Zaměstnanci se již jednotí do společné fronty a povedou proti vám boj. Podle slibů, které jste dávali ve volební kampani myslili jsme skutečně, že aspoň vy budete chtíti něco udělati, ale v rozpočtu, který jste nám předložili, marně hledáme položky na slibovanou úpravu státních zaměstnanců a staropensistů. A co bylo již slibů těmto ubožákům! Po převrate jste jinak zacházeli s těmito státními zaměstnanci, poněvadž tenkráte jste potřebovali pojišťovací ventil, abyste trochu pustili revoluční vření, přebytek páry; proto jste jim dali. Sám ministr financí Engliš říkal: >Teď už nejsou takové poměry, jako byly v popřevratové době r. 1920, teď už nemůžeme dávati zaměstnancům to, co jsme jim dávali tenkráte, poněvadž tenkráte byly jiné poměry a dnes jsou také jiné poměry.< A tak od r. 1921 podnikáte stálé a stálé útoky na práva státních zaměstnanců. Nejen že jim berete popřevratové výhody, nýbrž saháte jim na výhody, které jim dal starý rakouský režim po roce 1905, když železničáři si dobyli pasivní resistencí, t. zv. bojem >podle předpisů< zlepšení, normální automatický postup, kde protekce nemohla zvítěziti, zrušilo se to slovo >kann<, může a nemůže postoupiti, když záviselo na přednostovi, zdali postoupí čili nic. Po pasivní resistenci r. 1905 se to odstranilo a vy to železničním zaměstnancům ve 12. roce republiky zase berete.

Vy sami jste to byli, kteří jste odhlasovali zákon č. 286. Znáte jeho důsledky? Věděli jste o tom, co ten zákon způsobí? Ano, musili jste o tom věděti. Buďto jste neschopní, abyste chodili do parlamentu a hlasovali pro něj, anebo (Další slova bylá usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 7. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) věděli jste, co ten zákon značí a přesto jste proň hlasovali.

Místopředseda Donát (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Sen. Kindl (pokračuje): Dobře! (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 7. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Dnešní byrokracii jste dali do rukou moc, aby "vyhazovala nepohodlné zaměstnance, každého, kdo jí neposlouchá podle fašistického režimu. Zavedli jste sami tento fašistický režim na drahách i ve všech státních úřadech. Zavedli jste zákon č. 286, aby byli vyházeni prý byrokraté, a vidíte tisíce zaměstnanců, kteří ještě mohli konati službu, kteří mohli ještě živiti své rodiny, vyházené na dlažbu ulic. Ti vás dnes proklínají i s celým vaším režimem.

Zákon č. 103 odhlasovali jste taktéž a poslanci říkali na schůzích: >My oběma rukama budeme pro ten zákon hlasovati.<.

A vidíte tyto důsledky! Dnes zaměstnanci chápou, co ten zákon znamená ve prospěch vysoké byrokracie, kdežto těm nižším jste za těžkou a odpovědnou službu ubrali.

Takovým způsobem zavedli jste také stav smluvních zaměstnanců na dráze. Rakousko, ten prohnilý stát i se svými byrokraty, nepřišel se zavedením takových smluvních zaměstnanců, jako to udělali byrokraté zde. Je to jen větší zbídačení a vykořisťování. Takovým způsobem postupujete proti zaměstnancům! jak si představujete tento zákon o smluvních zaměstnancích? Víte, jak to vypadá? Přednosta bude míti 20 smluvních zaměstnanců a všichni budou čekati, že se stanou definitivními a stálými. A budou konati všechno, co se jim naloží na bedra, budou pracovati přes čas, ani se neozvou, i kdyby byli nemocní, jen aby se udrželi a někdy se snad stali definitivními. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Jediný z těch 20, který dělal patolízala a špicla přednostovi, bude jmenován. A potom těch 19 zase bude čekati, že se jejich situace zlepší. A víte, jak to pak dopadne? Ti lidé pošlou se po 10ti až 15tiletém zaměstnání k lékařské prohlídce. A to se ví, že lékař poslouchá fašismus, který mu diktuje. A jak se už stalo, z 18 mužů byli jen dva schopni k další práci a druzí byli vyhozeni na dlažbu. Jeden měl zárodek tuberkulosy, proto nebyl k potřebě, druhý byl slabé konstrukce, a nemohli ho také potřebovati. Prosím, když mu málo platíte a hodně ho dřete, tak jistě dostane tuberkulosu, poněvadž z podvýživy ji musí dostati a po 10, 15 letech ho vyhodíte na dlažbu. To je systém, který jste zavedli u státních drah a státních úřadů vůbec. Na tento švindl, který se stal zákonem, musili přijíti sociálfašisté, aby jej provedli. Buržoasie by si toho netroufala, poněvadž by se bála, že se jí budou zaměstnanci bouřiti, ale ona věděla, že má sociálfašistické záchrance, kteří budou krotiti zaměstnance, aby se nebouřili.

