Chceme-li býti k sobě sami přísní, musíme si říci. že těchto 12 zákona neznamená poctivou práci. Kdyby to dostal do rukou mistr, řekne: To je samé příštipkářství. A je tomu skutečně tak. Státním zaměstnancům se pořád něco upravuje, veřejnost se tím jen dráždí, pořádně se jim však nepřidá, aby se upravily věci tak. abychom jednou pro vždy se všemi těmi otázkami byli hotovi. Také tato věc je článkem v tom dlouhém řetězu ustavičných nových osnov a zákonů, které přicházejí na pořad.
S jakého kritického hlediska se naše veřejnost na to dívá, o tom nám vyprávěl včera kol. Thoř, který zde jmenoval všechno, co už bylo pro státní zaměstnance a pro sociální otázky vykonáno, a vyslovil obavy, že se pro to nenajde úhrady. Kde se má na to vzíti a jak se má brát ohled na poplatníka, když přece jenom dlužno také uvažovati o tom. aby daňová břemena byla zmírněna.
To, co tady řekl kol. Thoř, je pravda, ale mohli bychom velmi snadno najíti na to odpověď. Kdyby všichni občané tohoto státu konali k tomuto státu - velmi často mluví o něm, mají lásku k němu a obětavost na jazyku - také svoji povinnost, nebylo by potřebí se obávati, kde se vezme úhrada na tyto věci a nebylo by možno mluviti o tom, zda všichni občané tohoto státu oběti, které stát od nich žádá, unesou.
Slavný senáte! Podíváte-li se do daňové situace našeho státu za r. 1929 a všimnete-li si jenom jedné položky, těch daňových povinností občanů našeho státu, objeví se vám tento zajímavý zjev: za r. 1929 byla předepsána zvláštní daň výdělková v částce 403 mil. Kč a na tuto zvláštní daň výdělkovou bylo zaplaceno 31 mil. Kč. čili pouhých 8% z předpisu. Ty ostatní peníze zůstali ti, kteří jsou povinováni zvláštní daní výdělkovou, státu dlužní. Ne proto, že by nemohli platiti, ale proto, že ji nechtěli zaplatiti. A já pochybuji, že ministerstvo financí dostane tyto peníze jednou zpátky. Patrně bude musiti zase nastoupiti daňová amnestie a budou se musiti tyto obrovské dlužné částky státu opět odepsati.
Tedy, kdyby všichni občané konali náležitým způsobem svoji povinnost vůči státu, jako ji konali ti staropensisté a konají dnes naši státní zaměstnanci aktivní, nebylo by potřebí se ptáti, kde se na to vezmou peníze, a nebylo by potřebí se obávati o možnosti únosnosti daňových břemen, které se dnes občanům ukládají.
A když již mluvím o této věci staro-pensistské, budiž mi dovoleno připomenouti, že obsah návrhů nevyčerpává materii úplně. Zapomíná se tu na určitou kategorii staropensistů, zapomíná se na kategorii staropensistů činných ve službě autonomní, v samosprávě. Byly tu také návrhy, aby věc samosprávných zaměstnanců vtělena byla do projednávaného návrhu, ale proti tomu se postavil p. ministr financí a prohlásil, že nemůže diktovati obcím, aby upravovaly pense svých vysloužilých úředníků a zaměstnanců. Kdyby to bylo po prvé. že se obcím nemůže diktovati, dalo by se to odůvodniti, ale obcím se již toho se strany státní správy nadiktovalo tolik, že by i v tomto případě ten diktát byl býval snesitelný.
Mohl-li stát § 19 zák. čís. 394 z r. 1922 slovem >musí< uložiti obcím restrikci příjmů obecních zaměstnanců v tom smyslu, že požitky a právní nároky jejich nesmějí přesahovati ony úředníků státních, přísluší mu také právo uložiti zákonem samosprávným korporacím, aby aspoň svým staropensistům zvýšily odpočivné na míru zákonem z r. 1926 předepsanou a aby vdovám po nich upravena byla pense. která podle § 29 zák. čís. 443 Sb. z. a n. z r. 1919 nečiní u vdovy po prvním úředníku ani tolik, co u pozůstalé manželky posledního státního zřízence. Tedy požadavky, které autonomní pensisté kladou, jsou zcela oprávněny a jest jen litovati, že v tomto případě je neprojednáváme. Chceme vsak věřiti ve spravedlnost autonomie, chceme věřiti v její iniciativu, že také ona upraví pense svých vysloužilých zaměstnanců. Jen ovšem, bude-li na to míti. A zde je nový důvod, abychom se vážně zabývali otázkou novelisace zákona čís. 77. aby také obce mohly vykonati to, co právo a spravedlnost žádá, pokud se týče pensistů ve službách autonomních.
