Celkem získáno takto přímo jako kompensace na naše platy ze smluv mírových 664,350.000 Kč.

Neméně důležité jsou však kompensace jiné, o nichž až dosud bylo mluveno jen velmi diskrétně a o nichž pokládám dnes za svou povinnost říci více, když věci jsou skončeny. Jde o dohodu o našich válečných dluzích Francii a Itálii.

Je známo, jak těžko se docházelo k dona první schůzi v Haagu v srpnu r. 1929. Při známém sporu s min. Snowdenem, byly Francií a Itálií shledávány těžce nutné sumy, aby k dohodě došlo. Při tom byla učiněna mezi Francií a Itálií dohoda o eventuálním našem příspěvku k uskutečnění plánu Youngova, podle níž hlavní část tohoto příspěvku měla připadnouti Itálii na její platy Anglii. Jako v celé řadě, jiných případů, jednalo se i zde prostě o věc kontability, a nikoli o právní stanovení, že náš příspěvek, jehož rozdělení bylo stanoveno předpisy mírové smlouvy, náleží Anglii nebo Itálii. Podobných dohod bylo učiněno v Haagu a v Paříži více.

Delegáti Francie po této dohodě ve zvláštní schůzi s naší delegací učinili na nás vřelý apel, abychom vzhledem k velikým srážkám na našich ostatních povinnostech, požadované povinnosti na sebe vzali. Zároveň přímo i nepřímo nám bylo naznačeno, že za to zase oba uvedené státy budou ve věci válečných dluhů postupovati k nám tak, aby nám výdaje na jedné straně aspoň částečně byly kompensovány. Po této stránce Francie výslovně nám dala své slovo, a když pak v lednu r. 1930 v Haagu v posledních dnech jednání šlo o naše závazky 10.- mil. zl. M. projednala také s námi vzhledem k tomuto slibu svůj válečný dluh a učinila z tohoto titulu srážky, které representují stamilionové kompensace.

Uvedl jsem již ve své prvé řeči. že dluh francouzský byl redukován na 340 mil. Kč a dluh italský na 330 mil. Kč, celkem na 670 mil. Kč.

Nebudu znovu vypočítávati, kolik miliard Kč by oba dluhy byly dělaly, kdyby oba státy byly trvaly na tom, abychom platili i my ve zlaté měně to, co jsme ve zlaté měně obdrželi, a v příslušném kursu franku a liry, co jsme obdrželi v tomtéž kursu. Kdybychom byli platili jen Itálii to, co už v r. 1924 bylo smluveno a podepsáno, t. j. v poměru jedna lira ke třem korunám, byl by dělal náš dluh Itálii 573 mil. Kč a k Francii 780 mil. Kč, t. j. v celku J.355 mil. Kč.

Kdybychom počítali své válečné dluhy Francii a Itálii podle téhož kriteria a podle téhož snížení, jakého se nám dostalo při válečném dluhu americkém, měli bychom ušetřenou sumu jistě dvojnásobnou, takže by nám to kompensovalo jistě nejméně celý náš plat 1.189 mil. Kč podle Youngova plánu. A stejně bych mohl ukázat, že snížení válečného dluhu jiným spřáteleným státům, na př. Polsku nebo Rumunsku, daleko nedosahovala našeho snížení, protože tu nebylo týchž závazků a motivů jako v případu našem. Chci dnes uvésti tyto věci a ukázati motivy, jež nás vedly při našem jednání v Haagu. Postupovali jsme tak, abychom nečinili obtíže Francii a Itálii při jejím sporu s Anglií, a zavázali jsme se platiti sumu dosti značnou: ale za to jsme dosáhli pomoci na druhé straně a tím kompensací finančně neobyčejně cenných.

Tvrdím totiž, že kdyby nebylo bývalo těchto důvodů, byli bychom na válečném dluhu Francii a Itálii zaplatili sumu, která by byla mohla dosahovati výše až 1 a půl miliardy Kč. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Žádám, aby byl zachován klid!

Ministr dr Beneš (pokračuje): Odpočítáme-li tudíž od výše uvedených 1.353 mil. Kč. jež bychom musili platit při relaci k liře a franku jako t: 3, dnešní náš skutečný dluh válečný ve výši 670 mil. Kč, zbývá nám ušetřena suma 683 mil. Kč jako minimální možné ušetření a kompensace se strany Francie a Itálie za to, že jsme se uvolili platit uvedených 1.189 mil. Kč. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Dohromady s přímo získanými 664.- mil. Kč v dohodách haagských a pařížských dělá celková úspora minimálně 1.347 mil. Kč. Každý si tudíž může sám vypočísti, jaká jsou aktiva a pasiva našich jednání haagských a pařížských.

