Ale to všecko nebylo v mém úmyslu zde uvésti, když jsem se ujal slova, ačkoli rád bych pohovořil o tom, že i tato otázka hospodářská dostala se do sféry politické trochu více, než bylo žádoucno.
Byly také proneseny určité námitky proti vládní předloze. Nechci dělati advokáta, jen některé věci bych chtěl uvésti na pravou míru. Zejména bylo vytýkáno, že na př. poboční úřad v Brně, pobočná filiálka šekového úřadu není dosti zabezpečena zákonem a že je tu stále možnost zrušiti snad tento poboční úřad. Tato obava, myslím, že byla zbytečná, a všecky články novinářské, které jsme o té věci čtli, nebyly dosti na místě. Vždyť v §u 2, odst. 4, se výslovně praví: >Vláda stanoví nařízením, zda a ve kterých místech se zřídí pobočné úřady poštovní spořitelny< a v §u 39, odst. 2, se praví: >Na pobočný poštovní úřad šekový v Brně se vztahují ustanovení tohoto zákona o pobočkách poštovní spořitelny, zejména § 2, odstavec 2, a druhá věta odst. 4.< Co to znamená? To znamená, že je sice poštovní správa, ministerstvo pošt tímto zákonem zmocněno zřizovati pobočné ústavy, ale ne současně také zrušovati. To je přece neobyčejně důležité. Pobočný ústav v Brně, který je tímto zákonem zabezpečen, nebo eventuelně každá jiná filiálka, která by se zřídila později, může se sice zříditi, ale nemůže se bez zákona zrušiti. Kdyby se měl zrušiti poštovní šekový úřad v Brně nebo jakýkoliv jiný, bylo by k tomu potřebí zmocňovacího zákona. Zde je to, myslím, na beton a všechny stesky, které se pronášely, byly zbytečné.
Dále bylo namítáno, že jest odstrkováno Slovensko, že se přímo v zákoně neříká, že se zřídí také poštovní spořitelna, po případě šekový úřad na Slovensku. Jistě že by nebyl odpor proti tomu, zříditi podobnou pobočku na Slovensku, kdyby zde byl určitý podklad. Jaký by ten podklad měl býti? Samozřejmě, že se musí poštovní správa říditi určitými zkušenostmi, které již učinila se stávajícím pobočným ústavem v Brně. Má-li pobočka šekového úřadu vyhovovati požadavkům, jež na ni občanstvo klade, musí býti náležitě vybavena personálem, t. j. specialisty. Nesmí se zapomínati, že školení takového personálu je velmi nákladné, ale i když by se pomíjely otázky rázu finančního, přesto, že velmi padají na váhu, myslím, že v prvé řadě každý takový pobočný ústav musí býti také občanstvem vyhledáván. Otázka decentralisace poštovní šekové služby nemůže přece býti otázkou nějakého lokálního patriotismu, nýbrž myslím, že je především nutno posuzovati zřizování takových poboček s hlediska hospodářského a finančního i se stanoviska účelnosti a pohodlí pro občanstvo. Samo sebou se rozumí, že se musí v prvé řadě každý takový pobočný ústav rentovati, a v tom spočívaly pravděpodobně vznesené obavy, pokud šlo o pobočný šekový úřad v Brně, který je pasivní, že by eventuelně poštovní správa sáhla k jeho zrušení. Samozřejmě, že se musí poštovní správa říditi zásadami, jak jsem je zde vytkl. Podívejme se, jak to skutečně v Brně vypadá.
Až do r. 1928 bylo otevřeno v Brně 9154 šekových účtů, dnes je to asi o 200 více, celkem něco kolení 9300 účtů, ale z toho připadá 7641 na vlastníky z Moravy, ze země, kde šekový úřad je zřízen, 780 na vlastníky ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, 448 ze Slezska, 219 z Čech a 66 je vlastníků účtů z ciziny. Mám za to, že tento počet vlastníků účtů není úměrný zájmům a potřebám Moravy a Slezska.