A tato persekuce u státních úřadů postupuje stále více a více. Byl jsem posledně u ministerstva železnic u disciplinárního sboru hájiti takového ubožáka, který spadl se stroje, zranil se na hlavě a leží rok doma. Usnesli se v září ho propustiti ze služby. Tento člověk byl v chorobinci, poněvadž má porušené nervy následkem úrazu, a toho odsoudila první instance k propuštění. Teď u ministerstva jsme to zastavili, poněvadž se báli, aby člověka mrzáka, který se zmrzačil ve státním podniku, odsoudili k výpovědi. Je to topič Berger z Mor. Ostravy.

Kol. Vaněček si v rozpočtovém výboru sám stěžoval na pronásledování státních zaměstnanců a jmenoval tři případy, kdy pronásledují přednostové zaměstnance, když nechtějí přistoupiti do fašistických žlutých organisací. Nutí tyto lidi, aby k nim přistoupili, a když tak neučiní, šikanují je. On si stěžoval na to, ale copak jste dělali, když honili komunisty? Psali jste ve vašich novinách: beze všeho vyhazujte komunisty ze státní služby ven! A dnes se to děje vám. Řekli jsme vám, že, až vyhodíte komunisty, přijde řada na vás a na každého pokrokového zaměstnance, který přes to, že dělá službu, jak nejlépe může, je šikanován pro politické přesvědčení. Provádíte přímo politickou mstu pod ochranou sociálfašistů. Sociálfašistická vláda se mstí na těchto zaměstnancích.

A právě proto, že vy ještě k tomu systému napomáháte a že mu nebráníte, neženete do boje zaměstnance i s druhým dělnictvem proti fašistickému režimu, poněvadž, jak my říkáme, jste sociálfašisté, nemáte daleko od nich. Vy sloužíte fašistickému režimu a vy jste těmi diktátory fašistickými a pomáháte jim, a ne zaměstnancům.

Jak šikanování vypadá, přesvědčil jsem se, když jsem. jel do Prahy. Jeden státotvorný zaměstnanec si stěžoval, že dnes nevěří ničemu. Po noční službě ten železničář, který čekal na vlak, aby se dostal za režijní cenu jízdy osobním vlakem do domovské stanice, sedl si na lavičku unaven po těžké práci a usnul. Přišel pan náměstek přednosty a řekl: >Co tu spíte, koukejte ať zmizíte, nebo zavolám policajta a dám vás odvésti.< Ten zaměstnanec mně říkal: > Já jsem myslil, že se vláda vrátila do rukou našich, a sum jsem proti tobě štval, poněvadž jsem byl národního smýšlení, ale dnes se přesvědčuji o tom, že máš pravdu.<

Vy jste je oblékli do uniforem, ve kterých vypadají jako káranci z donucovací pracovny, a když se v práci umažou a když svůj oděv, který je za dva měsíce zničen, roztrhají, jsou tam jako syčáci a vy se za ně stydíte, aby, když ze zahraničí někteří činitelé sem přijdou, neviděli u nás ty žebráky, které máme ve státních uniformách. Na toto (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 7. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsno-pisecké zprávy.) které se zde provádí, jsme se musili osvoboditi. (Hlas: To je květomluva! - Veselost.) Mluvíme tak, jak to zaslouží. (Další slovo vylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 7. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) je to, co dělnictvu a státnímu zaměstnanectvu děláte. Práva za Rakouska nabytá jim nyní odbouráváte. Napřed jste říkali, že zákon 105 budete novelisovati, potom jste říkali, že budete zvyšovati činovné, nyní jste slibovali 13. služné a teď jste říkali, že dostanou z toho jenom 70 %, ale nedáte jim nic, nýbrž ještě zdražením životních potřeb jim hodně vezmete. Odhlasovali jste zákon o clech, zdražujete životní potřeby, maso atd., takže, jestli nějakou tu korunu zaměstnancům dáte, desetkráte tolik jim zase z kapsy vezmete.

