Jak dnes věci jsou, musí býk, který je licentovaný, míti 2 věci: rodokmen a legitimaci. Rodokmen se mu ještě odpustí, jestliže má legitimaci - samozřejmě zelenou. (Veselost.) To je, musí původem býti od dobrého našeho člověka - rozumíte, co tím myslím. Kdyby
byl na všechny 4 nohy chromý, jakmile má legitimaci, je dobrý, ale kdyby byl nevím jaký, kdyby byl pozlacený, nemá-li legitimaci, nemůže býti licentován. (Sen. Sechtr: Do nebe se také bez vaší legitimace nikdo nedostane! - Veselost.) My nevydáváme žádné legitimace ke vstupu do nebe, z toho nebe si nedělejte žádné blázny, poněvadž, až staneme před tím nebem, myslím, že nám bude všem hodně úzko. Ta věc se nedá oddisputovat, odesmát. To jsou příliš vážné věci, než abychom jimi chtěli nějakým způsobem zde paradovati. (Výkřiky.) Jisto je, že lid velmi těžko nese provádění zákona o plemenitbě. Bylo by potřebí, aby páni z ministerstva zemědělství vyšli si tak ven a poslechli lid. >Přírodě rtům nakloňte sluch<, pánové, nakloňte sluch, co lid o tom soudí. Dnes řádné tele do krávy stojí 100 Kč; na jedné straně problematickým způsobem chceme řešiti krisi živočišnou, ale zatím zatěžujeme tu produkci již tím prováděním zákona o plemenitbě. Konečně toto tele do krávy přichází příliš draho, nebo tele vůbec mizí, poněvadž dnes se to děje tak, že je to ku podivu. Zaveďte nějaké šetření a uvidíte, co krav zůstává jalových, poněvadž není zde dobře možná volba plemeníka a poněvadž lidé mají to domnění, že musejí vésti krávu k tomu býku, který je v obci, a že nemohou vésti jinam, následkem toho obíhají se krávy třikrát, čtyřikrát až sedmkrát. (Hlas: To jsou jiné příčiny!) Já vím, pane kolego, zrovna tak mně to vytmavili v ministerstvu zemědělství, že tato příčina zde není. Ale proč nebyly dříve ty příčiny, proč jsou teprve teď? Doufám, že pan ministr zemědělství, který s velikou námahou přičinil se o projednání cel, jak na ochranu rostlinné produkce, tak i na ochranu živočišné produkce, má tolik dobré vůle, že se přičiní, aby tyto věci spravil.
Navrhovaný zákon není všeobecným lékem, je, řekl bych, injekcí pro nemocného člověka, je to něco, co má trochu vzpružiti náš hospodářský život, ale takovým všeobecným lékem to není, těch léků je potřebí více. (Výkřik.) Pane kolego, co mluvíte o malozemědělci, nesmíte zapomenouti na jedno, co pan kol. Petřík vypočítával, kolik z cel zisku bude míti malozemědělec, to se nemůže bráti tak doslovně. Malozemědělec, který má 10 korců pozemků, ten je zároveň zemědělským dělníkem, a ten si musí přivydělati. A přivydělati si může jenom tenkráte, když ten větší zemědělec utrží. Kdybyste přišli do našeho kraje, nenajdete tam dnes člověka, který by neměl co dělat. Proč? Poněvadž lidé mají pár grošů z dřívějška a poněvadž tyto zanedbané chalupy za války se musejí dneska přestavěti, tedy se staví mnoho a v důsledku toho ten malý zemědělec může nalézti práci u zedníků, nebo je vyučený zedník a tesař, takže má co dělati. Ale jak dlouho ti lidé budou dělati, jak dlouho to vydrží z těch nepatrných úspor, když nový příjem by nebyl? Není to správné jenom vypočítávati, kolik malý zemědělec z toho může získati. Pamatujte si, že vedle, bohatých jsou všichni ostatní chudí a chudák se může přiživiti jen u zámožného, ale u chudáka se nepřiživí nikdo.