Jak je tomu u pražského šekového úřadu? Na Moravu a Slezsko připadá 20.000 účastníků a jestliže tito účastníci neuznali za potřebné a vhodné přenésti své účty do Brna, dávají-li přednost pražskému šekovému úřadu, je to jejich věcí; přece nemůže poštovní správa nikomu diktovati, kde má míti své konto. Převod kont byl usnadněn a jestliže za tři nebo čtyři léta, co trvá ústav v Brně, se to nestalo, není to vinou poštovní správy. Zdůrazňuji: převod byl usnadněn bez jakýchkoli nákladů, věc mohla býti vyřízena, a dává-li se přednost pražskému ústavu, jistě pro to musí míti vlastníci nějaké důvody.
Co má býti vlastně účelem decentralisace šekové služby? Především podstatné zrychlení a provádění platů, transakcí. Vždy se poukazovalo na vzdálenost. Je to pravda. Praha je excentricky položena, kdežto Brno je ve středu republiky, tedy by se dalo očekávati, že aspoň účastníci šekového zřízení ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a z vlastní země budou vyhledávati tento pobočný ústav, avšak není tomu tak. Brno není daleko od Prahy, to chápu, ale frapantní je, jestliže Slovensko a Podkarpatská Rus nevyužily tohoto dobrodiní, kde opravdu možno mluviti o tom, že vzdáleností od Prahy dochází často k opožděnému vyřizování příkazů komitentů. To je pochopitelné. Než z Užhorodu nebo jiného města Podkarpatské Rusi přijde příkaz do Prahy, jistě to trvá nějaký den, a bylo by to rychleji vyřízeno, kdyby to bylo v místě samém, řekněme v Bratislavě nebo jiném městě na Slovensku nebo v Brně. Ale Slovensko a Podkarpatská Rus jsou účastný pouze 10 % na vlastním šekovém řízení brněnském. Stoupne-li decentralisace nad hospodářskou potřebu, to znamená, není-li ústavu zajištěn určitý dostatečný počet vlastních kont - to by bylo opravdu nehospodárné. Tu se dostávám k jádru věci. Nesmí se zapomínati, že jsme vládním nařízením z 25. září 1924, číslo 206, prohlásili československou poštu a všechna příbuzná odvětví, t. j. telegraf, telefon a také šekový úřad, podnikem spravovaným podle zásad obchodního hospodaření. Chci zdůrazniti - a proto jsem požádal o slovo - že jsem několikráte s tohoto místa varoval před tím, aby pošta byla pokládána za obchodní podnik, dokazoval jsem několikráte s tohoto místa, že se dostaneme do kolise se zákonem číslo 404, a už jsme v ní.
Co to znamená, má-li býti pošta podnikem spravovaným podle soukromokapitalistických řádů? V prvé řadě musí býti svéstojný, to znamená, musí hraditi svou režii a musí prostě na sebe vydělávati, na své zaměstnance, na pense, na všechno. Musí také z vlastního pořizovati investice, a ty nejsou maličkostí, poněvadž občanstvo dnes stále žádá, aby se provoz rozšiřoval, aby se zřizovaly nové poštovní úřady, telegrafy, telefony, a dokonce nyní se žádá, aby se zřizovaly také pobočné ústavy šekového úřadu, poštovní spořitelny, to není jen to Brno. Je několik míst dokonce ze Slovenska, které se domáhají toho, aby tam byl zřízen pobočný ústav. Ty investice, na které ministr financí nedá ani haléře, vyžádají příliš mnoho nákladu. Až do loňského roku pošta se musila dlužiti na investice. Co to znamená, jestliže musila sahati k cizím prostředkům! A bylo to skutečně nejvýš na čase, poněvadž by pomalu úroková služba pohltila všechny úspory poštovní správy za krátký čas.
