Abychom došli k těmto stykům s cizinou, které nám mají umožniti společnou práci a společné řešení hospodářské krise, je potřebí, abychom pěstovali dobré styky s těmito sousedy a utvořili ovzduší, které musí předcházeti dobrým úmluvám. Nemyslím, že to přispívá k vytvoření těchto dobrých styků, jestliže pan ministerský předseda při vojenské slavnosti považuje za vhodné mluviti o tom, že československý stát jest obklíčen nepřáteli.
Vracím se nyní ještě jednou k tomu, co jsem řekl již na počátku. Debata měla by vlastně býti debatou o vládním prohlášení k hospodářské situaci. K tomuto vládnímu prohlášení nedošlo, a proslýchá se, že ministerský předseda přijde sem teprve během večera a promluví. Nemůžeme věděti, co řekne, a chtěl bych jen projeviti přání, aby nám skutečně ukázal cesty, které vedou k řešení naší krise ve všech oborech hospodářství. Ukáže-li nám k tomu cestu, pak budeme ho, jak oposice, tak vládní strany, zcela nerušeně následovati na této cestě. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Bačinský.
Sen. dr Bačinský (velkorusky): Slavný senáte! Řeči pronesené v souvislosti s interpelací, kterou podaly vládní strany, naznačily bezpochyby těžkou stránku všeobecného hospodářského stavu, ale v rozpravě nebylo řečeno mnoho o Podkarpatské Rusi. Jen kol. Stodola, kol. Bergman a poslední řečník pronesli několik slov o hospodářském stavu naší země a proto já jako podkarpatoruský senátor přeji si ve své řeči obrátiti pozornost slavného senátu především na okolnosti, které v patách za hospodářskou krisí se objevily na Podkarpatské Rusi.
Přírodní podmínky na Podkarpatské Rusi poskytuji možnost vésti hospodářskou soustavu dvou typů. Jedním z typů je polní hospodářství na rovině a druhým hospodářství horsko-poloninské.
Na rovinách s úspěchem se pěstuje pšenice, tabák, kukuřice, vinná réva a víno, a v horských krajích hlavním odvětvím zemědělského obyvatelstva je chov dobytka a mléčné hospodářství. Krise na Vrchovině počala se již dávno, již tehdy, když obyvatelstvo horských krajin se počalo zabývati rolnictvím jako svým hlavním povoláním.
Tato krise nastala proto, že zdejší obyvatelstvo i při nejpilnější práci nemohlo přemoci přírodní překážky a celé jmění spolu s inventářem nepřineslo ani tolik důchodu, kolik mohlo přinésti úroků v tom případě, kdyby celý majetek byl proměněn v peníze a uložen v bance. Naše horské obyvatelstvo nemělo takových výdělečných příjmů, které by po úhradě běžných výdajů zajistily mu úsporu reserv.
Tento důchod, jejž zemědělci přinášelo horsko-poloninské hospodářství, nepostačoval, aby mu poskytl možnost dáti svým dětem požehnání kultury, aby jim poskytl vzdělání a výchovu hodnou člověka, aby jim opatřil šaty a obuv, jedním slovem aby jim zajistil budoucnost hodnou člověka.
Lze si představiti při takovém stavu věcí, jak strašnou ranou je pro zemědělské obyvatelstvo nynější všeobecná hospodářská krise a že její škodlivé následky pociťují především ti zemědělci, kteří, nemajíce podstatných reserv, nemohli čeliti nastávající krisi.
Co zvětšuje na Podkarpatské Rusi všeobecnou hospodářskou krisi, zvláště v horských krajinách?
Místo, aby instituce a úřední činitelé k tomu povolaní hleděli všemi svými silami ulehčiti tuto hospodářskou krisi horskému obyvatelstvu, stalo se na Podkarpatské Rusi, že ve státních lesích místy byla zastavena práce a výroba byla snížena na minimum.
