Chrániti clem by se měly jen produkty hotové, nikoli suroviny, aby se neztěžovala situace našemu průmyslu. Také by se měly pěstovati především ony zemědělské plodiny, které slouží za suroviny pro náš průmysl. Podobně je tomu na př. v Belgii, která také nezatěžuje clem obilniny a chléb, aby umožnila pracujícím třídám levný nákup a aby tím pomohla udržovati nízké mzdy průmyslového dělnictva. Rolníci by měli zakládati svoje mlynářská družstva, aby měli vliv na výrobu mouky. Je-li žito laciné, mělo by se ho používati ke zkrmování, aby se dosáhlo kvalitního masa, které dnes zejména ve venkovských městech je jakosti hodně podřadné.
Naším přáním a heslem musí však býti: klesají-li ceny produktů zemědělských, ať jdou dolů také ceny výrobků průmyslových. To by bylo zdravé a užitečné a prospělo by zemědělství více než všechna ochranná cla.
Proslulé bylo také naše ovocnářství, zejména na Slovácku a Valašsku, a to především švestky jak sušené, tak zpracované na povidla a slivovici. Tyto produkty byly vysoce hledány. Abnormální zima z r. 1928 na r. 1929 zničila však téměř všechny karlátkové sady na východní části Moravy. K této katastrofě však nemusilo dojíti, kdyby byly bývaly sady ovocné náležitě ošetřovány. Stromy jsou zamořeny hmyzem, mechem a lišejníky. Karlátkové sady jsou zamořeny puklicí, která stromy tak oslabila, že mrazy nevydržely. Stromy nezamořené, zdravé, vyšly i z těch nejtužších mrazů bez pohromy. Následkem toho celá východní Morava, dříve proslulá ovocnářstvím, bude 10 až 15 let bez peckového ovoce vůbec. To je pro tento chudý horský kraj strašná rána. Zde bude potřebí účinné státní pomoci.
Tato katastrofa je však také těžkou obžalobou hospodářských škol, které dnes máme takořka v každé větší obci, že se starají jen o hospodářství vlastní a nevšímají si více svého okolí. Vliv těchto škol by měl býti patrným také daleko široko v jejich okruhu.
Zemědělství potřebuje také levného úvěru. Naše bankovnictví mu nevyhovuje, protože má drahý úvěr a rolníka si nevšímá. Národní banka snížila sice úrokovou míru, ale v peněžnictví to nenašlo dosud ozvěny. Platí-li banky 4-, nejvýše 5%ní úrok ze vkladů, mohly by půjčovati na 7, nejvýše 8 %, nikoli na 9 až 11 procent, jak to dělají dnes. (Sen. Douda: Také 14 %!) Také i 14 % a na Slovensku i 15 %. Úroková míra mohla by býti v debetu o 2 až 3 % nižší.
Režie bank je stále vysoká, úvěr zatěžují zejména závratné platy a provise bankovních ředitelů a členů správních rad.
Zemědělci se budou musiti však také více starati o své konsumenty a tím i o svůj odbyt. Náš konsum je malý a dal by se značně zvýšiti. Je nadbytek obilí a zeleniny, ale dělnické rodiny trpí nedostatkem a hladem, protože mzdy a platy jsou v poměru k životním potřebám nepřiměřeně nízké. Totéž platí o veřejných zaměstnancích. Má-li se zvýšiti konsum, je potřebí upraviti mzdy a platy. Tento fakt by si měli uvědomiti zástupci všech skupin zemědělských. Stlačování mezd a platů je politika nerozumná.