Konečně poštovní správa, jakožto obchodní podnik, musí také odepisovati určitou amortisační kvótu, jako každý jiný hospodář, obchodník, průmyslník a pod. Ministr financí nedá na nic ani haléře, naopak on chce, aby pošta ještě vydělávala. Je to přece přirozeno. Nesmí se zapomínati, že poštovní správa rakouská se nestarala o investice, o ty se staral ministr financí. A tady vidíme, že vlastně poštovní správa a všechna příbuzná odvětví: telegraf, telefon a šekový úřad jsou vlastně takovým zrnkem mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedním kamenem je finanční správa, která chce, aby se co nejvíce vydělávalo, která na nic nechce ničím přispívati, ale na druhé straně tím druhým kamenem je občanstvo, které si přeje, aby se zřizovaly úřady, a aby bylo všecko velmi laciné a nejenom laciné, ale často se žádá, aby pošta dokonce dopravovala věci za velikých výhod.
Mám po té stránce čisté svědomí. Varoval jsem vždy před tím, aby nebyla pošta prohlašována obchodním podnikem, a říkal jsem, že se dostaneme do kolise s tímto ustanovením. A už jest zde. Na jedné straně se hájí stanovisko obchodního podniku, přišlo se s ním, tady s tohoto místa se to žádalo nejednou, a teď zase s téže strany se najednou přichází, aby se na př. udržel pobočný ústav, který je pasivní. Mám za to, že by žádný podnikatel, který by se měl říditi obchodními pravidly, prostě nedržel filiálku, která by byla pasivní.
A nyní se, prosím, podívejme poněkud blíže na šekový úřad, abyste jen tak trochu měli přehled, jaký je to ohromný kolos finanční. To je největší banka, jak nyní čteme, že z toho má stát značný prospěch. Není potřebí, abych o tom hovořil.
Počet účtů činí velkou částku 100.176 vlastníků účtů, stav vkladů činí 2.635 mil. Kč, ale obrat roční činí 234 miliardy, to znamená denně 800 milionů Kč. Tady to jsou závratné číslice. A při tom ohromném obratu 800 milionů Kč denně a 235 miliard ročně vydělává šekový úřad pouhých 7 milionů 825.000 Kč. Na rok 1930 je dokonce rozpočet o 2,400.000 Kč menší, poněvadž se čeká hospodářská krise. Brno dokonce při obratu 17 miliard má deficit 1,570.000 Kč. Představte si ústav finanční, banku, která by, prosím, pracovala s takovými zisky! Ti akcionáři by se pěkně poděkovali! A při takovém ohromném obratu vydělávala se tak nepatrná částka.
Nuže, někdo by mohl říci: snad režie to všechno pohltí. Režie je zcela nepatrná, poněvadž šekový úřad, jak jsem již řekl, má 4.000 filiálek. To jsou ty poštovní úřady, ty jsou sběrnami šekového úřadu, kde se dějí vklady a výplaty. Představte si ústav, který by musil vydržovati z vlastního 4.000 filiálek, jakou by to pohltilo režii! Zde je režie minimální. Vždyť šekový úřad platí poštovní správě za tyto výkony pouze 50 mil. Kč ročně. To je všecko, co platí šekový úřad poštovní správě. Tedy režie je nepatrná, znova uvádím. Když to vypočítáme, tedy průměrně na jeden poštovní úřad připadá odměna 12.500 Kč ročně. Z toho by se nepořídila ani místnost, natož teprve aby se mohl vydržovati personál. Provozovací výdaje šekového úřadu jsou velmi nepatrné, vždyť činí všeho všudy se všemi investicemi, krátce vše to, co je k udržování šekového úřadu třeba, ročně 108,055.000 Kč. Tedy režie je nepatrná při tak obrovském obratu.
Snad také počet úředníků by padal na váhu. Nuže, rakouská poštovní spořitelna měla celkem 2.635 úředníků ve vlastní správě. Vždyť vlastně ten úřad, jejž tady budete viděti na Václavském náměstí a který je nyní provisorně umístěn na Smíchově, je vlastně jenom zúčtovacím místem, poněvadž všecky ty transakce se dějí z největší části u úřadů poštovních. Šeková správa má jenom 1619 úředníků, ačkoliv počet vkladatelů, resp. účastníků kont je daleko a nepoměrně větší při tom obrovském rozmachu poválečném, nežli byl za Rakouska.
