Totéž se týká ministerstva nár. obrany. I tomu by se doporučovalo, aby nejrůznější objednávky byly zadávány způsobem, kterým by byla zabezpečena celoroční zaměstnanost továren nejen muničních a kovodělných, nýbrž i ostatních, které tu přicházejí v úvahu.
Soudím, že ke zmírnění hospodářské krise musí býti připraven v těchto zimních a podzimních měsících náležitým způsobem živější a čilejší stavební ruch. To znamená, že příslušné úřady a v prvé řadě zemský úřad má povinnost, s urychlením vyřizovati žádosti, k nimž nechybějí žádné doklady, aby ministerstvo soc. péče mohlo příslušné žádosti rychle vyřizovati. Tu máme na mysli pronikavější a rozsáhlejší stavební ruch a bude nezbytně potřebí opatření, jimiž se musí čeliti lichvě pozemky ve velkých i středních městech. Je pravda, že zákon, jímž se má čeliti lichvaření pozemky - které způsobuje drahotu staveb i drahotu nájemného - se připravuje v ministerstvu zásobování, ale přáli bychom si, aby se tak stalo co nejrychleji.
Vítám rovněž, že ministerstvo školství připravuje pro další léta stavby škol a že pro tento účel disponuje každým rokem slušnou částkou, nepřihlížíme-li již ke stavbám budov škol vysokých. Musíme však vytýkati, že jednotlivé úřady, jak jsem se již krátce zmínil, přímo sabotují provádění nouzových nebo nezbytných prací. Upozorňuji na město Chotěboř. Obecní zastupitelstvo usneslo se postaviti velký obytný dům, opatřilo si potřebnou zápůjčku očekajíc, ze nadřízený orgán usnesení schválí. Stalo se však, že okresní úřad, který má dbáti, aby zmírněna byla nezaměstnanost v okrese, aby byla odstraněna bytová tíseň, nedal souhlasu k usnesení obecního zastupitelstva, takže je nebezpečí, nebude-li totiž ke stavbě této budovy do 31. prosince t. r. přikročeno, že zápůjčka bude stornována, a město, které chtělo odpomoci bytové tísni a přispěti k větší zaměstnanosti, tohoto účelu nedosáhne.
Stávají se případy, jednotlivci v obcích nebo městech požadují podle zákona o stavebním ruchu provedení vyvlastňovacího řízení, aby mohli získati místa na stavbu domků. Jsou případy, že příslušné okresní úřady nevyřizují podobné žádosti ani za půl roku, zatím co je přece v intencích stavebníků a také v zájmu veřejném, aby vyřízeny byly co nejrychleji. Ukazujeme-li na tyto nezbytné a v zájmu veřejném nutné práce, jsme si vědomi, že ani jich prováděním neodstraníme plné nezaměstnanost, nýbrž že bude potřebí soustavně pracovati k nový m poměrům výrobním. hospodářským a sociálním. Jsme si vědomi že všechna naše opatření, k nimž bychom v tomto státě sáhli, nebudou míti účinku, nebude-li problém, který v celé své velikosti před námi se jeví, řešen mezinárodně.
Je pro nás zadostiučiněním, že se uznává i v jiných politických stranách potřeba tohoto mezinárodního řešení, že se upouští od omezeného, s nedostatečnými prostředky provedeného řešení, že se uznává, že nestačí síly ke zdolání tak těžkého problému, který lomcuje nejen naším životem, nýbrž i životem jiných států.
