Rozdíl spočívá také ještě v tomto: zavedli jste roku 1926 pevná cla 30 Kč na žito a 38 Kč nejmenšího cla na pšenici. Zavádíme zde klouzavá cla a stanovíme tímto zákonem, že tyto celní přirážky nemají vstoupiti v platnost, jestliže ceny žita a pšenice dosáhnou pětiletého průměru, zmenšeného o 11 %. (Sen. Stöhr [německy]: To je veliký zločin, který byl na nás spáchán!) Kolega Stöhr míní, že to je zločin. Nejsem toho názoru. (Sen. Stöhr [německy]: Kde je zde oprávnění?) Oprávnění vysvítá z toho, jak se praví v důvodové zprávě k vládní předloze, kterou vypracoval ministr Bradáč, že cena pšenice vypočtená na tomto podkladě - tento pětiletý průměr - činí 191 Kč, a že není potřebí zaváděti celní přirážku, když cena dosáhne 191 Kč, poněvadž to je cena, se kterou zemědělství může vyjíti, a že průměrná cena žita činí 165 Kč, tedy rovněž taková cena, na kterou není potřebí cla. (Sen. Stöhr [německy]: To my nedostaneme!) Tu nepomohou také žádná cla. Cena žita byla již daleko vyšší nežli 165 Kč a je tudíž jak theoreticky, tak také prakticky dána možnost, že této ceny zase bude dosaženo. Dokud však není dosažena, dostanete celní přirážky. To je ten velký rozdíl. Stanovíme touto předlohou cenu, která zabezpečuje zemědělství, že vystačí, ale na druhé straně poskytuje tato předloha také ochranu, že následkem cel, pravím výslovně cel, ceny zemědělských výrobků nestoupnou na škodu konsumentů nad tyto výrobní náklady, nad cenu pro zemědělství nezbytně potřebnou. Pokoušíme se touto předlohou poctivě, abychom jednak zemědělcům zabezpečili slušnou existenci a na druhé straně konsumenty chránili před přílišnými cenami. To jest obrovský rozdíl mezi celním zákonodárstvím z roku 1926 a z roku 1929. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Proto jste byli proti zákonu, poněvadž je tak výhodný?) Ale pane kolego, vy se mýlíte. Politiku německých křesťanských sociálů ovšem neproděláváme s sebou, abychom se nechali odbýti kongruou a potom po tři nebo čtyry roky podporovali všechna opatření lidu nepřátelská. Žádají-li se od nás koncese pro agrárníky, pak žádáme ovšem také koncese pro dělníky. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) To je tak naše politika a od této politiky neupustíme. (Sen. Stöhr [německy]: Bez koncesí bylo by povinností zasaditi se všichni za jednoho!) Samozřejmě. Je to výsledek našeho stanoviska k účastenství ve vládě. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Říkáte, že je to sociální opatřeni k ustálení cen, a bránili jste se proti tomu!) Ale vždyť to činíme, co pak chcete? (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) Pane kolego, to všechno je výsledkem.... (Opětné výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) Nechtě mne domluviti, já vás nechám také mluviti, velebný pane, nepřerušujte mne, vy velebný pane, pane profesore morálky bez morálky! Ale to je výsledkem našeho naprosto odlišného stanoviska k vládě. Vy jste byli spokojeni, když jste měli ministra, my tím nejsme spokojeni, my žádáme, aby naše účastenství ve vládě přineslo dělníkům výhody. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.)
