Čo sa týka smluvných zamestnancov, o tých v osnove zákona niet ani zmienky. Socialno-politický výbor poslaneckej snemovne sa uspokojil, že vianočný príspevok smluvných zamestnancov môže riešiť v láda administrativnou cestou. To znamená, že smluvní zamestnanci, ktorí viac rokov na stálych miestach konajú kvalifikované služby za 400 až 500 Kč mesačne, postavení sú terajšou vládou mimo zákona ako nejakí trestanci a vylučujú sa i z toho nepatrného vianočného príspevku. Riešenie vianočného príspevku smluvných zamestnancov administrativnou cestou je planý sľub a praobyčajný humbug. Teda podľa terajšej socialisticko-agrárnej vlády sociálne najslabší smluvní zamestnanci, ktorí otročia štátu 400 až 500 Kč mesačne, nepotrebujú vianočného príspevku. Týmto chudákom, ktorým štát za ích poctivú prácu menej dáva ako vrahom v trestniciach, netreba živobytia. Týmto táto socialisticko-agrárna vláda nedopraje ani trochu radosti na vianoce!

Tu, keď táto vláda na jednej strane 36.880 smluvných zamestnancov len v podniku železničnom stavia mimo zákon o vianočnom príspevku, na druhej strane nech si uvedomí, že tým stavia 36.880 smluvných zamestnancov v železničnom podniku proti štátu. Za jednakú prácu, jednakú plácu. Alebo všetkým, alebo ani jednomu.

Keď som už pri tejto chúlostivej kategorii moderných otrokov 20. storočia, nech mi je dovolené vyzvať vládu, aby už jeden raz smluvný pomer 36.880 zamestnancov železničných riešila. Buďto železničný podnik týchto 36.880 zamestnancov potrebuje, a vtedy nech sa upraví ich služobný pomer aspoň tak ako ostatných stálych zamestnancov, alebo ích železničný podnik nepotrebuje, tedy nech ich prepustí.

Bývalý minister železníc pán Najman, keď sme u neho intervenovali za ubohých smluvných spolu s p. kolegom Novákom Františkom a poslancom Surovjakom, prchlásil, že behom 2 rokov u železnice ani jedného smluvného zamestnanca nebude, ale budú všetci doterajší premeňovaní za pomocných zamestnancov, budú len t. zv. sezonní delníci, ktorí budú s času na čas prijímaní bez všetkých záväzkov; 2 roky uplynuly od tedy dávno a má máme 36.880 smluvných zamestnancov. Kde je tu dôslednosť? Či možno brať vážne slová, ktoré prehlási pán minister zákonodarcom? Veru, žialbohu nie.

Ale, aby sa na jednej strane zakládaly rôzné protituberkulózné akcie a na druhej strane, aby sám štátný podnik železničný v rodinách železničiarov tuberkulózu zavádzal a šíril, je so štátneho štanoviska neprípustné. Kto núti zamestnanca nielen ženatého, ale aj slobodného pracovať za 16 až 18 Kč denne a aby z toho žil, ten pestuje a šíri tuberkulozu medzi týmito zamestnancami.

Myslím, že na vianočný príspevok sú viac odkázaní smluvní a popomocní zamestnanci pre ích smiešné a ľudskému žitiu nedôstojné mzdy ako vysokí úradníci, ktorí majú pri najmenšom 4, 5, 6tisícové mesačné platy. A tu vidíme, že títo vysokí úradnici s grófskými dôchodkami nielen že dostanú vianočný príspevok, ale ponechávajú sa ím naďalej remunerácie a iné zvláštné odmeny.

Robí sa zákon o vianočnom príspevku, aby zmizly krikľavé remuneracie a odmeny. A v dôvodovej zpráve sa výslovne hovorí, že týmto zákonom sa zrušujú len vianočné remunerácie, možnosť vyplácania a iných remunerácií a zvláštnych odmien ostáva.

Slávny senát! Ja žiadam, aby tieto remunerácie a zvláštné odmeny, z ktorých nikdý nič nemalo drobné zamestnanectvo, raz navždy zmizly a na ích miesto aby boly do osnovy zákona o vianočnom príspevku vzati aj smluvní zamestnanci, Vláda na jednej strane dáva štátnym zamestnancom vianočný príspevok, na druhej strane im dvakráť toľko berie.

