Zvýšení zaměstnanosti těžce strádajícího pracujícího lidu možno pomoci také uvolněním naší samosprávy z otroctví, do kterého byla dřívějším vládním režimem uvržena. Poměry jsou zde desolátní a neudržitelné. Obce i okresy nemají peněz již ani na gáže svých zaměstnanců. Poukazuji zde na příklad na hrozný finanční stav velkého, jinak jistě bohatého okresu poděbradského, skládajícího se z dřívějších tří samosprávných okresů, Poděbrad, Nymburka a Král. Městce. Tento okres má jen za uplynuly rok 1929 nezaplacených účtů v částce více než jeden milion Kč, nemá však ani haléře, je stále upomínán dodavateli, kteří tvoří většinu položek tohoto více než jednoho milionu Kč, a marně čekají na zaplacení. Je pochopitelné, že takovéto věci se objevují potom v krisi. v nezaměstnanosti, která s tím souvisí.

Podobné poměry nejsou ovšem jen na Poděbradsku. Jsou všude jinde. Co můžeme čekati od samosprávy, vinou dřívějšího režimu tak dokonale zbídačené? Kdyby naše samospráva mohla alespoň trochu volněji dýchati, přispěla by jistě značnou měrou k řešení nynější těžké hospodářské situace, a mohla by také velmi dobře pomáhati v odstraňování nezaměstnanosti a tím i bídy našeho dělnictva.

Ve vládě připravuje se novelisace zákona o finančním, hospodaření svazků územní samosprávy. Zdá se mi však. že tak, jak se tato novelisace připravuje, bude jen nedostatečnou náplastí na rány, zasazené naší samosprávě dřívější koalicí a že samospráva opět nebude schopna vyšších investicí, kterými by mohla přispěti k léčení tíživé nezaměstnanosti.

Přicházím k závěru své řeči. Prohlašuji, že předlohu zákona o podporách v nezaměstnanosti rádi přijímáme, poněvadž obsahuje řadu zlepšení oproti stavu danému zákonem ze dne 19. července 1921, čís. 267. Přijímáme ji jako malou splátku na veliký dluh republiky československému pracujícímu lidu a jako záruku, že je to první soc.-politický krok k ulehčení těžké jeho situace. Přičiníme se, aby za tímto krokem následovaly další. (Souhlas.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Šelmec.

Sen. Šelmec: Slávny senát! Pokonávame o predlohe zákona o štátnom príspevku k podporu pre nezamestnaných, poťažne o zmenách a doplneniach, ktoré majú byť prevedené v ustanoveniach zákona 267/21 Sb. z. a n. Potreba tohoto zákona bola už skvele odôvodnená, nemôžeme však ostať bez slova, keďže mám niektoré obavy, ktoré ma nútia k tomu, abysom o veci prehovoril.

Chceme rozšíriť rozsahové i obsahové - doba a výška - štátnu podporu nezamestnaným, aby sme čelili hospodárskym a sociálnym otrasom, ktoré hrozia nášmu štátu a spoločenskému životu v dôsledku všeobecného úpadku hospodárskeho na celom kontinente Európy, zavineného vojnou, kedy sa podmienky priemyselnej a zemedelskej produkcie európskych štátov zredukovaly, pozmenily a možno povedať katastrofálne presunuly inam. Brániť sa proti následkom všeobecného úpadku hospodárskeho a sociálneho je eminentnou úlohou nielen nášho štátu, ale aj celej Európy a nielen po stránke hospodársko-sociálnej, ale i po stránke etickej. Počítam za vitálnu úlohu nášho života odstraňovať biedu a krízu nielen tam, kde sa ona už zakorenila, ale i tam, kde sa ona zakoreniť môže, tedy preventívne.

