Také sbory zákonodárné musejí tuto dobrou vůli po šetrnosti ve státě ukázat. My senátoři to ukazujeme jasně v tomto starobylém domě kdysi staroslavného sněmu království českého, kde žijeme skromně a úměrně daným prostředkům bez umýváren, bez ručníků a vůbec prostředků, které by ani nebyly luxusem, ani účelným občanským komfortem.
Proto i sněmovna poslanců neměla podnikati v době této hospodářské krise tak nákladných adaptací, jako se to právě letos stalo. Lid cítící tíhu hospoářských poměrů tak značným nákladům v této obě opravdu nerozumí. Náš klub bude se všemi stranami koaličními loyálně pracovati ke zlepšení dnešních smutných poměrů, bude tak činiti ochotně se zřetelem k potřebám státu a všech složek, které tento stát tvoří.
Loyální spolupráce je podmíněna vzájemnou loyalitou všech stran koaličních pro tuto těžkou práci.
Prosím, aby mně nebylo špatně rozuměno, aby to nebylo vykládáno jako animosita nebo skryté nepřátelství, řeknu-li, že při této loyální spolupráci zejména stran občanských nesmí býti heslem: >Prosíme, ustupte z cesty<, nýbrž: >Vstupte laskavě na cestu jednání o pomoci všem, kteří této pomoci nutně potřebují.< (Výborně!)
Jen takto dojde se k cíli, poněvadž se dokázalo při dnešní hospodářské a zejména zemědělské krisi, že svět se netočí podle počtu voličských hlasů odevzdaných pro některou stranu v Československu a že jen společným úsilím všech dojde se k cíli, který je zájmem národa a státu. (Výborně!)
Místopředseda Donát (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Kovalik. Uděluji mu slovo.
Sen. dr Kovalik: Slávny senát! K naliehavej interpelácii o hospodárskej krízi v mene našej strany mám sdeliť následovné: Je nesporné, že hospodárska kríza ťažšie dolieha na Slovensko. (Hluk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!
Sen. dr Kovalik (pokračuje):.. ako na české zeme republiky Československej.
Cieľom pozdvihnutia cien poľnohospodárskych výrobkov v československých zemiach predsa bol vynesený zákon o vyrábaní chleba, ktorým zákonom sa nariaďuje spotrebovanie žita ku výrobe chleba, ktorá hospodárska plodina sa vo väčšine pestuje v zemiach českých a následkom toho cena žita sa o niečo pozdvihla, kdežto Slovensko je viac pšenicu pestujúca zem a doposiaľ neurobilo sa nič, aby cena pšenice sa zdvihla. Tá naopak horentne klesá, takže slovenské roľníctvo prinútené je pod cenou vlastnej z výroby predávať pšenicu, jestli vôbec predať sa dá a tým Slovensko je viac poškodené ako české zeme republiky Československej. Pán ministerský predseda povedal vo snemovni v rozpočtovom výbore o hospodárskej krízi, že prvovýroba neposkytuje taký zisk, ako druhovýroba. To toľko znamená, že cena pšenice není tak rozhodujúca ako druhovýroby pšenice: múka, chlieb, kdežto ja myslím, že práve cena tej prvovýroby, cena pšenice a zisk z nej pochádzajúci je pre roľníka, dorábateľa pšenice rozhodujúci, lebo podľa ceny pšenice sa riadí hospodárska konjunktúra a aj v burzových zprávach a na svetovom trhu stojí cena pšenice na prvom mieste. Pre slovenské kraje, prevažne pšenice vyrábajúce, je tedy cena pšenice smerodajná a tu musia všetci rozhodujúci činitelia všetko vykonať, aby cena pšenice bola zdvihnutá na taký stupeň, ktorý by práci slovenského roľníctva odpovedal. Chyba vlády je, že sa dávno už nevypovedala hospodárska smluva s Maďarskom ohľadom dovozu tisíc vagonov maďarskej pšeníce. Smluva terez už je vypovedená, dovoz maďarskej pšenice trvá do 15. decembra. Hodenie tohoto ohromného kvantu pšenice na trh v našej republike poškoďuje nesmierne slovenské roľníctvo. Vláda by mohla odpomôcť zvýšením ciel cudzozemskej pšenice a poľnohospodárskych plodín, odanením maďarskej pšenice a nariadením, aby mlyny naše boly povinné aspoň 50 % našej domácej pšenice upotrebovať na mletie. To som počul od odborníka ekonoma, ktorý riekol, že