Jaké pak jsou příjmy toho šekového úřadu, abychom si představili, jaký je to ústav, jenž skutečně slouží ve prospěch občanstva? Úroky, které vydělává z těch vkladů, jsou úroky aktivní, pasivní celkem dělají 72 mil. Kč ročně. Manipulační poplatky činí 26 milionů 300.000 Kč, takže na jednotlivce, na jeden účet, na jednoho vlastníka konta připadá průměrně ročně 260 Kč. Tedy poplatek je minimální. Představte si to pohodlí, které má účastník konta, co ušetří na portu a na jiných věcech. Vždyť vlastně u toho malého obchodníka je šekový úřad jeho účetním. Vždyť nepotřebuje nic jiného nežli dávati si pěkně do pořádku konta a vidí, kdo, je jeho odběratelem a podobně, a to všecko průměrně za 260 Kč u jednoho účastníka. Provise činí 13,800.000 Kč, výtěžek z tiskovin 1,500.000 Kč. A to jsou všecko příjmy takového obrovského finančního ústavu. Proč se o tom zmiňuji? Ne, že bych si přál, aby snad šekový úřad zvyšoval manipulační poplatky, ne, to jeho poslání není. Já jsem výslovně řekl, když jsem tehdy hájil stanovisko, že pošta má býti ústavem, a ne podnikem, že přece není možno poštu srovnávati s nějakým státním statkem nebo s hutěmi a pod., tedy se skutečně výdělečnými podniky, poněvadž pošta má jiné poslání v národohospodářském životě, nežli vydělávati jenom peníze. Kdyby se měla pošta říditi tou zásadou, která je jí uložena zákonem, pak by musila zrušiti celou řadu úřadů, musila by rušiti telefonní a telegrafní linie a také ten poboční úřad v Brně a nesměla by pomýšleti na to zakládati nějakou filiálku, poněvadž by si to musila, jako dobrý hospodář rozmyslit, aby za těchto okolností sáhala k něčemu takovému, co až dosud bylo spojeno s určitým risikem. Proto jsem hájil stanovisko, aby nebyla pošta podnikem, nýbrž ústavem, poněvadž má sloužiti k veřejnému blahu. Kdyby se měl šekový úřad říditi těmi zásadami, jak mu to bylo určeno zákonem a jak se to konečně samo sebou rozumí v každém obchodním podniků, to by to potom ovšem s těmi manipulačními poplatky vypadalo trochu jinak.
Chtěl jsem dokázati a dostává se mi zde satisfakce, že se dostaneme do kolise, už jsme v ní při této příležitosti, když se jednalo o pobočný ústav v Brně, a konstatuji, že se dostaneme do podobných kolisí častěji.
Nemusím ani připomínati, že mi bylo uloženo klubem československých národních socialistů prohlásiti, že budeme hlasovati pro předlohu. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Zimák.
Sen. Zimák: Slávny senát! Predložený vládny návrh, ktorým sa sriaďuje poštová sporiteľňa, je treba vítať, zejména zo stanoviska Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Veď sama dôvodová zpráva, zpráva referenta poukazuje, že pre Slovensko a Podkarpatskú Rus je sriadenie poštovej sporiteľní nutnosťou. A udáva sa tiež štatistika, ktorá zrejme dokazuje, nakoľko je nutnosťou sriadiť takýto štátny peňažný ústav zvlášče na Slovensku a Podkarpatskej Rusi.
Vo štatistike sa poukazuje, že v Čechách je 245 sporiteľieň, 966 občianskych žaložien, 169 okresných hospodárskych záložieň a vedľa toho ešte 2692 Kampeličiek. Spolu majú Čechy ľudových peňažných ústavov 4072. Morava a Sliezske má 120 sporiteľní. 751 občianskych záložieň, okresných hospodárskych záložieň nemá, ale má 1.135 Kampeličiek, tedy má Morava a Sliezsko 2206 ľudových peňažných ústavov.