Kdo o tom uvažuje, nevěří vám, že při dnešní krisi budete zvyšovati platy zaměstnancům. Kapitalisti, průmyslníci na vás tlačí, abyste snížili platy ve státních úřadech (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.), poněvadž průmyslníci se těší na to, jako se jeden vyslovil, že dělníci budou rádi dělati za 5 Kč denně. Vy se podle toho řídíte, ne podle potřeby, jak tito lidé toho zaslouží, nýbrž podle diktátu kapitalistů. Státní zaměstnance klamete, pro ně peníze nemáte. Když se jednalo o státní zaměstnaneckou otázku, ministr financí Engliš řekl: Není peněz! Ale na zlodějny v bankách bylo peněz dosti, pro bankovní zloděje jsou hned peníze, hned se vytáhne 400 mil. Kč, ale pro své poctivé zaměstnance, kteří vám poctivě a těžce pracují a konají odpovědnou službu, peněz nemáte. Pro bankovní zlodějny seženou se ihned.

Při debatě o reparacích říkal Engliš, že není potřebí daní, že na reparace nemusíme zaváděti žádné daně. Ale to je vaše chytristika, nyní na účet státních zaměstnanců chcete zvýšiti tarify na drahách, ale to, co by se vymohlo zvýšením tarifů, nedáte státním zaměstnancům, nýbrž dáte to na reparace a bankovní zlodějny. Státní zaměstnanci z toho mnoho nedostanou. Ale tím svým konáním chcete poštvati dělnickou veřejnost proti železničářům, proti státním zaměstnancům, že na jejich úkor budou musiti platiti dražší jízdné. Takovým způsobem hřešíte na druhé straně proti státním zaměstnancům. Chcete zvýšiti tarify, ale to při dnešní bídě není možné. Chcete-li tarify zvýšiti, udělejte to takto: ve 3. třídě snižte tarify o 30%, ve 2. třídě zvyšte tarify o 50% a v 1. třídě zvyšte tarify o plných 100%.

Brodecký v poslanecké sněmovně obhajoval zvýšení tarifů, poněvadž prý příliv venkovských dělníků do Prahy ubírá na mzdě pražskému dělnictvu. Proto se stavěl proti tomu, aby jízdné bylo sníženo, aby venkovské dělnictvo nemohlo dojížděti do Prahy něco si přivydělati. Zastával se stavebních dělníků, kteří prý chtějí větší mzdy, ale když v Praze stávkovali dělníci a chtěli si vymoci vyšší mzdy, vpadli jim sociálfašisté do zad a paktovali se se zaměstnavateli o snížení mezd. Zaměstnanectvo však již rozpoznává, kdo to vlastně hájí jeho zájmy, proklíná celou fašistickou vládu i s jejími přisluhovači a chystá se k boji proti vašemu návrhu zákona, za generální změnu platového systému a proti švindlu s 13. platem, za všeobecnou stabilisaci, zvýšení platů nejnižších kategorií a odstranění smluvního poměru na drahách a jiných úřadech státních a veřejných, započtení činovného do pevného platu a pensí. Pryč s přídavkovým systémem a remuneracemi! Za odstranění úkolového a prémiového systému!

Povedeme boj za požadavky, vytýčené v našem návrhu. Platové zásady jsou: Každý zaměstnanec bez rozdílu stáří, pohlaví, ať svobodný nebo ženatý, musí míti měsíčně nejméně 1.400 Kč, zvláště kvalifikovaný musí míti 1.500 Kč příjmu. Nejvyšší plat zaměstnance nesmí však překročiti 4.000 Kč měsíčního platu. Výchovné na každé dítě až do 18. roku 100 Kč, měsíčně. Na ženu nebo družku 200 Kč výživného. Automatický dvouletý postup a každým postupem zvyšuje se zaměstnanci plat o 100 Kč měsíčně, takže do 30. roku musí dosáhnouti 2.800, příp. 2.900 Kč bez výchovného a výživného. Výplata předem pro všechny zaměstnance. Pracovní doba ve všech státních úřadech a úřadech veřejných 7hodinnáh. Služební doba 30 roků anebo nejvýše 55 roků stáří, se započtením vojenských a válečných let. U exekutivní služby krátí se postupové lhůty o ¹/₂ roku. Všichni zaměstnanci, kteří se stali práce a služby neschopnými v podniku, budou požívati pense ve vyšším platu. Všem zaměstnancům, kteří odcházejí do výslužby, náleží pense až do konce jejich života a nikdo jim ji nesmí odníti.

