Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

105 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři: Bradáč, dr Franke, dr Šrámek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafářovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Dobrovolnému, Dundrovi, Lokotovi, Schwambergerovi, na zítřejší schůzi sen. Šachlovi, dodatečně na včerejší schůzi sen. Volkovi a do 16. t. m. sen. dr Jesserovi.

Navrhuji, aby byla dána dovolená od 15. do 30. června t. r. sen. dr Milotovi.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním bodem je:

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. sen. dr Havelka, za výbor rozpočtový sen. dr Rozkošný.

Prosím pana sen. dr Havelku, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Vláda podala návrh zákona, jímž v našem státě má býti zřízena poštovní spořitelna - § l -.

Poštovní spořitelny vůbec jsou státními ústavy ke přijímání a vyplácení úsporných obnosů poštou a mají za účel, aby umožnily jednotlivci, ústavům, spolkům a pod. vkládati úspory v menších částkách u poštovních úřadů pod státní správou a zárukou. Poštovní spořitelna zavedena byla nejprve v Anglii r. 1861 tehdejším kancléřem pokladu Gladstonem, poté následovala anglická dominia a jiné státy, tak také Rakousko, kdež zavedena byla snahou ministra barona Pina a odborného přednosty Jiřího Theodora Cocha.

Zákonem o poštovní spořitelně má se nahraditi zákon ze dne 11. března 1919, č. 140 Sb. z. a n., o zřízení poštovních úřadů šekových pro území republiky Československé. Tento zákon jest jedním z revolučních zákonů, o kterých nebylo již při projednávání jich pochybnosti, že jsou opatřeními v podstatě provisorními a že budou nahrazeny zákony definitivními, čehož dokladem v našem případě je resoluce schválená zároveň se zákonem, kterou se vládě ukládá, aby se postarala i o službu spořitelní.

Této resoluci návrh vyhovuje.

Po převratu nebylo možno zříditi ústav, jenž by mohl na se vzíti všechny úkoly bývalé vídeňské poštovní spořitelny a dosavadní poštovní spořitelny budapešťské a v plném rozsahu je bez přerušení dále konati. Kdyby se bylo českým zástupcům na říšské radě podařilo vymoci, oč po léta usilovali, aby totiž pro české země byla zřízena vlastní poštovní spořitelna nebo alespoň filiálka vídeňského ústavu, byla by ovšem pomoc rychlá. Ale jako v ničem, ani v tomto případě Vídeň nedala, k čemu nebyla donucena, a tak po převratu nezbylo, nežli budovati ústav československý úplně od základu, a to za poměrů krajně svízelných jak po stránce osobní - nebylo s počátku, nikoli snad pouze dosti zacvičených úředníků, ale úředníků vůbec - tak i po stránce věcné - nebylo místností, strojů, pomůcek, tiskopisů, ba ani dosti papíru na tiskopisy -. Státní správě bylo již v prvních dnech po převratu jasno, že poštovní spořitelna v tom rozsahu, v jakém pracovala vídeňská a pešťská poštovní spořitelna, hned od počátku vybudována býti nemůže, proto se rozhodla, že zatím uvede v činnost obory, jež byly pro finanční a hospodářský život nového státu nejdůležitější, mezi nimi byla šeková služba na místě prvním, pak obory, jež jsou se šekovou službou v úzké souvislosti, jako na př. činnost fruktifikační pro zužitkování volných peněz i vlastního jmění ústavu.

Poštovní úřad šekový ve své zúžené funkci překonal šťastně nejhorší svízele a počáteční krise a rozvíjel slibnou činnost. Časem byly mu svěřovány další úkoly, jako na př. zákonem č. 88 z r. 1924 ukládání soudních deposit a deposit poručenských - sirotčích - úřadů, působnost náhradové banky pro pozemkovou reformu podle zákona č. 329 z r. 1920, resp. zákona č. 220 z r. 1922, činnost nebo spolučinnost při emisích státních papírů a j. Pro další budoucnost však hranice působnosti stanovené zákonem č. 140 z r. 1919 nestačí, a proto státní správa, vyhovujíc výzvě revolučního Národního shromáždění, pod tlakem potřeby se zajisté postará o to, aby ústav byl postaven na onu základnu, na které stanula po mnohaletém vývoji bývalá vídeňská poštovní spořitelna, ovšem vhodně přizpůsobenou potřebám a poměrům Československé republiky.

