Proč zahrabání? Poněvadž, kdyby Loucher měl vydat své svědectví před nepředpojatými lidmi, kolik měl před válkou jmění a kolik má jmění po válce, velmi těžko by dokazoval svými řádnými příjmy, že jeho jmění mohlo tak obrovsky vzrůst.

Vážení, a tu na konec tohoto článku píše a přirovnává ten pisatel, vlastně cituje politika, francouzského Louise Damona, který praví o Loucherovi: >Je to pán, který s,i vzal do hlavy, že se stane zkrátka a dobře pánem světa. Ministr Beneš nemá rozdílných snah a oba mají stejně rádi ministerská křesla. Loucher ovšem přesedá s obratností jockeye z jednoho do druhého, nalézaje je vždy svěží a nové. Dr Beneš se drží houževnatě jednoho, ovšem s nebezpečím, že plyš tohoto křesla bude rychle prodřen.

Tedy kdo jsou ti, kterým jste tu děkovali a jimž jste tleskali, že naše zájmy chránili při jednání pařížském, které se mají dnes tímto zákonodárným sborem schválit. Nic poctivější lidé než ten Krupp a Thysen a Tardieu. Jestliže se díváte jiným okem na získaný majetek a kapitál poctivou prací a jiným okem na získaný majetek a kapitál v době kdy statisíce a miliony krvácí, trpí bídou, hynou předčasně jenom proto, že takové abnormální poměry jsou - tito jednotlivci jsou pro nás váleční upíři, na které se díváme s odporem a připravujeme se. abychom jim jejich všechen válečný majetek urvali ve prospěch společnosti - nemůžete jim, jako vážný zákonodárný sbor tleskati za jejich činnost.

My máme platiti dnes 5 miliard válečných dluhů. Já se ještě dostanu později ve své řeči k podrobnostem.

Vážení, já jsem skončil svou proletářskou dráhu v 16. roku jako cvokař bot v továrnách Zlínska a když přišel továrník Štěpánek do továrny, který mými hlasy byl v r. 1913 zvolen poslancem v užší volbě, do továrny, řekl jsem, to se to směje, každý den že vyroste nová továrna, nový objekt. On mi na to řekl, co pak myslíš, že nám to nechají? Ať by bylo Rakousko, nebo přijde jiný stát, tím co jsme ve válce získali, budou se platiti válečné dluhy. Sami ti fabrikanti tomu věřili, že určité procento, větší část procenta jejich válečných zisků bude konfiskováno, ať je to staré Rakousko anebo tím více, když to byla státní správa státu vzniklého z revoluce. A čeho jsme byli svědky? Kolik se jim toho sebralo? Řekněte mi někdo. Byla daň z majetku a přírustku na majetku. Ano, to jsme do krejcaru zaplatili my, 3 ha domkáři a malorolníci. Ale v krátké době po převratu dokonce r. 1923 oznámily hospodářské správy, že se u nás udělalo krachů a vyrovnání na 4¹/₂ miliardy korun. Věříte někdo, že ti páni měli již zaplacenu dávku z přírůstku na majetku a z majetku? A věříte někdo ještě dnes - jsme občané nad 45 let, - že ten, kdo udělal krach nebo vyrovnání na 10-15-20 milionů, že je v tom tak, že musí jíti na silnici a tlouci kámen? Že mu nic nezbylo pod bokem, ať pod titulem vkladu jeho dětí, ženy, rodičů a jiných? Já byl svědkem při vyrovnání jedné továrny, kde tchán, bývalý řídící učitel, oznámil do vyrovnávacího řízení 2¹/₂ mil. Kč. Vyrovnávací řízení mu to přiznalo a ten továrník řekl: Přece když ten můj tchán do toho podniku mi dal 30.000 Kč, tu ten podnik dohromady stál 90.000 Kč a přirozeně ten jeho podíl 30.000 současně rostl v té výši čili když jsme se dopracovali až k výši 30 mil. Kč, jeho třetina nebyla 30.000, nýbrž byla tou celou třetinou a proto ho ještě ošidili, když mu přiznali jednu třetinu ve vyrovnávacím řízení. Velmi málo se zabralo u průmyslu a bankéřů na zaplacení povinností vyplývajících z důsledků světové války. Dnes se všecko hospodářsky slabší ničí. Prvním a zářným vzorem tohoto ničení je náš zlínský magnát Baťa, který šel do války s jedním mil. K a vyšel z ní se 300 mil. Kč. Nikdo neví a nikdo ze živnostenských stran neprozkoumal, kolik kůží v Číně bylo v jeho koželužně. kteréžto kůže nebyly jeho majetkem, nýbrž starého rakouského státu, které potom československý stát převzal. Ale i kdyby člověk měl možnost to zjišťovati, buďto se nám odepře svědectví, anebo se nedostane s tím člověkem do styku a vrhalo by to velmi divné světlo, jak se vyúčtoval. Když na jedné straně já, jako malorolník, musil jsem zapraviti na nedoplatcích, není to ohromný obnos, 12.000 Kč, tím že mi padly 2 kusy dobytka a krávy se tehdy prodávaly po 1500, 1600 Kč, potom - sám jsem pluh tahati nemohl, musil jsem si zase koupiti kravku, která stála 8000, 9000 a v r. 1918 až 1919 stála pěkná kráva 12, 13 až 14 tisíc, doplatil jsem na tu ztrátu vzniklou ve válečné době. Povídám to proto, že tisíce a tisíce malých rolníku tak doplácelo. Jiný jde do války s jedním milionem, dodává a vydělává, nesmí se poháněti, poněvadž je nad ním vojenský dozor, ten poctivý a čistý pan kapitán Boubela, který sedí pro benzín, nebo snad se mi zdá, že už je venku, tedy seděl pro benzín, ten byl vojenským dozorcem v této továrně, v té světoznámé firmě.

