Nesmí se totiž zapomenouti, že oněch 226 zl. K, se kterými fond počítá za jedno katastr, jitro, nebude placeno v hotovosti, nýbrž ve 4% obligacích.

o jejichž kursu je dnes velmi obtížno činiti dohady a na to ještě počkáme, jak bude vysoký, a které budou vydány teprve v r. 1933. což samo už znamená značnou ztrátu. Mimo to bylo ovšem už v Paříži všem jasno. že výše fondu není taková, aby na každé katastr, jitro, které může býti převzato, připadlo opravdu přesně 226 zl. K.

Konečně připomínám, že fond sám podle ustanovení smluv pařížských může nakládati s různými příslušníky různě a že i o to povede se dlouhé jednání, které samo bude státi opět mnoho peněz.

Mají tudíž maďarští příslušníci na vybranou, obrátiti se na fond o pochybné nadlepšení. nebo na základě našeho zákona dohodovati se s pozemkovým úřadem dále jako dosud, což pařížské smlouvy v plné míře umožňují. Domnívám se, přihlížeje k obsahu pařížských úmluv a k ustanovením našeho zákona o provádění pozemkové reformy, že v celku se bude dávati přednost postupu druhému.

Připustím-li však přesto, že by snad i pro žalobce, zajímající Československo, vyplývaly z fondu aspoň v některých případech náhrady vyšší, musím připomenouti toto:

1. Především maďarští příslušníci dostávají od nás jen to, co všichni ostatní, a to nejen jako naši příslušníci, ale také jen to. co Francouzi. Angličané, Belgičané. Italové atd. My nepřiplácíme nikomu nic. náš zákon je respektován všemi a všude. Rozhodne-li však někdo, že ze své kapsy maďarským příslušníkům eventuelně připlatí a tím chce odstraniti konflikt, který pro to od deseti let trvá mezi námi a Maďarskem, máme snad my se proti tomu bránit a odklizení konfliktu, které nám jistě přinese veliké výhody politické, zbaví nás těžkostí a ušetří nám mnoho peněz, prostě překazit? Jaká by to byla politika?

A mohli jsme tomu zabraňovat snad my, když Rumunsko a Jihoslovansko mělo ještě větší finanční a politický zájem na tom než my, toto řešení přijmout, a když se pro ně také oba státy vyslovily?

2. Je jisté, že se velmoci touto otázkou zabývaly z důvodu svého vlastního zájmu více než otázkou jinou a věnovaly jí značnou pozornost. Důvody jsou několikeré, uvedu jen nejhlavnější:

a) Především mezinárodní věda právnická je celkem velmi konservativní a těžce snáší zásahy do vlastnického práva cizinců.

b) Odškodnění za zabraný majetek v míře neodpovídající plné ceně, jako je tomu při všech pozemkových reformách v dobách minulých i nyní ve všech státech - a každá revoluce začala pozemkovou reformou - pokládá se v některých západoevropských politických kruzích za prejudicielní a ospravedlňující majetková opatření, která proti cizincům učinil sovětský režim v Rusku. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Proto podpora, jíž se v těchto věcech dostalo Maďarsku od velmocí, musí se chápat zcela jinak než jako snaha politicky se k němu připojit anebo je favorisovat. Československo nemělo prostě ani moci - a když se věc stala otázkou mezinárodní - ani zájmu znemožnit eventuální vyšší odškodnění maďarských optantů, zvláště když se to^-stalo bez jakékoli jeho finanční oběti a když jeho oba spojenci toho potřebovali. Ostatně musím opět sděliti naší veřejnosti, aby to bylo hodně jasno, že Maďarsko opětovně samo nám nabízelo, abychom my zůstali mimo dohodu, že věc si vyřídí jen s Rumunskem a s Jihoslovanskem. To však jsme nesměli a nechtěli učinit, ježto by nás to bylo poškodilo i finančně, i politicky a bylo by to poškodilo solidaritu Malé dohody.

To jsou, vážené dámy a pánové, důvody, proč jsme to udělali; důvody politické, finanční a důvody všeobecně solidární s Malou dohodou.

