Všetky posavadne interpelácie, vládny návrh zákona, interpelácia soc. dem. klubu zo dňa 18./2. 1929 a vládna odpoveď na túto, dostatočne svedčia o vecnosti a aktualite, resp. súrnosti našich dôvodov. Na dvoch anketách, usporiadaných min. školstva a národnej osvety v júni 1920 bolo ujednané, že lesnícka akadémia prekladá sa zo štátnych dôvodov z Banskej Štiavnice do Prahy pod podmienkou, že v r. 1921/22 bude na Slovensku zriadená Vysoká lesnícka škola, buď. ako samostatná, alebo ako súčiastka novosriaďenej slovenskej techniky. Pán minister bol by iste úprimnejší, keby doznal, že je nemožný proti tlaku a preto riešenie posunuje nástupcovi svojmu.

Preto čo najrozhodnejšie žiadam:

1. aby návrh zákona o slov. technike v znení p. dr Hodžu bol parlamentu čo najbližšie podaný k uzákoneniu.

2. Aby do rozpočtu na r. 1931 bola pojatá položka dostatočne vysoká na stavbu alebo aspoň na prípravné práce pre stavbu slovenskej techniky.

Vláda Čechov a Nemcov je morálne viazaná, aby Slovákom neodopierala žiadnych im patriacich práv a splnila sľuby v otázke slovenskej techniky dané. Ináč je veľké nebezpečenstvo, že občianstvo zvlášť na vzdialenom Slovensku ztratí dôveru v slovo vlády a jej reprezentantov. Nedôvera je však neúnavným červiakom na podrývaní štátnej budovy. Preto že tohoto najväčšieho nebezpečenstva je každý vedomý, je nevyhnuteľné čo najrýchlejšie napraviť, čo sa posiaľ zkazilo a zameškalo. Začnite už konečne s racionálnym hospodárením na Slovensku a sriadte hneď Slovenská techniku. Sú to rozumové dôvody a právne záväzky. Žiada o to celé Slovensko a zvlášť celá mladá generácia a preto nehrajte si s ohňom, lebo odpovednosť je veľká.

Plánovité rešenie hospodárskych a sociálnych kríz a s tým spojenej nezamestnanosti s ohľadom na Slovensko a na celú republiku nutne musí vychádzať od sriadenia slovenskej techniky na Slovensku.

Za tento návrh zákona slovenská ľudová strana hlasuje z dôvodov, že je to zákon na ochranu najchudobnejšej vrstvy národa. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Dospíváme dnes k projednání zákona, kterému se stavěly v cestu určité potíže. Těchto potíží dlužno litovati. Dlužno litovati toho, že na jisté straně nebylo porozumění pro tento zákon a že se dokonce stal pokus použíti ho jako předmětu výměny, ba přímo vykonávati jím nátlak. Zapomíná se, že se v Československu vládlo 4 roky proti dělnictvu, že za 4 léta přijato bylo sice množství zákonů, které však většinou směřovaly proti dělnické třídě a proti konsumentům. Nyní projednává se zákon, který je skutečně v zájmu nejchudších lidí veškerého obyvatelstva, nezaměstnaných, a nyní vidíme, že na měšťácké straně nebyl nikde názor, že tento zákon je nutností, že musí býti přijat bez ohledu k jiným předlohám.

