Je na tom niečo, keď jedon rezort doplaca, keď na druhej strane pracuje hodnotne. Alebo je veľké nešťastie vyvolané, keby na príklad železnice pracovaly so schodkom, keby na druhej strane rastol majetok nacionálny. To je práve naše nešťastie. A medzi málo tými muži, ktorí vždy hľadeli na celok a síce vždy, takým je náš predseda Ant. Švehla.
Na zmenšenie agrárnej kríze vítam návrhy republikánskeho klubu v ohľade vyrovnávajúcej dávky.
Ináč úroda z r. 1930 a 1931 by úplne bola ztratená. Ja sám zo svojej zkúsenosti nechcem mluviťo ohromnej špekulácii. My na Dunaji máme veľké pavilony. Chceli vziať všetky tie pavilony na špekuláciu, aby ich naplnily tisíci a tisíci vagony múky a pšenice, čím by nám bol vzatý celý zisk z budúcej ročnej našej úrody. Ja som to zastavil, to sa samo sebou rozumie. Musíme zmenšiť výrobu vo všeobecnosti, alebo zvýšiť konzum. My pri našom o slednom prejednávaní výkonného výboru našej strany sme počuli mienky zredukovať repu, obilniny tiež, brambory, zeleninu. Jedným slovom všetko zredukovať. Ja sa pýtam, čo má vyrábať ten zemedelec a čo má robiť? Ukážte mu cestu. To je nemožné. Druhým spôsobom regulérnym musí sa hospodarska kríza riešiť. Ja som bol vždy rozhodne na príklad proti nezdravej centralizácii. Táto republika môže existovať, keď búdeme následovať múdru regionálnu politiku. Nechceme mluviť, s akými ťažkosťmi bramborárstvo bojuje, ako nám na pr. do Rakúska zavreli hranicu preto, lebo vyhlásili, že naše brambory majú rakovinu. A v akej ťažkej situácii vedľa Slovenska nachádza sa i Podkarpatská Rus. Z čoho majú žiť tí ľudia? Čiastočne z brambor, ale brambory nemajú tej hodnoty, tie padajú v cene a nám nezbude nežli predovšetkým žiadať, aby sa 10 % liehu mohlo do benzinu miešať.
Predovšetkým Slovensko a Podkarpatská Rus trpí, lebo tam není len cenová, lež aj odbytová kríza. Tam nie je možné odpredať. Nechcem vzpomínať, nemám toľko času, chcem ukázať len, ako ďaleko stojíme za historickými zemiami, Slovensko a Podkarpatská Rus nemajú naplnené svoje finančné fondy a práve trpia pod takou krízou. Skutočne tam ten rusínský národ v mnohých oblastiach efektívne hladuje.
Spotreba mäsa v roku 1926 bola v Čechách 32 kg, na Slovensku 16. v Podkarpatskej Rusi len 8 kg. Piva v Čechách 104, na Slovensku a 17. Cukru v Čechách 27. Úmrtnosť, ktorá je tiež veľmi dobrým merítkem, bola v Čechách 15, v Podkarpatskej Rusi 23. Taký rozdiel je v jednej zemi. Úmrtnosť bola až 70% diferencie. Tým viac je potrebí vyrovnať ten rozdiel medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou a historickými zemiami, žiadame predovšetkým, aby bola celoštátna inštitúcia za účasti štátu preregulovanie dovozu zemedelských produktov. Poznamenávam, že rozdiel medzi cenami našimi a historickými zemiami činí často 40 Kč pri obilninách. Naše tarify pre importované agrárné tovary z Maďarska sú nižšie než pre naše. Dodávky pre vojsko žiadame priamo od zemedelcov.
Co sa týče železnice, vidíme istý pokrok tou pruchodni brzdou, ktorú zaviedli v tej dobe. Sme povďační, že sa to stalo. Ale pánovia, keď neurobíme ty tarify, ktoré by mohly aspoň trochu pri viesť Slovensko a Podkarpatskú Rus k zbliženiu, tarify odstupňované, tak bude hníť u nás ovoce a bude ohromné vysťahovalectvo. Čiste sociálna spravedlnosť, ktorá musí byť centrálnou myšlienkou pri konštruktivite nášho štátu vyžaduje, aby sa to urobilo.