Zemědělci usilují o mezinárodní řešení zemědělské krise, jak jsme viděli na konferenci ve Varšavě. Ostatní vrstvy výrobní, zejména průmyslové kruhy, tvoří mezinárodní kartely, jimiž má býti upravena výroba a distribuce a jimiž mají býti upraveny ceny výrobků. My rovněž uznáváme nutnost mezinárodního řešení této otázky, neomezujeme svoji činnost pouze na pole hospodářské, nýbrž rozšiřujeme ji i na pole sociální. Považujeme za samozřejmost, že se stoupajícím pokrokem ve výrobě používáme nejmodernějších technických pomůcek, že se zdokonalenou organisací výroby a práce musí nezbytně docházeti ke zkrácení pracovní doby. Vývoj poměrů hospodářských, sociálních a výrobních nezbytně spěje ke kratšímu pracovnímu týdnu. Jestliže bylo nutno pracovní dobu zkrátiti ze 12, 11, 10 hodin na 9 a na 8 hodin, pak, chceme-li řešiti tento problém také s hlediska sociálního, musíme nezbytně přikročiti k dalšímu zkrácení pracovní doby, kterýmžto problémem zabývají se všichni vážní činitelé, kteří jsou si vědomi důležitosti a významu hospodářské situace a celé sociální otázky. (Sen. Sechtr: Můžeme je škrtnouti vůbec!) Stejným způsobem, jak mluví kol. Sechtr, mluvili ti, kteří před 40, 50 lety stavěli se proti 8mihodinové době pracovní, ale byli to kolegové pana Sechtra, kteří r. 1928 zákon o 8mihodinové době pracovní odhlasovali. Jestliže se snižuje akce, která je nevyhnutelná, která je hospodářskými, výrobními, sociálními i mravními důvody podložena, pak to jednání neodpovídá vážnosti věci. Jsem přesvědčen, že každý vážný člověk, a tím mají býti hlavně všichni členové tohoto sboru, měli by si toho býti také plně vědomi. Mluvíme-li o zkrácení pracovní doby, pak ne proto, že by to byl pro nás agitační prostředek, nýbrž proto že je to nevyhnutelné opatření, vyvolané a podmíněné vývojem poměrů výrobních, hospodářských, pokrokem techniky. Zrovna tak, jako došlo k mnoha podstatným změnám ve výrobě zemědělské, musí dojíti ještě k dalším změnám, a vy k nim pracujete sami, zavádějíce racioualisaci do zemědělské výroby. Tedy všechno to, co namítáte proti odůvodněnému mravnímu i hospodářskému požadavku zkrácení pracovní doby, nemá ceny, poněvadž vývoj poměru vás přesvědčí a donutí, abyste také s tímto opatřením souhlasili.
Mluvíme-li o těchto nezbytných opatřeních, jsme také pro opatření sloužící venkovskému lidu. Nač si venkovský lid pracující stěžuje, je nejenom nízká cena za jeho práci, nýbrž také nedostatek půdy, nedostatek peněz a levného úvěru. Stěžuje-li si venkovský lid na nedostatek půdy, pak soudím, že je odůvodněno volání, aby byla provedena nová, nechci říci parcelace, ale aby byla provedena kontrola všeho toho, co se zde stalo, aby se venkovskému lidu, který na půdě pracuje, dostalo půdy. (Potlesk. - Sen. Sechtr: Plně s tím souhlasíme, i náš lid bude spokojen, když dostane statky, které vaši lidé dostali a když budou rozděleny!) Já tu p. Sechtrovi k jeho informaci chci poznamenati, že soc.-demokratická strana neobdržela ani jediného zbyťáku. (Sen. Sechtr: Jenže to byla rouška!) Nikoli, to je hospodářské družstvo, a nepřejte si, pánové, abychom vybírali ne vaši stranu, ale jednotlivce, kteří získali při provedení pozemkové reformy tisíce hektarů zemědělské a lesní půdy! Nepřejte si toho!
Upozorňuji dále, že jedno z nezbytných opatření, k němuž bude musiti býti sáhnuto, je postupné snižování cen životních potřeb a prostředků. Volání po tom, aby ceny byly sníženy, jest odůvodněno tím více, že tu jsou podstatné rozdíly mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami. Soudím, že bude musit dojíti k tomu, aby byl vytvořen zákon, jímž by soustavně byla podporována snaha po snižování cen, po snižování cen plodin, o vytvoření takových podmínek, které by odpovídaly snížené kupní síle našeho obyvatelstva.
