Příklad tento netýká se ovšem živočišných cel přímo, ale uvádíme jej na doklad, že technický pokrok, nikoli clo, pomáhá zvedat intensitu zemědělské výroby. Pokud jde o živočišnou produkci, je Dánsko tak známou zemí v tom oboru, zemí tak vynikající, že není potřebí zvláště se o tom zmiňovati. Clo má tedy hlavně účinek zachovací, udržet to, co je. Clo není nic samoúčelného, clo je pouhý prostředek. Záleží na tom, jak ho použijeme a kdy ho použijeme.
Jestliže vůbec někdy mohl být problém zemědělských cel právě po této stránce osvětlen, je tomu právě letos. Hluboká zemědělská krise zasáhla pronikavěji do zemědělství v zemích, které jsou již industrialisovány, než do samotných zemí čistě zemědělských. Neboť ani to nelze popírat, ryze zemědělské státy jsou celkově chudší, obyvatelstvo v nich žije na nižší životní úrovni, než ve státech průmyslových. Proto zemědělská krise, pokles cen zemědělských výrobků projevuje se tam méně citlivě, než ve státech průmyslových, kde životní úroveň je vyšší a kde průmysl umožňuje zemědělství lepší zhodnocení výrobků a ovšem působí také vyšší výrobní náklady i v zemědělství. (Sen. Stržil: Větší povinnosti!)
Československo obklopeno je až na hranice Rakouska a Německa zemědělskými státy. Při tom však i Německo i Rakousko mají vyvinuté zemědělství. Německo na př. prožívá nesmírně těžkou krisi produkce žitné. Na nás tlačí se levné produkty ze sousedních států agrárních a na ně i na nás laciná produkce zámořská.
Problém je, jak z krise. Řešení je nutné ve dvojím směru. Jednak pomoc okamžitá, jednak program na delší dobu. Při tom nelze pustit se zřetele ani hledisko evropské, a řekněme i světové. Okamžitá pomoc je právě v řešení celním. Pomoc dlouhodobá je v přeměně výrobního systému. Trvalou pomoc však nutno hledat v součinnosti celé Evropy.
Pomocí dočasnou byla specielně osnova o obilních clech, která nedávno byla zde projednávána! Osnova o clech na produkci živočišnou tvoří jistý, střed mezi pomocí okamžitou a přechodem ke změně výrobního programu.
Jde tu především o pomoc zas malému zemědělci, který odkázán je ve svém podnikání hlavně na produkci živočišnou, nikoli rostlinnou. Malozemědělec nemá tak velkého zájmu na ceně obilí, má větší zájem na ceně dobytka. A pokud má zájem na cenách produkce rostlinné, tedy jen potud, aby měl laciná krmiva. Malozemědělec nemůže míti mnoho z ochrany rostlinné, on netěží z prodeje obilí, on vydělává a může vydělávati, především na dobytku, má zájem na laciném krmivu. Dr Frankenberger ve svém díle >Agrarism< dokazuje, že vysoké ceny krmiv mají nezřídka za následek nižší ceny dobytka, poněvadž se dobytek vyprodává. To je zjev dobře známý z krajin pastevních.
