To jsou však ceny na pražské plodinové burse zjištěné, ale daleko nižší ještě ceny jsou u našich producentů na venkově. Porovnáme-li indexy velkoobchodních cen našich obilovin, na př. s indexem domácích průmyslových látek a výrobků, přesvědčíme se, jaký je zde veliký rozdíl.

Vezměme si opětně výkaz státního úřadu statistického, který uvádí, že index velkoobchodních cen z března 1930 udával se u pšenice na 612, u žita 621, u ječmene 797 a u ovsa 694 Kč. Index domácích látek a výrobků činí 965. Jeví se zde rozdíl u pšenice o 551 nižší, tedy o 35 % nižší, u žita o 442, tedy o 46 % nižší, u ječmene o 166, tedy o 17 % nižší, u ovsa o 269, tedy o 28 % nižší. Z toho je zřejmo, jak veliký pokles cen ohrozil výnosnost našeho obilnářství.

Podle tohoto vládního návrhu zavádí se ke stávajícím pevným clům obilním zvláštní systém celních přirážek, který je podstatně zdokonalen a zcela odlišný oproti tak zvaným clům klouzavým, zavedeným u nás r. 1925. Tyto nové celní přirážky nastoupí v platnost teprve tehdy, až běžná průměrná cena obilí za čtvrtletí, t. j. za období tří měsíců bude nižší než jeho cenový průměr za pětiletí 1925 až 1929, snížený o 11 %. Vládní osnova uvádí výši této celní přirážky, která nesmí přesahovati u pšenice 25 Kč, u žita 50 Kč, u ječmene 36 Kč a u ovsa 34 Kč. Nejsou to tedy pevné sazby, nýbrž nejvyšší hranice přirážky. Jen v mezích této hranice bude přirážka stanovena, a to vždy ve výši rozdílu mezi pětiletým průměrem cenovým na pražské plodinové burse zmenšeným o 11 % a průměrnou běžnou cenou tříměsíční. Snížení 11% má býti výrazem abnormálního poklesu cen.

Vláda bude každoměsíčně zjišťovati běžné ceny obilí a v případě poklesu cen pod pětiletý průměr určí výši celní přirážky.

V důvodové zprávě vládního návrhu č. t. 305 posl. sněm. uvádí se, že průměrná cena za pětiletí 1925-1929 na plodinové burse v Praze činila u pšenice 215,54 Kč, snížení 11 % 23,70 Kč, takže by průměrná cena pro stanovení přirážky činila 191,84 Kč. U žita činí průměr 185,75 Kč, snížení 11 % 20,43 Kč, takže by průměrná cena pro stanovení přirážky činila 165,32 Kč.

Na dvou příkladech naznačuje pak důvodová zpráva, jak by se projevila tato přirážka.

1. Klesla-li by na př. pšenice v posledním čtvrtletí tak, že by průměrná běžná cena činila 172,66 Kč, zavede se přirážka ve výši rozdílu mezi tímto průměrem a pětiletým průměrem, která by v tomto případě činila 19,18 Kč, čili zaokrouhleně 19 Kč.

2. Zjistilo-li by se v druhém případě, že by průměrná cena žita v posledním čtvrtletí klesla ku př. na 110 Kč, bude rozdíl mezi těmito cenami činiti 55,32 Kč, ale zavede se celní přirážka k celní sazbě žita jen v mezích nejvýše možné přirážkové hranice, t. j. v tomto případě ve výši 50 Kč.

Vládou zavedené celní přirážky budou se vztahovati k celním sazbám všeobecným i smluvním.

S touto ochranou obilnářskou upravuje se též zvýšená ochrana pro průmysl mlynářský, který následkem velkého dovozu mouky z ciziny jest též ve velmi vážné a těžké krisi.

