Je tudíž zcela falešné tvrditi, že nezaměstnanost bude po provedené racionalisaci úplně odstraněna. Že bude následovati hojnost práce, nelze se domnívati, poněvadž pro to scházejí všechny předpoklady. Nedostává se nových odbytišť, která by mohla nakupovati množství zboží. Takovýchto území však skoro nikde více není, anebo při nejmenším lze jich těžko získati pro náš průmysl. Nesmíme se klamati o těchto skutečnostech. Stojíme tedy před skutečností, že následkem těžké hospodářské krise část pracujících lidí v tomto státě připravena byla o chléb. Stalo se tak bez jejich viny, a mají přece právo na život. V takovýchto mimořádně těžkých dobách je povinností státu a také hospodářství, aby se těmto nezaměstnaným dostalo podpory. Tomuto účelu slouží také nyní předložená novela. Prostředky, které podle této předlohy mají sloužiti odvrácení nouze od nezaměstnaných, nejsou zajisté příliš veliké, i když také stát má nésti na základě novely 75% podpory v nezaměstnanosti a i když se doba podpory prodlužuje z 15 na 26 týdnů. Sumy, které v poslední době byly věnovány sanaci bank, zřízení zbytečných českých přepychových staveb pro menšinové školy anebo nákupu hotelů ze státních prostředků, převyšují tento náklad značně. (Vykřiky sen. dr Hilgenreinera a sen. Reyzla.) Pro naši policii, četnictvo a finanční stráž platí stát ročně 567,652.645 Kč, tedy denně jeden a čtvrt milionu Kč. Pro naše nezaměstnané činí roční průměr podle gentského systému od roku 1926 16 až 23 miliony. K tomu přistupuje ještě 40% správních výloh, které by stát musil platiti, kdyby sám prováděl výplatu, kterou nyní přenechává odborovým organisacím. Přikročuje-li se nyní ke změně gentského systému ve smyslu návrhů odborových organisací, znamená to jen splnění povinnosti státu vůči těm. kdož svou prací a svědomitým plněním povinností pokoušeli se zmírniti následky nynější hospodářské krise. Není tedy přiměřená podpora v nezaměstnanosti žádným darem z milosti dělnictvu, nýbrž dobrým jejich právem. Zastavení práce a platební neschopnost u textilních a jiných podniků je zjevem den ze dne častějším. Na podporu takovýchto podniku není zde peněžních prostředků, obzvláště jsou-li to německé podniky, které hynou. Svaz německých textilních podnikatelů vykazuje v posledních zprávách 108 členských firem, které se staly v posledním roce insolventními. Dále zastaveno bylo úplně 100 podniků, z nich jen v samotném Varnsdorfe 28. V prádelnách bavlny je zkrácená doba pracovní všeobecně zavedena, z kteréžto příčiny vždy nutno prováděti ještě redukci pracujících směn. ačkoli tam nyní pracuje jen 50% osob dříve zaměstnaných. Rovněž v prádelnách lnu pracuje již od let jen polovina dělníků. Tak to ve skutečnosti vypadá skoro ve všech oborech našeho průmyslu, všude obraz hrozné nouze o práci. Svaz křesťanských textilních dělníků měl roku 1929 48% členů u něho organisovaných bez práce. U jiných organisací a odborových svazů panují skoro tytéž poměry. Bylo tudíž oprávněným požadavkem odborových organisací, když vždy znovu a zvláště od roku 1926, který přinesl první velkou krisi, naléhavě žádaly za novelisaci gentského systému.

Můj kolega ve straně, posl. Greif, podal v poslanecké sněmovně k této osnově několik věcných pozměňovacích návrhů. Musím bohužel konstatovati, že k nim nebylo přihlédnuto, a že byly zamítnuty. Tato skutečnost je velice politováníhodná, ježto tyto pozměňovací návrhy byly věcně úplně odůvodněny. Jestliže se v nich žádalo, aby se také svobodným dělníkům, kteří pečují o staré rodiče, nemající výdělku, kteří živí sourozence dosud k práci neschopné, (Různé výkřiky na levici.) poskytoval vyšší státní příspěvek, pak je to zajisté sociální a spravedlivý požadavek. Zamítá-li většina takovéto návrhy, shledáváme takovéto jednání nespravedlivým a nesociálním. Také plně oprávněným je požadavek úlevy předpisů o hlášení, kterým se na příklad má dostati obecním úřadům oprávnění, aby přijímaly přihlášky, když sídlo politického úřadu je několik hodin vzdáleno a když cesty při špatném počasí v zimě, obzvláště v horách jsou neschůdné. Projevuji naději, že vláda k těmto našim požadavkům vezme zřetel ve vládním nařízení, které bude vydáno.