Jak se má věc ve skutečnosti? Měšťácké listy vychloubají se tak rády, zejména při příležitostech, které nás v očích ciziny mají líčiti jako moderní sociální stát, tím, že sociální péče stojí u nás na veliké výši a že kráčíme v čele. Můj přítel ve straně posl. Roscher mluvil o tom ve své řeči v parlamentě obšírně a prokázal ciferně, že Československo ze všech států, které zavedly podporu v nezaměstnanosti na základě pojištění proti nezaměstnanosti anebo podpory se strany organisací. stálo na posledním místě, pokud jde o obnos, jenž připadá na jednoho obyvatele. Tak jdou Německo. Anglie. Rakousko. Polsko, Dánsko. Holandsko i Švýcarsko před námi. Všechny tyto státy zařadily do svých rozpočtů pro tyto účely sumy značně vyšší. U nás činiti bude náklad, vypočítaný podle nynějšího stavu nezaměstnanosti, 60 mil. Kč. Srovnáme-li tuto sumu se sumami, které stát před gentským systémem byl nucen vydávati na podpory v nezaměstnanosti, vidíme, že to je jen zlomek těchto obnosů, a chápeme tím méně odpor, který zde byl proti novelisaci zákona. My sociální demokraté netajili jsme se nikdy tím, že gentský systém není konečným cílem péče o nezaměstnané, nýbrž že to může býti jen provisorium, způsobilé jen pro normální doby a nejvýš pro normální krise v kapitalistickém hospodářství; v tom okamžiku však, kdy se krise přiostřuje v takové formě jako dnes, nemůže tento systém stačiti a musí bezpodmínečně ustoupiti jinému systému. Tento systém, který nazýváme gentským systémem, nemůže v tak těžkých kritických dobách, jako jsou dnešní, vystačiti již proto, poněvadž je zcela nemožno, aby organisace mohly nésti břemena, která jim zákon ukládá. Proto je novelisace zákona nutností, nikoli snad jen se stanoviska, že sociální demokraté jsou a spolupůsobí ve vládě, nýbrž celý zákon byl při dnešní krisi již proto nemožným, poněvadž organisace nejsou s to, aby plnily povinnosti, jež jim zákon ukládá. Naší zásadou bylo odedávna, že dělník má právě tak právo na pojištění pro případ nezaměstnanosti jako každý jiný státní občan, a myslím že mohu říci s klidným svědomím, že naše strana neustane dříve, dokud tohoto cíle nebude dosaženo.

Slyšeli jsme při projednávání zákona různé námitky, tak mezi jinými také tu. že podpora v nezaměstnanosti v každé formě není ničím jiným nežli prémií lenosti. Generalisují se zde zcela jednoduše ojedinělé případy a dělnictvo se označuje jako lenivé. Myslím že mohu říci. když tyto výstřelky srovnáme s výstřelky ve všech jiných oborech hospodářství, že právě tyto výstřelky jsou mnohem menší, a velmi řídké jsou případy, kdy by bylo lze prokázati, že se zákona o podpoře v nezaměstnanosti u dělnictva zneužívá. Je také nesmyslem tomu věřiti, poněvadž každý člověk ví, že dělník z podpory v nezaměstnanosti nemůže žíti a se šatiti, takže nejtoužebnějším přáním každého nezaměstnaného jest. aby zase dostal práci.

Organisace namáhají se již po celá léta, aby každý stát uznal právo dělníka na státní podporu v nezaměstnanosti Jestliže jsme se svého času spokojili systémem, který nazýváme gentským systémem, stalo se tak jen v předpokladu, že to je první krok, který nás přibližuje a přiblížiti musí k tomuto cíli a že bezpodmínečné dlužno na této zásadě budovati dále, až dosáhneme cíle, kterého se domáháme, to jest povinného pojištění proti nezaměstnanosti. Proslýchá se, hlavně na měšťácké straně, že podpora v nezaměstnanosti je zařízení, které časem má zmizeti, v domnění, že lze zase zavésti takový stav jako před válkou, kdy dělníci v době nezaměstnanosti byli vydáni největší bídě, a nepomýšlí se při tom na jednu věc, že i kapitalistický hospodářský řád musí se přizpůsobiti vývoji, rovnejte přece jen, jak to vypadalo asi před 30 lety! Velmi zřídka viděli jsme někde akciovou společnost, hlavně byli soukromí vlastníci podnikateli v závodech, kde z části byly patriarchální poměry s příliš dlouhou dobou pracovní. Akciové společnosti, trusty a koncerny, jako dnes na základě kapitalistického hospodářského řádu, byly vzácností. Panuje domněnka, ačkoli dnes máme poměry, kde se jednotlivý podnikatel nemůže udržeti, kde všechno přechází na společnosti, ať to jsou koncerny, akciové společnosti nebo trusty, že vyloučiti lze dělnickou třídu z těchto pokroků, že přes racionalisaci a zvýšenou produkci lze dělnictvo udržeti v poměrech jako před 30 lety. Zde zeje rozpor, a myslím, že mohu klidně říci. že pánové a strany, které se to domnívají, oddávají se falešným nadějím, že by ještě jednou mohlo býti tak, aby se, dělnická třída spokojila s poměry jako před válkou. Tito pánové se mýlí, neboť nepočítají s vysokým stupněm kultury dnešního dělnictva.