tým by sa velice pomohlo hospodárskej krízi, keby bolo nariadené, že mlyny naše aspoň 50 našej domácej výroby pšenice musia upotrebiť na mletie. Sanácia hospodárskej kríze má sa začať polepšením stavu roľníckemu, lebo od toho závisí polepšenie ostatným vrstvám. Má-li roľník dostatočný dôchod, jestliže dobre predá svoje výrobky a má nákupnú možnost, dostane peniaze remeselník a delníctvo. Keď roľník nemá peňazí, nemá ich ani iná vrstva obyvateľstva. Keď je cena zemedelskej výroby nízka, má sa snížiť i cena múky, chleba a mäsa. Dobytok je lacný a mäso je drahé a taktiež nepomerne drahé sú iné priemyslové výrobky. Pri tom musíme si sťažovať na kruté exekvovanie daní. To sa nesmie diať, lebo bezohľadné exekvovanie daní ničí existenciu roľníctva a remeselníctva a tým bezohľadným exekvovaním daní ničí sa i poplatníctvo. Sme preto proti akémukoľvek zvyšovaniu daní.
Krízu hospodársku cítí Slovensko viac než české zeme republiky našej, a to i preto, poneváč pri dodávaní toho, čo Slovensku by prislúchalo zo štátneho rozpočtu, Slovensko to nedostane a je nespravodlivo zanedbávané. Tie ťažké miliony, ktoré zo Slovenska tečú do štátnej pokladne, tie ťažké miliony podľa spravodlivosti by v príslušných procentách ako investície, štátné dodávky a rôzné oprávnené štátné podpory zasa maly prichádzať zpät na Slovensko. To sa nedeje a tie ťažké stámiliony upotrebujú sa v nepomernej výške na krytie záujmov v českých častiach republiky Československej. To sa môže dokázať zo zkúseností a presvedčiť sa môže každý o tom, kto sleduje život a pomery na Slovensku. Zo štátnych dodávok a investícií miesto 20 % dostáva sa Slovensku len 3 až 4 %, miesto príslušného procenta štátnych podpôr živelných a iných podpôr ďostávajú sa Slovensku len neodpovedajúce obnosy. Aj preto Slovensko trpí viac než české časti republiky našej, kdežto Slovensko by malo zo štátneho rozpočtu dostať keď nie viac, tedy dľa spravodlivosti aspoň toľko, koľko zeme české. Ale Slovensko je v každom ohľade zanedbávané. Je to čiste enfant negligeable vzdor tomu, že vo vládnom prejave tejto vlády p. ministerský predseda sľuboval Slovensko hospodársky pozdvihnúť na úroveň zemí českých. Abysme toto zanedbávanie matematicky a presne dokázali, viackráť žiadala ňaša strana, aby sa pre Slovensko sriadil zvláštny štátny rozpočet. Nestalo sa tak z veľmi očiviďných príčin. Nesčíselnekrát sme žiadali štatistické dáta na dokazovanie, koľko sa dostáva Slovensku podpôr, koľko Slovákov je v rôznych štátnych službách na Slovensku umístené. Ale štatistické dáta nám nechcú dať. Ďalej: Prečo je ťažšia hospodárska kríza na Slovensku než v zemiach českých? Už sám vládny senátor Stodola v novinách verejne interpeluje vládu a príslušných činiteľov, prečo sa nestavia zákonom určená železnica Červená Skala-Margecany, koľko pracovných síl na Slovensku by dostalo zamestnanie, chleba a prácu. Na Slovensku sa neprevádzajú nutné železničné práce. Naopak vidíme každého dňa na cestách českými zemiami, aké ohromné práce a stavby sa prevádzajú v Čechách a na Morave, na pr. tak ohromné seradzovacie nádražie v Č. Třebove, v Zábřehu a inde. Je to krásné, keď človek vidí, aké budovy staničné, aké seradzovacie nádražia sa tuná budujú, na ktoré sa stá a stá venujú, kdežto na Slovensku nič, tak rečeno nič. Je to skutočne hanba, ba z dopravných ohľadov je to nebezpečné, že na pr. v Žiline, ktorá je železničným centrom dopravy, a je to jedno z najväčších mest na Slovensku, je ešte stále neodpovedajúce nádražie, a v Čechách a na Morave i menšie stanice majú teraz vybudované nádherné moderné staničné budovy. O tom môže sa každý presvedčiť, to neni agitácia, to neni štvanie, to je konštatovanie fakta, že tu sa investuje mnoho na železnice. Ja to uznávam, že je to potrebné, ale nech je to tedy spravodlivo prevádzané i na Slovensku.