Najnižšia kvóta vianočného príspevku má činiť 450 Kč. Najvyššia u stredného zamestnanectva 750 až 800 Kč. Podľa štatistiky, ktorú mám po ruke, k 1. máji 1930 železničný podnik zamestnáva 178.546 zamestnancov. V tom je 36.880 smluvných a 37.938 pomocných zamestnancov. Keď z celkového počtu železničného zamestnanectv a odpočítame 36.880 smluvných a aspoň polovicu pomocných zamestnancov, ktorí budú vylúčeni z nároku na vianočný príspevok, prichádzame k čís. 122.747 železničných zamestnancov, ktorí budú participovať na vianočnom príspevku, jestli nebude žiadon v dôsledku disciplinárky a pod. vylúčený z nároku. Tedy z tých vládou preliminovaných 298 milionov Kč na vianočný príspevok železničiari dostanú asi 100 milionov. Zbytok 198 milionov dostanú ostatní podnikoví a štátní zamestnanci, teda neželezničiari, čo treba zvlášť zdôrazniť, lebo verejnosť myslí, že to všetko ide pre železničiarov. Na to vláda ako protiváhu zavádza niekoľko druhov nových daní a ešte k tomu od 1. januára 1931 ma zvýšiť osobné tarify železničné o 20%, aby občianstvo, keď pôjde železnicou, mohlo si spomenúť na štátnych zamestnancov, zvlášť železničiarov. V tom spočíva tá bieda t. zv.. úspechu, ako to trefne nazval jedon časopis. Týmto spôsobom, čo vláda dáva zamestnancom do jednoho vačku, viacnásobne im to berie z druhého. Socialisticko-agrárna vláda tu zarobí na štátnom a železničnom zamestnanectve najmenej pol miliardy korún.

I keď suma 298 milionov, ktorá je vládou preliminovaná na vianočný príspevok, je veľmi pochybná a prosto réčeno fiakerská, pri dobrej vôli vlády mohla sa ľahko najsť v medziach dosavádnych príjmov. Ale u nás je už tradicionálnym zvykom, že vláda a pán minister financií pri tých rôznych platových úpravách na štátnom zamestnanectve zvlášť železničnom vždy, zarábä na krytie iných výdajov. Vláda a pán minister financií potrebuje peniaze na výdaje spojené s rôznymi opatreniami. Osnova zákona o vianočnom príspevku stala se jej vítanou príležitosťou, aby si nechala parlamentom schváliť rôzne dane pod zámienknu, že je to pre štátnych a železničných zamestnancov. Pod touto zámienkou majú sa zvýšiť aj osobné tarify o 20 %. Politické strany vládu tvoriace, ktoré sa dopúšťajú tejto novej nesvedomitosti na štátnom a železničnom zamestnanectve, touto taktikou docieľujú to, že hnev daň platiaceho občianstva pre nové 20 % zvýšenie železničných tarifov s vládnych političkých st.rán prechádza na štátné a železničné zamestnanectvo. Je to odsúdenia hodná agitácia, nech sa jej už dopúšia ktokoľvek.

Podobnej nesvedomitej hry sa dopustil pán minister financií na štátnom a železničnom zamestnanectve v r. 1927 a 1928 pri prevedení zákona čís. 103/26 Sb. z. a n. Na prevedenie tohoto zákona si vtedy dal pán minister financií preliminovať 700 milionov Kč. Vo skutočnosti však všetcia železniční zamestnanci počínajúc bývalou VIII. hodnostnou triedou až po najposlednejšieho sriadenca boli pri prevode degradovaní najmenej o jedon platový stupeň a boly im vymerané následkom toho vyrovnávajúce prídavky. Odborové organizácie márne sa domáhajú už 4 roky, aby pán minister vyúčtoval, kde a na aký účet obrátil tých 700 milionov Kč. Podobne to bude aj s tým 400 milionovým schodkom naších železníc za r. 1930. Naše železníce predsa musia kryť všetky svoje výdaje zo svojich príjmov a ešte k tomu musia odvázať stá miliony prepravnej dane do štátnej pokladne.

Ja v tomto všetkom vidím to, že ministerstvo financií s vládnymi kruhmy sa usiluje do dna čerpať všetky možné príjmové výdaje, aby sa mohlo vzdorovať novelizácii platového zákona 103/26 a vládneho nariadenia č. 15/27, pre ktoré nebude už žiadnej úhrady. To je rafinované chytráctvo dnešnej socialistickoagrárnej vlády, ktorá za to nezasluhuje dôvery slušných občanov našej republiky.

