Opatřením tohoto druhu uznává stát nejenom svoji mravní povinnost přispívati osobám sociálně slabým, pomoci potřebným, ale uznává, že v takovémto opatření jde o důležitý zájem státu, a tu každá zdrželivost nebo nedostatečnost mohla by býti jenom na škodu.

Stát, který zákonem o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání poskytuje určitou pomoc osobám bez vlastní viny nezaměstnaným, poskytuje tuto pomoc v míře minimální a je potřebí říci ihned, že pomoc ta nemůže býti klasifikována jako dar z milosti nebo jako nějaká dobročinnost či dobrodiní, nýbrž že tu jde o nutné, naléhavé a nezbytné sociální opatření, k němuž moderní stát je povinen a jehož prováděním mají býti odstraněny nedostatky, zmírněny závady a zejména materielně umožněna existence těm, kdož sami tuto si zajistiti nemohou.

Ve všech demokratických státech, ve všech státech, kde je dostatečný smysl pro sociální politiku a kde je také podklad pro určitou sociální spravedlnost, řešena byla a je otázka péče o nezaměstnané zásahem státu. Jsou různé způsoby tohoto zásahu. Náš stát přikročil k zásahu, v jehož provádění řídí se tak zvaným gentským systémem, to jest podporováním nezaměstnaných, kteří jsou členy odborových organisací zaměstnaneckých, dělnických, zřízeneckých nebo úřednických. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Jsou ovšem státy, kde otázka péče o nezaměstnané řešena je způsobem jiným, a to pojištěním v nezaměstnání, na něž nejenom osoby výdělečně zaměstnané, ale i stát a zaměstnavatelé přispívají.

U nás od r. 1918 zavedena byla péče o nezaměstnané. Spočívala v tom, že dělníkům a zaměstnancům vůbec, kteří propuštěni byli z práce, nebo zbaveni zaměstnání, a kteří jsou nemajetní, poskytoval stát určitý příspěvek, podporu, bez ohledu na to, byli-li členy odborových organisací či nikoliv. Zásada, která zde byla uznávána,-kotvila v tom, že podporu obdržel pouze ten, kdo byl úplně nemajetný, kdo se hlásil ve zprostředkovatelně práce o zaměstnání, byl před tím propuštěn z práce a komu také práce opatřena býti nemohla.

Provádění tohoto zákona bylo v četných případech nejenom nesprávné, ale vedlo k četným stížnostem a ukázalo se, že prováděl-li tento zákon úřad nebo úředníci, jimž namnoze chybělo porozumění pro skutečné potřeby nezaměstnaných osob, docházelo ke křivdám a bezpráví, které odčiniti těžko bylo možno.

Proto jednáno bylo již r. 1921 o jiném způsobu péče o nezaměstnané a tehdy za souhlasu všech vládních síran a všech odborových organisací dělnických a zaměstnaneckých odhlasován byl zákon o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání, zákon, jehož hlavní a důležitou zásadou bylo, že podporu v nezaměstnání může obdržeti pouze ten. kdo sám o sebe chce pečovati, kdo sám o sebe se stará členstvím v rádné odborové organisaci. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Dundr (pokračuje): Zákon o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti podle t. zv. gentského systému stanoví, že podporu v nezaměstnanosti z prostředků státních může obdržeti člen odborové organisace, který si na podporu organisačně platí a který si sám o zaopatření v době tísně vyvolané nezaměstnaností pečuje.

Zákon z r. 1921 platil pro hospodářské poměry normální. Je pravda, že vešel v platnost až po období těžké hospodářské krise, které u nás byly r. 1925 a 1924, v období hospodářsky příznivém zákon vešel v platnost a proti němu z řad řádně organisovaného zaměstnanectva nebylo zásadních námitek. Námitky proti zákonu měli jen ti, kdož sami o sebe nepečovali, kdož zapomněli, že v prvé řadě jsou sami sobě odpovědni za své existence a za své zajištění.