Ku snižovaniu hospodárskej kríze na Slovensku by prispelo i snižovanie železničných tarifov na Slovensku. Toľko sa to žiada a sľubuje! Prečo je to, že na Slovensku železničné tarify sú vyššie než v Čechách a na Morave? To je nespravodlivé. Sme predsa v jednej krajine, v jednom štáte. To vypadá tak, ako by Slovensko bola cudzina a ako by preto tam maly byť vyššie tarify železničné než v zemiach českých. Naopak by to malo byť. K umenšeniu kríze a nezamestnanosti delníctva dajte Slovensku prácu tak, ako zemiam českým, štát by mohol získať zahraničnú pôžičku na núdzové práce. Pri tom práce na Slovensku nech prevádzajú slovenskí delníci, remeselníci a podnikatelia.
Ďalej žiada naša strana, aby z vodohospodárskeho fondu dostalo Slovensko jemu procentuelne prísluchajúci časť. (Hlasy: Vodohospodářský fond ještě není zřízen!) Tedy z fondu, ktorý sa má sriadiť.
Žiadame ďalej, aby na zveľadenie dobytkárstva a hospodárskych pomerov vláda zo zabraných lesov pridelila slovenským obciam lesné pastviny.
Slovenským podomovým obchodníkom neslobodno obťažovať a nesnesiteľne odaňovať i zárobkovú prácu.
Do nemocenských pokladníc sa mnoho platí, tam sa shromažďujú stámiliony, úradníkom sa dávajú nadmierne veľké platy, stavajú sa paláce a tomu poplatníctvu sa nedostáva tej nemocenskej pomoci, ako potrebuje. Keď ho hlava bolí, dostane aspirin, a keď si zlomí nohu, zase aspirin. O tom sa môže každý presvedčiť. Vieme, že ohromné stá a stámiliony sú nasbierané z tých nemocenských pokladníc. Ti najchudobnejší ľudia prispievajú k tomu, a čo majú za to? To je treba napraviť. (Výkřiky: To jsou politické útulny!) Áno, to sú politické útulne. Ako vieme, má správca nemocemskej pokladnice 60.000 až 70.000 ročne. To nie je spravodlivá odmena za prevedenú prácu. Preto by sa malo vážne prikročiť k novelizácii zákona o nemocenských pokladniciach.
Cieľom zmiernenia hospodárshej kríze dajte Slovenskému krajinskému zastupiteľstvu miliony, potrebné na reguláciu riek, melioráciu pôdy, silničný fond a iné sociálné a kulturné potreby, lebo keď ich nedáte, zväčšu jete len hospodársku krízu a nespokojnosť na Slovensku.
Vláda v záujme istoty vkladateľov prevádza kontrolu v bankách. Bolo povedané, že štát sa zamiešuje do hospodárenia bánk a preto tam postavil svojich kontrolorov, aby uspokojil a ubezpečil vkladateľov o istote ich vkladov. (Sen. Kindl: Proto jim dal 300 milionů!) Však ja toho vzpomeniem. Minister financií dal na fúziu českých bánk 300 milionov, na sanáciu rôznych bánk ťažké miliony, - prečo sa tak odťahuje so sanáciou a pomocou chudobným vkladateľom žilinskej úvernej banky, ktorí sa boja, že ztratia svoje mozolnými rukami ťažko zarobené a usporené peniaze? Tu hospodárska a finančná kríza v chudobných krajoch Oravy, Turca, Liptova, Horného Trenčianska. Tu pomáhajte ale hneď! (Sen. Kindl: Oni pomáhají, ale československými četníky!) O tých bude tiež reč.