Prohlašovati zřejmě a zdůrazňovati, že budeme hlasovati pro návrh, nemusím, to se rozumí samo sebou. Ale já k tomu dodávám ještě jedno: vyslovujeme velmi vřelé a velmi srdečné přání, aby ty výhody, které ze zákona plynou pro ty, kdož na ně čekají, aby těchto výhod hodně dlouho a ve zdraví mohli užívati. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Teschner.
Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Celý komplex otázek, který se projevuje v předloženém zákoně, vyvolal boj. jenž trval déle než 4 roky a který se nyní s vynaložením všech sil blíží konečně cíli, že se splňuje slib vládou daný. Úplného řešení celé otázky pensistů není tím stále ještě docíleno, ale učiněn je značný krok kupředu. Stát jako zaměstnavatel vidí se konečně nucena splniti své povinnosti vůči těm, kdož pro něho pracovali a pracují, kdož svůj život ztrávili v jeho službách, svoje síly tam vyčerpali a stali se k práci neschopnými. Tak jako právo člověka na práci lze označiti jako přirozené právo, tak označiti je také právo na jeho zaopatření, jestliže před časem, pro nemoc anebo z donucení anebo po skončení své služební doby vystupuje z pracovního poměru. Člověk však nemá jen právo na práci, nýbrž vysokou mravní povinnost pracovati. Z této povinnosti odvozuje se však také morální právo na zaopatření, stane-li se k práci neschopným, anebo vykonal-li svoji služební povinnost. Zahrnuje však v sobě také morální povinnost těch, jež označujeme za zaměstnavatele, k nimž vysokou měrou patří stát se svojí spletitostí státního aparátu, který se pohybuje a v chodu udržuje lidskou pracovní silou.
V předloženém zákoně jde o takové státní pracovníky, z nichž část československému státu již přímo nesloužila, nýbrž které s aktivy ze starého Rakouska s sebou převzal jako pasiva, a kterým se v roce 1926 stalo bezpráví, když vyloučeni byli z tehdejších platových a pensijních zákonů. Toto bezpráví má se nyní napraviti: Ještě větší bezpráví naložil stát na svá bedra vůči restringovaným a propuštěným, kteří přes duševní a tělesnou schopnost byli násilně ze služby odstraněni, aby počešťovácím snahám umožnili volný rozvoj. Také tyto německé pracovní síly byly pasivní položkou pro nový československý stát, který se své morální povinnosti vůči dobrovolně převzatým 31/2 mil. Němců vymknul tím, že jednoduše vyhodil na ulici lidi ve státní službě a z postátněných podniků. Nesmí-li býti tato skupina bývalých státních zaměstnanců účastná nového zákona, vytvoří se nové bezpráví, vyvolá se nový boj.
I když připustíme možnost plniti oprávněné nároky po etapách, měl se přece vzíti zřetel k tomu, že právě mladší pensisté budou bráti vyšší požitky jako poslední, ačkoli právě oni mají ještě nezaopatřené syny a dcery, takže ještě po léta budou nuceni čekati za krutého hospodářského boje, až také pro ně přijde vysvobození. Bylo by bývalo při další dobré vůli přes větší náklad pro rok 1931 možno sloučiti druhou etapu s třetí, aby se získal l rok pro poslední, nejmladší skupinu.
Co se týče nové žádosti o zařadění do nových pensijních skupin, dlužno poznamenati, že se přece musí vésti bezvadná evidence všech skupin pensistů a že by na základě této evidence bylo možno snadno provésti nové výpočty. Jsem přesvědčen, že překročením lhůty přihlášení vzniknou nové třenice, které znamenají průtah. Tomu bylo lze snadno se vylinouti.
Zlovolným jeví se § 7, který pensisty žijící v cizině zkracuje o 10% jejich platu, který jim po právu náleží. Stálý pobyt v cizině souvisí zajisté ve většině případů s rodinnými styky, i mám za to, že není žádného právního státu, ve kterém by platila podobná ustanovení. Tento paragraf je vlastně omezením volnosti stěhování, která státním zákonem je všem občanům státu' zaručena, která však v praxi vypadá jinak.