Uvedu případ! 15letý dělník Antonín Hřebík protože nedosti uctivě pozdravil mistra, byl odsouzen na 5 dní do kriminálu. Kluk si řekl: Dobrá, těch 5 dni si aspoň odpočinu. Ale Boubela to myslel jinak. Ze Zlína je do kriminálu 16 km. tedy řekl klukovi: Půjdeš v sobotu večer do kriminálu a v pondělí budeš v práci státi u stroje. Tedy protože ten chlapec nedosti uctivě pozdravil mistra, měl 6 neděl pokaženo. A za takovýchto okolností v tomto podniku jsou fackováni lidé jako nezvedení kluci od táty. v podniku kde vyrostlo tak veliké bohatství. A vy, pánové, kteří jste byli v minulé všenárodní koalici, i v té měšťanské koalici a kteří jste dnes v sociálně fašistické koalici, nemáte odvahy, aby jste šálili na tyto veliké zisky. Pan ministr povídá: Budeme to platit, vždyť je to jenom 80 milionu ročně, po tolik a tolik roků. a v posledním svém prohlášení dokonce prohlásil, že statky maďarských anebo jiných zahraničních.šlechticů nebudou se platit - aspoň tak jsem vyrozuměl jeho referátu - na účet nabyvatelů zbytkových statků, nýbrž reparačními platy, které budou hrazeny z daní a z dávek, zaplacených většinou nepřímými daněmi.