Mluvíme-li o nutnosti snížení cen zboží, které je potřebno se zřetelem na pokles surovin, který je patrný též u obilí, je nemožno, aby se ozvaly u nás hlasy, že se snížením cen zboží musí býti také snížena cena práce. Cena práce byla snížena několikrát, nejenom lineálně snížením mezd, nýbrž i zvýšením výkonnosti. A prohlašujeme-li, že je vyloučeno, aby mohly býti beztak nízké mzdy a platy snižovány, máme pro to také doklad v tom, že se stále a stále může s našimi výrobky na zahraniční trhy, to znamená, že se tu vyrábí levněji, můžeme-li čeliti naším zbožím dravé konkurenci průmyslu německého a jiného.
Mojí povinností jest, abych řekl, že byly podniknuty některé akce k zmírnění hospodářské krise a nezaměstnanosti. V těchto akcích bude potřebí pokračovati. Nejen, že je žádají dělnictvo, nezaměstnaní zaměstnanci, že po nich volají drobní zemědělci, že po nich volají malí živnostníci, ale jest v interesu státu, aby akce, sledující zmírnění hospodářské tísně, byla prováděna plánovitě, aby byla prováděna podle určitého programu, a my nepochybujeme, že vláda tento program, odpovídající nejen potřebám státu, ale nejvíce potřebám postižených vrstev tohoto státu, vypracuje a připraví. Tím více je toho potřebí dnes, v době tak velikých zmatků, lomcujících životy států okolních. V těchto státech, kde je plno nejistoty, kde je mnoho sporů a bojů, je nejvýš potřebí všecko učiniti, aby základy našeho státu, to znamená základy hospodářského života našeho státu, byly upevněny, a upevněny býti mohou tehdy, když té převážné části obyvatelstva, která má svůj klidný poměr ke státu, opatří se ne podpora, nýbrž práce, aby tato převážná část obyvatelstva, tvoříc tu hospodářské statky, tvoříc tu cenové hodnoty, více ještě učiniti mohla pro upevnění státu, majíc zabezpečenou alespoň poněkud svoji existenci.
A nepochybuji, že tato politika, která je jedině zdravou nejen hospodářsky, ale také sociálně, musí býti v tomto státě prováděná tím více, když vidíme, co se děje kolem nás, tím více, když musíme pro každý případ míti zabezpečený klid, když musíme zvyšovati všemi možnými opatřeními a prostředky důvěru širokých vrstev obyvatelstva k tomuto státu, a když musíme právě touto klidnou politikou čeliti těm extrémním živlům, jimž na státě velmi málo záleží, ať už se tito živlové nacházejí v táboře nejkrajnější levice, anebo nejkrajnější pravice. Naše strana učiní vše, co je v jejich silách, aby přispěla k zmírnění těžkého postavení vrstev pracujících.
Naše strana učiní vše, co je v jejích silách, aby odhalila onu demagogii a nechutnou hru, kterou s pracujícím člověkem provádějí ti, kteří experimentují s jeho existencí. Naše strana učiní vše, aby ukázala, že ti, kdož mají plná ústa frází a hesel, nevykonali ničeho positivního, naopak, svou činností zmařili mnohé snahy, které měly prospěti naší pracující třídě. Tedy naše strana bude podporovati každé úsilí, sledující odstranění příčin hospodářské krise k zvýšení zaměstnanosti, k zabezpečení podmínek slušnější existence každému, kdož v tomto státě pracuje. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Bergman. Dávám mu slovo.