Nyní k otázce cel: myslím, že páni agrárníci zavedením cel vůbec nedosáhnou a nemohou dosáhnouti toho, co chtějí. Máme přece zde také své zkušenosti. Tabulka, o které jsem dříve mluvil, ukazuje nám, že cla na trvalou dobu nedovedou účinkovati na ceny tak, aby zemědělcům zaručily jejich výnos. Obzvláště jasně ukazuje to právě vývoj cen žita. Zavedli jste roku 1926 na žito clo 30 Kč. Skutečně stoupla potom cena žita znenáhla asi ze 140 Kč na 230 Kč, tedy daleko více nežli obnášelo clo. Tento veliký vzestup ceny nebyl přirozeně výsledkem cla samotného. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste to vždy říkali!) Nikoli, my jsme to nikdy neříkali, jsme zvyklí slyšeti od vás nepravdy, na jedné více nebo méně nezáleží. Vzestup ceny byl částečně následkem cel, z větší části následkem všeobecného vývoje světového hospodářství, špatných žní a pod. Ale cla nebránila tomu, že od roku 1928 počínaje, následkem velmi dobrých žní obou let 1928 a 1929 cena žita šla z 230 dolů na 100 a 95 Kč, kterou má dnes. (Sen. Stöhr (německy): Poněvadž cla byla příliš malá!) To je veliký omyl, ve kterém se nalézáte. Německo mělo cla dvojnásob a ještě vyšší nežli u nás, 9,50 Marek, to je 76 Kč, a žito nebylo venku dražší nežli zde. Oproti zjevům světového hospodářství je stát jako Československo bez moci, nemůže naprosto pomocí cel napraviti dobrou sklizeň světového hospodářství a obrovskou nadvýrobu. (Výkřiky sen. Stöhra.) Nechte mne domluviti, já vás také nepřerušuji! Československo, tento malý stát, nemůže cly paralysovati všechna opatření, jež Amerika učinila pomocí daru 500 milionů dolarů farmářům, (Sen. Stöhr (německy): Co se děje u nás?) jež Německo učinilo obrovským zvýšením cel. Kdyby Československo nápodobilo tento příklad, dostalo by se hospodářsky pod kola, bylo by zničeno, poněvadž by to úplně zničilo náš průmysl, poněvadž byste tím uřízli větev, na které sedíte, ježto ti, kdož především musí odbírati vaše výrobky, dělníci a úředníci tohoto státu, nebyli by s to něco koupiti. Na jedné straně ničiti průmysl, na druhé straně stanoviti vysoké ceny potravin není trvale proveditelno ani v kapitalistickém hospodářském řádu.
Proto vám říkáme, že vaše celní politika je nesprávná, že nevěříme tomu, že tím zemědělství pomůžete, nýbrž že budete znenáhla musit sáhnouti k těm methodám a prostředkům, které vám praví náš agrární program, který jistě znáte, a že jen tyto prostředky mohou zemědělství, pokud to v kapitalistickém státě vůbec možno, zabezpečiti proti těžkému poškození. Ale základní zjev spočívá ovšem v kapitalistickém hospodářském řádu a v tomto řádu není žádných prostředků zabrániti krisím, žádné cesty, žádných cel a ničeho jiného, aby se pomohlo některému odvětví výroby. Je to fantasie, když tomu věříte; tak mstí se kapitalistický hospodářský řád na vás samotných. (Sen. Stöhr (německy): Co řikáte o průmyslových clech?) Přesně totéž, přes vysoká průmyslová cla máme těžkou krisi průmyslovou, platí tedy pro průmysl týž zákon kapitalistického hospodářského řádu, že průmysl se cly nemůže vystačiti, že v kapitalistickém hospodářském řádu není žádného prostředku, aby také průmysl byl ochráněn před krisemi. (Sen. Stöhr (německy): Jsem zvědav na program, který byste zde přinesli!)
Proto, poněvadž se domníváme, že tato celní předloha, předpokládaje, že to světové hospodářství dovolí, snad bude moci zemědělství zabezpečiti existenci a poněvadž na druhé straně víme. že stojíme v koaliční vládě a že v této koaliční vládě výhod pro dělnictvo lze dosíci jen na cestě koncesí jiným stranám, které sedí v téže koaliční vládě, poněvadž jsme to od počátku nikdy netajili, nebo nezamlčovali, proto budeme hlasovati také pro tuto předlohu. Ale jsme přesvědčeni, že přijde doba, kdy uznáte, že vám takovouto celní předlohou nelze pomoci a pak se spolu posadíme ke stolu a budeme se raditi o opatřeních, která jsou s to, aby bez zatížení konsumu popřála zemědělství spravedlnosti. Pomocí cel se tak nestane.
