Voláme dělníky v tomto státě bez rozdílu organisační příslušnosti a národnosti, aby utvořili pevné bratrské svazky na závodech a místech, aby utvořili své bojovné orgány, které přes hlavy všech sociálfašistických zrádných vůdců povedou spravedlivý svůj boj až do úplného vítězství.
Nyní dovolte, abych zaujal krátké stanovisko k vašemu resolučnímu návrhu, který je opětně švindlem jako celý 13. plat státních zaměstnanců. Tímto návrhem chcete dělníky uspati, aby nestavěli své požadavky. Jestliže pan Johanis na Příbramsku štve horníky proti komunistům, že komunisté prý nechtějí, aby státním zaměstnancům bylo vyplaceno 13. služné, pak prohlašujeme, že by se měl pan Johanis obrátiti s touto štvavou řečí sám proti sobě a že by měl dělníkům docela poctivě říci: Ano, já jsem ten, který nechce, abyste dostali řádnou úpravu svých platů, já jsem to, který hlasuje společně s kapitalisty proti každému spravedlivému požadavku, na který státní zaměstnanci již léta čekají.
Aby pan Johanis byl usvědčen ze lži, že komunisté nejsou proti 13. platu státních zaměstnanců a řekněme třeba i proti tomuto, ač je to žebrácká almužna, kterou jim dáváte, prohlašuji jménem komunistického klubu, že budeme za návrh váš hlasovati, abychom vám strhli masky s obličeje, aby dělníci poznali, jak vypadáte v praxi. Budeme viděti, jak vy se zachováte k návrhům našim, které my ve smyslu tom podáme. (Potlesk komunistických, senátorů.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Vyhražuji předsednictvu censurování řeči, pronesené panem sen. Stránským.
Další slovo má pan sen. Nentvich.
Sen. Nentvich: Slavný senáte! Předlohou tisk č. 273 dostává se na pracovní stůl senátu návrh zákona, jehož osud je sledován s neobyčejně živou pozorností všech kategorií státních zaměstnanců. Jimi je tento interes přenášen na celou veřejnost, v níž, až na nepatrné výjimky, budí opravdové sympatie. Nelze upříti, že i nejširší vrstvy pracujících za mzdu nebo jinak v námezdním poměru činných sledují parlamentní jednání o této předloze s velikou účastí, neboť instinktivně vyciťují úzkou spojitost svých zájmů ve věcech důchodů se zájmy státních zaměstnanců a veřejných gážistů. Boj jedněch o snesitelnější existenci je součástí boje druhých o lidštější bytí. Jsem přesvědčen; že se proto dostane předloze téhož sympatického přijetí u všech politických stran senátu, jakého se dostalo v jarním zasedání zákonu o úpravě požitků staropensistů. Oběma zákony splácí republika alespoň částečně čestný dluh, jejž ať činní, ať již ve výslužbě jsoucí státní zaměstnanci a učitelé za státem měli. Lze tedy očekávati, že i návrh zákona o vánočním příspěvku bude takto slavný m senátem chápán a jednomyslně přijat podobně, jako zákon o staropensistech, jehož odhlasování bylo přijato všemi vrstvami obyvatelstva s plným uspokojením.
Jakkoli již v té okolnosti, že se vláda konečně rozhodla k podání této předlohy, musíme viděti projev ochoty a vážného odhodlání přistoupiti k řešení vleklého problému státně-zaměstnaneckého a učitelského a přispěti alespoň částečně k zlepšení neutěšených existenčních podmínek těchto gážistů, nemůžeme se ubrániti důvodným pochybnostem, zda návrh zákona splní dokonale očekávání k němu se upínající. Ba nemůžeme se ani vyhnouti vážným námitkám proti jednotlivým ustanovením podané osnovy.
I když uvážíme, že předložená osnova je dílem kompromisu, sjednaného pod tlakem zřetele k nosnosti státních financí, že tedy jako dílo kompromisní nemůže plně uspokojiti nikoho, zejména ne ty, jichž se týká, totiž státní zaměstnance, přece nelze zamlčeti, že situace státní pokladny není taková, aby mnohé tvrdosti a příkrosti návrhu neměly býti odstraněny.