Abych se ještě jednou vrátil k propuštěným a restringovaným. upozorňuji na to, že mnozí z nich dostávají pense z milosti, které byly povoleny pro určitou dobu, anebo které se čas od času na žádost znovu mohou povoliti. Všichni tito politováníhodní lidé nabyli práva na zaopatření, jak jsem již dovodil, právě tak jako ti, kdož plně absolvovali svou služební dobu, anebo pro nemoc předčasně musili jíti na odpočinek. U nich nastalo přece nucené vyloučení ze služebního poměru, a tento nátlak vykonával zaměstnavatel, stát. Nátlak však měl svůj původ v jednostranném šovinismu, a tento nesmí ničiti budoucnost tisíců hodných lidí a zkracovati jejich nabytá práva, která vyplývají z jejich služeb ve starém nebo novém státě.
Naprosto proti všemu smyslu pro spravedlnost obrací se názor, že pensisté se soukromým jměním anebo jiným vedlejším příjmem smějí utrpěti zkrácení svých právních nároků. Za žádných podmínek nelze přenechati administrativnímu řízení, aby provádělo takovéto zkrácení, nýbrž nutno zákonem stanoviti, že jedině ztrávená služební doba smí sloužiti za základnu. Neboť jestliže si některý spořivý úředník anebo státní dělník za svou dlouhou služební dobu něco odložil stranou, nesmí býti ve svém stáří trestán za své odříkání a šetření tím. že se jeho požitky zkrátí. Kdyby tato snaha nabyla vrchu, mohly by se přece analogicky všechny pensijní ústavy domáhati téhož práva také pro sebe. Co by z toho následovalo? Pomalu zase se dostavující spořivost by opět zanikla.
Nejvyšší zásadou musí bezpodmínečně zůstati vodítko: pense nejsou žádným darem z milosti, nýbrž zákonem nabytá práva, která nejvyšší strážce veškerého práva, stát, nesmí libovolně porušovati.
Při této příležitosti chci říci několik slov o generálských pensích a dovolati se slov včerejšího řečníka přede mnou. kolegy Feierfeila, který dovozoval, že se staří rakouští generálové, kteří nebyli převzati československým státem, nesmějí odstrkovati v poměru ke dvorním radům V. a IV. hodnostní třídy v civilní službě. Neboř úředníci ve vojenské službě starého Rakouska konali svoji povinnost právě tak jako úředníci v civilní službě a nesmí se mezi nimi činiti žádný rozdíl. (Sen. Stark [německy]: Ale jak to bylo ve válce?) Zdali se generálové dnešního státu budou chovati jinak, o tom nás musí poučiti teprve budoucnost.
Obzvláště příkré stanovisko státu projevuje se v případě provdání dělnice statni tabákové režie za cizince. Dotyčná dělnice pozbývá svým provdáním právního nároku na odbytné, které jí přísluší ve výši zaplacených pensijních příspěvků. Nemůže více bráti pensi, má tedy státu darovati zaplacené příspěvky, ačkoli právě ona jako chudá dělnice v případě provdání mohla by si snáze spolu zařizovati novou domácnost, kdyby se jí vrátily zaplacené příspěvky.
A nyní ještě slovo pro staropensisty v samosprávných službách. Také těchto staropensistů musí se stát ujmouti potud, že přes zákon o obecních Financích se uchopí iniciativy, aby jim právě tak pomohl k jejich právu jako těm. kdož zešedivěli v jeho službách. Návrh za tím účelem podaný měl by dojíti podpory u všech stran.
Zdůrazňuji ještě jednou, že my národní socialisté v předloženém zákoně spatřujeme krok kupředu, že jsme k jeho zlepšení podali návrhy, které doporučujeme přijati. Budeme hlasovali pro zákon. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Konečné slovo má pan sen. Stöhr.
Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Jako strana německého venkovského lidu pohlíželi jsme tuto otázku platů státních pensistů již předem vždy se stanoviska, se kterého bylo dlužno na tuto otázku pohlížeti.