Vzdor tomu, že zákon tento je okyptený a na úkor tohoto životné články vstúply, bárs ešte ani haliera štátne zamestnanectvo nedostalo a nevie kedy dostane, budeme zaň hlasovať.

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pí sen. Plamínková. Prosím, aby se ujala slova.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Zákon, o který jde, jistě má řadu nespravedlivostí a bylo zde o nich mluveno. Já bych se ráda dotkla jenom některých z nich, totiž neúplně zaměstnaných, a je mi líto, že ti, kteří trpí bídou celý rok, lidé, kteří by mohli pracovati plně, nedostanou úplného zaměstnání. Při dnešních hospodářských poměrech, ani o těch vánocích tedy nemají možnosti, aby se na jedli a snad obuli děti.

Jinou nespravedlivostí je, že některým kategoriím se snížila základna pro vánoční přídavek, totiž všem těm, kdo nemají funkčního služného. Je to stará ne spravedlnost. Na př. ředitelé a řídící učitelé škol nedostávají vůbec remunerace a nyní tedy má tento stav obrážeti se aspoň v nižším přídavku. A přece důvodová zpráva praví: jako nejpřiměřenější základ pro přídavek volí osnova služné, ve vší výši se obráží jak délka služby, tak i význam činnosti.

U ředitelů škol a řídících učitelů význam činnosti obráží se ve funkčním přídavku. Tedy logicky v §u 1 měl býti jmenován tento funkční přídavek jako součást služného, ze kterého má býti vánoční přídavek vypočítán.

Předložili jsme resoluci a rozpočtový výbor ji přijal, ve které žádáme, aby aspoň administrativní cestou se napravila tato nespravedlnost.

A ještě jeden poznatek různosti návrhů vládních a jak vyšla zpráv a z výboru rozpočtového a sociálního výboru poslanecké sněmovny, nikoliv senátu. Já v tom vidím, že to, co předkládá důvodová zpráva, že totiž zmizí remunerace, že tedy zmizí to nespravedlivé rozdělení remuneraci, tedy to, co předkládá důvodová zpráva, že se stane skutkem. Vždyť v té důvodové zprávě řečeno. přímo, že tyto obnosy, které byly dávány na remunerace, musí odpadnouti, neboť je to první úhrada nákladu na 13. služné. Ale ve zprávě referenta sociálně-politického výboru posl. sněmovny čteme, a k tomu proloženě: >Při tom zůstává ovšem nedotčena možnost udělovati odměny za zvláštní mimořádnou práci v mimořádném případě.< My známe tyto případy. Ráda bych se otázala, chceme-li míti tedy pořádek, anebo chceme-li zaváděti nový nepořádek. Když si vzpomínám, jak malý vánoční přídavek dostane malý zaměstnanec - vždyť dokonce resoluce našeho sociálního výboru žádá, aby neklesl alespoň pod 450 korun. A když si při tom vzpomeneme, jak vysoký ten vánoční, příspěvek budou míti vysocí úředníci a nyní ještě k tomu možnost těch remunerací, zdá se mi, že je to pokračováním v nespravedlnosti. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

A k tomu, paní a pánové, chci se jen dotknouti historie vánočního příspěvku pro ženy. To není jen ten vánoční příspěvek. To je celý systém, a já dnes poprvé chci si vypořádati účty se všemi, kdo hrají falešnou hru se ženskými zaměstnankyněmi ve státní a veřejné službě. Nechtěla jsem to říci ani svým nejbližším přátelům, ani ženám v těch četných organisacích a spolcích, jichž jsem členem, a to proto, že se hanbím za to, že je toho vůbec potřebí v předvečer 12. výročí svobody, 12. výročí založení demokratické republiky, za 12 let, ve kterých jsme dokázaly, přes šikany, překážky, předsudky, že jsme schopny vykonati práci alespoň takovou jako průměrný muž. (Výkřiky sen. Kindla.) Vezmi si potom slovo! - Že si svůj chléb a své posice těžko sice, ale přece vysluhujeme tak, že veřejně mluviti proti ženám se nikdo neodhodlá. Ale ovšem, kde je možno v těch černých kabinetech, vždy se něco připraví, aby ženy mohly býti zase nespokojeny.

