Pánové, vy jste slyšeli, do jakých horoucích pekel jsme byli zatracováni, že se stavíme za gentský systém, že jsme byli prohlašováni za zrádce proto, že odborové organisace jsou čestnými a vlivnými činiteli při vyplácení podpor v nezaměstnanosti a ovšem také při určování nároků. Podívejme se, jak to rozřešili v Rusku. V Rusku jsou komunisté jiného názoru než u nás. Nárok na podporu v nezaměstnanosti s nárokem na pořadí k obdržení zaměstnání a na lístky na příděly denních nejnutnějších potřeb mají v Sovětském Rusku jen dělníci, členové odborových organisací. Nezaměstnaní se nemohou státi členy odborových organisací a nemohou proto získati nárok na podporu v nezaměstnanosti ani na práci, ani na příděly na živobytí. Našim dělníkům, zejména komunistickým, nechtělo by se jistě prožívati vymoženost nezaměstnaných dělníků v Sovětském Rusku.

Aby bylo mezi námi jasno, a jsem dalek toho snižovati Sovětské Rusko: Každý národ, každý stát má odpovědnost za své činy. My bereme odpovědnost za naše, není-liž pravda? Ale jestliže to zde uvádím, tak to uvádím.... (Sen. Douda: Nezkreslujte pravdu!).... jen proto, abychom pochopili a zejména, aby to pochopili dělníci, těch 2¹/₂ milionu dělníků a námezdních lidí, že v Rusku také platí to heslo, že není všechno zlato, co se třpytí, že i tam vaří se z vody, že i Sovětská republika a sovětské zřízení dávají okamžitě jen tolik, kolik mohou dáti. O těch velkých vymoženostech, o nichž se u nás píše a mluví - může se o tom mluviti a psáti jen v cizině. V Rusku, ti dělníci, kteří znají pravdu, by se divně na to podívali a měli by naprosto jiné mínění, než mají naši přátelé z komunistické strany.

Nyní dovolte; já jsem se již přiznal k jednomu z hříchů, chci se přiznati ještě k druhému hříchu. Naši přátelé.... (Výkřiky sen. Doudy.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Pan sen. Douda nemá slovo!

Sen. Habrman (pokračuje):.... Naši přátelé se zvláštní vervou a se zvláštním nadšením anebo zlomyslností nám vytýkají zradu a prohlašují nás za zrádce. Považuji za svou povinnost při této příležitosti prohlásiti, že nemáme nadále úmyslu snášeti bez odvety útoky mluvčích z komunistického tábora. Postavíme se proti všemu překrucování, proti všem lžím, proti všemu zrádcování, ale nikoliv takovým způsobem, jak to činí oni, nýbrž způsobem vzdělaných a osvícených lidí, způsobem takovým, abychom lži čelili pravdou, chamtivosti, po případě lehkomyslnosti, upřímností a skutečnou poctivou, třebas často nevděčnou, tvůrčí svojí prací. Vycházíme z názoru, že dobré věci práce a socialismu, má-li se jí prospěti, nemůže býti prospěno překrucováním, nadávkami a lžemi. Jen pravda a věcný myšlenkový zápas, postavení myšlenky proti myšlence prospěje dobré věci socialismu. V tomto názoru setrváme i nadále.

Vidíme již úspěchy dělnictva socialisticky smýšlejícího, jak prokazují téměř denně události ve hnutí dělnickém. Dělnictvo vstupuje hromadně do našeho tábora. Byl jsem v jedné obci naprosto komunistické, v Kažňově. Tam celá komunistická organisace s vlajícími prapory přešla do našich odborových organisací. Byl jsem tam na prvního května. Měli jsme krásný, veliký tábor. Současně tam byl také tábor komunistický, ale když jsme s vlajícími prapory, zpěvem a hudbou kráčeli kolem jejich tábora, nebylo účastníků tohoto tábora komunistů ani tolik, jako jich měly naše dvě hudební kapely, což je mně důkazem. A to není případ ojedinělý, takových je více. Jsem přesvědčen, že v tomto směru půjde dělnictvo komunistické také dále, takže u nás opětně zvítězí pravda a přesvědčení, že jen práce a práce pro dělnickou třídu v duchu demokracie, svobody a socialismu je tím pravým určením a vírou, kterou mohou býti spaseni dělníci a všichni za mzdu, plat a gáži pracující lidé. (Potlesk senátorů strany soc.-demokratické.)