A to úbohé Slovensko s tými sporiteľňami oproti tým stám historických zemí má 8 sporitelieň, 66 občianskych záložieň a v poslednej dobe asi pred dvoma roky sa spravily pokusy o tak zv. úverné družstvá, ktorých je celkom 494 a o ktorých prosperite zatým nemáme výkazov. Celkom je takých ľudových peňažných ústavov na Slovensku podľa štatistiky 568. Keď to porovnáme podľa obyvateľstva, vyzerá to takto: Jeden peňažný ústav ľudový pripadá v Čechách na 1638, na Morave a vo Sliezsku na 1513 a na Slovensku a Podkarpatskej Rusi na 6.343 obyvateľov. Z teritoriálneho hľadiska vyzerá to ešte trúchlivejšie. Jedon peňažný ústav ľudový pripadá v Čechách na 12,78 km2, na Morave a Sliezsku na 12,13 km2 a na Slovensku s Podkarpatskou Rusou pripadá na 108,33 km2.
Keď je táto poštová sporiteľňa tak doležitá pre Slovensko a Podkarpatskú Rus, je sa treba len tázať, prečo tak neskoro? Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi umiestilo sa peňažných ústavov po prevrate dosť, sú to ale filiálky bánk, ktoré tomu hospodárskemu rozvoju na Slovensku a Podkarpatskej Rusi neboly veľkým požehnaním. Tieto filiálky bánk majú za úkol čím viac úrokov nahrabať, čím viac vykázať dividend, čím viac ziskov. Podľa toho hospodárstvo toto v tých nešťastných zemiach tiež vyzeralo. Teraz budeme snáď očakávať, že touto poštovou sporiteľňou zbudený záujem pre sporivosť a voľakú vážnosť malého groša. Bude mať aj význam pre vysťahovalectvo zo Slovenska, lebo i to vieme, že ti naši úbohí vysťahovalci v zahraničí často a často sú zkracovaní na svojich horko ťažko zarobených grošoch bankami, lebo keď sú tak neopatrní a niesli tieto zarobené groše domov, boli všelijakými špekulantami využití.
Podľa tejto osnovy bude možno, že si takí ľudia môžu zasporené a zarobené groše uložiť u poštovej sporiteľne tamojšej, ktorá bude mať spojenie s poštovou sporiteľňou v Československu.
Vynorila sa otázka o pobočných ústavoch. Je samozrejmé, jestli poštová sporiteľňa má mať význam zvlášte pre Slovensko a Podkarpatskú Rus, že sa musíme domáhať toho, aby pobočný ústav, ako prvý, bol sriadený na Slovensku. A keď má Slovensko príjsť do úvahy, samozrejme, že to má byť Bratislava, ako jeho hlavné mesto.
V rozpočtovom výbore usilovali sme sa, aby osnova zákona bola zmenená, aby v zákone tam, kde stojí, že vláda môže sriadiť pobočný ústav, že miesto toho >vláda môže sriadiť<, abychom mali v zákone určené, že >zákonom sa sriaďuje<, aby totiž už zákon sám ukladal povinnosť vláde tento ústav v Bratislave a potom taktiež v Brne sriadiť.
Politické pomery sú také, že sme sa museli prispôsobiť dohodnutiu vládnych strán a spokojujeme sa s vyhlásením pána ministra pôšt a telegrafov, ktorý nás uistil, že Bratislava pripadá ako prvá do úvahy na Slovensku, kde sa pobočný ústav poštovej sporiteľne sriadí.
