Když toto se děje, vyzdvihuji znovu požadavek, aby byl znovu předložen zákon o živelních pohromách. Ne zákon o krupobití, na hrazení škod vzniklých krupobitím, nýbrž zákon o živelních pohromách. Ministerstvo chce zavésti zákon nepovinný o pojištění krupobitím. My chceme zákon povinný na živelní pohromy. Ať ministerstvo v nejkratší době předloží zákon. Dále musíme apelovati, aby ministerstvo vydalo příkaz správě vyrovnávacího fondu pro tyto zvláštní škody v zemědělství způsobené, aby hejtmanstvím bylo uloženo, aby aspoň pro tento rok nerozdělovala lidi, kteří mají škodu na plodinách, na zemědělce a nezemědělce. V zákoně a nařízení vládním nic o zemědělcích není, nýbrž je tam nařízení o škodách způsobených na plodinách. Tuto definici ať vyklidí. Ať zjistí, kdo má nárok, nebo kdo nemá nárok. Když na odškodnění nemá nárok z důvodu svého hospodářského postavení, že má ještě jiné povolání, které snad převažuje ten zájem zemědělský, tedy ať ho odmítnou s podporou, ale ať nám nedělají lidi, kteří jsou zemědělci a druzí jsou nezemědělci. Jedná se o škody zemědělské a tedy žádné říkání nezemědělec. Zemědělec, mohu říci, když nemá žádné pozemky a je poškozen, že jsou vyzdviženy podlahy, že jsou vrata stodoly vyvrácena a pod. To jsou věci nezemědělské, pokud škody byly na polích, jsou to věci zemědělské. A není možno tvrditi, že to není věc zemědělská. Ty věci nutno praktikovati jinak a hlavně uspíšiti věci tak, aby nám lidé, kteří dnes budou poškozeni, nečekali zase do roku následujícího, kdy už je jařina zaseta a přihlíží se zase na novou sklizeň. Chci při této věcí, pokud se týče živelních pohrom, říci, že loňského roku, pokud se týče pohrom předloni r. 1927, že to řízení bylo velice zlé, i když si odmyslíme to opožděné, nedosti praktické řešení, ale i to nespravedlivé řešení, já bych řekl, to řešení někdy politicky nesprávné. Tedy toto řešení se nám nemůže vícekráte opakovati. Starosta má býti člověk, který ví, nebo má věděti, že v této funkci je jaksi osobou úřední. Ten nemá nadržovati vědomě nikomu pro prestiž toho úřadu, má přihlížeti jen k tomu, aby to bylo správné. Žádáme-li to od starosty, musíme to tím více žádati od úředníků na okresní správě. Jsem přesvědčen a také jsem zjistil, že úředníci snad po prohlášení pana ministra zemědělství, snad je třeba svědomí začalo boleti, a jsem pevně přesvědčen a nerad křivdím někomu, zejména ne úředníkům, o nichž vím. že mají těžké, snad těžší postavení než my, že nerozhodovali dobře, že podporovali stranickost nebo stranickost samu dělali anebo narafičili to tak, aby bylo vidno, že ta strana může něco udělati a udělala, a jiná nikoliv. Někde byla to přímo úřední nedbalost. Na Přešticku, Klatovsku a na plzeňském okrese byly zjišťovány škody. Tyto tři okresní úřady nedostaly žádnou podporu. Do zemského fondu daly se dva miliony, a ony nedostaly vůbec nic. Jedině okresy v našem okolí, sušický a kralovický to byly, kde úřady vykonaly svou povinnost. U nás nikoli, nechaly to až po prázdninách a pak peníze byly rozděleny. Chci poznamenati, že dnes nejsme u konce s podporami, pokud se týče těch neštěstí na okresu blatenském, přeštickém a rožmitálském. Tam byly zjišťovány škody tak, že to nesnese vůbec žádné kritiky, ani světla veřejnosti. A já nemohu se domoci toho, aby tam byla učiněna náprava, poněvadž narážíme na zjevný pasivní odpor. A já budu stále naléhati, aby i to bylo napraveno, pokud se to napraviti dá, a pro ten případ žádám, aby se křivdy ty nedály, aby si úředníci a starostové byli vědomi povinnosti a plnili ji loyálně vůči státu, který musí býti vždy něčím více, než čím je docela úzký zájem stranický nebo politicky nebo nějaká zášť vůči jednotlivci, která mnohdy nepramení ani z motivů politických, nýbrž z těch malicherností, které se na venkově odehrávají. Jsem povinen při té celkové mizérii zemědělství, o níž bylo mluveno již také včera při gentském systému, vyzdvihnouti také, že sám prohlašuji, a je mi to také uloženo i tím, že poměry našich pracujících vrstev mají býti také zhoršeny ještě také tím, že budou zdraženy železniční lístky, že budou železniční tarify, pokud jde o dopravu osob, zvýšeny. S tohoto místa proti tomu protestuji a prosím, aby se k těmto věcem nesahalo, aby se bída lidu nezhoršovala a jeho roztrpčení nebylo stupňováno. Tím končím. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Řečníkem posledním je pan sen. Hubka.