Vzal jsem si tyto dny do rukou zprávu Národní banky za měsíc květen. Z této zprávy lze vyčísti zcela zajímavá data. Tak vidíme, že v březnu 1930 bylo zaznamenati vzrůst nezaměstnanosti, ačkoli v březnu všech předcházejících let bylo pozorovati pokles cifry nezaměstnanosti. V březnu počínají sezónní práce a stavební ruch, obyčejně zaznamenává se v. březnu pokles počtu nezaměstnaných, dnes máme naproti tomu vzrůst, což zajisté je znamením krajně těžké hospodářské krise. Ještě několik cifer. V březnu loňského roku 1929 hlásilo se 49.700 nezaměstnaných o práci, letos naproti tomu 88.000. To je nejvyšší cifra od roku 1924. Nejvyšší byla tato cifra roku 1927, totiž 71.000, takže letos počtem 88.000 tato cifra jest již předstižena. Co se týče nezaměstnaných, kteří berou podporu od organisací, bylo jich roku 1929 30.526, letos roku 1930 však již 58.000. To ovšem daleko nejsou, všichni nezaměstnaní, kteří tu skutečně jsou. Jestliže se komunisté vždy dovolávají okolnosti, že je tolik neorganisovaných, pak lze jim klidně odpověděti, že mají oni největší vinu na tom, poněvadž oni roztříštili a rozbili organisace. Vina není na nás, nýbrž na pánech komunistech samotných.

Roku 1929 připadlo na 1.000 pracujících 14,8 nezaměstnaných, v březnu 1930 26,2. Podle statistiky Národní banky se počet nezaměstnaných skoro zdvojnásobil. Znamením nadmíru těžké krise, kterou dělnictvo trpí, jsou jak známo v kapitalistických státech konkursy a vyrovnání. Také zde jsou cifry, které shledáváme ve zprávě Národní banky, velice pozoruhodné. Tak vidíme, že oproti dubnu 1929 letos v dubnu cifra konkursů a vyrovnání stoupla o 45 %. tedy skoro o polovinu více nežli roku 1029. Tato krise jeví se také ve statistice o stávkách a výlukách. Kdežto jich v dubnu 1929 bylo 34, máme jich letos 48. Stejně pozoruhodné je hospodářství státu ve statistice o dovozu a vývozu. V březnu 1930 vyvezli jsme o 487 mil. Kč méně, ale dovezli jen o 254 mil. Kč méně, obchodní bilance stala se tudíž poměrně mnohem pasivnější.

A nyní nový zákon. Slyšíme-li agitační řeči komunistů, musili bychom se domnívati, že se sociální demokraté nemohli dopustiti větší podlosti nežli provésti tuto novelisaci gentského systému. Jestliže se nám podařilo tímto zákonem provésti to, že podpora v nezaměstnanosti prodloužena byla z 13 na 26 týdnů, že stát platiti musí nikoli více polovinu, nýbrž tři čtvrtiny podpory, že pro ženaté, kteří jsou jeden rok a pro svobodné, kteří jsou alespoň 5 let členy, státní příspěvek činí čtyřnásobek a nikoli trojnásobek příspěvku organisace, jestliže dále slyšíme, že se ministr zplnomocňuje, aby také svobodným, kteří se musí starati o děti anebo o své rodiče, staré přes 65 roků, poskytoval čtyřnásobný státní příspěvek, jestliže dále v zákoně čteme, že vybavení obdrží dalších 13 týdnů podporu státu v pětinásobné výši, přispívá-li organisace alespoň 40 hal. denně, a že při mimořádné nezaměstnanosti lze nezaměstnaným prominouti také karenční lhůtu v organisacích a že rovněž obdrží podporu, při čemž státní příspěvek činí denně 1.75 až 2.25 Kč podle výše příplatku organisací - pak myslím, že netřeba dáti mnoho na agitaci komunistů. Je štěstím, že dělníci dobře vědí, oč jde, je štěstím (Výkřiky komunistických senátorů.) že vy se svou demagogií již dávno u dělníků nenalézáte sluchu a váš křik vám také z těchto rozpaků nepomůže. Ostatně promluvím ještě o politice komunistů.

Chtěl bych se ještě jen zmíniti, že zákon také stanoví, že se ministr sociální péče zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí a ministrem veřejných prací prováděl také produktivní péči o nezaměstnané.

Zákon působí zpět od 1. května 1930 a průtah, který nastal, působí nepříznivě jen potud, že nezaměstnaní v týdnech od té doby uplynulých nemohli obdržeti podporu v nezaměstnanosti.