Ohromného úspěchu jsme dobyli v Haagu i v Paříži - pan ministr Beneš nám sdělil v zahraničním výboru senátu, že zaplatíme potíže 5 miliard, ačkoliv jsme se prý všichni těšili a všichni jsme tak dohromady spolu mluvili, že když budeme donuceni zaplatiti jenom 4 miliony zlatých korun, to jest 25 miliard Kč. že budeme velmi šťastni. Zač jsme to měli platit Za státní statky a za osvobození máme platit téměř dalších 5 miliard. Vážení, kdo ty státní statky, co tu cokoliv stálo a stojí, kdo to vybudoval, kdo postavil ty železnice, ta nádraží, ty budovy okresních úřadů, ty budovy kasárenské? Což to stavěl Francek nebo Karel Habsburský? Nestavěli to čeští, slovenští a němečtí, tento stát obývající dělníci? Kde nabyla ta habsburská koruna ty ohromné, do sta tisíc měřic měřící lány země a lesů, což je to možno nabýti poctivou cestou, když se to nenabude konfiskacemi, které jsou jenom jiným názvem loupeže, poněvadž konfiskuje vždy ten, který k tomu ještě používá hrubé moci, ať fysické nebo rafinovaně zákonné? Proč máme platit za tyto statky a tak ještě při takovémto vyvyšování se, že jsme zbaveni té povinnosti platit 26 milionů za státní statky, vysloví pan ministr Beneš ve svém referátě, že to, v čem dnes žijeme a čeho jsme dobyli, že jsme dobyli cestou revoluční. Nezdá se vám, že je to braní jména revoluce nadarmo a že by pro to mělo býti nějaké přikázání, aby český měšťácký revolucionář pro nacionální revoluci nepoužíval slova revoluce? Kde se ta revoluce projevila, v čem? Zaplatíme za tu revoluci 5 miliard. Jsme po Německu hned druhým státem ve výši placení válečných náhrad a ten nesmysl, že musíme platiti za to, že isme do 28. října 1918 měli také vojsko, vojsko, které bojovalo za francouzské Louchery a Tardiery, které bojovalo za italského Mussoliniho, které bojovalo, dokud ještě byl car v Rusku a Kerenski, za tyto měšťáky. Ovšem, když potom proletariát a pracující rolnictvo v Rusku se osvobodilo, naše vojsko zase na rozkaz krvavého Gera. generála Janina, musilo se rváti s rudou armádou. My jsme nebyli uznaným státem a proto nemáme podíl na reparacích Maďarska, Německa a i., ale na druhé straně máme povinnost do té doby existující armádu udržovati a zaplatiti výdaj na ni. Pánové, já nevím, kdyby stokrát pan ministr dr Beneš se zde zaříkal, že jsme vždy prohlašovali i během naší nacionální revoluce, že nechceme od nikoho dary, a že vydání spojené s vydržováním naší zahraniční branné moci zaplatíme ze svých prostředků, toto velice silně pokulhává. Buď jsme byli uznaným státem samostatným do října 1918, a pak jsme povinni udržovat také vlastní armádu a máme také právo, abychom žádali po zahraničních poražených státech již podle vašeho právního nazírání reparační platy, nebo jsme nebyli samostatným státem, naše armáda bojovala jako součástka armády ruské, francouzské a italské proti nepříteli Francie, Anglie a Ameriky a pak jsou tyto povinny platiti to, co tato armáda stála. Komu platíme ty reparace? Bude mít z těchto těžkých miliard, vydřených, na proletariátu Německa a Československa jakýkoliv zisk francouzský, anglický nebo americký proletář? Nevidíte, že všechny tyto ohromné miliardy plynou do nenasytných hrdel kapitalistických finančních válečných pirátů na londýnské city a na americkém Wallstreetu a mezi proletariátem a středním pracujícím stavem se dělá nálada pro to, že nelze jinak, že musíme se podříditi. Proč? Poněvadž francouzští kapitalisté a jejich exponenti potřebují, aby jim kdosi důsledky válečného vraždění pomáhal platit. Poněvadž francouzští kapitalisté, ne z lásky, a representanti francouzského imperialismu, ne z lásky k českému národu utvořili tuto tisíc kilometrů dlouhou botu, nýbrž z vypočítavosti politické, že potřebovali někoho v zádech Německa, kde stále ozývají se hlasy po revanchi - a proletariát musí svrhnout buržoasii francouzskou i německou, nechce-li, aby došlo k novému válčení, neboť, jestli se buržoasie německá udrží u vesla, nikdo tyto hlasy volající po revanchci neudrží - že potřebovala francouzská buržoasie, aby měla krytá záda se strany východní, se strany bočné proti Německu, když ztratila socialistickou vítěznou revolucí svého spojence, ruského cara a ruskou buržoasii, vytvořeny zde byly tyto státy, aby byly jednak hospodářsky vykořisťovány - vidíme tu cestu Loucheurovu, který nám již chce diktovat, které obory průmyslu smíme provozovat, a které musíme odbourat, zatím jen proskočily o tom zprávy, ale, jak víme ze zkušenosti, vždy se poslouchaly hlasy z Paříže, tato buržoasie francouzská má nás tak ráda, že přesto, že Slezsko, které má nejbohatší uhlí, které bylo století součástí koruny Svatováclavské, přiřkla tato buržoasie Polsku. Francie nás má tak ráda, že jsme to viděli při každém upravování hranic československých. Ale při tom se žvaní, že jen z lásky se strany francouzských imperialistů byl zde vytvořen tento stát Proč? Poněvadž buržoasie československá má totožné zájmy s buržoasii francouzskou. Jisté charaktery Loucheura a Tardieua našly by zde mnoho fotografií v československém světě buržoasním. A v mnohém případě i sociálfašistickém. Kdyby čeští buržoasní vůdcové i vůdcové stran socialistických měli podati vyúčtování jako Loucheur, kolik měli před válkou a kolik měli přes válku zákonných a poctivě odůvodněných příjmů a kolik mají dnes, octlo by se několik desítek těch kteří řvou o nezištné lásce k vlasti, na těch místech jako Loucheur francouzský. A proto jsme zde a proto nás mají Francouzi a Angličani tak rádi. Po Německu, nejvíce zavinivším imperialistickou válku, nakladli nám největší reparace.