My si přejeme, aby každý zemědělec, ať malý, ať velký, mohl žíti, a i ten, kdo není zemědělec. Od toho většího zemědělce může očekávati živobytí další. Předpokládám, že se najdou prostředky, jak by se dospělo k řešení krise zemědělství nejen k prozatímnímu, jak to nyní děláme, ale k definitivnímu řešení krise, a v této naději s radostí budeme hlasovati pro tento zákon, budeme hlasovati pro něj tím spíše, poněvadž je to zákon, na němž jsme sami spolupracovali, je to zákon, který naše strana právě tím svým prostředkováním mezi dvěma, řekl bych, krajními protivami, mezi stranou republikánskou a stranou socialistickou umožnila. Pravda, není to ideální dílo, poněvadž je to dílo kompromisu, a jako každý kompromis je chudý, je i tento zákon chudý, ale lépe něco kyselého, než nic sladkého, jak praví staré přísloví. Doufáme, že právě jako z kyselých věcí se mohou udělati věci sladké kvašením a dopřáním času, najde se i zde čas, a neosvědčí-li se plně toto opatření, bude zde tolik dobré vůle, abychom příště mohli udělati to, co dnes neuděláme, tak aby se zemědělskému stavu a tím i ostatním lidem v tomto státě žijícím pomohlo k rozvoji a blahobytu. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kianička.
Sen. Kianička: Slávny senát! Na zachránenie živočíšnej produkcie v našom štáte a na zmiernenie hospodárskej kríze predložila vláda tento práve prejednávaný návrh zákona, ktorým sa zvyšuje colný sadzebník na cudzozemský, sem dovážaný dobytok. Na oko návrh tohoto zákona má byť obmezením dovozu dobytka tak, aby do ohľadu prišla v prvom rade domáca živočišna produkcia. Celkom, správne stanovisko, ale keď uvážime, že na dnešnú dobu nie sme sebestační ani len v hovädzom dobytku, tým menej v bravčovom dobytku, je otázkou, keď zvýšením ciel obmedzíme dovoz dobytka, doma nebudeme sebestačnými, či nepôjdu rapídne ceny dobytka v tuzemsku do výšky.
Dosiaľ každý nepredpojatý človek uznať musí, že cudzozemský dobytok, sem dovážaný, bol akýmsi regulátorom cien dobytka i mäsa tuzemského. Je samozrejmé, že keď na jednej strane ceny nášho obilia klesajú na valorizovanú predvojnovú cenu, že hospodár hľadá úhradu na druhej strane, to jest na zvýšení cien dobytka.
Ale je nepochopiteľné, keď žijeme v ére všeobecného zľavnenia potravín, že dvíhať sa bude cena tak závažnej potraviny, ako je mäso a tuk. Dodnes boly ceny mäsa a tuku tak štabilisované v celej našej ríši, že boly prístupné dľa nákupných pomerov hoďas i v obmedzenej miere i sociálne najslabšej čiastke verejnosti konzumentskej. Stredným vrstvám národa bolo mäso hlavnou a nevyhnuteľnou požívatinou.
Som plne presvedčený o tom, lebo hovorím zo svojej životnej zkúsenosti, že naši hospodári zvýšia ceny u tuzemského dobytka a nasledovať bude zvýšenie ceny jednej z najnepostrádateľnejších požívatín a konečný následok tohto všetkého: výpad žurnalistiky a neinformovanélio konzumenta na stav reznícko-udenársky.
Tu vopred ako jediný zástupca tohoto stavu v zákonodarnom sbore protestujem proti upodozrievaniam a obviňovaniam môjho stavu ako zdražovateľa mäsa, ač práve tento stav podľa jeho početnosti a daňovej zaťaženosti zasluhuje, aby mal v budúcnosti početnejšieho zastúpenia.
Politické strany, ktoré takmer všetky vábia a chytajú živnostníkov, mäsiarov a údenárov vo svoje t. zv. živnostenské odbory, maly by si brať príklad od živnostenskej strany, ktorá mala porozumenie pre tento stav a pracovala všade a vždy zaň.
Poteraz daly zastúpenie mizivé t. zv. Auslag-živnostníkom a tak vyzerá potom i práca za živnostensko-obchodný stav týchto strán a príde doba, že zavádzané živnostníctvo prehliadne túto demagógiu a príde k svojmu presvedčeniu.