Pro naší síranu tato otázka netvořila nikdy a nemohla nikdy tvořiti politikum a zástupcové naší strany podali ve výborech svým čilým účastenstvím na poradách o předloze zákona zajisté nejlepší důkaz upřímného hájení zájmů státních pensistů.
Naše strana stavěla se již předem na zajisté jedině jen správné stanovisko, že při poradě o tomto zákoně jde a může jíti jen o splnění nabytých práv o splnění oprávněných nároků. Je to totéž stanovisko, které včera zde zaujali kol. Feierfeil a dnes kolega Teschner.
Naší povinností je zasazovati se o to, aby stát jako někdejší zaměstnavatel plnil také vážně svou povinnost vůči svým věrným a poctivým služebníkům.
Nabytá práva nesmějí se po našem názoru bráti žádnému stavu ani žádnému jednotlivci. Že se naší snaze nepodařilo alespoň zkrátiti 4 etapy v zákoně stanovené, zkrátiti alespoň o 1 rok sloučením třetí a čtvrté etapy v jednu etapu jakožto třetí etapu, dlužno litovati.
Vycházejíce z přesvědčení, že nákladů vládou do rozpočtu pojatých nikterak se nesmí použíti jako potřeby k provádění tohoto zákona že se ukážou značné úspory oproti rozpočtu, budeme se po uplynutí 1 až 11/2 roku asi na základě učiněných zkušeností moci vrátiti k cíli, jehož se domáháme, totiž ke zkrácení etap.
Dovoluji sobě ještě jednou poukázati na návrh, který jsme podali při poradách ve výboru, aby totiž vláda-při provádění zákona brala zvláštní zřetel k těm nejubožejším, kteří'pro nějaký neduh anebo nemoc potřebují neustálé péče a ošetření.
Na tento náš návrh přislíbil nám zástupce vlády nejloyálnější ochotu v tomto směru.
Cítím se povinen poukázati na tento slib, který nám byl dán, v očekávání, že se věc ve skutečnosti také utváří tak, jak nám bylo slíbeno.
Že naše strana bude hlasovati pro zákon, nepotřebuji zajisté zvlášť zdůrazňovati, poněvadž to pokládáme za věc samo sebou zřejmou.
Jen několik slov k vývodům zpravodaje pana kol. Pánka: s jeho kritikou o činnosti jednotlivých stran nynější koalice částečně souhlasím. Obzvláště přisvědčuji oné části jeho vývodů, kde mluví o nezbytně nutné a bezpodmínečně potřebné důvěře mezi jednotlivými koaličními stranami.
Pánek má dále pravdu, praví-li, že musíme pomáhati všem stavům a vrstvám povolání, když mají potřebí pomoci. Nemohu však souhlasiti s jeho názorem, praví-li: Nesmí býti stavu a nesmí býti povolání, jehož požadavky na poskytnutí pomoci bylo by označiti za nutnější. Mám za to, že v prvé řadě dlužno poskytnouti pomoc tomu stavu, že se musíme snažiti splniti oprávněné požadavky toho stavu, že nejdříve nutno pomoci tomu stavu, který toho nejnaléhavěji potřebuje a který v zájmu státu, v zájmu veškerého hospodářství státního dlužno pokládati za nejdůležitější a nejvýznamnější.
Že naše dnešní zemědělství, že náš selský stav a náš venkovský lid dlužno uznávati za onu část státu a národa, která dnes potřebuje co nejnaléhavěji pomoci, o tom zajisté při věcně klidném uvažování není pochybnosti a nelze toto tvrzení zajisté také nikterak bráti v pochybnost.
Účinek panující krise zemědělské projevuje se přece den ze dne více a jeví přece zcela povážlivé účinky na všech stranách. Varovali jsme více nežli dosti; bohužel nevěnovala se právě' této tak vy soče důležité otázce dosud s různé strany náležitá pozornost.
Snad by mi někdo odpověděl, že přece bylo již v poslední době přijato tolik a tolik zákonů na ochranu domácího zemědělství. Ano. Byly přijaty zákony, kterými má býti zmírněna panující krise našeho zemědělství. Tážete-li se mne však jako praktického sedláka, jakou cenu a jaký význam přičítám všem zákonům, které dosud v našem parlamentě v této příčině byly přijaty, pak musím říci pravdu, poněvadž nejsem zvyklý sám sebe obelhávati: pro nás sedláky znamenají zákony, které dosud byly přijaty ve prospěch domácího zemědělství v rámci t. zv. agrárního nouzového programu, když už nikoli vyslovené >nic<, pak přece vyslovené >pramálo<.