Nemožné úvěrní podmínky na Podkarpatské Rusi měl možnost osobně zjistiti pan ministr zemědělství Bradáč, že totiž zemědělské půjčky dosahují 14 % až 16 %. Považuji za zbytečné zvlášť a podrobně dokazovati, že za nynějších podmínek není možné vydělávati na tyto úroky. Důsledkem toho stavu je, že, bude-li zemědělské obyvatelstvo za takovýchto podmínek pokračovati ve svém povolání, bude musiti se zadlužiti a již dnes i nejsolidnější hospodáři jsou v rukou bank.
K intensivnějšímu horsko-poloninskému hospodářství a k melioracím poloninských území bylo by potřebí kapitálu, ale bohužel musíme zjistiti, že po této stránce nejen že nebyla poskytnuta žádná pomoc, nýbrž naopak, že se stav každým dnem zhoršuje.
Z poloninských pastvin, které existují již po 30 let, nyní ne více než 65-70 je v uspokojivém stavu. To samo sebou je velmi smutnou stránkou poloninského hospodářství. K této smutné stránce musíme připojiti ještě okolnost, která je předmětem všeobecných stížností, že se u zchudlých a zadlužených zemědělců příliš přísně vymáhají daně, což v četných případech vede ke katastrofálnímu stavu hospodářů, kteří ve smyslu hospodářském i bez toho zeslábli. Nedostatek katastrálních výměrů ještě tento stav zhoršuje.
Nouze krajin na rovině vybízí také k pomoci. Nejtěžší stížnosti, které částečně nejsou neznámé panu ministrovi Bradáčovi, dovolím si uvésti několika slovy:
Pro ohromnou vzdálenost naší země od historických zemí ztrácíme na ceně výrobků vyvářených z naší země pro vysoké dovozné a naopak cena výrobků dovážených do naší země z historických zemí zvyšuje se přiměřeně k výši dovozného. Na důkaz této katastrofální pravdy mám čest ukázati na dva nahodilé příklady: Za pšenici, která se na bratislavské burse znamená po 100-115 Kč, můžeme dostati jen 80-90 Kč, s druhé strany cena umělých hnojiv pro ohromnou vzdálenost jest u nás nejvyšší ze všech zemí Československé republiky a totéž lze říci o všech jiných selsko-hospodářských tovarech a potřebách.
Všeobecně je známo, že pro krisi čistý důchod z půdy značně klesl tak, že výnosnost nejlepších hospodářství nedosahuje 3 % kapitálu do nich vloženého, a v téže době hospodáři, kteří jsou v tísni musejí za úvěr platiti 10-16%, a poněvadž výnosnost půdy takového břemene neunese, zvyšuje se zadlužení našich zemědělců v hrozivé míře a ukazuje katastrofální obraz.
Rok od roku zvětšuje se na mnoho milionů úhrn zaknihovaných úvěrů, a bude-li to tak pokračovati dále, naši rolníci ponenáhlu zchudnou a budou nuceni přikročiti k extensivnímu hospodářství. Tím by se zničily všechny výsledky pokroku posledních let a zemědělství bude postaveno na pokraj propasti.
Ve velmi těžkém postavení je na Podkarpatské Rusi vinařství, které se u nás provozuje podle úřední statistiky na 5 1/2 tisících katastrálních jitrech, ale ve skutečnosti na prostranství alespoň 8 1/2 tisíce katastrálních jiter. Na jižních svazích Karpat rodí se víno a vinná réva, které mohou soutěžiti na všech evropských trzích. Tyto vinice jsou nejen nejhlavnějšími prameny živobytí Podkarpatské Rusi, nýbrž i značnou částí národního majetku celé republiky. Středem vinařství na Podkarpatské Rusi je Berehovo, ale je hlavním životním činitelem i pro Sevluš, Seredné, Mukačevo a Užhorod. Na Podkarpatské Rusi je vinařství pramenen existence mnoha tisíců držitelů vinic a mnoha desetitisíců vinařských dělníků. Nepřímo, hlavně v Berehově, Sevluši a Seredném osud průmyslu a obchodu a rovněž životní úroveň obyvatelstva závisí ve vysokém stupni na úrodě vína. Na Podkarpatské Rusi vzniklo přísloví, že >víno jest náš chléb<.