Je to především odmítnutí požadavku všech státně-zaměstnaneckých odborových organisací plného 13. Měsíčního platu, jímž se mělo přechodně odpomoci katastrofální tísni státních zaměstnanců. Je to odmítnutí požadavku, aby tento plat stal se součástí služebních požitků a byl do pense započitatelný. Požadavky tyto byly položeny hned na počátku nynější legislativní činnosti parlamentu v předpokladu, že s velikou pravděpodobností dá se při tomto řešení bez dlouhých propočtů a šetření zjistiti finanční efekt dožadované výpomoci, že tedy ještě během jarního zasedání parlamentu lze zákonnou osnov u příznivě vyříditi. Zklamání, jehož státní zaměstnanci odsunutím předlohy do zasedání podzimního doznali, není způsobilé, aby důvěru ve spravedlivé posuzování těžké, jejich situace se strany příslušných státních orgánů v kruzích zaměstnaneckých posílilo. Neposloužilo se tím státu nikterak.
Pánové, mluví se vytrvale o všeobecné krisi světové, jež těžce postihuje i nás. Krise se specifikuje v krisi zemědělskou, průmyslovou, obchodní i živnostenskou. Tyto speciální úseky krise vystupují do popředí a obracejí k sobě pozornost tou měrou, jakou jednotlivé vrstvy postižených dovedou veřejnost na ni upozorniti. A v této všeobecné krisi mluví se nejméně o krisi jedné, velmi četné vrstvy obyvatelstva, o krisi státních zaměstnanců a učitelstva. Ve všeobecném hospodářském zmatku zaniká volání těch, jimž od počátku nového státu existenční tíseň byla údělem, kteří nikdy neměli a nezaznamenali žádné příznivé konjunktury. Ve skutečnosti je život státního zaměstnance Československé republiky jediným řetězem zápasů o lidské bytí, o člověka důstojnou existenci. Ve všeobecném hospodářském rozvratu po ukončení světové vojny zachytili státní zaměstnanci nově se rodící stát, stali se jeho nejsilnější a nejjistější oporou a v obětavé práci pro lepší budoucnost jeho uchránili ho všech nebezpečných otřesů a pohrom, jichž svědky jsme byli ve státech sousedních. A při tom mladý stát apeloval na své zaměstnance, ať úředníky nebo zřízence a dělníky, apeloval na jejich obětavost a vlastenectví poukazem, že jako nový, chudý stát nemůže plně uspokojiti oprávněné požadavky svých zaměstnanců, jichž splnění po náležitém upevnění a konsolidaci sliboval. Ale nestalo se tak. Jen na počátku státního života, za vlády rudozelené koalice, se zdálo, že i státnímu zaměstnanci bude umožněno žíti člověka důstojným způsobem. Pravím, že se to jen zdálo. Všechny platové úpravy až do vydání platových zákonů z roku 1926 mají charakter provisorií, řešíce existenční zajištění státního zaměstnance a učitele poskytováním různých drahotních výpomocí a přídavků. Teprve zákony čís. 103 a 10.1 z r. 1926 měly býti definitivním vyřešením požitkových problémů všech kategorií státních zaměstnanců a učitelstva. Že předpoklady, na nichž oba zákony byly budovány, byly pochybené a nesprávné, je všeobecně známo. Jmenovitě předpokládané zlacinění životních potřeb se nedostavilo. Oba zákony tedy nesplnily očekávání v ně kladená, nezbavily státního zaměstnance tíživých starostí existenčních. Naopak, byly a jsou příčinou přímého zproletarisování, zejména nižších kategorií gážistů. Během čtyřleté jejich platnosti nahromadilo se tolik důkazů jejich neudržitelnosti, že je potřebí uvésti jen některé.