Mluvíte tolik o zemědělské krisi a my nepopíráme, že tu je. Ale není bída a nouze, která dnes zachvátila desetitisíce dělníků také v tomto státě, mnohem křiklavější a mnohem neslýchanější? Představte si přece jen Rotavu-Nejdek, toto jedinečné racionalisační opatření kapitalistů, které jednoduše odstranilo celá desítiletí starý průmysl z Rudohoří, 2.500 pracujících lidí z největší části vyhodilo na dlažbu, zničilo tam celé obce! Pánové, to jsou věci, které volají do nebes! Ale my neříkáme, že tomu můžeme zabrániti, poněvadž my své dělníky nepodvádíme, poněvadž víme, že to jsou opatření, která se v kapitalistickém hospodářském řádu dějí a díti musí, poněvadž nemůžeme zastaviti racionalisační proces, ačkoli sám pan Schicht, předseda německého svazu průmyslníků, v jisté schůzi letos v květnu, řekl, že postup racionalisace v Československu byl trochu příliš ostrý, příliš rychlý. Ale pánové, budeme již žádati, aby se těmto 2000 nezaměstnaných lidí, kteří bez zavinění jen následkem kapitalistického hospodářství tam přišli o chléb a svůj krb, aby se těmto lidem se strany státu pomohlo. To je nouze, to je bída, kdy kapitalismus celé krajiny republiky vědomě vydává všanc bídě. Pánové, Rotava-Nejdek není přece naprosto jediným případem, hrozí ještě jinde zastavení, celá řada podniků byla zastavena, hrozí zastavení těžby ve Stříbře, kde zase několik set dělníků, přijde o svůj chléb, v Nýřanech rovněž, a také v textilním průmyslu stojíme před zastavením práce. Pánové, zemědělec sedí alespoň na své půdě, je chráněn před největší nouzí, má chléb a brambory na živobytí. (Sen. Stark (německy): Má nad sebou střechu!) Ano, může spáti a bydleti, ale odkud vezmou příští den tito lidé peníze, anebo když jim přestane podpora v nezaměstnanosti? A poněvadž víme, že nemůžeme za tohoto hospodářského řádu zabrániti takovýmto věcem, proto kladli jsme tak veliký důraz na zákon, který jsme dnes odhlasovali, abychom alespoň tyto nejubožejší, tyto parie společnosti, kteří bez viny se octli v největší nouzi, alespoň šest po případě devět měsíců chránili před hladem a bídou, abychom jim poskytli možnost, aby v těchto devíti měsících, čemuž u všech nebude, nalezli novou práci.
Pánové, chápejte to přece, rozumějte tomu přece! Nesmírně jsem se divil, když se uzákonění této předlohy činily tak velké potíže. Musím dnes s tohoto místa protestovati proti způsobu samých vládních orgánů, obzvláště proti způsobu psaní orgánu pana ministerského předsedy. Tento orgán libuje si psáti způsobem, který je trvale nesnesitelným. Přednáším, to zde v souvislostí s reformou gentského systému, poněvadž >Venkov< psal, že tato reforma gentského systému bude stát státi nikoli 40, nýbrž 200 milionů. (Sen. Stöhr (německy): Vždyť uvidíme, musíme vyčkati!) a poněvadž to... (Sen. Stöhr (německy): Bude to státi ještě více!) pak povídají lidé jako kolega Stöhr, kteří jsou naprosto neinformováni. 200 milionů státní podpory znamená 65 milionů příspěvků organisací. Co pak jsou naše organisace vůbec s to zaplatiti 65 milionů podpory v nezaměstnanosti? Což nevidíte neuvěřitelnost - není to hloupé, nýbrž nesvědomité - a demagogičnosí takovéhoto tvrzení? Kdyby u nás nezaměstnanost měla dosáhnouti takového stupně, že by podpora na základě gentského systému stála stát 200 milionů Kč - což se nemůže státi, poněvadž státní podpora je vázána na příspěvek organisací a organisace nemohou sehnati 60 nebo 65 milionů - rozumíte, kdyby nezaměstnanost měla dosáhnouti takovéhoto stupně, pak budeme se ovšem muset zabývati opětovnou úpravou této otázky. Ale na základě zákona, na kterém jsme se dnes usnesli, nemůže stát nikdy platiti 200 milionů, slyšíte, pane kolego Stöhre. (Sen. Stöhr (německy): Vždyť já jsem to netvrdil!) Ale vy jste řekl, že je to pravda. Je smutné, že orgán ministerského předsedy dovede přednésti takováto neodůvodněná, nepravdivá tvrzení.