Proti našim pařížským ujednáním byla uvedena ještě jiná námitka - a je dobře, aby naše veřejnost si uvědomila, co ty věci jsou: že prý článek 250. smlouvy Trianonské nebyl odstraněn a že tudíž v budoucnosti Maďarsko se ho bude dovolávati, eventuálně proti naší pozemkové reformě. Chtěl bych i k tomu říci několik slov - není příčiny ne-říci přesně, jak věci byly a jsou: haagské texty neobsahovaly závazku, že se má tento článek zrušit, naopak, právní hledisko obou sporných stran výslovně reservovaly, že tento článek zůstává a že každá ze sporných síran si reservuje jeho vlastní výklad, a v Paříži jsme o zrušení čl. 250 neusilovali, poněvadž po mém soudu to nebylo ani v našem zájmu, ani toho pro nás nebylo potřebí. Pro Maďarsko se to pak stalo věcí prestiže, což bylo pro nás o důvod více, abychom za tuto prestižní koncesi neplatili eventuálně těžkými koncesemi reálnými.

Článek 250 smlouvy Trianonské právě tak jako čl. 267 smlouvy Saint-Germainské byl redigován úmyslně, aby na územích, odloučených po 28. říjnu 19 j 8 od Maďarska, resp. od byv. Rakousko-Uherska. nebylo možno prováděti likvidaci z titulu války, právě pro zvláštní právní situaci tohoto území a národů, jež území ta převzaly. Článek 250 chrání tudíž maďarské příslušníky jen a výlučně, pokud by se byla provedla válečná likvidace jmění v době mezi podepsáním příměří s Rakousko-Uherskem a uvedením míru trianonského v platnost, to znamená mezi 3. říjnem 1918 a 26. červencem 1921. To prakticky znamená, že článek ten automaticky vyjde z platnosti, že prostě odumře tak, jak odumírá anebo odumře celá řada jiných článků jiných mírových smluv prostě proto, že buď byly uvedeny už cele v platnost a nemají již další raison d'être, anebo že všechny konkrétní případy, spadající pod článek takový, byly vyčerpány.

Tentýž případ je dnes s článkem 250, a stihne jej přirozeně týž osud.

Je pochopitelné, že Maďarsko se ho v Haagu a v Paříži vzdát nechtělo, poněvadž největší počet žalob a procesů o majetek v odloučených územích dosud podaných se opírá právně o tento článek. Šlo tu tudíž pro Maďarsko o resignaci na miliardové jmění, kromě resignace prestižní. Ostatně podobnou situaci mají s Maďarskem i státy jiné, totéž však platí obdobně na př. o smlouvách mezi Francií a Německem. Itálií a Rakouskem a Maďarskem. Francií, Anglií a Tureckem atd. I zde všude fungovaly a fungují dosud v podobném smyslu mezinárodní soudy arbitrážní a je přirozené, že ani tyto státy při všeobecné likvidaci se svých výhod z obdobných článků mírové smlouvy nevzdaly. Mimo to však musím zdůraznit, že podobné články v jednotlivých mírových smlouvách, německé, rakouské a speciálně i trianonské jsou také v náš prospěch, že také my jsme se jich nevzdali, to platí speciálně o 232. a 253. článku mírové smlouvy Trianonské, které jsou pro nás tímtéž, co je pro Maďarsko čl. 250. V jistém smyslu jsou ještě mnohem většího dosahu pro nás, než je čl. 250 pro Maďarsko.

Ve věci pozemkové reformy čl. 250 byl ovšem Maďarskem využíván podle našeho právního přesvědčení neprávem, zejména také proto, že všechny tři soudy arbitrážní, rumunsko-maďarský, jihoslovansko-maďarský a československo-maďarský prohlásily se kompetentními v procesech pozemkové reformy na základě článku toho podaných. Z toho se nyní dovozuje, že článku může i příště býti používáno proti nám ve věcech pozemkové reformy.

Chtěl bych konstatovat, že tomu tak není. T když se Maďarsko článku nevzdalo, jak jsem řekl. článek ten odumře via facti. Prakticky pak dohodou pařížskou o pozemkové reformě via facti padá vůbec, i když v teorii si jej maďarská delegace vyhradila, stejně tak. jako jsme si svůj výklad tohoto článku vyhradili v předmluvě k dohodě č. II. také my.