Vliv živočíšnych ciel sa pozdejšie ukáže. Prehlasujem, že my nemáme záujem na zvyšovaní cien životných potrieb, ba práve naopak, máme záujem na tom učiniť ceny životných potreb prístupnými najširším vrstvám ľudovým, poneváč tým rozširujeme okruh konzumentov, čo je i v záujme našom. Není-li nám to možné, leží príčina inde, ktorú odstrániť prez veškerú našu snahu nie je v našej moci. Široká verejnosť nie je oboznámená s pravým stavom veci, a jesíli i niektorí zákonodarci nechcú znať motívy tejto príčiny, nemôžeme sa diviť, že neinformovaná, alebo špaťne informovaná verejnosť ukazuje na reznícko-udenársky stav ako na zdražovateľa. Ako merítko stavia naporád rozdiel cien nákupných živej váhy a cien predaja mäsa. Už viacraz poukázal som tu na veľké zdanenie mäsa štátom, zemou, obcou a horentnými porážkovými a zveropolicajnými poplatkami, tak isto poukázal som na nespravodlivé a žiadneho zákonného podkladu nemajúce vyberanie potravnej a obratovej dane pri hovädzom dobytku v 67 % mäsa, pri bravčovom dobytku 90 % atď., a práve pre túto nespravodlivosť a jej odčinenie podal som rezolučný návrh, ktorý bysom si prial, aby pán minister financií ho pri stanovení prevádzacieho nariadenia tohoto zákona do života uviedol.
A teraz kúsok štatistiky: Včera v národohospodárskom výbore zástupca ministerstva financií rozprával nám - abysom sa vulgárne vyslovil - báchorky o tom, že zvýšenie cla priniesie nášmu štátu 16 mil. Kč. Ja som si dal na tom záležať od včerajška a zistil som, že veci sa majú celkom inak. Bral som dáta podľa štátneho štatistického úradu, kde sa vykazuje dovoz dobytka do našej ríše. Zvýšený colný príjem štátnej pokladne prepočítaný na základe mesačného prehľadu zahraničného obchodu Čsl. republiky č. 12 z r. 1929 o dovoze jatečného dobytka hovädzieho, telat a bravčového. Dosavádny výnos daní a úbytok daní pri povolení snížených daňových sadzieb.
R. 1929 dľa štátneho úradu štatistického bolo dovezené 24.818 kusov volov. Počítané priemernou váhou len 500 kg, dosavádna sadzba činila 405 Kč za kus, teraz ale dľa nového colného sadzebníka zvyšuje sa na 600 Kč za 100 kg, t. j. tedy na l kus vo váhe 500 kg 1.300 Kč. Rozdiel v sadzbe obnáša 895 Kč viacej ako doposavád. Zostane-li tedy dovoz volov behom t. r. na stejné výši ako v r. 1929, t. j. 24.818 kusov, bude činiť zvýšený colný výnos 22,212.110 Kč.
Porážkových kráv bolo dovezené r. 1929 16.727 kusov. Stará sadzba 238 Kč za kus, nová sadzba 240 KČ za 100 kg. Počítame-li priemernú váhu l kusu živej váhy 400 kg, činí clo nové celkom 960 Kč, je tedy zvýšený colný poplatok u jednoho kusu o 722 Kč a poneváč bolo dovezené celkom 16.727 kusov, bude pri stejnom počte dovozu činiť zvýšený colný výnos 12,076.894 Kč.
Býkov bolo dovezené 3.827 kusov. Stará sadzba za kus 272 Kč, nová sadzba 267 Kč za 100 kg. Počítáme-li priemernú váhu jedného kusu 450 kg, činí zvýšenie u jedného kusu 929.50 Kč a celkový zvýšený colný príjem bude činit 3,557.196.50 Kč.
Mladého hovädzieho dobytka bolo dovezené 27.194 kusov. Stará sadzba 151 Kč za kus, nová sadzba 210 Kč za 100 kg. Počítame-li priemernú váhu jedného kusu 200 kg, činí zvýšenie u jedného kusu 269 Kč a celkový zvýšený colný príjem 7,315.186 Kč.
Teliat bolo dovezené 24.958 kusov. Stará sadzba za kus 44 Kč, nová sadzba za 100 kg 210 Kč. Počítame-li priemernú váhu 50 kg jednoho kusu, činí zvýšenie u jednoho kusu 61 Kč a celkový zvýšený colný príjem 1,522.438 Kč.
Rekapitulácia: zvýšený colný výnos pri predpoklade stejného dovozu hovädzieho jatečného dobytka a teliat, ako bol v roku 1929, je teda nasledujúci: Voli, kravy, byci, mladý dobytok a teľatá 46,683.824.50 Kč.