Ja toto vyhlásenie berem nielen menom pána ministra Frankeho, lež považujem, že je to vyhlásenie ministerstva pôšt a telegrafov, tedy ako záväzné pre toto ministerstvo. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)
Čo sa týka Brna, je taktiež uistenie, že sa nepomýšľa na to, aby v Brne terajší šekový úrad bol zrušený. Pán sen. Pánek ovšem uviedol tuná i tú pasivnosť brnenského šekového úradu. To boly zrovna taktiež moje obavy. Keď dôvodová zpráva poukazuje na túto pasivnosť šekového úradu, obával som sa, že by snáď touto pasivnosťou by sa potom operovalo mnohé a mnohé roky a že by stále sa odďaľovalo sriadenie pobočky sporiteľne v Bratislave. Nemám možnosť skúmať, prečo je Brno pasívne, ale som informovaný, že prvou príčinou toho je to, že tento šekový úrad v Brne bol prineskoro sriadený, že sa jeho sriadenie odďaľovalo tiež s roka na rok a potom je pochopiteľné, že keď si kto zaviedol šekové konto v Prahe, je mu už obtížné toto konto z Prahy prevádzať do Brna. A tak z tohoto istého dôvodu sa obávam, že keby sa odďaľovalo sriadenie pobočného ústavu v Bratislave, bolo by to odďaľovanie na úkor predpokladanej účelnosti poštovej sporiteľne pre Slovensko a Podkarpatskú Rus.
Je treba pripomenúť ešte jedno, že bude ťažko na Slovensku a Podkarpatskej Rusi vzbudzovať dôveru k tomuto ústavu, a to preto, poneváč tamojší ľud má trpké zkúšenosti s maďarskou poštovou sporiteľňou. V tomto prípade ovšem nemôžeme viniť len Maďarov, musíme viniť aj našich činiteľov, že sa nenalieha s náležitou energiou na to, aby ti úbohí ľudia, ktorí do tejto poštovej sporiteľne ukladali svoje horkoťažko zarobené haliere, dostali ich nazpäť. Už s roka na rok to interpelujeme v rozpočtovém výbore a už niekoľkoráz aj s tejto tribúny bolo na to poukazované, aby sa spravily voľaké kroky, aby došlo čímskôr k likvidácii týchto vkladov. Bolo nám odpovedené, že smluva s maďarskou sporiteľňou je upravená tak, že likvidovať sa budú vklady vtedy, až všetky zainteresované štáty túto smluvu podpíšu. A poneváč Poľsko nemá žiadneho záujmu na bývalej maďarskej poštovej sporiteľni a odkladá ratifikovanie tejto smluvy, následkom toho každý ten človek, ktorý má niekoľko tých korún uložené v maďarskej poštovej sporiteľni, nemôže sa týchto vkladov dočkať.
Apelujem na pána ministra pôšt a telegrafov, aby i on svojím rezortom zapôsobil na to, aby tieto smluvy alebo došlý k ratifikovaniu, alebo aby sa našiel iný modus vivendi, iný spôsob k tomu, aby konečne tie vklady v poštovej sporiteľni maďarskej boly likvidované. Čím skôr sa takto stane, tým skôr bude vzbudená tiež dôvera v túto našu poštovú sporiteľňu, ktorá sa týmto zákonem sriaďuje.
Nakoniec je treba kvitovať vďaku, že sa na hospodárskom poli vždy viac a viac prejavuje tuná vyšší záujem o hospodársky život na Slovensku, že sa častejšie tuná v tomto sbore počúvajú slová, že Slovensko a Podkarpatskú Rus je treba hospodársky, sociálne a finančne zveľaďovať. Ja by som si veľmi želal, aby táto poštová sporiteľňa, ktorú týmto zákonom sriaďujeme, bola opravdu istým krokom k zveľadeniu Slovenska ako na poli hospodárskom, tak i na poli sociálnom a finančnom.
Tým doporúčam túto osnovu k prijatiu. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Volko.
Sen. Volko: Slávny senát! Vláda nám predložila návrh zákona o sriadení poštovej sporiteľne, aké sú už sriadené skoro vo všetkých kultúrnych štátoch Európy a ktoré sú vážnou súčiastkou štátnych verejno-hospodárskych zariadení.