Pro nás jeho aplikace padá prostě už tím. že po provedení a skončení naší pozemkové reformy bude jeho užití vůbec naprosto znemožněno. Máme pro to dva vážné, ba rozhodující důvody - jednak je jisté, ze jen dnešní naše pozemková reforma, byť i neprávem, by mohla býti vykládána od Maďarska jako opatření, plynoucí z války, a je zcela jisto, že není ani stínu možnosti, aby nové zákonodárství pozemkové mohlo podléhati vůbec tomuto článku, který se může vztahovati podle znění mírové smlouvy jen na opatření, učiněná v době mezi příměřím a uvedením míru trianonského v platnost - tedy v době mezi 3. říjnem 1918 a 26. červencem 1921.

Druhý důvod spočívá v tom, že článku 250 po provedení pařížských dohod vůbec nelze užíti proti nám ve věci pozemkové reformy, pokud se provádí v rámci našeho zákona. Teorie maďarská tvrdí totiž, že by se ho mohlo užíti znovu, kdybychom sáhli opět na onu půdu. která byla pravoplatně propuštěna ze záboru. Jak však u nás každý ví, to nedovolují vůbec ani naše vlastní zákony pozemkové a opatření takové by podle našich nynějších zákonů nebylo vůbec možné.

Je tudíž názor, že by se článku 250 o znovu proti nám užíti ve věci pozemkové reformy, teoretická supposice, v praksi prostě neuskutečnitelná.

Ostatně, že se Maďarsko článku 250 nevzdalo, je velmi pochopitelné. My jsme se pro nás důležitých článků mírové smlouvy Trianonské tohoto rázu také nevzdali. A nežádali jsme toho od Maďarska už proto, aby se zbytečně a nesprávně nemluvilo o revisi míru trianonského. Ostatně nyní v diskusi ve sněmovně budapeštské se ozvaly hlasy, že se Maďarsko článku toho vzdát mělo a že by to byl býval precedens pro požadování revise další se strany maďarské. Jak patrno, jsou takové požadavky, které se zdají na první pohled krásné, zbraněmi dvojsečnými.

Tak se díváme my na všechny tyto otázky. Jinak celkový resultát jednání pařížského bych charakterisovaz takto:

1. Principy dohody s Maďarskem, smluvené v Haagu, byly respektovány, naše požadavky, aby pozemková reforma celá byla kryta, abychom neplatili více. než jsme povinni podle svého zákona, aby nebylo v budoucnosti proti nám již pozemkových procesů a naše provádění pozemkové reformy podle našeho zákona ničím nebylo bržděno, byly všecky přijaty a do pařížské dohody přímo včleněny. (Potlesk.)

2. Texty haagské, které byly od některých politiků nebo právníků pokládány za nejasné nebo nepřesné, byly precisovány. Je sice pravda, že každý text může býti předmětem právnických sporů a pravidelně předmětem sporu je. V tom smyslu bylo možno příti se o texty haagské a je možno příti se i o texty pařížské. Přes to soudím, že texty pařížské nebudou předmětem sporů aspoň ve věcech zásadních a politicky důležitých.

3. V Paříži jsme pod vlivem situace přece jen vynutili řešení otázky rozsudků arbitrážních soudů v náš prospěch, čímž jsme zachránili sumu podle žalobních petitů asi 50 mil. Kč.

4. Vyřídili jsme ve zvláštním protokole otázky nadací - zejména jsme získali nadace Pálffyovy - kolektivit, věcí týkajících se našeho ministerstva sociální péče, ministerstva školství, vnitra atd. Jak je patrno z protokolu, v souboru smluv také předloženého, přijali jsme jako řešení princip teritoriální, podle usnesení ministerské porady resortů ve věcech těch interesováných, princip to, jenž v těchto otázkách je pro nás nejpříznivější a jenž nám zachránil v tomto řešení jmění asi 172 mil. Kč.

K této otázce pro nás důležité podotýkám, že nám mírová smlouva těch věcí přímo nezaručovala. Dávala oběma státům jen možnost o provedení těchto článků mírové smlouvy učiniti dodatečné dohody nebo narovnání. Při dosavadních jednáních s Maďarskem nemohli jsme dosáhnouti ani tohoto narovnání, ani právního zajištění těchto věcí nyní, u příležitosti haagských a pařížských jednání, věc byla přece jen výhodně pro nás vyřízena.

Zvláštní kapitolu v mém výkladu je potřebí věnovati tak zv. fondu B.