Pre odstránenie biedy a nezamestnanosti považujem za opatrenie veľmi vhodné, podporu, poskytovanú štátom všetkým tým, čo bez vlastnej viny ostali bez práce. Podmieňujem však pri tom, že praktické prevedenie podpory nezamestnaným musí eliminovat možnosť diferenciácie hladu a nahoty a že sa nevytvorí kategória robotníkov bez práce a podporovaných na jednej strane, a kategória robotníkov tiež bez práce a nepodporovaných na strane druhej. Nemohol by som súhlasiť so systémom, ktorý by krivdil robotníckym vrstvám najbiednejším a hladujúcemu ľudu tam, kde historický vývoj a dosavádny postup robotníckeho hnutia nedoprialy vytvoreniu sa podmienok takej organizácie robotníckej, ku ktorej je výplata štátnej podpory nezamestnaným viazaná.

Je nám to všetkým dobre známo, že robotnícke odborové organizácie vzniklý len tam, kde bol priemysel alebo silné remeslníctvo, tedy vo fabrikách a mestách. Z tohoto súdim, že blahé následky tohoto zákona v prípade, že by sa on jednostranne vysvetľoval a v dôsledku toho i takto prevádzal, budú cítiť iba mestá a priemyselné centrá a nebudú ho cítiť dediny. Ďalej je daná i tá možnosť, že ho budú cítiť obyvatelia v historických zemiach a nebude sa on týkať obyvateľstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi v tej miere, ako to faktická situácia vyžaduje. Na východe republiky je priemyslu málo, počet odborové organizovaného robotníctva je nepatrný a jeho umiestnenie je príliš sporadické. Z charakteru zamestnanosti obyvateľstva vyrysúva sa nám skutočnosť, že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, ba aj v hornatých krajoch Moravy máme veľké masy robotníctva dedinského, ktoré nie je členom odborových organizácií, a len nepatrný počet tých pracujúcich, ktorých charakter ich práce a vlna robotníckeho hnutia zachytila a vradila do organizácie priemyselného a živnostenského robotníctva.

Keby dedinské robotníctvo bolo vylúčené z priaznivého účinku zákona o podporách nezamestnanom, bola by spáchaná krivda na najúbohejšej vrstve obyvateľstva štátu, ktorá vrstva by bola stíhaná len preto, že sa nepripojila k nezamestnanému proletariátu v mestách. Keby nastávajúci zákon bol interpretovaný v tomto smysle, bolo by dokázanou vecou, že sa nevenovalo náležitej pozornosti tej skutočnosti, že za 11 uplynulých rokov spoločnému životu nášho štátu nebolo možné vytvoriť rovnováhu medzi jednotlivými čiastkami republiky árii po stránke hospodárskej ani po stránke kultúrnej, a najmenej bolo by to možné urobiť z ohľadu sociálneho.

Nezamestnané lesné a zemedelské robotníctvo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nemôže ostať bez podpory v nezamestnanosti len preto, že podmienkam návrhu tohoto zákona nevyhovuje tým, že ono nie je členom niektorej odborovej organizácie.

Gentský systém, podľa ktorého nezamestnanému, ktorý podľa stanov odborovej organizácie požíva podpôr v nezamestnaní, vypláca táto odborová organizácia zároveň štátnu podporu, myslím, že mnoho ztráca zo svojho pôvodného charakteru a smyslu tým. že povinnosť odborovej organizácie voči nezamestnaným sa snižuje a naproti tomu zvyšuje sa podstatne povinnosť štátu voči týmže. Pomer ¹/₂ ku ¹/₂ sa podľa návrhu zákona pozmení na ¹/₄ ku ³/₄ ba ešte ďalej na ¹/₅ ku ⁴/₅ a to na úkor štátnej pokladnice, recte na úkor vrecka daň platiacich obyvateľov štátu. Dalo by sa očakávať, keďže deľba podpornej povinnosti sa takto diferencuje, že štát bude mať i tá možnosť, že v tomto pomere bude môcť s prostriedkami podpornými aj disponovať, totiž že bude môcť zmierniť i prísne podmienky distribúcie podpory, čím uľahčí situáciu obyvateľstva republiky na hmotnú podporu najviac utisknutého. Keby sa zákon prevádzal tak. že by sa trvalo na rigoróznosti podmienok organizačných, bola by zaiste odôvodnená aj moja obava, že vlastný cieľ zákona nebude dosiahnutý, aspoň čo sa týka Slovenska a Podkarpatskej Rusi - ktorý znie: ťČeliť poruchám a otrasom v sociálnom a štátnom živote v dôsledku hospodárskej biedy.Ť