Rozdělení vinic provedlo se zdravě, neboť sto jiter má pouze Schönborn, 10 až 30 jiter nemá více než 50 držitelů, zbývající jádro držitelů vinic jsou majetníci nevýše než 5 jiter a vinice většiny držitelů nedosahují ani 1 katastrálního jitra.
Poněvadž intensivní úprava vinic vyžaduje poměrně mnohem více pracovních sil, než jakékoli jiné hospodářské odvětví, existence mnoha tisíc osob, žijících blízko vinic, závisí na vinařství. Je tedy prvotřídním sociálním zájmem, aby byly odstraněny překážky na cestě podkarpatoruského vinařství. Vinice zasluhují zvláštního ohledu také jako předměty daňové, neboť hrozny i víno lze snadno a úplně zatížiti daněmi.
Na Podkarpatské Rusi je nyní vinobraní. Úroda je nádherná. Hrozny jsou sladké jako med, ale vinice neozývají se zpěvem, nýbrž pláčem. Ustavičný úpadek vinařství proměnil se v pohromu. Neorganisované vinaře, kteří se zadlužili v důsledku 3 posledních neúrodných let, svlékají do naha lakotní obchodníci. Cena 1 litru vína nedosahuje 2 Kč, ačkoli se za víno platí clo 2,40 Kč a ačkoli se v drobném prodeji víno prodává po 16-18 Kč.
O hyperprodukci vína nemůžeme mluviti, neboť domácí úroda republiky nehradí ani poloviny spotřeby, důsledkem čehož i letos bude nutno víno dovážeti, je tudíž snížení cen na naše víno nepřirozené a zlovolné, neboť na Podkarpatské Rusi musil by 1 litr vína státi 2,40 Kč i tehdy, kdyby v Maďarsku dávali víno zadarmo. Ale v Maďarsku bez ohledu na to platí se za litr nejhoršího písečného vína aspoň 1,20 Kč. Pokles cen vína zasadil vinařství poslední ránu. Četné desetitisíce lidí zůstanou na Podkarpatské Rusi bez chleba, stát utrpí milionové ztráty na daních, a konečně zničí se nejdrahocennější kámen republiky, zhyne-li pěstování vína na Podkarpatské Rusi.
Slavný senáte! Je to jen několik z tisícerých nářků našeho selského hospodářství, a to z těch, které obzvláště vyznačují národohospodářský život na Podkarpatské Rusi.
Jak lze pomoci?
Dlužno provésti revisi železničního sazebníků, snížiti postupně dovozné sazby za účelem vyrovnání větších vzdáleností, poskytnouti dovozní lhůty, uděliti refakce pro vývoz, ustanoviti celní ochranu pro selské hospodářství zvýšením jednotlivých položek při uzavření nových obchodních smluv, organisovati zemědělský úvěr poskytnutím půjček na nízký úrok, zřizováním a podporou úvěrních družstev, poskytovati krátkodobé laciné půjčky pro potřeby selského hospodářství, poskytovati >zelený< úvěr (na sklizeň) prostřednictvím skladištních družstev, konečně prodloužiti účinnost zákona o náhradě škod způsobených živelními pohromami a zjednodušiti administraci s nimi spojenou. Zatížení daněmi a dávkami dlužno provésti shodně s vydatností půdy, zastaviti nemilosrdné vymáhání daní, dovoliti, aby se nedoplatky platily částečně tak, aby větší část dluhu mohla býti zaplacena z úrody příštího roku. Organisovati obchod a odbyt výrobků selského hospodářství zřizováním skladištních družstev za pomoci úřadů, zřizováním a reorganisací družstev již existujících, opatřovati hospodářské nářadí, zvláště traktory a triery, pro obyvatelstvo s pomocí státu, neboť obyvatelstvo vlastními silami nemůže si je opatřiti. Poskytovati petrolej a benzin pro traktory bez cla. Pokud jde o pěstování tabáku, prosíme, aby byly ponechány nynější výkupní ceny a aby bylo ulehčeno zřizování nutných opatření - sušáren, česáren atd. - poskytnutím potřebného materiálu za sníženou cenu ze státních lesů a poskytnutím státní subvence.