Není zajisté lepšího a pádnějšího důkazu proti nim, než prohlášení samého šéfa vády, pana ministerského předsedy Udržala v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny při projednávání rozpočtu na rok 1930. Tu otevřeně připustil a přiznal, že naši státní zaměstnanci následkem hospodářského nedostatku jsou nuceni k uhájení své existence často si vypomáhati vedlejším zaměstnáním. Tento stav označil pan ministerský předseda jako nemožný, ježto stát je zde ukracován ztrátou energie a pracovní schopnosti svých zaměstnanců. Při tom upozornil i na hrozivě stoupající zadluženost státních zaměstnanců a oznámil, že pán ministr financí zabývá se otázkou, kterak státního zaměstnance zbaviti nezaviněné zadluženosti. Že vedlejším zaměstnáním ubírá státní zaměstnanec chleba druhému, po pří případě nezaměstnanému, je smutná pravda. Že také v otázce zadluženosti měl pan ministerský předseda pravdu, toho doklady přinášejí občas různé časopisy. Tak >Bohemie< ze dne 3. dubna t. r. uveřejnila zprávu o stoupajícím zadlužení jedné kategorie zaměstnanců státního podniku, železnic. V ní konstatuje, že v roku 1928 byla následkem zákroku věřitelů provedena exekuce proti železničním zaměstnancům ve 12.230 případech, což je o 35 % více než v roce předchozím. Obnos exekučně vymáhaný je uváděn číslicí 15,451.439 Kč, t. j. o 47 % více než v roce 1927. Celkové zadlužení železničářů udává koncem roku 1928 asi 55 mil. Kč. Příčiny tohoto zarážejícího a neblahého úkazu vidí v nedokonalém a nezdravém příjmovém systému státních zaměstnanců. Kdybychom měli statistiky i z jiných oborů státní správy, byli bychom ohromeni rostoucím břemenem dluhů. Že pak starost o úrokování a splácení těchto sum chuti a lásky k práci nepřidá a výkonnost úředníka nezvýší, připustí zajisté i ten, kdo díky lepší hospodářské situaci neměl příležitost tíhu těchto poměrů sám na sobě vyzkoušeti.
Nedostatečné služební příjmy státních zaměstnanců jsou ostatně znovu potvrzený zprávou rozpočtového výboru poslanecké sněmovny ze dne 16. září t. r. k tomuto návrhu. Tu se konstatuje, že nynější požitky státních zaměstnanců republiky ve srovnání s předválečnými platy úředníků bývalého Rakouska převedeny na zlatou měnu rovnají se v 6. platové stupnici jen 60.59 % a klesají v dalších stupnicích až na 46.05 %, tedy ne ani na polovinu. A přece staré Rakousko nebylo žádným rájem svým zaměstnancům. A byly-li tehdejší požitky zaměstnanecké uznány za nedostatečné, jak označiti nynější služební důchody našich zaměstnanců, od kterých v demokratické republice žádáme oduševnělou práci a výkon ještě vyšší? (Výkřiky senátorů strany komunistické.) Ústy řečníka přede mnou jste prohlásili, že budete také pro tento zákon hlasovat. Proto je nemístné, když odvoláváte to, co on tam potvrdil. Jsou-li nynější příjmy jen asi polovicí příjmů bývalých rakouských úředníků, máme zproletarisování státních gážistů vysvětleno. Republika dostala se tím v řadě evropských států na místo, jež jí vážnosti nepřidá. Nedostatečné služební příjmy státních zaměstnanců nedají se žádnými zvučnými tituly, jimiž skutečně byli bohatě obdařeni, zakrýti. Jejich bída tím odstraněna nebyla.
A v této skutečné, třeba namnoze tajené bídě žádaly odborové organisace přiznání plného 13. platu, jímž byly by požitky zvýšeny asi o 8 a půl procenta. Místo toho dává se jen 70 % měsíčního služného, čímž požitky budou zvýšeny toliko asi o 6 %. A tohoto příspěvku má se dostati toliko osobám v činné službě a nemá býti přiznán současně i pensistům, na něž přece druhotní poměry a nedostatečné důchody stejně drtivě doléhají. Je to opětná křivda na pensistech, jíž se rozpětí mezi požitky jejich a požitky aktivních zaměstnanců jen zvětšuje a stává se křiklavějším. Může se tedy tvrditi, že příspěvek v této výměře poskytovaný je skutečno u výpomocí?
Uznáváme rádi, že se tím pro státní zaměstnance něco udělalo, ale nemůžeme se zhostiti pochyb, že při dobré vůli se mohlo udělati více, že se mohlo poskytnouti požadovaných plných 100, měsíčního příjmu, jak strana sociálně-demokratická v plném pochopení svízelné situace státních zaměstnanců se domáhala. A je-li stav státní pokladny takový, že by splnění na 100 % opravdu nesnesl, mělo se vyhovět alespoň našemu požadavku po stanovení minima příspěvku Kč 600.- u těch kategorií, u nichž 70% platu této částky nedosahuje. Přijetím tohoto našeho požadavku pomohlo by se skutečně těm, kteří pomoci nejvíce potřebují, nejnižším kategoriím zřízenců a dělníků. Litujeme, že tu naše snaha o zlepšení navrhované osnovy nepotkala se s kladným výsledkem.