A vezměme opětně statistiku do ruky a shledáme, že všechny státy obmezily dovoz mouky na nejmenší množství, jen my ne. Německo na příklad snížilo dovoz mouky během 4 roků z 56.700 vagónů na 4.000 vagónů ročně. Porovnáme-li statistiku dovozu mouky a pšenice v jednotlivých okolních státech, shledáme, že všechny státy kromě nás dovážejí své nedostatky většinou v obilí a jen v malé míře v mouce. My však dovážíme daleko větší množství mouky než obilí a ubíjíme tak náš mlynářský průmysl.

Dovozem nedostávajícího se u nás obilí získalo by i zemědělství, neboť by mělo pro dobytkářství dobré krmivo, otruby a dělnictvo v mlýnech větší zaměstnání a stát zase by docílil většího příjmu. Ale získali by též konsumenti, neboť při větším a plném zaměstnání našich mlýnů, oblacinila by pak výroba a tím by se i zlacinila mouka.

Československo dovezlo za léta 1924 až 1928 na jednoho obyvatele 16,97 kg mouky, Anglie 10,95 kg na jednoho obyvatele za tutéž dobu. Německo pouze 3,73 kg mouky, Švédsko 2,41, Belgie 1,94, Francie 0,18 a Itálie 0,11 kg mouky na jednoho obyvatele. Osnova zákona zavádí proto na všechny druhy mouky a na veškeré mlýnské výrobky jednotnou celní přirážku ve výši 75 Kč, a to proto, že i celní sazba těchto mlýnských výrobků je též jednotná. Nebude zde proto rozhodovati cena jediného druhu, nýbrž průměr z cen mouky pšeničné a žitné. Tyto ceny se zjistí a průměr těchto cen. bude rozhodující pro stanovení celní přirážky. Semolina pro průmyslové závody k výrobě těstovin k nám dovážená za sníženou celní sazbu nepodléhá též přirážce.

V §u 2 vládního návrhu vyslovuje se zákaz chemického upravování a uvádění do obchodu mouky, jakož i dovážení takové mouky z ciziny, což nejen s hlediska hospodářského, nýbrž i zdravotního je velmi nutné. Zákaz prodeje chemicky bílené mouky uvítají proto nejen výrobci, nýbrž i konsumenti. Vláda ovšem stanoví nařízením výjimky, pokud jde o zásoby takové mouky z doby před účinností tohoto zákona.

§ 3 osnovy zákona stanoví, že ustanovení tohoto zákona nemohou býti obchodními smlouvami změněna, neboť je to v zájmu našeho obilnářství nezbytně nutné a ochranné opatření.

Zákon tento nabude účinnosti 15. dnem po vyhlášení.

Zákonité toto opatření má naše zemědělství ochrániti před cizí konkurencí a částečně přispěti ke zmírnění nynější zemědělské krise. Volají po tom všichni zemědělci bez rozdílu, neboť krise krutě doléhá nejen na velkého zemědělce, nýbrž i na chalupníka, domkáře i na zemědělského dělníka. A já bych řekl, že právě ti drobní zemědělci, kteří jsou odkázáni jen na příjem z těch několika svých korečků a nemají žádného jiného zaměstnání, jsou na tom nejhůře.

Zákon tento nepřináší zemědělcům nějaké přemrštěné a vysoké ceny za obilí, které by měly vliv na zdražení životních potřeb našim konsumentům. Stanoví se jím jen průměrná cena za jednotlivé ceny obilí z cen, které zemědělec po čtyři roky u nás dostával a se kteroužto cenou by se také spokojil, neboť měl by jí alespoň částečně hrazeny výrobní náklady.

S nedočkavostí však čeká náš zemědělec na výsledek revise obchodní smlouvy československo-maďarské protože ví, že všechna tato opatření, která pro záchranu našeho zemědělství děláme, minula by se svým účelem, a neměla by pro něho valného významu.

Národohospodářský výbor jednal ve schůzi dne 14. května 1930 o osnově tohoto zákona a usnesl se proto doporučiti ji plenu senátu k schválení tak, jak uvedena je v senátním tisku 194. (Souhlas.)

Předseda (zvoní:) Přerušuji zatím jednání o tomto bodu pořadu.