Nyní chci přednésti hlavní důvody, pro které jsme zrádcováni. Proč my sociálfašisté, dříve sociálpatrioti, jsme neprohlásili sověty po převratu? Já se k tomu otevřené přiznám. Byl jsem také jedním z těch, kteří tenkráte spolurozhodovali a řekněme spoluurčovali cesty positivního socialismu v naší republice. Tedy jsem jedním z těch hlavních zrádců a k tomuto zrádcovství se otevřeně a poctivě hlásím. Naši komunisté, jak jsem pravil, nás prohlásili za zrádce socialismu hlavně proto, že jsme po válce se nepřiklonili k myšlence provolání bolševické republiky. Neučinili jsme tak ze slabosti. Jednali jsme vědomě. A myslím, kdyby se dějiny opakovaly, zachovali bychom se dnes tak. jako před 12 a 10 léty, protože nám je dobro pracujícího lidu příliš drahé a svaté. Prohlášení bolševické republiky československé bylo by nezadržitelně vedlo k bezměrnému neštěstí věci dělnictva, pokroku a svobody, a zejména naší politické samostatnosti. Bylo by znamenalo hospodářské, a národně-politické zhroucení.

Obyvatelstvo našeho státu žije ještě dnes jako před 12 léty z vývozu své práce, a z dovozu poživatin. Suroviny pro průmysl a poživatiny musily se po převrate kupovati z půjček v cizině za drahý úrok, aby se mohlo pracovat a čelit hladu. Bolševická Československá republika, jak se o tom přesvědčilo sovětské Rusko, nebyla by si mohla vypůjčit u ostatní Evropy. Ani korunu by nebyla dostala. To by bylo znamenalo bezměrnou bídu, hlad a nezaměstnanost a žádný výdělek. A v důsledcích toho by to musilo mít za následek občanskou válku, boj všech proti všem. (Hlas: Horthy by přišel dělat pořádek!) O pořádek by se už někdo postaral. O pořádek by se byla postarala reakcionářská cizina starého režimu, jako se stalo v Maďarsku. Z hospodářského stanoviska nemohli jsme proto a nechtěli jsme podlehnout ruskému příkladu. Vojensky by se náš stát proti Evropě teprve neudržel. To nemusím prokazovat. Odmítli jsme tedy vědomě bolševické svody z lásky k pracujícímu lidu, z lásky k socialismu a z lásky k našemu státu. Víme, že, kdyby stoupenci starého režimu ještě jednou nad námi zvítězili, byl by to náš konec, a to bych si přál, aby si zapamatovali veřejní činitelé všech politických stran v republice, když se tak rozvinuje zápas a boj často bez ohledu na stát, bez ohledu na naší budoucnost, bez ohledu na to, je-li možno, aby v mladém státě zavládly takovéto neupřímné a neutěšené poměry. Odmítli jsme vědomě bolševické svody z lásky k lidu, z lásky k socialismu a z lásky k našemu státu. Kdyby stoupenci starého režimu ještě jednou nad námi zvítězili, víme. že by to znamenalo konec naší samostatnosti navždy. Spoutala by nás ta horda reakčníků všech směrů a všech barev, dostala by nás pod kolena a zardousila by nás tak dobře, že by navždy bylo po krásné a luzné pohádce o samostatném Československém státě.

Náš lid jednou se bil proti celému světu za svobodil věření a vyznání v dobách husitských. Zaplatil to téměř životem. Hnáti náš lid po druhé do beznadějných krvavých bojů, bylo by zločinem. Toho jsme se nechtěli dopustit. Nedopustíme ani v budoucnosti, aby naše dělnictvo a náš lid stal se pokusným králíkem.

