Veľmi sa čudujem, že naša vľáda mala odvahu prikročiť s týmto návrhom zákona prv, ako je úplne likvidovaná otázka bývalej rakúskej a maďarskej sporiteľne a prv nežli vkladatelia svoje úspory v týchto uložené zpäť vyplatené dostali. Či si vláda myslí, že obecenstvo bude mať dôveru v tejto poštovej sporitelni, keďže má trpké zkúšenosti z bývalej peštianskej a viedenskej sporitelni, kde utratil hlavne úbohý, ťažko pracujúci ľud svoje krvopotne vyrobené úspory, do týchto uložené. Bývalý štát rakúsko-uhorský ručil za tieto vklady. Tento štát sa rozpadol, jeho majetky prevzaly nástupnícke štáty, tedy tieto sú aj za vklady bývalej poštovej sporiteľne zodpovedné. Preto je povinnosťou nášho štátu, aby svojim na území republiky Československej bývajúcim štátnym občanom vklady týchto uložené v bývalej poštovej sporiteľni peštianskej a viedenskej v plných 100 % vyplatil, lebo vo vkladných knižkách sriaďujúcej poštovnej sporiteľne československej aj s úrokami hradil, už aj preto, poneváč štátne majetky bývalej rakúsko-uhorskej monarchie, ležiace na území republiky Československej, ako štátny majetok prevzal. A keď týmto majetkom ručila bývalá rakúsko-uhorská monarchia za vklady u poštovej sporiteľne uložené, je toto povinnosťou i nášho štátu.
Preto nech sa postará vláda najprv o to, aby vkladatelia svoje úspory z poštovej sporiteľne viedenskej a peštianskej v plnom obnose dostali vyplatené, ale potom nech prijde s návrhom na sriadenie poštovej sporiteľne československej.
Vyzývam kolegov senátorov zo Slovenska, nielen mojej strany, ale všetkých, aby sa osvedčili a predniesli, koľké desiatky poštovou sporiteľňou postihnutých biednych vkladateľov ich v tejto záležitosti už vyhľadalo a prosilo a to úpenlivé o pomoc. A aj dnes stále nám dochádzajú ponosy ďalej.
Pán referent rozpočtového výboru povedal v rozpočtovom výbore, že sa poštová sporiteľňa zakladá preto, poneváč niet nadostač peňažných ústavov. Výpovedi jeho v žiadnom ohľade neobstoja. Naopak, dnes máme hlavne u nás na Slovensku toľko ústavov, že ten vkladateľ nevie, kde má ten usporený groš uložiť a obohnať sa piesničkám a chvalozpevom náhončích toho kterého peňažného ústavu. Poznám malé, sotva 1000 až 1200 duší počítajúce obce na Slovensku, kde sú 2 až 3 peňažné ústavy. Sú obce, ktoré pri 200 až 300 počtovom obyvateľstve majú úverné spolky, družstvá a to vo vzdialenosti 2 až 3 km jedna od druhej.
Tento veľký vzrast nových peňažných ústavov z národohospodárskeho stanoviska držím za nezdyavý z tej príčiny, poneváč konkurencia týchto, zhánanenie sa za vkladmi, sľubovanie veľkého úrokovania - znám ústavy, ktoré platia až 7 - 8 % z vkladov -, náramne zdražuje úver.
A keď už chce tu vláda založiť poštovú sporiteľňu, zase je jej prvým krokom aj tu len centralizácia, všetko pozháňať do Prahy. Tomu úbohému pastorčiatu republiku Slovensku zase sa len nič nemá dostať. Nech plynú tie slovenské groše zase len do tej zasľúbenej zeme za Moravu. Sriadiť sa má poštová sporiteľňa pre celú republiku len v Prahe. Aby toto jednanie tak veľmi nekričalo a nebilo tak do očí, chce byť vláda aspoň na toľko blahosklonná aj pre Slovensko, že vo svojom návrhu zákona v § 2 odstavca 4. hovorí: Vláda stanoví nariadením či a v ktorých miestach sa sriadia pomocné ústavy poštovej sporiteľne. Jestli my Slováci budeme záviseť od ľubovôle vlády, či má a kde sriadiť poštovú sporiteľňu pre Slovensko, znajúc tú ohromnú lásku tejto ku Slovensku, toho sa ani naši potomci nedožijú.
Preto žiadam v mene slovenskej ľudovej strany, aby sriadenie poštovej sporiteľne pre Slovensko bolo v zákone výslovne zabezpečené. Podal som v tom smysle pozmeňujúci návrh k tejto predlohe.
