To není stupňovaná reakce, když vy dáte stříleti do školních dětí a odsuzujete redaktora za to, že neřekl četníkovi své jméno, ačkoliv četník měl jeho legitimaci, na níž jméno redaktora bylo označeno? A když tento redaktor učinil poznámku, zdali neumí ten četník číst, za urážku četníka dostal 8 dní kriminálu.

Vážení, jak jste pohlíželi na konfiskační praksi a na reakci ve starém monarchistickém, reakcionářském a germánsko-maďarském Rakousku? Já již jsem tu ve výkřicích připomínal výrok předsedy našeho senátu pana dr Františka Soukupa. Když častěji, ba každodenně byly konfiskovány časopisy sociálně-demokratické tu pan dr Soukup řekl v rakouském parlamentě: Nedáme si líbit, aby každý erární vůl nám mohl diktovat, co smíme a co nesmíme napsat. A prosím, tento výrok nebyl předsednictvím vídeňského parlamentu zkonfiskován, nýbrž četli jsme jej nejenom v denících, ale i ve všech ostatních týdenních časopisech.

Vážení, řekli jsme, že je to vláda hladu a drahoty. Vždyť vy všichni přiznáte, že krise je zde a pan referent sen. Stržil řekl přede mnou: Krise není přechodná, spíše je rázu trvalého, čili není naděje, že bída a hlad pomine, nýbrž, jak denně čteme a jak jsme osobně svědky, stále čím dále větší počet dělnictva je vyhazován z práce, nebo vysazován po určité dny v týdnu ze zaměstnání a při tom vidíme ohromné zisky na straně podnikatelů. A při tom musil napsati ústřední orgán pana ministerského předsedy >Venkov< v polemice se sociální demokracií, které vytýká, že hájí zájmy průmyslového a bankovního kapitálu proti zastáncům kapitálu agrárního, že jenom prostředně jdoucí podniky vydělávají každoročně tolik, kolik činí jejich provozovací kapitál.

Vážení, jak má člověk s úctou pohlížeti na dělnické zástupce? Na příklad na Plzeňsku ve Škodovce, když tito ve svých novinách v >Nové Době< - a zase řekne pan Habrman, že se vyjadřuji neparlamentárně - skuhrají, že většina dělníků, vyučených zámečníků a strojních zámečníků, vydělává 120 a 130 Kč týdně a při tom se jim sráží 20 Kč týdně na různé pokuty, ve správní radě této Škodovky sedí šéf >Nové Doby<, její majitel, který vidí, že tato správní rada Škodovky, přesto, že hodně si toho odpočítala na investice, odpisy a různé fondy, vykazuje letos o 14 mil. Kč více čistého zisku než vykázala loni.

Vážení! Přece v Plzni jsme my bolševici nerozvrátili dělnické organisace, aspoň ve Škodovce ne. Při volbách do závodního výboru ve Škodovce dostali komunisté něco přes 17 % hlasů a 83 % dostali sociální demokraté a čeští socialisté.

Nuže, není to jezovitstvím, jezovitským výsměchem dělníkům, kteří pro své pěti-členné rodiny - a to je průměrný počet členů dělnické rodiny - přinášeli týdně 110 Kč, zatím co několik kapitalistů získává za ten rok o 14 mil. Kč více? Z toho, co je propočteno, každý dělník vydělá ve Škodovce pro akcionáře tohoto podniku - jak tito přiznávají před veřejností a berními úřady - přes 2000 Kč ročně.

Vážení, co je povinností takového dělnického zástupce? Buďto prosaditi zájmy dělníků ve správní radě takového podniku, nebo nejde-li to, dobře - což jsme se neučili, že otázka mzdy a pracovní doby je otázkou moci? Nechce-li kapitál dobrovolně povoliti, je na druhé straně tak ohromná moc v organisacích proletářů a hlavně v Plzni v organisacích socialistických, že by mohly závodní správní rady donutit k lidské, nynějším drahotním poměrům úměrné mzdě. To se nedělá. Proč? Zástupce dělnické strany, sedící ve správní radě Škodovky, plzeňsky starosta posl. Pik, je sociálně zabezpečen. Jemu, bývalému holiči, ani se nezdálo, že by přišel také k tomu, že by bral 1000 Kč denního příjmu.

Hlad zde je, to nemůže popírat nikdo, neboť za 110 Kč týdně nelze nasytiti rodinu, tím méně ji ošatiti, zvláště když musí platiti průměrně 25 Kč týdně nájemného za byt. Je drahota, je odbytová krise, nejen cenová krise v zemědělské výrobě. Nezdá se vám, jak jsem již jednou řekl, že budoucí členové socialistické kolektivní společnosti budou se diviti, že vedoucí nynější kapitalistické společnosti nebyli prohlédnuti psychiatry, mají-li to v hlavách v pořádku?