Okrem celého radu zmien v zákone 267/21, teraz práve navrhovaných a týkajúcich sa doby a výšky podpory nezamestnaným, mala byť po náležitom zrevidovaní zákona navrhnutá tiež zmena jeho zásady, podľa ktorej je štátny príspevok poskytovaný nezamestnaným robotníkom, pokiaľ sú členmi odborových organizácií a požívajú podporu v nezamestnanosti. Pri udeľovaní štátnej podpory na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, kde odborové organizácie robotníctva sú len v plenkách, mala by byť zásadou legitimácia členstva v niektorej robotníckej nemocenskej poisťovni a preukaz zprostredkovacieho úradu, že sa nezamestnaný o prácu uchádzal. Touto zmenou zásady padla by zaiste aj vedľajšia a utajená podmienka poskytovania podpory, ktorá má náter viac politický než sociálny, čo je pre obyvateľstvo spomenutých zemí velmi škodlivé. Som presvedčený, že aj na túto okolnosť by sa bolo dalo mysleť v rámci čl. III. tohoto návrhu zákona, ktorý obsahuje ustanovenia pre prípad mimoriadnej nezamestnanosti. Článok IV. tohoto návrhu dáva možnosť opatrenia nie ťhladovej zdiŤ, s akým spôsobom odstránenia verejnej biedy sa stretávame v histórii mnohých štátov, ale produktívnej práce verejnej a vo verejnom záujme prevedenej. Tento spôsob preventívnych opatrení na odstránenie sociálnych a hospodárskych otrasov je formulovaný odstavcom l, čl. IV. ťo produktívnej pečlivosti o nezamestnanéŤ, kde sa hovorí: ťMinistr sociální péče může z prostředků určených k čelení nezaměstnanosti podporovati nouzové práce, jež podniká stát, země, okres, obec nebo veřejnoprávní osoba právnická ve veřejném zájmu.Ť Z tohoto obsahu je vidno, že ministrovi je daná iba možnosť podporovať núdzová prácu a neuvádza sa toto splnomocnenie ako kategorická potreba. Avšak nevidím žiadneho predpokladu pre sociálne chvenia a otrasy, keby sa veta ťMinistr sociálnej pečlivosti môže...Ť zmenila na vetu: ťministr sociálnej pečlivosti má... podporovať.Ť Táto zmena mala by ďalekosiahle následky tak po stránke ekonomicko-politickej, ako aj po stránke sociálne-mravnej, a to v kladnom smysle, lebo by bolo znemožnené podporovaným vyhýbať sa práci, keď sa im ona núká. Pri anály 1. odst. čl. IV. návrhu zákona o podporách nezamestnaným prišiel som aj k tomu výsledku, že ostatná veta tohože odstavca ťPři této práci je především zaměstnávati osoby, které pobírají podporu a statní příspěvek v nezaměstnanostiŤ, znamená pre Slovensko a Podkarpatskú Rus ďalšie nevýhody a ďalšie škody a to preto, že vo smysle obsahu návrhu núdzové práce budú sa konať len tam, kde nezamestnané robotníctvo dostáva podporu odborovej organizácie, plus štátny príspevok. Z tohoto vyplýva zase tá možnosť, že najchudobnejšie a na podporu najviac utisknuté zeme republiky nepocítia ani minimum dobrého účinku štátneho opatrenia, ktorý by zo zákona mal plinúť. Nebudú sa tam budovať a opravovať cesty ani štátne, ani krajinské, ani obecné, nebude sa prevádzať regulácia riek. ani meliorácia pôdy zemedelskej na úkor úveru ministerstva soc. pečlivosti, a v dôsledku všetkého toho nedostane sa práce nezamestnaným robotníkom z dedín, ktorí trú biedu horšie a ťažšie, nežli nezamestnaný proletár v meste, alebo v priemyselných centrách. Jediným východiskom zo situácie, plnej veľkých sociálnych kontrastov bolo by to, keby v odst. 5 čl. IV. tohoto návrhu boly intimované podrobnosti úpravy vládneho nariadenia k prevádzaniu tohoto zákona, obsahujúce zvláštne opatrenia, čo sa týka núdzových prác na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi v dôsledku podpory nezamestnaným, ktorými by sa už vopred znemožňovalo rozličné vysvetľovanie pravej intencie zákona o núdzových prácach, potažne o produktívnej pečlivosti o nezamestnaných.