Tísnivá nezaměstnanost je následkem nynější hospodářské situace. Povinností státu je mírniti účinky této nezaměstnanosti. S politováním dlužno konstatovati, že ani nynější novela o podpoře nezaměstnanosti nemůže přinésti odstranění nouze nezaměstnaných, poněvadž bohužel jen polovina dělnictva je organisována v odborových organisacích, kdežto neorganisovaná část jich nemá nároku na podporu. Nemůžeme se naprosto tajiti tím, že tato skutečnost značně ztěžuje řešení této tak obtížné otázky. Přesto však považuje naše strana v zájmu nezaměstnaných předloženou novelu gentského systému za nutnost. Víme, že ani touto novelou problém nezaměstnanosti rozřešen nebude. Chceme ji však považovati za krok k pojištění v nezaměstnanosti, kterého se domáháme jako svého cíle. Netajíme se naprosto tím, že bude dlužno překonati ještě mnohé obtíže, nežli se přiblížíme k cíli lepšího řešení péče o nezaměstnané, totiž pojištění v nezaměstnanosti. (Výkřiky komunistických senátorů.) Vy ji nerozřešíte, nýbrž jen zkazíte. Nynější projednávaná předloha znamená zlepšení dosavadního zákonitého stavu. Budeme proto hlasovati pro tento zákon, ačkoli naše věcné a plně oprávněné zlepšovací návrhy nedošly souhlasu většiny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Šťastný.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Kdybych byl měl tu čest mluviti jako referent kteréhokoli ze zúčastněných výborů, pak nevím, proč bych byl tuto předlohu co nejdůrazněji nedoporučil. Málo platné, ať se už někdo zlobí, nebo nezlobí.

Předložené usnesení poslanecké sněmovny ve spořádaném podporování nezaměstnaných, jak je určil zákon č. 267 z r. 1921, je nesporně rozhodným pokrokem. V nynější obchodní depresi bylo nejen příkazem společenské morálky, nýbrž i prozíravé moudrosti, učiniti všechno, co je v silách státu, aby statisíce jeho občanů nepropadalo psychologii zoufalství. Není nám potřebí se báti kterékoliv pravdy a plně souhlasím s míněním často okázale zde projevovaným, že podpora nezaměstnaných je vydání neproduktivní. Není-li však u nás nutné odvahy k zastavení politiky malicherné umíněnosti. která betonuje nepřekonatelné hráze naší nesporně schopné industrii, pak ovšem tato neproduktivnost jest jen logickým toho následkem. Jsem si jist souhlasem tragické armády našich nezaměstnaných, pravím-li, že příčiny uplatnění nároku na tuto podporu nesou z největší části jako těžké jařmo a okamžitě by je vyměnili za řádné zaměstnání.

Stát přejímá jistě znásobené břemeno. Nesmí se však přehlížeti, že povinnost odborových organisací se rovněž násobí. Je potřebí si také vzpomenouti, že v neuspořádaných poměrech tohoto podpůrnictví v prvých letech po válce vyplatil stát bezmála miliardu a že se na této jistě pozoruhodné sumě podíleli i lidé této podpory nehodní. Nebude vinou dělnictva, podrží-li nynější nezaměstnanost tendenci snad ještě vzestupnou, anebo když jenom obstojí na nynější číslici na delší dobu, ale i kdyby tomu bylo tak, trvalo by celá dvě až tři desetiletí, než by suma státní pomoci dostoupila výše vykázané v r. 1924. Tím chci říci, že po stránce státně-finanční neběží o žádnou tak zvlášť pozoruhodnou oběť. Tolik na jednu stranu.

