, a teprve kdy by byla nouze o něj, anebo nebyl v této jakosti dosažitelný, aby po případě doporučila výrobek cizozemský. Zapamatujeme si dobře tento postup celostátní organisace obchodnické proti osnově, která má býti v prvé řadě propagací odbytu domácího zboží.

Dotčené organisace obchodnické rozeslaly na interesované úřady a korporace obšírné memorandum, ze kterého se chci zmíniti jenom o nejzávažnějších omylech. Na jednom místě se tvrdí, že poptávka po domácí pšenici následkem tohoto zákona prý poněkud stoupne, ale na ceny prý to nebude míti žádného významu. Naopak prý to povede ke stlačení cen, které budou zemědělci za své výrobky dostávati. Tato logika se příčí dosud všeobecně uznávanému zákonu o poměru nabídky k poptávce, podle kterého, stoupla-li poptávka, vždycky má to v zápětí vzestup ceny. V našem případě je ovšem jasno, že stoupnutí ceny, kterou bude mlýn platiti zemědělci, nemusí a nemá míti v zápětí vzestup ceny, kterou bude platiti konsument. Páni agenti s uherskou moukou vypočítali, že prý nynější osnova bude míti v zápětí vzestup životních nákladů téměř o 1/2 miliardy korun, z čehož 80 % půjde k tíži nejchudších tříd našeho obyvatelstva. Pánové si to vypočítali velmi snadno. Řekli: Na jednu hlavu připadá za rok 100 kg mouky. Mouka se prý zdraží mísením o 30 Kč, což je ovšem také naprosto nesprávné a ze vzduchu vzaté. Těchto 30 Kč za 1 q se násobí 14 miliony obyvatel, které má naše republika, a tak se vypočítá toto domnělé zdražení. Je skutečně s podivem, jak korporace, jež jen trochu vážně má býti pojímána, může s takovým výpočtem přijíti. Vezmeme-li na př. jen velkoobchodní indexy našeho státního úřadu statistického, vidíme, že pšeničná mouka čís. 0, tedy nikoli nejlepší jakost, se kterou počítá svaz velkoobchodníků moukou, o které vzbuzuje domněnku, jakoby se téměř výhradně u nás konsumovala, znamenala ještě v lednu 1929 274 - 284 Kč za 100 kg a že podle posledního indexu za říjen 1930 činí již jen 227 - 235 Kč, vidíme, že toto zlevnění během posledního roku činilo přes 50 Kč na 100 kg a dospěli bychom touto metodou k výsledku, že naše národní hospodářství utrpělo za tento rok okrouhle jednu miliardu Kč ztráty následkem katastrofálního poklesu cen mouky, kdežto kdybychom se dotázali konsumenta, kolik na výdajích za mouku ušetřil, byla by odpověď jeho jistě velmi skeptická. Metoda takových výpočtů je naprosto nesprávná, poněvadž předpokládá za prvé, že všechno obyvatelstvo konsumuje jen nejlepší přepychovou, dvojhrubou mouku v míře, která statistickým šetřením nikde nebyla prokázána - 100 kg na hlavu se počítá již včetně mouky žitné - za druhé nebéře zřetel na. t. zv. samozásobitele - producenty zemědělské, kteří tvoří nejméně 40 % našeho obyvatelstva a kteří jsou tedy od cen dovážené uherské přepychové mouky naprosto neodvislí a konečně za třetí, vypočítává domnělé zdražení, které nastane následkem nařízeného nuceného míchání cizozemské mouky s domácí způsobem, který každý odborník musí odbýti jenom útrpným úsměvem. Vidíme-li, že i dnes mouka cizozemská znamená u nás o 50 až 60 Kč na 100 kg více než mouka tuzemská, vypočítá si každé dítko z obecné školy, že nemůže nastati nějaké zdražení z toho, jestliže 3 této o 50 až 60 Kč levnější mouky smícháme s jednou čtvrtinou mouky prodávané za dosavadní cenu. V odborných kruzích mlynářských odhadují se náklady míchání za 100 kg nejvýše na 5 Kč, vezmeme-li k tomu i nepatrné náklady dopravní, poněvadž je naprosto pochybené počítati, že někdo z Mukačeva bude si voziti mouku k míchání do Bohumína nebo z Českých Budějovic do Děčína atd., jak zcela vážně tvrdí memorandum obchodníků. Vidíme, že výpočty obchodníků jsou tendenčně přemrštěné, jen aby došly ohlasu v nejširších vrstvách obyvatelstva a vzbudily v nich obavy, že chystané opatření bude míti v zápětí zdražení mouky. Naopak toto opatření bude míti v zápětí zlevnění i nejlepších přepychových druhů mouky, nebude-li ovšem provozován pokoutní obchod s t. zv. nemíchanou moukou cizozemskou, ke kterému memorandum obchodníků dává zcela zřetelné pokyny.