Nakoľko v opatreniach tohoto zákona vidím podmienky a prostriedky k čiastočnému odstráneniu sociálnej biedy a príležitosť k prevedeniu verejných prác vo verejnom záujme v prospech povznesenia hospodárskej a kultúrnej prosperity jednotlivých zaostalých zemí štátu, budem za návrh hlasovať, zdôrazňujem však. že v záujme naprostej spravodlivosti a úprimnej snahy dosiahnuť aproximativnej rovnováhy medzi jednotlivými čiastkami republiky je potrebné, aby sa obsah budúceho vládneho nariadenia v prevádzaní tohoto zákona prispôsoboval k špeciálnym hospodárskym a sociálnym potrebám a k vývojovej prítomnosti východných častí republiky a ich nezamestnaného ľudu. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Debata je skončena.

Byl mi podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh p. sen. Stránského a druhů. Žádám pana tajemníku, aby jej přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrh sen. Stránského a druhů:

ze dne........ 1930

§ 1.

Každý nezaměstnaný a omezeně pracující dělník, soukromý i veřejný zaměstnanec má po celou dobu trvání nezaměstnanosti, nebo omezené práce nárok na podporu z prostředků státních a to bez ohledu, je-li organisován odborově či nikoliv, bez ohledu na druh a charakter jeho práce, zejména i tenkráte, je-li jeho práce tak zv. sezónní a bez ohledu na stáří a pohlaví.

§ 2.

Podpora podle § 1 se vyplácí ve výši posledně dosažené mzdy. resp. ve výši rozdílu mezi poslední plně dosaženou mzdou a výší zkrácené mzdy v době omezené nezaměstnanosti od prvního dne nezaměstnanosti nebo omezené práce.

§ 3.

O nárocích na podporu podle tohoto zákona rozhoduje výbor, zvolený na schůzi nezaměstnaných a omezeně pracujících dělníků.

§ 4.

Všem vojínům z řad pracujícího obyvatelstva (dělníkům, zaměstnancům, nižším úředníkům, drobným živnostníkům a zemědělcům atd.) propouštěným každoročně po vykonané presenční službě vojenské budiž vyplácena:

a) jednorázová podpora na ošacení ve výši 1000 Kč:

b) podpora podle § l po celou dobu, než si najdou zaměstnání a plně budou pracovati.

§ 5.

Zákon tento vstupuje v platnost dnem 15. dubna a zrušuje se jím zákon ze dne 19. července 1928, č. 267 Sb. z. a n. (tak zvaný gentský systém).

Zákon tento provedou ministr soc. péče a ministr financí.

Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo k doslovu zpravodaji výboru sociálně-politického panu sen. Dundrovi.

Zpravodaj sen. Dundr: Slavný senáte! V rozpravě o usnesení posl. sněmovny bylo velmi mnoho uváděno o příčinách i následcích nezaměstnanosti a v důsledku toho také o opatřeních, která jsou prováděna v tomto státě, aby se čelilo nezaměstnanosti. Problém, nezaměstnanosti je potřebí posuzovati nejenom s hlediska jeho příčiny, nýbrž také s hlediska jeho následků, a opatření, které tu stát provádí, směřuje v prvé řadě k mírnění následků, poněvadž za daných poměrů, není možno odstraniti příčiny, které tento stav nezaměstnanosti zaviňuje.