V principu krásné vědy dá se velmi líbivě mluviti o právu na život. Byl zde podán - myslím konformně s touto zásadou - návrh, aby každý nezaměstnaný dostal z prostředků státních plný obnos své bývalé mzdy hned prvním dnem nezaměstnanosti počínaje až do jejího skončení. Na jiném místě jsem řekl o tom veřejně a nepokrytě své mínění. Byly z toho, bohužel, soudní dozvuky. I dnes myslím, že navrhovatelé tento svůj návrh nemyslili vážně. Při svém výsadním právu na ležernost přece musí chápati dosah prejudice pro svého východního mecenáše. Ten by sotva podobný zákon snesl a sotva by jej mohl do důsledků honorovati. Tak vypadá věc, díváme-li se na ni poctivě. Tolik na stranu druhou a nebojím se, že je to třeba pro diskusi. (Výkřiky komunistických senátorů.)

A nyní, pánové a dámy, několik poznámek o té- nezaměstnanosti. Není to tak dlouho, co vlivný činitel Svazu průmyslníků, myslím, v Hradci Králové, prohlásil, že nezaměstnanost v té míře, jak jsme jí poslední léta zvykli, není zjevem nahodilým, že je nutno považovati ji za zjev trvalý. Neznám věci tragičtější. Není tím řečeno, že to musí býti už pro vždy třikrát sto tisíc pracovitých lidí, ale připusťme jen desetinu nynějšího čísla. Je to, prosím, maličkost, jestliže v nevelikém státě našem trvale počítáme s třiceti tisíci párů práceschopných rukou, které mají býti z činnosti snad trvale vyřazeny? Tragiku této prognosy zvyšuje okolnost, že zmíněný mluvčí, národohospodář-odborník, příšernou tuto situaci pouze konstatoval. Táži se tohoto váženého shromáždění, jako representace národa: Což to není memento, které si opravdu bouřlivě žádá své závěry? Vedlo by daleko, pustiti se po niti této zlé skutečnosti. Nemáme rádi cikány. Četníci je honí z rayonu do rayonu, jak je vám známo, ale není trvale nezaměstnaných 30.000 lidí možný přírůstek tohoto obtížného národa? Národohospodářská ležernost nechává tu poslední slovo kriminální justici.

Je samozřejmo, že k civilisaci tímto nespějeme. Ctím techniku s jejím krásným vývojem k racionalisaci práce, k racionalisaci výroby. Práce však musí uživiti pracovníky, práce musí uživiti národ, vždyť na práci vlastně spočívá blahobyt lidské společnosti. Jestliže racionalisace redukuje potřebu lidské síly, musí úměrně k tomuto procentu redukce a tempo postupovati míra pracovní doby a míra mzdy. (Tak jest!) Kdyby práce neměla uživiti své účastníky, ztrácí svůj národohospodářský význam a nemá ceny, chceme-li se prací živiti. Egoismus majitelských vrstev tuto jednoduchou nauku ovšem těžko chápe. Jsou-li však tyto vrstvy mimo každou odpovědnost, jsou tato opatření přímou povinností národní representace. Nové myšlenky jsou pro staré duše bolestí, ale ze své účasti v tomto slavném shromáždění cítíme se povinni, nedopustiti sladké snění Ludvíka XVI. Je naší povinností, vyžádati si u naší vlády kus moudré iniciativy pro mezinárodní organisaci práce. Ale řešiti a brzy řešit!

Moderní lékařská věda - však jsme zde louskali, a bylo dost pověděno přeci tímto předmětem, otázku humanity a hygieny - naše moderní lékařská věda hledá své poslání v preventivitě. Preventivní opatření jsou daleko více než léčiti následky, to ví každý. My jsme tu také u jednoho takového podstatného bodu. Docela sympaticky vypadá ustanovení čl. IV. naší novely proto, že sleduje snahu, aby péče o nezaměstnané stala se produktivní. Ministr soc. péče má a může, pokud mu na to měšec stačí, to se rozumí, připláceti na mzdy při tak zv. nouzových pracích. Ale při tom všem respektu k dobré snaze navrhovatelů této kapitoly neubráním se určitým pochybám.