Dalším nepříznivým ustanovením osnovy je čtvrtý odstavec prvého paragrafu, podle něhož má se dostati vánočního příspěvku jen jednomu z manželů, jsou-li oba ve služebním poměru. Ze všeho, čím je poskytnutí vánočního příspěvku odůvodňováno, plyne, že příspěvek je potřebí považovati za doplněk nedostatečného služebního platu. Na ten má plný nárok každý, kdo je ve státní službě zaměstnán a platnou práci ve prospěch celku vykonává bez ohledu na výši svého rodinného důchodu nebo materielního svého postavení. Je to prostě doplněk plně zasloužené mzdy. Není tedy dobře možné odepříti tento doplněk někomu z důvodu, že se ho současně dostává manželu či manželce, neboť stát nezná ve službě manželů, ale jen zaměstnance. Odpírá-li se příspěvek přece, nabýval by tu povahy sociální výpomoci, a pak by se ho nemohlo dostati ani těm, kdož mají značnější soukromé jmění anebo jiný důchod, jímž se jejich materielní postavení podstatně lepší. Posuzovati tedy poskytovaný příspěvek jednou jako doplněk mzdy, po druhé jako sociální výpomoc, je logicky nemožné a nespravedlivé.
Dalším ještě nedostatkem osnovy je okolnost, že se výslovně nezmiňuje o zaměstnancích smluvních a zatímních. dělnících různých kategorií, jako jsou civilní zaměstnanci vojenských dílen, tabákových továren a pod., výpomocných smluvních silách a pomocných silách kancelářských. Tu jedná se o veliké množství nejbídněji honorovaných zaměstnanců, jichž příjem je naprosto nedostatečný. Podle našeho názoru měli i tito zaměstnanci býti přímo pojati do zákona. Podáváme o nich resoluční návrh, jehož přijetí slavnému senátu doporučuji. I když se vláda zavázala řešiti otázku vánočního příspěvku těchto kategorií vládním nařízením, o němž věříme, že bude liberální a zaměstnancům příznivé, přece je zde nebezpečí, že u mnohých z nich nárok na příspěvek pomine. Mám na mysli podmínku 3. odstavce §u 1 o desítiměsíční službě během kalendářního roku. Jsme svědky toho, že právě v nynější době státní podniky, jmenovitě dráhy, propouštějí po celých stovkách dělnictvo ne proto, že by jeho práce nebylo potřebí, ale prý proto, že na udržovací práce není finančních prostředků. Tímto postupem je nejen enormně rozmnožována armáda nezaměstnaných, odkázaných na podporu v nezaměstnanosti, ale znemožňuje se současně, aby takový dělník byl po celých 10 měsíců zaměstnán, čímž ztrácí i nárok na příspěvek.
To jsou nejvážnější nedostatky předložené osnovy, jež se úsilí našich zástupců v příslušných výborech nepodařilo odstraniti. Trváme však na tom, že neustaneme ve svém snažení, pokud nevynutíme zlepšení celého požitkového systému pronikavou novelisací platových zákonů č. 103 a 104 z r. 1926 ve smyslu oprávněných přání státních zaměstnanců. Podanou předlohu považujeme tedy jen jako přiznání se strany vlády a důkaz o neudržitelnosti citovaných platových zákonů, považujeme ji za prvý průlom do těchto zákonů prohlašovaných za neměnitelné. Způsob systemisovaných míst nevyhovuje, resystemisace nepomůže. Je potřebí změniti celý platový systém a vrátiti se k jedině spravedlivému automatickému časovému postupu. Jen tento způsob řádného a postačujícího honorování státního zaměstnanectva zajistí státu oddaný, spokojený, svým odpovědným úkolům s chutí a obětavě se věnující zaměstnanecký aparát. Odměna úměrná významu konané služby musí býti spravedlivá a jen ta je s to každého zaměstnance plně uspokojiti. Pak nebude potřebí zachovávati systém libovolných vánočních odměn, odvislých od dobrozdání představeného, budících u jedněch oprávněnou závist přiznáním Jich v nadměrné, neodůvodněné výši, u druhých pak spravedlivé rozhořčení bezdůvodným zkrácením nebo dokonce pominutím. Dosavadní způsob udílení vánočních remunerací zaváděl do poměrů státních zaměstnanců jen rozvrat.