Bravu do 10 kg dovezené bolo 216 kusov. Stará sadzba 11,50 Kč za kus, teraz činí 5 Kč za 1 kg. Vezmeme-li priemernú váhu jedného kusu 7 kg, činí nová sadzba 21 Kč, tedy zvýšenie o 9,50 Kč. Celkový zvýšený colný výnos činí 2.052 Kč.
Bravu od 10 kg do 80 kg bolo dovezené 261.794 kusov. Stará sadzba 91 Kč za kus, činí teraz 3 Kč za l kg. Keď počítame priemernou váhu jednoho kusu asi 65 kg, činí nová sadzba 195 Kč, zvýšenie 104 Kč a zvýšený colný výnos 27.226.576 Kč.
Bravu od 80 do 120 kg bolo dovezené 383.529 kusov. Stará sadzba činila 84 Kč za kus a teraz 5 Kč za jeden kg, priemerná váha l kusu 100 kg. teda zvýšenie o 216 Kč na kuse, tuná zvýšený colný príjem robí 82,842.264 Kč.
Bravu vyše 120 kg dovezené bolo 151.648 kusov. Stará sadzba 122 Kč za kus, teraz priemerná váha l kusu je 150 kg. Zvýšenie poplatku 3 Kč za l kg, teda o 328 Kč na jednom kuse, čo znamená celkový zvýšený colný výnos 49,740.544 Kč. Spolu u bravečného dobytka činí tento zvýšený colný poplatok 159,811.436 Kč, S hovädzím dobytkom činí to celkom 206,495.260.50 Kč. V tom není započítané clo z oviec, ktorých bolo dovezené v roku 1929 30.814 kusu, ako aj clo z byvolov, ktorých bolo dovezené 44 kusov a z plemenných býkov, ktorých bolo dovezené 28 kusov, takže celkový efekt je ešte značne väčší ako 206 mil. Kč.
Podľa zprávy Štátneho úradu štatistického za r. 1930, č. 20, obnášala výroba a spotreba mäsa a tukov v r. 1928 520,129.200 kg, z nichž bolo zaplatené na obratovej dani po 30 hal., na potravnej dani po 20 hál., na mestské prirážky pri dovoze tohoto mäsa do t. zv. uzavretého územia - Praha, Brno, Bratislava - po 10 hal. zemskej prirážky a 15 hal. mestskej prirážky. V Prahe bolo v uplynulom roku preplatené 74 mil. kg mäsa. Zdanená váha je o 25 % vyššia, zaplatilo sa tedy okrúhle za 100 mil. kg po 25 hal. 25 mil. Kč zemi a mestu, z ktorých 25 mil. Kč polovička prichodí na Brno a Bratislavu a polovička na Prahu.
Hovädzieho mäsa bolo v r. 1928 v celom štáte 189,936.200 kg, loja 12,515.000 kg, spolu 202,451.200 kg. Dosavádny výnos z hovädzieho mäsa a loja zkonsumovaného v r. 1928 obnáša 101 mil. Kč. Keď počítame zdanenie 67 % živej váhy, ako dosavádny zákon o potravnej dani to určuje, bude-li sa budúcne počítať len 50 hal. zdaniteľnej skutočnej váhy, znamená úbytok okrúhle zmenšený výnos 17 mil. Kč na obratovej a potravnej dani. V tom je tých 17 %, ktoré štát Československý už 11. rok vyberá na mäsiaroch a udenároch a pri prejednávaní tohoto zákona, keď tu sa donáša štátnej pokladni, ako som dokázal štatistickými dátmi, vyše 200 mil. Kč a keď ten štát výbere tých 17 % od tých mäsiarov a údenárov celkom bez akéhokoľvek zákonitého a spravodlivého podkladu, je celkom oprávnená rezolúcia, ktorú som podal, aby platenie na život bolo len 50 % mi počítané. Bravčového mäsa bolo zkonsumované a oplatené v r. 1928 v celom štáte 181,857.900 kg, k tomu sadlo 50,711.700 kg, spolu tedy 232,569.600 kg. Doposiaľ vynieslo toto 116 mil. pri zdanení 90 % živej váhy. Keď bude zdanenie o 10 % menej, ako som to naznačil, že jednostokilový brav posiaľ bol platený 90 kg mäsa, to neobstojí prosím, poneváč je úplne vylúčené, že by 100 kg brav ztratil len 10 kg na živote. Ja som nešiel ďaleko. Ako z celej štatistiky, ktorú som uviedol je zrejmé, išiel som u váhy dobytka na minimum a tiež tuto išiel som na minimum a žiadal som 20 %, tedy 100 kg brav že by ztratil 20 kg na živote. Keď bude o týchto 10 % menej vzaté, to bude znamenať okrúhle zmenšený výnos na dani potravnej a obratovej cca 11 mil., dohromady tedy u hovädzieho jatečného dobytka a bravú žiadame 28 mil. Táto diferencia bude mnohonásobne krytá zvýšeným výnosom cla, ako je to vyše uvedené, z tých 206 mil., takže zbýva ešte zvýšený výnos štátnej pokladni 178 mil.