Sen. Hubka: Slavný senáte! Kdo z nás je spravedlivým, objektivným a nestranným, ten musí uznati, že práce nynější koaliční vlády i práce nynější vládní většiny na zákonodárném poli v otázkách zemědělských vykonala tolik, že lze tuto práci označiti jako poctivou a dobrou snahu. Dva zákony jsme odhlasovali, dva zákony odhlasujeme co nejdříve a další zákony se připravují, ty ještě přijdou.
Mým úmyslem, slavný senáte, není, abych probíral osnovy, které projednáváme, já se chci několika slovy jen zmíniti o tom, co se zákonům odhlasovaným i těm, které dnes projednáváme, jednotlivě i paušálně vytýká.
Říká se celému tomuto zákonodárnému dílu, že bude bez účinnosti, že nepřinese to, co se od něho očekává, a že tedy de facto konáme my i vláda práci zbytečnou. Já chci říci, že toto tvrzení nelze akceptovati na 100 %, a kromě toho bych rád poukázal, odkud vlastně přišel podnět k těm zákonům odhlasovaným i těm zákonům připravovaným, kdo je vlastně původcem těchto zákonných osnov, kdo se jich dovolával, a to velmi energicky dovolával, a kdo vlastně dnes v prvé řadě tvrdí to, že tyto zákony budou bez účinku.
Vážení pánové, my jsme dostali v senátě tisk č. 75, ve kterémžto tisku je návrh sen. Donáta, Vraného, dr Šrobára, Sáblíka a společníků na vydání vládních opatření, která by zmírnila stávající zemědělskou krisi a v tomto návrhu jako resoluční zakončení čteme:
>Vládě se ukládá, aby na zmírnění existenční krise našeho zemědělstva a mlynářství 1. zavedla povinnost míchání cizí dovezené mouky s moukou domácí - odhlasovali jsme, prosím.
2. Ve smyslu našeho potravinářského zákona zakázala dovoz uměle bílené mouky a stíhala prodej této mouky - odhlasováváme. (Sen. Sechtr: Má to účinek?) Rač dovolit.
3. Veškeré veřejné dodávky obilí a mouky buďtež vyhrazeny jen zboží domácího původu - odhlasovali jsme. (Sen. Sechtr: Na papíře!) Vy také na papíře. (Sen. Sechtr: Ale bude se to prováděti, ale nám překáží smlouva s Maďarskem a vy o tom dobře víte!) Tentýž návrh téže stylisace podali také kolegové Luksch, Kahler, Stöhr, tedy kolegové z německé strany zemědělské, a tito kolegové vedle toho podali ještě návrhy v tisku č. 80, návrhy sen. Luksche, Stöhra, Kahlera stran opatření na potírání tísně v zemědělství, kde zase v prvé hlavě tohoto návrhu se mluví, že se žádá úprava v oboru celní a obchodní politiky. Prosím, odhlasováváme cla přirážková. Dále se žádá jako bod 13 odhlasování systému dovozních listů. To je teď předmětem našeho jednání. Já, aby mně bylo rozuměno, neříkám a netvrdím, že věříme v okamžité a nějaké velké účinky těch zákonů, které se právě ted projednávají, alespoň ne potud, pokud mám na mysli těch 87 % zemědělců malých, drobných a středních, o jichž zájem nám přece především musí jíti. Já jenom říkám, že tyto náměty, tyto osnovy přicházejí z kruhů republikánské strany, tato strana po nich volala, je tedy také tato strana v prvé řadě odpovědna, aby se starala o náležité účinky těchto zákonů,ve prospěch těch, jichž zástupcem se v prvé řadě tato strana chlubí býti. (Sen. Sechtr: Kdo to prodlužoval 7 měsíců?) Opakuji a zdůrazňuji, že jsme nebyli původci těchto dosavadních zákonů zemědělských, a my můžeme tedy bez podezření z demagogie a agitačních důvodů klidně zaujímat kritické stanovisko ke všemu tomu, co se na poli zemědělského zákonodárství dnes projednává. My víme velmi dobře, že tyto zákony, ty odhlasované, i ty, které projednáváme, i ty, které přijdou, mají především napomáhati odbytu uskladněných zásob. Kde pak dnes, vážení kolegové, tyto zásoby jsou? Má je zemědělec do 5 ha výměrů pozemkových? Nemá. Ten nemůže vůbec uskladňovat. Ale tyto zásoby obilní, o jichž odprodání distribuci se jedná, nalézáme ve skladišti hospodářských družstev, (Tak jest!) ve skladištích velkoobchodníků obilím, nalézáme je ve špýcharech pánů velkostatkářů. (Sen. Kroiher: A na polích všech sedláků i zemědělců!) Dojdu k tomu.