Budeme hlasovati pro tuto předlohu, poněvadž to vyžaduje nutnost koalice, ve vědomí, že toto opatření může snad přechodně způsobiti zvýšení cen, že však vývoj cen hlavně závisí od jiných činitelů, především od toho, jak dopadnou žně. Licitovati cla s jinými státy je pro nás nesnesitelné a pro stát a hospodářství zkázonosné. Zvýšení cel nalézá svou mez v tom, co spotřebitelé mohou dáti. Poněvadž jen koncesemi domnělým zájmům agrárníků můžeme dosíci toho, čeho v zájmu těžce zkoušených dělníků, pensistů, invalidů a starých lidí naléhavě je potřebí, budeme v plném vědomí toho, co zde činíme, a aniž bychom se vymykali odpovědnosti před širokými vrstvami obyvatelstva, hlasovati pro předlohy. Jsme přesvědčeni, že není daleka doba, kdy také vy si uvědomíte, že cla nejsou vhodným opatřením na zmírnění zemědělské tísně. Snad potom se snáze dohodneme. My však jsme především přesvědčeni, že krise jsou nerozlučitelně spojeny s kapitalistickým hospodářským řádem, že vždy se vracejí a že zmizí teprve s tímto hospodářským řádem samotným. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Stolberg.
Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Osnovy zákonů, dnes projednávané, jsou články v řadě opatření, jež slouží k tomu, aby zmírněna byla panující odbytová krise. Že tato krise existuje, o tom není pochybnosti, a krise hrozí se ještě přiostřiti proti dnešnímu stavu. Je tudíž potřebí učiniti všechna opatření, aby alespoň trochu zabezpečen byl odbyt příští sklizně, i když zajisté bude sotva možno nalézti lepší odbyt pro dosavadní zásoby. Opatření, která dosud byla učiněna, měla sotva citelný výsledek za účelem zabezpečení odbytu. Všechny vrstvy dokonce přiznávaly, že ustanovení o vymílání, o mísení mouky a o používání domácích výrobků ve státních podnicích měla cenu jen demonstrativní anebo, jak se říkalo, výchovnou, citelného výsledku pro zabezpečení odbytu neměla. Zákony dnes projednávané směřují proti cizině, ale krise, která je u nás, je přece v celé cizině alespoň stejně veliká jako u nás. Také veškerá cizina činí opatření na zmírnění krise a stále jsou to staré recepty, ochranná cla a vývozní prémie. Třebaže tato opatření v daném případě, v některém státě za určitých poměrů mohou býti účinná, zůstanou zajisté bez ti účinku, jde-li o odstranění světové krise, jakou máme nyní. Bude proto sotva lze očekávati, že se vývozními prémiemi a cly přivodí nějaké zlepšení. Neboť tou měrou, jakou my zvýšíme cla, zvýší také cizina vývozní prémie, a stejnou měrou, jakou my zvýšíme vývozní prémie, zvýší také cizina cla. (Sen. Stöhr (německy): Vždyť již pokulháváme za nimi!) To je právě to, co chci říci, že my nyní můžeme nejvýše pro přechodnou dobu paralysovati opatření, která činí cizina, a to je účel věci. Ovšem nemůžeme při tom zatajiti starost o to, jaké účinky budou míti tato celní opatření, tato celní válka, kterou vedeme proti cizině, také pro odbyt našich průmyslových výrobků, na jejichž vývoz jsme vysokou měrou odkázáni. S tím, jak se vede našemu vývoznímu průmyslu, souvisí zase blahobyt tolika dělníků, kteří zase přicházeli v úvahu jako konsumenti zemědělských výrobků. (Sen. Stöhr (německy): Přeindustrialisování nemůžeme trvale vydržeti! Máme příliš mnoho textilních výrobků. Textilní průmysl musí se přeorientovati!) Snad zkušenosti, které v tomto celním zápolení s cizinou získáme, povedou přece k tomu. že půjdeme jedině možnou a jedině správnou cestou, která by mohla vésti k vyrovnání krise a k dorozumění s cizinou, jakož i k vytvoření velikého hospodářského území, k organisaci veškeré hospodářské výroby evropských států. V takovémto opatření dlužno spatřovati naději pro budoucnost. Sotva však v socialistickém hospodářském řádu, jak ho pan řečník přede mnou líčil jako jediný lék.