Dnes arci tento problém vysoké ceny krmiv neexistuje. Jde však o zabezpečení rentability zemědělství, o to neporušiti souvislosti mezi zemědělskými produkty všeho druhu. Jestliže výroba rostlinná utrpěla tak těžké ztráty, pak jde o to, aby byla tu reserva v produkci živočišné, tedy o to, aby rentabilita této výroby byla plně zachována. Proto tato osnova o clech, osnova, jež nechce víc, než zachovat hodnoty, jež tu jsou, a vytvořiti přechod k organisaci nové výroby. Je nesporno, že na celém světě projevuje se odklon od spotřeby mouky a stoupá spotřeba masa. Je to i u nás a je hospodářským zájmem přizpůsobiti potřebě výrobu. Uvažme ztráty, které máme jen z velikého dovozu vepřů. Loni dovezlo se k nám skoro 800.000 vepřů z ciziny. Nemusíme být stoupenci theorie o soběstačnosti, abychom uznali absurdnost tohoto dovozu, který se děje jen z toho důvodu, že naše zemědělství nepřizpůsobilo se potřebám trhu. který hledá lehké kusy. Výdaj 700 mil. Kč je z valné části zbytečný, kdyby změněn byl výrobní systém. Kdybychom přibrali i ostatní druhy dobytka, pak dovoz masných výrobků atd., zjistili bychom, že platíme cizině půldruhé miliardy Kč za zboží, které můžeme si opatřiti velmi lehce doma. Praha je zásobována výhradně skoro z ciziny a jen nepatrně z trhu domácího. Ovšem není to dnes jen Praha, poněvadž na pražský trh dojíždějí také i řezníci venkovští. Město Praha musí vydati na 1 miliardu ročně za dovoz cizího dobytka, masa a tuků.
Chceme tedy změnu programu výrobního. Nemělo by smyslu držet ochranu jen pro ochranu, kdyby tu nebyl cíl specielní, plán zvelebovací akce. Osnova celní, kterou právě projednáváme, mění jednak soustavu cel tím, že místo cel kusových zavádí váhová, tedy cla mnohem ekonomičtější, neboť přiléhají přesněji pro každý případ a nedovolují tolik rozdílů, jako cla kusová. Upravuje se však znovu výše těchto cel a to tak, aby byla zajištěna rentabilita chovu. Pojem rentability je velmi široký a nejasný. Odtud také vysvětluje se dlouhé a tuhé jednání o výši cel. Kde je střední hranice rentability, o to šlo. Nalezla se na 10,60 s tím, že cena u vepřů může kolísat mezi touto hranicí a 11,70 jako nejvyšší cenou. Rozpětí je dosti značné, aby vyhovovalo zájmům zemědělským i pohybu trhu, ale zůstává v hranicích, která zajišťují konsumentu stálou cenu nepředraženou. Cla živočišná podle nové úpravy neznamenají zaručeně přílišnou změnu proti dnešnímu stavu. Počítá se s větším výnosem okrouhle 16,5 mil. Kč, - jsou zajímavé ty cifry, mám je vytaženy z ministerstva při jednotlivých kusech dobytka, ale to je vám dostupno odjinud. Počítá se celkem o 16,5 mil. Kč, tedy částkou poměrně nepatrnou, částkou, která sama dokazuje, že zde nejde o opatření protikonsumentské. U ostatních druhů dobytka zvolen je podobný systém.
Ale jsme si dobře vědomi, že je nutno dbáti, aby ceny dobytka nebyly regulovány spekulací, jak se až doposud děje několika komisionáři, kteří jsou dnes vlastními regulátory cen na pražském dobytčím trhu - 18 komisionářů pražských reguluje vlastně ceny veškerého trhu - a měli by touto nekalou činností možnost regulovati i celní sazby tak, jak se jim to právě hodí.
Za tím účelem je zvláště důležito postarati se příslušnými orgány o to, aby byla vytvořena taková organisace zpeněžení dobytka, která by zaručovala solidnost trhu, stabilisaci cen a odstranila veškeré živly, které svojí činností by byly s to celé toto dílo zbudované ve prospěch producentů i konsumentu, fakticky ohroziti. (Výborně!) Proto obracím se přímo na pány ministry zemědělství a zásobování, aby zavčas učinili příslušná organisační opatření pro zpeněžení dobytka. Otázka velmi důležitá, volám nově >pozor na komisionáře<. aby celé toto dílo se nezvrhlo, poněvadž oni budou regulovati. (Výborně!)
Chceme touto osnovou působit na zmírnění zemědělské krise. Jako osnova o přirážkových clech obilních, tak i tato osnova jsou opatřením nouzovým, opatřením, které je oprávněno v dané situaci. Je-li zle, nemůže se uvažovati o výběru prostředků, nutno voliti jen nejúčinnější. Tím jsou ještě dnes cla, aspoň u živočišné produkce. U rostlinné už selhávají, neboť vliv jejich je mařen dovozními listy.
