Našim rolníkům zůstává nesrozumitelno jejich zdravému lidskému rozumu ne-pochopitelno, že lidé až do 18. ba 21. roku věku, kteří stále ještě mohou změniti své povolání, jen proto, že se ostýchají nastoupiti práci v zemědělství, mají býti státem podporováni. Lze se pak diviti, že v našich kruzích tato podpora se nenazývá podporou v nezaměstnanosti, nýbrž podporou lidí práce se štítících? (Různé výkřiky.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Ad. Scholz (pokračuje): Víme, že rozumové důvody, nechť jsou sebe případnější, dělníci a jejich vůdcové nebéřou vůbec v úvahu. Nechť mladší dělník, který by se mohl věnovati zemědělství, zatlačí staršího dělníka s jeho rodinou, nechť zástup nezaměstnaných vzroste sebe více: směrodatným jest, aby zemědělce odnětím posledního dělníka stihla nedozírná škoda. (Různé výkřiky.) To je zjevná a čistá pravda a proč si nemáme říci pravdu; není to žádná vroucí láska, která nás svedla, to přece ví celý svět. My nemilujeme vás, a vy nám přinášíte vstříc ještě méně náklonnosti. (Smích. - Různé výkřiky.) Za takovýchto okolností je rolník nucen chtě nechtě vždy více se amerikanisovati, spoléhati jen na sebe. Okamžitou, dočasnou škodu nese rolník, pozdější, trvalou škodu však ponese dělnictvo. Není pochybnosti, že při pokračujícím zdokonalování techniky a tím vzniklé nadprodukci musí přijíti průmyslová krise. U nás dopadne hůře nežli dnešní agrární krise. Kdyby tato průmyslová krise nastala zde u nás, byla by zajisté citelnější nežli v sousedních státech. Vždyť vidíme přece, jak veškeré agrární státy, kam náš průmysl ještě vyváží, rok od roku zdokonalují svůj průmysl. Jak dlouho to potrvá a uzavřou se právě tak, jako Spojené Státy Severoamerické tak učinily již před několika lety. Vždyť jsme již při zakládání státu museli převzíti 50% průmyslu více. Jakmile východ Evropy bude míti dostatek průmyslu, nebude se musit ani uzavírati, neboť náš průmysl nemůže obstáti proti tamním, levným pracovním silám. (Výkřiky [německy]: Slyšte! - Různé výkřiky.)

Na druhé straně nedostává se nám kolonií, jak je mají Anglie, Francie, Itálie. Dlužno se tudíž obávati, že u nás nezaměstnanost bude míti nejhorší účinky. Domníváte se snad, že stát bude s to, aby trvale snesl množící se podporu v nezaměstnanosti, stát, jehož poplatníci klesají pod tíhou uložených daní? Dělník, který vůči nám, vůči zemědělství smýšlí do jisté míry nepřátelsky, nemůže a nebude to žádati, aby byl neustále podporován jaksi na naše útraty. (Výkřiky sen. Jarolima.) Jak to bude vypadati, pane kolego, až zde budou miliony nezaměstnaných! (Výkřiky sen. Jarolima a seti. Schwammbergera.) Tedy stále se jen nashromáždil jí peníze! Zajisté: peníze, které jsme obdrželi během války, šly na vrub naší podstaty a jsou dnes desetkrát spotřebovány. Uznávám plně, že také my bereme podpory, že se jich nejen domáháme, přímo je vyžadujeme. Ale naše podpory jsou produktivní, podpora v nezaměstnanosti je zcela neproduktivní povahy.