Panovia, abysme boli spravodliví, tieto colné sadzby každopádne omedzia dovoz dobytka do našej ríše, ale keď počítame spravodlivé, omedzia ho snáď v 50 %. V 50 % dokázané bude výsledok efektu zvýšených štátnych príjmov bude určitý. I tehdy zůstává štátnej pokladne výše 100 mil. Kč a je požiadavek v rezolúcii označený celkom oprávnený, keď nezaťaží nijako štátnu pokladňu, ale z výnosu tohoto zostane ca 70-80 mil. plus. Krivda, ktorá je páchaná na mäsarsko-udenárskom stave, takto bude odčinená. Nech sú tie výstrely revolverov či v Čechách, či na Morave alebo na Slovensku, už ráz mementom pre finančnou správu ku kroku tomuto spravodlivému, ktorými výstrelmi zhasínajú životy mäsiari a údenári vyšlí na mizinu nesmiernym a nespravodlivým zdanením. Krv kolegu Jásaiho v Košiciach, známeho úsilovného človeka, ktorý podrezal krk sebe, ale zároveň svojej ženy, poneváč prišiel na mizinu... (Sen. Nentvich: Ale ostatní bohatnou!) Prehlašujem, pane kolego, že v Košiciach medzi mäsiarmi a údenármi až na dva sú všetci proletári.
Vážený senát! Ja prehlašujem menom celého stavu mäsiarsko-udenárskeho, že nechceme žiadny dar. (Hlas: Vždyť nemá ani plnou moc za ně mluviti!) Ja mám ovšem právo za ne mluviť, poneváč som predsedom ríšskeho sväzu mäsiarov a údenárov a ako taký si toto právo nárokujem a právom za reznícko-udenársky stav hovorím.
Prehlašujem, že nechceme žiadny dar, ale že chceme zaplatiť štátu, čo mu vo skutočnosti patrí. Ďalej prehlasujem, že za odstránenie a napravenie krivdy na tomto stave páchanéj hlasujeme za návrh tohoto zákona. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Slovo má dále pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Pánové, zákony, které tato z říjnových voleb vyšlá koalice soustavně uskutečňuje, jsou skutečně soustavným útokem na životní úroveň všech pracujících, kteří nemají dosti životních prostředků, aby mohli krýti své denní potřeby ze svého jmění.
Nynější koalice, v níž sedí přece přes 90 sociálfašistických zástupců, vymačká zákony odhlasovanými počínaje prosincem loňského roku a konče tímto dnešním zákonem, z kapes konsumentů více než 3 1/2 miliardy Kč jenom obnovením zákona o dani z obratu a odhlasovaným již zákonem o clech obilních a nyní zákonem o clech živočišných.
Já nevím, a nedovede to nikdo se zdravým soudným rozumem pochopiti, kde se může zastaviti toto ožebračování pracující třídy. Denně bída, která v tomto státě přímo živelně zuří, bere si za oběť spoustu sebevrahů a spoustu vrahů, kteří mnohdy ze zoufalství tak učiní, když nemohou nikde jiný zdroj příjmu najíti. Připomněl jsem tu již jednou případ dělníka Duba, který přepadl faráře u sv. Tomáše, když tři dny nejedl. Lidé, když nemohou nalézti příjem několika korun, odváží se k tomu, co se tresce podle nynějšího zákoníka trestního ztrátou hrdla.