Je to jednak věc interpretace pojmu. ťnouzov፠práce - mám za to, že již nenastane doba Karla IV., který dal v nedostatku práce stavěti tam tu ne-produktivní ťhladovou zeďŤ. to snad dělati nebudeme (Sen. Pánek: Máme dost produktivní práce!) - ale vedle toho také otázka nutnosti pro tento titul podnikání. Ta otázka je. myslím, velmi naléhavá. Musil bych opakovati ze své budgetní řeči celou obsáhlou kapitolu, abych dokázal naléhavost některých veřejných prací, které by zaměstnaly tisíce lidí. aniž bychom musili mluviti o jakémkoli nouzovém opatření. Nač tu mluviti potom o pracích nouzových? Vedoucí pánové v ministerstvu železnic sedí - já nechci říci: pohodlně sedí - a ustavičně slzy roní nad rostoucí konkurencí našich železnic, co zatím je po republice řada věcí, které nezbytně čekají na rekonstrukce, aby se železnice pro konkurenci uschopnila. Ale nedělá se nic.

Tedy nikoli nouzové práce, nouze plyne právě z toho, že nutné práce sladce spí. (Výkřik na lavicích komunistických: A co, když dělají ve Škodovce kanóny?) Také možná produktivní práce, možná že si je Rusko bude kupovat. Je přece známo, že krčská dráha na př., abych mluvil o jednom nepatrném zlomečku těchto veřejných a naléhavých prací, má-li vůbec něčím býti, musí býti přeložena. Řekl jsem v rozpočtové debatě, že dva roky leží schválený plán na stole ministerstva financí, ale celé dva roky tam není vidět krumpáče. Praze samotné v nynější trase překáží k racionelnímu posunutí komunikace a poněvadž ta komunikace k ničemu nejde, dosavadní její přeložení přímo bére pracujícím vrstvám těžce vydřený groš z kapsy na drahém dopravním prostředku. Ale páni v ministerstvu železnic za dnešního režimu nic a nic. My se pak máme těšiti, že pan ministr může podle článku IV. naší předlohy podporovati nouzové práce.

Bezohlednost, s jakou byly sabotovány obchodní smlouvy ještě nedávno, aby náš průmysl ztratil své nejbližší trhy, v souvislosti s tím, co jsem právě naznačil, dokazuje, že nebývalý vzrůst nezaměstnanosti je podstatně naší nejvlastnější vinou a zásluhou. Slavný senát vykoná jen skrovný zlomek své povinnosti, schválí-li předlohu novelisace zákona o podporování nezaměstnaných. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Janček.

Sen. Janček: Slávny senát! Máme pred sebou ležať návrh zákona o štátnom príspevku k podpore v nezamestnanosti. Je to návrh nutný, ale rozumel by tomu lepšie, keď by bola reč a návrh ten mal názov ťdočasný štátny príspevok k podpore v nezamestnanosti a popri tom byl podaný druhý návrh, ktorý by sa zaoberal s čiastočným odstránením nezamestnanosti na dlhšiu dobu, na trvalé.

Nehovorím schválne o úplnom odstránení nezamestnanosti, lebo to je asi nemožné, ale čiastočné odstránenie na dlhšiu dobu a trvalé je možné, keď sa odhodlanie k činom bez akejkoľvek straníckosti, premyslene a plánovité budeme zavádzať potrebné inštitúcie, pomocou ktorých privodíme hospodársku samostatnosť a sebestačnosť.

ťVečerní České slovoŤ donieslo dňa 28. mája bežného roku článok: ťJak zdolati nezamestnanost a krisi výroby, obchodu a spotřeby.Ť Tam hovorí: ťNelze léčiti tuto chorobu bežnými prostředky. Tím je řečeno, že netřeba se bát, netřeba otálet, ale sáhnouti neúprosně ke kořenu zla.Ť

Je tam poukázané aj na zákon o stavebnom ruchu, zvlášť na predľženie daňového osvobodenia, čo som ja tu z tohoto miesta len pred pár týždňami zdôrazňoval a aj návrh na zmenu príslušného odstavca zákona podal. Ale hľa, to hovoril opozičník. Vám platí len vládny návrh a: To je väčšina, zákon je prijat. Čo sa vy staráte, či je to dobre, alebo zlé.