Ke zřízení fondu B, pro nás velmi důležitého, ve kterém získáváme pro sebe nové velké sumy 226 mil. Kč, došlo tímto způsobem:

Když se jednalo o plán k vyřízení otázky východních reparací, ukázalo se hned, že je v zajmu míru ve střední Evropě, aby plán tento byl co nejširší a obsáhl pokud možná všechny otázky sporné mezi Malou dohodou a Maďarskem. Je správné, co řekl ministerský předseda Bethlen, že velmoci samy se snažily formulovat otázku tak, aby bylo možno vyřešit buď všechny nebo téměř všechny sporné otázky mezi Maďarskem a jeho sousedy. První a nejdůležitější spor byl ovšem tehdejší boj o rumunské optanty čili o rumunskou pozemkovou reformu a tím nepřímo o pozemkovou reformu v Jihoslovansku a Československu.

V sedmiletém boji na mezinárodním Foru a zejména ve Svazu národů mezi Rumunskem a Maďarskem došlo konečně ke známým přímým jednáním mezi oběma státy, při nichž Maďarsko žádalo náhradu 130 mil. zl. K., kdežto Rumunsko nabízelo 100 mil. zl. K. pod podmínkou, že budou placeny z reparací, na které Rumunsko mělo nárok proti Maďarsku. Tím byl, po prvé vysloven princip kompensace finančních povinností států Malé dohody k Maďarsku. Tím však také byl položen požadavek uložit Maďarsku povinnosti platební velmi vysoké. Aby totiž z nich mohlo Rumunsku připadnouti aspoň 100 mil. zl. K. na krytí rumunské pozemkové reformy, proto, že Rumunsku bylo na konec reservováno z maďarských reparací jen 13% a Jihoslovansku jen 2%, bylo by bývalo nutno uložiti Maďarsku placení celých miliard zl. K.

Jihoslovansko dostalo sice z reparací německých větší procento, ale i ono mělo problém pozemkové reformy a tak zv. optantů a i jemu šlo o to, aby na pozemkovou reformu nedoplácelo buď ze svého nebo z reparací německých. Konečně šlo i o nás. Naše pozemková reforma byla biče jinak pojata a v jiném stavu než pozemková reforma v Jihoslovansku a Rumunsku, naše odškodnění je také vyšší než to. jež se platí u obou našich spojenců, ale i my jsme měli spory o pozemkovou reformu před mezinárodními soudy, i na nás se žádaly - byť neprávem - další oběti finanční n i nám hrozily s toho veliké obtíže mezinárodní, nehledíc ani na obtíže vnitřní.

Při tom ovšem naše nároky reparační byly mnohem menší než nároky rumunské a jihoslovanské vzhledem k rozhodnutí reparační komise, že máme na ně právo fen od 28. října 1918: mimo to velmoci nepřiznaly nám až do lednové konference v Haagu žádné účasti na reparacích maďarských.

Za těch okolností jsme viděli všichni, že jednání o maďarské reparace jest jediná příležitost, při níž bude možno vyřešit těžký mezinárodně politický spor o pozemkovou reformu, a to tak, že buď dostanou státy Malé dohody na to prostě příslušnou kvótu z reparací maďarských, skutečně zaplacených, anebo že se věc vyřídí tak. aby Malé dohodě reparace placeny nebyly, zato však by se ty peníze v té neb oné formě určily přímo pro vyřízení zmíněných sporů agrárních a jiných.

Se zřetelem k tomu pak. že nebylo, u velmocí chuti - a hospodářsky to bylo prostě nemožné, což dlužno objektivně uznat - uložit Maďarsku tak veliké reparace, aby příslušné procento států Malé dohody činilo sumu, které bylo potřebí na krytí pozemkové reformy rumunské a jihoslovanské, vznikl známý plán fondu A, do kterého měly státy Malé dohody přistoupit s tím. co platí podle svého místního zákona za převzatou půdu a Maďarsko s tím, co zaplatí velmocem na reparacích. Při tom však vznikl další politicko-finanční problém. Státy Malé dohody měly ještě řadu jiných povinností z trianonského míru v Maďarsku. Byly to další žaloby neagrární, otázky arcivévodů, církevního jmění, pense propuštěným úředníkům, otázky likvidovaných obchodních společností, převzetí místních drah atd. Podle údajů ministra Walka a min. předsedy Bethlena ve sněmovně maďarské jde asi o sumu 830 mil. zl. K., zatím co při reformě agrární sumy. jež byly zažalovány, překročily výši 1.100 mil. zl. K.