Je charakteristické, jak Československo, a hlavně pracující lid, klamou číslicemi o reparacích. Máme vynikajícího národohospodáře, který redigoval již >Österreichische Rundschau<, časopis vycházející ve Vídni v dobách císařských, máme jej ministrem financí a přesto, že nám ministr Beneš sdělil, že máme platiti 37 roků po 80 mil. Kč a kromě toho 13 let ještě další doplatky, vypočítává ten vynikající národohospodář, že to dělá dohromady 1.189 mil. Kč. Nevím, dámy a pánové, jak k těm cifrám přichází, když na druhé straně počítá dr Beneš, že jsme měli zaplatiti za státní statky 26.445 mil. Kč a na osvobozenský dluh 4.950 mil. Kč, dohromady 31.395 mil. Kč. Čistý zisk, který vyjednáváním získal, činí 25 miliard Kč. Vykřikl jsem, kdyby se to rozdělilo mezi občany Československé republiky, že by bylo na chvíli po bídě. Pánové to brali s ironií, ale když je to čistý zisk, tak se někde musí projeviti. Pan dr Beneš řekl: Nemáme zaplatiti 6.395 mil. Kč, nýbrž jsme povinni zaplatiti jen 5 miliard. Co si pan ministr myslí o těch zákonodárcích, poslancích a senátorech, když si troufá je tak jako malé počítati neumějící děti kašulírovati těmito ciframi. 31.395 mil. Kč jsme měli platiti, 25 miliard nám zachránil jednáním v Haagu a v Paříži, máme platiti dalších 5 miliard, podle Engliše 1.189 mil. Kč. To jsou takové maličkosti. A při tom celém počítání pan dr Beneš ztrácí 1.395,000.000 a to nic není. 1.595,000.000 je pro nás lakovým plivnutím do moře, to nemá ani významu.

V parlamentě se obviňují určití činitelé, že neudělali účetní uzávěrku z 1.450 mil. Kč, a navrhuje se, ať je to kdokoliv, vyřízení této záležitosti zvolením vyšetřující komise. Pánové jsou si však tak jisti správným jednáním při hospodaření s touto půldruhou miliardou, že zamítnou zvoliti vyšetřující komisi. Nikdo nebude tvrditi, že ti pánové kradli v tom fondu, nebo nekradli, ale mravní facku si dala nynější koalice tím, že zamítla vyšetřující komisi. Vždyť víte, jak by se to dalo zrovna tak zalepiti jako dnes zalepujete tu hroznou, 14 dnů životem Československa otřásající aféru dr Arne Dvořáka. Ale prosím, to se při tom již jenom zvolí vyšetřující komise, nebo to měl býti projev nedůvěry určitým činitelům, kteří mají určité aspirace v tomto státě, a při tom necháte na sobě obvinění, že se nevyúčtoval tak ohromný obnos. Pak se nediví člověk, že u ministra Beneše obnos půldruhé miliardy jde sem tam, to je jedno, to můj poplatnický československý oslíček ani neučiti a potáhne dále.