Z veliké účasti hospodářských organisací a institucí na jednání o osnově zákona je zřejmo, jak veliký jest o tento ústav zájem a jaká důležitost v organismu státních hospodářských zřízení je mu připisována. Osnova byla všestranně prodiskutována a pečlivě připravena a bylo také ke všem námětům a připomínkám přihlédnuto a jim vyhověno, pokud ovšem byly slučitelný se zvláštními potřebami a zájmy státního ústavu.

Jde o nový ústav. Vnějším výrazem pro to, že jde o nový ústav, rozdílný od dosavadního poštovního šekového úřadu, je také navržený název. Proti němu byly a dosud jsou vyslovovány námitky, že podle ustanovení §u 3 zákona čís. 302 z r. 1920 přísluší název >spořitelna< jedině ústavům, vyhovujícím předpisům citovaného zákona. Naproti tomu nesmí se přehlédnouti, že jednak jde o nový zákon, který může stanoviti něco jiného než stanovil citovaný zákon, jednak že účel a program činnosti nesměřuje proti činnosti ústavů, pro které je název vyhrazen, nýbrž se s ní kryje, a to i pokud jde o činnost šekovou. Jde o ústav státní, který nemůže býti vyloučen z oprávnění, jehož se dostalo jiným peněžním ústavům veřejným, zejména komunálním. Omyl je vyloučen slovem >poštovní<, jenž je rozhodujícím činitelem.

Jiná námitka je, že název >poštovní spořitelna< nevystihuje hlavních oborů činnosti ústavu a že zejména činnost šeková nedochází v něm projevu. Naproti jiným navrhovaným názvům, na př. >Poštovní úřad šekový a spořitelní< nutno uvésti, že ani tyto nevystihují hlavních oborů služby, neboť chybí důležité složky činnosti, jako služba depositní, finančně hospodářská a j.

Rozhodujícím momentem může tu tedy býti jen praktická potřeba a zřetel na obecenstvo používající služeb státního ústavu. Z prosté skutečnosti, kolik lidí napíše denně titul ústavu na adresu, v dopise i jinak, vysvítá, jak by se jim práce zbytečně ztěžovala, ano i jaký odpor by se vyvolával proti názvu dlouhému a složitému. Jestliže název >Poštovní spořitelna byl vžit již za bývalého Rakouska a bylo-li ho obecně užíváno na místě oficielního názvu >C. k. poštovní spořitelní úřad< a jestliže ani v nynějším Rakousku nebylo závady proti zjednodušenému názvu >Postsparkasse<, není potřebí se obávati, že by z názvu >Poštovní spořitelna< mohly vzniknouti u nás nesnáze.

Spořitelní služba bude z praktických a hospodářských důvodů centralisována v hlavním ústavě. Pobočky poštovní spořitelny a poštovní úřady budou pro tuto službu činný jako sběrny a platebny, jichž úkolem bude přijímati vklady a konati výplaty do určitě částky - snad asi do 200 Kč - bez výpovědi, nad tuto částku po výpovědi u hlavního ústavu, připisovati do vkladních knížek úroky podle oznámení hlavního ústavu a spolupůsobiti při amortisaci vkladních knížek. Vydávání vkladních knížek, evidence, účetnictví, úrokování, kontrola a všechny ostatní úkony, jež peněžní ústavy zpravidla konají, budou soustředěny u hlavního ústavu.