Národná banka by mala pracovať za to, aby súkromý úrokomer bol snížený čím by sa pomohlo remeselníkom, podnikateľom, ktorí potrebujú lacný úver.
Pán minister financií sa pýta, zkadial úhrada na tieto sanácie? Ja poviem, kde by sa dalo usporiť; len jedon spôsob poviem: prepusťte polovicu četníctva na Slovensku a budú hneď miliony na zmiernenie hospodárskcj a finančnej kríze, budú miliony pre chudobných vkladateľov žilinskej úvernej banky a pre iné potreby - lebo ubezpečujem nielen ja, ale státisíce, ba pol treťa miliona Slovákov, že polovica četníctva úplne stačí pre Slovensko. A na miesto toho, čo vidíme? Ešte chcú zväčšiť počet četníctva na Slovensku. Pán kol. Buday mi sdelil, že na jednom prejdení cez mesto Nitru stretnul sa so 48 četníkmi. (Hlasy: Poněvadž tam měli shromáždění, proto!) Ja neviem, o tom kolega nereferoval, či to bolo shromaždenie či nie. Však to môže každý zkusiť.
My sme objektivní: naša strana chce objektivne posudzovať všetky veci. Vieme, že četnictvo je potrebné, bez toho štát nemôže byť rozhodne. Je potrebné i na Slovensku, ale každý sa môže presvedčiť o tom, že toľko četníkov nie je potrebné, ti Slováci nie sú takí, že by každému za chrbtom museli mať 2 až 3 četníkov.
Tedy tam by sa dalo usporiť. A kde by sa daly ešte úspory previesť? Viem, že naša republika musí mať vyslanectvá v cudzích štátoch, ale nemusí ich mať toľko a tak luxusne zariadených a dotovaných. (Hlasy: Musíme se representovat!). >Strecken nach den Decken< povedá nemecké príslovie. Naša republika môže sa len toľko rozťahovať, koľko jej stačí. Nesmieme sa viac reprezentovať, len toľko, koľkí sme, a preto by neškodilo redukovať menšie, nepotrebné konzuláty v malých štátoch, so ktorými ani snáď nemáme styky. Tam by sa daly veľké miliony usporiť, a aj v ministerstvách. Naša republika nie je tak veľká a máme 14 či 15 ministerstiev. Mám za potrebné, že by sa mohlo redukovať ministerstvo unifikácií i ministerstvo zásobovania, lebo tieto práce by mohlo prevádzať ministerstvo vnútra, a unifikácia by mohla byť v ministerstve spravedlnosti. Hneď by tu boly zase nové miliony a pán min. financií mal by kde najsť úhradu. Avšak na miesto sporenia a zmiernenia hospodárskej kríze, miesto a odľahčenia dane platiacemu obyvateľstvu sa ešte uvažuje o zvýšení daní - na zvýšenie dane z obratu, na zvýšenie jazdného na železniciach. Tým sa nenapomahá hospodárstvu, priemyslu a obchodu, ale ešte väčšie dane a uvaľujú na cestujucí ľud.
Žiadame už dávno a dávno zrušenie dane porážkovej. Keď si gazda doma zabije toho brava, čo sám vychoval, ešte i z toho vlastného majetku musí daň platiť.