Zákon z r. 1921 vstoupivší v platnost r. 1926 a působící v období hospodářsky příznivém, neprokázal určité nedostatky. Tyto nedostatky se projevily už na počátku hospodářské krise loňského roku a jeví se také nyní. Proto bylo pochopitelno, že ministerstvo soc. péče a vláda, vycházejíce vstříc volání odborových organisaci zaměstnaneckých a dělnických, předložily návrh zákona, jímž se zákon z r. 1921 doplňuje a podstatně mění při zachování zásady schválené r. 1921. (Výkřiky komunistických senátorů.) Podle této předlohy, jíž se mění a doplňuje zákon z r. 1921, zůstává v platnosti zásada, že nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti má jen ten, který si určitou podporu zabezpečuje členstvím v řádné odborové organisaci. Kromě ‚toho zůstává v platnosti druhá zásada, že nárok na státní podporu má ten, kdo se nalézá v nezaviněné nezaměstnanosti a který po určitou dobu je členem příslušné odborové organisace. Další zásada je, že každý nezaměstnaný, ucházející se o státní příspěvek v nezaměstnanosti, je povinen hlásiti se ve veřejné nebo odborové sprostředkovatelně práce. A další zásadou, která je v zákoně uznána, je, že odborová organisace zaměstnanecká, ucházející se o vyplacení státního příspěvku v nezaměstnanosti, přizpůsobí změnám zákona svá podpůrná pravidla. Důležitým v předloze zákona je ustanovení, že státní příspěvek k organisační podpoře se prodlužuje z 13 na 26 týdnů v jednom roce. Kromě toho důležité ustanovení spočívá v tom, že státní příspěvek k organisační podpoře se proti dosavadnímu stavu zvyšuje. Činil-li státní příspěvek 100 nebo 150% k podpoře, kterou poskytuje odborová organisace, činí nyní trojnásobek, případně čtyřnásobek organisační podpory. Pozornosti zaslouží, že vedle řádného příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti zavádí se ještě další opatření, které přijde k dobru těm, kteří podporu organisační již vyčerpali a kteří tudíž podle dosud platného zákona, vyčerpavše podporu po dobu 13 týdnů, neměli by nároku na státní příspěvek v době další.

Usnesením poslanecké sněmovny přiznává se tato podpora dále nezaměstnaným členům odborových organisaci i po dobu dalších 13 týdnů za té podmínky, že také odborové organisace určitý příspěvek poskytují. (Hluk. - Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)

Po dobu mimořádné nezaměstnanosti je stát povinen podle zákona poskytovati i těm členům odborových organisaci. kteří podporu již vyčerpali, anebo ještě nároku nenabyli... (Hluk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Dundr (pokračuje):.... podporu po dobu 13 týdnů, jestliže také odborová organisace příspěvek nebo podporu organisační poskytuje. (Hluk. - Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Upozorňuji dále, že změna v zákoně spočívá také v tom, že příspěvek státní ku podpoře organisační poskytuje se již po 7 dnech, nikoliv po 8 dnech. Dále důležité je ustanovení o produktivní péči o nezaměstnané, kteréžto ustanovení znamená, že ministerstvo soc. péče může z prostředků určených k čelení nezaměstnanosti podporovati i nouzové práce, jež podniká stál, země, okres, obec nebo veřejnoprávní osoba právnická ve veřejném zájmu a na mzdu těchto osob k nouzové práci přikázaných nebo přivzatých zavazuje se stát přispívati veřejnému stavebníku částkou nejvýše 10 Kč denně.

Změna, která provedena byla na dosud platném zákonu usnesením poslanecké sněmovny, znamená, že se zde vychází vstříc nejenom potřebám nezaměstnaných osob, ale že se přihlíží i k těžkým hospodářským poměrům (Výkřiky.) a že se zde také uznává povinnost státu zasahovati tam, kde prostředky jednotlivců nestačí, že se tu uznává povinnost podporovati ty (Sen. Mikulíček: Zloděje; ty dovedete podporovati!) - Hluk.), kteří sami sobě pomoci, jsouce nemajetní, nemohou. (Výkřiky.)