I o spořitelní činnosti se názory rozcházejí. Jedni, zejména odborné kruhy lidového peněžnictví, považují ji celkem za zbytečnou a poukazují na vyspělé svépomocné a komunální peněžnictví, jehož organisace v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je vskutku prvotřídní, a jímž jsme mezi evropskými státy na jednom z prvních míst. Ovšem na Slovensku a v Podkarpatské Rusi máme mnoho doháněti. Od převratu uplynulo ještě málo let, aby bylo napraveno všechno zlo, vzniklé z umělého potlačení tamní živé síly hospodářské, ačkoli nutno uznati, že i tu bylo vykonáno již velmi mnoho. Na Slovensku se spořitelní činnost poštovní spořitelny velmi vítá a spatřuje se v ní prostředek účinné výchovy pro spořivost a proti thesauraci peněz, čili proti t. zv. punčochám. Ale není potřebí ji zhola odmítati ani v západní části republiky. I tu jest ještě dosti široké pole působnosti mezi konservativními, nedůvěřivými, malými lidmi; spořitelní činnost poštovní spořitelny bude míti však veliký význam pro pohyblivý živel, zejména pro sezónní dělnictvo, kterému při časté změně místa práce může býti velmi vhod pohodlná příležitost uložiti si peníze, které jsou jistě vydány pokušením útraty nebo nebezpečí odcizení a jiným hospodářským škodám.

Posuzujeme-li spořitelní činnost, poštovní spořitelny s tohoto hlediska, nemusíme se také obávati dalších hospodářských jejích důsledků, na které se rovněž poukazuje, že totiž poštovní spořitelna bude odsávati z venkova peníze, které se zpravidla již nevrátí pro hospodářské účely toho kterého místa nebo kraje a jsou pro ně jakoby ztraceny. Ale ztraceny jsou pro jakékoli hospodářské využití thesaurované peníze tak jako tak. A bude-li činnost poštovní spořitelny míti dobré výsledky ve výchovném směru, o čemž podle zkušeností z doby činnosti bývalé vídeňské poštovní spořitelny není potřebí pochybovati, zajisté že v dalším vývoji rozmnoží se i z jejích vkladatelů řada komitentů ústavů místních, což znamená nepřímou podporu rozvoje těchto ústavů, která v dalším hospodářském pokroku nesmí býti podceňována.

Velmi může býti vítána zprostředkující činnost státního ústavu pro převod úspor československých občanů výdělečně činných v cizině. Při poštovních stycích s cizinou stále se prohlubujících a zdokonalujících může poštovní spořitelna v tomto směru konati služby velmi cenné.

Podle návrhu je poštovní spořitelna ústavem státním a náleží do oboru poštovní správy. Poštovní úřady jsou jejími sběrnami a platebnami.

Návrh obsahuje ustanovení ryze právní povahy, ustanovení organisační, ustanovení věcná i formální.

Činnost poštovní spořitelny je v § 3 organisována podle jednotlivých oborů služby, jichž jest pět: odbor šekový, spořitelní, zužitkovací, odbor hospodářský a konečně odbor finanční.

Organisace poštovní spořitelny, její správa a hospodaření jsou vybudovány na zásadách podnikového zákona č. 404 z r. 1922. Organisační řád vydá ministr pošt a telegrafů se schválením vlády.

Složení správního sboru je přizpůsobeno ustanovením o státních podnicích a to tak, aby veřejnost ve správním sboru dvanáctičlenném byla zastoupena jednou třetinou.

Běžné věci obchodní správy a přípravy návrhů pro správní sbor bude obstarávati výkonný výbor.

V čele poštovní spořitelny je přednosta hlavního ústavu v Praze a pravidla pro styk se stranami vyhlašují se ve Věstníku poštovní spořitelny.

Nejdůležitější službou bude i nadále služba šeková, ohledně které není podstatných změn od nynější prakse až na to, že v případě povinného používání šekové služby poštovní, jako na př. při placení daní, může vláda stanoviti nařízením, že se budou vybírati poplatky od toho, kdo platí, v hotovosti.

V oddílu III pojednává se o spořitelní službě. Poštovní spořitelna přijímá vklady na vkladní knížky. Vkladatelem může býti osoba fysická nebo právnická, nebo obchodní společnost, soud, státní a jiný veřejný úřad, ústav, podnik a zařízení.