Svet dáva ťažké miliony ba miliardy na zbytočné veci. Sú to dve veci: fajčenie a pitie alkoholu. Kto chce zbytočne ba zdraviu škodlivo púšťať peniaze, stá, tisíce, miliony do vzduchu fajčením, kto chce zbytočne alkohol a tým stá, tisíce, ba miliony púšťať dolu hrtanom, ten nech platí. Zvýšte cenu fajčiva, zvýšte cenu alkoholu - alebo ešte lepšie: odalkoholizujte Slovensko alebo i celú republiku - a budú hneď miliony, ba miliardy. Ale čo chce štát a ministerstvo financií? Ten len stavia čo najviac krčiem, aby sa čo najviac alkoholu vypilo a dáva trebárs 5 trafík do jednej ulice, aby sa čo najviace fajčilo, leboť štát z toho má veľké dôchody. Ale doopravdy má štát z toho veľkú škodu, lebo morálne i fyzicky ten ľud kazí alkoholizovaním. Tam tedy nech sa dane zvyšujú, ale nie pri dani z obratu alebo jazdenkách na dráhe. Bez fajčenia i bez alkoholu môžou národy žiť, tam nech sa zvyšujú dane, ale to sa ešte podporuje. Menej by bolo nezdravých, lumpov, menej rozvratov v rodinách, menej nemravnosti, keby sa vážne uvažovalo o odalkoholizovaní ľudu. To vše je tiež pre hospodársku krízu významný moment.
Terajšej vláde krízu riešiť je preto ťažko, ba nemožno, poneváč pozostáva z veľmi heterogénnych elementov, z občianskych strán a zo socialistických strán, ichž záujmy sa v mnohom ohľade protivia jeden druhému, takže na pr. agrárnej strane zťažujú sanáciu poľnohospodárskej kríze, ona musí nadmieru popúšťať. Keby vláda vykonala to, čo naša strana pre Slovensko ako spravodlivé požiadavky predostiera, sme presvedčení, že by to Slovensko bolo uspokojenejšie.
V štáte má rozhodovať nie záujem jednej alebo druhej strany alebo jedného či druhého politika, ale záujem celého národa, celého obyvateľstva. Poneváč vidíme, že táto z tak heterogénnych prvkov sostavená koalicia nie že nemôže odstrániť, - lebo to môže len svetová medzinárodná spolupráca urobiť, - ale nemôže ani lokálne v našej republike zmierniť hospodársku krízu, nemôžeme odhlasovať dôveru terajšej vláde. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. J. Krejčí. Dávám mu slovo.
Sen. J. Krejčí: Slavný senáte! Má-li lékař před sebou pacienta ztíženého nebezpečnou rakovinou, nebude ho léčiti mastičkami ani bonbony, ale vezme ostrý nožík a přikročí k operaci, byť by i sebe více bolela. Já se nepovažuji za nějakého specialistu té rakoviny, která se na těle našeho hospodářství rozežrala, ale přece musím ve svém projevu o hospodářské krisi tu a tam použíti ostrého nožíku, i když to na různých stranách zabolí.
Vracím se ke své řeči, kterou jsem s tohoto místa pronesl 13. června při projednávání celního zákona. Tehdy jsem řekl doslova toto: >.... tím, že jsme příliš dlouho řešili zemědělskou krisi, vznikly ohromné škody, které se nedají vyčísliti, Nesmíme zapomenouti na jednu věc: Nebudeme-li míti silného konsumenta všech těch průmyslových produktů doma ve vlastní zemi, pak nemůže se průmysl rozvinouti. Chce snad někdo v tomto státě z vážených sborů poslanecké sněmovny a senátu, abych vyřadil těch 43% zemědělského obyvatelstva z odběru všech průmyslových výrobků?< (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.)