Hlavní příčinou ubohého stavu vinařství je, že většina drobných držitelů vinic nemá svých nutných sklepů a jiného příslušenství - sudů, lisů, vinařských domků - pročež jsou nuceni svou úrodu v době vinobraní prodati v hroznech za každou cenu, neboť jinak se jim úroda zkazí.
Co je základem pro ustanovení cen vína? Několik velkoobchodníků vínem využívá svého výhodného postavení a diktuje ceny vína. Jedinou pomocí bylo by poskytovati podporu vinařským družstvům, povolaným napravovati křivdy vinařství ustanovováním spravedlivých cen. Nemožný je stav při zdanění vína u vinaře, který prodává víno za 2 Kč a od něhož se za každý prodaný litr požaduje 1,28-1,60 Kč daně. Tyto daně byly ustanoveny tehdy, když vinař prodával litr vína za 10-12 Kč. Tuto daň dlužno snížiti aspoň na třetinu. Ohromné ztráty působí vinařství padělání vína. Vládní musí při vydání nového vinařského zákona také jinými způsoby a opatřeními potlačiti tuto anomalii, která působí ohromnou hmotnou a mravní škodu nejen Podkarpatské Rusi, nýbrž celé republice.
V programu naší strany je zvýšení dovozních cel na víno, ale i do té doby, než se toho dosáhne, dlužno dočasně zrušiti výhodu, podle které zdejší obchodníci vínem mohou vína, dovezená z ciziny, uložiti ve svobodných celních skladištích, za kterážto vína platí se clo teprve po jejich prodeji, což ve vysokém stupni přispívá k dovozu vína z ciziny a podkopává místní vinařství.
Hlavním trhem podkarpatského vína bylo odedávna Polsko, a proto, až se bude příště uzavírati obchodní smlouva s Polskem, musí se obrátiti zvláštní pozornost na zájmy podkarpatského vína, aby získalo jako dříve odbyt na polských trzích. Vývoz vína do Polska dlužno usnadniti refakcemi.
Když jsem se zmínil o způsobech sanace vinařství a nížin, nemohu pomlčeti o způsobech sanace horských krajin. Především dlužno zavésti pořádek na poloninských pastvinách, provésti nutnou melioraci, vyčistiti zarostlá prostranství, zlepšiti jakost trávy, pohnojiti a ochraňovati poloniny, zříditi vhodné cesty, vybudovati stáje a napajedla. Podlé mého skromného mínění dlužno vypracovati pro řádné upravení polonin pětiletý program a k jeho projedení uvolniti přiměřený kapitál.
Odbyt domácího dobytka dlužno podporovati ustanovením cla na dovážený dobytek, s druhé strany pak je potřebí se postarati o zlepšení plemene dobytka. Nastal čas, aby se horské obyvatelstvo seznámilo s moderními způsoby vedení horského hospodářství, a to zvláštním hospodářským vyučováním a aby se takto zvýšila výnosnost selské práce. Dále dlužno provésti komasace a spojením rozdrobených malých pozemků zvýšiti intensitu a racionálnost hospodářství.
Hlavním úkolem však jest jak na horách, tak i na rovinách organisace družstevnictví a levného úvěru, a po této stránce mám čest ukázati na toto:
Vzrůstající potřeba, rozumí se samo sebou, podle možnosti co nejlevnějších zemědělských úvěrů staví podkarpatská úvěrní družstva a jejich ústřednu >Zemský družstevní svaz< do velmi těžkého postavení, neboť úvěrní družstva a jejich ústředna nemají potřebných peněz, aby uspokojily minimální potřebu levného úvěru pro selské obyvatelstvo.