Sen. Bergman: Dámy a pánové! Bylo by po řeči pana sov. Dundra vehmi lákavé odpověděti na některé jeho vývody. Ovšem při vyměřeném čase není to dosti dobře možné, ale chtěl bych přece jen aspoň jedno odpověděti na to, co řekl, že zemědělci se snaží dnes o racionalisaci zemědělství. Tu bych mu chtěl říci, že tato dobrá snaha je úplně podlomena dnešní situací, ve které zemědělství jest, a že zemědělství je v nebezpečí, že místo racionalisace se půjde k extensivnímu hospodářství, poněvadž intensivní hospodářství zemědělství absolutně nevydrží. Já ale také myslím, že ty mediciny,... (Výkřiky sen. Dundra a senátorů čsl. strany republikánské. Hluk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Bergman (pokračuje):.. které tu byly podávány, nejsou předmětem dnešní debaty. Myslím, že by nevedly k žádnému účinnému vyhojení ran našeho zemědělství a všech výrobních tříd. Myslím, že je také dobře, že přišla tato dnešní debata a že byl nejvyšší čas, aby přišla. Mám naopak obavy, že zejména pokud se týče zemědělství, snad již přichází poměrně dosti pozdě. K této debatě dochází v době úžasného poklesu cen zemědělských plodin a počínající bídy v řadách všech výrobních tříd - a my loyálně uznáváme, že i dělníků. Jde ovšem o světovou odbytovou krisi a především o disparitu mezi cenami výrobků průmyslových a zemědělských, tedy o všeobecnou krisi cenovou. (Výkřik senátorů čsl. strany soc. demokratické a čsl. strany republikánské.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Bergman (pokračuje): Jde o drahotu nebo o zdražování, o to, aby za současných poměrů bylo všechno levnější a aby byly odstraněny příčiny, které tuto drahotu způsobují. Nepatřím k těm, kteří všechno risiko práce a podnikáni i všechnu starost chtějí převalovati na stát, ale myslím, že stát musí začíti řešení problému drahoty nejprve vlastní šetrností a snižováním nákladů, které nejsou absolutně úměrny dnešní platební daňové únosnosti obyvatelstva. Má-li stát vybrati za rok 15 miliard na daních a přirážkách, musí se to jeviti v cenách, poněvadž si obchod prostě započítává tyto zvýšené daně do své režie. A tu je poněkud trapné, když právě v této době zvyšujeme vydání státního rozpočtu o 345 milionů a když zároveň se jedná o zvýšení obecních přirážek, když ministerstvo železnic připravuje zvýšení osobních tarifů a ministerstvo pošt žádá zvýšení telefonních poplatků.
Kdo má tedy začíti s tlačením cen dolů, kdo se má státi regulativem, když vedle solidního obchodu je také obchod nesolidní?
Nechci při této příležitosti mluviti o nepoměrnosti položek ve státním rozpočtu, poněvadž to bude předmětem jednání blízké rozpočtové debaty, ale chci jen říci, že současně přichází Německo s velkým finančním plánem, jímž se mají snížiti říšské výdaje skoro o jednu miliardu zl. marek, tedy našich 8 miliard Kč. Sympatickým zejména je v tomto německém plánu, že snížení platů má začíti u presidenta republiky, říšského kancléře, ministrů a poslanců. Pojištění v nezaměstnanosti má se tam státi soběstačným, mají se zrušiti některé úřady i ministerstva a má nastati přísná kontrola státního i autonomního hospodářství. Za to se mají snížiti daně. Je to zajisté příklad pro nás velmi lákavý.