Chtěl bych se nyní obrátiti k několika vývodům, které byly proneseny během debaty zde a v rozpočtovém výboru. Pan kolega Janček ze slovenské ludové strany řekl: Každá podpora v nezaměstnanosti je hodnotou, která se jen spotřebuje a která nevyrábí. Je příznačno: jde-li o zákon, ve kterém se dělnictvu má něco málo dostati, pak se vždy pečlivě vyšetřuje, jaký účinek budou tyto peníze míti v hospodářském životě tohoto státu. Ale Hlinkovci se svého času neptali, zdali peníze, kterými na příklad byly sanovány slovenské spořitelny, jsou hodnotou, která se jen spotřebuje a která nevyrábí, a nikdo se také neptá u ostatních subvencí, které stát platí, zdali je to produktivní hodnota: takovéto námitky slyšíme jen tehdy, jde-li o dělníky.

V rozpočtovém výboru došlo k malé příhodě, o které promluviti považuji za nutné. Víte, že zde v senátě, ačkoli tento zákon byl projednán v sociálně-politickém výboru, nedošlo k tomu, aby také rozpočtový výbor tento zákon vyřídil, právě z těch důvodů, o kterých jsem se zmínil v úvodě. Když pak rozpočtový výbor byl svolán ke schůzi se zcela jiným denním pořadem, považoval pan senátor Hilgenreiner za nutné lámati kopí za nezaměstnané. Navrhoval, aby zákon o gentském systému byl dán jako první bod na denní pořad. Ačkoli mu předseda vysvětlil nemožnost takovéhoto postupu, trval pan Hilgenreiner na tom. Při hlasování zůstal osamocen. Na to jsme navrhli, aby na příští den svolána byla schůze rozpočtového výboru k projednání gentského systému. Tento návrh stal se bezpředmětným, poněvadž zpravodaj Pánek prohlásil, že teprve obdržel text zákona, takže nemůže.o tom referovati. Pan kolega Hilgenreiner neměl nic nutnějšího na práci, nežli že ve schůzi ještě napsal zprávu do ťDeutsche PresseŤ, ve které uváděl, že jsme svůj návrh zcela sklíčeně odvolali; že prý jsme si musili dát říci, že koalice ještě není sjednocena. Vidíme, jak křesťanští sociálové obracejí pravdu v opak, právě pan kolega Hilgenreiner, který jistě ví, že zákon působí zpět a že těch několik dnů. ježto senát byl svolán teprve na tento týden, nemění již ničeho na uzákonění. Zdá se, že pan kolega Hilgenreiner, od doby, kdy jeho strana již není ve vládě, má vůbec s péčí o nezaměstnané velice naspěch. Tuto píli, tuto horlivost nebylo na něm nikdy pozorovati, když jeho strana byla po 4 léta ve vládě, tehdy jsme viděli vždy jen opak. že totiž jeho strana velmi horlivě pracovala na zákonech, které se obracely proti dělnictvu.

Kolega Hilgenreiner učinil také v debatě několik výkřiků. A chtěl bych mu odpověděti, abych mu jasně řekl, jak se cítíme. Vytýkal nám. že se necítíme spokojeni, že jsme stísněni, že jsme se do koalice, abych tak řekl, zaběhli. Chtěl bych panu kolegovi Hilgenreinerovi s tohoto místa říci, že se cítíme zcela spokojeni, že víme, co máme v koalici činili a také víme, jak dlouho máme v koalici zůstati: tak dlouho, dokud nám bude možno v koalici něčeho dosáhnouti pro dělnickou třídu. Pan kolega Hilgenreiner nechť si o nás nedělá starosti. Všechny tyto vývody, které při každé příležitosti přednáší o nynější koalici, nejsou ničím jiným nežli závistí toho, jenž sám nemůže seděti v koalici.