Navrhovaná cla jsou opatřením zachovacím, opatřením, jež nám má udržet úroveň našeho zemědělství, zabránit jeho rozrušení. A jsou i opatřením zvelebovacím, neboť tím, že zajišťují stabilitu rentabilní ceny, dávají zároveň předpoklad pro změnu výroby, pro přechod od produkce rostlinné k živočišné. Sledují cíl intensifikace zemědělské výroby, cíl, který je shodný se zájmem malozemědělců a který výrobně dokončuje pozemkovou reformu, která tak silně rozmnožila malou pozemkovou držbu.
Nemylme se však o hlavní věci, o tom, že zemědělství může prospěti či lépe z krise vyvésti jej pouze evropská součinnost, která zabrání ničivé soutěži zámořské. Neohrožuje nás Evropa, ohrožuje nás Amerika. Jedna její část ohrožuje průmysl, druhá zemědělství. Neohrožuje jen nás, ale celou Evropu. Evropa hospodářsky je na rozcestí, nemá jasné orientace o tom, co má být, co má dělat. Cítí jen. kde je nebezpečí, a neví, jak upravit obranu. Je v situaci podobné jako před sto lety, po napoleonských válkách, kdy americká konkurence zahájila tažení na světový a evropský trh. Tehdy Evropa měla však svůj průmysl, který nebyl ohrožován. Dnes Amerika je nebezpečným soupeřem i evropskému průmyslu a zůstala soupeřem evropské produkci zemědělské. Řešení evropských věcí hospodářských musí se nejprve vyrovnat s tímto problémem. Evropa nemůže udržeti krok se zámořskou konkurencí a proto krise cítí se dnes ostřeji, než kdy jindy, tím spíš, že Evropa zatížena je břemeny dluhů a nemá té pudové energie jako nový svět.
V Československu se tyto evropské otázky cítí snad ještě ostřeji než v ostatní Evropě. Sráží se v něm vlivy tendencí průmyslových i zemědělských a Československo v malém musí dělat to, co by měla udělat Evropa ve velkém měřítku: vyrovnat protivy, rozvážit zájmy a podle toho určit cestu, po které nutno jít. Československo nemá jiné volby, musí jít touto cestou, chce-li udržet si toho, čeho dosud hospodářsky dosáhlo. Jednostrannost byla by jeho zkáza. Letos pokusili jsme se o takové vyrovnání zájmů. Osnova o živočišných clech tvoří jeho část.
Přejme si jen, abychom vždy nalezli řešení, které usiluje o stabilitu a pomáhá ke zvýšení intensity života a práce a také jejích výsledků. Dokážeme-li to, pak život u nás bude o mnoho snazší. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Olejník.
Sen. Olejník: Velevážení pánové! Po dlouhém a těžkém jednání dospíváme dnes k projednávání zákona o změně celního sazebníku, ve kterém obsažena je úprava živočišných cel. Když na počátku ledna letošního roku náš klub poslanců a senátorů předložil souhrn našich požadavků, jimiž má býti řešena zemědělská krise, bylo naznačováno z ostatních stran koaličních, že dohoda o živočišných clech bude poměrně nejsnazší, a proto projednávány byly dříve zákony jiné, a teprve dnes přicházíme k projednání zákona o ochraně živočišné výroby.
Kol. Pichl právě před chvíli konstatoval, že konsumu chleba a mouky ubývá a že přibývá konsumu masa. A také teď u nás, při tom jednání se ukázalo, že zájem konsumentů o maso je větší, než o chleba, a proto také dalo to tolik práce a tolik trpělivosti, nežli osnova zformována byla v předlohu zákona tak, jak se dnes senátu k projednání předkládá.