Je-li krise u zemědělců, je také, a to ještě větší, u zemědělských zaměstnanců. Zemědělským zaměstnancům se proti loňsku snížily mzdy o 15 %. (Sen. Šimonek: Nesnížily se mzdy nikde!) Snížily se mzdy, teprve se jedná o nápravu. (Sen. Chlebounová: Naopak, to není pravda!) Nejste informováni, já jsem informován od našich dělnických svazů, a teprve je právě vyjednávání o tom, aby se to zase upravilo. Tedy zemědělský dělník, obklopený přírodním bohatstvím, je nejhůře placený zaměstnanec, který chřadne podvýživou. Toto snižování mezd poškozuje odvětví průmyslová, ale neprospívá ani zemědělství, protože člověk nedostatečně placený a živený je nespokojený a člověk nespokojený nevykoná zdaleka tolik práce a tak spolehlivé, jako člověk uspokojený s lepším platem.
Je jistě smutný fakt, když dnes v době, kdy se řeší všemožné otázky sociální a ochranářské, zemědělské a lesní dělnictvo nepožívá ani pojištění proti úrazu. Podal jsem koncem minulého roku se svými klubovními kolegy návrh, aby zákonité ustanovení bylo po této stránce rozšířeno. Dostalo se nám slibu, že se tak stane, jakmile budou učiněna opatření proti zemědělské krisi. Dnes senát tomuto přání vyhoví. Bude nyní záležeti na tom, aby se splnil také slib oproti zemědělskému dělnictvu a přirozeně také lesnímu.
Slyšíme také hlasy bývalých zaměstnanců velkostatků, zejména státem zabraných, aby jejich pense byly valorisovány. Tento požadavek byl posledně upraven v r. 1921 a je jistě spravedlivý. V zájmu jak našeho zemědělství, tak průmyslu bude upraviti přátelsky jak naše diplomatické, tak obchodní vztahy ke státům sousedním i zámořským. Celní sazebník budeme musiti celý důkladně zrevidovati, tak aby vyhovoval jak zemědělství, tak průmyslu. Vždyť našemu zemědělství se povede jen tenkráte dobře, když náš průmysl bude plně zaměstnán a když mzdy dělnictva průmyslového budou tak příznivé, aby umožnily zvýšený nákup produktů zemědělských. Obě tato hospodářská odvětví jsou na sobě závislá a na sebe odkázaná. Je proto potřebí práce společné a nikoliv třídně stavovské, podle hesla: Všichni pro všechny v tomto státě. Není pochyby o tom, že přijde doba, kdy zdi celní ochrany budou prolomeny a kdy bude spravedlivá distribuce výrobků tak, aby jak z racionalisace průmyslové, tak z bohatství přírody měli radost a užitek nejen bohatí, ale i třídy nemajetné.
A nyní několik slov o dovozních listech. Nás socialisty naplňují dovozní listy vážnými obavami, aby jich nebylo používáno ještě k většímu zdražování životních potřeb konsumentstva. Vývozní prémie nesmí také ohroziti naši domácí výrobu průmyslovou. Takový nepříznivý stav by mohl nastati na př. u okurek na Znojemsku. V uplynulém roce se na Znojemsku prodávaly zelené okurky za 8-10 Kč za 100 kg. V případě, že by po zavedení vývozní prémie, jež jest u zelené okurky stanovena na 30 Kč za 100 kg ceny na trhu klesly obdobně, jako tomu bylo v roce minulém, pak je tu nebezpečí, že se zboží vyveze za nedaleké rakouské hranice třebas zdarma. Na rakouské půdě by se pak snadno vyvinul průmysl okurkářský, s nímž by naše závody nemohly konkurovat. Bylo by proto s našeho hospodářského stanoviska správnější dávati vývozní prémie nikoli na suroviny, nýbrž na zboží konservované, a hotovému zboží pak umožniti přístup na světové trhy.
Z toho by měli prospěch všichni, jak zemědělci, tak také okurkářské závody, u nichž zaměstnané dělnictvo a stát i obce, protože by se jim umožnilo placení daní a přirážek a umožnila by se jim také zahraniční konkurence.