Vdovám přísluší 75% pense mužovy a výchovné.

Zásady služebního a pracovního pořádku:

Ve všech státních a veřejných podnicích a úřadech budou zřízeny důvěrnické sbory, volené všemi zaměstnanci každým rokem, s právem rozhodujícím o přijímání a propouštění a všech právních služebních a platových podmínkách. Důvěrníci budou vůči státním úřadům a představeným, nedotknutelní. O disciplinárních trestech ze služebních důvodů rozhodují toliko zaměstnanci ve služebních shromážděních. Odstraní se jazykové zkoušky. Všem zaměstnancům bude zaručena úplná svoboda a pod nejpřísnějšími tresty zakázán teror. Všichni _t zaměstnanci státních a veřejných podniků a úřadů, kteří byli propuštěni nebo restringováni z jakýchkoli důvodů, budou znovu přijati. Rozhodnou o tom zaměstnanci ve služebních shromážděních.

Zásady o dovolené: od l do 10 let zaměstnaný obdrží 4 neděle, od 11 do 20 let 7 neděl, do 30 let 6 neděl. Každý zaměstnanec po jednom měsíci musí býti přijat ihned do pensijního pojištění. Příspěvky a daně platí stát nebo státní podnik. Po dobu nemoci, vojenského cvičení nebo z rodinných důvodů zameškaná služba platí se plnou mzdou.

Zásady naturálních a jiných mimořádných požitků: Stravné pro všechny zaměstnance 30 korun, za noc 20 Kč. Pro každou domácnost 70 q uhlí za čtvrtinu ceny nákupní, pracovní oblek pro každého zaměstnance úplně zdarma, naturální požitky musejí býti zajištěny a nesmí býti v žádném případě odebrány. Úmrtní příplatek na dospělé 2.000 Kč, na dítě 600 Kč. porodní příspěvek na každé narozené dítě 500 Kč. Musí býti zajištěna bezplatná léčba v lázních zaměstnancům a jejich rodinám, jakož i v sanatoriích až do úplného vyléčení.

Všem zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům přísluší volné bezplatné jízdenky na všech dopravních prostředcích a tratích v Československé republice. Každé zranění, které má za následek neschopnost ku práci, bude honorováno plnými 100% mzdy. Vdovy a sirotci po zabitém po úraze zemřelém mají nárok na požitky, jaké měli zemřelí až do úplného zaopatření.

Stanoviti ztrátu výdělečné schopnosti přísluší rozhodčím soudům zvoleným z řad zaměstnanců. Zásady pro zrovnoprávnění důchodců všech státních a veřejných zaměstnanců, i státních a veřejných podniků. Všem bývalým zaměstnancům státu a státních a veřejných podniků a úřadů, zaměstnancům obecním, okresním a zemským, jakož i učitelům, kteří odešli do výslužby před zvýšením platů podle tohoto zákona, propočítají se a vyměří se pense tak, jako kdyby odešli do výslužby až po přijetí a prohlášení tohoto zákona podle těchto zásad.

Nejnižší pense nesmí klesnouti pod 1.400 Kč měsíčně. Požitky starých pensistů rakouských, jejich vdov a sirotků, jakož i dary z milosti, pokud jsou menší, zvýší se s platností od 1. ledna 1930 na nejnižší hranici 1.400 Kč. Pense bývalých rakouských generálů, důstojníků a kněží se zrušují.

Podali jsme návrh jako souhrn všech požadavků státních a veřejných zaměstnanců, zaměstnanců státních a veřejných podniků, jakož i pensistů, neoddáváme se však nikterak ilusi, že by dnešní režim za účasti sociálfašistů ve vládě znamenal nový hospodářský a politický kurs na zlepšení postavení pracující třídy. Jsme si vědomi, že boj o splnění požadavků státních a veřejných zaměstnanců může býti vybojován jedině za pomoci a bojem celé pracující třídy, ve sražených řadách se státními a veřejnými zaměstnanci.