Naše socialistické strany nepotřebují si o tom. co s jejich podporou a pomocí bylo vytvořeno pro naše zemědělství, domýšleti ničeho, ale naprosto ničeho.
Při tvoření dnešní vlády uzavřen byl sňatek. Tvrdilo se tehdy, že tento sňatek není žádný sňatek z lásky, nýbrž že jde o výslovný sňatek z rozumu. Jestliže jsme slyšeli včera vývody pana kolegy Polacha, pak musíme také o tomto domnělém sňatku z rozumu nabýti zcela zvláštního názoru.
Je bohužel zvykem, že se v obou komorách našeho parlamentu tak příliš často a velmi rádo mluví o některém předmětu jednání způsobem, který vlastně není určen pro dotyčné shromáždění a projednávanou věc, nýbrž jedině a výhradně jen je určen pro ulici. (Sen. Stark [německy]: Vy to přece děláte také, pane kolego!) Dovolte, pane kolego, slyšel jste včera vývody pana kolegy Polacha, a posuzujete-li věc objektivně a správně, musíte říci, že Stöhr mluví více nežli krotce a je více nežli loyální ve svých vývodech. (Sen. Stark [německy]: Kolega Polach mluvil jen k věci, kdežto vy zase stavíte zemědělskou tíseň do popředí! Uznáváme vaši tíseň, ale jsou mimo vás jesle jiní lidé, kteří trpí nouzi!) Tíseň zemědělská nabyla rozměrů, o kterých si ještě sami budete lámati hlavu. (Sen. Stark [německy]: Musíte uznati, že váš stav nesmí míti přednost, jiné stavy mají také právo žíti!) Uvidíme, který stav je důležitější a význačnější v zájmu státu.
Podle vývodů pana kolegy Polacha je přece jen sociálně-demokratická strana jedině spásonosnou pro všechny stavy a povolání našeho státu, všelékem. Jakou cenu mají t. zv. všeléky, je nám přece všem velmi dobře známo. V příhodnější dobu a při příhodnější příležitosti dovolím si vrátiti se poněkud obšírněji ke včerejším vývodům pana kolegy Polacha.
Musím si dovolit opraviti zde něco, co socialistické listy rozšiřovaly jako falešné. Socialistické listy tvrdily po hlasování o zákoně o staropensistech v rozpočtovém výboru, že zástupcové skupiny Bund der Landwirte hlasovali proti zákonu resp. v dodatečné zprávě, že se před hlasováním vzdálili. Mám za svou povinnost podle skutečnosti prohlásiti, že toto tvrzení neodpovídá pravdě. Pro neznalost českého jazyka a následkem toho pro nemožnost sledovati podrobnosti jednání nebyla našemu zástupci známa doba hlasování a nebyl tento v této chvíli pro jiné zaneprázdnění přítomen v jednací síni.
Prosím, aby se tato oprava vzala na vědomí.
Mně a mé straně právě záleží mnoho na pokud možno rychlém vyřízení předloženého zákona. Nepoužiji projednávání tohoto zákona k stranicky demagogickému pojednání. Své prohlášení, že naše strana bude hlasovati pro zákon, jsem již podal. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Debata je skončena.
Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy sen. dr Feierfeila a druhů, sen. Hancko a druhů, sen. Teschnera a druhů, sen. Donáta a druhů.
Prosím pana tajemníka senátu, aby je přečetl.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Pozměňovací návrhy sen. dr Feierfeila a druhů:
K § 1, odst. 2:
Omezení pro ty osoby, na které se vztahují ustanovení §§ 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920 a § 3 zákona ze dne 22. prosince 1924 se zrušují.
K § 7:
Trvalý pobyt v cizině budiž pensistovi bez jakéhokoli zkrácení příjmů povolen, zažádal-li pensista o to z oprávněných důvodů. Jako takovéto oprávněné důvody platí zejména ohledy rodinné a zdravotní, jakož i nemožnost přesídliti a nedostatek bytů.
K § 7:
Pensistům. kteří mají povoleno zdržovati se trvale v cizině, vyplácejí se nezkrácené požitky v tom případě, nečinili tato cizina žádných srážek svým pensistům, kteří snad žijí v Československu. Jen kde nelze dosíci takovéhoto poměru reciprocity, pro nezkrácené vyplácení, strhuje se 10%.