Myslím, že bychom se měli chopiti každého popudu, který přijde a který směřuje k tomu, aby se vytvořilo velké hospodářské území, aby se docílilo sjednocení Evropy za účelem úpravy hospodářství. (Sen. Stöhr (německy): Ale nikoli ve smyslu Panevropy, jak to propaguje Francie!) Myslím, že Briandova myšlenka zasluhuje velké pozornosti a zasluhuje také, aby se jí u nás věnovala pozornost. Jsem přesvědčen, že nebude lze dáti se velmi rychle touto cestou, ale bude nutno se jí dáti, poněvadž chceme dojíti k sjednocené Evropě, alespoň k sjednocení civilisovaných států Evropy ve smyslu úpravy hospodářství. Od monopolu, který se často doporučuje jako poslední východisko, o kterém se místy v Německu a v Rakousku mnoho mluví, nemohu očekávati takovýto lék, poněvadž nelze také vymýtiti zápolení jednotlivých států mezi sebou a vzájemné snižování cen. Snad že by sjednocená Evropa na základě státního monopolu pro dovoz mohla vésti k utěšenému výsledku.
Z opatření, která jsou obsažena v nynějších návrzích zákonů, očekávám největší úspěch od zákazu uměle bílené mouky. Záliba konsumu pro uměle bílenou mouku není zajisté správná, a poněvadž tato mouka je mnohem dražší nežli domácí, lze míti za to, že při tomto vyloučení, i když by naše cla měla způsobiti vzestup cen pro naše mlýnské výrobky, nebude musit nastati, stoupnutí cen pekařských výrobků z pšeničné mouky.
Ale veškeré rolnictvo žádá energicky opatření na zabezpečení našeho odbytu, aby se docílilo alespoň takových cen, které umožňují další vedení hospodářství. Také my uznáváme tuto nutnost, myslím však, že největší úspěch bude lze očekávati od takových opatření, která umožňují nový směr v zemědělství, jenž umožní omeziti pěstování obilí a zvýšenou měrou pěstovati chov dobytka, opatření, jehož bude lze docíliti clem na dobytek, které se nyní projednává v poslanecké sněmovně.
Nemůžeme však schvalovati, aby všechny důležité požadavky určitých stavů, jakými jsou agrární požadavky pro zemědělce a požadavky týkající se podpor v nezaměstnanosti, stávaly se předmětem vzájemných kompensací a vzájemného smlouvání. Nebylo zajisté potřebí, abychom musili čekati tak dlouho, až se velké strany dohodnou o těchto obou návrzích zákonů. (Sen. Böhr (německy): Čeho je potřebí, má se učiniti také bez junctim!) To je také můj názor. Bude zajisté lze diskutovat o tom, zda v daném případě jsou cla potřebná, a také o výši cel bude potřebí diskuse. Ale nejsou tomu ještě 4 léta, kdy sociálně-demokratické strany považovaly každé clo na potraviny za neslýchané poškození netoliko dělníků, nýbrž také malorolníků. Byl tehdy zásadně svobodný obchod propagován jako jedině správný v oboru potravin. Nastal tedy přece obrat ve smýšlení, který konečně zasluhuje, aby byl zaznamenán jako potěšující skutečnost. (Sen. Böhr (německy): Tehdy jistý poslanec sociálně-demokratické strany zvolal: >Všichni členové vlády a vládní většiny patří pověsit na lucernu!<) Slyšeli jsme asi to, co dnes sociální demokraté musí slyšeti od komunistické strany. Dnes asi pánové nahlížejí, že v zájmu zemědělství je cel potřebí, že cla se musí zavésti.