Zdůrazňujeme výslovně, že tento návrh vyjadřuje minimální požadavky státních a jiných veřejných zaměstnanců a že tyto požadavky vyrůstají z dnešních poměrů. Pro nás boj o lidskou životní úroveň celé pracující třídy a státních a veřejných zaměstnanců je současí í boje, který vedeme ke konečnému jejímu vítězství, a proto používáme v našem boji i tohoto dílčího požadavku, za který vedeme boj, který nebude skončen zde na půdě uhlazených parket, ale který povede revoluční komunistická strana na ulicích s celou dělnickou třídou. Dnes za chléb a zítra za moc dělníků a rolníků.

Proti vašemu podvodu se staropensisty stavíme zásadu: pro boj státních a veřejných zaměstnanců, jakož i staropensistů na zrovnoprávnění staropensistů, které je možno jen podle této zásady. Úplného zaopatření musí se dostati všem bývalým zaměstnancům státu, státních a veřejných podniků a tirádu, zaměstnancům obecním, okresním a zemským, jakož i učitelům, kteří odešli do výslužby před zvýšením platů, podle zásad našeho návrhu. Při tom nejnižší pense nesmí klesnouti pod 1400 Kč měsíčně. Požitky bývalých rakouských pensistů, jejich vdov a sirotků, pense a dary z milosti musí býti nejméně 1400 Kč měsíčně s platností od 1. ledna 1930. Stavíme se otevřeně proti pensím rakouských generálů, důstojníků a proti pensím knězi. Navrhujeme zrušení těchto pensí. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Vzhledem k tomu, že pan sen. Kindl použil ve své řeči řadu nepřípustných a urážlivých výroků, jsem nucen volati jej pro tyto výroky k pořádku a vyhraditi předsednictvu jejich censuru.

Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Hubka. Uděluji mu slovo.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Mám velmi těžkou posici promlouvati k projednávanému návrhu po řeči, kterou zde přednesl předešlý řečník. Je mou povinností prohlásiti, že budeme hlasovati pro tento návrh, který zdaleka neobsahuje to, o čem zde mluvil kol. Kindl. Ovšem my to, co předkládáme, také odhlasujeme, kdežto komunisté by neodhlasovali ani to, pro co zde mluvili. (Tak jest!) Možná, ze by nám to hodili na krk, abychom to odhlasovali, a možná, že bychom se potom sami musili starati o úhradu výdaje, který by z toho vyplynul. Posice jejich je snadná. Měl bych ke kol. Kindlovi dotaz, bylo-li to, co přednášel, doslovně opsáno ze zákona o státních zaměstnancích a pensistech v sovětském Rusku, poněvadž, je-li to tam skutečně tak, jak přednášel, je to velmi krásné, a mohli bychom se snažiti to napodobiti. Ale není-li to tam tak, ať kolegové z komunistické strany nežádají od nás, co také v sovětském Rusku není, poněvadž by tam podle toho musili míti státní zaměstnanci a pensisté hotový ráj.

Již jsem řekl, že moje posice je velmi těžká, ale přesto jsem řáď, že mohu konstatovati, že projednávaný návrh dostává formu zákona. Bylo o něm velmi mnoho mluveno a jednáno, vzbudil řadu růžových nadějí a vyvolal i řadu trpkých zklamání. Nuže, je zde a v podstatě obsahuje dvě věci. Především odpověď na dlouho reklamované jisté právo a za druhé dosvědčuje, že je zde ochota splniti určitou povinnost. Reklamované právo není ničím jiným, než právem na život, vlastně na dožití, poněvadž 42% staropensistů je starších 65 let. Bohužel, dá se předpokládati, že tito staropensistů výhod tohoto zákona dlouho užívati nebudou. Je to tedy právo na dožití - a o té povinnosti lze říci, že je to povinnost vyplývající z lidskosti, z pohnutek mravních. Je možno s radostí konstatovati, že v Československé republice jsou ještě lidé, u nichž povinnost z lidskosti a z mravních pohnutek doposud nevymizela.