Učitelstvu nedostalo se dosud žádných zvláštních odměn vánočních nebo novoročních v jakékoli formě. Je jen aktem spravedlnosti, že i této téměř padesátitisícové armádě veřejných zaměstnanců, dosud bezdůvodně v tomto ohledu přehlížených a odstrkovaných, dostává se vánočním příspěvkem toho, co se přiznává všem druhým kategoriím státních zaměstnanců. Bezpráví po léta na učitelstvu tímto páchané a trpce pociťované se podanou předlohou odčiňuje.
Ke konci svých vývodů nemohu opomenouti poukázati na neblahý průvodní zjev všech platových úprav veřejných zaměstnanců. Jakkoli se úpravy požitků konaly vždy teprve tehdy, když drahotou dávno byly předstiženy a jejich účinek již předem byl zkonsumován, přece každá pomoc zaměstnancům poskytnutá měla v zápětí novou zdražovací vlnu a stoupání cen všech životních potřeb i činží. A vlnou nové drahoty nebyli postiženi jen tito zaměstnanci, ale všichni konsumenti bez rozdílu vůbec. Čili, úprava požitků veřejných zaměstnanců měla vzápětí neodůvodněnou drahotu. Měl-li by se tento úkaz opakovati i nyní, byl by jakýkoli příznivý výsledek poskytovaného příspěvku již předem zmařen. Vláda má povinnost všemi prostředky postarati se o to, aby zdražovací horečce bylo zabráněno a tendence klesání cen životních potřeb byla udržena. Jinak neměl by gážista z vánočního příspěvku ničeho více než zvýšenou základnu pro vyměření vyšší daně z důchodu. A tu musím poukázati na zarážející fakt, že samo ministerstvo veřejných prací v dnešní tísnivé situaci státních zaměstnanců zvýšilo o celých 35 % ceny nájemného ve státních obytných budovách s platností od 1. července, tedy dříve ještě, než vánoční příspěvek byl zajištěn. Tímto opatřením je účinek zamýšlené pomoci předem anulován u gážistů-nájemců těchto domů. Máme vážné pochybnosti, zda toto opatření je odůvodněné v nynější době a zda není způsobilé vyvolati i u soukromých majitelů snahy o zvýšení činží a nové útoky na zrušení ochrany nájemníků. Zvýšením nájemného stal by se státní zaměstnanec zpravidla na nájemní byt odkázaný jen prostředníkem pro odvádění nájemného mezi majitelem domu a státem, který by takto vánoční příspěvek přiznával vlastně majitelům domů. Proto každý pokus o zvýšení činží musí býti kategoricky odmítnut.
V přesvědčení, že nynější vánoční příspěvek je jen povahy přechodné, že má přinésti neodkladně jisté materielní, byť i nepatrné zlepšení situace státních zaměstnanců a má býti platným jenom dotud, pokud našemu úsilí se nepodaří vady nynějších platových zákonů ze základu změniti, prohlašuji, že strana sociálně-demokratická bude pro návrh zákona hlasovati.
To bude též odpovědí na výtky předešlého pana řečníka, který napadl soudruha sen. Johanise, že nemysli to se státními zaměstnanci poctivě. (Souhlas.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Janík.
Sen. Janík: Slávny senát! Pred námi leží osnova zákona, poslaneckou smemovňou už schválená o vianočnom príspevku štátnym zamestnancom a učiteľom v činnej službe. Pôvodne to mal byť 13. plat na spôsob iných šťátov a u nás na spôsob súkromých podnikov. Výsledkom však kompromisnéhoj ednania, vládnych strán terajšej koalície miesto osnovy zákona o 13.plate predkladá sa nám osnova zákona o vianočnom príspevku vo výške 70 % základneho služného, počítajúč do toho tiež platové prídavky. U nás to už ináč byť nemôže. I tá najspravodlivejšia vec vinou rôznych polovičatostí a kompromisov sa zpotvorí, ako to vidíme i na prítomnej osnove zákona o 13. plate. Všetkému tomu, čo sa behom roku okolo tejto otázky sbehlo, kým sa z nej stala osnova zákona o vianočnom príspevku, po slovensky sa povie, že potily sa vrchy a porodily myš. Co sa v iných štátoch, ktorým naši pokrokári socialisti radi nadávajú do zpiatočnických, už dávno stalo samozrejmosťou, naša vláda, ktorá sa predstavuje a nechá titulovať sociálne pokrokovou, po jednoročnom potení neuskutočňuje z toho ani 50 %. Rakúsko, z ktorého naša panujúca byrokrácia odkukáva všetko a ktoré naši páni socialisti radi nazývajú reakčno-klerikálnym, už dávno uzákonilo pre štátne zamestnanectvo nie vánočný príspevok vo výške 70 % základneho služneho, ale úplný 100% 13. plat so všetkými vedľajšími príjmami. Naša panujúca byrokrácia si však berie príklad z Rakúska len v tom, čo je pre ňu samu osožné a čo je pre stredné a najnižšie zamestnanectvo škodlivé.