Investičný rozpočet železníc nedržím za dostatočný. Zdôrazniť ale musím, že nás veľmi rozčúlilo, že stavba dráhy Červená Skála-Margecany má tie najväčšie ťažkosti. My potrebujeme tejto dráhy z hospodárskych vyšších ohľadov a z dôvodov našej neodvislostí. Ale stavbe tejto dráhy robia sa všemožné ťažkosti. Prečo tam vo správe železníc niet jediného Slováka? Prečo sa robí rozdiel v tomto ohľade? Musí tu byť múdra politika štátnej ideje, za ktorú my vždy sme a vždy budeme.
Je tu ďalej otázka, ako máme my zmenšiť nezamestnanosť. Som toho názoru, že sa to môže stať len veľkou investičnou politikou. Som rozhodne pre výstavbu železníc na Slovensku, ale aj pre stavbu dráhy Plzeň-Brno. Je treba, aby sem prišiel cudzí kapitál. Ten cudzí kapitál dostaneme teraz na dlhodobý úver po rozriešení východných reparácií. Kapitál taký musíme ovšem použíť len na rentabílné investície. Nesmieme to robiť tak, ako ku príkladu Nemecko, ktoré si vypožičalo na stavbu ciest na 8 %, ale cest boly zničené prv, než sa pôžička začala splácať. Takýto postup by bol vadný. Na Slovensku je nutno robiť dôležité investície tiež na poli zdravotnickom, ku pr. stavbou vodovodov, je treba sriaďovať dráhy, cesty a komunikácie. K týmto účelom používajme zahraníčneho kapitálu, ale ako nás Slovákov bude tešiť, keď bude vybudovaná dráha Plzeň-Brno, za ktorú sa tiež primlúva náš rezident Donát. Ovšem dráhy na Slovensku musia byť hneď započaté.
Slávny senát! Je tu dalej otázka konzumnej schopnosti Slovenska. Zdôrazniť tu musím, že v mnohom ohľade nemáme dostatok technických síl. Neráčte sa divit preto, vážení pánovia, keď s tak veľkou energiou žiadame, aby na Slovensku bola vybudovaná vysoká škola technická a škola zememeričská. Je tu problém silnic. Je treba zmeniť v icinálne cesty na cesty okresné. Všetky tieto otázky splývajú s cudzineckým ruchom. Nestací len vybudov ať cesty, ale nutno vybudovať i hotely. A v tomto ohľade musí tu byť jednotná politika, jednotný program. Našou najväčšou chybou je, že nevypracovah sa náležitý program na Považí. Nového kapitálu bude tu stamilionov, ale je to všetko bez programu. Prijde-li tam jedon veľký priemysel, ten potiahne za sebou i druhé priemysle.
Pokial sa týče pôšt, tu bysme potrebovali kabelového zariadenia. Toho je nutno potreba.
O úvere škoda ztratiť slova. Že je naše zemedelstvo viac než 30 % zadlžené. Je známou vecou. Pri drahom úvere, slávny senát, nemôže náš zemedelec existovať. Je tu i tá otázka, že je treba aj u nás sanovať družstvá. Ja vám môžem potvrdiť, že družstvá regulujú ceny a jestliže sa družstvá sanujú. je to len produktívna investícia, poneváč tisícom a tisícom rolníkov umožní družstvo dostať vyššie ceny i na východnom Slovensku.
Žiadame tiež lúkavsko-pastvinársky ústav. Tiež melioračné podnikanie bolo by najlepším programom, kde by sa mohol cudzí kapitál náležite a rentabilné uplatniť.
Komasačný zákon pre Slovensko je najvyššie potrebný. Ako máme tedy vôbec pokračovať? Máme pokračovať predovšetkým tak, abysme zvýšili konzum, a to ako konzum potravín, tak konzum predmetov priemyslových. Vo vývoji hospodárskom, v pedagogickom ohľade vývoj technický zatlačil obchodnopodnikateľský ráz výchovy. My musíme v tomto ohľade vychovať náš národ, aby pochopil, čo je to komercializácia, i ten posledný roľník to musí vedieť.