My ženy máme dost tohoto jednání, které potají podrývá ženám půdu a které se projeví při každém zaměstnaneckém zákoně, neboť, kolik bylo zaměstnaneckých zákonů, tolik bylo křížových čest státních i veřejných zaměstmankyň, tolikrát bylo přímé pozdvižení v jejich řadách, tolikrát jste rvali jejich nervy, o kterých se skutečnou zálibou říkáte, že jsou slabé, jemné, něžné. Tolikrát jste také přes zápas, který stál čas a životní energii, utrhli vždy buď kus chleba nebo kus právní jistoty nebo kus práva na osobní svobodu, na osobní štěstí poctivých a pilných služebnic, které byste dnes v mnohých pracovních oborech už vůbec ani nedovedli nahraditi. Ale to je právě znakem málo jemného právního i společenského cítění. Přijímati služby od lidí, jimž ubližujeme.

Kde vězí příčina tohoto postoje k ženám, státním a veřejným zaměstnankyním?

Je v závisti, že žena konečně dovedla, přes ohromné překážky, postaviti se vedle muže v práci, že dovede se poctivou a na muži nezávislou prací uživiti, že se odvážila použíti svých sil jiným způsobem, než jí muži radili a dovolovali, ale hlavně je v závisti, že může dnes chudá dívka se slušně provdati... Lituji, že pan ministr financí tu není... (Ministr financí dr Engliš právě vstupuje. - Výkřiky: Je tu!).... má-li čipernou hlavu a pilné ruce, a že touto prací zvyšuje se životní úroveň chudé rodiny, neboť nemyslete si, že to je nějaké štěstí celý den klepati na psací stroj, býti u telefonu atd. (Potlesk na galerii.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby se galerie nemísila do jednání senátu!

Sen. Plamínková (pokračuje): Výsada věna je proražena. Věnem může býti dnes práce. Toto by si měli rozmysleti hlavně socialističtí zástupci a pomáhati ženám. S díkem kvituji, že řečník ze socialistických řad, který mluvil přede mnou, dotkl se také této otázky.

Druhým základním a zase protidemokratickým motivem všeho utrpení veřejné a státní provdané zaměstnankyně je přímo barbarský nápor na její mateřství, které dovedou muži velebiti v knihách, nebo u matky svých dětí, ale které je smělostí, šizením státu a privilegiem ženy, jde-li o veřejnou zaměstnankyni. Je-li kde třídní zaujatost, pak je to zde. Je to více, je to přímo třídní nenávist. A jako vždy je nenávist špatný rádce, jest jim i zde. Toto křivé stanovisko k životu ženy je jednou z hlavních příčin, proč nemohou státní a veřejné zaměstnankyně nalézti klidu ke své práci, proč k ní mnohá nepřilne, a z toho plyne mnohá potíž, na níž si potom stěžují zaměstnavatelé.

Tedy také tento zákon, aby jaksi ta setrvačnost byla stálá, zákon o vánočním příspěvku, nemohl si ušetřiti zlou ránu vůči ženám. Vládní návrh - bez jediného slova vysvětlení - v důvodové zprávě odpíral vánoční příspěvek oběma manželům ve státní a veřejné službě. Při tom v důvodové zprávě čteme: >Samozřejmě nemůže býti příspěvek přiznán osobám, jež se neosvědčují.< Ženy se ozvaly, aby byli manželé kladeni naroveň disciplinárně trestaným.

Již v červnu, kdy poslanecká sněmovna začala jednati o věci, jednala jsem velmi důtklivě s řadou ministrů, se zástupcem ministra financí, s většinou členů soc.-politického výboru - a je nesmírně poučno, že všichni souhlasili s požadavkem, že patří vánoční přídavek všem, kdo pracují, že vyplývá z titulu práce!

Po úporném zápase deputací, memorandech ženských spolků z celé republiky, výkřicích ženatých zaměstnanců, udělalo se šalamounské rozhodnutí: je den z manželů, s menším příjmem, je vyloučen. Nehrajme si, pánové, na schovávanou. To je nedůstojné parlamentu. Bude to téměř vždy žena, poněvadž je zpravidla mladší svého muže, tedy následkem toho v nižší stupnici platové, zpravidla v nižší pracovní kategorii, s menší možností postupu, tedy s menším platem. Bude to tedy žena, která před vánoci vyjde na prázdno, když zrovna ona to je, která se snaží každému členu rodiny udělati radost. Nu, popláče si ve skrytu, že republika takto odměňuje její píli, její snahu.