Jsme si vědomi toho, že i přes tato zlepšení má zákon určité vady, ale jsme povinni loyálně konstatovat (Sen. Mikulíček: Chránit kapitalisty!), že zákon tento znamená zlepšení. (Hlas: Ve prospěch kapitalistů!), které akceptovali i ti dělníci.... (Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Dundr (pokračuje):.... kteří byli členy odborových organisací, je opustili a vstupují do organisací řádných. Nám zůstává úplně lhostejno, jestliže se proti zákonu, který schválila poslanecká sněmovna, křičí s té nebo s oné strany.

Je to Ústředna obchodních a živnostenských komor, která vytýká, že tento zákon (Výkřiky. - Hluk. - Předseda zvoní.) je do určité míry jednostranný. Na druhé straně zase vytýkají zákonu nedostatky ti. kteří se o státní příspěvek ucházeli a když jim tento státní příspěvek byl přiznán, nemajíce prostředků vlastních ku podpoře svého členstva, učinili rozhodnutí, že také o státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti pro dělnictvo nezaměstnané nestojí. (Hlas: A souhlasí s. tím všichni komunisté?)

Jsem povinen ukázati, že tímto zákonem je do určité míry splněna povinnost státu k nezaměstnaným osobám. Nemohu proto jinak nežli upozorniv na změny, k nimž došlo, doporučiti ku přijetí usnesení soc.-politického výboru, podle kterého je navrženo senátu N. S., aby schválil usnesení posl. sněmovny ve znění senátního tisku 196. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Pánek. (Výkřiky sen. Mikulíčka a jiných komunistických senátorů. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Rozpočtový výbor pojednal o předloze hlavně s hlediska rozpočtového a finančního, avšak je potřebí o některých ustanoveních, pokud se mění původní zákon o příspěvku ke státním podporám v nezaměstnanosti, promluviti několik slov.

Především § l novely mění ustanovení odst. 2 § 4 původního zákona a zavádí novotu v ustanovení, že odborová organisace je povinna vystouplému členu vydati členskou knížku, obsahující osvědčení o době členství v této organisaci nebo jiný doklad o tom. Toto ustanovení však není doplněno sankcemi a nemá tudíž žádného praktického významu. Jeho neúčinnost bude se zase projevovati v dobré vůli organisace, chce-li tak učiniti, či nechce. V takových případech budou organisace, do nichž členové přestupují, a také úřady odkázány uvěřiti údajům člena přestupujícího, kdyby snad organisace těmto zákonným ustanovením nevyhověla.

Pokud jde o § 2 novely, mění tento paragraf odst. 4 § 6 původního zákona, jehož obsahem jsou ustanovení o tom, kdo pozbývá nároku na státní příspěvek. Změna spočívá v tom, že podpůrná doba. po které nezaměstnaný ztrácí nárok na státní příspěvek, prodlužuje se z dosavadních tří resp. čtyř měsíců na 26 týdnů resp. 6 měsíců. Ustanovení toto zjednodušuje praksi tím, že nyní tiž odpadne dvojí počítání lhůt, takže se nyní bude počítati pouze počet týdnů podporovaných v jednom podpůrném roce bez ohledu na to. zdali se jedná o nepřetržitou nezaměstnanost, nebo dvakrát či vícekráte v témže roce se opakující.

§ 3 novely mění celý § 7 původního zákona a zavádí úplně novou stylisaci s podstatně změněným obsahem. Nejdůležitější je ustanovení odst. 1, kterým se určuje výše státního příspěvku k podpoře trojnásobkem oné podpory, kterou poskytuje odborová organisace. Bude-li na př. podpora organisační činiti 20 Kč týdně, dostane třikráte dvacet, t. j. 60 Kč státního příspěvku, tudíž celkem 80 Kč. V odst. 2 je ustanovení, kdy je možno vypláceti státní příspěvek ve výši čtyřnásobku organisační podpory. Čtyřnásobek možno vypláceti ženatým členům nebo vdaným členkám, jsou-li aspoň jeden rok členy organisace. Svobodným členům taktéž čtyřnásobek, jestliže prokáží pětiletou dobu členství v odborové organisaci.