V rozpočtovém výboru pří projednávání předlohy prohlásil soc. demokrat p. sen. Zimák: To, co jsme dobyli, já řeknu, že to měl říci bez ypsylonu, s měkkým >i< na vojně, podle slovenského ve válce, zaslouží, abychom všechno obětovali, a 80 mil. Kč přes to, že nejsou také dnes v rozpočtu na r. 1930, musí pan ministr Engliš někde najít, abychom je poslali ať do Paříže, do Londýna nebo do New-Yorku.

Vážení, čeho isme to všeho dobyli? Ano, Peckoví, Weinmannovi, Rothschildovi a Baťovi se ani nezdálo, že budou tak hned v začátcích v revolučním státě dušeny a ubíjeny každé dělnické boje, ať již za odražení snížení mezd. anebo když nelze žíti za nízkou mzdu. při výbojné stávce za její zvýšení. To se jim ani ve snách nezdálo. Já jsem dělal před 30 lety v Ostravě v šachtě, kde nebil nikdo nás pendreky, když jsme po vyfárání z dolu 400-500 m hlubokého se sešli na dvoře před šachtou a řekli isme si své stížnosti. Dnes zůstane před šachtou státi 30. 40 dělníků z osazenstva, které čítá 300, 400 dělníků a hned hrčí telefon a za pět minut je zde policie, anebo četnictvo na koních, a do těch, před kterými se roní krokodýlí slzy, když ztratí v šachtách zdraví, perou bezohledně pendreky. Tito, které jsem jmenoval, jsou skutečně osvobozeni, ale je u nás osvobozen proletariát? V Ústřední soc. pojišťovně, kterou nevedou bolševici, ale kterou vedou socialisté ruku v ruce s měšťáky, vždyť je tam agrárník jako místopředseda, tuším, se ukazuje v jaké úrovni životní žije proletariát tohoto státu, a přece sám Masaryk řekl v rozmluvě s dánským redaktorem, že každá svoboda je úplně bezcenná, když je při ní prázdný žaludek. Nuže, co povídá statistika Ústřední soc. pojišťovny. Přes 200 tisíc zaměstnaných v tomto státě pracuje za mzdu nižší než 6 Kč denně. Dalších půl milionu nevydělá více než 10 Kč denně a celých 73% pracujících za mzdu v tomto státě má týdně 150 Kč a ještě méně. Je to život za 150 Kč týdně dnes, když má průměrně 2-3 děti - a proletář jich má vždy více - když má při tom platiti za byt nejméně 25 Kč (Hlas: 80!) týdně, když má k tomu ještě svou ženu, anebo otce, anebo matku své ženy v domácnosti? Je to život? Na druhé straně přečtěte si >Ven-kov<, orgán ministerského předsedy vlády tohoto státu v odpovědi na štvaní soc. demokratů. Podle názoru >Venkova<, že sociální demokracie chrání jenom průmysl a kapitál, a že je zde bezmezná bída živená nemožností ohromné části nakupovati, každý průměrný závod vydělává ročně tolik, kolik je do něho vloženo provozovacího kapitálu. To nepíše >Rudé právo<, ale to napsal lisí předsedy vlády >Venkov< a snaží se s jistou opravdovostí přesvědčiti o pravdivosti toho. co tvrdí. Tady je ten osvobozený proletariát. Druhý článek v >Nové Době< z 9. května letošního roku je skuhrání - nemohu to jinak nazvati, se strany těch, kteří si dovolují klamati takto dělnictvo - že ve Škodovce pracuje většina kvalifikovaného dělnictva. zámečníků, strojních zámečníků, za mzdu 130 Kč týdně a Ještě někdy v sobotu se při výplatě sráží 20 až 30 Kč na pokuty. Může to býti na výživu lidského života, když dělník ve městě, které má 80.000, 100.000 obyvatel, kde je drahota ještě větší než v Praze, přinese na výživu 4, 6členné rodiny 110 Kč týdně, z