Že násilný převrat v Rusku se osvědčil? Rusko má všecky podmínky k samostatnému a hospodářskému a výrobnímu uspokojení a vyžití. Vlastní zemědělská ohromná území, která jsou s to uživiti veškeré lidstvo v Rusku a v Evropě. Vlastní ohromná nerostná bohatství, jež zpracována a využitkována stačila by k poskytnutí velikého bohatství téměř celého světa. A jak to v Rusku vypadá? Šestnáctý rok po vypuknutí války žije tamější 140 milionové obyvatelstvo na lístky, jako my jsme žili v nejkrutějších dobách ve světové válce. Stav tento nás neláká. Jsme hrdí na to, že jsme uchránili náš lid a naše dělnictvo od podobného osudu. Konečně Rusko je tak ohromné, že je vojensky nezranitelné, kdežto náš stát v tomto ohledu by se oproti náporu zvenčí neudržel. Původně jsem se nechtěl zmíniti o tom, co se nám vytýká, jako že my jsme výlupkem všeho zla, všech těch imperialistických a válečnických myšlenek, že my jsme těmi, kteří chtí táhnouti proti sovětskému Rusku.

Slavný senáte! Vážení pánové! To je tak naivní pohádka, které by neuvěřili a neuvěří ani pěti a šestileté děti. Ani dítky, žáci a žákyně obecné školy takovéto povídačce by neuvěřili. My jsme státem a národem, v tom ohledu řeknu třebas politickým národem, který dobře zná své postavení v Evropě, my jsme státem malým, vnitrozemským, my víme, že máme jedinou možnost existovati dále, když budeme pěstovati politiku mírovou, mír a přátelství se všemi sousedy a s celým světem. Jen v tomto ohledu máme cenu a snad vyšší cenu, než kdokoli by myslil. Ale vážení, že bychom my zrovna byli tou složkou militaristickou, která by chtěla hnát velké státy evropské a snad také zaoceánské, proti Sovětům, věřte si to, kdo chcete, ale já, kdykoli to slyším, tak mne pojme taková lítost k těm našim drahým přátelům komunistickým a myslím si: Kéž byste již jednou dostali rozum a s takovými pohádkami nám dali konečně pokoj.

Výsledky naší práce pro dělnictvo a lid, a to je nám v prvé řadě směrodatné, jsou takové, že se nemusíme za náš postup hanbiti. Naopak, výsledky našeho postupu snesou srovnání s osudem ruského dělnictva a ruského lidu, ba daleko je předčí v dobrém. Nejsou zde poměry takové, rádi, ovšem s bolestí přiznáváme, jaké bychom si přáli vybudovati, máme však dobrou a poctivou vůli dále pracovati, aby se staly lepšími, zla hospodářská a sociální byla na nejnižší míru zmenšena, blahobyt a dobro dělnictva a lidu byla na nejvyšší stupeň zvýšeny. Aby se tak stalo, učiníme všecko, co je v naší moci a co je úměrným nahému vlivu. Odpovědnost bereme za naší práci, nikoli za mnohé zjevy a události vyskytující se proti našemu úsilí, přesahující náš vliv, naši moc ve státě a v životě veřejném.

V Rusku, jak jsem prokázal, podpory v nezaměstnanosti a mzdy jsou nižší nežli u nás. Ani v sovětské republice, jak jsem již řekl. není všechno zlato, co se třpytí. A na základě toho je potřebí, abychom všecky zprávy, které se šíří odtamtud, sledovali velmi střízlivě a myslili si jasně o tom. že skutečnost je nepoměrně jiná nežli tyto krásné zvěsti.