Také my považujeme za nynějších poměrů zvýšení cel a také dovozní listy za nevyhnutelné opatření, za opatření, které je s to, aby paralysovalo cla a vývozní prémie ciziny, proti nám směřující, a z tohoto důvodu budeme hlasovati pro obě tyto předlohy. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Sechtr. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Sechtr: Vážený senáte a prázdné lavice! (Veselost.)
Konečně po 7 měsících dostáváme se k tomu, že milostivě, prosím, páni senátoři a poslanci, volení zemědělským lidem, připustili do senátu také projednávání jedné etapy zemědělské výroby: její ochranu.
Neustále bylo tvrzeno, že je krise v průmyslu, ale nikde se neukazovalo a nepotvrzovalo a nechtělo se, také líčiti, že ta krise zemědělská prohlubuje a více a více jaksi prostupuje průmyslovou krisi.
Já to mohu dovoditi z vlastní zkušenosti. V konané výstavě hospodářské, kde jsem každoročně zúčastněn, ne jako jednotlivý vystavovatel, ale jako předseda všech těch venkovských živnostníků, těch myslitelů, kteří skutečně celé noci myslí a své myšlenky pak přinášejí zemědělství k posuzování na svatojanském trhu, že každý rok jsou spokojeni, ale letošního roku proti jiným létům prodávali o 70 - 75 % špatněji a méně přesto, že vyskytlo se v novinách, které právě o sobě tvrdí, že jsou také zástupci malých a drobných lidí, jak zemědělců, tak i živnostníků, že byl letošní svatojanský trh velice uspokojivý. To jistě nepotvrdí malí živnostníci a také s tím soucitem jdou zemědělci k těmto malým a drobným živnostníkům.
Ono se teď neustále tvrdí, že je krise a při tom se debatuje o tom, že krise tato se vyznamenává hladem, nebo že hladem končí. Tato krise zemědělská není krisí hladu. Tato krise zemědělská je krisí nadbytku. Velká spousta plodin a přebytků zemědělských, totiž chleba, dosud tkví na špýchaře, přesto, že znovu již přicházíme do doby, kdy máme míti novou sklizeň. A jsou lidé, kteří necítí s naším malým zemědělcem, se zemědělstvím vůbec, nýbrž volají z ciziny neustále konkurenci, volají po dovozu a nehledí k tomu, zdali náš zemědělec stačí na onu konkurenci, aby měl zaplacenu svoji vlastní práci.
Co by tomu tak asi řekli pánové z těch samospasitelných táborů, kdyby naši zaměstnavatelé, zemědělci, žádali, aby sem byl pozván dělník z Číny jako dělník laciný, kterému by nemohl náš dělník zde v naší Československé republice konkurovat, poněvadž je docela jinak založen a má jiné potřeby, nežli má dělník čínský.
Řekl jsem, že pánové mají povinnosti k tomu zemědělskému lidu, jehož hlasy dostali a že milostivě dnes propustili k nám do senátu jednu etapu zemědělské výroby, abychom jednali o ochraně její, totiž teprve na papíře, poněvadž jsme si plně vědomi toho, že odhlasování tohoto zákona nebude míti účinku, dokud nebudou vyřešeny smlouvy se státy okolními, najmě s Maďarskem.