Na Podkarpatské Rusi působí nyní 141 úvěrních družstev, která ze svých vkladů a úvěrů poskytnutých jim >Zemským družstevním svazem< poskytla krátkodobé směnečné půjčky úhrnem na 22 mil. 510.265.78 Kč. Úhrnné zadlužení veškerého zemědělského obyvatelstva Podkarpatské Rusi dlužno určiti na 250-300 milionů Kč, takže postupná, třebas jen částečná, konverse těchto poválečných dluhů na vysoký úrok vyžaduje:
1. rozšíření sítě úvěrních družstev všech 484 obcí Podkarpatské Rusi,
2. proměny dosavadních krátkodobých směnečných úvěrů na dlouhodobé - 5 až 10leté - úvěry na zaknihované dlužní závazky,
3. státní pomoci při získání nových pramenů úplně levného úvěru pro úvěrní družstva a případně také pro Zemský družstevní svaz tak, aby zemědělské obyvatelstvo mohlo při úplně nízkém zúročení veškerého úvěru provésti v těchto 5-10 letech aspoň částečnou konversi svých bankovních dluhů na levné půjčky družstevní.
Neprovede-li se taková konverse, hrozí při nízkých cenách zemědělských výrobků v příštích letech úplný úpadek zemědělství na Podkarpatské Rusi. Krise cen zemědělských výrobků nezpůsobila přímých knihovních ztrát ani úvěrním družstvům, ani zemskému družstevnímu svazu, ale v téže míře, ve které bude se postupně projevovati hospodářská krise selského obyvatelstva, bude se zvětšovati nedobytnost půjček poskytnutých obyvatelstvu.
Proto organisace úvěrních družstev mají v celé republice velmi velký zájem, aby vzrůstající úpadek selského hospodářství byl zastaven, neboť tento úpadek hrozí jim přirozeně s jedné strany výpovědí vkladů u nich uložených a s druhé strany nedobytností úvěrů, jež poskytly.
Mnohem tíže a přímo dotýká se zemědělská krise těch družstev, která se zabývají kupováním a prodejem zemědělských plodin. Dva základní důvody vyžadují zřízení na Podkarpatské Rusi silné družstevní organisace pro nákup a odprodej zemědělských plodin a zemědělských potřeb:
1. Nedostatek kupecké třídy mezi ruským a maďarským obyvatelstvem a vyplývající z toho potřeba nahraditi tento nedostatek družstevním obchodem, aby ruské i maďarské obyvatelstvo mohlo aspoň prostřednictvím svých družstevních obchodních organisací zajistiti si příslušnou účast při výměně zboží a vliv na určování cen svých výrobků.
2. Nedostatečná síť družstevních skladišť, ze kterých by selské obyvatelstvo mohlo po cenách velkoobchodních a z prvních rukou pod vlastní kontrolou dostávati potřebné zboží - semena, hnojiva, hospodářské nářadí atd. - a prostřednictvím kterých mohlo by prodávati plody své půdy přímo spotřebitelům.
K odstranění těchto nedostatků pomohlo ministerstvo zemědělství zříditi Obchodní svaz hospodářských družstev, který postupně rozšiřuje svou působnost na celou Podkarpatskou Rus, zřizuje skladiště, nakupuje zemědělské výrobky, dává selskému obyvatelstvu zálohy na sklizen, dodává selskému obyvatelstvu semena, hnojiva, hospodářské nářadí atd. a mimo to organisuje pro selská spotřební družstva ústřední obchody zbožím nejpotřebnějším - mouka, cukr, rýže atd.
Obchodní svaz má také v Užhorodě vlastní mechanickou pekárnu. Obchodní svaz dodává vojsku na celé Podkarpatské Rusi seno, slámu, oves a v Užhorodě a Mukačevě také chléb. Státním drahám dodává košťata, vyráběná domácím košikářským družstvem v Brodě - týdně 100.000 kusů - Obchodní svaz byl založen v r. 1925 a v rozvaze za rok 1928 vykázal již 300.000 Kč reservních fondů při obratu zboží 10 milionů Kč.
Prudký pokles cen v polovici r. 1939, jejž způsobila zemědělská krise a jenž se v r. 1930 jen přiostřil, byl příčinou, že rozvaha Svazu za rok 1939 vykázala již při obratu zboží 12,500.000 Kč, schodek asi 200.000 Kč, jenž úplně vyčerpal reservní fondy.
