Důsledky, které z toho vyplynou, si přičtěte sami! Dnes již dělníci ve vašich řadách počínají chápati tuto zradu, vědí již, že jsou na nesprávné cestě a jejich hlasy na závodech jsou již také hodně slyšeny. A aby byly ještě více slyšeny, o to se postará komunistická strana a revoluční rudé odbory se postarají o to, aby tyto vaše dělníky opravdu přesvědčili o tom, že je nutno, ne aby bojovali proti svému spoludělníku, proti bratru, nýbrž, aby bojovali proti vám, kteří toto dělnictvo snažíte se stále vésti. Vy dohráváte pomalu svou úlohu, vy sázíte již na poslední kartu, ale věříme pevně, že tak, jak prohráli kapitalisté se svou racionalisací, prohrajete i vy se svou zrádnou úlohou!
Dělníci vyvodí z toho důsledky tím, že rozbijí celou vaši amsterodánskou internacionálu, poněvadž velmi dobře vědí, že vaše amsterodánská a II. internacionála je pařeništěm zločinů páchaných na pracující třídě, pařeništěm pro vyvolání světové války proti ruskému proletariátu. A tu pochopitelně my rozhodně nezastavíme se před veškerými persekucemi, které více vy nežli kapitalisté sami nám připravujete. Přesto, že nám zakazujete náš tisk. že nám znemožňujete říkati dělnictvu na veřejných schůzích pravdu, přesto, že tyto schůze jsou nám zakazovány, přesto, že vrháte naše důvěrníky ze závodů i dělníky po tisících do kriminálu, přesto, že snažíte se svým špiclovským systémem rozvrátiti komunistické řady a rudé odbory, přesto překonáme rozhodně vaši špinavou politiku. Věříme, že dělnictvo nás pochopí a v daném okamžiku postaví se do jedné mohutné fronty, ne pouze na obranu za dnešní kus chleba, nýbrž do fronty, která bude znamenati vítězný boj proti kapitalistickému systému a za uskutečnění socialismu.
Nemáte ani odvahy, abyste vyslechli kritiku opravdu dělnických zástupců, utíkáte z místnosti, necháváte zde jen pouze pro jméno dva nebo tři, aby se neřeklo, že vaše lavice jsou prázdné, ale jinak nemáte odvahu, abyste dovedli opravdu odpověděti na tyto vývody, které vám při každé příležitosti předkládáme. (Sen. Dundr: Na to se neodpovídá!) Věřte, že veškeré vaše reakční zákony dělnictvo chápe a že udělá čáru přes veškeré reakční zákony, které chcete odhlasovati a které také odhlasujete - my tomu pevně věříme - i také přes tento reakční zákon o gentském systému, který je namířen pouze na ochranu kapitalistického státu, a že si vymítí podporu v nezaměstnání takovou, která by mu stačila pro výživu vlastní i jejich rodin. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Habrman. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. Habrman: Slavný senáte! Dámy a pánové! Za prvé chci opraviti řečníka, který sestoupil s tohoto místa. Pakli mnozí kolegové z našeho klubu vyjdou při oznámení komunistického řečníka, není to proto, že bychom nechtěli slyšeti kritiku, nýbrž že nechceme býti v postavení, abychom tak ubohé figurky prostě musili litovati nad jejich počínáním. (Výborně! - Souhlas.)
Vážený senáte! Chci v prvé řadě "poukázati na dvě velice pozoruhodné události. V druhé polovině minulého století, když počala se u nás vzmáhati a vyvíjeti velkovýroba, pohlcovala stále větší a větší masy nejen dělnictva, nýbrž také malých živnostníků, řemeslníků, domkářů, chalupníků, jejich synků a jejich dcer, takže velká část obyvatelstva, která dříve byla v poměrech, které dávaly možnost státi se samostatnými, prostě poznala, že ta tam je doba, kdy je možno státi se pracujícímu člověku samostatným, naopak, že vstupem do velkopodniků a závodů již zůstanou v tom námezdním a odvislém postavení, že prostě stanou se proletariátem námezdním.