K § 7:
Státní pensisté nepodléhají, pokud jde o přechodný pobyt v cizině, žádným jiným ustanovením než jako každý jiný státní občan.
K § 10:
Ustanovení v tomto zákoně obsažená vztahují se na všechny pensisty, kterých se zákon týče, tím způsobem, že pro všechny tyto pensisty počíná nárok na nové platy dnem 1. ledna 1930.
K § 10:
Každého zlepšení požitků aktivních státních zaměstnanců následkem eventuelní nové úpravy požitků, pokud takovéto zlepšení má význam pro budoucí pensi těchto aktivních státních zaměstnanců, účastni jsou všichni pensisté zcela automaticky.
Eventuální návrh pro případ zamítnutí předchozího návrhu:
1. K prvé etapě náležejí všichni pensisté narození před 31. prosincem (869 a všechny vdovy po státních zaměstnancích anebo státních pensistech, narozené před 31. prosincem 1874. Jim patří nové požitky ode dne 1. ledna 1930.
2. Do druhé etapy patří všichni pensisté, kteří nebyli dáni na odpočinek podle ustanovení zákona z roku 1926 a kteří jsou narozeni po 31. prosinci 1869. Jim patří nové požitky ode dne 1. ledna 1931.
Pensistům resp. vdovám, zařaděným do tělo druhé etapy, náleží za rok 1930 k jejich dosavadním požitkům příplatek 50% těch částek, které by dostávali jako příplatek, kdyby jako pensisté prvé etapy byli ihned účastni plné výhody zákona.
K § 11:
Úřad, jenž vyměřil dosavadní penzijní platy, má nové platy oprávněnému poukázati bez jakékoli přihlášky.
Pozměňovací návrhy sen. Hancko a druhů:
Odstavec 3. §u 2 bude znieť takto:
>Platnosť tohoto zákona vzťahuje sa aj na neštátne detské opatrovatelky na Slovensku.<
Odstavec 1. §u 10 ba škrtne a pozmění a doplní takto:
(1) Odpočivné (zaopatrovacie) platy podľa tohoto zákona prislúchajú všetkým oprávneným penzionovaným zamestnancom, na ktorých sa dosial zákony zo dňa 24. června 1926, čís. 103 a 104 Sb. z. a n., nevzťahovaly. Platnosť tohoto odstavca vzťahuje sa aj na neštátne detské opatrovatelky na Slovensku.
Odstavec 2. §u 10 mení sa takto:
Text prvých desiatich riadkov včetne po slovo: >požitky< sa škrtá a nahradzuje sa týmto:
>Zaopatrovacie platy podľa tohoto zákona prislúchajú všetkým oprávneným vdovám a pozostalým, na ktorých sa zákony zo dňa 24. června 1926, čís. 103 a 104 Sb. z. a n., dosiaľ nevzťahovaly.<
Odstavec 2, na konci doplňuje sa takto:
>Platnosť tohoto odstavca vzťahuje sa aj na neštátne detské opatrovateľky na Slovensku.<
Pozměňovací návrhy sen. Teschnera a druhů:
V § 1, odst. 2 slova > nikoli však pod nejnižší výměru....< buďtež škrtnuta.
Připojen budiž k § l nový odstavec 4 tohoto znění:
>Dary z milosti a pense z milosti se poměrně zvyšují. Byly-li poskytnuty s časovým omezením, budiž toto zrušeno a nastává poskytování jejich na dobu života.<
V § 3 odstavec 2 budiž škrtnut.
