Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji výboru rozpočtového, sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Mám pouze několik poznámek specielně k vývodům pana kol. sen. Thoře. Pan kol. sen. Thoř pozastavil se nad tím, že upravujeme pense všem staro-penzistům a nečiníme výjimky, pokud jde o ony zaměstnance, kteří odcházeli na základě restrikčního zákona do pense a získali snad v soukromém zaměstnání nějaký důchod.

Upozorňuji, že existuje zákon restrikční č. 266, kde je pamatováno na takové případy, a to v §u 17 a 18, kde se jedná o kumulaci požitků. Tedy zde je postaráno o to a není potřebí, abychom snad činili v tomto zákoně nějaké zvláštní výjimky. Mám za to, že přece žijeme v právním státě a že není možno, abychom nějaké takové výjimky připouštěli, již ze zásadních důvodů. Přece není možno, abychom někomu krátili pensi, jestliže si na ni platil, nebo abychom ji snad brali vůbec. Pokud jde o generály, o nichž se také kol. T h o ř zmínil, zdůrazňuji, že proti dosavadní praksi se nic nemění. Generálové mají požitky podle 6. hodnostní třídy a budou míti zase nedále požitky podle 3. platové stupnice, která se rovná 6. hodnostní třídě. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To je nespravedlnost!) Naopak. Prosím, kdo byl v 5. hodnostní třídě, byl předveden do 3. platové stupnice. Tedy neděje se žádná křivda. Pane kolego, já vám to potom soukromě vysvětlím.

Nyní pokud jde o úhradu, o které mluvil také kol. Thoř, který shrnul zde celou řadu sociálních opatření, která chystá nynější koalice, nynější většina. Mluvil o sociálních opatřeních, ale nemluvil o těch ostatních opatřeních, která také budou vyžadovati zvýšeného nákladu a která po případě budou znamenat - neříkám, že se to musí stát - zvýšení cen životních potřeb. Jestliže se zde mluvilo o tom, kde vezmeme úhradu, zdůrazňuji, pokud se jedná o staropensistskou předlohu, že je postaráno o úhradu v běžném rozpočtu. Ministr financí by jistě nebyl připustil, aby snad se zvyšovaly státní výdaje, kdyby neměl úhrady. Až se bude jednati o 15. služném atd., bude se jistě jednati také o úhradě. Nám jde jistě o to, abychom měli rozpočet v rovnováze. Když jde o veřejné zaměstnance, nesmí se zapomínati, že státní zaměstnanci si z velké části ty částky ušetřili. Nesmí se zapomínati, že státní zaměstnanci nejsou placeni, jak jsem to několikráte zdůrazňoval, podle cenového indexu, nýbrž podle měnového indexu. Veřejným zaměstnancům se požitky zvýšily jen průměrně šestkrát, u některých více, u jiných méně. Ale podívejte se, všechny životní potřeby jsou proti mírovým cenám zvýšeny desetkrát. To je docela jiný poměr mezi měnovým a cenovým indexovým číslem. Kde jsou ty 4 body, které scházejí, komu připadají k dobru tyto 4 body v tom rozpětí? Kdo z nich těží? Kol. Thoř mluvil zejména o kruzích podnikatelských. Chci dokázati, že právě podnikatelské kruhy si dovedly upraviti své příjmy podle cenového indexu, podle desetinásobku. Ale státním zaměstnancům nebylo to možno, neříkám všeobecně, ale je to zde, nedá se přece oddisputovat, že všechny ceny životních potřeb jsou průměrně desetkráte dražší, než byly před válkou.

Ještě také o té částce, která snad zde dostane se do oběhu, o té částce 317 mil. Kč. I kdybychom nakrásně také to 13. služné v plné výměře 100% vypláceli, mnoho-li připadne na jednotlivce? Dokázal jsem včera, že připadne na jednoho asi 2400 Kč za rok. To je průměr. Vypočtěte si, jestli na 300.000 aktivních zaměstnanců - a to nepočítám do toho učitele - má se rozděliti třináctým služným, i kdyby byla 100%ní částka 317 mil. Kč, kolik připadne na jednotlivce.