Čo dalej? Otázka hľadať žriedla dôchodku a tým aj odbyt, prosperitu v nás samých.
Slávny senát, my ani nevieme, aké bohatstvo táto republika obsahuje. Není vytvorené, že Bratislava si bude alimentovať zemský plyn z Hodonína, kde sa tento plyn ukazuje v ohromnom množstve. Jedným slovom, širším rieknem je to, širšie dimenzie, v národnom i hospodárskom ohľade pokračovať, kontinentálne hospodársku politiku robiť a transkontinentálne dopravnú politiku, jedine tak to môžeme robiť.
Neškodilo by, keby sa zväčšil rozpočet zemedelstva a obchodu. To všetko sa dáva z jedného vrecka do druhého a nie je predsa možno tak malým rozpočtom, ako má zemedelstvo a obchod, previesť, čo všetko chceme tuná dosiahnuť. Tam však je všade ten rezortný partikularizmus ciest.
Ide sa stavať automobilová transkontinentálna ceata Gialac-Belehrad-Carihrad. Viem, čo znamená taká diagonála, keď na takej diagonále Gdyně-Galac prešlo prez Komárno pred vojnou 10.000 tún, dnes máme 75.000 tún. Čo to znamená delnického dôchodku, čo daňového poplatkového dôchodu, keď takú diagonálu musí tiahnuť krížom krážom prez republiku.
Potrebujeme námornú spoločnosť. Máme veľký dovoz surovín, máme ohromnú emigráciu a musíme sa učiť od Anglie, čo to znamená, ked je špeditérom sveta. My by sme mohli byt' aspoň čiastočným špeditérom strednej Europy. Musíme propagovať tiež odbyt zemedelských výrobkov. Učme sa od Mussoliniho, ktorý nedávno urobil zemedelský deň pre celú Italiu. (Výkřiky sen. Kindla.) Ja niesom jeho politickým príslušníkom, absolutne nie, ale hovorím, čo Italia robí na zemedelskom dni.
Máme pokračovať vo sporivosti. Nedávno bola debata na ríšskom sneme v Nemecku, ako sa má sporiť, promiňte mi nemecké slovo >das große Hungern<. Chvála bohu, pánovia, od toho sme ďalej, ale potrebujeme modernú racionalizáciu a sporiadanú politiku.
V Anglii na pr. vyberanie daní a štruktura daňová vyžaduje 2 %, v Nemecku 4 1/2 %, vidíme, jak je to rozdielný problém a ako treba pokračovať. Jedným slovom, potrebujeme okamžitý program na zveľadenie zemedelstva, lebo tým zveľadíme stav delnictva, na ktorom nám nekonečne záleží. Sme spiatí na dobré i na zlé, zemedelec i delník fabrický. Koľko z tých 50 milionov, čo sa počíta pre zemedelstvo, sa dostane na delníka; ten to dá zemedelcovi, to prechodí ďalej do všeobecných rezervárov prosperity a tu vy zdvihnúť považujem ako platformu, to musí byť naším hlavným programom: prosperita, spokojnosť a všetko, čo s tým súvisí.
Náš rozpočet, myslím, budeme museť zmenšiť, lebo na konec zaťaží našu súťažeschopnosť.
Končím, slávny senát. My vzdor tomu hľadíme s dôverou do budúcnosti. Som tak smelý upozorniť vás na odkaz pána min. predsedu Švehlu, ktorý na sjazde republikánskej strany r. 1929 hovoril: Zákony prírody jasne, ale neúprosne učí trpezlivosti, rozvahe, kľudu, ale tiež energii. Vidíme, že všetky vzťahy národov musia byť podopreté hnutím zemedelského ľudu. To není túha po moci, ale nezbytný prostriedok dostať sa vo vývoji ďalej, k lepšiemu usporiadaniu ľudskej spoločnosti.
Musíme sa držať slov nášho predsedu Antonína Švehlu, že čo znamená zemedelec pre zlepšenie usporiadania ľudskej spoločnosti.