S největší rozhodností odmítají kruhy mlynářské také tvrzení, že zde prý jde jen o zájmy asi 30 velkých mlýnů v celé republice. Naopak poukazuji k resoluci velkého manifestačního sjezdu veškerého mlynářstva z celé republiky Československé, konaného 7. ledna t. r., kde výslovně bylo konstatováno, že mlecí povinnost mlýnů ku přednostnímu semílání pšenice a žita domácího původu sama o sobě nepřinesla by oživení trhu a tím očekávaný vzestup cen obilí, nýbrž jedině spojení mlecí povinnosti s povinností míchání dovezené mouky s moukou domácí a z toho vyplývající zákaz uvádění do obchodu mouky cizí nesmíchané mělo by velký význam zvýšením konsumu mouky domácí a dále i význam morální, že by náš konsument poznal, že domácí mouky jsou stejně dobré jako cizí. Jest ostatně jistě spravedlivý požadavek, aby se i obchodu uložily stejné povinnosti jako mlýnům. Konstatuji, že tato resoluce byla schválena zástupci veškerých organisací mlynářských, tedy i organisací společenstev malomlýnů, kterých ostatně není, jak se v memorandu obchodnickém uvádí, 5.700 a 300 středních mlýnů, nýbrž podle přesné statistiky našeho státního úřadu statistického kolem 10.000. Také počet obchodních mlýnů je podstatně větší, podle této úřední statistiky, než jak se snaží namluviti organisace t. zv. velkoobchodníků, kterých, jak řečeno, není v celé republice výše než 5 až 10, a všichni ostatní jsou vlastně jen agenti a komisionáři v cizích službách. Soudím proto, že není možno přehlížeti i velký morální význam, který tato osnova bude míti pro povznesení našeho celého domácího národního hospodářství.

Národohospodářský výbor senátu projednal ve své schůzi dne 6. listopadu 1930 vládní návrh zákona o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu a usnesl se doporučiti jej plenu senátu ke schválení tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, ve znění senátního tisku č. 315 i s resolucemi dole otištěnými.

Tím se také vyřizují iniciativní návrhy sen. Donáta a druhů č. t. 292 a sen. Luksche a druhů č. t. 296.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Podle přiznané pilnosti této věci navrhuji, aby táž byla projednána v celkové době 3 hodin se stanovením řečnické lhůty na dobu 15 minut pro řečníka.

Kdo s návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Sen. Haken: Mám námitky!)

Většina se vyslovila pro tento návrh. Tím je schválen.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, panu sen. Böhrovi.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Máme se nyní zabývati návrhem o nuceném vymílání a mísení mouky při dovozu anebo při používání pšenice a žita nebo mouky cizího původu.

Úvodem ke svým krátkým vývodům chtěl bych si dovolit konstatovati dvě věci. I z kruhů většiny samotné možno zaznamenati pochybnosti, které také přednesu. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.) Prvá věc je to, že tato předloha nebyla projednávána nejprve v senátě, nýbrž v poslanecké sněmovně, když přece v senátě byly podány 2 iniciativní návrhy sen. Donáta a sen. Kahlera, a rovněž také ze senátu vyšla naléhavá interpelace, která připravovala půdu osnově tohoto zákona. Druhá věc nebo pochybnost týče se toho, že se porady mají konati tak náhle, v takovémto spěšném tempu. Také řečnická lhůta zdá se mi příliš krátkou. Účinky jistých cifer a dat nedají se, ježto věc přišla teprve včera náhle sem a byla do 1/4 9 večer v národohospodářském výboru projednána, jen tak beze všeho promysliti a obchodnicky propočítati. Dále dovoluji si zmíniti se o tom, že německá křesťansko-sociální strana lidová podala v senátě již před vánocemi a pak letos v únoru návrhy okamžitého programu a dlouhodobého programu stran zmírnění hospodářské krise. Tam byla již také řeč o nuceném vymílání. Kdyby se bylo našemu popudu vyhovělo, měli bychom již půl roku eventuelní prospěch z tohoto opatření, na kterém se dnes opožděně usnášíme.