Žádáme podporu při živelních pohromách, ale platíme si ji sami. Neboť podle daňové reformy platíme nyní vedle pozemkové daně obnos 75% úhrnné daně do tohoto fondu pro podporu při živelních pohromách. Dostáváme subvence při vodovodech, elektrisaci, ale teprve pak. když všechna města a průmyslová místa tato užitečná zařízení již dávno mají, a víme. jak to v poslední době chodí v našem státě, že ten. kdo s takovým-zařízením přichází později, dostává stále menší a menší subvenci. (Sen. Lom [německy]: U meliorací si také nemůžete stěžovati!) Dobře, že mne upozorňujete, pane kolego. Dostáváme také podpory na meliorace, ale stát při tom dělá nejlepší obchod, neboť meliorované plochy jsou mnohem výše zdaněny a na druhé straně větší výnos podléhá také větším dávkám, kdežto podpora v nezaměstnanosti je nejen úplně neproduktivní, ale - nezmínil jsem se nikdy o starším dělníku - ale u mladého dělníka působí škodlivě na jeho mravní život. Tato mládež vychovává se na místo ke snaživosti, k píli a práci, přímo k lenosti a lenost je počátkem všeho zla. (Sen. Löw [německy]: Ale dělník si uběhá nohy a nemůže nalézti žádnou práci!) K nám nepřijdou za žádných okolností, chtějí jen raděj bráti peníze. (Sen. Löw [německy]: Všechny vaše dcery jsou u nás v Karlových Varech zaměstnány a doma nemáte žádné dělníky!) U nás na horách něco takového nenajdeme, tam má každý sedlák své děti také doma.

Následkem vzájemných úmluv jsme nuceni, chceme-li dosíci jen trochu uspokojivých cel, zasazovati se o tuto předlohu. Nemůžeme a nemohli jsme však opomenouti toho, abychom zde neprojevili své vážné pochybnosti.

Chci se dotknouti vývodů kolegy Reyzla. Horšil se nad tím, že jsme neschválili bez junctim podporu v nezaměstnanosti, ale musíte přece uvážiti, že je to povinností našeho sebezachování; když ctěte o tom, jak se rolnictvo v posledních letech zde tak velice zadlužilo, pak musíme se přece za všech okolností snažiti, abychom pro rolnictvo něčeho dosáhli a takovou důvěru k vám, že v témže okamžiku, kdy my povolíme vaše požadavky, vy beze všeho také povolíte naše požadavky, tu my nemáme. Uznáváme beze všeho, že kolega Reyzl jednal ještě umírněně. Ale jinakým způsobem vyjádřil se mluvčí křesťansko-sociální strany v rozpočtovém výboru, pan kolega Hilgenreiner. Prohlásil, že oddalujeme podporu v nezaměstnanosti, abychom pro rolnictvo vykonávali nátlak - užil tohoto slova - abychom, vymohli lepší dobytčí cla. Předseda křesťansko-sociální strany sám to byl, který užil tohoto nevlídného slova, oné strany, která odedávna pomýšlela na to, aby právě malé rolníky získala pro sebe, ty malé rolníky, jejichž existence výhradně závisí od lepšího zužitkování dobytka a výrobků, které souvisejí s chovem jeho. Že tato výroba jest jedinou věcí, která malorolníkům pomůže (Hluk. - Různé výkřiky.) a že většinu dobytka ve státě pěstuje malorolník, je statisticky více nežli prokázáno.

Vydíráním je tedy, když největší chudáci se domáhají něčeho pro sebe, jejichž úděl jim nezávidí ani nejnepatrnější tovární dělník na horách, pro něž není nemocenských pokladen, kteří ani při nejvážnější nemoci si nemohou dovoliti lékaře, kteří pro své stáří nejsou zabezpečeni ani sociálním pojištěním ani péčí o přestárlé, kteří nejméně mohou pomýšleti na to, aby si pro své stáří dali na svém malém majetku upsati výměnek. Také po dlouhé zimní měsíce je takový sedlák bez výdělku, je takřka o žebrácké holi, alespoň tak, jako každý nezaměstnaný tovární dělník; ale aby ve svých nejsmělejších snech pomýšlel na nějakou podporu pro neblahé dny, toho by se neodvážil; ale že se někdo chystá k tomu, aby křesťansko-sociální strana malé rolníky přímo zničila, tím že teprve před několika týdny podána byla osnova zákona, ve které jediný denní výdělek malorolníka, mléko, byl prohlášen za méněcenný a bezcenný, a že někdo dnes označuje za vydírání, jestliže zákon, o dobytčích clech, který má býti přijat, zadrží jeho zničení, jež by bez tohoto zákona byla jisté, to chceme míti přibito na pranýř. Je příkazem nejen spravedlnosti, nýbrž lidskosti a pravé křesťanské lásky k bližnímu, zasazovati se ze všech sil o malého rolníka.