Když jsem pročítal tuto osnovu, vzpomněl jsem si na jednu věc ze svého mládí. Když jsem byl chlapcem na obecné škole, měli jsme v čítankách velmi poučný a zajímavý článek. Ten článek se jmenoval: >Tak svět odplácí.< Tehdy nás ten článeček bavil napínavostí děje, a teprve později, vlastně teprve dnes chápeme jeho tendenci. Vypráví se tam o sedláku, který šel podle lesa a unaven posadil se na kámen. A jak si sedl, ozval se najednou hlas: >Člověče, odval kámen a já se ti odměním tak, jak svět odplácí.< Člověk kámen odvalil a z díry pod kamenem vylezl obrovský had, svinul se do kolečka, vystrčil hlavu a řekl: >Člověče, musíš umříti, neboť tak svět odplácí.< Sedlák se lekl a prosil hada. aby celou věc směl někomu předložiti k rozsouzení. Had svolil; šli do světa a našli kdesi v polích uvázaného starého koně. Ptali se ho, je-li to tak, že svět za dobré odplácí zlým. A kůň řekl: >Ano, je to tak. Dokud jsem byl při síle. dokud jsem klusal, tahal a dokud jsem byl mlád, dávali mi to nejlepší a pán neměl nade mne milejšího. Zkrátka, byl jsem jedním z nejpřednějších. Ale jakmile jsem zestárl a nemohu klusat a tahat, vyvedli mě sem. aby mě vlk zadávil. Je to tak, člověče, svět dobré odplácí zlým.< Poněvadž sedlák ještě nebyl spokojen, šli dále do kraje a našli starého psa. Také toho se ptali a žádali ho, aby je rozsoudil. A také pes vyprávěl, co všechno udělal pro svého pána za svého mládí, jak pán chodil v samých kožešinách a jak se mu za to vše odměňoval, jak hlídal stavení; ale potom, když zestárl a nemohl honiti a hlídati, uvázali jej u plotu, aby ho ras zabil.

Případ, který zde uvádím má mravní tendenci, která se ozývá v plnění tohoto zákona. Dokud staropensisté...... (Sen. Chlebounová: A konec?).....

Po vše, paní kolegyně, nebudu vyprávěti, jak na konec ten lišák poradil člověku, že musí jíti na místo, kde se příběh stal, a říci: Hade, vlez do díry, a pak přivaliti kámen - a jak to sedlák udělal. A za to, že tuhle krásnou radu dostal, slíbil lišákovi, že mu dá všechny slepice, husy a drůbež na svém dvoře. Když si lišák druhý den pro to přišel, povídala selka: >Podívej se, je tu na dvoře nějaký lišák, copak tu chce?< Sedlák řekl: >To on si jde pro drůbež.<... Selka řekne: >To bys byl blázen, vezmi flintu a žab ho.< Sedlák uposlechl a lišák umíraje povídá: >Tak svět odplácí!<

To už jsem nechtěl vyprávěti, poněvadž by se mohli agrární či rozčilovati (Veselost.) a chtěl jsem zůstati jenom při tom koni a psu. Tato bajka má tendenci, ne zlým dobré odpláceti, nýbrž dobré dobrým. A jestliže tedy naši staropensisté, za své aktivní služby vykonali mnoho dobrého, zaslouží si, abychom jim to dobré odpláceli dobrým. Až doposud situace staropensistů byla diktována nespravedlností. Je nespravedlivým, jestliže pensista stejně dlouho sloužící, s toutéž kvalifikací, v tomtéž služebním postavení má méně než druhý kolega jeho za týchž okolností. Nemůže býti kriteriem pro rozličnost jednotlivých pensí, jestliže se přihlíží k určitému datu, které třeba od jiného data liší se jen několika hodinami, aby vyměřována byla různá velikost pensí. Jaké zajímavé případy v tom směru u nás panovaly až do dnešního dne. ukáži na jednom dokladu, který uvedu v celé jeho nahotě, aby bylo viděti, jak nespravedlivý systém v otázkách pensí až dosud panoval.

Fr. Neubauer, řídící učitel v Olomouckém Trenčíně na trati č. 71. dříve řídící učitel na dvoutřídní obecné škole s jednou pobočkou v Loučanech, okres Olomouc, byl přeložen do trvalé výslužby podle restrikčního zákona 1. února 1926. Jmenovaný narodil se 21. září 1863 a ztrávil ve službě školní nepřetržitě doba od 1. září 1884 do 51. ledna 1926, tedy sloužil 43 roky 11 měsíců. Dne 5. ledna 1926 obdržel připiš ze školní rady moravské, podle kterého hodlá jej tato podle §u 13 zákona z 22. prosince 1924, č. 286, dáti do trvalé výslužby, nepodá-li do 8 dnů žádost o dobrovolný odchod. Žádost tuto ve vymezené lhůtě podal a 1. února 1926 přeložen byl do trvalé výslužby s příjmy podle starého platového zákona. Téhož roku v lednu, tedy před ním, dáni byli do výslužby dva řídící učitelé z okresu litovelského, jeden o rok mladší, druhý o tři léta starší dotyčného Františka Neubauera. Ale výslužné se jim vyměřovalo podle platového zákona z r. 1926 o celých 6.000 Kč vyšší. Zkrácen tedy byl jmenovaný na výslužném oproti těm dvěma bez vlastní viny, ačkoli šel do pense též roku 1926. do dnešního dne o plných 24.000 Kč.