Ako sa prišlo na myšlienku 13. platu v Československej republike pre štátne zamestnanectvo? Slávny senat! I život našich politických strán ešte vždy je nemocný na demagogiu. Podľa toho vedúce strany našej vládnej politiky trpia veľkým nedostatkom potrebnej objektivity. Následkom toho trpí potom štát a najviac trpí občianstvo, ktoré sa v politickom chaose nemôže vyznať a v nevedomosti podporuje také strany, ktoré zakrytým spôsobom pracujú proti jeho záujmom. A v takejto situácii nachádza sa i štátne zamestnanectvo, ku ktorému v poslednom čase obracajú svoje falošné zraky i také strany, ktoré otvorene pracujú proti nemu. Z toho povstáva stranícka nemravnosť, demoralizajúca všetko občianstvo, ktoré ztráca tak smysel štátnosti a vernosti k tomu nášmu štátu.
Koľko je v našich zákonodarných sboroch zastúpených politických strán, všetky sa osvedčujú, že štátnemu zamestnanectvu, zvlášť železničiarom prajú, že nie sú nijako proti nim zaujaté a tak každá z týchto strán si privlastňuje, že ona bola prvá, ktorá prišla na myšlienku 13. platu. vianočný príspevok je naším vydobitkom a súdruha Meissnera - tvrdia sociál-demokrati.
>Pán dr Engliš: Trináste služné povoľujem jedine na nátlak ministra dr Frankeho,< tvrdia a agitujú s tým čsl. nár. socialisti.
Národní demokrati tvrdia, že ako každý mesiac má nejaký znak vo svojom strede, na pr. raka, rybu, že 13. mesačný plat bude mať > Ježka<. Agitujú, že 13. mesačný plat scvrknuvší sa len na vianočný príspévok sa uzákoňuje zásluhou národnej demokracie a jej posl. Ježka.
Také isté zásluhy o 13. plat si robí lidová, agrárna a dokonca aj živnostenská strana. Slovom všetky vládné politické strany podľa ich pretvarovania pracujú na zlepšení hmotných pomerov štátnych zamestnancov a železničiarov. Mala by tu teda byť akási jednotná vôľa, ktorú vo vláde nič nemôže hatiť, lebo všetky politické strany vládu tvoriace stoja na pr. za ten 13. plat, teda za tú jednotnú vôlu. A predsa miesto 13. platu robí sa tu zákon len o vianočnom príspevku vo výške 70 % základného služného. Miesto slušnej odmeny dáva sa tu len prepitné; miesto úplnosti robí sa tu polovičatosť až po zmrzačenie. Ako sa to srovnáva s tou snahou vládnych strán? Na to by sme prosili vysvetlenie. Marne by sme ho však čakali, nedostaneme ho.
Tu sa samé vládne strany osvedčujú z neuprímnosti a zavádzania tak železničiarov, ako aj všetkého ostatného štátneho zamestnanectva. Slávny senát! I keď sa hanbím za neúplnosť a kompromisné mrzačenie 13. platu, nech mi je dovolené vyhlásiť, že iniciatíva k 13. platu ako bola daná terajšími vládnymi stranami, tak bola daná aj Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Nespravodlivé rozdeľovanie remunerácií, a nespravodlivé rozdeľovanie mrazného po neobyčajne tuhej zime z r. 1928/29 na jednej a ustavičné volanie po náprave na strane druhe, čo sa opakovalo s roka na rok, v poslednom čase vytvorilo také pomery, ktoré sa voľajako musely riešiť a vhodne zlikvidovať.