Vážení pánové! Během jednání o vyřešení otázek spadajících do oboru zemědělské krise byla nám adresována výtka, že naší vinou projednávají se tyto zákony opožděně, že jsme se o to již dříve nestarali, ba dokonce bylo i řečeno, že jsme v dřívější občanské koalici pro tyto naše požadavky ani nehnuli prstem. Pravda je jiná, a to taková, že jsme se po řadu leť domáhali celní ochrany jak výroby rostlinné, tak i výroby živočišné a že se nám po řadu let... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím pánové o klid!
Sen. Olejník (pokračuje):.... odpovídalo jedním nebo dvěma slovy: To je pro velkostatkáře! A jiná odpověď na to nikdy nebyla. A tak tedy celý zájem veřejnosti srážen byl proti našim požadavkům. Ale nejenom to, já mohu vzpomenouti právě na poslední léta, když jsme znovu obnovili náš požadavek po ochraně živočišné výroby, že se objevovaly téměř systematicky v určitých, listech články, jimiž měla býti veřejnost animována proti naším zájmům. Vzpomeňte si na nadpisy článků: >Vepřová politika<, >Vepři a potom lidé<, >Napřed dobytek, a potom lidi<. To jsou nadpisy článků známých časopisů a obsahem těchto článků byl buzen ve veřejnosti odpor proti našim požadavkům, ano, musím říci, že tím měla býti vrhána na politiku naší strany a našich zástupců příhana za to, že jsme se starali, aby našemu lidu byla zajištěna patřičná mzda za jeho práci.
Vážení pánové! Zde v senátě při debatě o ochraně výroby rostlinné bylo si také některými kolegy senátory stěžováno, že v nynější vládní většině a mezi stranami stojícími v nynější koalici není dosti důvěry, není dosti vzájemné důvěřivosti, dosti loyality, a přátelé, vážení pánové, na to odpovídám: Ano nedůvěřivými jsme a nedůvěřivými budeme vždycky, kdy se bude jednati o naše stěžejní zemědělské požadavky, a budeme ostražitě sledovati průběh celého jednání. A to proto, poněvadž jsme byli r. 1926 již jedenkráte těžce zklamáni. My jsme se zúčastnili jednání o všech požadavcích průmyslového lidu, my jsme hlasovali pro všechny požadavky průmyslového lidu pracujícího, a také dělnictva. Ale když došlo k roku 1926, a mělo býti také hlasováno pro oprávněné požadavky zemědělské, viděli jsme že určité sírany opustily cestu demokratického dohodování, opustily cestu spolupráce a raději šly ochutnati chléb oposice, než by byly hlasovaly pro zajištění chleba zemědělského lidu. Jestliže tedy dnes s některé sírany vysloví se vůči nám výtka, že jsme nedůvěřiví, pak, prosím, není to úkolem našim, aby dřívější důvěřivost a loyalita mezi stranami v koalici se vrátila, nýbrž je to úkol těch, kteří dříve naší důvěrou otřásali. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)
Vážení pánové, zákon, který dnes projednáváme, považuji za nezbytný doplněk pozemkové reformy. Ten zákon měl býti hned, jakmile byl ukončen drobný příděl a naši malí lidé dostali půdu. Právě teď se provádí sčítání zemědělských a živnostenských závodů a to ukáže jasně, že nejsme národem velkostatkářů, nýbrž národem středních a malých zemědělců. A právě o zajištění rentability práce těchto zemědělců, těchto rolníků a chalupníků se nám jedná, poněvadž tyto vrstvy nejvíce budou reagovati na všechny ty světové hospodářské zápasy. A kdybychom jim nesjednali zajištění jejich existencí, znamená to zadluženost, vystěhovalectví, nával lidu do měst, právě tak, jako zase na druhé straně, když mají prostředky, znamenají tito lidé největšího odběratele výrobků živnostenských a průmyslových. Vážení pánové, mnozí z vás, kteří jste ze západu nebo z jihu Čech a měli jste zde příležitost pracovati zde již před válkou, pamatujete se, jaké to byly ankety, co bylo spisů a přednášek o vyvážení zemědělského lidu - zejména lidu jihočeského, kde tak řádilo vystěhovalectví - z dluhů. A všechny ty přednášky, všechny ty ankety, všechny ty debaty, nepřinesly našim zemědělcům ani koruny. Z toho všeho nebylo nic, nýbrž musila teprve přijíti doba, kdy ti naši zemědělci dostali za své výrobky takovou cenu, aby mohli něco uspořiti, a potom oni se sami bez debat, bez anket, bez poradců a bez spisů sami z té zadluženosti vymanili. A pánové, kdybychom my nechali ještě jedenkráte dojíti k tomu, aby venkovské střechy zatíženy byly takovým břemenem, tolika dluhy jako tomu bylo před válkou, nevím, jaké pak bychom musili dělati zákony, nebo co bychom dělali, abychom tyto vrstvy té ohromné tíže zbavili a situaci přivedli zase clo normálních kolejí.