Nyní ke konci chci říci ještě několik slov. Vážení pánové! Já bych mohl letos slaviti 50leté jubileum svého členství v socialistických, stranách, tedy myslím, že mohu si dovoliti říci mnohé, před čím snad druhý, také dobrý soudruh, by se pozastavil. Jsem toho mínění, že socialism je diskuse. Jako všechno lidské snažení a všecka filosofie je ve stálém vývoji, také o postupu dělnického hnutí a o podstatě a významu socialismu nebude řečeno tak hned poslední slovo. Dnešní mínění budou opravena zítřkem: zítřejší dobou pozdější. Každé naparování se socialistickou neomylností je politováníhodnou bláhovostí. Rozumní lidé nevěří neomylnosti papežově, nepředpojatí socialisté nespoléhají na neomylnost Moskvy.

Je pozoruhodné, že socialismus je provázen téměř týmiž známkami jako křesťanství. Jeden byl toliko Kristus, který byl zakladatelem křesťanství. Sta křesťanských církví bylo ustaveno. Po staletí tyto křesťanské církve byly ve vzájemném boji a vraždění. Moře krve bylo jimi prolito. Každá ta křesťanská církev sebe prohlašovala za jedině pravou a křesťanskou. A nyní marxismus. Jeden byl Marx a je mnoho marxistických směrů vzájemně spolu zápasících. Nikoliv vždy zbraněmi ducha. To socialismu ovšem neprospívá. V zápasech o postup a socialistické cíle my sociální demokraté používáme a budeme i nadále používati přesvědčivých argumentů, nikoliv nevěcných, pomluv, překrucování, nadávání, lží a násilí jako, bohužel, ke své vlastní škodě činí naši komunisté vůči nám.

Naší sociální revolucí je soustavný postup; vytrvalá svědomitá práce, třebas byla často nevděčnou, zajišťující nejvýš možný úspěch, bez velkých obětí dělnictva zejména na životech a statcích.

Stojíme vědomě a přesvědčeně na půdě-demokracie a-našeho státu. Jsme proti každé diktatuře, nechť tato je levou nebo pravou. Prohlašuji, že to není míněno jen obrazně. Kdyby toho poměry vyžadovaly, postavíme se plně na půdu tohoto státu. na půdu naší demokracie proti všem nepřátelům ať vnitřním nebo zahraničním. (Potlesk.)

Ve hnutí odborovém lišíme se v postupu od komunistů, lito odmítají zajištění dělnictva podporami ve stávkách, výlukách, v nemoci a nezaměstnanosti z fondů svých odborových organisací - pokud je ještě mají. Mzdové zápasy a stávky podle nich mají býti jen revolučními manévry. Odborové organisace mají podle nich míti za účel připravovati jen násilnou revoluci. To můžeme denně čísti v ťRudém PrávuŤ. Takovýto postup považujeme my sociální demokraté a tvůrčí socialisté všech směrů za nejvýš lehkovážný a pracující lid poškozující.

Je to hazardní hra se zájmy dělnických rodin. Kdo vyzve dělnictvo do mzdového zápasu a stávky, aniž by zaručil podpory a pomoc obětem boje, je škůdcem pracujícího lidu. Dělnictvo žije z ruky do úst. Vstoupí-li do mzdového boje a stávky bez zajištěné podpory vydává se nebezpečí prohry. Bez zajištěné podpory hlad zazené stávkující zpět do zaměstnání, bez dosažení úspěchu. Kolikrát může dělník, otec rodiny vydati se nebezpečí, státi se obětí prohrané stávky a zůstati s rodinou bez práce, bez pomoci v hladu a bídě?

Přátelé, ty lidi bych rád viděl! Já sice, kdykoli jsem pracoval v dílně, vždycky jsem byl v čele všech mzdových zápasů, ale dospěl jsem tak daleko, že jsem neměl pořádné boty, gatě a prádlo. Ale byl jsem svobodný, snesl jsem to. Mohl by však někdo hnáti manžele od manželek, otce rodin do takových hazardních ne zápasů, ale falešných a lehkovážných her? Jistě, že rozumný člověk toho neučiní.