Obchodní svaz nakupuje zemědělské výrobky po žních na podzim tak, že se do rozvahy s dnem 31. prosince zapisují značné zásoby ve skladištích. V rozvaze za r. 1928 zásoby rovnaly se půldruhému milionu Kč. V rozvaze za r. 1929 1 milionu Kč. Ačkoli tyto zásoby byly vykázány v rozvaze pod nákupními cenami, přece dalším poklesem cen způsobily za pololetí 1930 další ztrátu 200.000 Kč. t. j. 20 % hodnoty zásob, kterýchžto ztrát nelze uhraditi z reservních fondů již vyčerpaných. Tak se Obchodní svaz stává nevinnou obětí zemědělské krise, během které ceny pšenice poklesly na Podkarpatské Rusi ze 220 Kč na 100 Kč a níže, ceny žita ze 185 na 75 Kč, ceny ovsa ze 170 Kč na 70 Kč, ceny kukuřice ze 190 Kč na 70 Kč, ceny sena z 90 Kč na 30 Kč, slámy z 25 Kč na 13 Kč, cena vojenského chleba ze 3.60 Kč na 1.80 Kč za bochník o váze 1.400 g. Ztráta Obchodního svazu je ziskem těch zemědělců, od nichž Obchodní svaz nakoupil, a ziskem vojska, kterému dodával chléb podle smlouvy pod nákupní cenou.
Rozumí se, že v téže, ba i v horší situaci než Obchodní svaz ocitla se všechna družstva v republice, která nakoupila zemědělské výrobky do svých skladišť a primitivní spravedlnost vyžaduje, aby jim tyto ztráty byly v nějaké formě nahrazeny, tak aby mohla pokračovati ve své činnosti v zájmu zemědělského obyvatelstva republiky, a mimo to dlužno se postarati levným úvěrem o zvýšení jejich kapitálů v oběhu se nalézajících.
Zemědělskou krisí jsou také těžce postižena selská zemědělská spotřební družstva, jichž je na Podkarpatské Rusi asi 100, neboť jejich členové zůstávají za zboží dlužni a nemají peněz na zaplacení koupeného zboží. Aby tato spotřební družstva mohla příště existovati, dlužno levným úvěrem zvýšiti jejich kapitál v oběhu se nacházející.
Jako předseda správy Zemského družstevního svazu a dozorčí rady Obchodního svazu projevuji s tohoto místa hlubokou vděčnost republikánské straně za to, že v obou sněmovnách Národního shromáždění podává návrhy zákonů, jejíchž účelem je státní pomoc zemědělskému obyvatelstvu a družstevním organisacím, a prosím, aby při rozpravách o těchto návrzích byla obrácena pozornost zvláště na Podkarpatskou Rus, kterou mám čest zde zastupovati a která této pomoci potřebuje více než všechny jiné země republiky, poněvadž nejvíce byla zanedbána, nejvíce je vzdálena od ústředí, poněvadž na selské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi připadá nejméně úrodné země v celé republice, poněvadž rolníci platí nejvyšší a přímo lichvářské úroky z bankovních půjček a konečně proto, že selské obyvatelstvo Podkarpatské Rusi dostává nejnižší mzdu při pracích v lesích atd.
Své požadavky musím zformulovati takto:
1. S pomocí státních fondů dlužno zorganisovati za prostřednictví Zemského družstevního svazu a úvěrních družstev zemědělský úvěr v takových mezích, aby bylo lze provésti konversi větších bankovních úvěrů.
2. Příslušná část státní pomoci musí býti přiznána na stavbu větších družstevních skladišť na Podkarpatské Rusi v rámci organisace Obchodního svazu. Sám Obchodní svaz musí dostati do vlastního držení potřebné peníze přímo na nákup a uskladnění zemědělských výrobků, na zálohy na sklizeň, na to, aby mohl míti na skladě všechno hospodářské zboží, jehož selské obyvatelstvo potřebuje, pro selská spotřební družstva a na financování domácího selského průmyslu.
Neuvádím podrobných číslic peněz potřebných k těmto účelům, neboť mám důvěru k ministerstvu zemědělství, které dobře zná všechny potřeby našeho obyvatelstva, ale domnívám se, že musí se počítati s potřebou peněz pro selskou úvěrní akci na Podkarpatské Rusi nejméně s 75 milionů Kč a na organisaci nákupu a prodeje zemědělských plodin, potřeb a na financování selského domácího průmyslu nejméně s 25 miliony Kč, t. j. úhrnem asi se 100 miliony Kč.