Vklady zní na jméno a v knížce se vyznačí údaje potřebné pro zjištění totožnosti vkladatelovy. Smyšlená osoba nesmí býti vkladatelem. Vkladatel smí míti pouze jednu vkladní knížku. Vkladatele může přihlásiti též osoba třetí jako složitel. V tomto případě vyznačí se ve vkladní knížce vedle jména vkladatelova i jméno složitelovo, a vkladní knížka se vydá složiteli. Složitel má všechna práva a povinnosti vkladatelovy.

Pohledávka ve vkladní knížce poštovní spořitelny i s úroky smí činiti nejvýše 20.000 Kč, pro vkladatele činné výdělečně v cizině 30.000 Kč, nestanoví-li vláda nařízením nejvyšší hranici částkou nižší. Pohledávka přesahující nejvyšší přípustnou hranici se neúrokuje. Tato ustanovení se však nevztahují na vklady veřejných korporací, soudů, úřadů, ústavů, podniků a zařízení.

Úroková sazba na knížky činí 3 % a může nad tuto mez býti zvýšena jen zákonem. Do výše 3 % může ji vláda měniti nařízením. Vklady na knížku úrokují se půlměsíčně. Úroky se připisují koncem každého správního roku, jenž rovná se roku kalendářnímu.

Zůstatek pohledávky s úroky za uplynulý rok oznámí poštovní spořitelna v Praze vkladateli na počátku nového správního roku. Nedá-li si vkladatel podle tohoto oznámení připsat úroky do vkladní knížky v novém správním roce do konce března, nemůže na ní požadovati výplat, dokud nebudou úroky připsány.

V případě ztráty knížky zakáže poštovní spořitelna výplatu na ztracenou knížku a ztráta se vyhlásí ve Věstníku poštovní spořitelny a vývěskou u poštovního úřadu, v jehož obvodě má vkladatel své bydliště a v jehož obvodu byla knížka ztracena. Po uplynutí 60 dnů ode dne vyhlášky ve Věstníku bude knížka prohlášena za neplatnou a vydána knížka nová.

V oddílu IV se pojednává o zužitkování vlastního jmění a peněz svěřených poštovní spořitelně ve službě šekové a spořitelní.

Způsoby uložení shodují se v celku s normálním uložením u spořitelen.

Poštovní spořitelna je dále podle oddílu V. oprávněna kupovati a prodávati na cizí účet československé státní papíry a kupovati na vlastní účet mince a valuty. Pro vlastníky šekových účtů a vkladů na knížky může kupovati a prodávati cenné papíry sirotčí jistoty; cenné papíry, které nepožívají sirotčí jistoty, jen za hotové a beze spojení s jakýmkoli úvěrem. Konečně může prováděti inkaso a uschovávati a spravovati cenné papíry a jiné hodnoty.

Poštovní spořitelna k poukazu příslušného soudu nebo poručenského (sirotčího) úřadu přijímá v úschovu tuzemské peníze a v úschovu a správu cenné papíry, vkladní knížky, listiny, mince, valuty a skvosty, které mají nebo mohou býti uloženy do uschování soudů nebo poručenských (sirotčích) úřadů.

Poměru mezi poštovní spořitelnou a Národní bankou československou je věnován zvláštní oddíl VII, podle něhož k zabezpečení souladu sjednají oba ústavy mezi sebou jednak všeobecnou úmluvu, jednak budou se podle potřeby dohodovati.

Vklady na šekových a spořitelních účtech, jakož i úroky z nich se promlčí ve 40 letech.

Poštovní spořitelna je osvobozena od zvláštní daně výdělkové a rentové.

Z ryzího bilančního zisku zjištěného za správní rok utvoří se a dotuje se reservní fond pro bilanční ztráty tak dlouho, až tento fond dosáhne výše 5 % peněz svěřených ústavu ve službě šekové a spořitelní podle stavu vykázaného v účetní závěrce za rok, o jehož zisk jde, přebytek odvede se státní pokladně.