Málo a krátko som tu. ale ako vidím, tu sa všetko robí prekotne. málo rozmyslené, stranícky, dľa toho, či sa vyjedná j ú socialisti s republikánmi a opačne. Nie z celoštátneho stanoviska. ale z egoizmu, lebo ziskuchtivosti tej alebo onej koaličnej strany.

Celkom správne sa vyslovil p. posl. dr Kramář: ťSamozrejmosti u nás prenikajú najťažšie.Ť

Aj tento zákon almužny, ako ho ja menujem, je len dočasná plátanina a preto má dostať aj názov dočasný, lebo týmto spôsobom, či je to gentský alebo negentský systém, nezamestnanosť nerozriešime. Týmto dočasným zákonom zachránime síce pár poriadnych rodín od biedy, ale viac zla narobíme, ako dobra. Mnoho je takých, ktorí, keď by aj dostali prácu, stránia sa jej, bo hovoria: Niečo dostanem podpory, niečo si pridelám: na čo by som mal ísť do práce? Pôjde na jahody, na huby. na maliny a čas. pomalú uplynie.

Nemožný stav hospodársky núti obe Národné shromaždenia, ako sme toho svedkovia, aby dlhé mesiace zaoberaly sa výlučne len problémami poľnohospodárskymi. priemyselnými, a s tým súvisiacimi otázkami sociálnymi. Je pravda, že kríze tie sú svetového charakteru, na ktoré veľmi citlivé ako barometer reaguje hlavne náš priemysel, ktorý je posiaľ zväčša odkázaný na vývoz. Ale práve v tejto disharmónii treba hladať koreň všetkého zla a biedy, ktorá sa však nedá ani zmierniť, nie to odstrániť za pomerov súčasných spôsobom, ako si to predstavuje a zaťažením občianstva mieni previesť súčasná vláda.

Každá podpora v nezamestnanosti je hodnota, ktorá sa zkonzumuje, ale neprodukuje žiadnej novej hodnoty a preto je národohospodársky ztratená.

Tento spôsob riešenia nezamestnanosti nemá, pravda, len túto hlavnú slabinu, ide s ním mnoho iných hmotných i mravných tmavých momentov.

U nás zasedal Ústredný sväz čsl. priemyselníkov v Prahe, kde sa došlo k záveru, že Československá republika bude museť ďalej obmedzovať svoju priemyslovú výrobu, pretože náš priemysel je z veľkej polovice odkázaný na vývoz a staré zahraničné trhy ztrácame, lebo poválečná doba už tak pokročila, že štáty okolité, kde boly naše prirodzené odbytištia, začaly pracovať na skutočnej konzolidácii a zariaďujú sa na sebestačnosť. A týmto sa stalo, že naši tam pod Tatrami na tých skalách chudí Slováci, naši Lužnania, Revúčania, Osadania, Lubelci a z iných obcí, ktorí pracovali ako horníci tisíce a tisíce v Šalgotarjane, Tatabáne, dnes ich tam Maďari nepripustia, lebo ti sa za riad u ju na sebestačnosť; vo Francúzsku, a v Nemecku je nadbytok, je to svetová kríza. Upozorňujem pri tejto príležitosti, aby ďalšie redukcie priemyslu neboly čo i v najmenšej miere prevádzané hlavne len na Slovensku, ako opät a opät sa stáva. Počúvam, že textilka v Ružomberku, ktorá zamestnávala 6.000 až 7.000 robotníkov, má do r. 1933 odmontovať.

Na sjazde priemyselníkov za jedine správny a skutočne účinne riešiaci spôsob súčasných kríz a nezamestnanosti v republike považuje sa harmonické vyrovnanie trhu poľnohospodárskych a priemyselných výrobkov. A tu je na mieste, aby štátny aparát zasiahol spôsobom jeho hodným.