Nadbytek mouky, nadbytek masa, textilií, stavebních hmot - a kolem nich plouží se lidé hlady otupělí a jsou bez bytu. K čemu je zde měšťácká demokracie? Nebylo by její povinností, když dojde ke srážce mezi prací a kapitálem, ať už v obraně při snižování životní úrovně, nebo v útoku pro její zvýšení se strany dělníkovy, kalkulovati bilance, a když ta bilance snese zvýšení mzdy, neměla by se postaviti za ty, kteří spravedlivě bojují za zvýšení, za tu massu hlavního kádru národa, obývajícího tento stát?

Ale jak to vypadá? Před 2 lety brali se horníci o zvýšení mzdy na Mostecku. Orgán zástupce předsedy vlády p. Šrámka napíše: >Za koho umírá a za koho je mrzačen severočeský dělník?< A při tom napíše, že Petschek a Weimann mají o 20 mil. Kč čistého zisku více, než bylo vyplaceno jejich dělníkům mzdy ročně. Nebylo povinností, aby těch 20 mil. rozděleno na dvě poloviny, jedna pro dělníky a druhá pro Petschka a Weimanna? Nebylo to příkazem socialistické měšťácké demokracie? A když ne, dobře, tak si to Petschku a Weimanne spravte s dělníky sami. Ale co bylo úkolem vlády, v jejíž čele seděl ten, jehož orgán napsal pro širokou veřejnost toto přirovnání? Poslali tam zvláštní vagón ne příliš jemných četníků, několik tisíc, a tito bili kolbami i ženy stávkujících, když bránili Mrvům-stávkokazům lámání tohoto boje?

Dnes při této nemožnosti odbýti zemědělské výrobky chcete odstraniti krisi zemědělskou zvyšováním cel. Je-li ta krise odbytová dnes, když je žito za 95, ergo za 100 Kč, pšenice za 180, chcete tu krisi odbytovou zlepšiti, když to žito bude za 161, pšenice za 191, jak je to v podaném návrhu? Když lidé nemohou koupiti žito za 95, jak ho budou moci koupili za 161? (Hlas: Když budou bez zaměstnání?) I kdyby byli v práci.

Víte, jaké by bylo nejlepší řešení? A jste-li poněkud objektivní, dáte mi za pravdu, jaké by bylo nejlepší řešení. Sebrati čistý zisk všech těch, kteří jej mají bez vlastní práce a žijí v blahobytu z vykořisťování svých spolublížních. a pak by mohlo nastati zvýšení příjmů nejen manuelních, ale i duševních pracovníků o 50 %, poněvadž by to ty ohromné zisky snesly. Vždyť před rokem jsme četli, že se stáváme z dlužnického státu státem věřitelským, že náš kapitál se dnes umísťuje a uplatňuje v Jugoslávii, Rumunsku, Polsku, Maďarsku, Rakousku a Německu. Což věříte, vážení - jste zde přece všichni již vyspělejší, zkušenější lidé - věříte, že kapitalisté českoslovenští mají ve svém tresoru banky beránka, kterému, když potřebují milion, 2 mil. dukátů, řeknou: beránku zatřes se a z toho beránka se dukáty sypou? Na jedné straně vyvážíme kapitál, ale v důsledku toho na druhé straně, o kolik se zvýšil kapitál v rukou několika jedinců, o tolik se zvyšuje bída těch, kteří se nešťastnou náhodou narodili jako děti chudých rodičů, nebo byli jako přebyteční na selském gruntě, poněvadž se na ně nedostalo. Zvyšte úměrně mzdy, jak kalkulace výroby snese, a pak snad neodstraníte trvale, ale zmírníte aspoň krisi na krátkou, přechodnou.

Pro trvalé odstranění krise je nutno jinak řešiti otázku racionalisace, jinak řešiti otázku vymožeností vědy a techniky. Kdybychom novými zařízeními, zdokonalenými stroji, rozmnožili výrobu o 20, 50 % a o tolik pak úměrně snížili mzdy, snad by bylo možno řešiti krisi odbytovou i krisi cenovou. Ale v kapitalistickém řádě světa, to není možno. Lámali byste to, co tak houževnatě hájíte - ovšem páni socialisté to hájí pod pláštíkem starosti o stát.