Kdo měl možnost viděti Podkarpatskou Rus a její pokrok v lidové výchově a školních věcech, dále pokrok v komunikacích a melioracích, a pokrok v technickém hospodářství, který se projevuje intensivnějšíni užíváním moderních hospodářských strojů, umělých hnojiv, kvalifikovaných semen a lepších plemen dobytka, uzná, že požadovaná investice 9.00 milionů Kč pro selská hospodářství nejen není přemrštěná, nýbrž úplně se vyplatí a pomůže selskému obyvatelstvu udržeti a zlepšiti svá hospodářství a zaplacením značné části bankovních dluhů pomůže mu postaviti se silně na vlastní nohy.
Na konec budiž mi dovoleno zmíniti se, že chudé obyvatelstvo Podkarpatské Rusi nemůže se dočkati času, kdy po zdlouhavých teoretických rozpravách bude nalezen praktický východ z těžkého postavení, a žádá, aby stran výše zmíněných opatření povolaní činitelé rozhodli již nyní, neboť dvakrát dává ten, kdo rychle dává, bis dat, qui cito dat.
Letos v létě navštívilo nás několik vysokých veřejných činitelů, mezi nimiž byli ministři, poslanci, senátoři, kteří, chtějí-li býti nestrannými, musí konstatovati, že údaje, které jsem uvedl, souhlasí se smutnou skutečností. Mezi jiným to konstatovali také osoby a mužové, kteří pohlíželi na Podkarpatskou Rus s hlediska nikoli politického. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stöhr. Dávám mu slovo.
Sen. Stöhr (německy): Když jsem při projednávání zemědělské celní předlohy resp. předlohy o celních přirážkách v minulém létě měl příležitost mluviti s tohoto místa o této otázce, připojil jsem k mým vývodům tvrzení, že našemu domácímu zemědělství touto předlohou nebude nikterak pomoženo a že tato předloha také nebude s to, aby pro naše zemědělství zachránila letošní sklizeň.
Tento můj pesimistický názor se bohužel ukázal býti pravdivým. Učinili jsme po žních v letošním roce smutnou zkušenost, že se poměry v našem zemědělství utvářejí den ze dne hůře a že to s naším hospodářstvím jde obrovský mi kroky s kopce. Kam tyto poměry mají vésti a povedou, o to se patrně naše směrodatné kruhy velmi málo starají. Ceny našich zemědělských výrobků poklesly tak, že je lze dnes jen označiti jako zcela bídné; hanebné ceny, kdežto ceny všech ostatních životních potřeb nedržely stejný krok se snížením cen zemědělských výrobků.
V poslední době vidíme, že Rusko jakožto země, ve které většina obyvatelstva trpí a umírá hladem, to Rusko, jehož obyvatelstvo jest odkázáno na chlebové lístky a oddělování všech jiných potřeb, snaží a namáhá se vyvážeti obzvláště zemědělské výrobky do ciziny. Pěstuje v této snaze zvláštní politiku, pro kterou se používá pěkného cizího slova >dumping<. Stát provozuje dumping, když využívaje vyšších cen ve vnitrozemí, prodává své výrobky, které jsou jinak chráněny cly a jinými opatřeními, do ciziny za zcela nízké ceny. V Sovětském Rusku, kde veškerý majetek je vyvlastněn, kde se veškerá výroba vynucuje skoro výhradně nucenou prací, tedy robotou, a za přímo nelidského vykořisťování sedláků a pracovních tříd, snaží se dnešní držitelé moci všemožně, aby provedli zamýšlený pětiletý plán. Jsem přesvědčen, že přes všechny tyto námahy vlády Sovětského Ruska a přes všechna donucovací opatření, která vláda provádí, projektovaný pětiletý plán nebude lze s úspěchem provésti. V Rusku není žádné volné soutěže na poli hospodářském. Vnitřní a zahraniční obchod je monopolem sovětského panství. Obyvatelstvo je nejostřejšími prostředky potlačováno a nuceno k provádění všech těchto brutálních opatření.