Tvrdí se neustále, a včera to bylo v jednom večerníku, že naši agrárníci dostali taková cla, o kterých se jim ani nezdálo. Chtěl bych říci, že je to znevažování neustále tvrditi, že obilní a živočišná cla jsou jen agrárníků, poněvadž ve skutečnosti jsou také všech druhých politických stran a ponejvíce socialistů, jak sociálních demokratů, tak českých socialistů.
Ovšem rozdíl je v tom, jakým způsobem své voliče tito pánové z obou dvou táborů hájí a jak tomu také rozumějí.
Jistě zde bude mluviti také kol. Hubka, který tak rád béře v ochranu malé zemědělce, a já nepochybuji o tom, že to myslí upřímně a vážně. Ale co je to všecko platné mluviti pro to. když jeho partaj nedovoluje, aby se to dostalo na stůl až tenkráte, až za to, že jeho voliči mu dali mandát, dostanou něco ti druzí, kteří jsou vyvyšováni nad voliče druhých politických stran.
Kolega Hubka odpustí, poněvadž zde sedí, otáčím se na něho, otočil bych se milerád na někoho ze sociálních demokratů a poukázal také jemu na to, že, pane kolego, máte dvojí voliče ve své partaji: jedny, které ceníte výše, a druhé, které nepovažujete vůbec za nic - a to jsou zemědělci. Pokud nedostanou první vaši voliči plné uspokojení svých požadavků, nemohou dostati malí zemědělci, kteří volili tebe nebo kol. Mikuláše. To je největší vtip v tomto ohledu, a myslím, že my po té stránce jsme upřímnější a že není potřebí aby se nám tvrdilo, že ochrana zemědělské výroby je agrární, nýbrž jen ruku na srdce a přiznat se, že je to všech politických stran a že je to celostátní.
Byl zde dnes dodělán t. zv. gentský systém na podporu v nezaměstnanosti. Co jiného je ochrana zemědělské výroby? Ta je totéž jako podpora v nezaměstnanosti, jen v tom je rozdíl, že při podpoře v nezaměstnanosti, kdo neměli práci, ušetřili své tělo kdežto ten zemědělec, nemá-li ochranu zemědělské výroby, má tělo odřené a za své mozoly nedostane ničeho. Jsou stejně na tom. (Souhlas.)
Vážení, my jako strana republikánská jsme žádali a žádáme ochranu všeho zemědělství, všech zemědělců, i těch, kteří jsou ve vašich partajích, kdežto při gentském systému jste vy žádali podporu jenom pro ty, kteří vyznávají vaše náboženství, kdežto ti, kteří jsou podle vašeho názoru bezvěrci, mohou umírat hlady. Zde je veliký rozdíl v nazírání na demokratismus v naší republice, a smutné je, že právě t. zv. občanské strany musí hájiti i ten demokratismus proti socialistům, kteří jej mají ve svém štítě a programu.
Důkaz je zde - dostal se mi namátkou do ruky jeden výpočet. Jedna odborová organisace vybrala 20 mil. příspěvků na podporu vedle toho, čím přispívá stát. Z toho bylo vyplaceno v nemoci 241.000 Kč, v nezaměstnanosti 1,152.000 Kč, ve stávkách 643.000, celkem tedy 2 mil. Kč. Na správní výdaje z tohoto obnosu bylo vydáno 5,135.000 Kč, na agitaci 1,140.000 Kč, na tisk 2.700.000 Kč a na různé výdaje, které jsou zahrnuty pod tímto titulem 6,075.000 Kč. (Výkřik.) Ať to dal kamkoli. Z toho bylo celkově 15 mil. na ta různá správní výdaje. Já to nečtu proto, abych tu chtěl operovati s ciframi, jsem toho názoru, že je lépe od cifer dále, poněvadž od toho jsou jiní matematikové a profesoři, pane profesore! Chtěl jsem jenom poukázati na jedno, a to, jaký rozdíl je při dnešním podání, které je připisováno nám a počítáno jako velká vymoženost, ústupek a blahovůle druhých politických stran, a na druhé straně to, co mají v rukou, kde oni hospodaří, jakým způsobem se svým vlastním dělnictvem zacházejí. Jenom z těchto důvodů jsem chtěl na to poukázati.