Dľa mojej skromnej mienky ale prišla naša vláda s týmto návrhom trochu privčas. Že prečo toto tvrdím, odôvodním nasledovne:
Pred svetovou vojnou boly tieto poštové sporiteľne so strany vkladajúceho obecenstva držané za najistejšie a najbezpečnejšie miesto, kde svoje úspory vkladal hlavne ten nejchudobnejší ľud, preto, poneváč hlavne v býv. Rakúsko-Uhorsku sa tento biedny vkladateľ pridržoval toho, že svoje úspory v poštovej sporiteľni uložené na žiadon pád utratiť nemôže, poneváč štát za tieto ručí celým štátnym majetkom, tedy musel by naprv zahynúť štát a len potom by prišiel vkladateľ o svoje v tejto poštovej sporiteľni uložené úspory. Chvalabohu štát padol, ale bohužial ten chudobný ľud, aspoň tak ako veci dnes stoja, prišiel o tieto svoje úspory, alebo aspoň o značnú čiastku týchto.
Prečo spomínam tu vždy len ten biedny chudobný ľud? Lebo majetní bohatí vkladatelia tak rečeno v úplných 100 % nevkladali svoje úspory v poštovej sporitelni, po prvé preto, že štát od týchto platil mizerné 3% úroky, že sa týmto nevyplatilo tu vkladať svoje peniaze, nakoľko bársktorý peňažný ústav platil hodne vyššie procento, 4 až 6 % ; po druhé boly v týchto poštových sporiteľniach pri výplate vkladov predpísané také formality a obtíže, že tieto bohatým vkladateľom nekonvenovaly, že nemohli slobodne disponovať v každej chvíli so svým majetkom: po tretie ale tie majetnejšie, vzdelanejšie vrstvy už dávnejšie predvídaly kolísanie býv. monarchie a týmto neistotu a nebezpečnosť vkladov v štátnej poštovej sporiteľni.
Nakoľko boli poškodení úbohí vkladatelia poštovej sporiteľne, dokazuje tá okolnosť, že zakiaľ vkladatelia pred vojnou od iných peňažných ústavov svoje úspory tak rečeno v plných 100 % po srážke 1/2 % evidenčného poplatku, nakoľko by tieto boli na bársaký cieľ potrebovali, už dávno aj s úrokami obdržali, ale jestli potrebu na tieto nemali, aspoň úrokov týchto požívajú, zatiaľ biedni vkladatelia býv. poštovej sporiteľne budapeštianskej a viedenskej, príslušníci našej republiky a tuná bývajúci po dnes zo svojich úspor ani halier nedostali, nehovoriac o úrokoch už skoro 20-ročných, vzdor tomu, že táto záležitosť je už aj parlamentárne dávno vybavená. Už bude tomu skoro 5 rokov, čo malý byť a boly prihlášky týchto podané. Robíme dotazy na patričných činiteľov o vybavenie tejto nutnej veci, ale všetko naše počínanie je márne. Vláda sa vyhovára, že Poľsko ujednanie nástupníckych štátov býv. rakúsko-uhorskej monarchie podnes neratifikovalo. Jestli na Poľsko so založenými rukami budeme čakať, ešte veru do toho času hodne vody ujde dolu Dunajom, zakiaľ Poľsko túto záležitosť vybaví v parlamente, lebo toto je veľmi malou nepatrnou čiastkou interesované, jemu na vybavení tejto veci veľmi nezálaží. Náš štát, potažmo naši občania sú zainteresovaní v tejto záležitostí so 105 mil. Kč. Však máme šikovného ministra zahraničia. Prečo nezakročí už raz na patričnom mieste? Či máme ministra zahraničia len na to, aby 2 miliardami obťažoval náš štát? Nech už raz sa postará aj o tieto vklady, aby aspoň niečim prispel na zaplatenie tých dvoch miliárd z vkladov bývalej rakúskej a maďarskej sporiteľne poštovej.