Zde bude potřebí velké opatrnosti. Našim příštím sazebníkem bedeme musiti sledovati orientaci světovou, která by nám zajistila významnou úlohu ve velkém světovém hospodářství a doma mír, blahobyt a spokojenost obyvatelstva všech kategorií bez vyjímky. (Výborně!)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Pivko.
Sen. Pivko: Slávny senát! Zemedelci v našom štáte bez rozdielu: väčší, menší a najmenší, už dlhú dobu postihnutí sú zemedelskou krízou, ktorá tak ťažko dolieha na celé zemedelstvo menovite u nás na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi ešte vo vyššej miere, ako v historických zemiach, že je existencia zemedelského ľudu v najvyššej miere ohrožená. Existencia a budúcnosť toho ľudu, ktorý svojou ťažkou, namáhavou, živiteľskou prácou každodenne od svitu do noci vydobýva každodenný chlieb pre výživu celého národa a s tým zabezpečuje pokoj, mier a poriadok vo štáte. Preto je povinnosťou štátu zmierniť, odstrániť ťažkú, nesnesiteľnú zemedelskú krízu a zabezpečiť existenciu zemedelca, ktorý je základem štátu. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)
Zemedelská kríza vznikla následkom svetovej úrody v posledných dvoch rokoch a postihla aj iné európske štáty, len že v iných štátoch, kde majú opravdové porozumenie pre zemedelstvo, kde si vedia správne oceniť stav zemedelský a jeho ťažkú živiteľskú prácu bez rozdielu politických a stavovských ohľadov, krízu, ako najvážnejšiu otázku celoštátnu a národohospodársku vyriešili, len u nás, v našom prepolitizovanom a stranícko-politicky roztrieštenom štáte straníckymi ťahačkami riešenie zemedelskej kríze sa odťahuje a znemožňuje, zemedelstvo sa rapídne ženie do hospodárskej biedy a úpadku. My zemedelci dávame štátu všetko, čo je k jeho životaschopnosti nutné a potrebné, preto v dnešnom našom ťažkom a kritickom položení čo najrozhodnejšie žiadame aspoň tej minimálnej podpory a ochrany, ktorá je nevyhnuteľná pre hospodársku existenciu zemedelca.
Dnešné ceny hospodárskych plodín sú tak nízke, že nekryjú náklady výroby, a zemedelci musia na výrobu svojich produktov pri dnešných pomeroch a ťažkých bremenách doplácať, vyčerpávajú svoje úspory a sa zadlžujú. Každý delník je hoden svojej mzdy. Spravedlnosť vyžaduje, aby aj i zemedelec za svoju ťažkú krvopotnú prácu dostal svoji mzdu, aby bol slušne odmenený, ktorý ťažko pracuje nielen 8, ale 12, ba 16 hodin denne, podľa toho, ako to počasie a prírodné okoľnosti vyžiadujú. Preto žiadame stabilizáciu cien zemedelských produktov podľa skutočných výrobných nákladov, žiadame primerané mzdy za vykonanú prácu. Žiadame zabezpečenie domáceho odbytu, dovoz obmedziť len na to najnutnejšie a umožniť vývoz našich výrobkov mimo domáceho trhu.
Ceny zemedelskej výroby poklesly o 40 až 50 %, naproti tomu ceny priemyselných výrobkov sa udržiavajú na jednej výške. My by sme oproti poklesu cien zemedelskej výroby ničoho nenamietali v tom páde, keby pomerne snížily sa ceny i priemyselných výrobkov, aby všetko, čo zemedelec potrebuje, menovite: odev, obuv, hospodárske stroje, umelé hnojivá a iné potreby snížily sa v pomere cien zemedelských výrobkov, to je, aby sa dosiahla cenová parita medzi výrobou zemedelskou a výrobou priemyselnou, to znamená lacno dorábať, lacno kupovať a vtedy by bola celá kríza odstránená.
