Jestliže jsme my měli povolovací a zakazovací řízení, tož Anglie si to udělala velmi jednoduše. Její příslušný orgán měl posouditi, zdali té věci je potřebí, či ne, a zdali je potřebí ji ihned povoliti nebo zakázat. U nás jsme měli pro všechno kontingent. Musili jsme Francii, Anglii a Americe povoliti tolik a tolik. V Anglii se ani tak daleko nepustili.

Opakuji: Typický stát svobody obchodní a bezcelního systému, byl v tomto ohledu nejostřejší. Chci tím dovoditi, aby bylo jasno, že příčiny byly zde velmi ožehavé k těm opatřením, která vyrůstala a narůstala tím procesem poválečného života a dnes má býti a bude také zrušen. Opakuji: Je to pokus o osvobození mezinárodní směny. Jestliže někde se řeklo - bylo to v poslanecké sněmovně našeho parlamentu - že i to, když někdo u nás chce dělati tu politiku, aby nebyl k nám povolován jakýkoli dovoz, že je to vulgární merkantilismus, no, ať žijí doktriny! Pan profesor vysoké školy obchodní může si už dovoliti takhle to říci, nehledě ovšem k tomu, že orgán, ústřední orgán téže strany v témže čísle a na téže straně musil mluviti proti knedlíkovým reparacím. Každý dovoz mouky k nám je prý placením reparací! To myslím, že by mělo býti uváženo v každém jiném případě, a nejen při mouce. Je viděti, co znamená doktrina a posouzení praktického života a uvážení nutných opatření, že to vede k naprostým protikladům.

Já, při tom Všem, a myslím, každý, kdo má co dělati jako odborář s dělnickými zájmy, i když uctívám krásu doktriny, nemohu si pomoci a musím zde respektovati něco, co stojí vedle, a co je otázkou velmi živou. My u nás máme na příklad 4 továrny. Je to koncern Českomoravské se starou automobilkou, je to koncern Škodovky s automobilkou: v Ml. Boleslavi, je to Kopřivnická automobilka a je to Waltrovka, když nemluvím o těch malých, které nepadají nikterak v úvahu. Musím uvésti, že tyto 4 továrny zaměstnávají dělnictvo a úřednictvo cca 15.000. To je pro mne položka sociální, která se nedá jen tak přehlédnouti. Tedy je potřebí bráti na to určitý respekt. Tyto automobilky vyrábějí ročně 15.000 automobilů. Rozumí se, že nereflektujeme na žádný velký vývoz a také není nic rozumného, jestliže kterýkoli průmysl a kdekoli zakládá se proto, že mu kyne veliký vývoz, ježto jen málo to někde brnkne, nějaká nesrovnalost politická, z toho následuje zásah pro obchodní poměr, je po vývozu a průmysl si může hačnout. Pochopitelně, nereflektujeme na veliký vývoz. A je zajímavo, že Amerika, která vyrábí několikráte desetinásobně tolik automobilů než my, sama připouští vývoz na nejvyšší míru 13 %. U nás činí ten vývoz něco kolem 10 %, více nic, a běží tu pochopitelně o trhy domácí. A tu je přece zajímavo porovnati, jak to vypadá po této stránce. Sekl jsem již, že vyrábíme cca 15.000 automobilů ročně. Celá ostatní Evropa vyrábí 584.000 automobilů. Amerika s Kanadou, které tvoří tak trochu celek, poněvadž Ford na příklad je na kanadském území, v Detroitu, těsně na hranicích a tedy se s ním počítá jako s americkým průmyslem, vyrábí přes 5 milionů automobilů ročně. Když porovnáme našich 15.000 automobilů a Ameriku s 5 miliony automobilů roční výroby, kdežto celá Evropa vyrábí 584.000, tedy myslím, že je tu pro člověka, který nechce býti úmyslně slepý, viditelným nebezpečí, které může následovati. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Vedle toho, jak jsem již řekl, Amerika se brání, aby měla vývoz větší než 13 % při tom kvantu výroby 5 milionů automobilů, vyváží 550.000, a to všude tam, kam může. Nechci říci, že je vyváží jen do Československa. Ale zde je viděti ty možnosti. Jakmile zrušíme kontingent, to dovolené číslo, které se může k nám dovésti podle ženevských úmluv, postavíme tím svobodu obchodu, svobodu hranic, a když Amerika bude chtíti a budou-li jí Škodovka nebo Českomoravská překážeti, tak je jednoduše zavalí. A nechci říci, že by se to stalo a tempo, ale myslím, že určitá opatření budou potom velice brzy nutna.