Tento okamžik měl za následek vývoj, který dnes s toho odstupu dnešní doby můžeme pozorovati a jeho následky viděti. Pohlcením ohromného počtu dřívějších samostatných existencí a lidí vůbec zrodila se nová společenská vrstva, o níž dříve nebylo žádného ponětí - proletariát. Do této doby také - u nás alespoň a také v jiných státech - spadá okamžik zrození socialismu dělnického a socialistického hnutí. A pohlédneme-li zpět, tedy vidíme, že správné byly předpoklady Karla Marxe, který řekl, že poměry hospodářské a výrobní určují život, ale také formy společenské a státní. Pohlédneme-li zpět, vidíme, že důsledkem této společenské přeměny velké části obyvatelstva, tedy zrozením námezdní třídy, prostě veřejní činitelé a stát musili pracovati a působiti k tomu, aby otázky, týkající se tohoto proletariátu, byly řešeny, takže dnes už vidíme docela jiné poměry, než byly tenkráte nejen v ohledu hospodářském a sociálním, ale také ve směru politickém. Tato nová společenská vrstva, stala se z bezvýznamné vrstvy, vrstvou neobyčejně důležitou, takže dnes ve všech státech je potřebí s ní počítati. V mnoha státech a také u nás tato vrstva docílila moci a vlivu na stát a také na sociální a kulturní věci.
Dnes však vidíme nový zjev, který opětně bude míti velké následky. Zde již bylo mluveno o t. zv. racionalisaci. Tato racionalisace znamená, že technika čím dále ‚tím více zdokonaluje stroje, strojní zařízení a mechanické přístroje, a to takovým způsobem, že k tomu, co ještě před válkou vykonalo při různém strojním zařízení řekněme 100 lidí, dnes stačí 10 až 15 lidí, po případě ještě méně. V tomto smyslu racionalisace postupuje a my vidíme, že racionalisace, která jest jednostranně využitkována ke prospěchu jednotlivců, ke prospěchu výrobců, bez ohledu na společenské a státní zájmy, zejména bez ohledu na zájmy pracujícího lidu, vrhá již své stíny.
Byly zde uvedeny číslice o nezaměstnanosti, ale tak nedostatečné a tak kusé, že považuji za svou povinnost, alespoň ve stručných rysech uvésti úřední číslice nezaměstnanosti. Jsou to číslice buď úřední statistiky, nebo statistiky odborových organisací. V Německu podle záznamu odborových organisací a povinného pojištění bylo 634.700 úplně, 351.000 částečně nezaměstnaných. Ve skutečnosti byl to jistě milion až 1,200.000. V Rakousku bylo v prosinci r. 1929 266.567 nezaměstnaných, v Dánsku bylo nezaměstnaných 55.000 až 100.000, v Anglii a v Severním Irsku 1,071.849 plně, 272.371 částečně, dohromady 1,344.220 nezaměstnaných, ve skutečnosti, jak samy úřední listy anglické v poslední době sdělovaly, je tam přes 2 miliony nezaměstnaných. V Uhrách je dohromady asi 50.000 až 60.000, v Itálii úředně doznáno 430.097 nezaměstnaných, ve skutečnosti jistě dosáhla číslice tato l milionu. V Polsku bylo napočítáno úředně 186.427 nezaměstnaných, ve skutečnosti 400.000-500.000. V Rusku podle úředních záznamů odborových organisací - a tyto odborové organisace, jak později doložím, jsou vlastně státními orgány, jichž prostřednictvím se také vyplácejí podpory v nezaměstnanosti, proti čemuž naši přátelé z komunistického tábora zde tak hartusili, a my, kteří hájíme to, čeho lze dosáhnouti, jsme nazýváni zrádci a tupeni způsobem mezi slušnými lidmi nehodným, (Výkřiky senátorů strany komunistické), bylo v únoru r. 1929 přes 1,772.500 nezaměstnaných, v poslední době je úředně oznámeno z Ruska 1,310.500 nezaměstnaných; ve skutečnosti v Rusku je nezaměstnaných lidí bez prostředků výživy a výdělečnosti 3,5 milionů. A jelikož podobnou číslici nezaměstnaných vykazují také Spojené Státy Severoamerické, lze říci s naprostou objektivitou, že největší počet nezaměstnaných je ve Spojených Státech a ještě větší v současném Rusku, což doložím číslicemi. To znamená, že v současné době v Evropě, počítaje v to Rusko a Spojené Státy, je úředně napočítáno 7 milionů nezaměstnaných. Ve skutečnosti lze říci, že v deseti státech, z nichž jsem část jmenoval, je 10 až 12 milionů nezaměstnaných lidí. Co to znamená, každý pochopí, kdo se těmito otázkami zabývá. To je armáda lidí nezaměstnaných bez výdělku, bez výživy a chleba, která dohromady tvoří větší armády, nežli které stály ve světové válce proti sobě na frontách. Kdo o tom uvažuje, musí doznati, že v této příšerné nezaměstnanosti tkví se ohromné hospodářské, sociální, kulturní a řekl bych i politické nebezpečí, jelikož - vezměme si to, jak chceme - hlad nemá rozum, hlad nemůže míti trpělivost. A jestliže činitelé světa, kteří mají povinnost a snad také prostředky zde působiti, a působiti nebudou, mohou se dostaviti události velice tragické a velice politováníhodné.