Dnes se s klidem - a řeknu zrovna s nezájmem - u vládní koalice navalují na bedra konsumentů nová břemena, která, jak předešlý řečník snažil se statisticky dokazovati, zase vyplundrují z kapes konsumentů na 300 mil. Kč. V plánu je zvýšení dopravních tarifů osobních, poslední noviny píší o zvýšení tarifů poštovních, delší dobu již se vede boj za zdražení piva. Kryje se to před konsumentstvem, že to tak katastrofálně nepostihne konsumenty, poněvadž prý, bude-li míti pro konsumenty býti zdraženo pivo podle Bechyňovy formule, musí pivovary předložiti kalkulaci vládě, aby tato propočtla, je-li zvýšení piva v konsumu oprávněné.
Mluvil jsem zde před týdnem o křiklavém případu plzeňského pivovaru, který vykázal necelých 15 Kč z l hl piva čistého zisku za r. 1929, kdy poloviční potřebu svých materialií, potřebných ku výrobě piva, kupoval za směšně nízkou cenu: ječmen za 110 až 120 Kč l q, chmel za 700 až 800 Kč l q, ale pivo prodával dráže, než když musií před 4 lety kupovati ječmen za 280 Kč l q a chmel za 8.000 Kč l q. A vy klidně přečtěte si zprávu v novinách o tom, že akcionáři tohoto pivovaru dělají si blázny z obecenstva tím. že dokazují, že vydělávají
jenom necelých 15 Kč na l hl a okrádají ministerstvo financí, tím, že tají zisky, které ve skutečnosti musili vyzískati, poněvadž, co by byli musili těžkých desítek milionů dopláceti, když musili ječmen platiti 2 1/2krát tak draho a chmel l0krát tak draho? Ale ve skutečnosti i při tom vydělávali. A vy, hlavně ze socialistických řad, chcete krýti eventuelní zdražení piva, které bezpodmínečně, když budou návrhy schváleny, nastane, jakousi formulí pana ministra zásobování, že budou musiti pivovary předkládati účetní uzávěrky a kalkulace. Vždyť to vidíme denně, že podle těch přiznaných účetních uzávěrek by bylo možno průměrně zvýšiti mzdu při stejné ceně výrobků o 50 %, a že by ještě šly zisky nad 12-15 %, což je jistě hezký profit, když drobný vkladatel nedostane než 4-4 1/2 %, u peněžních ústavů, nebo v sirotčí pokladně nebo ve spořitelně, nedostane ani 4 %. Vždyť vám to povídají orgány vašich vlastních vládních stran. Snad přece agrárníci věří >Venkovu<, a jestli nevěří, je to smutné a s redaktory >Venkova<, je to velmi špatné, když ten >Venkov< napíše denně v boji se sociálními demokraty a >Právem Lidu<, že každý průmyslový dobře jdoucí závod vydělává přes 100 %, ale že různými manipulacemi, odpisy, investicemi, příkazy, různými sociálními opatřeními v tom podniku svůj čistý zisk vykazuje ne ve 100 %tech vloženého kapitálu, nýbrž ve 20, 25, 50 %. A přes to, že vám to řekl orgán min. předsedy a orgán 4 ministrů, neděláte proti tomu absolutně nic a najednou zdražení piva má býti zabržděno podle formule panem Bechyní předložením kalkulace. My tomu nevěříme. Víme, jestli vás v tomto zdražovacím a vyhladovovacím procesu neklepne správně přes prsty tvrdá, mozolná pěst těch, jimž dnes už nelze zde žíti a které ženete touto politikou do zoufalství, že vy se nezastavíte v této zdražovací a ožebračovací politice všech těch, kteří na poctivé práci ať fysické nebo duševní mají založenu svou existenci.