Práve teraz sme mali príležitosť po čas návštevy pána prezidenta Masaryka videť postup más, jednotný tlkot srdcí, rythmus najväčšieho rozechvenia duševného a dovoľte, aby som opakoval čo som riekol, že sme si vtedy mysleli, že v našich žilách nekoluje krv, ale iskry oduševnenia a oddanosti.
Tento postup, toto víťazstvo našej štátne idee je veľký úspech, je to, že naša demokracia si získala minority, že kúzlo osobnosti Masarykovej a jeho práce za sociálnu spravedlnosť a vôbec spolupráca s vámi, bratia Česi, ktorí ste tak mnoho pre Slovensko vykonali, má ohromné požehnané výsledky, to vidíme z prejavov, z nervozity našich nepriatelov, ktorí nechápú, že možno i s demokraty panovať, toto vše nás naplňuje istou dôverou do budúcnosti, i vidíme, že ako pútnici, ktorí putujú po pravej ceste za svojim ideálom, ktorý je síce nedostižný, ale že sa mu blížíme.
A ja preto nech zakončím, keď videl som ten krásny účinok, tú kolektívnu veľkú oddanosť, by som prosil, aby práve dnes v tejto ťažkej dobe kritickej, abysme podali si ruky a abysme všetci pracovali jednotne ku sláve a cti Československej republiky. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Dundr.
Sen. Dundr: Slavný senáte! Dvě zajímavé, poučné a vývoj hospodářských poměrů charakterisující zprávy uveřejněny byly v posledních dnech v denních listech. Byla to především zpráva o počtu nezaměstnaných, přihlásivších se v den 1. září t. r. ve veřejných nebo odborových zprostředkovatelnách práce o zaměstnání. Zpráva dokazuje správnost našeho predpokladu, že totiž v podzimních a zimních měsících bude se zvětšovati počet osob nezaměstnaných a práci hledajících. Jestliže dnem 1. srpna t. r. bylo ve zprostředkovatelnách práce přihlášeno o zaměstnání 77.309 osob, počet tento 1. září zvýšil se na 88.005. Zvýšený počet nezaměstnaných je příliš jasným a přesvědčujícím důkazem o zhoršených hospodářských poměrech, jakož i o tíživém sociálním postavení osob, které bez vlastní viny zbaveny byly zaměstnání a přes všechno svoje úsilí nové zaměstnání a výdělek nalézti nemohou.
Toto zhoršení hospodářských poměrů, které nejostřeji pociťují zaměstnanci, zbavení práce a výdělku, vynikne nejvíce, srovnáme-li počet nezaměstnaných ve stejném údobí letošního a loňského roku. Podle úředních výkazů bylo 1. září 1929 přihlášeno ve zprostředkovatelnách práce celkem 34.789 osob. Z toho patrno, že 1. září 1930 zvýšil se počet nezaměstnaných proti loňskému roku o 53.216.
Tento nepříznivý stav, který nezůstává bez vlivu na hospodářské poměry tohoto státu a který způsobuje velmi těžké bolesti v rodinách dělnických a zaměstnaneckých, je poněkud mírněn dosavadními opatřeními proti nezaměstnanosti, z nichž uvádím poskytování peněžních podpor. Z uvedeného počtu 88.005 nezaměstnaných bylo podporováno odborovými organisacemi dělnickými a zaměstnatneckými 52.694, t. j. 59 %. Mezi těmi, kdož podporováni nejsou, je slušné procento dělníků a dělnic, kteří jsouce dlouhou dobu bez zaměstnání, vyčerpali již svoje řádné a mimořádné podpory organisační, včetně státního příspěvku. Nejsou přece ojedinělé zjevy, že nezaměstnanost trvá čtvrt roku, půl roku, a, jak zvláště zřejmo v textilním průmyslu, ještě déle. Vedle těchto nezaměstnaných jsou dále dělníci, u nichž obnáší pracovní týden 32 nebo 24 hodiny. Hospodářské poměry a sociální postavení těchto omezeně pracujících osob je velmi svízelné a jejich život rovná se bědnému živoření.