Ovšem my projednáváme v tomto okamžiku gentský systém o podporách v nezaměstnanosti. V prvé řadě je potřebí si uvědomiti, že je potřebí čeliti všem příčinám výrobní krise a výdělečné krise. A ty prostředky v tomto ohledu mohou spočívati v tom, že musí býti nastoupeny opětně cesty k úpravě pracovní doby, jelikož 8hodinová doba pracovní novými moderními přístroji a mechanickým zařízením byla již překročena a předstižena. Pánové a dámy! Tak, jako se na nás pohlíželo před převratem jako na demagogy, kteří přehánějí, když jsme tehdy žádali zavedení 8hodinové doby pracovní, tak snad mnohý z vás, po případě z jiných činitelů ve veřejnosti, také bude se dnes domnívati, když jsme vyřkli požadavek úpravy pracovní doby na 7, po případě 6 hodin, že je to přílišné, že to neodpovídá skutečnostem. Ano, pánové, jedním z opatření je, aby tomu, co moderní racionalisovaná výroba způsobila, tedy tomu přebytku sil a výrobků, bylo čeleno úpravou pracovní doby.
Dále je potřebí si uvědomiti i jiné příčiny této výdělečné a pracovní krise. Jsou to jistě dnes následky světové války, ale je to také anarchie světové výroby, spočívající v tom, že se prostě vyrábí a konkuruje, že se zavádějí ohromná cla na všechny lidské potřeby. Neluští se výroba způsoby a prostředky metodickými, nýbrž pouze se stanoviska výdělečného a konkurenčního. Na základě toho také zde bude potřebí, aby vzdělaný svět pomýšlel na zavedení pořádku do výroby zavedením a uznáním metodických prostředků, aby se nezaváděly výroby takové, které již zde jsou, třebas za hranicemi, aby prostě zde nastala svobodná a volná, užitečná výměna, a nikoliv divá konkurence.
Další příčinou hospodářské a výdělečné krise je koloniální výroba průmyslová, zdokonalená zejména za války a také již před válkou. Ještě před 10, 20 lety byla to evropská a také americká výroba, která vyvážela do kolonií, do Indie, do Jižní Afriky a jinam, ale dnes to vypadá jinak. Byla tam vybudována silná výroba průmyslová, téměř ve všech odvětvích, a tak se stalo, že nejen kolonie neodebírají svých potřeb z Evropy a Ameriky, nýbrž je vyvážejí ještě do ostatních kolonií a také do Evropy a Ameriky.