Přistoupíme k projednávání odsunutého odstavce pořadu jednání, jímž je:

Senát je schopen se usnášeti.

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu hodlám dáti o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hlasovati takto:

nejprve o návrhu sen. Stránského a druhů, bude-li zamítnut, pak

o celé osnově zákona, jeho nadpisu, o nadpisech v jednotlivých článcích a o úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Námitek není, budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona a jeho nadpisem tak, jak jej navrhuje pan sen. Stránský a druzi, nechť zvedne ruka. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Stránského a druhů se zamítá.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy v jednotlivých článcích, jakož i s úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy v jednotlivých článcích a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém v souhlase s u-snesením poslanecké sněmovny tisk 196.

Přistoupíme k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem k odst. 5. č. t. 201 je pan sen. Sáblík.

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Sáblík: Vážený senáte! Jako jeden z prostředků ke zmírnění zemědělské krise a jako doplněk celní ochrany navrhuje se úprava a rozšíření systému dovozních listů.

Cla na obilí mají býti ochranou proti nemírné cizí konkurenci, proti zbytečnému, nadměrnému dovozu cizích produktů - dovozní listy mají pomáhati odvětvím přebytkovým, aby se uplatnila cla a umožnil vývoz přebytkových zásob plodin, jichž máme nadbytek, pro něž není u nás dostatek odbytu a které zatěžují domácí trh a srážejí cenu až daleko pod cenu výrobní, jako je tomu u žita, ječmene a ovsa.

Dovozní listy zavedeny byly u nás zákonem ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., a doplněny opatřením Stálého výboru ze dne 11. října 1929, č. 161 Sb. z. a n.

Vydávají se vývozcům při vývozu určitých, zákonem stanovených druhů obilí a mlýnských výrobků, a jiných zemědělských produktů, a opravňují majitele tohoto dovozního listu k dovozu - bez placení cla - takového množství výrobků zákonem stanovených, jaké odpovídá celní hodnotě dovozního listu.

Podle dosavadního zákona vydávaly se dovozní listy vývozcům obilí. t. j. pšenice, žita, ovsa, souržice, špaldy, dále luštěnin, mouky a mlýnských výrobků.

Použito mohlo jich býti při dovozu těchže plodin a výrobků, mimo to ještě při dovozu prosa, kukuřice a rýže, podle opatření Stálého výboru i sádla.

Zákonem, který dnes projednáváme, se instituce dovozních listů přizpůsobuje dnešním poměrům podle zkušeností v minulých letech získaných.

Změny záleží v tom, že se okruh zboží, které může se na dovozní listy vyvážeti, jednak rozšiřuje o některé druhy zemědělských produktů, u nichž je toho potřebí, by se vývoz umožnil, jednak se zužuje vyloučením výrobků, u nichž dovozní listy neměly významu, jichž vývoz netřeba podporovati.

Zákon nynější rozšiřuje používání dovozních listů na vývoz ječmene a sladu, semene červeného, švédského a bílého jetele, okurek, másla a sýrů. tedy výrobků, jichž máme stále nadbytek a jichž vývoz nutno podporovati.

Naproti tomu vylučuje se vydávání dovozních listů při vývozu pšenice, souržice, špaldy a luštěnin, jichž vyváží se velmi málo.

Od rozšíření dovozních listů na výše uvedené výrobky očekává se usnadnění jich vývozu a tím zvýšení odbytu a ceny.

Celní hodnota dovozního listu určuje se množstvím vyvezeného zboží a sazbami za 100 kg. uvedenými v § 2 zákona, které u některých druhů výrobků, jako žitu a ovsu rovnají se celní sazbě smluvní, u jiných, jako ječmene, sladu, sýrů a jetelových semen zavádí se sazba nižší. Při vývozu sladu stanoví se kontingent na 10.000 vagónů.

Celní hodnota dovozních listů při mouce a mlýnských výrobcích stanoví se surovinnou hodnotou v § 2, podle relace vymílání dotyčných druhů obilí.