Veci sa majú totižto následovne: Ústredný sväz slovenského priemyslu na svojom snemovaní v Dol. Smokovci musel konštatovať, že Slovensko je a ostáva kapitálové chudobnou krajinou. Význačný činiteľ slovenského hospodárskeho života prehlasuje, že Slovensko cestou súčasného vývoja speje k úplnej pauperizácii. Podľa toho Slovensko a Podkarpatská Rus sú tak chudobné, že nie sú vstave pre nízku kúpnu silu svojich obyvateľov ani malú čiastku českého priemyslu konzumovať. A pretože uvedené krajiny predstavujú 44% plochy a 27,3% obyvateľstva republiky, je samozrejmé, že dostavuje sa kríza celoštátna a činí ďalej, tým viac dolieha. Náprava je diktovaná kategoricky a jej prevedenie je každému nepredpojatérnu straníckou a národnostnou nenávisťou nazaťaženému občanovi, štátnikovi i zákonodarcovi jasné. Slovensku a Podkarpatskej Rusi je potrebné konečne venovať skutočnej pozornosti a pomoci - a nie ako posiaľ, že sa ústami plytvalo láskavosťou, Lukami však hrabalo čo najusilovnejšie k sebe. Svedčia nám o tom všetky praktiky pri prevádzaní dosavádnych zákonov. Je všeobecne známe, že na veľmi rentabilných prácach kultúrne-technických, ktoré vynášajú na Slovensku 18% ročného čistého zisku, z investícií posiaľ Slovensko dostalo len 6% z nákladu celoštátneho.

Prosím, páni, máme nezamestnanosť, a tu máme práce a aj peniaze nájdeme, keď bude treba. Na Slovensku čaká na odvodnenie 970.000 ha, na zavodnenie 250.000 ha, celková potreba plošných meliorácií teda činí 1,220.000 na. Previesť kommassáciu je treba na ploche í.950.000 ha, čím by sa získalo 493.000. ha nových pozemkov a z toho 191.000 ha oráčiny. Týmto dosiahne sa pre náš štát. obzvlášť v nepokojných časoch, prepotrebnej sebestačnosti v poľnohospodárskej produkcii. Len za jeden fyskálny rok 1927-1928 z 12.053 vysťahovalcov bolo 9530 poľnohospodárskych robotníkov.

Melioračný sväz pre Slovensko vo svojom memorande z II. februára 1929 žiada 120 systemizovanvch miest inženierských pre poľnohospodársku službu. Posiaľ má len 35 miest. Túto službu opustilo 13 inžinierov a noví sa nehlásia. Je tu rentabilné podnikanie, z meliorácií na Slovensku je 18,3 % čistý ročný výnos, máme lacná pracovnú silu, len odborné vedenie inženierov nám chýba.

Slovensko má všetky podmienky potrebné pre priemysel a kupectvo. Má s Podkarpatskou Rusou nesmierne lesné bohatstvo 2,465.000 ha, ktoré tvorí 51,3% všetkých lesov v republike. Slovensko však na drevárskom priemysle republiky participuje len 21,8%, na papiernickom a celulózovom 17,7% podľa kapacity HP. Slovenské hory sa kynožia cudzími a nepriateľskými živlami a surové drevo vyvážajú.

Má nerasty a rudy: zlato, striebro, meď, uhlie, soľ, grafit, oleje a naftu, minerálne a liečivé pramene. Tak sa vidí, že toto cudzina lepšie vie ceniť ako my. R. 1912 dalo Slovenské Rudohorie 1,524.430 tún železnej rudy, to je 76,5% výroby v bývalom Uhorsku. V tom istom roku daly české krajiny 1,029.912 tún. Na dnešnom kovovom priemysle zúčastňuje sa Slovensko len 4,4% podľa kapacity HP.

Nesmierne množstvo - 403.740 HP - vodnej energie slovenských riek, ktoré by sa dalo značne zvýšiť, miesto toho, aby odstránilo najväčšiu prekážku vývoja slovenského priemyslu, nedostatok hybnej sily, robí každoročne veľké škody, na ktoré musí štát mimoriadnymi položkami prispievať, totižto na živelné pohromy z povodní.

Predpokladom pre vývoj národného hospodárstva, a to poľnohospodárstva, priemyslu a obchodu, k čomu pristupuje u nás stratégia, sú riadne vystavané železničné, cestné a vodné komunikácie. Terajšia komunikačná sieť Slovenska nevyhovuje ani politickým pomerom, ani budúcemu hospodárskemu rozmachu čsl. elementu na východ. Na ich výstavbe musí sa intenzívne pracovať dlhé desatročia. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.)