My jsme měli kontingent s Francií. Francie směla k nám dovézti 800 automobilů, Amerika 1.800 až 2.000. Amerika měla to číslo pohyblivé. Je zajímavo, že z tohoto kontingentu, který politicky Francii nikdy nevyhovoval a která také využila svého politického postavení a často u nás reklamovala větší číslo toho kontingentu, vyčerpala z těchto 800 automobilů tak asi 350, tedy nevyčerpala celého čísla toho kontingentu. Nemusíme se proto Francie báti. Její automobily se na našich silnicích neosvědčily. Ale musíme se báti Ameriky. Má-li kdo za to, že toto chránění našeho průmyslu je tak trochu protipřirozené, ať se nemýlí. Já to jistě nemyslím ani politicky ani nábožensky ani jinak. Nejsem antisemita. Ale je, bohužel, zjištěno, že jsou to bohatí pražští židé, kteří si nekoupí naši dobrou Grandku za 115.000, ale sáhnou po Bugatce, která stojí čtvrt milionu. Koupí si raději americký automobil, který je více než dvakrát tak drahý. To je zvláštní libůstka, poroučeti se jim nedá. Nemají-li pro stát, já nechci říci, který má býti jejich vlast -- co pak je pro bohatého žida vlast -, ale když už tu je, tak aby počítal s tím přirozeným vlastenectvím, to my mu nedáme. A proto proti této svévoli musí zde býti nějaké opatření. Nemůžeme předepisovati, aby bohatý člověk nevyhodil zbytečně čtvrt milionu. Co nám do toho, ale my tím trpíme.

Tyto věci musíme míti na zřeteli.

Mluví se o naší technické neschopnosti. Pamatuji se, že v roce 1925 když jsem posledně plaidoval pro úpravu cel proti lomu ženoucímu se na nás dovozu cizích automobilů a když jsem uváděl číslici úředníků a dělníků zaměstnaných při tomto průmyslu, vytýkalo se nám, že chráníme neschopný průmysl. Ba ne! Ale uvážíme-li, že jsou tu věci, které na automobily dovážeti musíme a že jejich clo činí až 80 % z ceny, tedy z hodnoty, hodnotné clo, vidíme, že je to prapodivná celní politika, když na příklad na dovezený automobil je 43 %, ale na součástky, na jichž výrobu se nesmíme ani odvážiti se zaříditi, poněvadž bychom neměli kam náš průmysl dávati a ven nemůžeme s tím počítati proti zavedeným podnikům americkým, anglickým a německým, musíme platiti ohromná cla!

Chci tím říci, že sice máme tady tak zvané katastrofální opatření ve čl. V této úmluvy, ale já se obávám, že bude brzo neúčinné, poněvadž je tu volné uvážení, kdy je ho potřebí, kdy se ho má použíti, jak dlouho má platiti. A víme, že někdy ta politika mívá až příliš mocenský osten a ten silnější obyčejně vyhrává, ten silnější má právo za toho slabšího mysliti, i když slabší je moudřejší, a uvažovati, když se také s jedné strany říká, že naše stanovisko k ženevským Úmluvám není dosti uváženo.

Bohužel, uvažoval za nás někdo jiný. My se nebráníme docela otevření hranic a světa, ale konstatuji: stále nám tu bude ležeti na zřeteli a na svědomí oněch 15 tisíc lidí zaměstnaných jen v automobilkách, když za žádný jiný artikl nechci zatím mluviti. To stále musíme míti na zřeteli. Jakmile se projeví - a článek V. Úmluvy nám dává na to právo - takový případ, že bychom mohli automobilky posaditi na chvilku a zni-čiti existenci 15 tisíc lidí, tedy již teď je potřebí náš parlament na toto nebezpečí upozorniti, aby potom nebyl v daném okamžiku nepružný a kostnatý, jako se to projevilo v daném případě v poslanecké sněmovně.

Mluvilo se o drahotě našich automobilů. My máme naše indexní čísla. Ať mně někdo hledá průmysl, kde by bylo indexní číslo 51/4. To jsou traktory pro hospodářské potřeby. Indexní číslo je 5 1/4 a v některých případech i méně. Proč si někdo nevzpomene na nábytek, když se vytýká tomu průmyslu. U nábytku máme indexní čísla mezi 15 až 20 a u traktorů je indexní číslo 5 1/4. Ať se neříká, že je to přílišná drahota a protekce naší výroby. To není pravda, když ten index je nejvýš 8. Myslím, že se domácí potřeba může docela dobře krýti a spokojiti se s tímto cenovým stavem, poněvadž to není žádná nadsázka a privilegium.