Druhá zpráva, která až příliš výrazně osvětluje naše zhoršené hospodářské poměry, týkala se bilance zahraničního obchodu za devět měsíců t. r. Bylo by chyba, kdybychom se utěšovali, že bilance našeho zahraničního obchodu vykazuje aktivum o 600 milionů Kč větší, nežli za stejné údobí roku 1929. Je-li toto aktivum vyšší, pak naproti tomu obrat zahraničního obchodu se velmi značně snížil. A v tomto snížení, projevujícím se jak ve snížení hodnoty dovážených surovin, polotovarů i hotových výrobků, tak v poklesu vývozu našich surovin, polotovarů, značí se zhoršená hospodářská situace, jejímž nejviditelnějším znakem s nejtíživějšími sociálními důsledky je zastavování nebo pronikavé omezování výroby a propouštění dělnictva. Obnáší-li na př. pokles hodnoty dovezené bavlny za devět měsíců tohoto roku proti stejné době v roce 1929 téměř 400 milionů Kč, vlny 500 milionů Kč, kovů obecných 85 milionů Kč, kůže 50 milionů Kč atd., vysvítá z toho, jak značného rozsahu nabylo omezení výroby v oborech, zpracovávajících tyto suroviny. Avšak také dovoz hotových výrobků vykazuje značný pokles.
Podobný obraz poskytují číslice týkající se vývozu našeho zboží do ciziny. Za devět měsíců tohoto roku poklesl vývoz uhlí proti stejné době v r. 1929 o 120 milionů Kč, dříví o 82 milionů Kč, železa o 55 milionů Kč, cukru o 100 milionů Kč, skla o 150 milionů Kč, zboží bavlněného a příze o 266 milionů Kč, zboží vlněného o 288 milionů, strojů a přístrojů o 81 milion Kč atd.
Zmenšený vývoz našich výrobků je mezi jiným také nejlepším ukazovatelem poklesu zaměstnanosti, k němuž přispěla v určité míře zvýšená výkonnost dělnictva odborně kvalifikovaného, zapracovaného i pomocného v důsledku modernisace a racionalisace, stále víc a víc zaváděné, zvláště v továrnách a velikých průmyslových závodech.
Nelze přezírati ještě jeden důležitý hospodářský zjev. Kromě zmenšeného odbytu našich surovin a zboží do ciziny zmenšuje se odbyt také na domácím trhu. Nezaměstnaní nebo polozaměstnaní mají velmi značně sníženou kupní schopnost. Ti jsou téměř vyřazeni z řad konsumentů, což nemůže zůstati bez účinku nejenom na odbyt v tuzemsku, nýbrž i na rozsah výroby. Jestliže 88.000 osob nemá žádných příjmů, nebo jenom nepatrné, jestliže 200.000 dělníků a dělnic má výdělek v důsledku omezené pracovní doby snížený na polovinu, musí nezbytně se projeviti důsledky vyřazení tohoto velikého počtu konsumentů v celém hospodářském životě. Jde tu nejenom o tento počet, nýbrž i o příslušníky rodiny. Můžeme proto právem uvésti, že nejméně jeden milion osob, jichž existence je spojena s normálním chodem průmyslu, živností a obchodu, má velmi značně omezenou kupní schopnost, a není proto žádným zvláštním zjevem, když následky toho se projevují ve velkém, někde přímo katastrofálním rozsahu.
Těmito poměry, jak jsme již uvedli, trpí nejvíce dělnictvo a jeho rodiny. Vždyť tu jde především o naprosto nemajetné občany. Jejich jediným majetkem je pracovní síla, kterou za této situace za žádnou cenu prodati nemohou. Zde se v celém rozsahu projevují účinky hospodářské krise. Tu je také potřebí v první řadě pomoc poskytnouti. Litujeme, že potřebná opatření, která jsme již před dlouhou dobou doporučovali, nebyla připravena, aby k nim v této době mohlo býti sáhnuto. Nepřezíráme nijak důležitost zlepšeného zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti, dovedeme oceniti význam podpůrné akce, prováděné ministerstvem soc. péče, víme také, jak nepříznivé účinky má a bude míti zákon o stavebním ruchu, ale vše to s ohledem na rozsah hospodářské krise nepostačuje.