Páni socialisté ve své nechuti, ba přímo nenávisti vůči zemědělcům nechvátali nikterak se včasným vyřešením zemědělské krise. Ostatně není tomu se co diviti. Vždyť většina z nich je již od mládí odchována >Červánky<, >Rašplí<, >Jiskrou<, >Září<, a podobnými časopisy, kde byla šířena nenávist vůči sedlákům, pro něž nebylo jiného jména než ornát, chrapoun a pod. něžné tituly. Zatím bída zemědělců infikovala ostatní stavy a dnes nemáme před sebou již jen krisi zemědělskou, ale všeobecnou krisi hospodářskou, která zachvacuje většinu obyvatelstva tohoto státu. Jestliže v obci hoří na jednom konci, rozumný občan hasí požár, i když může předkládati, že pro něho nebezpečí není, neboť pokud jediný dům hoří, není to bez nebezpečí pro celou obec. V politické obci našeho zákonodárství našli se však lidé, kteří měli tajnou radost, vidouce, že zemědělství je u nás zachváceno požárem krise, neboť ve svém třídním nazírání očekávali zisk pro své stoupence, bude-li sedlák prodávati své výrobky daleko pod výrobní cenu. Avšak očekávání jejich se nesplnilo. Zemědělství trpí nedozírné škody, neboť u nás je celá řada upírů, kteří vyssávají krev zemědělců i konsumentů. Byli u nás lidé, kteří hájili u nás názor, má-li se výroba zboží všeho druhu zlevniti, že nutno, aby dělník měl levný chléb. Sedlák tedy měl začíti první. Sedlák začal. Teď již druhým rokem prodává obilí pod výrobní cenou, ale na zlevnění ostatních potřeb výrobků průmyslových marně čekáme. Stejně tak marně čeká konsument na levný chléb i maso, jehož cena by odpovídala cenám, za jaké prodává prvovýrobce. Dnes stojí žito na venkově 72,- Kč a i méně, v Praze 85 až 92 Kč. Podle toho mouka 60%ní měla by státi na venkově 1,12 hal., neboť 33 kg otrub dosažených při vymílání na 65 %, při ceně 60 Kč za jeden metrák otrub, plně uhradí náklad za semletí a dovoz do mlýna i ze mlýna. Poněvadž ze 4 kg mouky upeče se 5 kg chleba, mohla by cena chleba státi na stejné výši s cenou mouky. 20 % hrubý zisk mohl by pekařům plně dostačiti, kdyby nechtěli obchodovati s 50% i 100%ním ziskem.
Měl by tedy státi chléb na venkově 1,12 Kč za 1 kg a v Praze a jiných větších městech nejvýše 1,50 až 1,65 Kč. Zatím však >České Slovo< ohlašuje pronikavé snížení cen chleba na dvě koruny za 1 kg u chleba černého, na 2,18 hal. u chleba bílého.
V Praze na jatkách se prodává 1 kg mrtvé váhy vepřového masa, zdaněného daní potravní i daní obratovou, za 10 až 12 Kč, výjimečně za 12,50 Kč. V drobném prodeji za 10 Kč nedostane konsument ani vepřové nožičky. Ostatní věci se prodávají za 16, 20, 26 Kč, uzené, a to tak uzené, že sotva vidělo dým, za 30 až 36 Kč. Pražští uzenáři tyjí ze řezníků venkovských i z konsumentů, aniž by se našel někdo, kdo by jejich nepřiměřené zisky podrobil jakékoli revisi. Na venkově se prodávají husy vážící 6 až 7 kg živé váhy za 35 Kč, v pražské tržnici stojí zabitá husa 50 až 60 Kč, ale na jídelním lístku v restauraci stojí 12 až 18 Kč, podle toho, jak kdo chce konsumenta odírati.
Je zajímavo sledovati různé ceny jedné a téže potraviny v různých obchodech. Zatím co se v potravinářském obchodu dostane za 30 hal. 10 dkg chleba, což se rovná 3 Kč za 1 kg, u uzenáře za 30 hal. dostane se 6 dkg chleba, což se rovná 5 Kč za 1 kg. Takový kousek (ukazuje krajíček chleba) se dostane, někde i menší. Když se jím podíváte, uvidíte Svatou Horu i s Příbramí, a právě tyto kousky kupují si chudí lidé. Jsou to nejvíce svobodní zaměstnanci, kteří si takový kousek chleba koupějí k párku nebo k něčemu.
Každý si dělá, co chce, jak mu to jeho svědomí dovoluje, a dnes mají lidé svědomí široké jako vrata u panské stodoly.
Byl vydán zákon o pečení chleba z 90 % žitné mouky. Prosím, už někdo z vás chléb pečený podle tohoto zákona viděl nebo jedl? Já ne. Vyjma doma, kde mám 100 % ní žitný chléb. Byla ustanovena trestní sankce na ty, kdož by se zákonem neřídili. Kolik pak lidí už tuto pokutu platilo? Myslím, že ani jeden. Tak to u nás vypadá, jako bychom neměli žádné exekutivy.