To jsem považoval za nutrie podotknouti k této předloze a zejména ukázati na článek V. ženevské Konvence a upozorniti již dnes obě komory parlamentu, toť se ví, v našem případě prakticky senát, na to, aby v daném případě, který, myslím, velmi brzy po prohlášení tohoto ustanovení nastane,aby bylo dosti pružné k opatřením, která budeme co nejspíše a co nejdříve potřebovati.

Třeba, že jsem kritisoval toto opatření, považoval jsem to za věc svého svědomí a za nutnost, a prohlašuji ke konci, že moje strana bude hlasovati pro. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Pánové! Předložený návrh k ženevské Konvenci není nic jiného než snaha zabrzditi rozklad mezi kapitalistickými státy, snažiti se zabrzditi zostřenou konkurenci, kterou v zájmu určité kapitalistické skupiny v nynějším právním řádě musejí chtě nechtě tyto určité kapitalistické skupiny proti sobě prováděti.

Před světovou válkou skončily celní války válkou světovou, v níž zahynulo přímo 11 milionů a nepřímo rovněž 11 milionů lidí. Dnes, v době, kdy nynější soukromokapitalistický systém je vzhledem k tomu, že se využívá racionalisace a vymožeností vědy a techniky v zájmu jednotlivců, bezpodmínečně odsouzen k zániku - nemá-li býti lidstvo vrženo o celá staletí zpět - klamete všichni vy, kteří takové předlohy zákona předkládáte, ve svých listech věřící veřejnost, že je možno ještě zachytnouti se v tom tonoucím systému nějaké větévky - a když jinak ne, i břitvy, aby se neutopil.

O ženevské Konvenci - byl jsem toho svědkem při jejím projednávání v zahraničním výboru - i pánové z kapitalistického tábora tohoto zákonodárného sboru přiznávají, že přes to celoevropské ujednání ženevské Konvence snaží se jedna skupina určitého státu druhou skupinu obývající hranice jiného státu oklamati, ošiditi, podvésti. Když mluvčí strany českého průmyslu a bankovnictví, strany národně demokratické, musí přiznati, že vidí osten této ženevské Konvence v tom, že velké státy chtějí na každém místě a v každém čase jenom hospodářsky těžiti ze států malých, je tu potřebí lepšího potvrzení pro to, co my o této Konvenci píšeme, mluvíme a tvrdíme, že jejím účelem není nic jiného než zmásti širokou veřejnost, poněvadž předložiti skutečný obraz dnešní nemohoucnosti soukromokapitalistického systému lidem pracujícím, ať manuelně nebo duševně, předložili perspektivu do budoucnosti všem pracujícím malorolníkům a maloživnostníkům je pro kapitalistický systém krajně nebezpečné. A proto musíte tyto lidi, kteří tvoří v každém státě více než 80 % obyvatel, klamati takovýmito domnělými dohodami, aby věřili, že se těmito dohodami odklízí určitá rivalita mezi státy anebo snad napjatá nálada, která by mohla event. skončiti tragičtěji.

Ženevská Dohoda je něco jako malý úvod anebo předehra v tom dalším plánu Briandově o Panevropě. Už jsem zde o tom stručně mluvil, nebudu se tedy dnes o tom rozšiřovati. Dnes je v Evropě krajní napětí nejen hospodářské, nýbrž i politické. Přečtěte si dnešní pondělníky, co píšou o řeči sekretáře italských fašistů Turattiho, že válka mezi Itálií a Francií je nevyhnutelná. A všichni posluchači křičí po Turattiho řeči: Sláva Turattimu, musíme dostati Nizzu a Savojsko atd. atd. Tedy nejen že byly do krajního ostří vyhraněny hospodářské protivy, ale imperialisté rázu Turattiho a Mussoliniho už se nemohou ani dočkati nějaké zápletky, na druhé straně zase ti nejsou tak otevření, aby to řekli na plných sto procent, nýbrž činí opatření buď pro výboj nebo tuhou obranu uvnitř svých zákonodárných sborů a ministerstev. V době takového zostření mezi kapitalistickými skupinami, kdy hrozí politická situace znovu propuknutím války mezi imperialisty, vyskytne se naivní plán tvořiti zde kromě Ruska ze všech ostatních států federaci evropských států, Panevropu.