Provádí-li kapitalistický stát dumping proti jinému státu, vydává se v nebezpečí, že ho tento stát napadne stejnou zbraní. Sovětské Rusko může prováděti dumping, aniž by mu hrozilo nebezpečí, že ho postižený stát napadne stejnou zbraní, poněvadž právě Sovětské Rusko zmonopolisovalo veškerý obchod a poněvadž právě všechen obchod je v rukou státu.
Ve volné soutěži a ve volném hospodářství musí se každý jednotlivý výrobce, chce-li obstáti, chrániti před ztrátami. Nepodaří-li se mu to, pak právě se nemůže udržeti a musí zaniknouti. Co platí pro jednotlivce, platí analogicky také pro stát. Všechno, co Sovětské Rusko ztrácí na svém vývozním obchodě, hradí přece celé ruské hospodářství čítající přes 160 milionů lidí. Dlužno vzíti dále ještě v úvahu, jakou moc představuje sovětská měna oproti kapitalistickému světu. Je známou skutečností, že v Sovětském Rusku také dnes ještě panuje inflace. Sovětská vláda diktovala 1. lednem 1924 kurs červonce a postavila ho naroveň anglické libře. Dne 1. října 1928 byl oběh bankovek 1.628 milionů červonců, který do 1. července 1939 podle oficielních sdělení stoupl na 4.354 milionů červonců. Oběh bankovek se tedy v této krátké době 2/4 roku zdvojnásosbil. Přesní znalci Sovětského Ruska odhadují úhradu oběhu bankovek pouze na 20 %. Každý jiný stát a každý kapitalistický státní útvar musil by prohlásiti úpadek, kdyby zaznamenával takové poměry měnové. Dnešní Rusko stará se o tuto věc pramálo. Pro zahraniční obchod nepotřebuje Rusko červonce, které na zahraničních bursách vůbec se neobchodují, a pro domácí obchod vláda jednoduše předepíše hodnotu měny. Velmi jednoduché a praktické zařízení. Ale věc má přece svůj háček, poněvadž se tomuto Sovětskému Rusku nedostává dobré měny, potřebné pro náklady na provedení pětiletého plánu. Tyto dvě miliardy dolarů, kterých prý je potřebí k provedení tohoto pětiletého plánu, nutno nějakým způsobem opatřiti. Sovětská vláda se snaží nyní o prodeje v cizině, a to za každých okolností, aby si právě opatřila dobrou valutu a scházející dobrou valutu dopravila do země. Rusko pěstuje proto také bez jakéhokoliv ohledu tuto politiku při prodeji svého zboží v cizině a zabývá se jen snahou prodávati své zboží v cizině. Při tom je sovětské vládě zcela lhostejno, za jaké ceny se toto zboží v cizině prodává. Rusko přece nepociťuje při tom ztráty a nebéře žádného ohledu na to, zdali při tomto způsobu hospodaření valná část obyvatelstva hyne či nic. Sovětské Rusko používá zároveň při vývozu svých zemědělských výrobků zbraně, aby politicky neoblíbené státy jaksi zkrotilo.
Vyváželo na příklad v poslední době obilí a naftové výrobky také do Ameriky. Americké trhy byly zaplaveny nabídkou asi 7 milionů bušlů obilí ve snaze poškoditi cizí světové trhy ještě více, nežli tomu jest již nyní. Bolševická vláda ruská je si vědoma toho, že sledování pětiletého plánu, vybudovaného na politické brutalitě, může rozmnoženou výrobou zemědělských výrobků způsobiti evropským státům velké nepříjemnosti. Evropské státy musí se tudíž zcela energicky brániti této snaze sovětské vlády a sjednotiti se v té příčině na mezinárodním podkladě. Zdali lze nalézti jiný účinný prostředek, anebo zdali tu již jest, jest otázkou, o které se dnes nechci dále šířiti. Při projednávání podaných agrárních předloh budu míti zajisté ještě příležitost zabývati se touto otázkou poněkud blíže a zevrubněji.