Pánové! Známe již také toho důsledky. Náš sklářský průmysl zápasí s japonským průmyslem a také s jiným koloniálním zbožím. Vidíme tedy, že jsme se vlastně již octli, abych tak řekl, rovnýma nohama v tom, kdysi tak obávaném žlutém nebezpečí. Před 20, 30 lety se uvažovalo a pravilo se, že tak, jako kdysi za časů Džingischánových, až se žluté plemeno zcivilisuje podle t. zv. civilisace evropské, moderní, a zaplaví starý svět, bude konec nadvládě a panství bílého plemene v Evropě. Toto žluté nebezpečí, jež je zde, nevzniklo ve žlutých lidech, vzniklo vybudováním velké, mocné koloniální výroby evropskými a americkými kapitalisty. Tato výroba pracuje a působí tím způsobem, že v těch ohromných továrnách a v této koloniální výrobě, náležející evropským a americkým kapitalistům, se pracuje za směšně nízké kuliové dělnické mzdy, které nejsou v žádném poměru k mzdám evropským, zejména však ne americkým, ale domorodcům se ty výrobky prodávají za evropské, po případě americké ceny, což znamená, že dnes žlutý, po případě černý dělník je konkurentem dělníka bílého, je konkurentem bílého plemene. Jedinou záchranou je, ne táhnouti vojenský proti těmto koloniím, nýbrž považujeme za náš úkol, za úkol positivního socialismu a II. Internacionály, zorganisovati dělníky žluté, po případě černé, vybaviti je ze zaostalosti a z nevědomosti, snažiti se postaviti je na vyšší hospodářské, kulturní a sociální stanovisko, aby nám nebyli tak hroznými konkurenty. Tímto způsobem je možno alespoň v jistém smyslu působiti na snížení výrobní a také výdělečné krise.
V tomto ohledu bude tedy potřebí metodické a uvědomělé práce, bude potřebí působiti k tomu, aby důsledky racionalisace, toho moderního způsobu výroby, byly zmírněny úpravou pracovní doby, aby výroba světová vůbec, alespoň v moderních státech, byla kontrolována, aby se děla pod dozorem a v dohodě všech států a veškerého průmyslu. Dále bude nutno snažit se, aby byla zvýšena koupěschopnost širokých vrstev všech národů a států, aby vnitřní trh na výrobky průmyslu, výroby a práce byl posílen a abychom tím způsobem vyšli také z této výrobní a výdělečné krise. Na jednom z nejpřednějších míst je povinnost naše a všech činitelů, pracovati a působiti k tomu, abychom vybředli z dnešní celní a dopravní anarchie, aby i v tomto ohledu byla nastoupena cesta k rozumu a metodickému řešení těchto hospodářských a výrobních otázek.
Tuším, že to byl kol. Modráček, který zde poukazoval na možnost ustavení Panevropy. Pánové, já bych si přál. nechť se tomu říká Panevropa nebo jinak, aby se konečně přistoupilo k řešení způsobem metodickým a účelným všech výdělečných, výrobních a sociálních otázek, jelikož jen takovým způsobem je možno zachrániti, co se zachrániti dá a nastoupiti lepší cestu ke snazší a lepší budoucnosti. (Hlas: Omeziti práci přes čas!) Ano, také.
Vážení pánové a dámy! Před chvilkou zde bylo s takovou vervou mluveno o gentském systému. My, tak zvaní sociální patrioté... (Hlasy Sociálfašisté!) ťSociálpatriotiŤ nám říkali donedávna, a vždy to znamená slepou zášť proti tvůrčímu socialismu, slepou zášť proti sociální demokracii, po případě proti českým socialistům.
Pánové! Zde bylo řečeno proti gentskému systému tolik nelichotivých věcí, tolik nadávek a zrádcování, že mne to vydráždilo k tomu, abych se přiznal, že já jsem byl vlastně jeden z těch, - zde je můj bývalý spolupracovník pan dr Rosenkranz, - za něhož byl zákon o gentském systému přijat. Nebojím se toho, že budu označen zrádcem dělnictva, naopak jsem hrd na to, že za mého úřadování jako ministra sociální péče se tento zákon sta] skutkem, protože jím byla nastoupena cesta k rozluštění velice důležitého problému. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Abychom poznali tyto hlasy tam z toho kouta, (ukazuje) chci připomenouti toto: Když byl zákon o gentském systému přijat, navštívily mě mnohé deputace, mezi nimi také deputace tehdejších odborářů komunistických. A tito naši bývalí přátelé a také potom nepřátelé se mne tázali: Pane ministře, a bude také zákon tento platiti pro naše odborové organisace? Oni totiž, komunisté, měli tenkráte odborové organisace. Já, jak jsem nemohl ani jinak, jsem řekl: No ovšem, dobrodiní tohoto zákona přináleží všem odborovým organisacím, které vyhovují zákonu. Tudíž také vám.