Vážení pánové, zákon o změně celního sazebníku - to říkám z plného přesvědčení - je zákon malozemědělský. Všichni znáte, že při rostlinné výrobě od počátku lze používati různých strojů, avšak při živočišné výrobě strojů používati nelze, zde je nutno spoléhati na práci lidských rukou, kterou právě nejlépe může dodati malý závod, tam, kde pracuje celá rodina, a proto také malé zemědělské závody jsou dodavateli největšího kvanta živočišné výroby. Plyne to přirozeně z povahy těchto závodů, poněvadž živočišná výroba vyžaduje mnoho, řekl bych, trpělivé, nebo jak říkají lidé piplavé práce, a tato práce je právě ponejvíce domovem jen v menších rolnických a chalupnických usedlostech.
Nebudu opakovati statistik, protože ta čísla už tolikráte byla opakována a řady číslic se nerady poslouchají, ale jen bych řekl krátce, že r. 1929 vydali jsme do ciziny za hovězí a vepřový dobytek jednu miliardu a za máslo, sýry atd. půl miliardy Kč. Vážení pánové, nechme všechno stranou a dívejme se jen na té půl druhé miliardy Kč vydané z našich domácích peněz do ciziny. A teď si domysleme, co by to znamenalo pro živnosti, pro obchod, pro řemeslnictvo, pro města, zkrátka pro rozvor všeho podnikání, kdyby té půl druhé miliardy zůstalo u nás doma. Dnes, kdy po provedení pozemkové reformy jsou zvláště naši zemědělci na tuto výrobu zařízeni, je naprosto zytečno vyhazovati nebo vydávati takové peníze do ciziny, můžeme-li si to vlastní svou soběstačností obstarat.
Vážení pánové, během jednání zde a také v novinách se stále ještě ozývá výtka, že uskutečněním našich zákonů nastane drahota a že po uzákonění předlohy o živočišných clech jistě stoupne cena masa. Jsem rád, že mluvčí se strany českých socialistů, kol. Pichl zde již konstatoval, že to není žádný zákon protikonsumentský, a že tady není obavy, že drahota masa stoupne. Dovolím si však podotknouti a zdůrazniti na prvém místě, že nejsou to zemědělci, kteří mají vinu na drahotě potravin, poněvadž všichni dobře víte - a kdo žije na venkově, zná to - jak lacino se na venkově prodává, jaké hubené zisky mají naši lidé na venkově, ale jak tučné zisky bére zde někdo jiný. Bylo zde také hovořeno o jiné věci. Máme v Praze jatky, které jsou pod správou obce pražské. Rád bych věděl a jednou bych rád slyšel, zdali opravdu pražská obec nad těmi jatkami vládne, zdali tam rozhoduje, zdali tam správa pražské obce vykonává náležitý dozor, jakým způsobem, a kdo je to, kdo to maso těm pražským konsumentům zdražuje. Již zde mluvil pan sen. Pichl a také jiní o nějakých 18 pánech, jinde zase slyšíme o 19, kteří ovládají všechen ten obchod a kteří jsou vlastně rozhodujícími činiteli na těch pražských jatkách. Chci doufati, že náš ministr zásobování, který vyvinuje při různých příležitostech tolik energie, všimne si také těch dodavatelů na pražské jatky a také těch pánů, kteří nesejí, ale hodně žnou, a kteří právě na účet toho zemědělského lidu tak snadno bohatnou.