Aby snad někdo nemyslil, že je to jen hra s čísly, dávám na vědomí slavnému senátu ještě tato fakta:

1. O 190 mil. Kč, které jsme měli platiti reparační komisi a tudíž do Youngova plánu z titulu smlouvy Versailleské za státní statky hlučínské, lodi a vagóny německé vedlo zahraniční ministerstvo dlouhý boj. Podle svých závazků byli jsme povinni sumu tu zaplatiti už před několika lety; byli jsme o to také několikráte žádáni a vláda měla pro to řadu těžkostí s velmocemi a dr Osušky s reparační komisí. Hájili jsme stanovisko, že se to má kompensovat s našimi požadavky reparačními, kdežto velmoci tvrdily, že náš reparační účet je pasivní a že se tyto platy tudíž kompensovati nedají. Nyní jsme v Haagu dosáhli definitivního škrtnutí této položky. Je tudíž nutno od našich platů velmocem i ji odpočítat.

2. Fond B je i jako garancie, jak jsem výše vyložil, opravdový zisk - nikdo toho neočekával, práva na tyto sumy jsme neměli, a požadavek ten jsme položili teprve na druhé konferenci v Haagu a definitivně podepsali nyní v Paříži.

3. Uvedené 1% z reparací maďarských a bulharských jsme obdrželi jako srážku na placení zmíněných 10 mil. M a bude skutečně placeno na náš účet v Bance pro mezinárodní platy.

4. Platy za rozsudky arbitrážních soudů ve výši asi 50 mil. byly pokládány, jak jsem již uvedl, za ztracené, nedobytné a stejně uvedených 172 mil. Kč z části bylo sice v našich rukách, ale nebyly nám zajištěny právně; nadto byli jsme o největší část tohoto jmění žalováni a bylo vymáháno jeho vydáni, a výsledek sporu byl nejistý. Dnes to vše je nám zajištěno definitivně.

Co pak se týče oné kompensace, jež nám dala Francie a Itálie ve věci dluhů válečných, stačí jistě každému, když věc veřejně konstatuji podle toho. jak se udala na konferenci, a znovu ještě jednou vládám obou těchto států jménem vlády československé za to poděkuji. (Potlesk.) O dluzích předválečných nemluvím,-ježto nebyly předmětem jednání ani v Haagu ani v Paříži.

Slavný senáte! Taková je tedy skutečná bilance našeho jednání v Haagu a Paříži. K porovnání, jak v celkové bilanci vyšli z války druzí, a jak my, nechci se už také vraceli. I ta by vyzněla pro nás i při těžkých našich obětech příznivě, jak jsem už minule pověděl. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Ale dnes by už nemělo smyslu vraceti se k těmto polemikám. Chceme se jistě všichni dívati dopředu a nikoli zpět.

Prosím slavný senát, aby textům všech předložených smluv věnoval pozornost i s tohoto právě zmíněného hlediska.

A dovolte, dámy a pánové, abych se při tom zmínil ještě o poslední výtce, která byla s některých stran učiněna našim vyjednavačům.

Jak se pamatujete, bylo mezi jiným v diskusi zde v senátě vytčeno, že jsme v Haagu připustili, aby placení našich 10 mil. M ročně se nazývalo osvobozenským dluhem nebo taxou. Upozorňuji znovu, jak jsem už tehdy ostatně zdůraznil ve své senátní řeči, že se tak sice náš dluh na konferenci mírové r. 1919 označil, že u nás to bylo tehdy přijato a že se potom i u nás tak nazýval, že však naopak v Haagu už v tom smyslu se nejednalo a že zejména ve smlouvě haagské o našem placení slovo to vysloveno nebylo a není, že zmizelo úplně, že ani velmoci, ani my jsme to v Haagu ani později tak neformulovali a že tudíž výtky tyto byly a jsou bezpodstatné. Pročtěte si, prosím, v haagských dohodách smlouvu velmocí s Československem, v níž je naopak precisováno doslovně, že > Československo se uvolilo zaplatiti 37 ročních splátek po 10 mil. za účelem úplné a konečné úpravy svého dluhu vůči ostatním mocnostem z titulu smluv, uzavřených ve Versailles, Saint Germain, Trianon a Neuilly, jakož i z titulu dohody z 10. září 1919.