Kapitalistický stát nesnese takového okleštění výsad a výhod své hospodářské nadvlády. Kapitalisté všech států, kde jsou dosud ještě ve státní správě, - kromě SSSR - jsou všude zvyklí, aby všechno, co má vliv a moc, jim sloužilo a bezpodmínečně poroučí.

Což se už nepamatujete, jak při projednávání novelisace zákona o sociálním pojištění, když sociálně-politický výbor schválil jedenáctou platovou třídu, den před hlasováním sedne důvěrník průmyslníků dr Hodač na auto a dá kategorický rozkaz v parlamentě, že ujednání dvou výborů o 11. platové třídě bude zrušeno? A celý parlament, za nímž prý stojí 6 1/2 milionů plnoprávných občanů tohoto státu, kapituluje před tímto rozkazem kapitalistického důvěrníka dr Hodače.

Vážení, nemyslete si, že ty naše teorie a to, zač se pereme, je prostě proto, abychom drželi určitou politickou stranu zde při životě, anebo snad už proto, jak kolikrát hlavně z těchto lavic a jejich tisku se nám vytýká, abychom plnili rozkazy z Moskvy. To, že je tu komunistická strana, i to, že zůstala masovou komunistickou stranou i přesto, že 26 předáků jejích neposlechlo rozkazu ústředí, je logický důsledek zbídačování pracující třídy, to je logický důsledek chamtivosti a bezmezného vykořisťování ze strany hospodářsky silných, kteří bezohledně všechny hospodářsky slabé kolem sebe ničí.

Vy to vidíte, jeden odbor za druhým upadá. Přiznávají to i národohospodáři z vašich řad, že jednotlivé odbory se vůbec již nevzkřísí, že už nevzkřísíte 40.000 bývalých samostatných obuvníků. Nevzkřísíte je k životu, kdybyste jakékoliv ochranné prostředky na zachování jejich samostatnosti podnikali. To bude jenom takovým plivnutím do moře, když jsou tito samostatní živnostníci ubíjeni racionalisací jednotlivců. Není to jen Baťa, jsou to také jiné podniky, ale Baťa je hlavním představitelem této racionalisace. V takovém podniku je možno pár obuvi vyrobiti za mzdu 5 Kč, kdežto u malého živnostníka je nemožno jeden pár obuvi vyrobit pod 25 Kč. U velikého podniku je možno dostati při nákupu suroviny a všechny ostatní potřebné materiálie o 10-15-20 % levněji než u drobného živnostníka, poněvadž ten musí kupovat v malém a platí - nota bene nedostatečným ustanovením zákona o obratové dani - pětkrát, šestkrát obratovou daň, kdežto velkoprůmyslník, který má výrobu polotovarů ve vlastní režii, podle zákona o obratové dani platí daň teprve, když výrobek prodává hotově.

Vážení, ochranná cla mají zachrániti naše rolníky před krisi. Noviny psaly už dávno, že Amerika je ochotna dáti svým farmářům a velkofarmářům na vývozní podporu 500 mil. dolarů. (Hlas: 500 milionů?) Ano, 500 milionů dolarů, to jest 16 miliard našich korun. Uvažte si, jaká záplata je proti tomu i tento váš návrh na zvýšení cel, který v brzku, příští měsíc silně zatíží konsum. A jak zase to mají kapitalisté světoví rafinovaně zavedeno. (Sen. Sechtr: Vždyť se podle toho nemusíš říditi!) Americká vláda bude podporovati vývoz obilnářství amerického a dá na to 16 miliard. Ale před tím ta americká vláda, ti američtí kapitalisté už těch 16 miliard dostanou. Od koho? 80 mil. budeme na to platiti i my, dále Němci, Angličané, Francouzi, zkrátka všichni ti, kteří v době válečné a v době eventuelní poválečné krise si od amerických kapitalistů vypůjčovali peníze. Tedy za peníze, které poplatnictvo Československé republiky bude platiti na reparace, budou podporováni vývozci americké pšenice a amerického obilí, aby ubíjeli konkurenci toho, který v Československu na ty reparace platil.