Pan ministr železnic zaslouží si našeho zvláštního díku za to, že nedávno velmi otevřeně promluvil o špatné situaci našich železnic, které jsou sice samostatným obchodním podnikem, ale v režii nejsou samostatnými, poněvadž jim stát ukládá povinnosti, které zmenšují jejich rentabilitu. Stát ukládá také povinnosti obcím, které zatěžují a způsobují jejich pasivní hospodářství. Pan ministr financí v nedávném svém exposé doznal, že státní podniky, mimo tabákovou režii, hospodaří špatně, a vykazuje-li naposledy pan ministr financí malý přebytek ve svém rozpočtu, je obava, že při malém výkyvu ztratíme rovnováhu. V době současné deprese může stěží pochopiti malý podnikatel a poplatník, že stát může zvyšovati své výdaje, když se objevuje zle o každý haléř, a když každé zvýšení daní přímo zabíjí soukromé hospodářství. A tak chci říci, že státní rozpočet neukazuje, že by stát chtěl začíti s odbouráváním drahoty, a že přehlíží úplně základ ke zlevňovací akci, poněvadž při zvýšených daních lze jen stěží snižovati ceny a výrobní náklady.
Je tedy nutno začíti ve státě jinak hospodařiti. Podle názoru pana ministra financí je nutno hledati odstranění příčin zemědělské krise vedle zrušení dovozních listů v přerodu zemědělské výroby. Tato rada může býti dobrá, ale při akutnosti zemědělské krise může přijíti k platnosti teprve v daleké budoucnosti. Daňový systém nebéře žádného ohledu na pokles cen realit a jejich výnosů a přece jest jisto, že snížení státního rozpočtu je nejlepší cestou vyrovnání cenové hladiny. Pokud se týče všech návrhů, které byly učiněny na zmírnění zemědělské krise, dlužno pohříchu konstatovati, že ani jeden v současné době zemědělcům nepomohl a zdá se, že už letos ani pomoci nemůže. Jest otázkou, zda by na př. obilní monopol mohl pomoci zemědělství, když v této době je zde již úžasná záplava cizího obilí. I když připustím náhled, že by mohl působiti na zvednutí cen ze sklizně příští, myslím, že pro zvednutí cen z letošní sklizně již nemohl by vykonati nic ani monopol, ani syndikát. Zemědělství je potřebí pomoci ihned a rychle. To se dá provésti jedině snížením cen oněch výrobků, které potřebuje zemědělec ve svém podniku a své domácnosti. Zemědělská krise není v tom, kolik zemědělec strží za své produkty, nýbrž v tom, že za svou tržbu koupí si nezbytných potřeb pro hospodářství, domácnost a rodinu daleko méně, nežli si jich mohl koupiti v dobách normálních. Celá léta volalo se po láci a zemědělec by rád tuto láci uvítal, ale nesmí to býti láce jednostranná, projevující se jen při prodeji zemědělských výrobků, nýbrž všeobecná, přinášející snížení cen průmyslových výrobků, mezd a obchodních zisků. Jednou z příčin, proč nedochází ke zlevnění předmětů denních potřeb a průmyslových výrobků, je skutečnost, že velkovýrobci nechtějí se státi chudšími. Oni si totiž zhodnocují ve svých bilancích svoje zásoby tak jako v dobách konjuktury a nechtějí zlevněním učiniti tuto svou bilanci chudší.
Myslím však, že se tomu nevyhnou a že z tak zvaných milionářů budou prostě zase dobře nanejvýš situovaní občané, jakými byli kdysi.
Mluvím-li o snížení mezd, nemám zajisté na mysli nějaké rapidní snižování mezd zemědělského dělnictva, které trpí současnou zemědělskou krisí stejně jako zaměstnavatelé, poněvadž jejich deputátní požitky jsou za současných cen rovněž znehodnoceny.
Nikoho nemůže překvapiti, že při vleklé krisi zemědělské výroby množí se úvahy, jak zažehnati tuto katastrofu.
Bohužel dává se většině tohoto jednání úmysl stranicko-politický, jak je tomu zejména při otázce monopolu.
Při řešení tak důležité otázky musí býti v prvé řadě hleděno na zájem celku a zájem státu více, než na zájem politických stran aneb jednotlivců.
S tohoto hlediska dívá se také náš klub na tuto otázku, která musí býti řešena s chladnou myslí se zřetelem na zájmy celého státu.