Naši milí přátelé na levici, komunisté, kteří se ukazují tak čilými v debatách, když mluví některý sociální demokrat a chtějí ho jako řečníka znemožniti, dnes se dosud nevyjádřili; doufejme, že tak učiní komunistický řečník, který přijde po mně na řadu. jak sděluje moskevská ťPravdaŤ. dostala komunistická strana československá pro svou agitaci v otázce gentského systému citelnou důtku, komunistická strana, která po několika měsících náhle vydala heslo, aby se vedl nejostřejší boj proti gentskému systému, ačkoli pánové ještě několik týdnů před tím šli žebrat k panu ministru sociální péče, aby jejich svazy dostávaly také státní příspěvek, aby mohly vypláceti podporu v nezaměstnanosti. Když jim to proti názoru bývalého ministra Šrámka náš ministr dr Czech povolil, shledali ku podivu najednou, že jsou jejich pokladny prázdné a že tudíž nemohou vypláceti obnosy, které zákon předpisuje. A proto obrátili o 90% a vydáno bylo heslo: Boj proti gentskému systému! (Sen. Langer [německy]: Ten se přece vede!) Ano, ale pane kolego Langere, jste přece špatně informován. Moskva vydala před několika dny nařízení, že musíte sice gentský systém kritisovati. ale že ho musíte použíti. Dožijeme se tudíž v nejbližších dnech skutečnosti, že vaše organisace přijdou žebrat k panu ministru dr Czechovi o státní příspěvek, aby mohly platiti podporu v nezaměstnanosti. Ke konci chtěl bych pronésti ještě několik poznámek o tom, jak se chovají jisté korporace v naší republice k těmto požadavkům dělnictva. Mám před sebou sdělení ústředny obchodních a živnostenských komor a v těchto sděleních shledáváme, že panstvo patří spolu k nejhorším odpůrcům tohoto zákona a shledáváme ... (Hluk komunistických senátorů. - Výkřiky sen. Starka.)... Ale kolego Starku, v nejbližších dnech již uslyšíme, jak obrátí, jak budou žebrati o poskytnutí státního příspěvku. Ústředna obchodních a živnostenských komor projevila v resoluci také své stanovisko ke gentskému systému a zde shledáváme, že ústředna obchodních a živnostenských komor, která se označuje jako bašta reakce, v této zprávě stojí na téže linii jako komunistická strana; tato může si tedy blahopřáti, že má největší reakcionáře republiky jako své soudruhy v boji proti gentskému systému. Poslyšme, co ústředna obchodních a živnostenských komor praví k tomuto zákonu. Stojí tam: ťOrganisace posilují tímto způsobem pomocí příspěvků zaměstnavatelů ve formě daní svůj vliv v sociálním životě. Tím se vykonává také vliv na mzdovou politiku, poněvadž to zmenšuje tlak nezaměstnaných na úroveň mzdy.Ť Zde se jednou otevřeně projevuje mínění zaměstnavatelů, dělníci mají tedy býti vydáni v době krise plnému tlaku nezaměstnaných, kteří projevují ochotu prodati se z nouze za každou cenu. Zde vidíme, pro koho komunistická strana svým odporem proti gentskému systému pracuje. Páni komunisté, mohu vám říci, že my jako socialisté jsme úplně spokojeni s vaší politikou. (Výkřiky komunistických senátorů.) Prohlašuji, že jsme s politikou sociálidiotů úplně spokojeni. Nechť klidně pracují tak dále, tím dříve otevrou se dělníkům oči a přestupy tisíců a tisíců členů vašich organisací do našich organisací v posledních týdnech jsou nám velice vítány a vítáme to, že děláte tak hloupou dělnickou politiku.

Celé reakcionářské smýšlení obchodních a živnostenských komor projevuje se nejlépe v požadavku, aby činnost ministerstva sociální péče byla pod kontrolou ministerstva obchodu. Vidíme zde reakcionářské vlivy, které se chystají podvázati jakékoli sociální zákonodárství. Kdo jsou tito lidé v obchodních a živnostenských komorách? Jsou to příslušníci měšťáckých stran, z valné části také příslušníci německé křesťansko-sociální strany lidové. Kdyby nám nyní tato německá křesťansko-sociální strana lidová svými řečníky chtěla takřka namluviti, jak horlivě se chystá spolupracovati ke zlepšení osudu dělnictva, pak poukazuji jen k tomuto projevu ústředny obchodních a živnostenských komor, a tím se vše uvede na pravou míru.

Prohlašuji, že my sociální demokraté hlasujeme pro zákon, nikoli snad proto, že je dobrý nebo špatný, nýbrž proto, poněvadž tento zákon považujeme za stupeň k dalšímu vybudování pojištění proti nezaměstnanosti a nikoli gentského systému. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kohler.