Na věži novoměstské radnice zde v Praze je velký zvon, odbíjející celé hodiny. Na něm je nápis: >Demosthénes: Obec bez zákonů, zákony bez moci výkonné jsou jako zvon bez srdce; nepořídí ničeho, kdo nemá síly ku potrestání zatvrzelců.< Není bez zajímavosti, že hlas tohoto zvonu každou hodinu zaléhá do justičního paláce na Karlově náměstí, ale že ani tam, ani v jiných úřadech není síly ku potrestání zatvrzelců.
Naše vláda a naše úřady jsou bez síly k potrestání těch, kdož ze zákonů tropí si výsměch, a pak všecko, co zde děláme, jest jako zvon bez srdce, jehož nikdo neslyší.
Když pan posl. Bechyně etabloval se v ministerstvu zásobování, dal si zvýšiti rozpočet a zdálo se, že se stane z něho cherub s mečem plamenným, že jiskry z tohoto meče tryskající splynou ve slova: >Běda lichvářům, pryč s drahotou.< Že půjde s tímto mečem od podniku k podniku, od krámu ke krámu a bude stíhati každého předražovatele. Pan Bechyně sedí v tomto ministerstvu už pomalu rok a co udělal? Veliké nic! Pan ministr Bechyně jistě by od toho nebyl, vyčistiti trochu poměry, ale on to dělati nesmí. Musil by se napřed zeptati pana Lustika z Velkonákupny, smí-li to dělati. Musil by se zeptati býv. sen. Jiráska z dělnických pekáren, smí-li sraziti cenu chleba, musil by se zeptati uzenářského velkozávodu v Lidovém domě v Hybernské ulici, smí-li přezkoušeti ceny uzenářských výrobků.
Ale ani republikánská strana nemá zájmu na čištění a revisi lichvářských zisků přesto, že pro venkov je dnes jediná pomoc v tom, aby ceny všech potřeb šly dolů. Co by takové revisi říkala Zemka? Co Odkolkovy mlýny a pekárny, kde 50 % akcií je v rukou republikánských?
Byl zde v posledních dnech podán návrh republikánských senátorů, aby mlýny byly povinny semílati 95 % žita původu domácího a 5 % původu cizího. U pšenice 80 % původu domácího, a pouze 20 % pšenice cizí. Mouka cizí má býti míchána podle této směrnice. To znamená, poněvadž v návrhu stojí, že mouka se smí míchati ve mlýnech, úplné zaražení dovozu cizí mouky a cizího obilí. Nic jiného si nemůžeme přáti, poněvadž nic jiného nepomůže. Přál bych pánům kolegům z republikánské strany, aby návrh tento se stal zákonem, a prohlašuji, že naše strana bude tento návrh ze všech sil podporovati. Je však otázka, jestli k tomuto zákonu republikánům svolí Agrosol a jak do rámce tohoto eventuelního zákona vtěsná svoji smlouvu se židovsko-maďarskou firmou Strasser a König v Budapešti.
Vítám každý počin, který má směřovati ke zmírnění zemědělské krise, ať pochází odkudkoliv, ale mám za to, že tento návrh byl podán jen pro noviny a že první z těch, kdož mají zájem na jeho neuskutečnění, jsou republikáni sami a že oni první od něho utekou.
Naši okresní hejtmanové mají povinnost sledovati trh potravin a proti výstřelkům zakročiti. Zákon o reformě správy dává jim k tomu dostatečnou moc. Před panem ministrem vnitra agrárníkem Slávikem sedí každé chvíle v dřepu, ale pokud se týká dozoru na tak důležité věci, jako je obživa obyvatelstva, ukazují se - odpusťte, že to řeknu přímo - buchtami, které si ničeho nevšímají. Jejich péče z velké části je o komise, protože z nich koukají diety. Když pan ministr Prášek představoval se jako ministr ve sněmovně, čeští socialisté na něj volali: >Dejte pozor, milé děti, ras přichází na diety.< Dnes by se mohlo říci obdobně: >Dejte pozor, milé děti, pan rada jde na diety.< Ale pořádek zjednati, zač je mouka, zač se kupuje, co stojí obilí, mouka, chleba, to nic. Zdá se, že ani pan ministr Slávik o tyto věci nedbá. Bývalý pan min. Černý je na Hradě každé chvíle, patrně aby se s panem ministrem Slávikem radil, nebo naopak, ale na nějakou iniciativu s této strany marně čekáme.