Nikoli vydírání, nýbrž Věrné plnění povinností pro naše malorolníky, naše domkáře, to bylo, co nás nutilo zadržeti projednávání předloženého zákona o gentském systému tak dlouho, až v poslanecké sněmovně zabezpečena byla dobytčí cla. Kdo je příčinou toho, že došlo k takovéto katastrofě v zemědělství? Nedostatečná cla z r. 1926, kterou nám křesťanské strany cestou kompromisu s kongruou milostivě povolily. (Výkřiky sen. Löwa.) Nám by nebylo napadlo prováděti tehda nějaký nátlak, poněvadž nám nedostatečné platy nižšího duchovenstva šly při nejmenším právě tak k srdci. Zločin na dělnictvu jsme prý spáchali podle kolegy prof. Hilgenreinera. Desetkráte větší zločin na malorolnících, kterému jsme zabránili tím, že jsme dobytčí cla a gentský systém cestou kompromisu sloučili, myslíte že můžete ospravedlniti lehkověrnosíí selského obyvatelstva, blahostnými slovy. Že takovéto silné výrazy proti nám - vzniklé následkem špatné nálady, že jste nenalezli milosti býti přijatu do vlády, na čemž naprosto nemáme viny - nepřispívají k tomu, aby se docílilo úplné shody v německém táboře, jest jasno. Vina není na nás, nýbrž výhradně na vaší straně. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan kol. Stránský.

Sen. Stránský: Jednak je nutno se diviti tomu, kterak tady perete se o ohlodanou kost, na které není ani kousek masa, jen proto se o ni perete, abyste ji snáze dělnictvu vnutili, aby dělnictvo potom strávilo tuto kosí lehčeji, abyste mu mohli říci: Dělníci, my jsme vám přinesli velkou oběť, my jsme se tam rvali opravdu za tyto věci, a domníváte se, že dělníci vám budou věřit. Tedy sehraná úloha, kterou zde děláte. A myslím, že je dělnictvu velmi dobře známa.

Myslím, že by bylo lépe, kdybyste ten drahný čas, který zde věnujete k projednávání o tomto panchartu, raději věnovali k projednávání opravdu o účelnosti zaměstnání dělnictva, ke kterémužto zaměstnání zajisté i v tomto státě je prostředků dosti, ovšem že prostředky tyto jsou pro vás snad příliš zadány, nechcete donutiti ty, které byste donutiti měli, ty, kteří dělníky vyhazovali za vrata továren, aby se o tyto dělníky starali.

Ono je pohodlnější pro vás nežli bojovati za existence dělníků přinášeti jim pouze všelijaké otřepané věci, které pro dělníka nic neznamenají. Předložení vašeho návrhu novelisace zákona o podporách v nezaměstnanosti dostává se do celého dalšího stadia velký sociální zápas, po několik měsíců již bouřící, zápas v otázce, která je otázkou bytí a nebytí, života a smrti statisíců dělníků a která je dnes nejaktivnější sociální otázkou celé dělnické třídy. To chceme v prvé řadě zdůrazniti. Boj o materielní existenci, boj proti nezaměstnanosti, otázka řádné podpory v nezaměstnání jest otázkou celé dělnické třídy, všeho pracujícího obyvatelstva, nyní nejdůležitějším sociálním problémem třídního boje a nejvýznačnějším elementem revolučního vření, revolučního hnutí proletariátu.

A proč? Poněvadž poměry, jež nezaměstnanost vyvolávají, týkají se celé struktury společenského řádu, ohrožují a působí na existenci celé dělnické třídy a mohou zítra učiniti otázku chleba, záchrany života, otázkou existence dalších statisíců dělníků.