Dále může ministr sociální péče povoliti čtyřnásobek také svobodným členům a členkám, pečují-li o své děti a nepobírají na ně pravidelné alimentace, nebo starají-li se o své rodiče, starší 65 let, s nimiž samozřejmě žijí ve společné domácnosti. V těchto případech, odkázaných na svolení ministra soc. péče, bude prakse obtížná tím, že organisace bude musiti míti toto svolení předem zajištěno, nechce-li se vystaviti risiku, že by při event. nepovolení musila hraditi neoprávněně vyplacenou část státního příspěvku, jakou by činil rozdíl mezi trojnásobkem a čtyřnásobkem. A poněvadž vyřízení takové žádosti o povolení nedá se očekávati v jednom nebo ve dvou dnech, bude dobře, když organisace budou vypláceti pouze trojnásobek, a teprve po vyrozumění o povolení dodatečně doplatí čtyřnásobek organisační podpory.

Odst. 5 nového § 7 je převzat doslovně z vládního nařízení č. 5 ze dne 23. prosince 1924 a nezavádí tudíž nic nového. Odst. 4 pak stanoví minimum podpory organisační, a to 0,75 Kč denně a maximum státního příspěvku, a to 18 Kč denně. To znamená, že na státní příspěvek by neměl nároku člen. jehož organisace by mu neposkytla na vlastní podpoře nejméně 0,75 Kč denně, a za druhé, že v žádném případě ani trojnásobek ani čtyřnásobek státního příspěvku nesmí činiti více nežli 18 Kč denně.

Při tom však nutno ještě počítati s dalším omezením, a to s tím, že organisační podpora se státním příspěvkem dohromady nesmí činiti více nežli dvě třetiny mzdy, kterou nezaměstnaný před tím dostával. Při tom však nesmí býti brána za podklad mzda při zkrácené době pracovní, nýbrž mzda, jakou by byl dostával při plném, t. j. normálním zaměstnání. Kdyby pak nastal případ, že člen, chtěje se vyhnouti nezaměstnanosti, přijal práci méně honorovanou, ale po přechodné době přece do nezaměstnanosti upadl, bude se mu za podklad k vypočítání dvou třetin mzdy bráti nikoli mzda poslední, nýbrž dřívější vyšší, jestliže však ona přechodná doba, po kterou pracoval za menší mzdu. nebyla delší tří měsíců.

§ 4 novely mění ustanovení § 8 původního zákona v tom smyslu, že nárok ‚ na státní příspěvek nastává již uplynutím 7 dnů nezaměstnanosti ode dne hlášení. Dosud se počítalo 8 dnů.

Ve čl. II. novely jsou ustanovení potřebná pro přechod od původního zákona k zákonu novelovanému. V 1. odst. čl. II jest ustanovení pro ty nezaměstnané, kteří už v době, kdy nový zákon vejde v působnost, vyčerpali svůj nárok podle dosud platných předpisů. Takovým se umožňuje dostávati feste, trvá-li u nich nezaměstnanost dále - po dobu dalších 13 týdnů státní příspěvek, jehož výše bude odvislou od toho, co mu bude moci poskytnouti odborová organisace. Zákon postavil pouze podmínku, že v takových případech musí býti organisaci poskytována podpora nejméně 0,40 Kč denně. Kdyby organisace poskytla jenom tolik, státní příspěvek by činil 1,60 Kč denně, tam. kde je nárok na čtyřnásobek, pak 2,10 Kč denně. Jestliže však organisace poskytne více než 0,40 Kč denně, pak by státní příspěvek činil trojnásobek, resp. Čtyřnásobek toho obnosu, který by poskytovala organisace. Podpora organisační se státním příspěvkem dohromady nesmí činiti při takových případech méně nežli 2 Kč denně ti členů s nárokem na trojnásobek a 2,50 Kč u členů s nárokem na čtyřnásobek. Zákon pamatuje dokonce i na takové detaily, kdyby organisace poskytla pouze 0,45 Kč denně, že je to možno zvýšením státního příspěvku dotáhnouti na ony 2 Kč, resp. 2,50 Kč denně, že tedy nikdy nesmí býti podpora menší než 2 resp. 2,50 Kč.