Už jsem jednou řekl s tohoto místa, že by to nebylo odsouzeníhodné, kdyby nebylo toho ostnu a kdyby se v měšťáckých státech Evropy provedlo odzbrojení. Ale jestliže se má tvořiti svaz evropských států a na druhé straně má býti tento svaz až po zuby ozbrojen, má vydávati 100 milionů Kč ročně na vyzbrojení a na opatření vraždících zbraní armádě, pak nepřesvědčíte žádného jen trochu objektivně situaci posuzujícího člověka, že tento svaz má svůj osten obrácený proti Americe jistě ne, třeba že je nejnebezpečnějším hospodářským činitelem v hospodářské konkurenci světové, proti té ne, nýbrž proti prvnímu socialistickému státu, který přes všechno prorokování, ať už to prorokování šlo ústy Tomáše Masaryka nebo Eduarda Beneše před 10, 12 lety, se ne-zhroutil, nýbrž, o kterém musil přiznati sám Tomáš Masaryk, že určité vymoženosti a určité zdokonalení tamější výroby je nutno přiznati ve Svazu sovětských socialistických republik. Vážení, a právě proto, že rafinovanou cestou připravuje se tento útok, že se skrývá pravý cíl předkládaných předloh podobných, jako je ženevská Konvence, že se skrývá pravý účel Panevropy, odhalujeme a dokazujeme vám, že lidstvo nemůže jíti jinou cestou než vyvlastniti Petschky, Weinmanny a Bati a sebrati jim, co nakradli, a dáti těm, kteří to vystavěli, vybudovali. Právě proto, že poukazujeme lidstvu na nejsprávnější cestu a připravujeme naše proletáře pro případ největšího zločinu kapitalistického světa, pro případ války proti Sovětské republice, že připravujeme proletáře k vyvolání občanské války ve všech kapitalistických státech, proto právě jsme pronásledováni, pro nic jiného!

Za týden máme míti v Hodoníně sraz naší jednoty proletářské tělovýchovy. Já jsem vychoval hezký počet dětí a nikdo mi od toho presidenta, papeže a faráře nedal na to ani krejcar, a najednou byrokrat zakáže, aby moje děcko, které je povinno školou, šlo s taťkem a matkou tam, kam oni tíhnou srdcem. Co je to demokracie? Na jedné straně dáváte subvence na podobné tělocvičné jednoty D. T. Jákům a na druhé straně, kdy my nechceme nic - hanbili bychom se, kdybychom brali subvence, my si to, strana nejchudší, sami za těžkých podmínek budujeme, co jiní mají zaplaceno z veřejných fondů - přijde k nám ten byrokrat a zakáže: Ten Ladislav, ta Mařka a Věra Mikulíčkovi, ta jeho děcka s taťkem a matkou jíti nesmí! Ať si jde Mikula do Hodonína sám.

Proč o tom mluvím? Poněvadž takových dětí by tam mělo přijíti několik tisíc a zvůlí byrokratů se to zakazuje.

Vážení, nebylo by to možné, kdyby nebyli socialisté všech směrů zradili - když již ne socialistické, alespoň své pokrokové zásady. Bylo by to někdy zakázáno? Co byla organisace sokolská? Nebyla to velezrádná organisace proti starému rakousko-uherskému mocnářství? Což uvnitř této organisace nekuly se plány, jak odervati kus území rakousko-uherské monarchie a změniti tam právní řády? Tam se osnovaly činy, na něž podle trestního zákona o velezradě byl trest smrti. Zakázaly rakousko-uherské úřady sokolským organisacím jejich činnost? A proto my bezohledně - dělejte si s námi co chcete - těmto vašim byrokratickým zákazům se nepodvolíme. My si své děti povedeme při svých komunistických slavnostech za ruku, poněvadž jsou naše a když pošlete proti nám ozbrojenou policii nebo četnictvo, nenecháme děti vyrvati z rukou matek a otců. Co jsou dnes ostatní tělocvičné organisace. Sokolové, D. T. Jáci, Orli? Čistě exponenti nynějšího sociálfašistického vládního systému. Poněvadž víme, že dělník sociálně-demokratický a česko-socialistický nemá o nic větší mzdu v továrně, o nic levnější nákup mouky, šatů a bot, že stejně trpí, proto je naší povinností, abychom těmto lidem zklamaným vůdci, kteří zapomněli své lepší minulosti proletářské a třídní, připomněli, kde jest jejich řada.