Otázku nezaměstnanosti a podpory v nezaměstnání učinila tak akutní sociální otázkou hospodářská krise. jež se rozvíjí a rychlým tempem narůstá. I buržoasie a sociálfašisté přiznávají hospodářskou krisi. Co však říkají? Z čeho hospodářská krise vyplývá, čeho je dokladem, co znamená a k čemu povede? Neříkají, že hospodářská krise, totiž to, že se omezuje a zastavuje výroba, že se zavírají továrny, že se práce omezuje a obchod ustává, že roste počet insolvencí, že se otřásá měna, že se statisíce dělníků vyhazují na dlažbu, což se nazývá hospodářskou krisí a přináší tak strašlivé bědy dělnické třídě, je důsledkem existence kapitalistického řádu, důsledkem toho, že výrobní prostředky jsou v rukou, ve vlastnictví malé hrstky vydřiduchů, hnaných k výrobě ne ohledy na potřeby lidstva, nýbrž jen touhou po zisku, vyrábějících pro trh, pro zisk. A tato honba za kapitalistickým ziskem vlastníků výrobních prostředků, výroba pro trh, vylučuje jakoukoli plánovitost a organisaci hospodářství, vyvolává anarchii, zostřuje anarchii a vyvolává krisi v dnešním období imperialismu, čím více se soustřeďují výrobní prostředky v rukou menší hrstky kapitalistů.

Zostřený konkurenční boj o trhy, prameny surovin a lacinou pracovní sílu, o uložení kapitálu v měřítku vnitrostátním a mezinárodním, vede k tomu, že za těchto poměrů anarchie nastává náhle a nečekaně ochrnutí výroby, že život v továrnách ustává, závody se zavírají, práce se omezuje a statisíce, miliony lidí se ocitá na dlažbě, nemajíce co jíst, čím se šatit, zatím co řady továren jsou plny zboží, jídla, šatstva a zatím co zásoby jsou uměle nižší, aby se trh uvolnil, nabídka zmenšila a vysoké ceny a kapitalistické profity udržely.

Toto vše o příčinách a podstatě nynější hospodářské kříse neříkají ani buržoové, ani sociálfašisté dělnictvu a nemohou říkati, poněvadž by to znamenalo říkati dělnictvu, že vinníkem jeho bídy je kapitalismus, poněvadž by to znamenalo říkati dělnictvu, aby kapitalismus odstranilo a nastolilo lepší pořádek, který by vylučoval ochromení výroby a hospodářského života a který by vylučoval zbídačování, hlad a nouzi pracujících mas při přeplnění skladů zásobami.

Jestliže to však neříkají kapitalisté a sociálfašisté, kteří mají nejživotnější zájem na udržení kapitalismu a kteří líčí krisi tak, aby masy pracujících zůstaly stále povolnými a trpělivými, aby se staly objektem marných pokusů o záchranu kapitalismu, říkáme to dělnictvu s tím větším zanícením my, kteří stojíme v neúprosném boji proti kapitalismu a usilujeme o jeho zničení a osvobození proletariátu.

O hospodářské krisi říkáme dělnictvu, že vyplynula z anarchie, která vládne v celém světovém kapitalistickém systému, kterou kapitalismus není schopen překonati, poněvadž je podstatou kapitalismu, je okolností, že výrobní prostředky jsou v kapitalistických zemích v rukou malé hrstky ziskulačných kapitalistů, ženoucích se za ziskem, nebo-li kapitalismus sám. Ze základního rozporu, že totiž práce je zespolečenštěna a vlastnictví výrobních prostředků soukromé, ze základního rozporu mezi kapitalistickými výrobními poměry a jeho výrobními silami, vyplývá ta anarchie, která se projevuje v tom, že za vlády finančního kapitálu kapitalisté a kapitalistické státy se mezi sebou rvou o trhy a suroviny, o překot vyrábí, předstihují se levnou nabídkou, vzájemně se ničí. poškozují, zoufale se brání zničení, aby v daném okamžiku byl celý hospodářský život ochromen. Tato anarchie vede v daném případě momentně k ochromení celého hospodářského života v mezinárodním životě. V takovém okamžiku se nyní nalézáme. Kapitalismus zažil během svého vývoje již mnoho hospodářských krisi před válkou. Co však znamená nynější hospodářská krise, čím se liší? Liší se právě tím, že je to po válce světové, která sama byla výrazem nejvýš zostřené kříse a otřásla do základu budovou světového kapitalismu a vyvolala všeobecný rozvrat v kapitalistickém systému, která nejen že neřešila imperialistické rozpory v kapitalismu, v otázce trhu a zdrojů surovin, nýbrž naopak zostřila je, zkomplikovala poměry vytvořením nových států, rozkouskováním velkých území - kolonie - která zostřila i vnitřní rozpory kapitalismu, hospodářský, politický i sociální konkurenční boj mezi kapitalistickými skupinami uvnitř - zostření agrárního problému, zostření nacionálního útlaku, zostření třídních rozporů - a vyvolala mohutný rozvrat sociální provalivši se po válce v revoluční vlně proletariátu a rolnictva. My leninští komunisté jsme toho názoru, že v imperialistickém období svého vývoje, v období monopolistických finančních forem, v období kapitálu není kapitalismus vůbec již schopen dalšího rozvoje, který by znamenal zisk pro lidskou společnost, který by zajišťoval lidstvu existenci a pokojné soužití, nýbrž že kapitalismus v tomto období již hnije, že nastává jeho konec a období jeho rozvratu. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.)