V § 7 slova >o 10% nikoli však.......< až...... >nepřesahuje doby tří měsíců< buďtež škrtnuta a nahrazena tímto zněním: > vyplácejí se plně. Pro dočasný pobyt, pokud netrvá déle nežli 3 měsíce, není třeba žádného povolení.<
V § 10, odstavec l budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním:
>Odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona přišlu se jí oprávněným zaměstnancům bez výjimky od 1. ledna 1930.<
V § 10, odst. 2 škrtnuta buďtež počáteční slova až ke slovům >nárok na zaopatřovací požitky< a nahrazena buďtež slovy >Zaopatřovací požitky podle tohoto zákona přišlu se jí oprávněným vdovám bez výjimky od 1. ledna 1930.<
Eventuální návrh k § 10:
>Provedení má se státi ve třech etapách, a to v roce 1930 pro osoby narozené v roce 1864 anebo dříve, v roce 1931 pro osoby narozené v letech 1865 až 1874 či v roce 1952 pro všechny ostatní. Rovněž sloučeny buďtež vdovy počínaje rokem narození 1870.<
Eventuální návrh k § 10:
>Do první etapy zrovnoprávnění pensistů pojati buďtež bez ohledu na jejich stáří všichni pensisté, kteří na základě § 13 nebo 16 zákona 386/1926, tudíž za účinnosti nového platového zákona 103/ 1926, byli nucené dáni na odpočinek, jejichž odpočivné platy však nebyly vyměřeny podle ustanovení zákona, poněvadž to § 215, odst. 4 téhož zákona vylučoval.<
§ 11 budiž škrtnut.
V § 12, odst. 4. slova >vyhrazuje se ministerstvu železnice buďtež škrtnuta a nahrazena tímto zněním: >provede se ministerstvem železnic automaticky tak, aby dar z milosti byl ve stejném poměru k nové pensijní výměře. Pense z milosti t. zv. zproštěných pozměňují se v normální pense.<
Resoluce sen. Teschnera a druhů:
K § 12:
Ministerstvo železnic se vybízí, aby provedlo době přiměřené zvýšení důchodů těch železničních úrazových důchodců, vdov a sirotků, kteří neberou žádné pense. Úhrada hledána budiž v přebytcích, čítajících 800 milionů.
K § 15:
Vládní nařízení upraví v duchu tohoto zákona odpočivné a zaopatřovací platy staropensistů samosprávné služby a jejich pozůstalých, a pak
Vládě se ukládá, aby blahovolně podle vlastního uvážení odstranila tvrdosti, které se v zákoně již nyní objevují, anebo které se později projeví.
Resoluce sen. Hancko a druhů:
Vláde sa ukladá, aby sa v príslušnej výške, stanovenej týmto zákonom jednočasne aj o výplatu penzií neštatných detských opatrovateliek na Slovensku postarala.
Resoluce sen. Donáta, Pánka a druhů:
Vláda se vyzývá aby v nejkratší době předložila osnovu zákona, kterou pozměňují se §§ 17 a 18 zákona ze dne 22. prosince 1924 o úsporných opatřeních ve veřejné správě č. 286 Sb. z. a n., jednající o kumulaci požitků a to tím způsobem, že odpočivné onoho pensisty, jenž v mimostátním zaměstnání získal na požitcích důchodové dani podléhajících 60.000 nebo více Kč ročně, snižuje se na polovinu.
Resoluční návrh sen. Donáta, Dýka, Habrmana, dr Hellera, dr Kloudy, dr Reyla, Stöhra, Thoře a druhů:
Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění republiky Československé osnovu zákona, jíž by se upravily požitky československých soudců tak, jak se na tom v minulém volebním období usnesly výbory senátu, totiž výbor ústavně-právní a rozpočtový (tisk 952).
Předseda (zvoní): K doslovu se přihlásil pan zpravodaj výboru sociálně-politického, sen. dr Žiška.
Zpravodaj sen. dr Žiška: Slavný senát! Projednali sme vládny návrh zákona o staropenzistoch a všetky tie námietky a doplňky k tomuto zákonu vlastně k tomu smerujú a ukazujú na dobru a šlachetnú vôlu, že slavný senát chcel by pomôcť všetkýni tým staropenzistom, ktorí na tuto skutočne spravodlivú penziu už dlhšiu dobu odkázáni sú. To dokazuje to šľachetne sociálne-politický spravedlivé smýšlanie bez rozdielu strán v tomto senáte, a potvrďuje, čo som už vo svojej zprávě hneď na začiatku podotknul, že společnou snahou všetkých nás by bolo, aby sa všetci staropenzisti zrovnoprávniť mohli. Keď to ale nebolo možné z finančných ohladov, tak musíme sa uspokojiť aspoň s tým, že dáme im, čo za daných okolností je možné, a prosím, aby tento návrh zákona čím skorej prevedený bol, aby všetci staropenzisti k tej dľho očakávanej mzde konečné príjsť mohli. Znovu odporúčam, aby tento návrh zákona odhlasovaný bol.