Vedle toho ovšem nemohu docela přejíti také to zjištění, že všechny poplatky na pražských jatkách jsou nadmíru vysoké. Bylo konstatováno a na základě přesných statistik zjištěno, že na l kg masa připadá 2 Kč 50 hal. poplatků, o kteroužto částku se konsum masa zdražuje, a dále podle výkazu, který vydala právě pražská obec, vidíme, že se z jatek vykazuje čistý zisk 1,800.000 Kč čili skoro 2 mil. Domnívám se, že by jatky měly býti považovány za veřejnou, nevýdělečnou instituci, a tím by se také přispělo k zmírnění cen masných výrobků pro pražské konsumenty.
Vážení pánové, při této příležitosti, když hovořím o ochraně živočišné výroby a o všech těch otázkách, měl bych ještě dvě poznámky. Jedna by směřovala k panu ministru financí dr Englišovi a týká se dávky z domácích porážek. Jak je vám známo, je to taková malá daň, mnoho nevynáší na penězích, ale hodně vynáší na mrzutostech. Vy, kteří žijete na venkově, nebo přijdete tam, jste to mnohokráte slyšeli. Pan ministr financí dr Engliš slíbil nám to jako ministr č. 1. Dnes, tedy již jako ministr po druhé v nové vládě, slíbil zase, že tuto daň nějakým způsobem odstraní a zbaví naše zemědělce zvláště v době zimní starostí, zdali to prasátko nepřihlásili a zdali přišla nějaká kontrola nebo nepřijde. Apeloval bych tedy znovu s tohoto místa jménem všeho lidu venkovského, aby tato daň byla buď odstraněna, nebo takovým způsobem jinak upravena, aby toto pronásledování, kolikráte zbytečné psaní a chození po úřadech pro těch pár krejcarů odpadlo.
Druhá poznámka moje při této příležitosti týkala by se dobytčích pasů, těch listů, které vydává obecní úřad, když některý náš zemědělec vede někam dobytče na trh anebo je prodává. Formulace dobytčích pasů, jejich text a uspořádání, to vše je staré - nevím jak dlouho, ale znalci toho mně říkali, že aspoň 70 let. Je sice pravda, že r. 1909 ještě za rakouského zákonodárství byly vydány směrnice, jak se má popis dobytčete na dobytčím pasu vyznačovati, ale dnes prakse a zkušenost ukazují, že to nestačí, a proto také jsem se zájmem četl zprávy z velikého veterinářského kongresu pařížského, kde se po několik hodin jednalo o dobytčích pasech a kde bylo zdůrazněno, aby pro všechny evropské státy byly vydány jednotné tiskopisy, kde by zvláště byla zdůrazněna zvláštní značka dobytčete, aby se hned poznalo, poněvadž máme všichni s dosavadními pasy dnes na venkově velmi smutné zkušenosti. Člověk, který dobytče prodává a dobytčí pas dostane, je kolikráte správný a poctivý člověk. Pak však dostane ten dobytčí pas, aniž by byla vyznačena změna vlastnictví, člověk méně poctivý a prodá zase člověku poctivému a oba poctiví jsou biti, poněvadž ten uprostřed, ten nepoctivý je připraví o dobytče i o peníze. To také, řekl bych, je částečně chyba formální, poněvadž dobytčí pasy ve své stylisaci a vypracování jsou nedostatečné. Umožňuje se tím předávání pasů do kolikerých rukou, aniž by na nich bylo vyznačeno, kdo vlastně byl původním držitelem toho dobytčete.
Tím, vážení pánové, jsem vyčerpal své poznámky, k projednávanému zákonu a přicházím k závěru svých slov.