Již dnes se píše v novinách, že nemocenské pokladny žádají o zvýšení příspěvků. Nebylo by správné, aby pánové, kteří drží mocnou rozhodující ruku nad nemocenským pojištěním, také provedli kalkulace v těchto nemocenských pojišťovnách? Což, jestli pracuje 73 % dělnictva podle Ústřední sociální pojišťovny pod 25 Kč denně, musí ten vedoucí nemocenské pokladny, bývalý švec, krejčí nebo zedník, míti 4.000 měsíčně, když není v té době na výplatu 15 Kč chudákovi, který 20, 30, 40 roků platil na nemocenské pojištění a náhodou, nechtě, onemocněl? Konečně, znám lidsky cítící lékaře, kteří, když vidí vyssátého člověka, který se hlásí nemocným, řeknou: Dám vám týden, abyste si odpočinul, poněvadž vědí, že ten člověk při tom pohyblivém pásu je vyssátý, a mají tolik uznání, že mu dají týden, aby si odpočinul. Až si odpočinete, půjdete zase dělat. Já jsem platil nemocenské pojištění jako proletář 20 let a jen týden jsem bral nemocenskou pokladnu, když mně kluk vletěl pod kolo a strhl jsem si kus kůže jako pětikoruna velký. Kolik je takových vládců v nemocenské pokladně a vy chcete ještě dělníkovi odpírati mizerných 15, nejvíce 18 až 24 Kč podpory a chcete zvýšiti příspěvky? Zdá se mi, že se mělo šetřiti, když se stavěly za miliony paláce pro nemocenské pojišťovny. Což jsme neprožili život proletáře a nebydleli všelijak? Člověku, když má 4člennou rodinu, stačí 2 místnosťový byt a osmičlenné rodině 3 místnosťový byt, ale pan ředitel musí míti předsíň a ohromnou kancelář, o které se mu ani nesnilo, vybavenou veškerým komfortem, pohovky atd. (Sen. Havlena: Vyčtěte jim ještě koupelny!) Dělníci toho nedocílí, jen ředitelé a vedoucí je mají, ale dělníci ne. (Sen. Havlena: Jak je váš Koutný na tom?) To je kapitola sama pro sebe. Koutný byl jednou z bílých vran, že jako komunista byl vedoucím úředníkem okresní nemocenské pokladny v Hodoníně přes 22 let. Když už pánové to připomněli, bude to zajímavá věc. Na Koutného hodili disciplinárku. ale 5/4 roku mu nemohou nic dokázat, aby ho mohli disciplinárně stíhat. Ale potřebovali teplé místo pro sociálního demokrata Beneše, který tři roky byl v nemocenské pokladně v Místku, a toho sociál-fašistu Beneše za tři roky zaměstnání v nemocenské pokladně udělali ředitelem nemocenské pokladny v Hodoníně. Koutnému dali dovolenou, ale teď si s ním celý Svaz nemocenských pokladen neví rady. Disciplinárně mu nemohou nic prokázat, poněvadž všechny povinnosti správně plnil a 2.500 Kč měsíčně mu platí po 3/4 roku. To je případ Koutného. (Kontroverse sen. Kindla a Havleny.) Pan kolega by chtěl naposled ztotožňovati cihláře, zedníky, ševce a ostatní s těmi, kteří nad nimi vládnou v nemocenských pokladnách. Bylo by to takové, jako přirovnávati chudáka křesťana, věřícího, že chudobou a postem se dostane do království božího a při tom poslouchá metrák nebo půldruhého metráku těžkého faráře nebo biskupa, (Veselost.) který vlastní, jako olomoucký arcibiskup, 1/4 milionu měřic země a nebojí se, že by neprolezl tím uchem jehly do království božího, jak řekl Kristus, že spíše velbloud projde uchem jehly, nežli boháč přijde do království božího. Taková jsou ta sociální opatření pro dělníky. Fakticky jsou tato opatření používána jen těmi hořejšími desetitisíci, ale dělníci mají to potěšení, že platí. Do starého rakouského parlamentu bylo takové volební právo, že 4 šlechtici sedící u taroků, když jeden prohrál, řekli mu: Za to, žes prohrál, budeš zítra poslancem. Čtyři voliči volili jednoho poslance - vždyť musíte ten volební řád znáti - a na druhé straně ve všeobecné kurii, páté 150.000 mužů přes 24 let starých volilo také jednoho poslance. A přesto tento starý kuriový rakouský parlament přiznal, že dělníci, kteří si budou platiti nemocenské pojištění těmi svými příspěvky strhovanými v sobotu a těmi, které platí zaměstnavatel - poněvadž