toho má zaplatiti byt a ostatní? Ale při tom >Nová Doba< zapomněla napsati, že ve správě Škodových závodů sedí soudruh těch, kteří odnáší 120 Kč týdně v jedné organisaci, pan posl. P i.k a že za tu ohromnou námahu, z níž mu rostou mozoly tady a tady (ukazuje na hlavu a břicho) dostává týdně 7.000 Kč! Mohou se vymluviti socialisté, že jsme jim znemožnili boj za větší skývu chleba. Před krátkou dobou byly volby do živnostenského výboru. My, komunisté, nedostali jsme ani 20% hlasů, ani jednu pětinu, ostatní dostali sociál-fašistické strany. Každý, mohu říci z 80% mistrů a nadmistrů je sociální demokrat ve Škodovce. Kdo zavinil bídu Škodováků. Věří ti pánové, že skuhrání v >Nové Době< zvýší mzdu v této Škodovce? A jinou cestu nastoupiti nechtějí, ač bilanční správa Škodovky dokázala, že by bylo možno zlepšiti pracovní podmínky u těch zaměstnanců. V loni to vystihl, >Venkov<, že podnikatelé větší část zisků skrývají pod různými tituly odpisy, investicemi atd. atd. a Škodovka přes to loni přiznala přes 53 mil. Kč čistého zisku a letos se její čistý zisk zvýšil o 14 mil. Kč. A při tom členové správní rady, pobírající ohromné tantiémy a platy, skuhrají, že dělnictvo, to dělnictvo, ne bolševické, toho se tam chtěli zbaviti, nýbrž sociálně-demokratické a čsl. socialistické musí ve prospěch těch upírů ve Škodovce dříti se pro zdraví a život za 110, 120 Kč týdně. Naši bývalí soudruzi před 12 lety pozastavují se nad tím. že jim. prý nadáváme sociálfašisti. Vážení pánové! Dělnictvo si tu nedobylo ničeho, dělnictvo je spoutáno tak, jako ještě nikdy nebylo, co jsou toho pamětníci, dnes žijící. My jsme před 31 lety zakládali odborové organisace. Já byl ve výboru zemského spolku v Ostravě, Tehdy řešte nebylo odborových svazů, byly spolky, my jsme byli také pronásledováni s místa na místo, když se zaměstnavatel o nás dověděl, že jsme hlasateli třídního boje, sociální demokraté Přiznám, že se strany kapitalistů nebyla sociální demokracie vystavena menšímu útisku než dnes, ale se strany státního mocenského aparátu nezažili jsme ani desetinu té tyranie, toho útisku, persekuce a pronásledování jako dnes. Už jsem zde jednou o tom mluvil, že jsme chodili od r. 1891 do r. 1914, tedy po 23 let k hrobům padlých horníků, do nichž bylo stříleno v r. 1891, ale pak až do r. 1914 stříleno nebylo. Ale tu jsme svědky střelby takřka každý měsíc. Není-li třikrát-čtyřikrát stříleno do lidí, tak je to zvláštnost. A nestřílí se jen do dělníků, kteří se svého času stavěli ozbrojené moci s kladivy v rukou - já sám byl jsem kdysi mezi nimi - dnes se střílí už do 12letých děvčat a ještě se policajt a četník nestydí říci, že na 25 kroků ho tato děcka ohrožovala. To máme sakramentsky udatnou naši ozbrojenou ochranu. Co by dělal takovýto četník, kdyby sem přišli Tataři, nebo Hunové, nebo vrazili sem ozbrojení Maďaři, když škole odrostlé dítě ho ohrožuje na vzdálenost 25 kroků?

Tedy vážení, proletariát nemá příčiny, aby platil podle slov pana Zimáka za to, co jsme za války dobyli, nebo aby sháněl těch potřebných 80 milionů. A má také spoluproletariát venkovský, zemědělský, pracující malorolníci nějakou příčinu, aby bez odporu snesli toto vyvážení výtěžků jejich práce za hranice?