Malá dohoda položila tudíž v Haagu při jednání další podmínku, aby i v těchto věcech, a nejen ve věcech agrárních - byla kryta tím, co by měla podle svých nároků obdržeti z maďarských reparací. Žádala tudíž, aby výše uvedených maďarských reparací byla určena tak. aby její účast na nich byla dostatečně vysoká a kryla eventuální vydání, jež měla vzhledem k Maďarsku, kdyby něco z těchto neagrárních sporů musila platit.

Po těžkých sporech a diskusích přišel návrh velmocí - byl to návrh delegáta italského - aby vedle fondu A pro spory agrární, byl zřízen fond B pro spory ostatní, z něhož by byly placeny rozsudky soudů proti státům Malé dohody, které by tím od placení byly osvobozeny. Fond tento měl být zřízen z druhé části maďarských reparací. Sumy, týkající se agrárních sporů, byly, jak již uvedeno značně vyšší; hrabě Bethlen žádal sice pro ně do fondu A 310 mil. zl. K., ale nyní v Paříži byla výše fondu definitivně stanovena na 219 a půl mil. zl. K. Celková suma ostatních sporů - vyloučeny byly z nich spory církevní - tvoří jen asi ¹/₂ sumy sporů agrárních: velmoci navrhly tudíž, aby fond B dosahoval výše 100 mil. zl. K. Podle dosavadního průměru odsuzování k náhradě fond úplně stačí, zejména když z něho odpadají spory církevní, jež budou řešeny jinak, a když některé spory, jako na př. spory arcivévodské, možno předem pokládati pro žalobce za ztracené.

Kdyby ovšem se ve fondu A peněz nedostalo, nesou risiko interesenti maďarští, kdyby se nedostalo ve fondu B, nese risiko Malá dohoda. Jak jsem však řekl, pokládám tuto eventualitu vůbec za vyloučenou. Naopak mám za jisté, že peníze ve fondu B ještě zbudou a v tom případě připadnou zpět velmocím.

Pro nás toto řešení je vůbec velmi výhodné. Naše delegace se ho ráda chopila nejen proto, že chtěla a musila býti plně solidární s Jihoslovanskem a s Rumunskem, nýbrž také proto, že tak jedním rázem rozřešila i spor o naši pozemkovou reformu a pak že jsme neočekávaně získali i my buď skutečně, buď jako garancii, veliké sumy peněz ve fondu B, na které jsme jinak vůbec počítati nemohli.

Jak jsem totiž již řekl, neměli jsme značnějších nároků reparačních proti Maďarsku kromě škod bolševických, které nebyly vůbec kryty rozhodnutím reparační komise o dosavadních platech maďarských. Ono 1 %, které jsme dostali v Haagu bylo nám přiřčeno teprve dodatečně když už všechny tyto věci byly rozhodnuty. Nemohli jsme tudíž z maďarských reparací cokoliv očekávati.

Plán s pozemkovou reformou a s fondem B dal nám však možnost vyžadovati stejnot! participaci na maďarských platech, jakou mají státy ostatní, a zejména tím přímo žádat kompensaci za to. že jsme se uvolili při vyřizování plánu Youngova přispěti na likvidaci války 10 mil. zl. M. ročně. Ostatně dnes není potřebí to tajiti, že tento náš závazek byl vlastně onou hybnou pákou, kterou jsme mohli v Haagu na konec i spor s Maďarskem rozřešiti a vyžadovati od velmocí i od Maďarska, aby přijalo placení 13 a půl mil. zl. K. ročně, aby byly zřízeny oba zmíněné fondy a aby byly z nich vyrovnány povinnosti z míru trianonského, které nám byly finančně n loženy a které bychom byli musili jinak platiti přímo ze své kapsy.

Mluví-li se tudíž o našem placení 10 mil. zl. M., nesmí se zapomínati na ty dva význačné fakty, jež placení toto finančně i politicky do značné míry kompensují: obdrželi jsme zde veliké finanční garancie ve fondu A a B, na které jsme jinak počítati nemohli a pomohli jsme tím také našim oběma spojencům k finančním a politickým výhodám a úspěchům. V Haagu byli jsme si toho vědomi a potvrdil mi to nejednotí jak ministr Marinkovič, tak také i ministr Mironescu a Titulescu. Ostatně tato fakta sama a vůbec celá naše dohoda s Maďarskem se dá hodnotit velikými sty milionů.