Ale všechno, co žádá zájem zemědělství, které je pilířem hospodářského života ve státě, musí se stát cestou dohody, ovšem bez všech stranických zisků.
Přímo katastrofální pokles obilních cen na československých bursách dokazuje, jak nedostatečná jsou dosud všechna zákonná opatření práti zemědělské krisi. Ceny obilí jsou daleko pod loňskou úrovní, přes to, ze se ho sklidilo u nás daleko méně, nežli loni.
Ale není ovšem jenom krise obilnářská a krise v živočišné výrobě, nýbrž je také přímo hrozná krise řepařská a cukrovarnická. Řepaři a cukrovarníci hledí s velikými obavami vstříc příštímu roku. Zemědělci, pěstující pšenici i řepu jsou při této perspektivě do budoucnosti ve dvojím ohni, poněvadž jisté zlepšení cen pšenice může míti neblahý vliv na cenu řepy a cenu cukru.
Těžká situace, ve které se ocitl cukrovarnický průmysl, a její příčiny jsou všeobecně známy, než aby bylo potřebí podrobně se o tom šířiti. Světové ceny cukru jsou opravdu katastrofální. Příznivé počasí koncem léta dávalo cukrovarům naději, že ohromné ztráty, které je při dnešních cenách čekají, zmírní se příznivou cukernatostí řepy, avšak deštivé počasí posledních dnů přivodilo takové zhoršení v kvalitě řepy, že i tato naděje zmizela. Při dnešních světových cenách utrpí cukrovary při exportu ztrátu nejméně 10 Kč na 1 q řepy a za těchto poměrů je situace průmyslu opravdu hrozivá.
Dnes, kdy se uvažuje o zavedení obilního monopolu, bylo by těžkou chybou, kdyby se zapomínalo, jaký vliv bude míti monopol na naše řepařství a cukrovarnictví. Každé opatření, kterým se uměle zvýší cena pšenice, bude míti za dnešních nízkých cen cukru a řepy za následek další snížení řepního osevu, neučiní-li se současně opatření také ve prospěch řepy. Každé jednostranné zvýšení cenové relace ve prospěch pšenice projeví se v poklesů řepního osevu a proto bude nutno - zvýší-li monopol cenu pšenice - zabrániti přílišnému poklesu ceny řepy. Jinak bude se právě v nejúrodnějších oblastech pěstovati místo řepy pšenice v takovém rozsahu, že se dostaví nadprodukce a obilní monopol zklame. Proto musí vláda věnovati řepné a cukerní výrobě větší péči než dosud. Vláda sice vyšla řepařství a cukrovarnictví vstříc tím, že ve prospěch těchto výrobních odvětví snížila paušál obratové daně z cukru a že refunduje cukrovarům obchodové daně, avšak poměry se zhoršily tak povážlivě, že tyto prostředky dnes už ani z daleka nedostačují, nehledě k tomu, že si průmysl právem stěžuje na to, že daňové refundace jsou mu poukazovány opožděně a že při vleklosti úředního šetření je průmysl po dobu celé kampaně v nejistotě, v jaké výši budou mu daně refundovány, takže tyto průtahy exportní obchod brzdí. Bylo by proto záhodno, aby otázka refundací a jejich výše byla na delší dobu předem rozřešena, aby průmysl v čas věděl, s čím může počítati. Vláda dala sice slib, že bude refundovati daně také v kampani 1930/1931, avšak o tom, co bude po této kampani, je naprostá nejistota. Je nutno zjednati v tom směru co nejdříve jasno.