Slovenské poľnohospodárstvo trpí od prevratu veľkým nedostatkom hypotečného úveru, ktorý sa ťažko získava pri dezolátnom stave katastru. Podľa odborných mienok vyžiada si úprava katastru pri dnešnom tempe 150 rokov.

Veľkorysé vodohospodárske plány Československej republiky sú tiež pre Slovensko nadmieru nespravodlivé. Prečo sa má najprv usilovne pracovať 15 rokov v historických krajinách, ktoré priemerne tak vysoko technicky stoja, a vysťahovalectvom krvácajúce Slovensko má čakať až po uplynutí prvých 15 rokov, až si naň spomenú pražskí ďalekí páni a, hádam, pripravia zákon na ďalšiu etapu 12ročnú, ktorá musí stačiť neprajnosťou maďarskou zanedbanému Slovensku?

Slovensko a Podkarpatská Rus iná cca 22% prírodného bohatstva republiky a nič nie je nespravodlivejšie ako smutný fakt, že vláda umele bráni, aby tento 22% podiel bohatstva mohol sa stať zdravým základom pre živobytie cca 27% obyvateľstva republiky, ktoré územie to obýva a pre nedostatok výživy ročne celým jedním procentom sa sťahuje za hranice. Sľúbilo sa. že Slovensko sa ide povzniesť, sľúbilo sa. že sám štát bude investovať v páde veľkej nezamestnanosti do podnikov rentabilných. Ale všetko ostáva prázdnymi rečmi. Vidíme, že Slovensko má ohromné potrebné podniky rentabilné, ďalekosiahleho významu pre vývoj celého štátu v každom ohľade, že Slovensko trpí takou nezamestnanosťou a biedou stále sa ešte zväčšujúcou, že len hlbokému, mravnému základu, ktorý poskytuje živá viera v dobrotivého Boha, môžeme ďakovať dosavádne pokojné nažívanie ztrpčeného ľudu a veľkej časti národa. Vysťahovaniu tohoto chudobného ľudu zo svobodnej vlasti bránia len zavreté hranice cudzozemská. Vidíme, že vláda na odstránenie tohoto koreňa zla ani nepomýšľa, lebo o slovenských plánovitých investíciách nemieni v dohľadnej dobe ani počuť.

Ž uvedených prvých ohľadov vidíme totiž to, že máme možnosť rentabilného podnikania na zdravom základe, že máme i pri malej hustote obyvateľstva - polovičnej ako v historických zemiach - nadbytok pracovných síl, z ktorých najlepšie púšťame slúžiť cudziemu kapitálu, a predsa stojíme na mŕtvom bode. Chybuje nám totižto slovenský inženier, ktorý problémy s porozumením spracuje, bude riešiť duševne a zorganizuje hladujúci národ do reálneho boju s prírodou o lepší zajtrejšok národa. Slovenska a republiky. Stále sťažnosti na nedostatok inženierov na Slovensku a hlavne Slovákov sú všeobecne známe. Klesajúca tendencia súčasného dorastu inženierského a síce r. 1922/23 bolo 774 poslucháčov zo Slovenska, r. 1929/50 je len 483, to jest 4,4% celého počtu technikov československej štátnej príslušnosti.

Toto veští len ďalšie zhoršenie stavu.