Vážení, >Venkov< se hrozil, jestli se podaří pětiletka Stalinovi, že máme naději, že bude Rusko vyvážeti za 48 Kč 1 q pšenice. Je to někdy tak divné, když člověk bedlivě čte orgány protivné strany - a já to činím velmi rád, poněvadž mnohé tam se dovím, když čtu orgány pánů kolegů ze zeleného tábora. Jednou je v tom Rusku ohromný hlad, již 250 mil. lidí tam bylo postříleno, hrozí tam všecky možné nemoci a neduhy a po druhé zase je strach, že Rusko bude sem dovážeti pšenici za 48 Kč l q. Stačí celní ochrana proti takové americké a ruské konkurenci? Nestačí. Celní ochrana nebude také ani v bezprostřední době po jejím uzákonění nijak zvláště prospívati nám drobným zemědělcům. A zase abych nemluvil ústy bolševického malorolníka, budu mluviti ústy jednoho z nejschopnějších lidí agrární strany dr Zadiny, který před nedávném prohlásil: malorolníci, jichž je do 5 ha v tomto státě l,086.000, budou míti z těchto celních zákonů zisk 200 mil. Kč, čili na jednoho přijde 186 Kč. Velkostatkáři a majitelé zbytkových statků získávají na tomto zákoně 96 mil. Kč, čili připadá na jednoho čistého zisku 20.000 Kč. Pánové, počítejte! (Veselost.) To jsou slova dr Zadiny. Je to přirozená věc. Promiňte, jestliže jsou zde ještě velkostatkáři, kteří mají osevné plochy pro obilí 8 až 10 tisíc měřic, jestli mohou z této úrody prodati 2/3 a jednou třetinou hradí deputáty, potřebu pro sebe a osivo, kalkulujte průměrně 4 q po měřici - já sám již jednou dostal průměrně přes 5 q obilí po měřici předloňského roku, kalkulujte při 10.000 měřicích. A máme spoustu velkostatkářů a hlavně maďarských velkostatkářů ještě na Slovensku, kteří osévají obilím více než 2.000 ha. Kalkulujete-li jen po 4 q na měřici, je to 4.000 q, třetinu pro deputátníky, na osivo a pro svou domácnost, zbývá 27.000 q na odprodej. A když vy tu přirážíte až 55 Kč na l q, když cena obilí klesne pod určitý stupeň, znamená to zisk 150.000 Kč pro takového velkostatkáře. Ale na druhé straně... (Sen. Sechtr: Pane kolego, zeptejte se těch svých vychovatelů, oni mají taky dvory!) Kamaráde, ti mne velmi špatně vychovali. To bych seděl tady s nimi. (Sen. Sechtr: Já myslel, že tě vychovali!) Habrman mne málo vychoval, já se učil z knih Marxe, Engelse a později z Lenina, ale ne z knih Habrmanových.

Malorolníci získají 186 Kč, ale myslíte, když bude chléb a maso dražší, že nebude šatstvo, boty, kovář, kolář a sedlář, kterého v zemědělské výrobě potřebují, pracovati laciněji? Já myslím, že musí rovněž zvýšiti cenu za svou práci, má-li za zvýšenou cenu koupiti chléb a maso a všechno ostatní, čili taková malorolnická rodina, která průměrně - a zase to není vysoko odhadnuto - má 6 členů v rodině, ať s výměnkářem nebo bez výměnkáře, těchto 186 korun, které získá na této předložené celní reformě, několikanásobně ji vrátí zpět, protože všecko ostatní, co ona bude potřebovati, bude dražší. Ale vrátí ten velkostatkář, ať maďarský nebo německý - českých tu máme málo, až na ty malé zbytkaře, kteří dnes se utvořili jako nová statkářská šlechta, ale neumějí v tom chodit. Když přijdou do Prahy, je to tak, jak když tancuje slon na ledě. (Hlučná veselost.) Cpou se do těch sfér staré šlechty, která od mládí byla cvičena v bontonu, a opičí se po ní, ale nejde jim to - věříte, že ten velkostatkář vrátí zpět za zdražené šaty a obuv těm řemeslníkům částky jdoucí do desetitisíc a set tisíc? Čili zisk z této reformy nebude míti nikdo jiný než majitelé zbytkových statků a velkostatkáři, a drobní zemědělci, budou-li opatrně počítati a zaznamenávati, oč více vydali do domácnosti a hospodářství, dopočítají se škody.

Pan sen. Stržil zde mluvil, že největší krise je v obilnářství. Myslím, že ne. Největší krisi prožíváme v Československu v cukrovarnictví. Je zde potřebí si promluviti, kdo zavinil tu krisi v cukrovarnictví, v čí prospěch je a kdo jí nejvíce trpí. (Výkřiky.)