Řekl jsem, že budeme podporovati každou věc, která je s to řešiti krisi zemědělskou. Jediné, co si rozmyslíme podporovati, je utvoření obilního monopolu. Vždyť vlastně už jsme zde monopol měli. Byl to blahé paměti státní obilní ústav. Ten přebíral od rolníků obilí, zač chtěl, a prodával, zač chtěl. Stát vydržoval drahý aparát ze svého a přece po něm zbylo smutné dědictví, 7.200,000.000 Kč dluhů, a dalo to hodně práce než jsme se konce tohoto >blahodárného< ústavu dočkali.
Není horší neřesti v hospodářském životě, jako když je něco půl úřad a půl obchod. Co se opírá o zákon a sleduje výdělečné cíle. Když úřad, tedy úřad bez výdělečných tendencí, když obchod, tedy obchod podléhající konkurenci a obchodním pravidlům. Máme více podobných >blahodárných< zařízení. Je to úrazová pojišťovna dělnická, nemocenské pojišťovny, ústřední soc. pojišťovna. Jsme toho denně svědky, že úrazová pojišťovna odmítá poraněnému dělníku zaslouženou rentu. Když zemřel ředitel Odstrčil, vyplatila úrazová pojišťovna za úmrtní oznámení 33.000 Kč, ale s chuďasem se soudí o pár korun. (Hlasy: Za úmrtní oznámení?) Ano, z její bilance je to vytaženo. Jsme svědky, že nemocenské a starobní pojištění nepřirozeně a nezdravě zatěžuje veškeré podnikání, jsme svědky, že nemocní dělníci léčení jsou dinstbarem, vaselinou a aspirinem a budeme jednou svědky, jak těžko se bude sestárlý nebo invalidní dělník domáhati na sociální pojišťovně toho, co mu po zákonu náleží. Dočkáme se toho.
V našem státě měli jsme už spoustu afér. Ať to byla aféra benzinová, spiritusová, s válečnými půjčkami, aféra v Pražské zbrojovce či aféry jiné, člověk musí žasnouti, co zlořádů se do té naší malé republiky vejde. Za těchto okolností si musíme velmi rozmyslit, dáti do rukou nějaké společnosti rozhodování o mzdě milionů zemědělců a o výživě milionů konsumentů. Nic by nebylo snazšího než takový monopol zříditi. Daleko horší však by bylo tohoto monopolu se zbaviti.
Z těchže důvodů nemůžeme připustit ani zřízení Čsl. krupobitní pojišťovny, neboť i to by bylo půl úřad a půl obchod se všemi nepravostmi a se vší korupcí. Jestliže republikáni štvou pana ministra zemědělství, aby se o zřízení této pojišťovny pokusil, pak tak činí jen proto, aby mu na ní zlomili vaz.
Máme-li vybřednouti z těžké krise, je tu jediný lék, uvésti ceny průmyslových výrobků do souladu s cenami výrobků zemědělských. Vyzdvihnouti cenu zemědělských výrobků nemůžeme, protože jsme vtisknuti do koloběhu světové produkce, a proto nutno snížiti ceny potřeb, které zemědělec musí kupovati. Toto je v moci naší vnitrostátní politiky, v moci naší administrativy. Pak ovšem musí býti postižení všichni předražovatelé, byť tím předražovatelem byl i stát sám. Ano, stát jest jedním z největších zdražovatelů. Na Třebíčsku stojí 1 q bramborů 8 Kč, ale doprava do Mor. Ostravy stojí 9 Kč.