V odst. 2 je ustanovení týkající se členů, kteří ještě nevyčerpali nárok v době působnosti novelisovaného zákona. Praví se tu, že takoví mají nárok vyčerpati podporu podle starých předpisů a po vyčerpání mají nárok na to, co je v odst. 1 obsaženo. Ale ministerstvo soc. péče připustí také takovou praxi, že se běžný případ nezaměstnaného ukončí podle dosud platných předpisů a může se v něm po dobu 13 týdnů pokračovati podle nových předpisů, takže by nezaměstnaný měl nezkrácenou podporu, ještě na celých 13 týdnů zajištěnu, kdežto podle odst. l by měl jen to, co podle možnosti organisace mu bude moci býti v omezené míře poskytnuto. Organisace mají na vůli použíti jedné či druhé alternativy. K vůli možnosti pokračovati v běžných případech podle starých ustanovení prodlužuje se při působnosti novelisovaného zákona i platnost zákona původního až do 30. dubna r. 1931, takže bude možno v takovýchto případech do tohoto termínu používati předpisů obou zákonů.

Ve čl. III. novely je ustanovení pro dobu mimořádné nezaměstnanosti. Jde-li o mimořádnou nezaměstnanost, a to buď všeobecnou nebo částečnou, t. j. v některém pracovním odvětví anebo některém územním obvodu, vydá o tom ministr soc. péče po dohodě s ministrem financí, obchodu a zemědělství prohlášení vyhláškou v Úředním listě republiky Československé. Když bude vyhlášena takováto nezaměstnanost, mají podle nových předpisů nárok na podporu v nezaměstnanosti i takoví členové odborových organisací, kteří ještě nenabyli nároku na podporu podle stanov odborové organisace, nebo členové, kteří už nárok na státní příspěvek podle novelovaného zákona vyčerpali. Nárok tento mohou uplatňovati po dalších 13 týdnů v roce, tedy celkem může trvati podpora v nezaměstnání až 39 týdnů. Podmínkou pro uplatnění takového nároku je, že odborová organisace poskytne nezaměstnanému aspoň 0,25 Kč denní podpory. Státní příspěvek by v takovém případě činil u osob s nárokem na trojnásobek 1,75 Kč denně, u osob s nárokem na čtyřnásobek 2,25 Kč denně. Jestliže by však organisace poskytla více než 0,25 Kč denně, státní příspěvek by se zvýšil o trojnásobek, resp. čtyřnásobek oné části podpory, která převyšuje 0,25 Kč denně. K vůli úplné jasnosti uvedu zde příklad stanovení výše státního příspěvku: Jestliže organisace poskytne na mimořádné podpoře 1 Kč denně, bude se díti výplata této podpory se státním příspěvkem na základě tohoto výpočtu: základ 0,25 Kč podpory a 1,75 Kč státního příspěvku u osob s nárokem na trojnásobek, tedy dohromady 2 Kč. K tomu 0,75 Kč a trojnásobek tohoto rozdílu jako státní příspěvek, tedy 0,75 Kč denně a třikrát 0,75 Kč činí dohromady 3 Kč. Základ 2 Kč a 3 Kč, bude tedy činiti úhrn mimořádné podpory 5 Kč denně. U osob s nárokem na čtyřnásobek jeví se počet takto: 0,25 Kč a 2,25 Kč činí 2,50 Kč. K tomu 9,75 Kč a čtyřikrát 9,75 Kč činí 3,75 Kč, úhrn podpory se státním příspěvkem, bude činiti 2.50 Kč a 3.75 Kč, tudíž dohromady 6.25 Kč. O povinnosti hlášení se nezaměstnaného, který uplatňuje nárok na takovouto mimořádnou podporu, hodlá ministerstvo soc. péče vydati zvláštní výnos, kterým ustanovení zákona má býti zmírněno.