Máme krízu nielen cenovú, ale aj odbytovú. Je to smutný stav, keď z cudzích štátov sa dováža k nám spústa obilia, múky, dobytka a iných potravných článkov za celé miliardy ročite a naše zemedelské výrobky nemajú odbytu. Tým je poškodené zemedelstvo o ťažké milióny príjmov, je poškodzóvaný i štát, keď vynakladá miliardy svojej valuty do cudzozemska, z čoho veľká čiastka by bola zachránená, keby sa dovoz obmedzil len na to, čoho máme nedostatok, čo je nutné k nám dovážať. Keď uvážime, že dovoz priemyselných výrobkov je obmedzený vysokými clami, následkom čoho domáca potreba odkázaná je na domáci priemyselný tovar, to je správne, ale čo platí u priemyselnej výroby, spravodlivosť vyžaduje, aby to platilo i pri výrobe zemedelskej, to znamená, aby i zemedelské ochranné clá boly tak vysoké, aby znemožnily konkurenciu cudzích štátov, aby obmedzily dovoz, aby domáci konzum bol odkázaný na domácu zemedelskú výrobu. Čo platí u jedného, to nech platí aj u druhého, chceme spravodlivosť, rovnocennosť, sme občania jedného štátu.
Zemedelská kríza ťahá za sebou následky všeobecnej kríze. Vec je jasná, že keď má zemedelec, má každý, má remeselník, obchodník, živnostník, priemyselník, má štát, lebo môže kupovať, investovať. Zemedelcov je najviac, sú najväčším konzumentom. Následkom ale dnešných ťažkých hospodárskych pomerov, nútené je zemedelstvo z intenzívneho hospodárenia prejsť do extenzívneho, prestáva kupovať, investovať, obmedzuje sa len na to najnutnejšie a následky sa dostavujú, nastane ešte väčší pokles sebestačnosti, nezamestnanosť ako zo strany zemedelského robotníctva, tak i zo strany priemyselného, čo bude mať tie najhoršie následky do budúcnosti, bude to úpadok celoštátny.
Ohľadom intenzívneho hospodárenia keď sa podívame do iných štátov, všade sa usiľujú povzniesť zemedelstvo, zvýšiť intenzívnym hospodárením jeho výrobu i kvalitu, čo vykonala na pr. Itália pre povznesenie svojho zemedelstva, čo investovala na ten cieľ, aby dosiahla sebestačnosti, a podobne aj iné štáty.
Len na pevnom hospodárskom základe obstojíme a vytrváme, len na tom môže byť štát pilný, trvalý a samostatný, nezávislý od štátov iných. K riešeniu dnešnej hospodárskej kríze nepostačuje zvýšenie ochranných cieľ, uzákonenie dovozných listov, ale je nutné prejednanie obchodných smláv so sú-sedými štátmi, menovite s Maďarskom obmedziť dovoz potravných článkov, hlavne upraviť clá živočíšne. Drobní zemedelci jedine len z chovu dobytka majú možnosť nejaký ten príjem docieliť. K nám sa dováža spústa hovädzieho a bravčového dobytka; len za prvé čtvrtročie toho roku bolo privezené z cudziny 26.126 kusov hovädzieho dobytka za 65 a 1/2 miliónu Kč. Dovoz bravov obnášal vyše 14 miliónov. Tieto ohromné, číslice jasne nasvedčujú tomu, aby nová colná úprava živočíšnej produkcie, bola s najväčším urýchlením vyriešená. Drobní zemedelci natrápia sa napracujú s chovom dobytka, putujác z trhu na trh a nemôžu svoj dobytok odpredať. Toto je stav nemožný, neudržiteľný a vyžaduje sa súrna náprava. Spomenul som, že na Slovensku a Podkarpatskej Rusi zemedelská kríza dolieha vo väčšej miere, ako v historických zemiach. Slovenské kraje sú z veľkej čiastky zemedelské, v hospodárskom ohľade zaostalé, nevedia tak čeliť a sa brániť oproti dnešným hospodárskym otrasom. Tým