My komunisté jsme toho názoru, že od světové války nastala všeobecná krise kapitalismu, neschopnost dalšího rozvoje kapitalismu, projevují se v krajním zostření všech vnějších i vnitřních rozporů, které kapitalism ohrožují a které kapitalism není schopen řešiti a odstraniti, a že nastává období sociální revoluce. Naproti tomuto našemu názoru vytvořila a postavila buržoasie a hlavně sociální demokracie, která přešla do táboru buržoasie a má zájem na udržení kapitalismu, jinou perspektivu a theorii i politiku. Popírala, že by se kapitalism nemohl dále rozvíjeti a byl na konci svých sil, tvrdila, že kapitalism má v sobě síly ještě i k dalšímu dlouhému rozvoji a že má v sobě docela sílu k velkému rozmachu, k velkému rozkvětu a prosperitě a že o revoluci nelze na dobu 50-100 let mluviti. Opírala se při svém tvrzení o skutečnost, že se kapitalismu na úkor zbídačení dělnictva a za aktivní pomoci sociálních demokratů, to znamená zrady v dělnických řadách, podařilo zrestaurovati a upevniti rozvrácený výrobní aparát a přivésti kapacitu výrobního aparátu nejen na předválečnou úroveň, ale překonati ji. Toto období, v němž se kapitalismu podařilo překonati částečně hospodářský a sociální rozvrat, nazýváme my komunisté obdobím částečné stabilisace. Tvrdili jsme však, že to je stabilisace vratká, která se brzy zhroutí a zvrátí v ještě větší rozvrat hospodářský a politický i sociální, poněvadž rozpory vnější i vnitřní v kapitalismu se nezmírnily, nýbrž naopak se zostřují. Dokazovali jsme to: Co znamená na příklad racionalisace, jaké měla následky sociálně-politické, které vedly ke zvýšení výroby? Sociální demokrati a buržoasie vydávala racionalisaci za doklad životaschopnosti kapitalismu, tvrdili a tvrdí, že kapitalistická racionalisace povede ke zvýšení výroby, k hospodářskému rozkvětu, ku prosperitě, ke zvýšení blahobytu, k vyšším mzdám, dávali při tom za příklad Spojené státy severoamerické.