Slyšeli jsme, že prý není možno, aby dva dostávali vánoční příspěvek proto, že to jde z veřejné pokladny. Ale vždyť dva také pracují a ti, kteří tak žárlivě se dívají na to, aby neměla rodina o vánocích dva příspěvky, ať si uvědomí, že každá rodina, kde muž a žena pracují, musí míti třetí osobu, kterou živí, ať je to matka, teta nebo cizí osoba, poněvadž někdo tu domácnost musí říditi. Je zajímavo, že nic nebolí veřejnou pokladnu, když dva, tři, čtyři, pět členů pracuje ve veřejné službě a všichni dostanou vánoční příspěvek. Jen to nesmí býti muž a žena - manželé. Říká se, že remunerace, nyní vánoční přídavek je za vícepráce. Já bych se ráda zeptala, což nechcete tu více práci od ženy? A jak to bude s provdanými zaměstnankyněmi v ministerstvu financí, v presidiu, kde není úředních hodin, poněvadž tam musí býti všichni. vždy ke službě, když jest jich potřebí. Nemají snad ženy v soukromé službě remunerací nebo 13. služného? Dívá se soukromý zaměstnavatel na civilní stav pracovnice, když 13. služné dává? Říká se: sociální ohled. Ale ten sociální ohled se uplatňuje jen u ženy a vždy, když je to proti ženě. Vysoký úředník - a říkal to přítel ze sociální demokracie - dostane ten plat, i když jeho choť je bohata, majetná a on sám je majetný. A naopak zase úřednice, když její manžel je advokát, nebo ve vysoké službě soukromé atd.

Teď zbyla ještě jedna otázka. Prý se jedná o finanční úspory. Tázala jsem se v rozpočtovém výboru, jak tedy se vykazuje tato finanční úspora na těch ženách. Dostala jsem odpověď, že statistika není hotova, a není hotova proto, že prý to bylo o prázdninách. Ale vždyť vlastně návrh by l předložen před prázdninami, a když se tam jednalo o vyloučení obou manželů, vždyť musilo to snad. býti na základě nějaké statistiky. Nebyla! Řekla jsem již že to je prostě systém, nic jiného.

Slyšela jsem, že ministr financí se vyjádřil: Bude-li se naléhati na přiznání přídavku oběma manželům, že přijde s důkazy, mluvícími proti vdaným zaměstnankyním. A v tom okamžiku hlasové pro ženy umlkly. Patrně se mužové bojí těchto důkazů. My ženy se jich nebojíme.

Odpovídám na výzvu ministra financí: Byly bychom rády, kdy bychom konečně jednou slyšely zřetelné důvody, které podle názoru státní správy opravňují toto stálé ztrpčování života ženských zaměstnankyň. Ministr financí prý má přímo drastické příklady zanedbávání povinností nebo zneužívání dovolené vdanými ženami.

My ženy - veřejné zaměstnankyně jako pracovnice v ženském hnutí - nikdy jsme nechránily nedbalců nebo nesvědomitých. Naopak, ženy jsou daleko přísnější vůči ženám, než dovedou býti muži. Nežádáme nikoho, aby kryl nebo podporoval nedbalost! Ale, a toho se budeme domáhati vší silou, nedopustíme, aby pro 50, 100 drastických případů víme, že to mohou býti jen protekční děti, které mohou zneužívati své služby a nikdo jiný - byly šikanovány, hanobeny a zneklidňovány nebo dokonce o chléb připravovány desettisíce poctivých a pilných žen.

Neboť, pánové, kdo má disciplinární moc nad ženami v rukou? Kdo jsou jejich šéfy? Kdo má právo dávati jim dovolené úlevy a pod.? Kdo je dává do pense předčasně nebo bez důvodů? Kdo nedovede do dneška umožnit ženě přiznáním slušného odbytného odchod do soukromí, jestliže po provdání nebo při mateřství jest jí nemožno dobře službu zastávati?

My ženy to nejsme! Nemáme inspektorů ani okresních, ani zemských, aniž vyšších administrativních úředníků nebo úředních lékařů, tím méně personálních referentů.