Je-li v průmyslu a živnostech krise odbytová, vykazuje nejenom naše zemědělství, nýbrž i zemědělství celého světa krisi cenovou. Byli jsme si vědomi této krise již na počátku tohoto roku, kdy jsme se zúčastnili jejího řešení. Nesouhlasili jsme s navrhovanými prostředky, neboť jsme v nich nespatřovali lék, zmírňující bolesti malých a středních zemědělců. Toto stanovisko jsme také otevřeně zastávali a je do značné míry pro nás zadostiučiněním, že i nyní strana agrární uznává, že prostředky, které doporučovala a k jichž použití došlo, ukázaly se neúčinnými. Dokazovali jsme, že při veliké nadprodukci obilí každý umělý nebo násilný zásah selže, neboť i zde platí zákon nabídky a poptávky. Kromě nás zavedly zvýšenou celní ochranu i ostatní státy, a výsledek je stejný jako u nás. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Bylo to v senátě N. S. r. 1926, kde senátoři strany agrární podporováni zástupci ostatních občanských vládních stran, předložili návrh na zvýšenou celní ochranu. Přes varovné hlasy naše byla tato celní ochrana uskutečněna. Ukázalo se, že v celní ochraně nespočívá ochrana zemědělců. Již v r. 1926 doporučovali jsme, aby postupně snižována byla celní ochrana průmyslové výroby a zboží, avšak našich hlasů a návrhů dbáno nebylo. Neopak, došlo k některým opatřením, jež znamenala zvýšení celní ochrany naší některé průmyslové výroby.
Nyní opětně předložili zástupci strany agrární několik návrhů, od jichž provedení očekávají řešení nebo zmírnění zemědělské krise. Usilují o přednostní vymílání domácího obilí, o nové zhodnocení dovozních listů, žádají novou vyrovnávací dávku na obilí, mouku a mlýnské výrobky cizího původu a konečně si přejí zavedení celních přirážek k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků.
Kromě těchto návrhů ohlásil ministr zemědělství - podle časopisu >Venkov< - další návrhy, a to: požaduje státní podporu v částce jedné miliardy pro oživení družstevního, úvěrního a zemědělského podnikání, dále návrh zákona o numeru clausu cukrovarů a konečně ohlásil návrh zákona zmocňovacího, jímž má býti rozhodnutí vlády usnadněno a řešení krise uspíšeno.
Považujeme tyto návrhy za jednostranné a proto za nedostatečné a dokonce za nevhodné. Nevystihují celý problém, před nímž nesmí žádná vážná politická strana zavírati oči. Omezují se pouze na jeden úsek, přikládajíce mu, jak patrno, největší důležitost. A přece musí si každá politická strana uvědomiti, že obyvatelstvo tohoto státu ve své většině patří vrstvám nezemědělským a že jedna z nejdůležitějších částí obyvatelstva, t. j. dělnictvo, prožívá poměry nejhorší. Uskutečnění návrhů strany agrární znamenalo by zhoršení poměrů dělnictva a zaměstnanectva vůbec, neboť by nezbytně musilo vésti ke zvýšení cen životních potřeb, tudíž k daleko většímu ještě snížení kupní síly značné části obyvatelstva.
Není-li si toho agrární strana vědoma a připouští-li, aby pro toto naše stanovisko její tisk nás zahrnoval útoky a dokonce soc. demokracii vinil ze zrady, jak to učinil >Venkov< 12. října t. r., jedná nesprávně a proto také k neprospěchu státu. Vytýká-li se, a patrně za souhlasu vedení agrární strany, že různé socialistické požadavky, uplatněné zvláště po převratu v době moci socialistů často i terorem, vyžadují sta milionů úroků; zapomíná se, že agrární strana všechny socialistické požadavky také odhlasovala, tudíž že s jejich provedením také souhlasila. (Odpor senátorů čsl. strany republikánské.) Jestliže to uznáváte, pak nesmí váš tisk vytýkati socialistickým stranám, že se dopustily zrady anebo plýtvaly stamiliony, když pro totéž jste hlasovali také vy. (Výkřiky senátorů čsl. strany republikánské.)