Sen. Kohler (německy): Dámy a pánové! Po svědomitém prostudování vládní osnovy č. 196 došel jsem k přesvědčení, že tato předloha našemu očekávání málo odpovídá. Neznamená obzvláštní finanční úlevu pro organisace, neznamená však také žádnou vydatnou péči pro nezaměstnané členy. Kolega posl. Kasper snažil se v poslanecké sněmovně dosíci potřebného zlepšení několika paragrafů vládní předlohy, jejichž nutnost obšírně dovodil a na příkladech ukázal. Jeho námaha byla bohužel marná a právě tak marné byly snahy v sociálně-politickém výboru v senátě, aby alespoň zde docíleno bylo nejnutnějších změn. Především chci poukázati ke skutečnosti, že z přechodných ustanovení vzniknou četné spory, jimž by jasným formulováním bylo lze se vyhnouti. Byli bychom rádi uvítali, kdyby v předloze byla vyslovena povinnost podnikatelů, kteří potřebují dělníky, aby to hlásili. Bohužel projevil se zase jednou velmi nepříznivě při této příležitosti vliv svazů podnikatelů. Postrádáme dále v § 4. odst. 4, který jedná o trojím týdenním hlášení u veřejné zprostředkovatelny práce, zrovnoprávnění odborového zprostředkování práce s veřejným zprostředkováním práce. Dlužno poznamenati, že v zemi Moravskoslezské veřejné zprostředkování práce nebylo upraveno ani dřívějším nějakým zemským zákonem, ani jiným zákonem. Z praxe vidíme, že v zemi Moravskoslezské obyčejně okresní města nesou náklad veřejného zprostředkování práce, že jednotlivá obecní zastupitelstva přislíbila sice roční příspěvky, že však následkem zákona o obecních financích tyto příspěvky platiti nemohou a že roční subvence od zemského úřadu práce v Brně jsou velice nepatrné. Tak dostává průmyslové město Šumperk se svým průmyslovým okolím směšnou sumu 5.000 Kč při 14.000 obyvatel, kdežto malému sousednímu městu Zábřehu se povoluje ročně stejný obnos. Také zde musí městská obec nésti polovinu nákladu sama. V okresním městě slezském stává se pravidelně, že zůstávají úředníkům po celé měsíce dlužní plat, poněvadž zde není peněz. Byla by tedy jednotná zákonitá úprava veřejného zprostředkování práce věcí velice naléhavou, kterou by nynější vláda již vzhledem k novelisaci gentského systému neměla pouštěti se zřetele. Dlužno dále velice litovati skutečnosti, že při hlášení nezaměstnaných členu nebylo lze dosíci žádných přiměřených úlev. Projevuji naději, že to bude možno, až vyjde prováděcí nařízení a že se při tom k těmto věcem vezme zřetel. Příklad má objasniti nutnost toho. Svaz odborových organisací německých dělníků má místní skupinu v Leskovci, členové bydlí ve Slezsku a pracují v továrně, která patří firmě Rudolf v Bílčicích. Tato továrna nalézá se na moravském území. Dělníci jsou tedy pojištěni u nemocenské pojišťovny v Moravském Berouně, musí si jako nezaměstnaní v Moravském Berouně u nemocenské pokladny vyžádati potvrzení a ni uší se pak v nejbližším okresním městě Bruntále hlasití u zprostředkovatelny práce. Připomíná se, že z bydliště těchto dělníků není železničního spojení ani do Moravského Berouna, ani do Bruntálu, a že tudíž musí konati pěšky celé hodiny trvající cestu, poněvadž si dělníci z malé podpory nemohou dovoliti auto. Podobné poměry máme v Orlických horách, kde na celé hodiny cesty není železničního spojení. Bylo by jen aktem spravedlnosti, kdyby se našemu požadavku v této příčině úplně vyhovělo a kdyby zjednány byly potřebné úlevy.