Nepochybuji, že stát nemá možnosti, aby na dlouhou dobu, jak jeden z pánů kolegů uváděl, odstranil nezaměstnanost. Problém nezaměstnanosti ve své podstatě a ve svém rozsahu nemůže býti řešen pouze v našem státě. Je to problém mezinárodní, a k jeho řešení a odstranění je potřebí mezinárodního zásahu, podmíněného dohodou států nebo činitelů, jimž jde o úpravu a ozdravění hospodářských poměrů vůbec. Náš stát může pouze mírniti nezaměstnanost a v rámci svých možností a prostředků aspoň z části odstraňovati příčiny, které nezaměstnanost způsobily. To znamená, přispívati řádnou hospodářskou i sociální politikou ke zvýšení sociální úrovně, ke zvýšení mezd a platů, jinými slovy, ke zvýšení kupní síly širokých vrstev obyvatelstva, od čehož závisí nejenom zaměstnanost průmyslových a živnostenských podniků, ale také jejich prosperita.

Jsme si vědomi toho, že zákonem, který projednává tento slavný sbor, nerozřeší se problém nezaměstnanosti; může býti zmírněn, mohou býti jeho účinky páralysovány; může zde‘býti určitá pomoc poskytnuta, ale nezaměstnanost ve své podstatě rozřešena tím býti nemůže.

Je potřebí, poukázati k té zvláštní okolnosti, že podpora nebo státní příspěvek k podporám v nezaměstnanosti netýká se a nebude poskytována pouze dělníkům průmyslovým a živnostenským; jde také o dělnictvo stavební a zemědělské, prostě jde o každého zaměstnance, nacházejícího se v pracovním nebo služebním poměru, vyhovuje-li podmínce zákonem stanovené, je-li totiž členem příslušné dělnické nebo zaměstnanecké odborové organisace.

Bylo by proto omylem domnívati se, že se tu vychází vstříc pouze potřebám průmyslového a živnostenského dělnictva, že se přehlíží poměr, který je ve venkovských obcích, v dědinách, poněvadž stejně z dědin se rekrutují dělníci průmyslových a živnostenských podniků, dělníci stavebních odborů, jimž přísluší stejný nárok na podporu v nezaměstnanosti z prostředků státních, jako dělníkům nebo zaměstnancům bydlícím v městech.

Nekoná-li na venkově dělník stejně jako městský dělník povinnost k sobě a ke své rodině, nepečuje-li sám o sebe, nemůže reklamovati právo od státu, když na druhé straně téměř 50% zaměstnanců, nacházejících se ve služebním a pracovním poměru, tyto povinnosti k sobě plní.

Pánové, chci konstatovati, že téměř 50% zaměstnanců, dělníků, zřízenců a úředníků v tomto státě pracujících, ať v průmyslových živnostech nebo v zemědělství, je v odborových organisacích, tedy nikoliv jedna třetina, jak uváděli pánové z tábora komunistického, nýbrž bezmála 50%. A je značné procento těchto členů odborových organisací, kteří bydlí na venkově, kteří jsou syny rolníků a domkářů, kteří tudíž jsou z rolnických nebo i živnostenských rodin a kteří, nacházejíce základy své existence v námezdním poměru, pečují sami o sebe tím. že se stanou členy odborových organisací.

Je pravda, že na Slovensku je stav členstva odborových organisací poněkud jiný než v historických zemích. Ale nebylo tomu tak. I na Slovensku snad ze 70 až 80% dělnictvo bylo odborově organisováno. Není-li dnes. je to proto, že bylo někým otráveno, že mu byla vzata důvěra sama v sebe, že tím podlomena nebo zničena byla ta důležitá vlastnost, kterou má dělník a zaměstnanec v historických zemích. Ale i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou dělníci a úředníci členy odborových organisací a musí také u ostatních proniknouti to vědomí, které proniklo u zaměstnanců v historických zemích, že musí také tito zaměstnanci sami na sebe pamatovati a sami o sebe se starati.