Již jednou musí přestati tyto neodůvodněné, nevěcné a neseriosní útoky a musí v ních ustati zvláště strana, která v této době požaduje ze státní pokladny jednu miliardu pro oživení zemědělského, úvěrního a družstevního podnikání. (Sen. Chlebounová: Vždyť vy ji dostanete nazpátek!)
Naše strana neomezuje se na pouhé konstatování jednotlivých hospodářských zjevů a odhalování jejich příčin, nýbrž předkládá také určité návrhy na řešení vyskytujících se problémů a důležitých hospodářských otázek. Proto také na počátku tohoto roku, jednajíce o opatřeních ke zmírnění hospodářské krise, tudíž i v zemědělství, předložili jsme konkretní návrhy. Nejenom že jsme poukazovali na nutnost postupného snižování cen zboží a výrobků i v maloobchodě, ale přímlouvali jsme se za dovozní obilní monopol, kterýžto podnět nyní předkládá agrární strana v návrhu na zřízení dovozního syndikátu.
Trpí-li zemědělství, a to jedna jeho část, především obilnářství, krisí celkovou, mnohem více trpí krisí nezaměstnané dělnictvo. Agrární strana neuznává patrně potřebu pomoci tomuto dělnictvu, neboť by jinak nepředkládala návrh na zrušení vázaného domovního hospodářství, což neznamená nic jiného, nežli zrušení ochrany nájemníků. Uskutečnění tohoto návrhu zhoršilo by situaci nezaměstnaného nebo polozaměstnaného dělnictva i ostatního zaměstnanectva, a my se domníváme, že tento požadavek není naprosto v žádném zájmu drobných a středních zemědělců, za jejichž ochránce a obhájce se strana agrární vydává.
Všeobecně se volá po ochraně výrobních a pracujících vrstev. Zemědělci, především však velcí rolníci a statkáři, mají býti podle návrhu agrární strany chráněni zvýšenými celními sazbami. (Výkřiky.) Má se jim pomoci prosím, to je váš návrh - větším zhodnocením dovozních listů, zákonem zmocňovacím a státní podporou. Jsme pro ochranu malých a středních zemědělců právě tak, jako požadujeme ochranu za mzdu a plat pracujících dělníků, zřízenců a úředníků.
V návrzích, předložených stranou agrární senátu Národního shromáždění, zapomnělo se úplně na nejvýše důležitou a potřebnou ochranu vrstev sociálně nejslabších. Jaká ochrana poskytne se tomu, kdo, jsa schopen pracovati a rozhodnut pracovati za každou cenu, přece práci opatřiti si nemůže? Jaká ochrana je poskytnuta dělnictvu, jemuž v důsledku hospodářské krise jsou snižován, mzdy a při tom žije v ustavičné nejistotě, že bude zbaveno možnosti jakéhokoli výdělku?
V takové době, jakou právě prožíváme, nejsou namnoze dodržována zákonná ustanovení na ochranu zaměstnanců. Také na tomto poli projevují se ve zvýšené míře nedostatky, jichž příčiny kotví v hospodářském oslabení dělnictva a ve zneužívání hospodářské převahy mnoha vrstev podnikatelských a kapitálově silných.
Nám nejde pouze o odhalování těchto chmurných zjevů našeho hospodářského a sociálního života. Kritika a pranýřování nepřístojností i těch, kdož je páchají, není a nebude vším. Je potřebí přikročiti k řešení konkretních návrhů, aby mohl býti vyřešen problém, v daném případě hospodářská krise a nezaměstnanost.