nebude nikdo chtíti tvrditi, že podnikatel, který má 10.000 dělníků a platí za ně v sobotu nebo 50.000 Kč příspěvků, je vydělá svým osobním přičiněním, najděte mi jednoho nejkvalifikovanějšího dělníka pracujícího fysicky nebo duševně, který by byl honorován 1.000 Kč denně - Preis má více, ale ten dělá nejméně v Živnobance, ten už není dělníkem - ale dělník, který pracuje ať za soustruhem, za stavem, u svého technického stolu nebo kdekoli jinde, si je nevydělá, ale zaměstnavatel si také nemůže vydělati osobně to, co platí, těch 10.000 příspěvků, ty jsou zakalkulovány ve výrobě a dělnictvo mu je musí vydělati - budou také rozhodovati, a proto každých 6 let nové volby do nemocenských pokladen. A jak vy na tom sedíte dnes, na těch volbách do nemocenských pokladen. Za 18 let v mnohých pokladnách nepřiznali jste dělnictvu právo na rozhodování o správě těchto pokladen. Proč? Holedbáte se, že jste nám sebrali 180.000 hlasů ve volbách r. 1929. Ale podívejte se, ti voliči, kteří volí do parlamentu, ti různí vládní radové, policajti, soudcové a advokáti nevolí do nemocenských pokladen, tam volí zaměstnaní dělníci v závodech a měřítkem smýšlení dělníků v závodech jsou volby do závodních výborů, a mně se zdá, kdyby zítra nebo pozítří bylo přikročeno k volbám do nemocenských pokladen, že by to letělo tajtrlíků, kteří jsou zbyteční v nemocenských pokladnách a kteří na účet dělníků tyjí tam za ohromné, nepřiměřené příjmy.
Vážení, tato taktika je skutečně taktikou vlády hladu a všestranné reakce. Tisíce milionů nových břemen uvalujete na bedra dělnictva a konsumentstva a kam plynou ty tisíce milionů? Tento týden byly zprávy v časopisech. Moravské banky žádali ministerstvo, aby jim bylo dáno z fondu, který jste odhlasovali ve všeobecné koalici, 3/4 miliardy na sanaci. 400 mil. Kč už má Kuneš Sonntág takřka v kapse, když jste se smluvili, že se nesmí dáti ze sanačního fondu, pan ministr Engliš řekl, že se dají z rozpočtových přebytků. Nuže z těch, kteří mají 15 až 25 Kč denně, vymačkávají se peníze, a milionářům, kteří je rozhazují po celých desítkách milionů, podle zprávy vašeho časopisu A-Zet, orgánu to pana ministra Frankeho a Beneše, dáváte do chřtánu celé miliony.
Vážení pánové! Dnes se projednával celní sazebník jak obilnářský, tak také živočišný až příliš klidně vzhledem k důležitosti hospodářské, vzhledem k tomu, jaký důsledek těchto cel se bude projevovati v každé dělnické rodině. Já jsem již před týdnem připomenul, jakým způsobem počínali si nynější páni vládní socialisté, když byli v oposici, proti clům za tehdejších poměrů, kdy krise nebyla ani z desetiny tak vystupňována jak krise v zaměstnanosti, tak také mzdová, jako je dnes, a jak dnes tak klidně jako ochočení beránci, třebaže prý se zaťatými pěstmi, ale s oběma těmi zaťatými pěstmi hlasují pro tato cla! Já to musím znovu připomenouti, není pomoci, poněvadž se vám musejí stále a stále tyto vaše činy, ta zločinnost toho dnešního činu připomínati a musí se vám připomenouti, jak jste na tyto činy hleděli před čtyřmi lety, když jste ve vládě nebyli. My vám vytýkáme, že jste zradili program Marxův, ale vy dělníky přesvědčujete, že to není pravda. Oni vám nebudou věřiti, že jste se proměnili ze starých bab v nějaké neporušené panny, nýbrž vědí, že zůstáváte nadále těmi starými polozubými babami, (Veselost.) které jen tehdy, když jim to nešlo k duhu, dělaly ze sebe oposiční a revoluční šelmy, ale teď, když jim to jde k duhu, čert vezmi zájmy milionů konsumentů v tomto státě. Nám to jde k duhu, jsme u moci, u vládních zdrojů, jak bolševici říkají, u vládních koryt, a my držíme posici ať v autonomních, nemocenských nebo jiných úřadech, a proto, když to po nás ten nenasycený bumbrlíček agrární chce, proč bychom mu to neodhlasovali, když se z toho máme dobře, abychom, zalepili pracujícímu lidu oči?