Tedy zákon o povinném odběru zemědělských výrobků, zákon o povinném vymílání a pečení chleba, zákon o dovozních listech a přirážkových clech, zákon o zákazu dovozu uměle bílené mouky, tyto čtyři zákony budou v prvé řadě pomáhati k tomu zpeněžení lacino nakoupených obilních zásob. Budou tedy pomáhati těm... (Sen. Kroiher: To není důsledné, poněvadž ti velkostatkáři, o kterých jste mluvil, je nenakupovali, ale draho vyráběli!)... Ti velkostatkáři mohli odprodat v r. 1928 a 1929, kdyby byli nespekulovali, kdyby byli zásoby neuskladňovali, nemuseli míti dnes plné špýchary, mohli tyto zásoby v r. 1928 a 1929 docela dobře odprodat.
Zákon o dovozních listech, slavný senáte, bude odpomáhat distribuci nakupených zásob a bude to dělat určitými prémiemi, kteroužto prémii nebude dostávati drobný praktický zemědělec, nýbrž vývozce, a tyto prémie mají tu zvláštní zajímavou vlastnost, že naše domácí zemědělské produkty budou za hranicemi lacinější, nežli u nás, a my budeme z kapes našeho konsumenta platiti tento rozdíl. A kromě toho dovozními listy bude státní pokladna zatížena až do částky 160 mil. Kč, to je o plných 100 % více, nežli byla až doposud. Aby nebylo mýlky a bylo jasno na všechny strany, prohlašujeme, že dobře víme, s čím souhlasíme. My jsme hlasovali a budeme také hlasovati pro to, co vy jste vyslovovali jako své přání. Ale my se vším důrazem prohlašujeme, že chceme pomoci především drobným zemědělcům, že jim chceme pomoci hned, to znamená, že chceme zachytit tu příští úrodu, aby z toho, co zemědělec dnes na svých polích vidí, měl na podzim při sklizni takový užitek, aby jeho hospodářství bylo rentabilním.
My jsme v tom smyslu podali své návrhy, vyložili jsme je v tisku a ve vládě; že dosud nedošlo k projednávání těchto našich návrhů na poli zákonodárném, není naší vinou.
Uvidíme, jak se postavíte, pánové, kteří drobného zemědělce máte stále na mysli, k těmto našim návrhům, které jedině a bezpečně mohou posloužiti drobným zemědělcům. Při tom prohlašujeme, že sdílíme úplně náhled právě těch, kteří na půdě pracují a kteří vytýkají jakýkoliv shon po vysokých cenách obilních a kteří hospodářské otázky pro zemědělce řeší zcela jednoduchou thesí, zásadou, o které zde bylo mluveno téměř se všech stran, ale jíž se velmi málo dbá. (Výkřiky sen. Sechtra.)
Já jsem, pane kolego, byl právě před týdnem, v ten svátek, na okresní konferenci malozemědělců v Blatné. Kolegové z českého jihu a západu znají tento kraj a vědí, že Blatensko je krajem eminentně zemědělským a v prvé řadě obilnářským, a že tedy tamním drobným zemědělcům jde v prvé řadě o to, zač budou prodávati své zemědělské produkty. Aniž bych se byl o věci zmiňoval, přihlásil se k debatě jeden takový zemědělec, náš bratr, a prohlásil: My si nepřejeme vysokých obilních cen, my si přejeme, abychom za to, co dostaneme, mohli koupit, co potřebujeme. (Hlasy agrárních senátorů: To my také!)