Vítáme s povděkem, že v zákoně o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných je příslušné ustanovení o produktivní péči o nezaměstnané. Prováděním tohoto ustanovení zákona zmenšuje se v četných obcích i okresech nezaměstnanost. Příspěvkem na mzdu osob zaměstnávaných při nouzových pracích umožňuje se nejenom vykonávání důležitých a v zájmu celku potřebných úkolů, nýbrž i výdělek dělnictvu. Více by se mohlo učiniti, kdyby zákon o finančním hospodářství svazků územní samosprávy z r. 1927 nebyl podvázal hospodářskou činnost obcí a okresů. Zde se mstí nesprávný postup vládní většiny v předcházejících letech. Jenom zajištěním příležitosti k práci a výdělku muže býti dnešní tíživý stav poněkud zmírněn. Jsou-li vyřazeny desetitisíce z výrobního procesu bez vlastní viny, je povinností státu, aby vhodnými opatřeními přispěl k jejich zaměstnávání. Proto žádáme, aby došlo k provádění silničních prací ve větším rozsahu, neboť očekáváme od zlepšení úpravy našich silnic zvýšení automobilové dopravy, což zase nezůstane bez vlivu na zaměstnání továren na automobilu a závody, vyrábějící nejrůznější automobilové součástky.
V této době by mělo býti učiněno vše, aby ve větším rozměru prováděna byla elektrisace venkova. Zde dlužno vytknouti, že žádosti obcí za poskytnutí subvencí jsou vyřizovány opožděně, že dochází k průtahům, které nemají věcného zdůvodnění.
Uvítali jsme zprávu o přípravách ke zřízení vodocestného fondu, jímž umožní se provádění regulací řek, budování vodních cest a stavba nádrží. Výdaje, které budou učiněny, budou vyváženy novými hodnotami hospodářskými, spočívajícími v odstranění škod, způsobovaných povodněmi nebo jinými živelními pohromami. Podnět ku provádění těchto prací je dán, ale přes úsilí, které se tu projevuje, soudíme, že budou tu značné nedostatky a že bylo by nutno právě v této a nejbližší době, poněvadž se počítá s trváním nezaměstnanosti a hospodářské krise, prováděti tyto vodocestné práce ve větším rozsahu. Ukazuji tu především na neupravený tok Jizery, kterážto okolnost způsobuje pravidelně každého roku těžké ztráty na majetku a hospodářských statcích. V tomto našem úsilí musí jíti především o velký investiční program, který jest a musí býti podmíněn hospodářským plánem. Tu jde o provádění hospodářského, předem vypracovaného plánu v těžkých dobách, jako je nynější doba hospodářské krise a nezaměstnanosti. Otázka provádění různých prací, jimiž se má tíživý stav zmírniti, je velice často odvislou od státní, zemské a okresní administrativy. Vytýkáme nesprávný a namnoze liknavý postup okresním úřadům, zemským úřadům a také některým ministerstvům. Mnoho projektů již dlouhou dobu připravených a detailně vypracovaných leží v zemských úřadech a všechny intervence zůstávají bezvýslednými. Žádosti o subvence na provádění elektrisačních prací, na stavbu vodovodu, na práce kanalisační, na stavby okresních - silnic, jsou vyřizovány příliš zdlouhavě a děje se tak i v době, kdy bylo by potřebí zasáhnouti ke zmírnění počtu nezaměstnaných právě prováděním prací, jak jsem již řekl, připravených. Jestliže se uznává správnost racionalisace ve výrobě, soudím, že by bylo na místě, aby tato racionalisace byla prováděna v administrativě i ve státní správě.
Jsem povinen poukázati na těžkosti, způsobované zvláštním postupem ministerstva železnic. Toto ministerstvo pravidelně rok od roku zadává velké objednávky lokomotiv, vagonů, ale zadává je způsobem, který musí míti nezbytně v zápětí urychlené provádění prací, aby termín byl dodržen. Ministerstvo železnic zadává práce v jarních a někdy i v letních měsících a žádá, aby tyto zadávky byly co nejrychleji vyřízeny a to znamená, že se musí pracovati přes čas. Práce se zhotoví a pak dochází opět k propouštění dělnictva nebo k omezování výroby. Vytýkám, že se zde stanoví krátká dodací lhůta a že poté se naléhá na továrnu, ať je to Ringhofferova nebo Kopřivnická vozovka nebo ostatní, aby co nejrychleji práci vykonaly.