viac, keď železničné tarify sú tak zaťažujúce pre Slovensko a Podkarpatskou Rus, že z týchto zemí má obilie, múka do Prahy, kde je najväčšia spotreba, drahšiu dopravu, ako zo susedných štátov. Takýto stav je nemožný a preto je nutné a naliehavé, aby železničné tarify boly upravené. Ďalej žiadame, aby naša zemedelská práca bola zaistená pred všelijakou zkazou živelnou pohromou. Ani jedno podnikanie nie je také neisté a tak závislé od počasia, ako je zemedelské. Naskytajú sa zhusta prípady, že zemedelec napracúje sa cez celý rok na pôde a ked má sobrať ovocie svojej práce, stáva sa, že následkom suchoty alebo mokra, následkom povodní a iných živelných pohrôm, pádu dobytka, býva jeho celoročná práca zničená. Takto postihnutý sa obyčajne musí zadlžiť, upadne hospodársky na dlhé časy. Pri takýchto prípadoch poskytuje sa postiženým pomoc od štátu, ale to býva len almužna, my žiadame pomoc primeranejšiu. Keď iné vrstvy ľudu sú zabezpečené na prípad choroby, invalidity, staroby, alebo nezamestnanosti, preto je i našou spravodlivou požiadavkou s riadenie živelnej a dobytčej poisťovne za pomoci a podpory štátnej. Musím, pripomenúť, že v týchto ťažkých hospodárskych časoch sú zemedelci na Slovensku veľmi zaťažení daňovými bremenami. Sme si vedomí toho, že dane sa musia platiť, že je to povinnosťou každého občana, ale záleží nám na tom, aby boly správne a spravodlivé predpisované. Vo veľmi mnohých prípadoch už následkom zanedbaných chybných katastrov sú dane nesprávne vyrubované a v mnohých prípadoch bývajú na drobných zemedelcoch exekúciami vymáhané. Pre poľnohospodárske povznesenie na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je mnoho dôležitej práce, čakajú veľké úkoly menovite v ohľade melioračnom, regulačnom, kommasačnom a v úprave katastrov. Týmto dôležitým hospodárskym prácam nevenuje sa dostatočnej pozornosti, oproti historickým zemiam pomerne sa málo investuje. Hlavná prekážka je v tom, že máme nedostatok technických inženierov a pomocných technických úradníkov. Ked porovnáme stav systemizovaných miest inženierských so stavom pri zemskom úrade v Čechách, javí sa stav takto: Na Slovensku je pri vodohospodárskych a kommasačných prácach 47, v Čechách 106 a na Morave 90 inženierov. Pri tom keď uvážime, že na Slovensku je potrebné zmeliorovať ešte státisíce hektárov pôdy, potreba kommasácie sa vyžaduje na ploche blízko 2 mil. hektárov, úprava riek, bystrín, ktoré robia každorpčne obrovské škody, vzhľadom k tomu všetkému je počet technických inženierov pomerne málo, následkom toho sa i pomerne málo na tieto práce investuje. Preto už roky domáha sa Slovensko vybudovania technickej školy v Košiciach a správnejšie by bolo vybudovať ju v Turč. Sv. Martine, ktorý má svoju kultúrnu a národnú minulosť, zaslúži v plnej miere, aby sa tam budovalo, investovalo. Ak by na Slovensku vyštudoval dostatočný počet inženierov, vtedy by bolo možné plniť tie veľké hospodárske úkoly pre povznesenie Slovenska na úroveň historických zemí.
Tiež výstavba železníc na Slovensku patrí medzi najdôležitejšie otázky hospodárske, zvlášte vybudovanie tratí spájajúcích Slovensko so zemiami historickými nielen z ohľadu hospodárskeho, ale i zo strategického. O takúto strategickú spojku je veľký záujem o vybudovanie medzi Púchovom a Lidečkom.