Uvádím to jen proto, aby bylo jasno, jak liché jsou domněnky nebo tvrzení, jako bychom byli bývali někým donuceni v Haagu přijmout mezinárodní řešení pozemkové reformy. Je ovšem pravda, že je vyžadovala i vláda maďarská. Ale řešení, k němuž na konec došlo, v zásadě i ve, formě, vynutily si státy Malé dohody, žádaly je a vymohly je.

Chci tím zároveň zdůraznit význam fondu B a finanční výhody, jež nám z toho plynou. Jak známo, dostali jsme z fondu B 33,533.000 zl. K., t. j. asi 226 mil. Kč. Bylo by snad možno namítnouti, že sumu tu nedostáváme přímo, že to jest jen garancie. Ano, ale zůstane-li to fen garancií, znamená to. že se nám dostává zase za to přímo jmění, jehož hodnota je ještě daleko větší. A bude-li garancie té opravdu užito, je to ušetření peněz, které by stát skutečně vydati musil.

K výkladu tomuto chtěl bych připojiti několik poznámek o zbývajících dvou sporných otázkách, řešených v Paříži.

Těžká sporná otázka bylo zdráhání maďarské delegace přijmouti závazek, že Maďarsko bude mimo uvedených 13 a půl mil. zl. K. platiti rozsudky rozhodčích soudů, vynesených v náš prospěch podle jednotlivých článků míru trianonskéno. Maďarská delegace hájila stanoviska, že se Maďarsko zavázalo zaplatiti do r. 1944 10 mil. zl. K. a od r. 1944 do 1966 15 a půl mil. zl. K., v tom že jsou zahrnuta všechna placení a že tudíž velmoci a Malá dohoda mají platy ty rozděliti tak, aby i zmíněné rozsudky v náš prospěch byly kryty. To v praksi znamenalo, že bychom nebyli dostali nic, poněvadž uvedené sumy byly jednak dřívějšími rozhodnutími, jednak zvláštní dohodou, jež je také uvedena v souboru pařížských smluv, rozděleny a většinou přišly do fondu A a do fondu B.

Stálo to mnoho bojů, než jsme tuto věc vynutili.

Velmoci nestranně uznaly naše stanovisko a ještě v poslední chvíli, právě před mým odjezdem v noci na 26. duben učinily prohlášení o právní podstatě uvedeného maďarského stanoviska, z čehož pak pro Maďarsko vyplynul závazek, uznávající naše požadavky. Prakticky to má pro nás ten význam, že bolševické škody, projednávané před soudy mezinárodními, budou honorovány a že také ostatní výroky československo-maďarského soudu arbitrážního budou našim příslušníkům zaplaceny ať pro minulost, ať pro budoucnost. Podmínky placení budou, jak plyne z podepsané dohody, přibližně asi takové, jako tomu bude při fondu A a při fondu B. Celkem jde u nás o žaloby ve výši asi 50 mil. Kč.

Druhá skupina sporných otázek je vyřešena dohodou mezi námi a Maďarskem protokolem ze dne 26. dubna, o němž jsem se již zmínil a jenž se týká rozdělení jmění z nadací, odkazů, kolektivit, pohraničních obcí, okresů a žup a j. p. Jinými slovy jde tu o uplatnění čl. 249. 256 a 258 míru trianonského. Pověděl jsem již dříve, že tyto věci jsme měli podle mírových smluv vyřešit dobrovolnou dohodou a podepsáním zvláštních smluv. Mírová smlouva však sama neurčila, jak se má toto jmění rozděliti. Se všemi státy ostatními obdobné články smluv mírových jsme již dávno vyřešili, s Maďarskem se nám to dosud nepodařilo.

V Haagu maďarská delegace soudila, že povinnosti Maďarska, plynoucí z příslušných článků mírové smlouvy, padají prostě tím, že první článek nové dohody haagské (a pařížské) znamenal prý všeobecnou renunciaci s naší strany na všechny tyto povinnosti Maďarska. Odmítl jsem už v Haagu tento výklad a vyhradil jsem naší delegaci při jednání v Paříži k věci se vrátit a ji vyřešit. Po dohodě s našimi resorty v Praze, speciálně interesovanými, t. j. s ministerstvem školství, vnitra a sociální péče, hájili jsme stanoviska rozdělení jmění dotyčného podle teritoriálního principu, jenž je pro nás celkem výhodný a jenž v Protokolu je také přijat. Výslovně získáváme velmi cennou nadaci Pálffyovu. Podle odhadu našich odborníků jde v celém souboru těchto otázek o jmění ve výši asi 172 mil. Kč, jež dohodou tou bylo nám definitivně i právně zajištěno. Jak jsem výše uvedl, otázky církevní jsou ponechány stranou a budou řešeny jinou cestou.