Remunerácie a podobné odmeny sa neosvedčily, lebo panujúca byrokracia ich nerozdeľovala spravodlive. A toto nesprravodlivé rozdeľovanie vyvolávalo iba zbytočné roztrpčovanie medzi zamestnanectvom. Hľadal sa preto vhodnejší spôsob, ako odmeny zamestnancov miesto nespravodlivých a straníckych remuneracií. Z počiatku sa nevedely dohodnúť ani samé odborové organizácie, každá žiadala a navrhovala voľačo iné. Národní demokrati, ktorí majú vo svojej strane organizované takmer 80% vysokoškolského úradnictva, pridržiavali a pridržiavajú sa ešte aj dnes remunerácií, ktoré si vedelá vždy dobre medzi sebou rozdeliť jedna kasta. Čsl. nár. socialisti a socialdemokrati, tí obyčajne závodia vždy len o primát v demagogii. Agrárna strana a živnostenská, tí by najradčej železničiarom vzali aj to, čo posavád majú.
Medzi týmto nerozhodným kolísaním politických strán zamestnanectvo samo dalo iniciativu k trinástemu platu kategorickými protestami proti nespravodlivému systemu remunerácií. Politické strany, tie sa už tu len každá podľa svojho spôsobu - trinásteho platu ujaly ako dobrého agitačného prostriedku k parlamentným voľbám v roku 1929 medzi štátnym zamestnanectvom.
Bieda tak zvaného >Úspechu<. Slávny senát! Naša republika má 329.151 zamestnancov, na ktorých sa má vzťahovať zákon o vianočnom príspevku. Z toho je 49.413 učiteľov obecných a občianskych škôl, 102.074 štátnych zamestnancov a 177.664 zamestnancov štátnych podnikov, na ktoré sa vzťahuje zákon o obchodnom vedení č. 404 zo dňa 18. decembra 1922. Vláda počíta, že zákon o vianočnom príspevku si vyžiada nákladu Kč 298,181.800 a síce: Pre učiteľov 56 mil. 121.100 Kč, pre štátnych zamestnancov 108,157.000 Kč; pre zamestnancov štátnych podnikov 133,903.700 Kč. Podľa toho priemerne na jedného učiteľa by padlo Kč 1.135.75, na jedného štátneho zamestnanca Kč 1.054.10, na jedného podnikového zamestnanca - železničiara - Kč 752.08.
Železničným zamestnancom sa započítajú pri výmere vianočného príspevku i platové prídavky povolené usnesením vlády zo dňa 14. decembra 1927, ktoré sa považujú za súčiastku služného. Tu vláda počítá s obnosom 1,250.000 Kč.
Vianočný príspevok má patriť len tým zamestnancom, ktorí konajú vo príslušnom kalendárnom roku do dňa splatnosti príspevku aspoň 10 mesiacov službu pri tom sa nemá hľadieť k neprítomnosti v službe z dôvodov dovolenej na zotavenie, školských prázdnin, alebo platené študijné dovolené, pre nemoc, ďalej k dobe zákonnej neprítomnosti vo službe pre tehotenstvo, materstvo alebo z dôvodov prezenčnej služby vojenskej. Príspevok má patriť i zamestnancom, ktorí v dôsledku disciplinárneho odsúdenia budú vylúčeni zo zvýšenia služného.
Tu sa úmyselne zabudlo na neprítomnosť v službe následkom povinného cvičenia vo zbrani, ďalej na zamestnancov pomocných od odborov pre udržovanie dráhy, ktorí sú v zimnom, najnovejšie aj v letnom období vysadzovaní z práce. Totiž páni prednostovia odborov, ktorí za každú cenu šetria na vysoké remunerácie a odmeny z úspor, v zimnom období vysadzajú z práce pomocných zamestnancov preto, že cez zimu pomalu pracujú, v leťe ich vy sadzajú zas z práce preto, že pre teplo pomalu pracujú. Toto posledné bolo vynajdené pánom prednostom odboru v Nitre máme obavy, že nález bude napodobnený a j inými odbormi. V tomto prípade ide o vylúčenie z nároku na v ianočný príspevok takmer všetkých pomocných zamestnancov od odborov - o smluvných ani nehovoriac. Po tejto stránke je potrebné, aby § 1 osnovy zákona o vianočnom príspevku bol rozhodne doplnený.