A na konec musím, poukázať ešte na veľmi dôležitú otázku hospodársku, na dôležitosť lesnej reformy. Na Slovensku v horských krajoch je málo ornej pôdy, ktorá na mnohých miestach nie je vstave uživiť ani miestne obyvateľstvo. Pozemková reforma v horských krajoch len vo veľmi malej miere sa prevádzala, lebo tam je málo veľkostatkov. Naproti tomu je množstvo lesov, pod záborom sa nachodiacích, v rukách veľkostatkárov, ktorí sú až na malé výnimky nepriatelia nášho štátu, príslušníci maďarskí. Tamojší ľud z veľkej čiastky lesov nemá, odkázaný je drevo ako na palivo tak i na stavebné potreby po vysokých cenách si zadovažovať, čo je preň neudržiteľné. Hovorí sa, že lesy budú prideľované v prvom rade zemiam, okresom, mestám a obciam. V horských krajoch je zemedelského ľudu až na 80-90 proc., v prvom rade nech sú lesy pridelené tomu ľudu. Na žiadon pád nebolo by správne, aby sa prideľovaly lesy len obciam. V tom vidím znemožňovanie lesnej reformy, lebo neviem si predstaviť, ako by po stránke finančnej obce prídelové ceny zaokryly, keďže všetky snášajú vysoké obecné prirážky, mnohé sú zadlžené a keby prídelové ceny malý splácať v obecných prirážkach, to by bolo nesnesiteľné pre zemedelcov, lebo veď oni ako majitelia polí snášajú obecné prirážky. Z toho by nasledovalo, že zemedelci by lesy zaplatili a nemali by z toho žiadneho priameho dôchodku pre zveľadenie svojich hospodárstiev. Na Slovensku najlepšie sa osvedčily urbárske spolky, ktoré riadne obhospodarujú svoje lesy. Bolo by najsprávnejšie, kde sú urbárske spolky, prideľovať tým, ktoré by boly povinné pribrať do spolku ostatných občanov, ktorí by sa prihlásili. Kde niet úrbárskych spolkov, tam nech sa zakladajú na spôsob úrbárskych spolkov lesné družstvá alebo lesné spoločenstvá. Pri zakladaní lesných spoločenstiev má každý občan voľný vstup za člena a každý by mal záujem na riadnom obhospodarovaní lesov a dľa uchystaných a platených podielov by bol skutočným spolumajiteľom.
Terajší majitelia lesov, ako na mnohých miestach vidíme a skusujeme, lesy kynožia, devastujú, povoľujú sa im mimoriadne poruby, z ktorých odnášajú ťažké milióny do Maďarska, vyrúbané plochy riadne nezalesňujú, takže kým prijde lesná reforma, dostanú na mnohých miestach holé grúne pre prídely. Preto týchto vykorisťovateľov treba pozbaviť lesného majetku, ponechať im len to, čo im podľa zákonitej výmery patrí a prislúcha, a prideliť lesy do rúk spoľahlivých občanov, nech má ten cieľ lesná reforma.
Naše požiadavky na vyriešenie zemedelskej kríze sú správne a spravodlivé a za predlohy zákona o zavedení colných prirážok Budem hlasovať. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pán sen. Petřík.
Sen. Petřík: Vážení pánové! Při projednávání předložených osnov zákona prohlásil jsem za naši stranu v národohospodářském výboru, že loyálně pro tyto předlohy budeme hlasovati, že si také vyžadujeme, aby pro předlohy, které budou dále projednány a dohodnuty, též loyálně hlasovaly strany, zvláště myslili jsme koaliční. Kladli jsme na to váhu a klademe na to váhu při projednávání těchto předloh, aby zemědělci bylo v mezích možnosti pomoženo, ale aby nenastalo zdražení živnostních potřeb a nákladů, protože by pracující vrstvy dnes ohromně tísněné zdražení to nemohly snésti.