Bylo tu poukázáno k tomu, že novým, zákonem povinnost odborových organisací se snižuje a naproti tomu povinnost státu se zvyšuje. To je zdánlivé. Skutečnost svědčí o něčem jiném. Povinnost odborových organisací k nezaměstnaným se rovněž zvětšuje, protože se zavazují, poskytovati podpory svým členům ne po dobu 13 týdnů, ale po dobu 26 týdnů. Že tu příspěvek státní se zvyšuje tím, že místo dosavadních 100 až 150% poskytuje se v trojnásobné nebo čtyřnásobné výši, to je pravda, ale stát tu koná povinnost, kterou musí uznati za samozřejmou; stát tu dává jen určitý příspěvek k podpoře odborových organisací a podmiňuje tento svůj příspěvek povinností, kterou bude plniti odborová organisace. Něco jiného jest, pánové, tam, kde se nežádá od těch, kdož jsou podporováni, aby konali k sobě nějaké povinnosti. Nechci to srovnávati, ale kolik desítek nebo stamilionů se vydá na subvencích pro ty, kdož se nacházejí v tísni, kolik desítek milionů se vyplatí na podporách těm, kdož jsou postiženi různými pohromami. Stát uznává za samozřejmou svou povinnost přispěti těm, kdož se nacházejí v tísnivém postavení bez vlastní viny a nežádá od nich, aby k zajištění subvence a podpory konali nějaké povinnosti, kdežto zde žádá od každého zaměstnance a dělníka, aby konal v prvé řadě povinnost k sobě. Koná-li ji, stát mu poskytuje určitý příspěvek. Nebylo by proto správné, aby byla připuštěna výjimka, kterou navrhoval poslední řečník, aby pro získání nároku na podporu v nezaměstnání z prostředků státních bylo požadováno na Slovensku členství třeba okresních nebo jiných nemocenských pojišťoven. Totéž by mohli ve formě požadavku hlásati třeba domáčtí dělníci nebo dělníci pracující v textilním průmyslu na Českomoravské vysočině, jichž poměry jsou zbědované, jichž výdělkové poměry jsou neobyčejně špatné. Stejným právem by mohli žádati výjimky, které však zákon za těchto poměrů připouštěti nemůže.

Pokud jde o čl. IV., kde stát chce opětně po několika předcházejících letech přikročiti k produktivní péči o nezaměstnané tím, že na provádění nouzových prací bude poskytovati desetikorunovou podporu na‘ mzdu zaměstnaného dělnictva, poznamenávám, že v příslušném článku se praví, že jde především o zaměstnávání těch osob, které by měly nárok na podporu v nezaměstnání. To znamená, že tam, kde nebude členů odborových organisací a uzná-li se, že je potřebí prováděti t. zv. nouzové práce, může se přihlížeti i k těm, kdož nejsou členy odborových organisací, zejména když bude okres, obec nebo jiná veřejnoprávní korporace rozhodnuta nouzové práce prováděti.

Domnívám se proto, že tu nebyly vzneseny žádné podstatné námitky proti obsahu zákona. Námitky, které pronesl mluvčí strany komunistické, není potřebí bráti vážně. To nebyly námitky namířené proti obsahu zákona nebo proti zákonu, to byl výron nenávisti, se kterým, soudím, tak vážný sbor, jako je senát Národního shromáždění, nemůže počítati.

Z uvedených důvodů prosím, aby usnesení posl. sněmovny, jak jsem jíž navrhoval ve své zprávě, bylo schváleno.

Pokud jde o pozměňovací návrh sen. Stránského a druhů k usnesení posl. sněmovny (tisk 196). doporučuji, aby byl zamítnut.

Místopředseda Trčka (zvoní): Přerušuji jednání.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. Valouškovi.

Oznamuji, že nastupují:

do výboru soc. -politického na místo sen. Dundra sen. Koukal.

do výboru zahraničního na místo sen. dr Karase sen. Frant. Novák (lid.),

do výboru kulturního na místo sen. Polacha sen. Beutel.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 5. června 1930 o 9¹/₂ hodině s tímto

1. Zpráva I. výboru sociálně-politické-ho, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 196) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n.. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaným. Tisk 202.

2. Zpráva národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 194) o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků a jímž se zakazuje chemická úprava mouky. Tisk 200.

3. Zpráva národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 195) k vládnímu návrhu zákona o dovozních listech. Tisk 201.

4. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk 199) o přiznávání a odnímání práva veřejnosti nemocnicím. Tisk 215.

5. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednány byly zprávy:

a) Výborů sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 26? Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, tisk 202;

b) národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků a jímž se zakazuje chemická úprava mouky, tisk 200:

c) národohospodářského výboru.o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o dovozních listech, tisk 201.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.