Konstatuji, že zákon není tak dokonalý, aby nás mohl uspokojiti, a není správné, co se zde říkalo při projednávání celní ochrany výroby rostlinné, když se pravilo: ty zákony podával váš ministr zemědělství, ty návrhy jste navrhovali vy, tedy tyto zákony jsou vaše a tak. jak jste si je přáli mít, tak je máte. Konstatuji, že my i přítomný pan ministr zemědělství Bradáč přáli bychom si to míti jinak, důkladněji pro naše zemědělce a že to nejsou jen zákony naše a že jsme na nich nepracovali jen my, poněvadž je všeobecně známo, že my netvoříme celou vládní většinu, nýbrž při projednávání těchto zákonů uplatňovaly se také zásady, vlivy a názory jiné, že je to tedy kompromis mezi našimi výrobními zájmy a mezi zájmy konsumentskými. Ale už je to tak, že demokracie, jak se říká, vyžaduje kompromisů, a my se tím musíme spokojiti v očekávání, že není to poslední zákon, který projednáváme na ochranu našich zemědělců a na vyřešení zemědělské krise a že také při jiných příležitostech se zase tato spolupráce osvědčí.
My jsme pro spolupráci, ale přejeme si, aby byli také jiní pro spolupráci s námi. Když rovné právo všem, tedy také zemědělskému lidu. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Böhr. Uděluji mu je.
Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Aby se do jisté míry čelilo zemědělské krisi, která zde skutečně a bohužel je rovnoběžně s krisí průmyslu a mnohých oborů živnostenských, musíme se dnes zabývati změnou celních sazeb stran dovozu dobytka. Je to doplněk pomocných opatření, na kterých jsme se nedávno usnesli, zvýšivše cla na obiloviny, mlýnské výrobky stanovením donucujících ustanovení pro nákup domácích potravin se strany veřejných úřadů atd. Německá křesťansko-sociální strana lidová jako zástupce nutných potřeb všech poctivě pracujících stavů, hlasovala pro opatření, kterých sobě žádá zemědělství, ať patří k té či oné straně, jako nezbytné pomoci v nouzi, a budeme také hlasovati pro tuto předlohu, ačkoli jsme přesvědčeni, že nepřivodí podstatného a trvalého odstranění krise, nýbrž že znamená jen pokus o jakousi pomoc, jehož účinky ještě nelze změřiti. Aby však tato kýžená pomoc na jedné straně nebyla paralysována zneužíváním u nekalých, výrobě i konsumu nepřátelských živlů na druhé straně, bude vláda nucena učiniti příhodná opatření. Pro jedno z takových dovolila si naše strana dáti podnět resolučním návrhem k tomuto zákonu.
Ke zmírnění zemědělské krise, která jest jen článkem v řadě politováníhodných mezinárodních zjevů krise, nutno ovšem použíti mnohých pomocných opatření, velkých i malých, okamžitých i takových, která projeví účinek až později, a proto naše strana, zajisté jako jedna z prvních, již před Vánocemi podala zde návrh na taková opatření, která provésti lze při dobré vůli snadno a rychle, již pouhým nařízením a bez velikého upotřebení veřejných prostředků, kterých zdá se tu býti hojně jen pro neduživé banky, pro buen retiro a pro zcela zbytečné, nákladné menšinové školy. Dále podala naše strana v obou komorách velkorysý pomocný plán na zmírnění krise, který přihlíží jaké k pozdější době a trvale účinkujícím prostředkům. Je-li pravdivým přísloví, že kdo rychle dává, dvakrát dává, musím ovšem poznamenati, že nynější koalice nechala uplynouti již celé měsíce, aniž by bylá podala zemědělství pomocnou ruku, nýbrž že pro všeliká kompromisní vyjednávání propásla mnoho času. Čeho však ten neb onen stav naléhavě potřebuje, nemá se činiti závislým na stranických kompromisech, nýbrž má se dobrovolně a co nejdříve poskytnouti, samozřejmě také průmyslu a živnostem, pracujícím i nezaměstnaným, úředníkům a invalidům, strádajícímu majiteli domu i nájemníkům a lidem bez přístřeší, nemocným i přestárlým.