Pokud jde o dovozní listy, je náš názor a specielně můj názor tento: Dovozní listy jsou zavedeny zákonem z 22. června 1926, čís. 109 a vydání státní na ně činilo kolem 85 mil. Kč. Zřejmě v r. 1929 to činilo tento obnos. Tehdy dovozní listy se týkaly těchto plodin po případě výrobků zemědělských: žita, pšenice, ovsa, špaldy, mouky a luštěnin. Projednávaný návrh zákona zavádí dovozní listy také na ječmen, slad, máslo, sýry, jetel a okurky, tedy rozšiřuje to na více plodin a výrobků zemědělských nebo zemědělsko-průmyslových. Výdaje na projednávaný zákon o dovozních clech, která státu vzniknou, budou činiti 160 mil. Kč, dříve 83 mil. Kč. Vezměme v úvahu, že teď výdaje budou činiti 160 mil. Kč a že druhý návrh zákona, který projednáváme o přirážkových clech obilních, bude vynášeti státu 20 mil. Kč na clu, na tom zvýšení když nastoupí, tedy vezměme v úvahu výdaje 160 mil. Kč a na dovozní listy 20 mil. Kč, že se vybere od konsumentů. Cla jdou ovšem jako příjem do státní pokladny, je to tedy celkem ztráta 180 mil. Kč. Byli bychom krisi zemědělskou řešili raději jiným způsobem, a já jsem se o tom již zmínil a jenom opakuji. Byli bychom raději viděli, kdyby byl přece zaveden obilní monopol. Kdyby byl býval zaveden obilní monopol, zrušili bychom zákon z 22. června 1926 o dovozních listech, tento starý zákon byl by se mohl zrušiti, tím bychom získali 83 mil., nyní nových 80 milionů, takže to vydání bude nyní 160 nebo 163 mil. a bylo by ušetřeno 160 mil. a 20 mil., které dostane stát na přirážkových clech, která bychom nemusili v důsledku monopolu zaváděti, a tím by bylo bývalo ušetřeno 180 mil. a těchto 180 mil. byli bychom rádi poskytli zemědělcům na zajištění cen jejich výrobků, jejich plodin. Tedy stát by byl musil od nich vykupovati obilí za určitou cenu a v našich poradách by byla stanovena cena na kterou bychom byli přistoupili, a byla jaksi již sjednána, u pšenice na př. na 190 až 200 Kč, u žita na 170 až 175 Kč, to by bylo bývalo řešení pro zemědělce velmi příznivé a příjemné, zvláště když poukazuji na to, že z dovozních listů nebude míti zemědělec 100%ní zisk. Neboť kdo vyváží, dostane zaplaceny vývozní prémie, dovozní listy. To může dostati ten, kdo vyváží, to je obchodník nebo družstvo, družstvo je stejně obchodník, je to korporace, a obchodník je jedinec. Je pravda, že stoupne trochu nebo skutečně může stoupnouti cena určité plodiny, které se jeví nedostatek, nebo které není tolik na trhu, když se vyváží. Vývoz umožňuje udržení cen. Ale vždycky ten, kdo dostane zaplacený dovozní list, bude míti z toho více než ten, kdo má býti chráněn, to je ten zemědělec. Soudím, a je to mínění naší strany, že z těch 163 nebo 200 mil. pro státní pokladnu ze zvýšených cel, větší část dostanou zprostředkovatelé, družstva a vývozci, a ne zemědělci sami, jichž krisi máme řešiti, jimž se dostane velmi nepatrné procento, a oni nebudou vůbec věděti, jaké to procento je. Nám zvláště se nelíbí to řešení, mezi zemědělci i socialisty je to známo, že zemědělec velmi trpce si stěžuje a stejně konsument, že vy prodáváte lacino a konsumenti koupí draho, že pokles cen není vůbec viditelný.