Kolikráte jsem žádala, aby se provádělo ve státní správě to, co se zavádí v soukromých službách, kde je více žen zaměstnáno, totiž, že šéfem oddělení dívek je žena, aby mohla býti nejen rádcem těm zaměstnankyním, ale i přísnou matronou, když je toho potřebí.

Kolikráte jsme radily, aby byly angažovány aspoň u centrálních a zemských úřadů lékařky, které by mohly daleko intensivněji sledovati životní stav žen.

Nic z toho se nestalo. Nic se neví o poctivých a pilných pracovnicích. Jen se stále nad hlavami žen mává jakýmsi výhružným znamením, aby neměly chvíle klidu, aby se bály se provdati, aby se bály míti dítě, aby se bály nemít dítě atd. Jen si představte, prosím, tu psychologickou situaci, ve které ženy žijí.

To je tedy život ve svobodné demokratické republice, která si napsala do ústavy § 126: >Manželství, rodina a mateřství jsou pod zvláštní ochranou zákonů< - nemluvíc ani o hesle § 106, že >výsady pohlaví se neuznávají<.

Co říci o logice, když státní úřady samy prohlašují dovolenou v době mateřství za výsadu žen? Což všichni ti vysocí byrokraté jsou už tak staří, že nepamatují mateřství svých manželek? Anebo jsou to staří mládenci bez porozumění pro život kolem sebe?

Nelze nevzpomenouti při takovýchto barbarských názorech na článek Koptův, který psal, když jeho žena byla v těžké hodince: Jak v těch okamžicích cítil se provinilým vůči ní, jak svolával všechnu její bolest na sebe, co vše chtěl podstoupiti. aby jí ulehčil....

Pánové, barbarství čiší z projevů našich mužů, a bohužel hlavně našich vysokých úředníků. A smělost měřiti svým životem, svými zvyky, svým fysickým i duševním založením, svou pracovní schopností nebo neschopností život, nadání, způsobilost žen. Kdo vám řekl, že ty vaše míry jsou správné? Neukázala válka a války vůbec, byrokratism někdy přímo směšný, že by bylo potřebí, aby ta papírová úřední práce byla nějak doplněna, nějak z té těžkopádnosti a papírovosti vybavena? A nikdy vám nenapadlo, že, kdybyste byli nedrželi ženu tak dlouho v intelektuální indolenci, nebyli působili přímo k degeneraci jejích cenných schopností, mohli jste míti v ní znamenitý korektiv a pomoc ve své práci?

Naše veřejné zaměstnankyně jsou ztremovány, jsou odháněny od práce, jsou trpěny, ale nejsou vítány. Ta atmosféra, ve které pracují, je prostě nezdravá, a to nezdravá mravně jejich vývoji i práci. A my jsme povinni dáti jim jistotu a klid. To nejsou slova. Jděte po stopách zákonodárství republiky a uvidíte, jak nebylo roku, aby neudeřil blesk nad jejich hlavami. V r. 1920 prvý návrh na celibát. Byl prozrazen a nikdo se nepřiznal z pánů byrokratů, kdo je jeho otcem.

R. 1923 nový návrh. Prý existoval jen v 5 exemplářích. Čirou náhodou jsem dostala jeden do rukou. Svolaly jsme veřejnou schůzi, protest, bylo úžasné rozechvění nejen mezi ženami, ale hlavně ve vládě. A teď se hledalo, ne, kdo si toto vymyslil, ale kdo to dal těm ženským do rukou. A šlo to tehdy tak daleko, že to ministerská rada vyšetřovala a řeklo se, že ten, kdo to dal, bude suspendován. Přišli také na mne, abych to řekla. Tak jsou rozumní ti pánové! To se ví, že když jsem jim řekla,,aby se neblamovali, že se nic nedovědí, konečně toho vyšetřování nechali.

R. 1924 restrikční zákon. Jak tam pochodily ženy-pensistky v tom §u 17 restrikčního zákona, který jim nedovoluje, aby měly více než 12.000 Kč ročního příjmu a když jej mají, honem jim utrhnou kus z pense toho manžela? Byly případy, kdy mladá pensistka šla do práce, aby svým dětem mohla dáti vzdělání a při tom najednou zjistila, že jí utrhli polovičku pense po jejím manželu. Na těch chudých si tedy republika pomohla.