V řepařských a průmyslových kruzích uvažuje se o prostředcích, kterými by se krise překonala. Jedním z takových prostředků je návrh na restrikci řepného osevu za tím účelem, aby se exportní přebytek, spojený s velikými ztrátami, redukcí osevu snížil. Mám za to, že radikální restrikce osevu byla by těžkou chybou. Náš stát má vitální zájem na tom, abychom si udrželi cukerní export, a to nejen s ohledu na obchodní a platební bilanci, ale také proto, že, ztratíme-li zahraniční trhy, nebude v budoucnosti, nastanou-li lepší doby, možno znovu je získati. Nesmí se také zapomenout, že redukcí řepného osevu zvýšila by se velmi podstatně výrobní režie cukrovarů a že by se tím příznivé účinky restrikce značnou měrou paralisovaly. Soudím proto, že účelnější cestou k ozdravění poměrů bylo by energické provádění koncentrace průmyslu a soustředění výroby v menším počtu velikých závodů. které by byly schopny dosavadní množství řepy při nižší režii zpracovati. Zlevnění výroby koncentrací průmyslu je podle mého názoru jedinou cestou, kterou se může průmysl v dnešních těžkých poměrech udržeti. To by ovšem vyžadovalo velikých prostředků finančních, kterých průmysl dlouhou krisí vyčerpaný, nemá. Bude proto nutno, aby stát ve vlastním zájmu vydatnou pomocí průmyslu toto zdravé řešení krise umožnil.
Zřizování nových cukrovarů rušilo by také nutnou koncentraci dosavadního průmyslu. Není dobře možno rušiti přespočetné závody a soustřeďovati výroben ve velkých jednokách, je-li obava, že na místě zrušeného cukrovaru bude postaven jiný cukrovar. Otázka zakládání nových cukrovarů není tedy jenom interní záležitostí průmyslu, nýbrž dotýká se povážlivě také zájmů veřejných a proto považuji za nutné, aby státní moc zakládání nových cukrovarů aspoň po dobu nynější krise nepřipouštěla.
Mluvě o těžké krisi řepařské a cukrovarnické, vzpomínám onoho muže světového formátu, který také v tomto domě působil jako člen revolučního Národního shromáždění. Je to dr Gustav Heidler, který při řešení dnešní těžké a cukrovarnické krise skutečně chybí. Vzpomínám ho proto, poněvadž právě on to byl, který předvídavě tvrdil, že všechny smlouvy o cukerní produkci jsou bezvýznamné, jakmile nastane hospodářský tlak, který se objevuje v době poválečné v tolika různých tendencích, jak to vidíme dnes. Dochází na jeho slova a nám nezbývá než nestranně a přátelsky společnou a nerozdílnou rukou se starati o vyřešení těžké krise řepařské a cukrovarnické.
Nemenší je ovšem také krise našeho chmelařství, které pracuje se ztrátami a není schopno konkurence zejména s Německem, a tak odvětví zemědělské výroby, které bylo chloubou českého zemědělství, nezadržitelně upadá.
Stejně špatně se vede i lnářům a nejsilnější nářky na těžkou hospodářskou krisi přicházejí z Podkarpatské Rusi, kde je zemědělství v takové situaci, že je potřebí skutečně rychlé, neodkladné a vážné pomoci. Je jistou věcí, že touto specielně karpatoruskou zemědělskou otázkou budeme se musit zabývati zvláště, neodvisle od této debaty, v této věci musíme přinésti řadu návrhů a musíme zde přejíti ke skutečné a účinné pomoci zuboženému zemědělskému stavu na Podkarpatské Rusi. (Výborně!) Při tom všem, o čem jsem se zde zmínil, je přirozeno, že zadluženost venkova nabývá povážlivých rozměrů a že bude se musit přikročiti od slov ke skutkům a opatřiti zemědělcům možnost levného úvěru, jmenovitě těm, kteří získali příděl z pozemkové reformy, se zvláštním ohledem na přídělce v území pohraničním.
A jako je těžká situace lidí, kterým se dostalo přídělů z pozemkové reformy, tak je těžká i situace těch, kterým byla půda zákonem vzata, a to jsou starousedlí zemědělci.