Pánové se ohánějí na všech stranách pozemkovou reformou a tím, jak dopadla. Podle zoravy pánů referentů si tu naši pozemkovou reformu v Paříži ohromně chválejí, a tak tak, že ji nepochválil i Mussolini, protože ji zná asi tak, jako naši ústavu, to jest jenom z knížky. Kdyby se však přišli podívat páni, kteří tu pozemkovou reformu chválí, na její praksi, pak by si nad ní místo chvály odplivli. Máme na př. ústavu, že každý, kdo ji za hranicemi čte, řekne: Ke všem čertům, co tam ti bolševici v Československu mají ještě za práci, vždyť mají ústavu přímo ideální, sám archanděl Gabriel by nemohl v ráji lepší ústavu zavést, takové svobody, takové zabezpečení občana na všech stranách. Ale kdyby sem takový obdivovatel přišel a shlédl ji v praksi, viděl by, že každý poctivý člověk by pomalu potřeboval vedle sebe míti dvě pořádné dogy, aby, když se na něho vrhne ochránce zákona s pendrekem a bajonetem v rukou, skočily mu za krk.

Tak to vypadá ve skutečnosti. Není to výsměchem naší ústavy, když soud odsoudí redaktora časopisu, tedy ne obyčejného člověka - ač nepovažuji profesora za více než čeledína od potahu, poněvadž každý koná svou práci, ale přece jen redaktor musí míti určitou inteligenci, a když tento redaktor jsa Setníkem otázán, jak se jmenuje, ačkoliv se vykázal četníkovi legitimací, řekne: >Co pak neumíte číst?< dostane za to 8 dní vězení, ačkoliv si před tím ve vyšetřovací vazbě odseděl měsíc. Tedy taková je prakse naší ústavy. V theorii je ovšem taková, že, jak jsem řekl, ani v ráji by lepší ústavy nebylo možno nalézti, jenom že prakse tomu neodpovídá. Ani 10% se nedostane pracující třídě toho, co v ústavě ve skutečnosti je. A tak je to také s pozemkovou reformou. Máme platit za zabrané statky, hlavně maďarských šlechticů, ale ne na účet nabyvatelů zbytkových statků, kteří dostávají za 1.000 Kč hektar půdy, ačkoli v tržní ceně ten hektar stojí průměrně 25 až 30 tisíc Kč. Ne na účet těchto chlapů, nýbrž na účet republiky se bude platiti těm starým šlechticům, držitelům půdy.

Kdo zavinil válku? Když nechcete přistoupiti na stanovisko, že to byl boj kapitalistických skupin mezi sebou, obvinili jste toho krvavého Viléma a toho starého France Josefa, že byli příčinou války. Toho France prý Bertchold ošidil tím, že mu řekl, že na srbských hranicích nepadli 4, ale 24 vojáci, a na to prý ten paprika Francek podepsal ultimatum Srbsku. Když my takovým zločincům Berchtoldům, Andrassym, Tiszům zabíráme statky, tak to děláme tak ohromně revoluční cestou, že jim za to valíme sta miliony peněz. Není to poškození posvátného jména revoluce se strany pana ministra, neměl by býti za to tak trochu pokárán, že řekne >cestou revoluceBeneš v zahraničním výboru, když některý pan senátor poukázal na jednání úřadů. Pan ministr Beneš prohlásil, že od úřadů nelze mnohdy vynutiti vyjádření ve věcech náhrady dělníkům, vyplývající z pozemkové reformy. Podle zákona nelze skutečně vynutiti od rozhodčí komise státního pozemkového úřadu rozhodnutí. Máme případ, kde 10 dělníků bylo vyhozeno při provádění pozemkové reformy v r. 1923 z práce, mnozí pracovali 32 až 33 let, měli nárok na odškodnění podle zákona o pozemkové reformě, ale od r. 1923 za 7 let není možno vyheverovat rozhodnutí rozhodčí komise Státního pozemkového úřadu. Mluvil jsem o tom již nesčíselněkráte v parlamentě a v rozpočtovém výboru, když jsme projednávali státní rozpočet za přítomnost zástupců Státního pozemkového tirádu, ale rozhodnutí vyvolati nelze. Proč? Poněvadž dělníci, i kdyby byli zamítnuti touto komisí, dovolali by se svých práv před správním soudem pro porušení zákona, poněvadž tu se výslovně zákon porušil. 10 těch lidí bylo vyhozeno, nebylo příčiny, aby bylí vyhozeni z důvodů pozemkové reformy, a nedostali ani krejcar náhrady. Pozemkovou reformou a jejím Šťastným prováděním ve prospěch obyvatelstva republiky se mohou naši páni zahraniční diplomati oháněti za hranicemi, poněvadž pánové i když přijedou z Francie nebo Anglie, se nezabývají takovými lapáliemi, jestli má zač žíti dělnický nebo venkovský lid. O to se nestarají. Přece, když sem přijede takový Loucher, tak ho obstoupí smetánka, která mu ani nedovolí, aby se podíval na pravý stav věci, ale jsou tu samá soirée, bankety, blankety a kdoví co ještě a za 4 dni se jede dál. Tak chcete oslazovat placení těžkých miliard reparačních, tak chcete dokazovat, že jsme čehosi dobyli pro pracující malorolníky a dělníky? Jestliže tohleto ještě k tomu vysloví sociální demokrat, pak je to vyložený podvod a výsměch těm, kteří se tím, co jsme vydobyli, dostali do daleko horších hospodářských a politických poměrů, než byly před 20 lety.