Naše odborové organisace a také organisace jiných stran a směrů postupují svědomitě, zajišťují své členstvo podporami ze svých fondů v nemoci, v nezaměstnanosti, ve stávkách a výlukách, pro případy, že by se jednotlivci stali obětmi mzdových zápasů. Takovýto postup je správný a pro dělnictvo prospěšný a užitečný. Odkazovati dělnictvo stále na násilný převrat je lehkovážné počínání a hazardování se zájmy pracujícího lidu.

Slavný senáte! Ve 14. roce jsem vydal knihu ťMé vzpomínkyŤ. Myslím, že v předposlední kapitole jsem se vhodným způsobem rozloučil s revolučním romantickým a utopistickým socialismem. Pamatuji se skoro doslovně, co jsem tam napsal: Věřím ještě v revoluci. Nevěřím v možnost dělání velkých revolucí umělými prostředky. Věřím však v revoluci, která jako letní bouře se přivalí a všechno shnilé podvrátí. V takovém okamžiku, který také přijde, je revoluce možná. Taková bouře se hnala Evropou, taková bouře vedla k revolucím, které smetly staleté a tisícileté trůny, které přetvořily mapu Evropy a které zavedly mnohá lepší a úspěšnější zařízení, než jaká byla před tím.

Ale odkazovati dělnictvo stále na násilný převrat... (Sen. Zimák: To je druhé království nebeské!) Ano, to je ta druhá víra, že, až zemřeme, nám bude lépe. Revoluce se nedají uměle vyvolávali. Jsou oprávněny a možný, když všecky ostatní prostředky a zbraně selhou, když nadejde živelní rozvrat, jako když v přírodě nastane bouřlivé, vše strhující vzepětí všech přírodních sil.

V použití odborových organisací k poskytování podpor nezaměstnaným podle gentského systému spatřujeme uznání těchto organisací, spatřujeme zvýšení významu dělnických pohotovostí. Myslím, že k tomuto úkolu nemůže býti přirozenější a vhodnější instituce, než jest ona, která byla vybudována dělnickou třídou, která je vedena dělnickými pracovníky, než jsou positivní, tvůrčí odborové organisace. (Souhlas.) Tento systém našich odborových organisací zajišťuje každého pracujícího dělníka a zaměstnance, ježto každému dělníku a zaměstnanci je možno státi se členem svého odboru a zajistiti pro sebe a svou rodinu opatření pro získání podpory v nezaměstnanosti.

Na místo spílání odborovým organisacím a gentskému systému všichni poctiví lidé a socialisté půjdou od muže k muži. od továrny k továrně, od dílny k dílně a budou vykládati důležitost a význam odborových organisací, budou jim získávati členy a tím také získají jim nárok na podpory v nezaměstnanosti.

Tento systém podpor v nezaměstnanosti prostřednictvím odborových organisací pamatuje především na ty, kteří konají povinnost vůči sobě a rodinám, dobrovolným pojištěním v odboru, kterýž nikoho nevylučuje a poskytuje všem možnost zajistiti si tytéž výhody.

Jsme pevně přesvědčeni, že toto naše stanovisko uzná veškeré dělnictvo jako prospěšné a užitečné a vyhne se licitaci v radikalismu, nedbající zájmů a potřeb pracujícího lidu.

Slavný senáte, moje strana bude hlasovati pro tuto předlohu, a prohlašuji, že na cestě jedenkráte nastoupené zůstaneme a že pevně doufáme, jako jsme pro dělnickou třídu v dobách pokroku demokracie a socialismu docilovali a docílili značných a cenných úspěchů pro pracující lid, že také nyní a v budoucnosti docílíme mnohých úspěchů a vítězství pro dobro našeho lidu, našeho státu a zejména pracujícího lidu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Šolc.

Sen. Šolc: Slavný senáte! Byl již opravdu nejvyšší čas, že se po dlouhých průtazích dostáváme, byť ne k plně uspokojivému, přece však jen značně zlepšenému řešení otázky podpor nezaměstnaného dělnictva, jehož počet se měsíc od měsíce soustavně zvyšuje následkem těžké, stále se stupňující kříse průmyslu a v důsledku postupující průmyslové racionalisace výroby.