Co však přivodila racionalisace? Výroba stoupala na účet strašlivě zbídačeného proletariátu. vyráběly se obrovské masy výrobků, továrny chrlily ve všech zemích levné zboží, ale znamenalo to zajištění hospodářského rozkvětu kapitalismu, jeho životaschopnost? Nikoliv. Na čas byla sice konjunktura, ale musil přijíti pokles a krach této konjunktury, poněvadž výroba nabyla sice obrovských rozměrů, šířila se. ale nešířily se trhy, které by použily zboží, naopak úžily se, vyráběly se masy levného zboží, ale nedostalo se na cizí trh, poněvadž zostřený konkurenční boj na světových trzích vedl k tomu, že kapitalistické státy se bránily zrušení celních šraňků a dovozu cizího zboží. Zostřený konkurenční boj a zvýšení celních šraňků cizími státy přivodilo na př. depresi a krisi v řadě průmyslových odvětví, na př. ti nás v textilu, v cukru. Na snížení mezinárodního trhu působila také mezinárodní agrární krise. která také uvnitř kapitalistických států působí jako zákeřný činitel v týle kapitalismu a zostřuje jeho kritickou hospodářskou situaci. Racionalisace nepřivodila tedy prosperitu kapitalismu, nýbrž zostřila vnější i vnitřní rozpory kapitalismu a vedla k hospodářským depresím, ochrnutí hospodářského života. Sociální důsledky racionalisace nevedly k levnému zboží na vnitřním i zahraničním trhu, na vnitřním proto ne, že kartely mají cenový diktát, a cizí trh také nedostal levného zboží pro vývozní celní šraňky a při tom dumping - snížená koupěschopnost, zostření konkurenčních bojů mění kapitalistické skupiny. A mzdy? Reálně nižší úroveň životní stlačena zostřeným vykořisťováním. Rozbita i další teorie sociálfašistu, kteří tvrdili, že kapitalismus vedle množství výroby spěje k překonání svých vnějších a vnitřních rozporů, že překoná anarchii, že se organisuje tvořením kartelů a trustů - Hilfferdingova teorie - vylučuje konkurenci vnitřní a její následky a zmírňuje konkurenci mezinárodní - mezinárodní kartely. Tato teorie rozbita na padrť. Vnitřní konkurence se zostřuje při kartelech na vyšší stupeň - Ford, General Motors, Živnobanka, Anglobanka atd. - Je prý to zdravá konkurence. Jak je zdravá, ukazuje bursa. Zostřuje se boj v táboře kapitálu o vliv na politiku, daně, celní hospodářství. Konkurence se zostřuje do krajnosti - celní příměří - a vede k hospodářským depresím.