Musím doznati, že jsme často pochybovali u nás o tom, že v těchto věcech někdy k dohodě dojdeme a že jsme se obávali, že otázky tyto budou mezi námi a Maďarskem ještě dlouhá léta předmětem těžkých sporů. Jsme proto tím více spokojeni, ježto k výhodám finančním přistupuje tu i výhoda politické dohody a konec sporů.

Chci zde opět otevřeně říci, že i v tomto případě mi speciálně šlo o to, abychom v dohodě haagské a pařížské zachráněním tohoto jmění pro republiku dosáhli dalších kompensaci na platy, jež podle dohody haagské máme platiti k umožnění Youngova plánu.

Mluvím-li o těchto různých kompensacích, nemohu se nevrátiti znovu aspoň krátce k tomu, co jsem o našem placení, plynoucím z haagských dohod, řekl v parlamentě u příležitosti své zprávy o konferenci v Haagu. Slavný senát mi to promine. Ale tehdy jsem nemohl mluviti tak detailně jako dnes, ani tak otevřeně jako ve chvíli, kdy všecko je hotovo. Zejména před skončením jednání v Paříži bylo potřebí mnohého ještě vyčkati, ježto věci nebyly hotovy, dále hlavy nás všech byly tehdy trochu horké a parlamenty všech zúčastněných států velmi nevhodně reagovaly na řeči, které se pronášely u souseda.

Dnes věci jsou hotovy, jsou. vlastně už v platnosti, lidé jsou klidnější a nereagují citově. Spíše jen počítají, a prostá čísla rozhodují. Slavný senát mně tudíž dovolí, abych také prostě jemu uvedl několik čísel, která mne zbaví povinnosti dlouhých výkladů. V detailech tím budu korigovat také některá čísla, která jsem uvedl ve svém výkladu o konferenci v Haagu a která po novém propočítání uvádím přesněji.

Podle mírových smluv a podle odhadu reparační komise byli jsme povinni zaplatiti za státní statky 26.445.2 mil. Kč, za tak zv. osvobozenský dluh maximálně 4.950 mil. Kč, celkem 51.395.2 mil. Kč.

Podle rozhodnutí v Haagu zavázali jsme se však na všecky své platební povinnosti - kromě předválečných dluhů - zaplatit podle výpočtu ministra Engliše jen 1.189 mil. Kč.

Bylo tudíž z uvedených našich povinností sraženo 30.206.2 mil. Kč.

Něco se ovšem z toho musí odpočítat na dluzích, které byly převzaty podle čl. 203 smlouvy Saint. Germainské a 196 smlouvy Trianonské, ale jistě lze čistý zisk počítati asi na 25.000 mil. Kč.

Proti zaplacení 1.189 mil. Kč hledali jsme při jednání v Haagu a v Paříži kompensace, jak jsem už ve své řeči naznačil, a nalezli jsme je v těchto položkách:

1. V Haagu nám bylo prominuto zaplatiti za státní statky v Hlučíně, které jiným státům, dostávším území od Německa byly započítány, dále nám bylo prominuto placení za lodní park dunajský a labský a konečně za vagóny, jež jsme dostali hned po příměří od Německa. To je přímý zisk. přímé jmění, které nám bylo, abych tak řekl, hotově dodáno a na náš účet v reparační komisi už hned tehdy jako pasiva připočteno. Tyto položky reparační komise ocenila na plných 190,636.000 Kč.

2. Na fondu B získali jsme. jak bylo již pověděno, 226.664.000 Kč.

3. Naše 1% na reparacích maďarských a bulharských, jež nám podle dohody v Haagu bylo přiznáno, činí asi 25,000.000 Kč.

4. Zachráněné rozsudky arbitrážních soudů v náš prospěch činí asi 50 mil. Kč.

5. V uvedené dohodě s Maďarskem v Paříži o nadacích, kolektivitách a jiném jmění získáno asi 172 mil. Kč.