Prohlašuji hned v úvodu, že považujeme pomoc, která má býti poskytnuta novelisací zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n.. o státním příspěvku ku podpoře v nezaměstnání, za nepříliš dostatečnou.

Vládní předloha, schválená již posl. sněmovnou a předložená senátu v tisku 176. nebude s to odstraniti vzmáhající se bídu našeho dělnictva. která v mnohých krajích naší republiky vyvrcholuje v úplnou katastrofu dělnických rodin. My jsme nebyli v minulosti a nejsme ani dnes příliš nadšeni tak zv. systémem podpůrným, jak jej vidíme dnes prováděti, který ukládá finanční povinnosti k nezaměstnaným jen odborovým organisacím a státu a z této povinnosti vypouští zaměstnavatele, jenž v dobách vypjaté průmyslové konjunktury, ve kterých hromadil ohromné zisky, neposkytl dělníku a svému zaměstnanci vůbec ve formě mzdy to, co jeho práce v souhře s kapitálem representovala. (Tak jest!)

Nejsme s tímto systémem plně spokojeni také proto, že on svou podpůrnou činností není schopen zmírniti bídu všech marně práci Hledajících a že ve svých důsledcích pomíjí statisíce jen z části zaměstnaných, jichž nepatrné výdělky vhánějí celé rodiny našeho národa do náručí hladu a pozvolného umírání.

Můj klubovní kolega sen. Šťastný vyznačil zde stanovisko mého klubu k projednávané předloze, a já chci této příležitosti použíti, abych zde narýsoval skutečně chmurný obrázek poměrů v mém volebním kraji. Mám Čest zastupovati zde v senátě třetí senátní volební kraj. sestávající ze dvou velkých oblastí, kraje mladoboleslavského a českolipského. Tato část naší krásné země je jevištěm dělnické bídy a podvýživy. Bída dělnických rodin vrhá své temné stíny na živnosti a obchod a ve svých důsledcích, znamenajících tak horentní zeslabení kupní síly pracujícího člověka, zasahuje i naše zemědělství. Tento fakt měl by býti postačujícím k odhodlání všech rozhodujících činitelů v tomto státě, aby rozhodnými činy přispěli na pomoc, aby byla odstraněna nouze z dělnických rodin, neboť je známo, bude-li míti dělník, že bude míti živnostník i obchodník, a bude to znamenati také posilu našeho zemědělce. (Tak jest! - Výborně!)

Tíživá situace, hrozící namnoze i katastrofou, projevuje se zejména v horských krajích mého volebního okresu. Okresy Jilemnice. Vysoké nad Jizerou. Roketnice, Vrchlabí, Nová Páka. Semily, Železný Brod, Tannvald, Turnov, Jablonec n. Nisou. Liberec, Frýdlant a Český Dub jsou, nezaměstnaností dnes přímo zamořeny. V těchto okresech, prostoupených průmyslem textilním a sklářským, dostupuje krise dělnictva nebývalých rozměrů. Krise v textilním průmyslu, zejména bavlnářském, postihla zároveň přirozeně také na př. v okrese jilemnickém domácí tkalce, šičky šátků a pod. Ti dnes v nejlepším případě při práci celé mnohačlenné rodiny trvající 10 až 11 hodin denně vydělávají týdně - celá rodina - maximálně 60 Kč. (Slyšte!) Avšak většina rodin těchto domácích tkalců, šiček a ostatních je úplně bez práce a tím i bez veškeré obživy, neboť tito domáčtí dělníci, nemajíce téměř vůbec ani možnosti, aby se mohli odborově organisovati, pochopitelně nemají podle tohoto systému také nároku na jakoukoliv podporu v nezaměstnanosti. Tam v těch horách podkrkonošských je hlad, je taní bída a nedostatek. Ve všech těchto okresech, prostoupených velkým průmyslem textilním, přidružuje se ke zhoubnému sestupu výrobní konjuktury ostře proti dělnictvu postupující racionalisace, využívaná výhradně jen ve prospěch velikého kapitálu. V tomto nádherném horském kraji řádí sociální útlak velkého, na mnoha místech cizího výrobního kapitálu, a nezaměstnanost takovou měrou, že je vážná obava, aby se tento český ráj nepřeměnil v hrob tisíců existencí českých dělnických rodin, tuto republiku vášnivě milujících a na národní výspě bránících důležité posice našeho národa.