Další vadu této vládní předlohy spatřujeme v tom, že podle § l zákona mají nárok na státní příspěvek jen takoví Členové, kteří podléhají nemocenskému pojištění. Ježto při reformě zákona o sociálním pojištění podle zákona ze dne 8. listopadu 1928 č. 184 skupina domáckých dělníků byla vyloučena, pozbývají příslušníci těchto skupin povolání nároku na státní příspěvek. Existuje cele množství lidí v t. zv. mzdové živnosti, které vlastně nelze považovati za živnostníky, poněvadž pracují na účet podnikatele, a také tito nemají možnosti, ač jejich existence je právě tak špatná jako u dělníků, aby sobě ve formě odborové organisace zabezpečili statní příspěvek. I když je potřebí novely zákona ze dne 12. prosince 1919 o domáckých dělnících, je zde možnost sjednati se schválením ústřední sociální pojišťovny úmluvy mezi jednotlivými skupinami zájemníků. zaměstnavateli, domáckými dělníky, nemocenskými pokladnami. Při tom nelze vládu zprostiti její povinnosti, aby upravila zásadně pojištění domáckých dělníků. Podle § 5 zákona ze dne 19. července 1921 nemají osoby, které se zdržují mimo území Československé republiky, žádného nároku na státní příspěvek. Toto ustanovení pociťujeme rovněž jako veliké bezpráví a chceme toto tvrzení dokázati jen jedním příkladem. Ve velkém průmyslovém městě Krnově je po celý rok zaměstnáno na sta dělníků, kteří bydlejí v sousedních pruských vesnicích. Přes všechny naše námahy nebylo dosud možno dosíci změny zákonitého ustanovení anebo úmluvy se sousedními státy na podkladě vzájemnosti. K § 4, odst. 1, zákona ze dne 19. července 1921 poznamenáváme, že organisace musí přijmouti každého dělníka, který se hlásí a že ho mají vésti jako člena, dokud platí své příspěvky. Změna tohoto ustanovení byla by již vzhledem k samosprávě organisací příkazem nutnosti a nepoškodilo by to žádného dělníka, jehož úmyslem je zabezpečiti si u organisace státní příspěvek, poněvadž je zde dostatek svazů vlastního světového názoru dělníkova, takže je každému dělníku možno nalézti organisaci, která odpovídá jeho světovému názoru. Článek 5 vládní předlohy neobsahuje snad ustanovení, že se mimořádná nezaměstnanost při hospodářských krisích v různých oborech povolání platí ze státního fondu, nýbrž vláda zapřahá zase beztak těžce zatížené svazy organisací, aby při takovýchto příležitostech své členy po 26 týdnech podporovaly po dalších 15 týdnů. Nechť mně při této příležitosti nikdo snad zase nenamítá, že pro to zde není peněz. Nejnovějšímu kmotřenci nynější vlády, nové velké bance v Praze, dal pan ministr financí 500 milionů bezúročně k disposici, zajisté to pěkný dárek do kolébky, pro beztak již úplně vyčerpané odborové organisace zbývá jemu a vládě jen žebrácký groš. Také pro toto tvrzení chci posloužiti důkazy. Svaz odborových organisací německých dělníku, který čítá 14.000 organisovaných členů, odvádí ze svých pravidelných týdenních příspěvků 50% fondu pro nezaměstnané, a tento fond má přes to schodek více než čtvrt milionu Kč. Poukazuji na unii textilních dělníků, která má více než 6 mil. Kč schodek, na příklad křesťanští textilní dělníci mají schodek 900.000 Kč, a bylo by tudíž jen spravedlivým, kdyby vláda částečně převzala tyto schodky. Aby bylo lze podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek pravidelně vypláceti, nutno nejen veškeré jmění svazu, jež je určeno pro jiné účely, dáti pokladně pro nezaměstnané, nutno však také uzavříti zápůjčky na vysoké úroky, kdežto stát v minulých letech nenahradil ani haléře na úrocích, nýbrž odbyl to směšným obnosem 5 Kč za jeden případ nezaměstnanosti. Zvýšení režijního příspěvku, který daleko nestačí krýti náklad osobní správy, nebylo lze přes četné žádosti dodnes dosíci. Rovněž tak nebylo lze dosíci vrácení obrovských deficitů jednotlivých pokladen pro nezaměstnané. Konečně.postrádáme v předloze ustanovení o dělnících po krátkou dobu zaměstnaných, to jest takových osob, které jsou zaměstnány v týdnu po 52 hodiny anebo ještě méně. Tyto osoby nemají nároku na státní příspěvek, poněvadž se takovéhoto nároku nabývá podle vládní předlohy teprve při nezaměstnanosti po 7 po sobě jdoucích dnu. Také zde zůstala bez povšimnutí naše přání, která směřují k tomu, aby již při nepřetržité nezaměstnanosti 6 dnů vznikl nárok na státní příspěvek. Rovněž nespravedlivé jest ustanovení, že státní příspěvek má