Ve čl. IV novely je ustanovení o produktivní péči o nezaměstnané. Sleduje se tím umožnění provádění nutných prací nouzových, jež by podnikala obec, okres, země nebo stát a podnikatel takových prací, měl by nárok na příspěvek obnosu 10 Kč denně na jednu pracovní sílu, s podmínkou, že bude zaměstnávali v prvé řadě osoby s nárokem na podporu a státní příspěvek. Podrobnosti budou vydány vládním nařízením, které snad již je připraveno.

Ve čl. V novely jsou ustanovení o tom, jak se musí zaříditi odborové organisace. To už je potom věc odborových organisací, pro to jsou podrobné předpisy, jak se věci mají vyřizovati.

Ve čl. VI hledí novela ulehčiti finanční zatížení organisací aspoň částečně ustanovením, že na výplatu státního příspěvku je možno poskytovati zálohy ve výši aspoň jednoměsíční podpory.

Článkem VII novely jsou vázáni orgánové veřejné správy, a to státní i samosprávné, volení i jmenovaní a nemocenské pojišťovny k spolupůsobení při provádění tohoto zákona, o čemž ještě vydáno bude příslušné vládní nařízení.

Pokud jde o produktivní péči o nezaměstnané, pravil jsem již, že bude vydáno příslušné vládní nařízení, které je již připraveno.

A nyní několik statistických dat, jen pokud jde o počet nezaměstnaných. Počet nezaměstnaných, kteří žádali za podporu činil roku 1926 podle statistických dat ministerstva soc. péče 136.364, r. 1927 96.879, r. 1928 76.591, r. 1929 113.422 a letos již dostupuje počet nezaměstnaných 180.000.

Nyní několik slov o finančních důsledcích této osnovy na rozpočet a státní pokladnu. Ministerstvo soc. péče na základě statistických dat a průměrných výpočtů počítá, že ze 100.000 nezaměstnaných připadá 21.800 na ony osoby, kde by byl vyplácen trojnásobek a asi 76.700, kde by byl vyplácen čtyřnásobek a jen 1.500 případů, kde by státní příspěvek činil denně 18 Kč. Tedy průměrná denní podpora bez maximálního příspěvku činila 5,94 Kč, nyní bude organisační podpora činiti 1,97 Kč a státní příspěvek 5,91, resp. 7,88 Kč. Za předpokladu průměrné podpůrné doby 33.8 dne, jak činí asi dnes - to všecko je ocitáno podle dnešního stavu - činilo nové zatížení bez ohledu na časové prodloužení podpor ročně asi 25,810.000 Kč. Poněvadž však podle této osnovy podpůrná doba se prodlužuje o dalších 13 měsíců, bude to míti na státní pokladnu tento vliv. Počítáno podle statistických dat vzatých z ciziny - poněvadž nemáme bohužel ještě svá vlastní data - připadlo by prý na našich 100.000 nezaměstnaných, to jsou ovšem neurčité výpočty, asi polovina, t. j. asi 50.000 do druhé podpůrné periody, tedy do druhých 13 týdnů, takže by další náklad při průměrné podpůrné době jako v prvém případě, t. j. 33,8 dne, činil asi 12,905.000, tudíž celkem kdyby se tato data nezměnila, celkem asi 38,715.000 Kč. Pokud jde o důsledky podle čl. II, odst. 1 této osnovy, bude činiti finanční náklad do konce příštího roku asi 4480.000 Kč.