Pouštěje se do podrobností předmětů nynějšího jednání, nemohu ovšem přehlédnouti špatný dojem, jaký vzbudila okolnost, že dnes, právě dnes, jsme překvapováni nikoli dary, nýbrž náhle různým zatížením současně v nařízeních a uveřejněných plánech vládních, které se týkají zvýšených sazeb poštovních, železničních, pivní daně atd. Na druhé straně však dlužno s uznáním zaznamenati, že se dnes otázka cel projednává věcně, a nikoli jako před 3 1/2 rokem u některých stran demagogicky, nevěcně a s pustými hesly proti těm, kdož z přesvědčení smýšlejí jinak.
Slavný senáte! Nejvážnějším účelem nynější předlohy je zajisté, abychom došli k stabilisaci cen dobytka, podobně jak by si bylo přáti, pokud jde o ceny obilí, a aby zemědělství nemusilo stále počítati s takovýmto zlým kolísáním, které často vzrůstá až do pohrom. Postrádám-li ještě něčeho na předloze, je to okolnost, že jsem se domníval, že ministerstvo zemědělství - a tu bych upozornil pana ministra Bradáče - mělo do této předlohy pojmouti přece také chovný dobytek, neboť pro zlepšení našeho stavu dobytka ve všech směrech bylo by si alespoň přáti cla prostý dovoz chovného dobytka. Míním zde jen, že by vláda, když již v zákoně nyní o tom není nic obsaženo, a cestou zákonodárnou by jen zase nastal průtah, měla snad vypomoci zemědělcům subvencemi, aby sem mohli snáze dostati zcela zdatný, prvotřídní chovný dobytek. Odborníci v ministerstvu nám říkají, že cla mohou míti hlavně ten účinek, že se u hovězího dobytka zabrání katastrofálním poklesům ceny, kdežto při vepřovém dobytku může jíti jen o vyrovnávající účinek, jestliže na trhu a ve výrobě nastanou ty neb ony poměry. Dále se vypočítalo, že by rozdíl, který se nyní zavádí proti dřívějším clům, činil snad obnos 16 mil. Kč.
Jako nedostatek bych vytýkal předloze to, že se upouští úplně od ochrany mléčných výrobků, což však zejména pro pohraniční krajiny zdá se býti také důležitým.
Hlavní rozdíl oproti dřívějšku jest jak známo v tom, že nyní nepřichází více v úvahu pro clo počet kusů, nýbrž váha, a to považuji za racionelní, za velice rozumné. Neboť je přece něco zcela jiného, doveze-li se tak a tak těžký krmný vůl anebo vahou slabší kus, zůstane-li clo stejné. Clo od kusu tedy, jak se domnívám, nebylo racionelní, tu je clo podle váhy již lepší. Ve výboru padla dále, jak známo, poznámka, že zrovna osli jsou při dovozu obmyšleni clem 1000 Kč - jako bychom toho druhu měli doma příliš mnoho. To je snad malá vada krásy. Ale na čem nyní bude záležeti, to jest, aby živou váhu, podle které se taky mají vyměřiti ceny a podle § 4 nastává měnivá škála, zjišťovali nikoli zájemníci z kruhů obchodních sami, nýbrž komise, ke kterým by se přibírali odborníci ze zástupců producentů a konsumentů, a třeba také obchodníků. Zde musí zasáhnouti zemědělská rada a jiné korporace. Stran zemědělské rady - a to také patří do oboru hospodářských otázek - máme jak známo staré přání, které tímto obnovují, aby složení zemědělské rady zde a v jiných zemích určeno bylo rozšířeným přímým právem volebním podle zásady poměrného zastoupení. Není v těchto korporacích leccos správné; že na př. my křesťanští sociálové v říšské hospodářské radě máme jediného zástupce, považuji za nespravedlivý zjev, který věru neodpovídá číselnému poměru a síle strany. Přednáším dále přání, aby k zjišťování směrných cen u prvých stolic více nežli dosud přibíráni byli také odborníci z obecenstva, z kruhů konsumentských atd.