Racionálny a dôkladný, na dlhú dobu trvajúci postup proti nezamestnanosti a tiež aspoň čiastočne dokázať úprimnú snahu Slovensku pomôcť je potrebné, nevyhnuteľne začať so sriadením slovenskej techniky bez akéhokoľvek otáľania. Kým tejto nebude, Slováci nebudú veriť žiadnemu i sebehumánnejšiemu a sociálnemu zákonu, proste proto. že jeho prevedenie ztroskotá pri uskutočňovaní nedostatkom inženierov. Nás veľmi mrzí, že inženieri na Slovensku nie sú v stave zpracovať len 6% nákladu na meliorácie. Čo pomohla celá podpora stavebného ruchu Slovensku - a koľko dobrodenia poskytla ona technicky vyspelým historickým krajinám! A nechce sa ešte stále dostatočne oceniť práca a význam inženiera, počnúc od osvety až k skutočnému prevedeniu práce. Jeden inženier zamestná 100 až 150 robotníkov. Sám ako staviteľ, ktorý roky vidím a aktívne sa zúčastňujem od prvopočiatku technického i hospodársky dôležitého podnikania, musím s tohoto miesta čo najzvučnejšie prehlásiť, že účinné riešenie kríz a nezamestnanosti predpokladá riešenie problémov Slovenska a Podkarpatskej Rusi a toto musí byť vedené vedeckým ústavom, akým je všade technika, a prevedené ľudmi, ktorých technika vychováva. Berúc ohľad na zvláštne potreby Slovenska a Podkarpatskej Rusi. je predsa nad slnko jasnejšie, že je nespravodlivé a neracionelné, keď západná čiastka štátu o 56% rozlohe má štyri takéto ústavy, ale východná časť o 44% rozlohy, k tomu ešte zanedbaná, ani jedného. Je bezo sporu a každý spravodlivý musí uznať, že v Československej republike sa cíti lepšie menšina nemecká ako spoluzakladateľa siatu, Slováci, keď na vysokoškolská kultúru nemeckú štát dáva 54 mil. Kč, a na slovenskú len 8 mil. Kč ročne.

Dôvody, ktoré uviedol pán ministr dr Dérer v kultúrnom výbore poši. snemovne pre odklad sriadenia techniky o ďalších 15 rokov, sú alebo dôvodmi pre okamžité zriadenie, alebo vôbec nie sú dôvodmi. Ak sa nízky počet technických študentov zo Slovenska uvádza ako dôvod proti aktuálnosti vybudovania slovenskej techniky, poukazujem na tieto skutočnosti: Pražská technika mala pri založení J06 poslucháčov, pri rozdelení na českú a nemeckú mala prvá, to jest česká 566, druhá 555. Brnenská technika česká po rozdelení v školskom roku 1898/99 mala len 58 poslucháčov. Nedostatok slovenského poslucháčstva je len dôvodom, aby Slovensko dostalo techniku. Príčina nízkeho počtu slovenských poslucháčov je v prvom rade v odľahlosti miesta štúdia. Čo znamená, keď študenstvo určitého územného celku má svoju vlastnú vysokú Školu technickú, to vidíme na brnenskom príklade. V Brne môže dochádzať denne z domova do prednášok 335 poslucháčov, to je 25,8% všetkých. To sú dáta z r. 1921/22. Podobné procento poslucháčstva môže v krátkych časových obdobiach (týždenne) navštevovať svoje domovy.

Preto s porozumením prijímam snahu riešiť nedostatok slovenského technického dorastu udeľovaním nezáväzných stálych štipendií, ale považujem to len za riešenie pre najbližšie roky, ktoré budú nutné pre prevedenie zákona a stavby slovenskej techniky.

O nedostatočnom počte kvalifikovaných síl profesorských vyslovil sa pán minister tiež ako o jednej z hlavných príčin, prečo nová technika nemôže byť založená. Pripomínam: Len dľa našich vedomostí máme štyroch Slovákov - profesorov: Ursínyi, Hronce. Stodola, Bella, prednášujúcich už dlhšie na technikách. Z týchto sú dvaja činní v cudzine na chýrnych ústavoch, dvaja v Brne. Okrem toho som presvedčený, že na českých ústavoch našlo by sa tiež voľných profesorských síl, takže by sme dostali počet profesorov, akým ani brnenská technika pri svojom založení nedisponovala. V prípade, že by sa predsa javil istý nedostatok profesorských síl, tu odkazujeme na historický vývoj, hlavne začiatky vysokého technického školstva v Nemecku, pri ktorom riaditelia vtedajšej kultúrnej politiky neváhali pozvať aj pri veľkých obetiach vinikajúce vyučovacie sily z cudziny.

Výtka menejcennosti absolventov novej techniky bude čím ďalej tým oprávnene jšia, ako sa s jej sriadeníin bude odkladať.

Pán minister dr Dérer sám výslovne povedal, že iných vážnych vecných dôvodov niet, aby Slovensko techniku nedostalo.