Pokud jde o důsledky čl. III tohoto zákona, t. j. v době mimořádné nezaměstnanosti, je ovšem těžko předem stanoviti určitou cifru. Jsou tu zase vzata za podklad data cizí, cizích států a počítá se v celku asi se 74.800 osobami. Ovšem zde jde pouze o případ, kdyby vypukla mimořádná nezaměstnanost v některých odvětvích, ne tedy všeobecně. Máme na mysli hlavně textil, sklářství, kovodělnictví, hornictví. Při organisační podpoře 25 h denně - předpokládá se, že by organisace vyplácela svým zaměstnancům ve třetí periodě pouze 25 haléřů denně - činil by náklad 7,210.000 Kč. V případech trvalejší krise, kdyby mimořádná nezaměstnanost zachvátila také ještě jiná odvětví než tato - as tím musíme nyní bohužel počítati - počítá se s částkou 14,420.000 Kč. Tedy by rovněž při 25 hal. denně a po vyčerpání... (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda, zvoní.)

Prosil bych, když se jedná o takovou vážnou věc, abych nebyl vyrušován. Vždyť se jedná přece o velmi vážnou věc.

V případech trvalejší krise počítá se s částkou 14,420.000 Kč, rovněž pouze při minimální podpoře organisační 25 haléřů. Kdyby ovšem podpora organisační, byla vyšší, zvýšil by se také i státní náklad.

Nutno připomenouti, že dnešní dosavadní příspěvek k podpoře vyplácené nezaměstnaným odborovými organisacemi a k čelení nezaměstnanosti je rozpočten na rok 1930 částkou 22,100.000 Kč. Při větší nezaměstnanosti může tato cifra dostoupiti 50-60 mil. Kč.

Pokud jde o t. zv. produktivní péci o nezaměstnané, jak ji má osnova na mysli, nevzejde pokladně státní pravděpodobně žádný zvýšený náklad, poněvadž jde tu o nouzové práce - ty přece státu zůstanou - které znamenají pro naše národní hospodářství určitou positivní hodnotu. Konečně celá ta akce nemá positivní ceny, jak jsem již dokázal v rozpočtovém výboru, poněvadž, kdybychom podporovali na příkl. 10.000 dělníků 10 Kč denně, činil by denně náklad 100.000 Kč, tedy ročně 36 mil. a na ty ostatní by nezbylo ničeho.

Máni za to, že tímto způsobem asi nemůže se mluviti o nějaké skutečné produktivní péči a že by bylo potřebí jiného radikálnějšího zásahu, poněvadž my soudíme, že by se měla nezaměstnanost nejradikálněji odstranit tím, že bychom poskytli dělnictvu práci. Šlo by především o veřejné stavby, stát by měl sám podnikati stavby nebo podporovati stavby okresů a obcí, zde by neměl ministr financí naprosto býti tak úzkostlivý, pokud jde o investiční půjčky, ministerstvo financí by mělo opravdu investičními půjčkami podporovati veřejné práce, veřejné stavby silnic a pod.

Konečně, myslím, takovým obranným prostředkem byla by změna zákona o ochraně domácího trhu práce. Bude potřebí, aby senát, poněvadž je zde příslušný iniciativní návrh, o té věci se vyslovil.

Pokud jde o úhradu zvýšených nákladů, jež vzniknou státní pokladně z této předlohy, je ministr financí pro tento rok zmocněn, aby hradil zvýšený náklad jednak z přebytku, jenž vyplyne ze státního rozpočtu, eventuelně úvěrními operacemi. V příštích letech bude příslušný zvýšený náklad, jenž vyplyne z této předlohy, zařazen do řádného rozpočtu ministerstva soc. péče.

Slavný senáte! Rozpočtový výbor doporučuje plenu senátu, aby schválil předlohu ve znění, otištěném v senátním tisku č. 196, tudíž ve znění, schváleném poslaneckou sněmovnou.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji řečnickou lhůtu v trvání ^l/₂ hodiny.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Budeme podle toho postupovati.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Fr. Scholz. Uděluji mu slovo.

Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Zákonitá úprava otázky nezaměstnanosti vstupovala v posledních letech následkem stále vzrůstající nezaměstnanosti v průmyslu a v různých pracujících stavech zaměstnání stále více do popředí, takže se stala problémem, který zasahuje hluboce do sociální politiky všech evropských států a naléhavě potřebuje rozřešení. V Československé republice stal se po prvé zákonem ze dne 19. července 1925, č. 267 Sb. z. a n., pokus rozřešiti tento problém. I když tento zákon nelze nazvati ideálním, byl to přece malý pokrok v oboru beztak nedostatečné sociální péče v tomto státě oproti ustanovením zákona o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 12. srpna 1921. č. 322 Sb. z. a n. Avšak pro krise, jak je právě prožíváme, nevyhovoval svými podporami jak co do jejich trvání a jejich výše naprosto, a musily odborové organisace a svazy, aby dělnictvo bylo jen trochu chráněno, podstoupiti největší oběti. Odborové organisace mají vlastně prokazatelně v prvé řadě nésti starosti a břemena podpory v nezaměstnanosti podle gentského systému, tím že platí 50% finanční dávky a musí také vypláceti celý obnos podpory, dříve nežli obdržely refundaci od ministerstva sociální péče, a že dále ještě ručí svým celým jměním a musí převzíti zodpovědnost za, přesné a správné provedení. Toto provedení je positivním pracovním výkonem, který vláda odborovým organisacím bohužel nehonoruje. Bylo by přece povinností státu, aby na úhradu správních výdajů platil správní příspěvek, který se řídí procentuálně podle vyplacených podpůrných příspěvků. Bohužel není ani v projednávané právě vládní osnově č. 308 pro tyto odborové organisace, které zase musí nésti velké oběti a musily je nésti před tím, takže odborové organisace byly skoro přivedeny na pokraj záhuby, obsaženo žádné ustanovení o tom, aby se odborovým organisacím za tyto oběti dostalo odškodnění. Návrhy v poslanecké sněmovně byly nám zamítnuty. Bylo by samozřejmou povinností státu zahájiti sanaci odborových organisací, aby za svou dosavadní činnost a oběti nebyly vehnány do finanční katastrofy. Také novela nyní projednávaná organisacím ničeho nedává a nepřináší také žádné větší finanční úlevy. Jestliže přesto uznáváme novelu nyní projednávanou za pokrok v oboru naší vnitrostátní sociální politiky, pak chceme zároveň konstatovati, že tím pro nás problém péče o nezaměstnané daleko ještě není rozřešen.

Od počátku roku 1930 panuje u nás vyslovená nálada krise, která se v přítomné době stále víc a více stupňuje. Obzvláště všechna odvětví průmyslu a podniky poukázané na vývoz nalézají se v těžké krisi. Nejvíce postižen je textilní průmysl, který je zúčastněn jednou třetinou na celkovém vývozu státu. Tyto krise znamenají velké nebezpečí pro naše veškeré národní hospodářství. S těmito krisemi souvisí také veliký počet nezaměstnaných u nás. Proto také stalo se řešení otázky nezaměstnaných se stanoviska národohospodářského naléhavou nutností. Srovnání nynějších zjevů krise s nezaměstnaností v některých průmyslových zemích před válkou ukazuje, že právě nynější doba trpí obzvláště velkou nezaměstnaností. Těžké nebezpečí dnešní doby spočívá v tom, že máme před sebou trvalou nezaměstnanost ve všech evropských zemích. Bohužel se dosud žádnému z postižených států nepodařilo snížiti značnou měrou obrovský počet nezaměstnaných. Naopak, počet nezaměstnaných a lidí hledajících práci stoupá a nabývá každého týdne hrozivých rozměrů. Tato skutečnost ukazuje, že dnešní nezaměstnanost není více přechodným zjevem, nýbrž že se stala hromadným osudem středoevropského průmyslu. Všechny tyto zjevy krise mají svou příčinu vedle všeobecné situace světového hospodářství ve zcela falešné zahraniční a obchodní politice našeho státu. (Souhlas.) Další příčinou nezaměstnanosti je stále více pronikající racionalisace a kartelování průmyslových podniků. Politováníhodným zjevem tohoto vývoje je, že ušetřením pracovních sil při racionalisaci vždy starší dělníci a dělnice připravováni jsou o práci a tím o chléb.