Sociální demokraté tvrdili, že kapitalismus se demokratisuje, ťpřibíráním soc. demokratů do správ výrobyŤ, že se stává výrobci záležitostí veřejného zájmu. Státně-kapitalistické tendence, prorokování sociálního míru, podpora konkurence a krach. Prostě: všechny teorie o životaschopnosti a překonání rozporu kapitalismu, p zajištění jeho existence, o jeho rozkvětu jsou rozbity. Všeobecná krise, postupující rozklad, rozvrat kapitalismu pokračuje a projevuje se nyní v mezinárodní hospodářské krisi, která má své ohnisko ve Spojených státech severoamerických. Pohádky o americké prosperitě, fantasie o amerikanisaci projevují se v poklesu výroby, v poklesu cen. v poklesu kursů, ve vzrůstu insolvencí, v ohrožení měny, v masovém růstu nezaměstnanosti. Mezinárodní rozsah hospodářské krise dokazuje, jak se kapitalistický systém v celém světě řítí do záhuby; nejdrastičtější projev kapitalistické krise a činitel rozkladu kapitalismu je nezaměstnanost. Přes 20 mil. nezaměstnaných! Důkaz, jaké strašlivé jsou poměry dělnické třídy za rozvrátil kapitalismu. 20 milionů lidí bez chleba. Pro 20 milionů lidí není práce; kapitalismus nemůže vykořisťovat, i když se nabízejí pracovati za kůrku chleba. Deset milionů částečně pracujících. Nezaměstnanost je trvalým zjevem - v Anglii, Německu, Československu. Hospodářská krise je v Československu velikým vykřičníkem. Československá republika líčena jest jako stát, kde má kapitalismus zajištěnou skvělou budoucnost, možnost velikého rozkvětu, přírodní bohatství, vyspělý průmysl, inteligentní dělnictvo. zabezpečení míru, který je takřka imunní vůči vlivům kapitalistické zkázy, dělnictvo sváděno, aby obětavě pracovalo na konsolidaci, na vybudování kapitalistického hospodářství; při podpoře exportu, fedrováním imperialistických snah slibována prosperita, vysoké mzdy, extraprofity. Ještě ve volbách podvody atd. - Sociálfašistů - slibovali řešení hospodářských problémů, s tváří, že má býti blahobyt obyvatelstva zvýšen - věděli však dobře, že to s hospodářskou konjunkturou Ťsmrdí a že se blíží ostrá hospodářská krise. - Byla již krise v textilu, cukrovarnictví, stavebním průmyslu a zemědělská krise. - Vlna světové hospodářské krise zasáhla i Československo a vystupňovala hospodářskou depresi, rozvířila částečnou krisi ve všeobecnou hospodářskou krisi, zostřovanou zemědělskou krisi. Dnes Československo se zmítá v křečích (z důvodů vnějších i vnitřních rozporů), všeobecná hospodářská krise znamená pokles výroby, zavírání továren, omezování práce, ochromení obchodu; přes 200.000 dělníků uvrženo za vrata továren a nové tisíce dělníků očekává úplné zavírání továren. Pracuje se omezeně. Pro čtvrt milionu dělníků, živitelů rodin, nemá Čsl. kapitalismus práci. Statisíce dělníků pracuje pár cínů v týdnu a nosí domů rodinám polovic hladové mzdy. Hospodářská krise rozlévá i v Československu do nejširších pracujících mas strašlivou bídu a hlad. Vláda necelí nezaměstnanosti, nýbrž stupňuje ji racionalisací, koncentrací, zdokonalováním racionalisačního vykořisťování, snížením mezd, což týká se všech otázek proletariátu. Kdo je vyhazován za vrata továren? Starší dělníci, živitelé rodin. Racionalisace, diskvalifikace zavinující jejich vyřazování z výrobního procesu. Jejich údělem je strašlivá nouze, bída a hlad. Dělnictvo zbídačeno bylo do vysokého stupně již dosavadními poměry - racionalisací, drahotou, ochranou nájemníků, daněmi atd. -. Ztráta zaměstnání znamená existenční katastrofu, hlad. bídu. vyhlídku na smrt hladem a zoufalství. Proč? Poněvadž v Československé republice platí takový systém podpory v nezaměstnání, který ponechává 70% nezaměstnaných s jejich rodinami bez podpory, na pospas smrti hladem. Je to prokletý gentský systém, jehož platnost chcete prodloužiti a jeho hanebné, bídné zásady potvrditi. Platnost tohoto hanebného gentského systému přinesla již strašlivé clilo. Ukázkou toho jsou zjevy ve zprostředkovatelnách práce, noclehárnách a ohřívárnách, nevyléčitelná bída, zoufalství, smrt hladem a zoufalstvím. Československá republika z návodu sociální demokracie řešila otázku, co má dělat dělník se svou rodinou, je-li vyhozen z práce na dlažbu, docela cynicky, otevřeně zákonem tak, aby zdechl hlady, aby se šel utopit nebo oběsit a děti aby také utopil. Dělníka, který se tomuto strašlivému rozsudku brání a vzpírá, poučí policisté pendrekem a četníci ranou kolby, že pro nezaměstnaného dělníka v Československé republice není jiného údělu, než smrt hladem, a že se tomuto rozsudku musí podrobiti po dobrém nebo po zlém. My vám zde jménem nezaměstnaného a všeho dělnictva říkáme, že jste bezcitní, že jste vehnali do náruče smrti již sta dělníků, že jste zavinili již v desetitisících dělnických rodin strašlivou bídu. že desetitisíce rodin vyhladovujete. že zabíjíte děti dělníků a doháníte lidi k šílenství a zoufalství. Vaši bezcitnost proklínají statisíce hladovějících nezaměstnaných dělníků. Váš gentský systém podpory v nezaměstnání proklíná všechno dělnictvo, a jestliže se jej odvažujete - při vší té bídě, zaviněné tímto systémem ve statisících rodin - prodloužiti a utužiti, pak vám zde prohlašujeme, že dělnictvo přijímá váš cynismus jako nejprovokativnější výsměch své bídy a jako cynickou odpověď na zoufalé volání po chlebě a po zrušení gentského systému. Nikdy jsme my komunisté nevyjadřovali tak bezvýhradně a absolutně vůli naprosté většiny dělnictva jako nyní, když zde žádáme, aby tento hanebný systém byl zrušen. Ani jediný poctivý dělník se nevysloví pro zachování gentského systému, dáte-li mezi dělníky o něm hlasovat. Odhlasováním vaší novely zákona o podporách v nezaměstnanosti bude, tak jako v parlamentě, dokonán opětně jeden zločin na dělnictvu, uvržením do bídy a hladu. To, je důsledek kapitalistického hospodářství a kapitalistické racionalisace. Tímto zákonem bude vražena opět jedna dýka do těla dělnictva, které bojuje proti vražedné racionalisaci, proti nezaměstnanosti, proti gentskému systému a za státní podporu ve výši poslední mzdy, kterou mělo v zaměstnání.