Dělnictvo nemá absolutně příčiny platit. Dělnictvu dnes ve statisících nemůžete opatřiti práci, dělnictvo dnes vyváží se za hranice, dělají se mu ještě obtíže, zvláště chce-li jíti na východ, a na druhé straně stěhují se sem knížata. To je nejlepší doklad vývoje lidové vlády demokracie a svobody pro pracující za U let existence tohoto státu. Přečtěte si dnešní >Prager Tagblatt<. Tam stojí, že kníže Alois Lowenstein z Kleinbachu, dlouholetý president německého katolického středu, přesídlí do Československa a převezme statky a má dokonce se státi příslušníkem Československé republiky. Tedy dělníci musejí pro kus chleba do Argentiny. Tunisu, Brazílie, do cizinecké legie alžírské v Africe, ale Herr Fürst Lowenstein má tu vyasfaltovaný chodníček, aby nikde neklopýtl. A pak chcete, aby dělníci se nadělili pro placení vašich reparací!

Do Československa se vracejí knížata, do Německa přijede prý na pašiové hry excísař Vilém, Otta má přichystanou cestu do Budapešti a při tom se bude žvaniti listy vládních poslanců nebo i ústy mnohých ministrů, že toto všechno nevadí vývoji mírovému, že příjezd Vilémův do Berlína nebude míti ani vnitropolitické ani zahraniční následky, zrovna tak jako nové nastolení Habsburků v Budapešti a Vídni nebude míti žádný význam. Kapitalisté to klidně snesou, jenom když do té kapitalistické fronty proti Sovětům se zapřáhne také ten krvavý Vilém, i ten potomek krvavých Habsburků.

O míru a Panevropě tu mluvil pan kol. Modráček přede mnou půl hodiny. Nač vyhazovati stotisíc milionů Kč na rozpočty ministerstva vojenství, když je mír zabezpečen? Není to přímo zločinem, když je mír podle Masaryka 90 let a podle Beneše na desítky zabezpečen, vyhazovati v Československu 6 mil. Kč denně v době, kdy nemáte pro přestárlé mizerných 40 Kč měsíčně. Není to zločin, když v době, kdy není pro nezaměstnané peněz, když je zase nápor zdražiti dopravu o 20%, aby se mohl dáti zlomek měsíčního služného železničním a jiným zaměstnancům, se vyhazuje denně 6 milionů Kč na přípravu k vraždám, ačkoliv je 90 roků mír zabezpečen? Není to pravda, jsou to lži, podvod a klam, aby se uspalo vědomí těch, po jichž hřbetě svezla se hlavně všechna hrůza světové války, a aby se uspalo svědomí dělníků a drobných pracujících rolníků.