Pardon, račte dovolit, vy si to také přejete, ale nikde to není vidět. To je právě to, že se všech stran tato věc zde byla vyslovována, ale nikde v návrzích, které zde ukazuji, není napsáno, že žádáme vládu, aby za nynějších cenových poměrů, pokud jde o obilí, starala se o cenovou kompensaci na jiných průmyslových a národohospodářských polích. (Sen. Chlebounová: Přerušme a dejme ten návrh a bude to hned!) My takový návrh uvítáme. Já jen říkám, že s touto devisou ohledně obilních cen je možno souhlasiti, je ovšem potřebí doložit k tomu, že nejde v prvé řadě o zvyšování cen na obilí, nýbrž že v prvé řadě má nám všem jíti o revisi celního sazebníku. Je to opravdu ostudou, že po 12 letech trvání Československé republiky nemáme vůbec celního sazebníku a proto nemůžeme dnes hlasovat, že jej chceme revidovati, když ho zde není. (Sen. Kroiher: Čí vinou?)
K tomu právě přicházím a dodávám, že revisi resp. sdělání celního sazebníku, vážení přátelé, nemůže v republice udělati nikdo jiný, než zemědělský pracovník a dělník, zemědělec a dělník dohromady. Ti musí pracovati ruku v ruce a teprve pak se podaří vypracovati takový celní sazebník, který by úplně kryl požadavek: Tolik dostanu, za tolik chci koupit. (Sen. Sechtr: Jenom že nesmí ten zemědělec zůstávati vždy vzadu jako nyní!)
Nemusí zůstati vzadu, když mu upřímně a přátelsky ruku podáme a když mu řekneme, že si upřímně přejeme, aby k takové spolupráci došlo. Já jsem ještě nikoho nikdy neošidil, neoklamal a myslím, že mi můžete v této věci věřiti.
Je potřebí, vážení přátelé, jenom lidí dobré vůle, kteří by pomohli odstraniti překážky, které zde jsou. Vy víte dobře, kde jsou, my také, podejme si ruce a odstraňme tyto překážky, abychom došli k společné práci na poli hospodářském a politickém a dosáhli toho, co rozumíme pod úpravou celního sazebníku. A já bych, vážení přátelé, poukazuje na spolupráci zemědělce s dělníkem, chtěl zde poukázati ještě na jednu věc, a to na to, jaký vzájemný poměr panuje na venkově mezi zemědělci vůbec, a chtěl bych upozorniti na dvě záležitosti, které velmi dobře znáte.
O jedné z těchto věcí mluvil již kol. Petřík a já nemohu jinak nežli vedle něho zdůrazniti tuto otázku, obraceti se na vás kolegy z republikánské strany a vás přímo vybízeti, abyste se postarali, aby tyto věci byly odklizeny. Jsou to především důsledky podpor živelně poškozených. Vzpomeňte: bude tomu rok, kdy jsme se sešli v národohospodářském výboru zde dole v senátě, vzpomeňte na kol. Šachla, jak přinesl drchanku od Volyňska, vzpomeňte Stöhra, jak přinesl fotografie chmelnic ze Žatecka, vzpomeňte na zprávy, které jste přinášeli z těch krajů, vzpomeňte, co psal >Venkov< a jiné listy republikánské strany. A jděte dnes prosím, na Vltavo-týnsko a Vodňansko, a zeptejte se drobných zemědělců, jakým způsobem byly vyřizovány jejich zoufalé prosby o pomoc v té době. kdy jim bylo opravdu velmi zle.
Mám zde dopis, který jsem dostal v těchto dnech z Vodňan, kde zemědělci vodňanští a z okolí přímo pláčí nad tím, jak se s nimi zacházelo. A jestliže kol. Petřík si tu stěžuje, že na některých okresích plzeňských nemůže býti hotov s otázkou vyřízení podpor pro živelně poškozené, já vám pravím otevřeně a upřímně, že, co se dalo na Vltavotýnsku, je skandál do nebe volající. Na Vltavotýnsku ještě dnes přicházejí desítky drobných zemědělců z chudého Vltavotýnska na okresní úřad a prosí jako žebráci. Pan okresní hejtman jim přímo řekl, že chodí jako žebráci na okresní úřad a žebrají o podporu 100 až 150 Kč, co zatím jiní za pole téměř nepoškozená dostávali tisícikoruny. V minulém týdnu jsem telefonicky žádal p. okresního hejtmana, aby byl tak laskav a poslal mi seznam všech těch, kteří ještě podpory nedostali, že půjdu k p. vicepresidentovi Šromovi a že ho budu velmi snažně prositi, aby dal ještě několik korun na to Vltavotýnsko, aby tam byl pokoj, poněvadž mi jde o to, abych nerozeštvával zemědělské vrstvy, nýbrž abych věci srovnal. Ovšem mé snahy nejsou podporovány se strany druhé, nýbrž úmyslně - opakuji a zdůrazňuji - úmyslně je rozdmýcháváno nepřátelství mezi zemědělským lidem, ne z důvodů stavovských, nýbrž čistě politicko-stranických.