Nemluvím nikterak urážlivě, to první jsem řekl ostře panu Habrmanovi, ale ostatně lavice zejí prázdnotou. Když úvodní článek >Večerníku Práva Lidu< psal o tom blázinci, že za hranicemi se prodává cukr za 95 Kč a u nás v drobném prodeji za 620 Kč, když denaturovaný cukr se prodává za 45 Kč za l q a pro lid nemůže býti lacinější než za 620 Kč, kdo to zavinil? Světová konkurence cukerní. Jaká je to chytrá politika, abychom dopláceli my konsumenti na jeden kg cukru 2 nebo 3 koruny proto, abychom mohli za hranicemi prodat ten cukr za l Kč kilogram. Jaká je to národohospodářská a lidová politika ve prospěch konsumentů, kteří spotřebují při dnešním drahém cukru ca 4 mil. q cukru. Kdyby byl úměrně zlevněn, jako je zlevněn v Německu, kde je náš cukr za 4 Kč a v Rakousku, kde je za 5,50, zkonsumovalo by se ho o 50 % více. Či už jste tak dalece postoupili v té demokracii a lidovládě, že máte názor, že dorty, cukrovinky a suchary jsou jen pro panské děti a děti proletářů, malorolníků a domkářů, že by nedovedly v neděli po obědě takový dort také sníst?

Je to tak všeobecně zavedeno, že se nutí právě ten pracující, aby i mimo práci, připadající mu podle jeho postavem, vyráběl pro ty bohaté. Domkář, který musí na 9 - 10 měsíců jít na práci, poněvadž 5 nebo 6 měřic ho neuživí, dostává tak málo, že jeho žena, děti a často i výměnkáři musí chovati kuřata, kachny, husy, vepře, ale jen jednou za čas snísti upečenou husu, kuře nebo kus vepřového - na to už nestačí, to musí s tím matka utíkat do města, aby utržila něco, zač by koupila školní potřeby, šaty a boty, protože tatík dostává tak malou odměnu, že to nestačí.

Promiňte mi pánové, kteří jste tu advokáti, je to spravedlivé, když takový dělník žaluje zaměstnavatele před soudem, že mu neprávem strhl ze mzdy, nebo že mu ji nevyplatil, když právní zástupce řekne: Cožpak nemáte dost 22 - 25 Kč denně? Ale když si dva lidé řeknou nějaké urážlivé slovo, byť byli chudí a při tom také pošetilí, že místo, aby to urovnali při sklenici piva, jdou k advokátovi, nekalkuluje ten advokát 25 Kč, nýbrž za 1/4 hod. poradu 40 - 70 Kč a jednou se mi dokonce stalo, že když jsem přišel se stranou na poradu, advokát účtoval za 1/2 hod. poradu 200 Kč. A když jsem mu to vytýkal, řekl: Copak si myslíte, vždyť jsem tak dlouho musel studovat! Ovšem, když vy jste studovali, leželi jsme my na mezi a bili jsme patama do zadního momentu. (Hlučná veselost.) Nic jsme nedělali. Já nemám zkušenosti, jak to vypadá, když na selských statcích 2 studují a jeden se dře za pluhem. Když ti dva přijdou na prázdniny, nesmějí vzít nic do ruky poněvadž mají jemné, fajnové ručičky, nesmějí vzít hrábě nebo vidle do rukou. Ale ten chudák doma dře. (Výkřiky sen. Chlebounové.) Já to mám paní kolegyně ve své vlastní rodině u svého tchána, který měl 48 měřic a při tom jeho 2 synové studovali, a vím, jak to dopadá. Ti, kteří studovali, dnes jsou pány, ale poněvadž jim to, co zůstává po housatech, kuřatech a vepřících, nevoní, ale pečené jim voní, myslí, že ten chudák venku musí se dřít a chovat drůbež a prasata, aby mu to pak páni tímto rafinovaným způsobem přímo vymačkali z rukou, ačkoliv by to doma rovněž spotřeboval. Tak se věci mají.

Kdo zavinil cukerní krisi? Jednak cukrobaroni, mezi které patří také syndikalisté a celý váš systém státního zdaňování, celý váš systém podporování vývozu, za nějž nesete odpovědnost všichni bez rozdílu, kteří vládnete v tomto státě.

>Právo Lidu< se rozčiluje nad tímto protilidovým hospodařením s cukrem, ale mají svého pana ministra Bechyně a ten ne a ne, aby proti této lichvě zakročil. To už Meissner je jinačí fešák. (Veselost.) Ten, když někdo sem tam promluví volné slovo, ten ho sakramentsky skřípne. Ovšem nesmí to býti žádný bankovní pirát, po případě vyšší důstojník, který by třeba kompromitoval i ministerské kolegy p. dr. Meissnera, ale je-li to dělník nebo úředník nižší kategorie, na ty ministr stačí, ale na lichváře nestačí.