Jsou zde tudíž zahrnuty všecky naše povinnosti platební ze všech mírových smluv vůbec, a o t. zv. osvobozenském dluhu - jehož se týká jen smlouva poslední z 10. září 1919 - v dohodě velmocí s námi se nemluví. Vracím se k tomu jen proto, že neprávem se tyto věci vytýkaly, hledalo se v tom něco pro nás ponižujícího, anebo dokonce něco, co prý mělo snižovati naši spoluúčast na našem boji za politické osvobození.

Neuvádím to všecko, váženo dámy a pánové, jako polemiku. Jsou to čísla a fakta, která předkládám klidné kritice a soudu veřejnosti. Činím to také proto, abych znovu prohlásil, že naše delegace, my všichni, kteří jsme na těchto věcech pracovali, hrdě a rádi se k této práci hlásíme. (Výborně! Potlesk.)

Nyní, dámy a pánové, dovolte mi několik slov k politickému závěru.

Nebudu se vraceti k politickému posuzování dalekosáhlého významu haagských a pařížských dohod. Učinil jsem to již při svém výkladu prvním a posudky všech účastněných vlád a parlamentů ostatních jsou dnes dosti známy a vesměs vyzněly v témž smyslu, jako se to stalo u nás: všude byl zdůrazněn jejich veliký a příznivý dosah politický, význam jejich pro likvidaci války vůbec a pro možnost lepšího vývoje Evropy a střední Evropy zvláště.

Chtěl bych tudíž politicky říci několik slov jen o poslední fázi jednání, o konferenci pařížské. Státy Malé dohody. Rumunsko i Jihoslovansko, vyslovily své zřejmé uspokojení nad dohodou, jíž bylo dosaženo. Zejména pro Rumunsko, které vedlo celých sedm let boj o svou pozemkovou reformu, pro její vládu, pro ministra Mironesca a zejména pro delegáta Titulesca je to opravdový úspěch. Také my můžeme býti, myslím, spokojeni. Bylo dosaženo maxima možností, principy, jichž jsme hájili, byly plně respektovány a při tom i Maďarsko mohlo viděti na konferenci, že jednání pařížské bylo vedeno snahou po dohodě a smíření a zejména touhou, aby jednání tato byla obapolně východiskem nového, lepšího poměru mezi námi.

Musím pak zdůraznit, že velmoci svým vlivem i finančně značně k tomu přispěly. Francie jako vždy nám velmi pomáhala, Anglie plně chápala naše stanovisko a přispěla nám vydatně k vyřešení sporu a Itálie také finančně přinesla oběti v obapolný prospěch. Nesmím pak zapomenouti konstatovati, jak veliký osobní podíl měl na úspěchu konference její předseda Loucheur, který tu prokázal všem a zároveň i věci míru veliké služby. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Oba tábory odpůrci v Paříži hájily ovšem neústupně a vlastenecky svých posic: při tom však, myslím, činily to loyálně a slušně, navzájem se respektovaly a objektivně se posuzovaly. Pro politickou dohodu a možnou spolupráci v budoucnosti je to věc jistě důležitá. Národové nemohou žíti ve stálém napětí a rozčilení. To nevydrží také žádná vláda. Je tudíž pochopitelné a správné, že všichni zúčastnění činitelé v době, kdy ve všech státech je tolik starostí hospodářských, snaží se ukončit staré spory a začít novou kapitolu ve vzájemném poměru. Jak ministerský předseda Bethlen správně konstatoval, dohoda pařížská odstraňuje jistě mnoho a mnoho příčin dosavadních sporů mezi Maďarskem a jeho sousedy a zejména také mezi Maďarskem a námi.

To vše platí pro Maďarsko: takové mínění mají však i vlády malodohodové. Smýšlí tak upřímně a netají se tím. Není to slabost: je to projev zdravosti poměrů, klidu a jistoty. Příští schůze Malé dohody, jež se bude konati u nás ke konci června, jistě tomu dá také výraz. Bude i o schůze pracovní bez jakýchkoli manifestací a bude chtíti ukázati všem našim sousedům a celé Evropě, že nám nejde o politiku, zahrocenou proti někomu, ani v sousedství ani jinde, že jde a půjde nám vždy jen a jen o politiku konstruktivní, o politiku klidu a spolupráce, která po dohodách pařížských je a bude, jak doufáme, možná a která v dohodě s velmocemi chce vydatně pomáhati k definitivní politické konsolidaci střední Evropy a míru Evropy vůbec To bude nyní nadále první a hlavní úkol Malé dohody. (Výborně! - Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Na druhé straně vlády států Malé dohody nezapomínají a nezapomenou na skutečné reality politické: že to nejsou snílkové nebo neprozřetelní romantici, není potřebí připomínati. Dokázaly to už jasně. Chtějí však býti a budou vždy rozhodným živlem klidu, rozvahy a mezinárodní politické konstruktivnosti.