Chci poukázati ještě na druhou věc. Kol. Sechtr se na mne obracel, a já se tedy také na něho obracím jako na representanta malozemědělského lidu republikánské strany, aby mi řekl, jaké zkušenosti má s prováděním předpisů zákona o plemenitbě dobytka, jak se na tuto věc dívají drobní zemědělci, jak si libují licenční komise, jak jsou za to vděční a horují pro další provádění tohoto zákona i padesátihektaroví statkáři. Vážení přátelé, znovu a znovu zdůrazňuji a napomínám vás: Vyřizování těchto věcí, podpora pro poškozené i tato otázka licentování býků a chov domácího zvířectva jsou věci, které se musí upraviti. Ne proti zákonu, ne proti prováděcím předpisům. Ale zřejmě zde mluvím proti nesprávnému složení zemědělské rady. Zemědělská rada je starý cop, zemědělská rada potřebuje, aby byla ze základu opravena na základě našich demokratických řádů. Nedržte zemědělskou radu tak, jak je, způsobte, aby do této zemědělské rady měl přístup každý, kdo na půdě pracuje, kdo je opravdovým zemědělcem, a pak také zemědělská rada se musí postarat o to, (Potlesk.) aby chov dobytka byl prováděn správně (obrácen k sen. Sechtrovi): Vím, že se mnou souhlasíš, ale musíš mlčet. (Sen. Sechtr: Kdo to provádí v těch obcích o té plemenitbě?) Agrárníci. Licentování býků provádějí komise, které jmenuje zemský úřad po návrhu zemědělské rady. Zemědělská rada navrhuje tam lidi, kteří patří do vašeho tábora. Zemský úřad je schvaluje a tito lidé si počínají jednostranně. Tyto věci pokládal jsem za nutno vytknouti.
Nebude lépe, dokud na venkově lidé, kterým vy říkáte příteli a my bratře, navzájem si budou vlky a ne lidmi a takové poměry jsou dnes. Na venkově je člověk člověku vlkem a ne člověk člověku člověkem. Takové poměry dnes na venkově vládnou, takové poměry tam panují. A jestliže máte takto rozeštvané poměry mezi zemědělci, jak chcete získat sympatie pro zemědělské otázky v ostatní veřejnosti. Nejprve musíme si zamésti před svým prahem, nejprve musí býti v tom stavu zemědělském udělán pořádek. Ale vy tak, jak dnes poměry jsou, na zemědělský stav se nedíváte, nýbrž díváte se na to, jakou kdo má politickou legitimaci. (Sen. Sechtr: To děláte vy!) Podle toho pak postupujete. Jděte se zeptat na zemský úřad, jak se ku př. postupuje v otázkách stavebních. Mám celou řadu dokladů o tom, jak proto, že je zemědělec národním socialistou nebo sociálním demokratem, zbytečnými rekursy se mu ztěžuje stavba stodoly nebo chalupy, jak se mu zbytečně vyhazují peníze z kapes ve prospěch advokátů. To děláte vy. Můžete se jít zeptat okresního důvěrníka Pechouše na Písecku, kdo to dělá. On vám to poví. To jsou věci, které přímo volají o nápravu. Zemědělci musejí býti k sobě a pak teprve bude otázka lepších poměrů a lepšího stavu zemědělců vyřešena.
Ne, vážení přátelé: venkov jedna rodina, ale národ jedna rodina, to je naším heslem. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.
Byly mně podány dostatečně podporované resoluční návrhy sen. Mikulíčka a druhů. Žádám o přečtení. (Hluk.)
Prosím o klid!