Domácký průmysl sklářský, který jest až příliš různorodý, mající celou řadu specielních zájmů, různicích se vždy podle výrobního odvětví, počal již v druhé polovině minulého roku, zejména v posledních měsících, pociťovati silný sestup konjunktury, která se v poslední době změnila takřka v naprostou stagnaci.

Dnes jest již převážná většina dělnictva tohoto důležitého našeho národohospodářského podnikání bez práce a hlad a nouze vtírá se do jejich domácností. Přechod konjunktury do stagnace zavinily mimo změny mody a podobných okolností obchodně-politické poměry a vztahy různých států ke státu našemu. Zamýšlené zavedení ochranných cel ve Spojených Státech Severoamerických vyvolalo veliké obavy, které se sice projednáním celního sazebníku zmírnily, ale nejistota z toho vzniklá zavinila značné omezení objednávek, což při důležitosti amerického trhu mělo neblahý vliv na jablonecký trh. V tomto směru zhoršily se naše obchodně-politické poměry k Německu, Austrálii a ostatním státům, které přicházejí v tomto směru v úvahu, a vedle toho zařádila zvýšená činnost zahraniční konkurence, podporovaná průmyslovou špionáží, a stagnaci tuto dovršila, zejména také i v tomto oboru řádící racionalisace výroby, která v mnoha odvětvích dělníka přímo zdecimovala. Jestliže pak k vylíčené situaci v textilu a sklářství přimyslíme si ještě takřka úplné zastavení stavebního ruchu, který v důsledku lichvy se stavebními hmotami a pozemky, vyplynuvší z krátkodobých zákonů o stavebním ruchu ustal, pak se nám vynoří jasně pochmurný obraz nedostatku, ba bídy a hladu pracujících vrstev našeho národa v horských a podhorských krajích našich Krkonoš.

Mluvím-li podrobněji o poměrech našeho dělnictva v horských a podhorských okresích našeho Krkonoší, nechci tím říci. že by situace pracujícího lidu v ostatních částech mého volebního kraje byla snad nějak růžová. Také v těchto ostatních částech nezaměstnanost roste. V česko-lipské části volebního kraje, v sídlech průmyslu textilního a sklářského, není o nic lépe než v horském kraji, o němž jsem mluvil. Také kovoprůmysl jest již zasažen, jak je patrno z propouštění dělnictva a stálé redukce práce v Mladoboleslavské Škodovce. Když i zde, v tomto až dosud kvetoucím automobilovém odvětví, setkáváme se se vzrůstající nezaměstnaností, s omezováním pracovních dnů a s vysazováním dělnictva z práce, tím více jsme utvrzováni v přesvědčení, že ani dosavadní opatření, ani tato předloha o podpoře v nezaměstnanosti nebude postačovati. Náš dělník konečně ani netouží po podporách, zejména ne toho druhu, které beze sporu finančně oslabují jeho odborovou organisaci. Čsl. dělník touží po dostatku práce, honorované úměrně jeho výkonu. Nikdy nebyl zvyklý holdovati zahálce, a jeho pilné, dovedné ruce jsou vždy ochotny tvořiti nové hodnoty. Čeká ovšem, že všechny ostatní vrstvy národa ve svém vlastním zájmu jej pochopí a, že vláda a parlament využijí všech po ruce jsoucích prostředků, aby v republice bylo proň práce dostatek.