Vážení! Já to stejně prohlašuji, ačkoli bych chtěl býti nestranným, že na hodně procent je toto tvrzení pravdivé. Tedy k tomu všemu, co zde je, dáváme dovozní listy kruhům zprostředkujícím a jejich zisk, který dnes je enormní, zvyšujeme ještě dále. Řešení se stalo nepřímým způsobem, a já bych řekl, že toto vydání není účelně vynaloženo na řešení krise, kterou máme všichni na mysli.
Při dnešní příležitosti považuji znovu za svou povinnost vznésti požadavek, aby byla provedena revise celého celního sazebníku z toho důvodu, aby zmírněna nebo zrušena byla cla na nejnutnější potřeby zemědělců a širokých vrstev obyvatelstva.
Když levně prodávat, tedy také levně kupovati. Vážení, toto heslo slyšel jsem zde od předešlého pana řečníka i od jiných a četl jsem také článek ve >Venkově< z 8. května, kde se také poprvé na to poukazuje, že to tak bude musit být. Myslím, že jsme zbytečně nejednali, když jsme od r. 1925 věc propagovali, že docházíme všichni k tomu, že toto řešení nám bude jednou moci prospěti.
Hesly, která padla - ale už nepadají - vyzývali se zemědělci, aby nekupovali umělých hnojiv a hospodářských strojů. To byla hesla, která by se dala vysvětliti pouze zoufalstvím nebo mstou. Tato hesla nemohou býti propagovaná. Zemědělec, jako každý jiný člověk, výrobce a dělník, má svou stavovskou čest. Vyrábí, pěstuje a chce, aby výsledky jeho práce bylo také viděti, nejenom na polích, nýbrž také v dobytkářství, ovocnářství, včelařství a ve všem. Říci mu, nekupuj umělých hnojiv, znamená říci mu: pěstuj tak, abys neměl žádného očividného výsledku. To by bylo bývalo možné intensivně uplatňovati snad jen tenkráte, když tu byly veliké latifundie zemědělské, jejichž majitelé bydleli po léta v cizině a nemusili se na hospodaření dívati. Ale náš člověk nemůže omeziti své hospodaření. On obchází denně v práci své pozemky, i v neděli a kdykoliv se podívá na ty pozemky, nesnese, aby bylo úmyslně špatně hospodařeno. To je rada nemožná. Politika je těžkou věcí. Rozumnější by bylo, kdyby strana agrární mohla prohlásiti: dostavuje se doba vyrovnání, doba normalisace. Je potřebí pro tuto chvíli říci, že nejpilnější a nejzdatnější ji předrží, a ti druzí, ne nejpilnější, že třeba podlehnou. Vyznati a říci: je potřebí omeziti se na osobních spotřebách anebo vydáních, ale neraditi, aby to byly úspory na vydáních s hospodářstvím souvisejících.
Vážení pánové! Teď několik slov o živelních pohromách. Již zase máme ten nešťastný úkol, že musíme procházet krajinami a vždy, abychom tam byli prvními. Ta strana první odnese palmu vítězství aspoň pro tu chvíli. Již zase musíme zjišťovati škody krupobitím způsobené, po případě průtrží mračen. Na Rokycansku ze soboty na neděli, na chudém okresu březeňském - ono to chytá přes tu stříleň - byly prudké průtrže mračen, při kterých musela býti stavidla rybníku zvednuta, aby se rybník nestrhl, a tím byla povodeň ještě zvětšena, takže pozemky máme zase úplně zničeny povodní, luka úplně zanesena šutrem, v poli, kde brambory byly načechrány, jest snesena ornice. Je to v Oseku u Rokycan a Volduchách u Rokycan, v dolejší části. V polích jsou přímo zákopy vyrvány, a to jsme vždy říkali, že je větší neštěstí než krupobití. A dnes je to viděti. (Hlas: To máme u nás také!) Ano. Já mohl zjistiti jen toto v nejkratší chvíli, co bylo v našem nejužším okolí, poněvadž každý máme v první chvíli svoji starost. Včera jsem nedostal noviny do rukou, nemám tedy zprávy, co je ostatní ve světě.