To jest jistě věc, kterou je dlužno uvážiti, poněvadž tento doklad je svědectvím, že je tu velmi mnoho nespravedlivého a že je dlužno novou osnovou tyto záležitosti vyrovnati. Že až dosud nebylo možno věci provésti tak, jak bychom si byli přáli a jak v posledním okamžiku Ústřední svaz Čsl. spolků pensistů žádá, abychom opravili, co je v osnově ještě nedokonalého, toho důvod leží hlavně ve finanční otázce. Tabulka v důvodové zprávě vládního návrhu vypočítává, že bude potřebí k úpravě nových pensi 317,171.860 Kč. Já tvrdím, tak jako včera někteří kolegové tvrdili, že tato částka je maximální a že nikdy nebude vyčerpána celá, protože etapy, které jsou v návrhu prováděny, svědčí, že nejstarší pensisté, ti, kteří přijdou teď na řadu, staří 65 let a více, dostanou 163 mil. Kč. Pro první splátku tedy bude potřebí tato částka. Za rok však již bude tato částka značně menší, poněvadž musíme počítati při nejmenším s 10% kvótou úmrtní. To tedy znamená, že počet těch pensistů bude stále ubývati, a přijde-li konečně čtvrtá etapa, nebude pensistů již tolik, kolik vypočítává důvodová zpráva, a v důsledku toho nebude nikdy vyčerpána částka 317 mil. Kč.

Potom bude potřebí, aby §11 návrhu byl v určitých případech velmi pečlivě prováděn, zejména pokud jde o zkoumání přihlášek pensistů zahraničních. Mám zde nový doklad, který svědčí o tom, že bude potřebí velké rigorosnosti, aby přihlášky neobsahovaly požadavky těch, kteří si nemohou dělati žádný nárok na pensi vyměřovanou Československou republikou. Dne 19. listopadu 1929 octla se v novinách tato zpráva: >Velitel rakouských ozbrojených hackenkreuzlerských organisací zv. >Heimwehr< je pensionováný plukovník von Hess. Plukovník Hess je československým příslušníkem a je v seznamu těch bývalých rakouských důstojníků, kterým naše republika vyplácí pensi. Plukovnická pense, kterou od republiky bere, činí 54 tisíc Kč ročně. Vedle toho jako velitel >Heimwehrů< má von Hess plat 100.00 šilinků měsíčně, to je 4.700 Kč. Poněvadž pense naše republika vyplácí jen těm svým příslušníkům, bývalým rakouským důstojníkům, kteří také trvale sídlí na našem území, bude panu voň Hessovi naše pense patrně zastavena. Ano, to přece jen nejde, aby naše republika platila člověka, který v Rakousku organisuje ozbrojené hnutí eventuelně proti nám.<

Bude tedy nutno, aby přihlášky, které budou podány, zkoumány byly s náležitou péčí, a jsem si jist, že i této péči podaří se snížiti požadovanou částku 317 mil. Kč.

Když jsem prohlížel návrh, vypisoval jsem si čísla a paragrafy jednotlivých zákonů, jež v návrhu jsou citovány, a přišel jsem k zajímavému úkazu. V předložené osnově je citováno 13 zákonů a nejméně 50 paragrafů. Jsou tu zákony z r. 1875, pak je zde řada zákonů počínající rokem 1922. Jmenuji je tak, jak v návrhu jsou uvedeny: Zákon z 24. června 1926, zákon z 22. prosince 1924, zákon ze 17. února 1922, z 24. května 1928. z 19. března 1920, z 22. prosince 1924, z 24. června 1926, z 24. června 1926, č. 105, z 13. července 1922, č. 236, z 13. července 1922, č. 237, ze 4. července 1925, č. J 53, tedy za republiky 12 zákonů, vydaných od r. 1922, čili průměrně více než l zákon ročně. To svědčí o tom. jak komplikovaná je situace platových a právních poměrů našich zaměstnanců. -Nyní nový zákon o staropensistech, pak 13. služné, pak resystemisace atd. atd.