činiti denně 18 Kč a že obnos, který se vyplácí nezaměstnanému, nemá býti vyšší nežli ²/₃ jeho poslední mzdy. V takovýchto případech nutno státní příspěvek snížiti. Doufáme, že při prováděcím nařízení bude možno zvýšiti tento t. zv. režijní příspěvek alespoň na 10 Kč, což představuje požadavek téměř všech organisací. Bylo by však aktem spravedlnosti, aby nejen státní příspěvek, nýbrž také podpora odborové organisace mohla býti snížena ve stejné výši jako státní příspěvek. Také zde spatřujeme nedostatek dobré vůle u vlády, vyjíti vstříc beztak těžce zatíženým odborovým organisacím. Jsme daleci toho. abychom prováděli zbytečnou kritiku na této vládní předloze. Zásadně prohlašujeme, že vládní předloha neodpovídá našim oprávněným přáním a že považujeme gentský systém jen za splátku a že nadále požadujeme zákonité pojištění proti nezaměstnanosti po vzoru Německé říše. Budeme však, poněvadž uskutečnění tohoto požadavku bude vyžadovati delšího času a ježto vládní předloha vedle prodloužení doby podpory z 13 na 26 týdnů vykazuje také několik textových zlepšení oproti zákonu ze dne 19. července 1921. hlasovati pro tento zákon a neopomeneme ničeho, abychom dosáhli zlepšení tohoto zákona. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Adolf Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! V naučném slovníku jen trochu starším hledáme marně slovo, které se v poválečné době stalo obvyklým, které dnes tak často hýbe lidskou myslí, slovo, které působí starost všem vládám s evropskou kulturou - neboť v Asii a v Africe toto slovo nenalézáme vůbec - slovo, které je stálým předmětem porad v osnovách a návrzích zákonů evropských parlamentů: toto slovo nazývá se ťpodpora v nezaměstnanostiŤ. Zajisté jedna z největších vymožeností dělnictva, o které by se bylo před 20 lety nikomu nezdálo. Tato podpora není však výmyslem poválečné doby, nýbrž vlastně války samotné. (Sen. Jarolim [německy]: V Anglii to mají již přes 20 roků!) Ale nikoli v takové míře. Když živitel ve válce byl oloupen o rodinu, dostávali pozůstalí příslušníci jeho podporu a tuto podporu dovedli si dělníci, kteří se navrátili z války, při nezaměstnanosti zase dobýti. Každá válka od počátku světa přináší několika málo lidem vždy obohacení, pro všeobecnost však nouzi, neštěstí, strastí a starosti. Největším neštěstím je, že se duševní život lidí, obzvláště mladších lidí octl na zcestí. Jen jeden příklad: Po dlouhých letech setkal jsem se po světové válce s přítelem z mládí. Stal jsem se rolníkem, on prostým textilním dělníkem. Přes různá povolání zachovali jsme si navzájem srdečnou náklonnost a měli jsme se upřímně rádi. Vyprávěli jsme si. co jsme zažili ve válečných letech, a můj přítel mi řekl, že by nikdy nebyl připadl na myšlenku, že by mohl nastati případ, že jsa bez práce, neschopen věnovati se v 55 letech jinému povolání, bez nejmenší práce týdně dostával by tolik peněz, aby byl zbaven krajní nouze. Že je více nežli spokojen. Duševní směr dnešní mládeže je daleko vzdálen od smýšlení mého přítele. Tato mládež praví: ťStáte, ty jsi povinen dávati mi nejen práci, nýbrž práci mně příjemnou, jakou si přeji...Ť (Výkřiky a smích na levici.)..... Dokáži vám to.... ťanebo dávati mně bez omezení podporu,Ť a její vůdcové ji v tom co nejúčinněji podporují. Následkem toho vidíme, že se zemědělství odnímají poslední dělníci. Na jedné straně nezaměstnanost, na druhé straně rolník, který i při nadlidské námaze nemůže sám zmoci svoji práci. Musíme se dožívati toho - a můžeme to dokázati - že zemědělci konají zrovna licitace na scházející domácí pomocníky. (Sen. Stark [německy]: Plaťte lépe, pak je dostanete!) Vy víte, že břemeno našeho dluhu činí dnes 25 miliard. (Sen. Stark [německy]: Vy jste blízcí smrti hladem! - Hluk!) Nikoli výše mzdy samotné je směrodatnou, nýbrž různé dary. které zaměstnavatel musí rodičům svých pomocníků zdarma dávati. (Výkřiky sen. Starka a sen. Stöhra.) Volný východ a mnoho jiných věcí. Mnozí čeledínové pokládají pod svou důstojnost vejíti v neděli a ve svátek do stáje. To přenechávají zkrátka členům zaměstnavatelovy rodiny, takže ve skutečnosti zaměstnavatel slouží, zaměstnanec poroučí. Větší podniky musí bráti své lidi z daleka, ze Slovenska, z Podkarpatské Rusi nechtějí-li tu býti sami k udržení svého podniku. (Výkřiky sen. Starka, Stöhra, Luksche, Löwa a Kahlera.)