A tu jsem se stal opět zvědavém a řekl jsem: A co, kamarádi, souhlasíte s tím gentským systémem? Protože to byli bývalí soudruzi, tak jsme si tykali, a soudruzi mi řekli: Souhlasíme, ale to ti říkáme mezi čtyřmi očima: Na venkově ti budeme nadávat, protože na veřejnost budeme mluviti jinak z důvodů agitačních.
Páni senátoři! Tak se rodil gentský systém tím způsobem, že byla vyslána deputace všech větších odborových orginisací s pány úředníky, kteří se zabývali podporami v nezaměstnanosti, ti se šli podívati do světa, také do Gentu a výsledek cesty této byl zpracování zákona o podporách v nezaměstnanosti a podklad gentského systému.
Považoval bych za nestatečnost, neozvati se při této příležitosti, když při jednání o těchto tak důležitých věcech a otázkách, týkajících se výživy dělnictva a jeho ochrany, se té naší republice Československé z toho kouta tam (ukazuje na lavice komunistických senátorů) tak nehorázně, tak nečestně spílá, když se vystupuje proti nám, kteří jsme se postavili na půdu tohoto státu a máme odvahu pracovati positivně za těch těžkých a velice obtížných poměrů. Budiž mi dovoleno poukázati na to, jak to nekompromisní sovětské Rusko (Slyšte!) luštilo tyto otázky, oč tam byly vyřešeny lepe, spravedlivěji nebo po případě hůře, než se podařilo nám, sociálfašistům, kteří jsme už na počátku éry tohoto státu a zejména dnes mohli řešiti a uskutečňovati svá přání i požadavky jenom kompromisně, protože jsme nebyli pány této republiky jako komunisté jsou pány sovětského Ruska.
Především chci ještě poukázati na návrh našich přátel z komunistického tábora, aby podpora v nezaměstnanosti byla vyplácena prvním dnem vystoupení z práce všem občanům a občankám tohoto státu i všem cizincům... (Hlas: A napřed!) Ano, aby byla podpora vyplácena ve výši poslední mzdy napřed a aby o nárocích na tuto podporu rozhodovaly rady nezaměstnaných. Vážení pánové! To^ je tak lehkovážná macha, že rozumný člověk se musí za to styděti. Já jsem o té věci mluvil na shromáždění dělnictva a když jsem to přednesl, zvedly se hromadně hlasy: Sakra, to bychom zítra nechali práce. A druhá skupina volala: No, ale kdo by potom na nás vydělával? (Sen. Kindl: Kapitalistický režim by se musil starat na místo vyplácení podpor, aby dělal práci, aby dělal hodnoty! - Veselost. - Místopředseda Trčka zvoní.)
Poukáži ještě jen na to, zdali je to vůbec možno, aby rady nezaměstnaných rozhodovaly o nárocích na podporu v nezaměstnanosti. Pánové, vždyť je to nemožné. Rady nezaměstnaných, volené z prostředí nezaměstnaných, nemohly by býti trvalou institucí, jelikož by se mohlo státi, že dnes by ti lidé byli zvoleni a zítra by byli posláni do práce a že by se každý den všichni nezaměstnaní v obvodu mohli scházeti a voliti‘nové rady. To je prostě nemožné. (Hlas: Tu je námitka, že by byla trvalá!) To by nebyli nezaměstnaní, nýbrž zaměstnaní.