Neboť pro nás, pro stát a národ, pro jeho politickou budoucnost musí býti jasné: každá negativnost v politice a každá slepá nedůvěra nebo hrození silou a stálými obtížemi, jako to snad chtějí dělati v budoucnu před evropskou veřejností systematicky maďarští revisionisté. je především výraz slabosti. Člověk negativní, pracující jen pro rozklad a člověk slepě nedůvěřivý, čirý skeptik nebo pesimista nemůže nakonec vykonat žádnou požehnanou práci ani pro svůj národ ani pro jiné. (Výborně. - Potlesk.) A stejně tak člověk slepě důvěřivý, člověk nereálně se ženoucí za svou fixní ideou a nepočítající s tím, že zájmy a síla materiální vedle sil ideových, mravních hraje také dalekosáhlou úlohu v politice a zejména v politice mezinárodní musil by za dnešních okolností v politice -ztroskotat a dopustit se chyb neodpustitelných.

Ale stát, jako je náš, může a musí vidět jasně před sebe do budoucnosti a dovést volit správnou synthesu mezi těmito činiteli: má za sebou krásnou a pevnou více než desetiletou jednotnou linii, může jíti rozhodně a pevně vpřed v této své brázdě za svým pluhem, neohlížeje se zpět, do minulosti, konaje své mírové poslání, svou konstruktivní práci a nepřikládaje všem těm propagandám, drážděním a provokacím většího významu, než mají a míti mohou. (Výborně! - Tak jest!)

Rozumí se samo sebou, že se dále bude v jistých kruzích mluvit o revisních kampaních, jak jsme to právě slyšeli i nyní ve sněmovně budapešťské. My ani po skončení konference v Haagu a v Paříži nespustíme ty věci s očí a dáme pozor, ale nedáme se tím odvrátiti od rozumné a klidné i sebevědomé politiky míru, loyality a spolupráce se svými sousedy i se svými bývalými nepřáteli. A jsme jisti, že jako nás to nezeslabí v práci pro eventuální vlastní obranu, pro niž dále budeme usilovně pracovati, tak nám to naopak získá uznání a čest ve světě mezinárodním. (Výborně!)

A naše minority budou vidět správně a jasně, že je to také pro ně politika spravedlivá, jedině správná a jejich zájmy nejlépe obhajující. V tomto případě platí to zejména i o naší minoritě maďarské, pro niž náš poměr k Maďarsku a dohoda s ním má speciální vyznám. Politika spravedlnosti, míru a konstruktivní práce na venek, politika spravedlnosti národnostní, hospodářské konsolidace a rozumné spolupráce všech stran a tříd uvnitř bez zbytečných přehánění na jednu nebo druhou stranu - to je a bude jedna z nejsilnějších zbraní pro náš stát, který všecky pokusy proti revisím a proti různým kampaním ze zahraničí předem znemožní. Náš stát ve všech těch věcech vykonal už tolik, že dosáhl po této stránce i velikého uznání za hranicemi, a půjde jistě po této linii i dále, takže se může dívati do budoucnosti s plným klidem a důvěrou.

Chtěl bych nakonec zdůrazniti ještě velikou práci naší delegace při jednáních v Paříži a poděkovati vřele všem těm, již se prací těch zúčastnili. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Osvědčili se ve všech směrech a prokázali státu značné služby.

Smlouvy, jež tu předkládáme parlamentu, jsou nejen výrazem likvidace války, ale zároveň organickým doplňkem n potvrzením mírových smluv, jež náležely k základním kamenům našeho státu. Přes různé kritiky, myslím, že jsou i nyní dobře výrazem toho velikého vítězství, jež si náš národ a náš stát před deseti lety z mírové konference odnesl. Smlouvy ty, dobrovolně všemi podepsané a přijaté, obrušují řadu hrotů, jež mezi námi a některými našimi sousedy zůstaly, a otevírají tím více cestu k dohodě, ke klidu a opravdu loyální a přátelské spolupráci mezi námi a jimi.