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Resoluční návrny sen. Mikulíčka a druhů:
1. Vládě se ukládá, aby do 14 dnů předložila senátu N. S. návrh zákona, kterým se zavede bezplatné sociální a živelní pojištění malozemědělců na účet kapitalistů a jich státu.
2. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila senátu N. S. návrh zákona, kterým se nařizuje škrtnutí všech hypotekárních dluhů drobných zemědělců.
3. Vládě se ukládá, aby odepsala dlužné daně za minulá léta všem drobným zemědělcům, jichž roční důchod nepřesahuje 20.000 Kč, a aby v takových případech, kde nedoplatky daňové byly vtěleny do knih, byly na účet státní správy vymazány.
4. Vládě se ukládá, aby ihned zavedla režijní tarify na drahách pro dopravu uhlí a hospodářských potřeb pro malozemědělce, jakož i dodávání ušlechtilých semen a umělého hnojiva malozemědělcům za režijní cenu.
5. Vládě se ukládá, aby do 14 dnů předložila senátu N. S. návrh zákona, jímž se ruší všechny daně pro malé zemědělce, kteří nemají větší roční příjem než 20.000 Kč.
6. Vládě se ukládá, aby do týdne předložila senátu N. S. návrh zákona, kterým, se stanoví, aby všichni malozemědělci a pracující vůbec, poškození živelními pohromami, dostali okamžitě náhradu celé způsobené škody; každé podporování velkostatkářů a bohatých sedláků, jakož i bohatých vůbec, z veřejných prostředků budiž přísně zakázáno.
7. Vládě se ukládá, aby do 14 dnů předložila senátu N. S. návrh zákona, kterým se stanoví okamžité a bezplatné zaknihování přidělené půdy malozemědělcům a bezplatné používání obecních a velkostatkářských pastvin pro domkáře a malorolníky.
Předseda (zvoní): Slovo má pán zpravodaj sen. Stržil k č. t. 200.
Zpravodaj sen. Stržil: Vážený senáte! V debatě o vládním návrhu o přirážkových clech vystřídala se celá řada řečníků, a já musím s povděkem konstatovati, že všichni řečníci skutečné uznali, že zemědělská krise zde je a že je potřebí ji také luštiti. O předloženém návrhu vyslovili se všichni řečníci politických stran, že budou pro předlohu tuto hlasovati, vyjímaje jen zástupce komunistické strany.
Byly zde také přednášeny i jiné náměty se strany jednotlivých řečníků, které směřovaly snad pro rozkvět a zvýšení zemědělské výroby v jiném směru, ale nebudu se těmito náměty dnes obírati. Chci však přece odpověděti aspoň posledním dvěma řečníkům na některé věci, kterých se zde dotkli, a to především kol. Petříkovi, který zde varoval, abych tak řekl, zemědělské vrstvy, aby neomezovaly investice do svých hospodářství, aby snad nekupováním umělých hnojiv, strojů a jiných potřeb nutných k hospodaření nepoklesla výroba zemědělská.
Vážení přátelé! Je to hezké a bylo by si toho přáti. My bychom si také nepřáli, abychom od této důležité potřeby, která je nutná ve prospěch našeho zemědělského stavu, snad upouštěli, ale, vážení přátelé, k tomu naše zemědělské kruhy přímo donucují dnešní poměry.
Nedivte se tomu, když není tržba, že ten náš malý a drobný zemědělec nemůže kupovat umělá hnojiva, aby zvýšil své výnosy. Tak je tomu i při nákupu hospodářských strojů. Kdo vlastně dnes ze zemědělců tyto prostředky k hospodaření nevyhnutelně nutné kupuje? Kupuje je ve skutečnosti na dluh a nejlépe o tom svědčí statistika vydaná našimi hospodářskými družstvy, podle které do konce r. 1929 byli rolníci dlužní jednotlivým družstvům za odběr umělých hnojiv a jiných nevyhnutelných prostředků ke svému hospodaření 170 mil. Kč. To je známka, že se zemědělskému stavu nedaří tak, jak by se dařit mělo, a že skutečně ta tržba neodpovídá skutečnosti.
Ale, vážení přátelé, ten zemědělec má ještě jiné povinnosti, má daleko větší břemena, a proto nedivte se mu, že také žádá o zvýšení cen za svoje produkty, aby to aspoň trochu odpovídalo těm výrobním nákladům našeho zemědělského člověka.