A dále restrikční zákon sám o sobě! Toho strachu, kdo bude propuštěn! A koho propouštěli? Byly to osoby, které byly velmi osvědčené, ale jakmile se provdaly, musily býti propuštěny a vy víte dobře, co znamenala restrikce i pro finance státní: Mladým pensistům velké pense.

R. 1926 zase výchovné pro sirotky po těch zaměstnankyních. Pamatujete se, jak r. 1926 ten zákon chtěl suchou, tajnou cestou prostě sebrat učitelkám odbytné? U správního soudu jsme musili pánům dokázati, že špatně vykládají ten zákon ti autoři, kteří jej sami dělali atd. atd.

Rok 1927 - finanční zákon. V daňových komisích najednou směli býti členy jenom muži, a co tu bylo práce, než jsme to slovo >muži< z toho dostaly. A to se říká, že se výsada pohlaví neuznává. (Veselost.) Vám se to směje, ale hanbit byste se měli, a ne se smát. A dále: Ten zákon při tom uložil ženě ručení s mužem. To je prý v pořádku; kde je to proti ženám, tam přitáhnou tu ženu, a kde je to pro ni, tam honem, honem, nevědí anebo vědí - jak ji stisknout dolů a jak jí ublížit.

Z rozechvění se nevychází a nevycházelo. Musíme si uvědomiti, že existovalo pánové, dodnes existuje jedno ustanovení rakouské, že provdání nebo zrození dítěte je dobrovolné vzdání se služby. Jak krásně řečeno! A jak špatná věc se za tím skrývá! To dodnes platí u železnic, a do 1. ledna 1930 bylo praktikováno u finančního ředitelství v Čechách, ale, jak prosím? Definitivní úřednice třeba po 9leté i delší službě, jestliže se provdala, okamžitě byla propuštěna. Slzy, prosby, intervence - no tož tedy z milosti ji nechali, ale udělali s ní novou služební smlouvu. Stala se smluvní silou bez nároku na jakýkoliv odstup a pensi, s výpovědí jednodenní! Pánové, co to stálo práce, než změněna byla ta výpověď aspoň na 14denní! Pánové, tyto síly, nyní smluvní, jsou dosud ve službách zemského finančního ředitelství českého, a já naléhavě žádám, aby při resystemačních návrzích tyto poškozené síly byly přijaty zpět jako síly definitivní a byla jim léta, která odsloužily, jako smluvní započítána. Myslím, že je to nejméně, co můžeme musíme udělati.

Toto vše se, vážení pánové a paní, dělo, zatím co mi vláda odpověděla na interpelaci, že zrušen jest zákaz sňatku i ono pověstné zákonné nařízení, že sňatek nebo zrození dítěte je dobrovolné vzdání se se služby. Ale to rakouské nařízení bylo daleko milosrdnější než republikánské. Ženy totiž tehdá platily menší příspěvky pensijní; ženy, když byly >dobrovolně< propuštěny ze služby, jak ony říkají, dostaly odbytné. Republika v hospodářské situaci zaměstnanců daleko svízelnější si dala platiti daleko vyšší příspěvky od žen do pense a propouštěla manželky a maminky bez jediného haléře odbytného.

Mám po prvé příležitost a povinnost vám říci, jak umíraly, prosím, tyto maminky i s robátky hladem, jak se rodily mrtvé děti z hrůzy matek, co z nich bude. Řekla bych, jaký je to režim, který takto provádí ustanovení ústavy o té zvláštní ochraně manželství, rodiny a mateřství. Ne, pánové! Tuto hru s sebou hráti nebudeme! Dovolte, abych vás upozornila, že jde právě v těchto dnech o další akt této hry. Personální oddělení ministerstva železnic připravilo návrh, v němž jsou vzkříseny všechny tyto hrůzy. Lituji, že byste neměli dosti trpělivosti, abyste vyslechli, jakým úžasným způsobem měl býti získán souhlas zaměstnanců k tomuto nelidskému řádu. Pan ministr železnic je informován a jsem mu vděčná, že mi dal slib, že se tato věc nestane skutkem. Ostatně kvituji s díky s tohoto místa jeho loňský slib z rozpočtového výboru, že upraví poměry tak, jako jsou v ostatních resortech, tedy podle zákona 103. A je to jen důkazem zvláštní odvahy vysoké byrokracie, že vědouc o tom slibu tohoto ministra, snažila se mu podstrčiti něco docela jiného.