Slavný senáte! Velmi mne to bolí, když mám mluviti přísně, ale spravedlivě o také t. zv. dělnické a socialistické straně, ale myslím, že je naší povinností s tímto táborem se vypořádati, ne sestoupiti do nížin jejich argumentace, zrádcování, nadávání a překrucování, nýbrž otevřeně, tváří v tvář o všech otázkách jednati a mluviti, co je nezpůsobilé k uskutečnění, a lehkovážné přibíti na pranýř, ne abychom tyto naše přátele zde poučili a napravili, ale abychom uvědomili dělnictvo, abychom odhalili švindl, který se na něm páše (Potlesk.), a abychom jím umožnili a zkrátili cestu k positivní, odpovědné, třeba nevděčné práci. (Výkřiky sen. Kindla a jiných komunistických senátorů.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Habrman (pokračuje): Nyní k poměrům v Rusku. Sovětské Rusko prožívá druhé revoluční období, a řekl bych daleko větší, povážlivější a hlubší revoluční období. V souhrnu pětiletého hospodářského plánu zahrnuta je také kolektivisace zemědělské výroby. Cílem jejím je zvýšení výroby pro průmyslové kraje, armádu a byrokracii, tedy pro domácí potřebu, a prodejem přebytků do ciziny k získání potřebných kapitálových obnosů k vybudování průmyslu a posílení státních financí. Jde o ohromné částky. Podotýkám, že všechny číslice a všechno, co zde přednáším o Rusku, mám z úředních pramenů ověřeno a velmi střízlivě zaznamenáno. Spíše jsem zmirňoval, než zveličoval. Hospodářský pětiletý plán k reorganisaci výroby, průmyslu a zemědělství vykazuje potřebu 78.299, mil. rublů, tedy přes 870 miliard Kč. Z toho pro potřeby průmyslu se počítá s 19ti, selského hospodářství s 25, dopravy s 9, ostatních odvětví hospodářských s 8, kulturních a administrativních potřeb s 2, s potřebami obratových fondů, s 13 miliardami rublů.
Kolektivisaci zemědělství v Rusku uvádím k usnadnění pochopení tamní nezaměstnanosti. Kolektivisace průmyslu a ostatního hospodářského života se státní a veřejnou správou v Rusku zahrnula 1/5, v zemědělství 4/5 ruského obyvatelstva. Myslím, že to postačí k tomu, abychom si mohli představiti ohromnost tohoto hospodářského převratu.
Počet selských hospodářství v Rusku podle sovětské statistické ročenky z roku 1928 činil přes 25 mil. Jiné prameny uvádějí 28 mil. Z toho počtu 1/3 jsou t. zv. bědňáci. Podle údajů ročenky neměli téměř žádného inventáře, tedy stavení, potahu, koňstva, strojů atd. Jenom rukama toho nemohli příliš mnoho nadělati, proto nedařilo se jim dobře. Druhou třetinou obyvatelstva na ruském venkově byli sredňáci, kterým se vedlo poněkud lépe, poněvadž měli aspoň část živého nebo mrtvého fundu instructu, ale také živořili.
Poslední třetinou, obhospodařující vedle své často i půdu pronajatou obou jmenovaných vrstev, byli kulaci s dostatečným živým a mrtvým hospodářským inventářem, finančními prostředky a také ekonomickými zdatnostmi. Tito hospodařili úspěšně a bohatli. O kolektivisaci kulaků se v převážné míře počalo jednati už r. 1927.
Nyní, jak zní poslední zprávy, polovina těch zemědělských hospodářství je zkolektivisována, ve svobodných nebo státních kolektivních družstvech. Převzetí soukromých hospodářství a zařazení jich v kolektivní družstva stalo se většinou prostým zabráním. Bylo provázeno zabíráním všeho, co se dalo. Když kulaci vystihli, co se na ně chystá, potajmu, co mohli, vzali a zachraňovali pro sebe: inventář, zabíjeli a prodávali dobytek a ostatní plodiny, fundus instructus, a pamatovali tím způsobem na zadní kola. Když se jejich hospodářství zabralo, co jim ještě zbylo, většinou zabrali bedňáci a sredňáci a následkem toho byla polovice hospodářství ohrožena. Dnes se počítá, že za účasti státu, vlády Sovětů, se podařilo nakoupením strojů, dobytka, po případě všech ostatních potřeb zemědělských oseti 35 až 65% osevné půdy zkolektivisovaného hospodářství. Kdyby do toho ještě přišla neúroda, ale nemusí ani neúroda přijíti, mohlo by to znamenati ohromnou katastrofu pro všecky vrstvy obyvatelstva a zejména, myslím, také pro celý ruský stát. Lidé z těchto násilím zkolektivisovaných zemědělských hospodářství částečně tam snad zůstali jako dělníci, ale veliký počet jich je na cestě do průmyslových středisk, značný počet těchto lidí, zejména ti, kteří byli v podezření, že měli bůhví jaké myšlenky, je hnán proudy k ruským hranicím, což znamená, že z těchto zemědělských vrstev celé miliony nemají zaměstnání, nemají výdělku a tvoří tak ohromnou armádu nezaměstnaných lidí v sovětském Rusku.