Vážení pánové! Cesta, kterou jsme volili podáním zákona na ochranu zemědělské výroby, jistě by byla správnější k rozuzlení a nerozluštění nezaměstnanosti. Tvrdí se, že zaměstnaní lidé více skonsumují než nezaměstnaní, my však uznáváme, že toho, kdo není zaměstnán, je nutno udržeti na živu, dáti mu podporu. Kolegové také pro to hlasovali. Je nesporno však, kdyby ten člověk zaměstnání měl, že by taktéž skonsumoval ten chléb, jako ho bude konsumovati, když má podporu v nezaměstnanosti. Ale ten, který potřebuje prodati ten svůj produkt, je také konsument toho výrobku, jenž je nezaměstnán a na základě toho by bylo obapolné rozřešení té krise, která dnes zuří, ta odbytová krise, která zuří dnes mezi zemědělstvím a také v průmyslu. To by byla jiná cesta a již tenkráte v době Karla IV. docela jinak nazírali na luštění nezaměstnanosti, a to tím, že stavěli hladovou zeď, produkt, kterého prosím nebylo potřebí. A dnes máme tolik práce, kde by se to mohlo uplatniti, kde by budoucnost měla z toho ohromný zisk, totiž Štěchovickou přehradu, různé práce silniční, dráhy, různé a různé věci. které by našemu potomstvu zůstaly a odčinily by tuto nezaměstnanost. Ergo, nemusili bychom, vypláceti tak velký obnos na tuto nezaměstnanost a rozřešila by se krise okamžitě nejen průmyslová, ale i zemědělská. Vážení pánové, jest-li snad pánové ze socialistických stran se obávali, že snad by byli zavedením cel ochuzeni, nebo znemožněno dělnictvu kupovat nějaké potraviny, to říká statistika sama, vždyť ty úvodníky, které čteme v těch časopisech vašich obou stran, kde ku př. pan ministr zásobování prohlašoval, když sem dovezl to ruské maso, které opravdu bylo prý podle jeho názoru dobré kvality, současně se mohla také rozřešiti otázka Indie ohledně té soli a toho monopolu, poněvadž, kdo chtěl kupovat ruské maso, mohl ho vyloužit, nemusil kupovat sůl, měl také současně tu druhou potravinu, měl čím osolit, poněvadž bylo samozřejmé, že bylo pořád slané a on to také doznal, když tam bylo tvrzeno, že si rozmyslí náš konsument kupovat od československého sedláka a domkáře vepřové maso jen proto, že prý přijde to maso laciněji než maso české. Lituji jen, že zde není kol. Mikulíček, který by mně snad dosvědčil, poněvadž ty poměry tam lépe zná, zač se tam kupuje na živou váhu, nebo jestli se tam vůbec kupuje, jestli se tam nedodává do naší republiky zadarmo. Vážení pánové, my bychom byli úplně s tím shodni a volni, aby nám ceny zemědělské výroby zůstaly na oné výši, na které jsou dnes ustálené, když půjde všechno to druhé dolů o tolik procent, o kolik šla naše výroba dolů. A budeme se dostávat k tomu, jak pánové si přejí, k těm mírovým poměrům. Ale jedno mne napadá při tom, a to pan kolega si může zaznamenat jako profesor, jistě četl lépe historii než já, já bych si to mohl splést, mohl bych to dát třeba ze XVI. do XV. století nebo i později, nebo dál. Ale jistě si vezme na vědomí, že kdykoli přeměnili zemědělci své pány, vždycky bylo daleko větší utrpení, než při těch prvních. Pokud byla pány šlechta zemědělců, trestala je diktátem, knutou, vším možným. Nastoupili měšťané a dělali jim totéž, ne-li krutěji. A dnes, prosím, my jsme byli za Rakouska neustále obětním beránkem. Buď se nám otevřely srbské hranice, dělala se zde regulace cen, a my jsme byli mačkáni a řezáni tak dlouho, až jsme změkli.