Stát a národ, vědom, si své odpovědnosti a pamatující na svou budoucnost, nemusí se za takové smlouvy, likvidace a smíření ani za taková gesta ani styděti, ani se jich obávat. Naopak. A i když jsem dalek toho. abych tvrdil nebo chtěl působiti dojmem, že už je všecko hotovo, anebo že můžeme klidně založit ruce a nestarat se, co bude dále. i když tvrdím právě naopak, že pro mnohé činitele v různých státech tato likvidace bude znamenati větší volnost také k práci rozkladné nebo míru nebezpečné, soudím právě, že tyto smlouvy jsou a byly nevyhnutelnou etapou evropského vývoje a že bylo skvělým vysvědčením našemu státu a celé Malé dohodě, že tuto etapu dovedla probojovat vítězně a při tom ke svým sousedům umírněně, slušně, loyálně a rozumně.

I to je dobré znamení pro budoucnost. Platí zde o této fázi evropské politiky: Nolentem fata trahunt, volentem ducunt. Náš stát, tvrdím znovu, i v této fázi stál na výši, jak se zřetelem k sobě a svým zájmům, tak i k zájmům Evropy a všeobecného míru. A proto myslím, že parlament, vážené dámy a pánové, může s klidným svědomím dáti svůj souhlas i ke smlouvám, jež znamenají likvidaci války, smíření a spolupráci, ale také potvrzení velikého díla národního a státního osvobození. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Byl mně podán dostatečně podporovány návrh sen. Donáta, Habrmana, dr Hellera, dr Kloudy, Kahlera, dr Reyela, Dýka, Trčky a druhů.

Žádám pana tajemníka senátu, aby jej přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Donáta, Habrmana, dr Hellera, dr Kloudy, Kahlera, dr Reyla. Dýka, Trčky a druhů:

Podepsaní navrhují, aby rozprava o prohlášení pana ministra zahraničí sloučena byla s rozpravou o zprávě výboru zahraničního a rozpočtového o vládních návrzích, jimiž předkládají se Národnímu shromáždění Dohody a Ujednání, podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu, a Dohody o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské, podepsané dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednání je doplňující.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Budeme projednávati pořad jednání:

1. Zpráva ústavne-právneho výboru k vládnemu návrhu zákona (tisk 104) o úprave verejných knih o nemovitostiach v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej prevzatých od cudzich súdov (úradov). Tisk 193.

Zpravodajem je pan sen. dr Farkas. Prosím, aby se ujal slova. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Zvoní.) Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Farkas: Slavný senát! Po výmene pozemnoknižných vložiek - zápisnic - medzi súsednými štátmi a našou republikou ukázalo sa bezpodmienecne potrebným zákonnou úpravou sa postarať o to, aby tieto vymenené vložky - zápisnice - boly čím skôr podľa našich zásad opravené a aby bola ustálená právna účinnosť a poradie zápisov učinených cudzími súdmi, a konečné celý tento pozemnoknižný písomný materiál bol odovzdaný do všeobecného používania.

Predložený zákon ohľadne ustálenia právnej účinnosti zápisov, nariadených a vykonaných cudzím súdom stanoví dve obdobia: Zápisy učinené po 28. októbri 1918 do dna 31. decembra 1920 a zápisy učinené od 1. januára 1921.

O platnosti zápisov učinených predo dňom 28. októbra 1918 nebolo potrebné žiadné opatrenie v zákone, poneváč tieto zápisy boly nariadené a vykonané súdmi v tomto čase kompetentnými a je právnou zásadou, že práva už nadobudnuté musia zostať nedotknuté.

Táto právna zásada vysvitá aj z 3. odst. § 9 zákona, podľa ktorého sud má vykonať cudzím súdom povolený zápis o žiadosti podanej pred 28. októbra 1918 bez toho, aby nariadil revidovanie týchto usnesení cudzích súdov.

Vo smysle 2. odst., § 4. zápisy vykonané cudzím súdom po žiadostiach došlých v dobe od 28. októbra 1918 do 31. decembra 1920 budú ako neplatné vymazané, jestli sú oprávnenými osobami nametované.

Zostanú ale tieto zápisy aj naďalej platné keď

1. Československý sud po preskúmaní podania uznává zápis za správný.