Chci na něco poukázati a myslím, že je to také naší povinností, zejména mou jako sociálního demokrata. Nedávné klatby církevních náčelníků, adresované Sovětům, vzbudily podezření, že supi cítí kořist. Nejsme pro vystřídání jednoho násilného režimu v Rusku druhým: přáli bychom si, aby Rusko nastoupilo cestu svobodného, demokratického vývoje a spělo vstříc lepší budoucnosti.
Nyní k podporám nezaměstnanosti v Rusku. Kodex práce ruských sovětských republik, jehož překlad tu mám v češtině a německý exemplář z Úřadu práce v Ženevě, který byl přijat čtvrtým zasedáním Všeruského výkonného komitétu r. 1922 a je dosud platný, praví toto:
ťOdst. 185: Podpora v nezaměstnanosti se určuje příslušnými orgány ve výši - a teď dejte pozor - nejméně jedné šestiny průměrné měsíční mzdy v daném místě podle kvalifikace nezaměstnaného a jeho mzdy od doby, kdy pozbyl výdělku.
Odst. 186 praví: ťMaximální doba, po kterou se podpora vyplácí, nesmí býti kratší 6 měsíců.Ť (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.)
ČI. X ustanovuje nárok na podpory a výhody v nezaměstnanosti takto:
a) Kvalifikovaní dělníci a duševně pracující osoby vysoké kvalifikace, které mají odborné vzdělání, jako inženýři, ekonomové, lékaři, pedagogové a jiní, bez ohledu na svou praxi v námezdní práci, jestliže byli zaneseni na burse práce během 4 týdnů ode dne skončení práce, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti.
b) Nekvalifikovaní dělníci, kteří dříve nepřetržitě pracovali za mzdu během dvou let, zaměstnanci, kteří mají nepřetržitou praksi během tří let, jestliže tito i oni byli zaneseni do dvou týdnů ode dne přerušení práce.Ť Za takovéto ustanovení by se naše dělnictvo pěkně poděkovalo!
V časopise ťEkonomičeskoje ObozrěnijeŤ se uvádí, že měsíční mzda dělníků v průmyslu v r 1928 a 1929 činila průměrně 70,87 rublu, u horníků 61,32, u kovodělníků 86,29, u textiláků 87,60 rublů. Přepočítáno na československé koruny činí průměrná měsíční mzda kvalifikovaného dělníka v Rusku 1000 až 1200 Kč měsíčně, nekvalifikovaného ovšem podstatně méně. Ježto drahotní poměry v sovětském Rusku a kupní síla rublu činí 1/3 až 1/4 jeho hodnoty, tvoří průměrná mzda kvalifikovaného dělníka v sovětském Rusku v našich penězích a jejich kupní síle 300 až 400 Kč měsíčně.