V tomto směru apeluji na rozhodující orgány naší státní správy, aby v době, kdy tovární i domácký průmysl je v krisi, jež - jak se ze světové situace dá usuzovati - nebude tak hned překonána a jež, zdá se, spíše bude trvalou, věnovaly co možno největší pozornost, směřující k uskutečnění staveb vodních přehrad, regulací řek, budování drážních a silničních komunikací, výstavby moderních a hygienicky nezávadných budov státních a v mé župě také zejména národních státních škol. (Výborně!) Věřím, že touto cestou bychom mohli pomoci dělnictvu a ostatním kategoriím soukromého zaměstnanectva velmi účinně a při tomto zaměstnání pilných, dnes nucené zahálejících paží československého dělníka obohatiti svůj stát.

Dosud nelze říci, že by pro uskutečnění těchto snah bylo u nás s dostatek porozumění a dobré vůle. Poukazuji při této příležitosti na jeden pozoruhodný fakt. Stav našich státních a okresních silnic je velmi zbědovaný a v očích cizinců neslouží naší republice ke cti.

Máme svůj silniční fond velmi dobře dotovaný; působí proto velmi trapně, když se státní silniční rada schází teprve 27. května - tedy před několika dny - aby se radila a schvalovala stavební program pro letošní rok. Uvědomíme-li si. co zde bylo zbytečně promarněno drahého času v uplynulých, pro stavbu a opravu silnic výhodných měsících, také zimních, ve kterých se mohlo dostati množství dělníků a jiných soukromých zaměstnanců řádného výdělku, jsme povinni poukázati zde velmi důrazně na tento nepochopitelný postup a dožadovati se trvalé nápravy. Za zbytečně promrhanou dobu mohly býti již na př. skončeny práce, spojené s dobudováním státní silnice na trati Praha- Mladá Boleslav. Reklamuji při této příležitosti urychlené vybudování celé této trati přes Ml. Boleslav až do Liberce a přirozeně také moderní vybudování celé sítě státních silnic ve volebním kraji Ml. Boleslav-Česká Lípa. V souvislosti s tím poukazuji na nutnost přebudování silnice Dolní Štěpanice - Vítkovice - Hutě a Mísečky na Jílemnicku, jako nejkratší spojky na hřebeny Krkonoš, což by mělo v zápětí rozvinutí turistického ruchu v západním, českém jejich úseku. Zdroj plynoucí z turistiky jistě by posílil velmi vydatně naše chudé Jilemnicko. Bylo by potřebí pomýšleti na urychlenou realisaci stále odsunovaných projektů regulace řeky Jizery, která téměř pravidelně při jarních povodních ohrožuje životy obyvatelstva a ničí obydlí i úrodu, jak při horním, tak i při dalších svých tocích. Celý nádherný poještědský kraj českodubský je odříznut od drážních komunikací. Projekt dráhy, spojující Č. Dub se světem byl již za Rakouska vypracován a takřka připraven. Dnes po uplynutí mnoha let zapadl. Není také pochopení pro lepší spojení Jičína s Trutnovem.

Výstavba nových budov pro české národní školy v Hor. Růžodole u Liberce. České Lípě, Děčíně a Mimoni je stále a stále oddalována, ač poměry v provisorních budovách těchto škol jsou přímo žalostné a zdraví naší mládeže záhubné. Stavba budovy pro státní tkalcovskou školu v Jilemnici, pro niž zajištěny jsou rozpočtové položky pro letošní rok. přispěla by k zeslabení nezaměstnanosti právě tak, jako vyřešení stavební otázky tamějšího státního reálného gymnasia, zřízeného v r. 1915. Žactvo moří se tam v budově nevhodné, nehygienické, určené pro městský hostinec, který tu byl zrušen.

Nemohu se v této záležitosti spokojiti s odpovědí pana ministra školství na moji interpelaci, podle níž ministerstvo školství přímo lpí na smlouvě vynucené na městu Jilemnici nepřátelskou Vídní. Právě tak v nynější době, ve které byla naše samospráva známým zákonem č. 77 finančně přivedena na pokraj bankrotu, nelze trvati na smlouvě, kterou r. 1882 uzavřelo město Ml. Boleslav ve věci tamějšího státního gymnasia, jak se jí dovolává pan ministr školství ve své odpovědi ze dne 3. března t. r. na moji interpelaci.