2. Všetci účastníci v platnosti takého zápisu sa dohodnú.

3. Keď zápisy boly povolené a vykonané v súhlase alebo na žiadosť československého sudu alebo úradu.

Zápisy vykonané cudzím súdom o žiadostiach došlých po 31. decembrom 1920 sú vôbec neplatné a musia byť z úradnej moci vymazané. Majú byť ale ponechané v platnosti zápisy, ktoré boly učinené so súhlasom alebo na žiadosť československého sudu alebo úradu. Porad zápisov rieší § 10 tohoto zákona.

Poneváč všetky tieto otázky sú riešené právne, výbor žiada a doporučuje, aby senát prijal tento zákonitý návrh tak, ako bol senátu predložený.

Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve zprávě výborové tisk 193, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle znění zprávy výborové tisk 193 ve čtení prvém.

Dalším bodem pořadu je:

2. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu (tisk 105) zákona o železničních knihách a zástavních právech nabytých na drahách. Tisk 185.

Zpravodajem je pan sen. dr Veselý. Táži se, navrhuje-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Navrhuji opravy těchto tiskových chyb, aby totiž

1. v §u 10, odst. l, čís. 2, za slovem >zemí< byla dána čárka,

2. v §u (8, odst. 4, řádek 2. místo >neb< stálo správně >aneb<,

5. v §u 19, odst. 2, předposlední řádek místo >vyjádřily< stálo správně >vyjádřili<,

4. v §u 23, řádek 2, za slovem >vyhledávání< byla dána čárka a v řádku 5 za slovem >příloh< byla vynechána čárka,

5. v §u 33, odst. 2, řádek 5, za, slovem >dráhy< byla vynechána čárka,

6. v §u 41, řádek 2, za slovy >(§ 5)< byla vynechána čárka,

7. v §u 42, odst. 1. písm. b), řádek 4, za slovem >ústavů< byla vynechána čárka,

8. v §u 42, odst. 2, řádek 2, za slovem >dříve< byla vynechána čárka,

9. v §u 43, odst. 1. v řádku 8 místo >anebo< stálo správně >nebo< a v řádku 12 za slovem >úpisů)< byla vynechána čárka.

Místopředseda Donát (zvoní); Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a částí, jakož i s úvodní formulí podle zprávy výborové tisk 185 i s tiskovými opravami panem zpravodajem navrženými ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. - Uvedená osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a částí, jakož i s úvodní formulí i s opravami navrženými panem zpravodajem přijímá se podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Na pořadu dále je:

3. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 163), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí, sjednaná v Katovicích dne 18. února 1928. Tisk 186.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční paní sen. Plamínková, za výbor národohospodářský pan sen. Hubka.

Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějakou textovou změnu.

Zpravodaj sen. Plamínková: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Hubka: Nikoliv.

Místopředseda Donát: Prosím pány aby zaujali místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, podle zprávy výborové tisk 186, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle znění zprávy výborové tisk 186 také ve čtení druhém. Dalším bodem je:

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu trestního v Praze ze dne 4. března 1930, č. j. Nt IV 2/30/2, za souhlas k stíhání sen. Stejskalové pro přestupek podle!?u 23 zákona ze dne i?, prosince 1862, čís. 6 říš. zák. ai 1863, (č. 803/30 předs.) Tisk 191.

Zpravodajem je pan sen. inž. Havlín. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj inž. Havlín: Slavný senáte! Dne 20. prosince 1929 konaly se volby do závodního dělnického výboru u firmy Českomoravská-Kolben-Daněk ve Vysočanech. V ten den roznášela sen. pí. Marie Stejskalová letáky a bylo na ni učiněno úřední oznámení, že se dopustila přečinu proti tiskovému zákonu z r. 1862 pro nedovolenou kolportáž.

Imunitní výbor pojednal o této věci a došel k tomuto názoru:

Volby do dělnických závodních výborů jsou dnes věcí rázu politického, poněvadž se všechny strany, v nichž jsou dělníci organisováni, o ně živě zajímají a také jim dávají všemožnou podporu, aby ta která kandidátka zvítězila.

V důsledku toho. poněvadž to je částečně výkon mandátu, navrhuje imunitní výbor, aby sen. Marie Stejskalová nebyla vydána pro tento přestupek podle § 23 zákona ze dne 17. prosince 1862 č. 6 ř. z. z r. 1863.

Místopředseda Donát: Nikdo není ke slovu přihlášen. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Stejskalové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Stejskalové se neuděluje.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této

za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.