Považujúc sriadenie poštovej sporiteľne do toho času, kým vkľadatelia -poštovej sporiteľne bývalej monarchie rakúsko-uhorskej odškodnení a vyplatení nebudú, za predčasné a nežeľateľné, vyhlasujem, že slovenská ľudová strana za prijatia tohoto návrhu hlasovať nebude. (Souhlas ľudových senátorů.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Debata je skončena.
Byly mně podány dostatečně podporované návrhy pánů sen. Volka a druhů a sen. Donáta, Kahlera, Thoře a druhů.
Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Pozměňovací návrh sen. Volko a druhů:
Navrhujeme, aby v §u 2 odstavec 4. zněl následovně:
>S hlavným ústavom Poštovej sporiteľne v Prahe sriaďujú sa súčasne a) pře Slovensko poštová sporiteľňa v Bratislavě a b) pre Moravu a Sliezsko poštová sporiteľňa v Brne.<
Pozměňovací návrh sen. Donáta, Kahlera, Thoře a druhů:
Podepsaní navrhují, aby odstavec f) §u 25 byl pozměněn a přijat v tomto znění:
>f) činiti vklady na běžný účet peněžních ústavů, podléhajících veřejnému dozoru.<
Místopředseda Trčka (zvoní): Přejí si páni zpravodajové doslov?
Zpravodaj výboru ústavně-právního sen. dr Havelka: Prosím.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Vážený senáte! Vzhledem k vývodům pana sen. Pánka, jímž nemohu upříti zajímavost, mám za svou povinnost na něco reagovati. Když byla řeč o pobočce v Brně, tu pan sen. Pánek byl toho názoru, že pobočka tam je zabezpečena. To je správné, ale není zabezpečena z toho důvodu, jak on uvedl, že totiž vláda může zřizovati pobočky, ale ke zrušení poboček že je potřebí zákona. Po mém názoru to není správné. Jednak to vysvítá z odst. 4, §u 2, kde je stanoveno, že vláda stanoví nařízením, zda a ve kterých místech se zřídí pomocné ústavy poštovní spořitelny - tedy i pobočky. Kdyby zákonodárce chtěl, aby zrušení bylo vyhrazeno zákonodárné moci, musilo by to tam býti uvedeno výslovně. Když vláda má právo zřizovati, tedy implicite má také právo zrušovati, když není v tomtéž zákoně nebo v jiném zákoně vyhrazeno, že ke zrušení je potřebí zákona. Ostatně to vysvítá také z §u 4 návrhu, podle něhož pro poštovní spořitelnu platí předpisy o státních podnicích spravovaných podle zásad obchodního hospodaření. A tu praví vládní nařízení ze dne 25. září 1924, čís. 206, § 2, který stanoví zásady správy: podniky uvedené v §u l je spravovati tak, aby plníce co nejdokonaleji svůj národohospodářský, případně správní úkol a dbajíce všeobecně uznaných zájmů veřejných, byly vedeny podle zásad řádného obchodníka.
A tu jsem u názoru pana sen. Pánka, že by to měl býti spíše ústav nežli podnik. Jak je to vyznačeno v §u 2, musí takový ústav, pobočka, splniti svůj národohospodářský úkol, pak správní úkol, musí dbáti veřejných zájmů všeobecně uznaných, a teprve, když to vyplní, platí zásada řádného obchodníka. Že je zde uvedena zásada řádného obchodníka, z toho také dovozuji, že vláda nařízením má právo pobočky zrušiti, poněvadž jinak by to odporovalo této zásadě řádného obchodníka.
Pokud se týče rozsahu, jak pan sen. Pánek nám zde líčil rozsah a velikost šekového úřadu poštovního, dovoluji si jenom maličkost připomenouti, že denně přichází do poštovního úřadu šekového na 50,000 šeků, které musejí býti zpracovány.
Pokud se týče návrhů, s návrhem pana sen. Donáta, Kahlera, Thoře a druhů, souhlasím a doporučuji jej slavnému senátu k přijetí.