Co znamená dále váš gentský systém? Máme-li dnes v Československu již přes 200.000 nezaměstnaných - a budeme-li se chtíti opravdu do podrobná otázkou nezaměstnanosti zabývati, můžeme směle říci, že máme Československu již přes 300.000 dělníků bez zaměstnání - tedy vy tímto vaším gentským systémem budete chtíti utlumiti bídu jen u 30% organisovaných dělníků z 300.000, kdežto ostatních 70% dělníků, kteří mají opravdu veliké zásluhy, větší zásluhy než kdo jiný o tento stát, je vůbec odsouzeno zmírati na ulici hlady. A ani se nezardíte při tom, když se chvástáte, jakými jste dělnickými zástupci, když ve volbách se dělníkům snažíte namluviti, že zastupujete jejich zájmy, zatím však ty, kteří vám odevzdávají hlasy, kteří vám pomáhají ke žlabům, ty, kteří vám uvěří, v zárodku tady zrazujete, v zárodku jim vrážíte dýku do zad.

Co chcete dále s vaším gentským systémem? Úplné zfašisování odborových organisací! A proč? Poněvadž vy jako přímí zástupci kapitalistického systému musíte přece míti největší zájem o to, aby tento systém co možná nejdéle trval. A proto každou poruchu, kterou tento systém utrpí, snažíte se zacelovati. A zejména v tomto případě, kdy krise kapitalistického hospodářství dostupuje kulminačního bodu, kdy kapitalistický systém se již v celé hloubce svých základů otřásá, znovu snažíte se tento systém upevňovati. Každý hospodářský boj, který vzniká z této hospodářské krise, snažíte se v zárodku udusiti. Nespokojenost dělnictva krotíte kriminály, bajonety a pendreky. Ovšem v kapitalistickém státě není pro dělníky nic jiného než to. že za veškerou dřinu a práci pro tento kapitalistický stát dostanou skvělou odměnu v kriminálech, bodácích a pendrecích.

Chcete učiniti odborové organisace nástrojem války. Dobře víte, že tato krise kapitalistického hospodářství nikam jinam nemůže vésti, než k velikému světovému vraždění. A vy zajisté také velmi dobře víte, proti komu to světové vraždění má býti namířeno. Víte, že má býti namířeno proti ruskému proletariátu, který svým 5letým plánem kroutí chřtán kapitalistickému systému a právě proto, že kroutí chřtán kapitalistickému systému, vy majíce zájem na tom, aby tento kapitalistický systém byl zachráněn, osnujete, přímo umlouváte společně s kapitalisty, imperialisty světovými válku proti tomuto Rusku.

Chcete učiniti odborové organisace vasalem kapitalistického vykořisťování. Jestliže již dnes vaše dělnické organisace, jak vy jim nadáváte - jsou v nich ovšem i poctiví dělníci, ale, bohužel, nedovedou chápati tu zradu, kterou na nich pášete, poněvadž jste je vychovali v příliš tupé a přísné disciplině, vychovali jste je přísněji nežli vojáka, takže se vám neodvažují říci plnou pravdu do očí - přímo páší zločiny již v počátcích tohoto kapitalistického rozkladu, pak pochopitelně, že organisací tohoto důvěřivého dělnictva chcete použíti k tomu. aby ta část dělnictva. která jasně vidí tu perspektivu, kam je pracující třída vehnána, byla vaším vlastním lidem ubíjena. Vy tedy organisujete dělnictvo pro bratrovražedný boj, organisujete dělnictvo ne proti kapitálu, ale dělnictvo proti sobě.