Vzhledem k rozšíření okruhu zboží při vývozu bylo nutno také rozšířiti okruh zboží, které smí se na dovozní listy dovážeti, aby měly dovozní listy náležitého upotřebení, odbytu a tím bylo zabráněno znehodnocení dovozních listů.

Rozšiřuje se proto použitelnost dovozních listů na dovoz všech výrobků, jež bude možno nově na dovozní listy vyvážeti, jakož i na mouku a mlýnské výrobky a vedle toho na pšenici a luštěniny, které na dovozní list vyvážeti nelze.

Vládě vyhrazuje se právo učiniti vhodná opatření, jimiž zabezpečily by se žádoucí hospodářské výsledky, kontrola vývozu, dále kontrola jakosti vyváženého zboží.

Národohospodářsky výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny o tomto návrhu vládním a doporučuje přijetí osnovy zákona ve znění schváleném sněmovnou poslaneckou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji současně, aby lhůta ku projednávání těchto dvou bodů pořadu jednání byla stanovena pro jednotlivého řečníka na dobu půl hodiny.

Jsou nějaké námitky? (Sen. Mikulíček: Mám námitky a to z toho důvodu, když jsme před 4 lety projednávali celní zákony, že tu nebyla lhůta omezena na tak krátkou dobu, nýbrž celní zákony projednávaly se celé dny jak ve výborech, tak i v plenu posl. sněmovny a senátu! Vzhledem k tomu prohlašuji, že lhůta půlhodinová je velmi krátká a navrhuji dobu nejméně hodinovou!)

Kdo souhlasí se lhůtou řečnickou v trvání půl hodiny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená lhůta půlhodinná je schválena.

Uděluji slovo panu sen. Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Pánové! Prvně, než budu řešiti otázku projednávaného návrhu, jsem zmocněn svým klubem, abych se krajně ohradil proti včerejšímu výroku sen. Habrmana, který při vstupu reagoval na výtku sen. Stránského, že sociální demokraté odcházejí vždycky, když mluvčí klubu komunistické strany vstupuje na tuto tribunu, proto, že nechtějí slyšeti kritiku komunistů. Podle stenografického protokolu, z něhož jsem si právě před chvíli vypsal toto místo, řekl včera p. sen. Habrman:>Neodcházíme proto, že bychom nechtěli slyšeti kritiku, ale nechceme býti v postavení, abychom tak ubohé figurky prostě musili litovati nad jejich počínáním.<

Výrok tento skutečně přetrumfl ještě moudrost Sokratovu. (Veselost.) Všichni ostatní jsou hloupí a ubozí, jenom sociální demokraté, věrni v plnění svého půl sta let starého programu, jsou nejchytřejší. Jenomže Sokrates, pane kolego Habrmane, přiznal, ačkoli na jeho názoru stavělo lidstvo 400 let: Vím tolik, že nevím nic. Ovšem, v očích pana sen. Habrmana jsme dnes figurkami. Když mně strana sociálně-demokratická v roce 1911, před 19 lety, kandidovala do říšské rady, byl jsem dosti moudrý. Když mně v roce 1913 kandidovala do zemského sněmu moravského, nebyl jsem bezvýznamným, když mně strana sociálně-demokratická kandidovala v roce 1920 do Národního shromáždění republiky Československé, také jsem byl jedním z těch vyvolených, z těch 400.000 organisovaných sociálních demokratů. Když jsem byl od r. 1905 volen sociálně-demokratickými dělníky jako delegát na každý sjezd strany, byl jsem k tomu také dosti podle názoru sociálních demokratů schopný, až dnes, když zaujímám kritické stanovisko k tomu, jak zrádně chovali se sociální demokraté ke svému programu a k pracující třídě, jak zrádně pod pláštíkem starosti o stát hájí zájmy Petschků, Weimannů, Rotschildů, Lichtensteinů a Baťů, tu prostě jsme figurkami, nad jejichž vystupováním musí pan Habrman roniti krokodilové slzy. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)