Proč se tak dlouho čekalo? Navrhovali jsme, pokud jde o okamžitá a snadno proveditelná opatření, svého času levné zápůjčky strádájícímu zemědělství a jeho vyčerpaným peněžním ústavům. Vláda a většina se domnívaly, že od toho musí upustiti, poněvadž považovaly zajisté zálohu několika set milionů pro fusiované banky, kterou jistě nikdy více nespatří, za naléhavější. Také našeho požadavku po rychlém zřizování sýpek atd. nebylo přiměřeně dbáno. Zdá se, že se o zlé zemědělské krisi odedávna konalo více porad, nežli aby se na její zmírnění něco učinilo. Obě velké agrární stavovské strany ve vládní většině nemohly se tedy dosud uplatniti. Co se dosud stalo v oboru reforem, označují také samy jako nedostatečné. Leží nasnadě rovnání s dlouholetým mluvením o odzbrojení, a také nynější porady v Ženevě dopadnou asi tak, že se na hlavní věc zapomene. Vypočítalo prý se, že se v Evropě, postižené krisemi a nouzí, vydá denně asi 190 milionů Kč na zbrojení, ročně tedy přes 66 miliard. A přece stanoví, jak známo, mírová smlouva Versailleská, že po dávno provedeném odzbrojení Německá mají také odzbrojiti ostatní státy. Nebyly zde právě mírové smlouvy v Paříži, Londýně, Bruselu atd. již osudně a neblaze porušeny? Tak nezbývá žádných peněz, anebo jen příliš málo peněz také u nás, aby se účinněji čelilo krisím v zemědělství, průmyslu, a v živnostech, jakož i nezaměstnanosti.

Předložený návrh na nucené vymílání má světlé a stinné stránky. Přichází pozdě, ale přece aspoň přichází. Jeho 11 paragrafů může přinésti jakousi pomoc, ale nikoli pomoc žádanou a pronikavou, a při tom bude hlavně záležeti na provádění. Spěch vynutil si zajisté blížící se 15. prosinec, kdy uplyne smluvní stav s Maďarskem, takže se jednak poněkud zabrání obrovské bursovní spekulaci, jednak má býti poněkud posílena ochota Maďarska ke smlouvě. Alespoň 75 % domácí pšenice a 95 % žita má se semlíti, zbytek může býti cizího původu, a tento poměr dlužno zachovati také při odběru cizozemské mouky.

Každý zásah do volného hospodářství má ovšem také své zlé stránky; víme to přece všichni z dob neblahého hospodářství ústředen za války i po válce. V posledním hospodářském roce bylo prý u nás sklizeno 14,400.000 q pšenice, dovoz pšenice a pšeničné mouky, přepočítaný na obilí, činil 3,600.000 q. Co do polních plodin jsme však zemí netoliko dovozní, nýbrž také vývozní. Letos vyvezli jsme do října polních plodin - obilí, luštěnin, mouky a sladu - za 455 milionů, mezi tím hlavně slad. Loňského roku byl vývoz sladu asi za 300, žita za 100, ječmene za 200, ovsa za 90 milionů. Z toho jde skoro všechno do Německa, jen oves jde také do Švýcar a Francie. Ztěžování anebo jinaké zmenšování cizího dovozu má ovšem za následek ztěžování našeho vývozu. Ale u nás pro pšenici a žito a mouku z nich nepřicházejí uvedené vývozní země v úvahu, takže na štěstí při nuceném semílání tyto pochybnosti odpadají. Letos je dovoz polních plodin menší nežli roku 1929. Náš vývoz je co do množství letos trochu větší, co do výnosu však pro nižší ceny menší. Náš vývoz sladu letos poklesl, a je si jen přáti, aby se pražské protiněmecké bouře neopětovaly. Bylo by to pro naše zemědělství, pro naše živnosti a náš průmysl velmi škodlivé.