Kol. Hubka přednášel, vlastně předčítal, všecka ta naše přání a žádosti, které jsme snesli pro vyřešení zemědělské krise v návrhu, který právě byl, předložen naší stranou, a zmínil se tam o jednotlivých těch našich postulátech, které snad byly již uskutečněny. Ovšem řekl, že bylo uskutečněno i míchání mouky. Ale myslím, že kol. Hubka si to míchání mouky spletl vlastně se zákonem o výrobě chleba, poněvadž my jsme právě chtěli zameziti tímto zákonem, aby mouka dovezená z ciziny byla míchána s moukou tuzemskou, a tohoto opatření jsme dosud nedosáhli.
Mimo to zmínil se také pan kol. Hubka, že na schůzi bylo tlumočeno jejím straníkem, že by nechtěli vysoké ceny za naše produkty zemědělské, kdyby zase mohli nakupovati všechny své potřeby tak, aby to odpovídalo skutečně cenám našich produktů tak, jak tomu snad bylo před válkou.
Vážený senáte! Pro to hlasovali bychom jistě všichni i my zemědělci, poněvadž nic jiného nechceme. Chceme čistě jen, abychom byli odměňováni za svoji práci a snažení tak, abychom nemusili naše usedlosti zemědělské zadlužovat, aby to odpovídalo výrobním nákladům a aby mohl s pokrokem a duchem času ten novodobý rolník jíti také vpřed.
Vážený senáte! Kvituji s povděkem, že všechny strany se vyslovily, že budou hlasovati pro předlohu právě předloženou, a přál bych si jen, aby i ty druhé předlohy, na které již netrpělivě čeká náš zemědělec a které směřují taktéž pro záchranu jeho stavu, byly s urychlením již odhlasovány. Náš zemědělec stává se již netrpělivým, volá po všech těch opatřeních, která již jsou snad vládou sjednána, ale čeká na jejich vyřízení také v zákonodárných sborech. Bude to nejenom ku prospěchu stavu zemědělského, nýbrž i ku prospěchu veškerého obyvatelstva našeho státu a ku prospěchu samého státu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan zpravodaj sen. Sáblík k č. t. 201.
Zpravodaj sen. Sáblík: Vážený senáte! Jako referent o dovozních listech musím aspoň několika slovy odpověděti panu kol. Petříkovi, který má obavu, že rozšířením působnosti dovozních listů by byla snad zatížena státní pokladna, aniž by z toho zemědělci něco měli, poněvadž, jak on říká, těch 163 mil., které by snad domněle měl státi tento systém dovozních listů, by dostali jen zprostředkovatelé, obchodníci, případně družstva. Především musím konstatovati, aby nebylo v té věci nedorozumění a omyl, že dovozní listy stát neproplácí, nýbrž je pouze vydává vývozcům, kteří jimi platí clo zase tam, kam dovážejí. Mohlo by se říci, že ubývá státu na příjmech, které by se jinak musily platiti na clu dovozním.
Není to však plně pravda, poněvadž jednak se dovozními listy podporuje vývoz a dovoz a umožňuje se v mnohých případech vývoz našich produktů, kde by bez dovozních listů nebyl možný, především proto, že všecky naše sousední státy ohradily se proti nim, jak známo, vysokými obilními cly a státy průmyslové, jako je Rakousko a Německo, zvyšují obilní cla. Nám nebylo by možno do těchto států vyvážeti, kdybychom neměli dovozních listů.
Jako příklad uvádím, že z naší Českomoravské vysočiny vyváží se hodně ovsa do Rakous, ale když Rakousko zvýšilo clo na takovou míru, že náš zemědělec by musil dáti oves takřka za poloviční cenu, aby se tam mohl vyvážeti, přispěly dovozní listy k tomu, že mohla naše družstva platiti zemědělci těch 30 Kč, za které zpeněžila dovozní listy, za oves více. Hodnota dovozních listů nepřišla k dobru družstvu, nýbrž zemědělcům, a my dnes, kdy obilní obchod mají v rukou naše družstva, nemusíme se obávati, že zisk z případné spekulace dostane velkoobchod, poněvadž naše družstva, když získají na dovozních listech, dají to svým členům zemědělcům ve vyšší ceně obilí, takže jim to přijde k dobru a obchodníci, chtějí-li používat dovozních listů, musí přirozeně kupovati obilí za to, zač družstva, musí tedy také zemědělcům dáti vyšší cenu, které se dá docíliti při vývozu našich artiklů následkem systému dovozních listů.