Nestačí-li reservní fond, uhradí ztrátu stát.

Poštovní spořitelna vstupuje ve všechna práva a povinnosti poštovních úřadů šekových. Účinnosti má nabýti tento zákon dnem vyhlášení, počátek služby spořitelní vyhlásí ministr pošt a telegrafů ve Sbírce z. a n.

Tak zní vládní návrh.

Výbor ústavně-právní provedl na vládním návrhu tyto změny:

V § 9 použil výrazu provádí - platy - místo koná - platy - jako správnějšího.

V § 13 vynechal poslední větu a připojil jako odstavec druhý toto: >(2) Úrokování se počíná nejbližším prvním anebo šestnáctým dnem měsíce, který následuje po vkladu a končí patnáctým anebo posledním dnem měsíce, který předchází výplatě.< Tedy účtování úroků nikoli kontokorentní jako u vkladních knížek, a to vzhledem k nepoměrně velkému počtu vkladových účinů v šekové službě oproti počtu vkladových účinů ve spořitelní službě a vycházejícím z toho zvláštním obtížím manipulačním a hospodářským (větší potřeba pracovních sil).

V důsledku toho dosavadní text zmíněného paragrafu stává se odstavcem prvním (¹).

V § 14 škrtnut odstavec druhý (²), ježto ustanovení jeho je jednak samozřejmé, jednak nepatří do zákona, nýbrž do Pravidel.

V § 17 škrtnuta poslední věta prvního odstavce jako nadbytečná vzhledem k tomu, co jí v témže odstavci předchází: vydá knížku na jeho jméno.

Ve třetím odstavci téhož paragrafu změněna slova >písemné námitky< ve slova >písemný zákaz<, ježto tento výraz lépe vystihuje věc.

V § 18 odst. 3 v druhé větě počáteční slovo >Pohledávka< nahrazeno pro jasnost slovy: >Část pohledávky, převyšující . . .<

V § 19 odst. 2 pozměněna první věta takto: >Vklady na knížky se úrokují, počínajíc prvním dnem po vkladu a končíc dnem před výplatou.< Ostatní část tohoto odstavce až na poslední větu se škrtá. Úroky ze vkladů na knížky budou na rozdíl od úroků na šekových účtech účtovány kontokorentně.

Ústavně-právní výbor projednav ve své schůzi dne 28. dubna 1930 vládní návrh zákona o poštovní spořitelně, navrhuje senátu přijetí jeho s usnesenými změnami, jak je ve zprávě otištěn. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Referentem za výbor rozpočtový je pan sen. dr Rozkošný. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Zpravodaj výboru ústavně-právního probral již celý zákon docela podrobně, takže mně zbývá zmíniti se o tom, co bylo v rozpočtovém výboru namítáno. Byly tam totiž učiněny dvě námitky. Byla vyslovena obava, že nebude chuť ke zřizování poboček a také byla vyslovena obava, že by snad brněnská pobočka, která už nyní u šekového úřadu je zřízena, měla býti zrušena.

A ze Slovenska byli páni toho náhledu, že by bylo potřebí, aby také na Slovensku byla zřízena pobočka nebo více poboček podle toho, jak se potřeba ukáže. Avšak přítomný pan ministr pošt prohlásil, že se nepomýšlí na zrušení pobočného úřadu šekového v Brně a že také vybudování jeho jako pobočky poštovní spořitelny v Brně je zaručeno, a podotkl také, že podle povahy věci, kdyby se v budoucnosti ukázala potřeba, zřizovaly by se i na jiných místech pobočky; proto výbor to vzal na vědomí a nečinil námitek.

Dále bylo vysloveno přání, aby peníze, které bude míti k disposici poštovní spořitelna, byly upotřebeny pro občanstvo pokud možná rovnoměrně do všech částí republiky. I v tom ohledu zejména pan president Trapl podal příslušné vysvětlení, které výbor uspokojovalo a nebyly tedy v této příčině činěny žádné další námitky.