V Rusku všechny životní potřeby se obdrží nyní jen na knížku ve státních prodejnách, je tam tedy státní obhospodařování potravin. Sovětská vláda má v prvé řadě zřetel na pracující dělnictvo v továrnách, vojsko, námořnictvo a státní zřízenectvo. (Výkřiky komunistických senátorů. - Místopředseda Trčka zvoní.) Připadající kvóta nejnutnějších životních potřeb ostatního obyvatelstva na rodinu je nedostatečná a nízká. Nevystačuje ku krytí nutné potřeby. Do týdnů bývají ve městech a průmyslových střediscích nejméně dva bezmasé dny. Vejce a máslo je zřídka k dostání. Na mléko mají nárok jen dítky do 11 let. Ve volném prodeji pod rukou stojí 1 kg cukru 6 rublů, čili téměř 99 Kč: 1 kg másla 14 rublů, tedy přes 230 Kč. Průměrná mzda kvalifikovaného dělníka nevystačuje ke krytí nejnutnějších životních potřeb pro rodinu. Tím méně ovšem vystačuje podpora v nezaměstnanosti, vyměřená ve výši 1/6 průměrné mzdy, nestačí ani na nejnutnější potřeby dělnické domácnosti.
Průměrná měsíční mzda kvalifikovaného dělníka v Rusku, jak v úředních pramenech sovětských jest uvedeno a jak jsem se zmínil, činí 70 rublů, 87 kopejek. Šestina z tohoto obnosu, na níž má nezaměstnaný v Rusku měsíčně nárok, je méně než 14 rublů, což činí v naší měně asi 250 Kč. Jelikož peněžní hodnota rublu a jeho kupní síla je sotva 1/3 jeho nominální ceny, dostupuje podpora kvalifikovaného nezaměstnaného dělníka v Rusku podle hodnoty a kupní síly naší měny asi 80 až 100 Kč měsíčně. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Porovnejme nyní naše zákonná ustanovení ve věcech nezaměstnanosti s ruskými. Dosud platný zákon o gentském systému ustanovuje příplatek z pokladny státní k podpoře v nezaměstnanosti, na níž má člen odborové organisace nárok. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Podle vyžádaných zpráv odborových organisací soc. demokratických a křesťansko-sociálních se v praksi vyplácí takto: Svaz našeho textilního dělnictva vyplácí doposud v nejnižší příspěvkové stupnici svým nezaměstnaným týdně 26 Kč 40 hal., měsíčně 95 Kč 60 hal. V nejvyšší příspěvkové stupnici vyplácí týdně 84 Kč, měsíčně 332 Kč. Průměr vyplácených měsíčních podpor nezaměstnaným členům textilního svazu činí tedy asi 220 Kč.
Československý svaz kovodělníků v nejnižší příspěvkové stupnici členské vyplácí z prostředků organisace nezaměstnanému členu týdně 27 Kč a příplatek státu 27 Kč, dohromady 54 Kč, což činí měsíčně 216 Kč. V nejvyšší platové stupnici vyplácí svaz kovodělníků ze svých prostředků 60 Kč, příplatek státu členům 72 Kč, dohromady obdržel nezaměstnaný kovodělník doposud 132 Kč týdně, měsíčně 528 Kč. Průměr mezi nejnižší a nejvyšší podporou v nezaměstnanosti činí měsíčné tedy asi 572 Kč.
Typografická beseda vyplácí svým členům v nejnižší příspěvkové stupnicí 9 Kč denně, stát 9 Kč. To činí týdně 108 Kč, měsíčně 432 Kč. V nejvyšší příspěvkové stupnici vyplácí Typografická beseda denně 12 Kč, stát 12 Kč, dohromady 24 Kč. Týdně 144 Kč, měsíčně 576. Průměr mezi nejnižší a nejvyšší stupnicí podpory v nezaměstnanosti obnáší u člena Typografické besedy 504 Kč měsíčně.
Srovnáme-li podpory v nezaměstnanosti u nás a v Rusku podle peněžní hodnoty a kupní síly, vypláceny byly podpory v nezaměstnanosti u nás o 100-200-300 až 400% vyšší nežli v zemi Sovětů.
V projednávané předloze zákona o gentském systému jsou dávkové sazby zvýšeny až na 18 Kč denně, doba nároků prodloužena ze 3 na 6 měsíců. Chystá se další opatření na částečně nezaměstnané a jest ustanoven také touto předlohou zákona příplatek státu na jednoho nezaměstnaného muže, pakliže nastoupí práci v podniku všeobecně užitečném a o tuto podporu požádá. Naši komunisté potírají vyplácení podpor v nezaměstnanosti prostřednictvím odborových organisací.