Naproti tomu neztotožňuji se s návrhem pana sen. Volka a druhů, a to z toho důvodu, že zřízení poboček nejen na Moravě, nýbrž i na Slovensku a Podkarpatské Rusi je dostatečně zabezpečeno tímto zákonem, neboť je uloženo vládě, aby, kde se toho jeví potřeba, pobočka byla zařízena. Máme vládu ústavní, je tedy věcí a právem pánů zákonodárců, aby cestou interpelační nebo jiným vhodným způsobem vládu k odpovědnosti hnali tehdy, kdyby neplnila zákon i o zřízení poboček, když jsou zde podmínky zákona, nebo . . . (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Ale není přece zajištěno, vláda může to činiti!) Ano, proto je interpelační právo, máme ústavu, aby se ... (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Ale pánové chtějí to míti zajištěno!) Podle mého názoru dostačí zabezpečení tak, jak je v zákoně vyznačeno. (Souhlas.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Vzhledem k pozměňovacím návrhům dám hlasovati v prvém čtení takto:
o §u l, odst. l až 3 §u 2 podle zprávy výborové;
o odst. 4 §u 2 podle návrhu sen. Volko a druhů, bude-li zamítnut, o tomto odstavci podle zprávy výborové;
o §u 3, o odst: l lit. e) §u 25 podle zprávy výborové;
o lit. f) odst. l §u 25 podle návrhu sen. Donáta a druhů, bude-li zamítnut,
pak o zbytku §u 25 a o §§ech 26 až 41, nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých oddílů a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí, aby § l, jakož i prvé tři odstavce §u 2 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby odst. 4 §u 2 zněl podle návrhu sen. V o l k o a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 4 §u 2, jakož i §§y 3 až odst. l lit. e) §u 25 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby lit. f) prvého odstavce §u 25 zněla podle návrhu sen. Donáta a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby zbytek §u 25, jakož i §§y 26 až 41, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých oddílů a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Tím přijata je osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých oddílů a úvodní formulí ve čtení prvém.
Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je:
2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II, výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 205), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ku projevu souhlasu přátelská a obchodní smlouva mezi republikou Československou a republikou Čínskou, podepsaná v Nankinu dne 12. února 1950. Tisk 219.
Táži se pánů zpravodajů sen. dr Fáčka a sen. inž. Marušáka, zda mají nějakou tiskovou opravu.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Nemám.
Zpravodaj sen. inž. Marušák: Rovněž ne.
Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, podle zprávy výborové, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Naznačené schvalovací usnesení přijímáse podle zprávy výborové také ve čtení druhém.
Přikročíme k třetímu odstavci, jímž je:
3. Druhé čtení zprávy I. výboru technicko-dopravního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 162), jímž se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsaná v Praze dne 12. prosince 1928, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 203.
Táži se pánů zpravodajů sen. Šťastného, sen. Plamínkové a sen. Foita, zda mají nějaké tiskové opravy.
Zpravodaj sen. Šťastný: Nemám.
Místopředseda Trčka (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, podle zprávy výborové tisk 203, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Přikročíme k odst. 4., jímž je:
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Chustu ze dne 5. února 1930, č. j. Nt V 1/30-5, za vydání sen. Lokoty pro přečin podle §u 14, č. 5 a l zák. na ochr. rep. (č. 732/30 předs.). Tisk 226.
Zpravodajem je pan sen. dr Milota.
Zpravodaj sen. dr Milota: Vážený senáte! Krajský soud v Chustu spatřuje skutkovou podstatu uvedených deliktů v tom, že sen. Lokota ve své řeči, pronesené na veřejné schůzi dne 2. června 1929 ve Velkém Bočkově, vyjádřil se, jak jest uvedeno v tištěné zprávě imunitního výboru.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát odepřel dáti svolení k trestnímu stíhání sen. Lokoty pro uvedené výroky, a to z těchto důvodů:
Sen. Lokota pronesl inkriminovaná slova na schůzi pořádané komunistickou stranou, na jejíž program byl do senátu zvolen. Jimi jen konkretisoval stanovisko své strany proti státní správě a opakoval jen to, co je častým předmětem výtek i tvrzení v tisku této strany. Rovněž ve svém zvolání vyjádřil známou snahu komunistického hnutí. Z té příčiny nenalezl senát důvodu, aby sen. Lokota byl vydán trestnímu stíhání.
Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme ke hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát odepřel dáti svolení k trestnímu stíhání sen. Lokoty pro uvedené výroky, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím se souhlas k trestnímu stíhám sen. Lokoty nedává.
Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je:
5. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Užhorodě ze dne 5. února 1930, č. j. Nt X 15/29-2, za vydání sen. dr Korlátha k trestnímu stíháni pro přečin utrhání na cti podle §u l, 3, odst. II. č. l a 2 a §u 6 zák. čl. XLI/1914 (čís. 756/30 předs.). Tisk 227.
Zpravodajem jen pan sen. dr Milota.
Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se ve své 20. schůzi dne 11. března. 1930, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. dra Korlátha pro přečin utrhání na cti, který obviněný podle udání spáchal tím, že dne 14. října 1928 v Berehově pronesl urážlivý výrok o guvernéru Podkarpatské Rusi Beskidovi.
Tentýž výrok dal sen. dr Korláth doslovně uveřejniti v časopisu >Az Oslakó< a >Karpati Hiradó< a soukromý žalobce podává návrh, aby byl za to potrestán.
Za tohoto stavu věci imunitní výbor navrhuje, aby senát odepřel uděliti svolení ke stíhání sen. dr Korlátha pro uvedený delikt z týchž důvodů, které byly podkladem zmíněného usnesení ze dne 11. března 1930 a které jsou uvedeny ve zprávě imunitního výboru ze dne 19. února 1930 č. tisku 119.
Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát odepřel dáti souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Korlátha, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Korlátha se neuděluje.
Tím vyřízen je 5. bod pořadu.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž je:
6. Zpráva imunitního výboru o žádostí krajského soudu v Bratislavě ze dne 10. března 1930, č. j. Nt XVII 52/29, za vydání sen. Mikulíčka k trestnímu stíhání pro dvojnásobný zločin podle §u 15, čís. 3 zákona na ochr. rep., §u 159 voj. tr. zák., pro přečin podle §u 15, č. 2 zák. na ochr. rep. a §u 481 trest. zák. a pro přečin podle §u 24, č. 3 žák. o tisku (čís. 900/1950 předs.). Tisk 228.
Zpravodajem je pan sen. dr Milota. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Proti sen. Mikuličkovi bylo vysloveno v trestním oznámení okresního četnického velitelství v Trnavě podezření, že je totožný s neznámým mužem, který dne 23. května 1929 vyhazoval z jedoucího vlaku na trati Bratislava-Trnava letáky s nadpisem: >Dělníci a robotníci ve vojenském kabátci!< a letáky nadepsané >Všem celníkům a strážníkům!< Letáky tyto svým obsahem tvoří skutkovou podstatu dvojnásobného zločinu, které pan předsedající právě citoval.
Přes to navrhuje imunitní výbor, aby senát nedal svolení ke stíhání sen. Mikulíčka, a to z toho důvodu, že v soudních spisech není zjištěna žádná okolnost, která by nasvědčovala tomu, že čin spáchal obviněný senátor, že podezření proti němu vyslovené opírá se pouze o to, že popis onoho neznámého muže, který letáky rozšiřoval, hodí se na jeho osobu, kdežto on sám vůči imunitnímu výboru prohlásil, že zmíněného dne uvedeným vlakem vůbec nejel.
Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Budeme hlasovat.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal svolení, ke stíhání sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.
Tím byl pořad schůze vyřízen.
Mezi schůzí tiskem rozdáno:
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Tisk 236. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenou, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 233).
Tisk 237. Zpráva národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění celní sazebník pro československé celní území (tisk 234).
Tisk 241. Zpráva imunitního výboru o oznámení krajského soudu v Liberci ze dne 9. června 1930, č. j. Nt IX 62/30, podle §u 25 ústavní listiny, že byla na sen. Pilze uvalena vazba pro podezření ze zločinu § 81 a 153 tr. z. a přestupku § 314 tr. z. (číslo 1593/1930 pres.).
Těsnopisecké zprávy o 40. a 42. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. května a 3. června 1930.
Místopředseda Trčka (zvoní): Navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 13. června 1930 o 9. hodině s tímto
pořadem jednání:
1. Zpráva imunitního výboru o oznámení krajského soudu v Liberci ze dne 9. června 1930, č. j. Nt IX 62/30, podle §u 25 ústavní listiny, že byla na sen. Pilze uvalena vazba pro podezření ze zločinu §ů 81 a 153 tr. z. a přestupku §u 314 tr. z. (č. 1593/1930 pres.). Tisk 241.
2. Zpráva národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 234) o vládním návrhu zákona, jímž se mění celní sazebník pro československé celní území. Tisk 237.
3. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 233), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z, a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. Tisk 236.
4. Návrh, aby řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednány byly zprávy:
a) národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jimž se mění celní sazebník pro československé celní území, tisk 237;
b) výborů sociálně-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., tisk 236.
5. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 164) o poštovní spořitelně. Tisk 221.
Jsou námitky? (Námitky nebyly.) Námitky nejsou.
Končím schůzi.
Konec schůze v 18 hod. 51 min.