Že nejvíce dosud krisí jsou postiženi zemědělci, je přirozeno. Bylo tomu vždy tak, a bude tomu i v budoucnosti, protože prvovýroba nemůže rázem reagovat na, změněné poměry, ať již v důsledku konjunktury, nebo krise.
Jde o to, abychom se z těžké hospodářské krise, ve které se nalézáme, dostali dohodou všech zúčastněných, to jest státu, výrobců i konsumentů.
Musíme si zcela otevřeně říci, když jsme r. 1918 mluvili o možnosti největšího blahobytu, že jsme tak sice činili právem, ale že jsme nešli vždy po cestách, které k tomuto blahobytu vedou. Podvázáním hospodářské svobody, protežováním kolektiva na účet soukromého podnikání přejímal stát úkoly, které šly nad jeho sílu, takže každá hospodářská krise za tohoto stavu stává se finanční krisi státu.
Hospodářský život dostal se do područí politiky. Jsou spolitizovány banky, sociální ústavy, administrativa, ba i církve. Vše podléhá tomuto vlivu a vše se řeší bez ohledu na celek ve prospěch jednotlivých stran, anebo tříd. Politika přivedla nás do dnešní těžké situace.
Úroky a anuity plynoucí do zahraničí jsou při dnešní výši trvalým zničením nadějí v mohutný hospodářský rozmach státu.
Stát rozmnožuje drahotu a zdražuje úvěr a musíme si doznati, ač kořen nynější krise je v poměrech světových, že přece jen je zhoršována neuspořádanými poměry domácími.
Naše oficiální demokracie nedává lidu svobody, poněvadž lidé, kteří jsou deprimováni hospodářsky, nemají pocitu svobodných lidí.
Jak jsem již řekl, je všeobecná krise hospodářská a je také vleklá a trvalá krise buržoasie. - Buržoasie - malý podnikatel, výrobce, obchodník, úředník, majitel domu - stojí tu zmatena, upadající pod tíhou současné krise a tíhou rostoucích daní. Čeká trpně, co se stane.
Musíme si říci, že musíme zkorigovati způsob našeho hospodářství ve státě, vlastní způsob života a všechno, co zapřičižeuje hospodářskou depresi.
Musíme si říci, že jsme všichni vinni a že všichni musíme pracovati k nápravě šetrností a pílí.
Je pravda, že nesmíme se stát pesimisty. Ale nesmíme být také optimisty, poněvadž se ukázalo, že prázdninové předpovědi o překonání krise se ani zdaleka nesplnily.
Zemědělec se již přizpůsobil tak, jak mohl, žije prostě a pracuje. Ovšem i při tomto způsobu života se zadlužuje, a letos jsme se poprvé dočetli, že se také vyrovnává.
Celé naše hospodářství musí se přizpůsobit daným poměrům, máme-li se dostati z dnešní deprese a krise.
Stát musí začít první se zlevňováním. Nebyl jsem nikdy nadšeným obdivovatelem ministerstva pro zásobování lidu a byl jsem nemile překvapen, když bylo zase uvedeno v život. Smiřuji se dnes však s tímto faktem, poněvadž právě dnes může pan ministr pro zásobování lidu vykonati velké věci. Bude mu při tom výhodou i ta okolnost, že nyní z autopsie pozná, jak málo zemědělec koupí za metrák pšenice nebo žita, a může hledati cesty, které povedou na kořen drahoty a tím i všeobecné krise.
Naše vláda musí v prvé řadě ukázati dobrou vůli a jíti ze snaze po odstranění krise příkladem napřed.
Musím docela otevřeně říci před plnými lavicemi vládními, že velmi trapně působí, čte-li lid, trpící hospodářskou depresí, jeden den ráno, že se nejvyšší vládní orgán odpoledne sejde, ve >Večerníku< pak, že se nemohl sejít, ale, že se bohdá sejde pozítří ráno.