Se stanoviska rozpočtového výboru nemám tedy k tomu, co už pan zpravodaj ústavně-právního výboru zde vyložil, jenž docela dopodrobně o všech ustanoveních zákona se zmínil, nic více říci, leda se zmíniti o tom, zda nebude poštovní spořitelna zatěžovati stát. Není zajisté obavy, že by se tak stalo, poněvadž úsporné vklady budou podle zákona ukládány ve státních papírech skoro bezvýhradně. Poštovní spořitelna bude povinna alespoň tolik, kolik bude uloženo na knížkách, uložiti ve státních papírech nebo papírech veřejných ústavů, takže jak zkušenost ukazuje, tyto papíry ponesou nejméně 5 1/2 až 6 % a poštovní spořitelna bude platiti ze vkladů úsporných, jak už pan zpravodaj ústavně-právního výboru vyložil, nejvýše 3 %. To je zákonem ustanoveno, takže tedy zbývá asi 2 1/2až 3 % pro poštovní spořitelnu. Není pochyby, že tyto částky stačí k hrazení veškerých nákladů s poštovní spořitelnou spojených, a to tím spíše, poněvadž šeková služba jest už nyní zařízena a úřednictvo je k disposici. Bude tedy k tomu připojeno jen přijímání vkladů, tedy část týkající se úsporných vkladů, a je tedy k očekávám, že náklad na toto uspořádání bude poměrně malý a že tedy výtěžek poštovní spořitelny u vkladů stačí nejméně na to, aby veškeré náklady byly kryty.

Rozpočtový výbor doporučuje proto přijetí návrhu, jak byl upraven ústavně-právním výborem se změnami, které výbor ústavně-právní na tomto návrhu učinil.

Doporučuji jménem rozpočtového výboru tento návrh zákona ke přijetí.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji debatu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Pánek. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Mluviti obšírně a podrobně o významu poštovní spořitelny pro náš národohospodářský život, bylo by zbytečno. Zejména bylo by zbytečno poukazovati, jaký význam bude míti pro drobné střadatele a vkladatele, jimž banka, spořitelna a záložna jsou stále ještě jaksi cizími pojmy. Vždyť přece známe venkovský lid, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, že peněžní ústavy netěší se zvláštní důvěře, a pak také je tu nedůvěra jednoho ke druhému. V důsledku toho se thesauruje stále ještě mnoho peněz, odnímá se mnoho peněz všeobecnému oběhu, a proto i po této stránce bude míti poštovní spořitelna velký význam, poněvadž drobní vkladatelé, střadatelé, jdou-li na poštovní úřad, jdou si tam třeba koupiti známku a při té příležitosti mohou také učiniti vklad, po případě mohou si vklad vybrati. Dále je potřebí také zdůrazniti, jaký význam to bude míti pro náš fluktující pracovní element, pro naše dělníky, kteří odcházejí na práci ze svého domova, dále pro turisty. Pro ty osoby bude míti poštovní knížka spořitelní asi takový význam, jako má šeková knížka pro zámožného člověka, který se odebírá do ciziny, ovšem s tím rozdílem, že šeková knížka je vystavena jen na veliké domy ve velikých místech, kdežto knížka poštovní spořitelny je vystavena na 4 tisíce filiálek, na 4 tisíce poštovních úřadů v republice, kde může občan pohodlně učiniti vklad a také si vybrati své úspory, když jich potřebuje.

O tom ovšem nehodlám hovořiti, poněvadž by to bylo zbytečno, konečně všecky kulturní státy zřídily podobné ústavy a věděly zajisté proč, a nebylo by na místě, kdybychom měli činiti tu výjimku. Nutno jen jaksi litovati, že tak pozdě přicházíme s tímto zařízením. To ovšem není vinou ministerstva pošt, poněvadž to se staralo již delší dobu o to, aby byla zřízena poštovní spořitelna, ale tomu ústavu lidovému a tak prospěšnému a potřebnému kladly se různé překážky v cestu, a i ten poradní sbor pro hospodářské otázky věc protahoval trochu déle, než bylo žádoucí.