Mám za to, že by právě podnikatelé měli hleděli, aby se u nás síla konsumentů zvedla. Nesmí se zapomínati, že ani pensista ani aktivní státní zaměstnanec, až dostane 700, 800 Kč, nebo 1000 Kč ročně ve formě 13. služného, nepůjde je přece uložiti do záložny nebo do spořitelny, vždyť on je přece rozdá každému s nímž přichází do jakéhokoli hospodářského styku - specielně budou participovati na těchto částkách živnostníci všech druhů, tedy podnikatelé - a proto je nutno, aby se také tímto způsobem hledělo na úpravy platů veřejných zaměstnanců.

Stran daní mluvil již pan kol. Hubka. Chtěl bych jen připomenouti, kolik platí státní a veřejní zaměstnanci na důchodové dani. Vezměte si ty cifry. Nemohou naprosto nic defraudovati a vedlo by se nám velmi dobře, kdyby všichni. kdo jsou povinni jakékoli daně platiti, platili je tak, jako jsou nuceni platiti veřejní zaměstnanci, poněvadž ti nemohou ničeho zatajiti.

Mluvilo se také o reservách, že nemáme jasného přehledu o rozpočtu. Je to pravda a já bych tu také činil trochu výtku právě panu kol. Thořovi, pokud si to smím jako kolega dovoliti, že, když se projednával rozpočet v rozpočtovém výboru, příliš laxně jsme přecházeli přes různé položky, které jsme nacházeli v rozpočtu, a přál bych si, aby projednávání rozpočtu bylo obsažnější a také podrobnější. Ta vždycky, co jsem zde v senátě, jsem zdůrazňoval, abychom věnovali cifrám pozornost. Vždyť víme dobře, že to tam všechno není v pořádku, ale mám za to, že pokud jde o zaměstnance, jistě se tyto částky najdou. Vždyť si to vlastně z největší části uspořili. Vždyť platovým zákonem, kde se vydalo asi 700 mil. Kč, velká část této částky byla uspořena před tím různými opatřeními proti státním zaměstnancům a není tedy. myslím, potřebí, abychom si nyní vyrovnávali účty mezi bývalou občanskou a nynější většinou. Jestliže bylo řečeno, že ministerstvo financí jevilo dříve menší ochotu než dnes jeví. mohl bych říci, ano. Pokud vidíme, je zde jistý dvojí loket, že se spíše hledí, aby se vyřizovaly ony předlohy, které budou míti eventuelně za následek zvyšování cen životních potřeb, že je tu určitá větší ochota, než když se jedná o zvýšení síly konsumentů, ke kterým patří z velké části také státní zaměstnanci.

Rozumí se samo sebou, že není přece možno, aby praxe, která byla v platnosti. ještě před rokem, měla potrvati zde i nyní. Mám za to, že jsme dostatečně pocítili, co znamená ten dvojí loket, a přirozeně ten dvojí loket za změněné politické konstelace nesmí býti uplatňován nadále, a my přirozeně také máme právo, abychom určité věci dostali pod střechu ve prospěch vrstev, které hájíme a zastupujeme.

Tím nechci říci, že snad jen my zastupujeme státní zaměstnance nebo pensi-sty, poněvadž to jsem již včera vyvrátil, že nám se nedělá žádný present tím, že se dnes odhlasuje v senátě předloha o staropensistech, ani když dojdeme k úpravě platové státních zaměstnanců, poněvadž mám za to, že státní zaměstnanci slouží všem vrstvám, ne snad jen určité skupině.

Tím bych asi odpověděl na některé vývod y pana sen. Thoře.

Kol. Hubka zmínil se ještě o roztříštěnosti materií pensijních. Mám za to. že nyní, když jsme upravili aktivním zaměstnancům podle jednoho a téhož zákona platového všechny požitky, že nemáme dnes již podobné roztříštěnosti a že se musí přikročiti k tomu. aby se shrnula všechna materie, která pojednává o pensijních předpisech také clo jednoho a téhož zákona. Nyní je to usnadněno tím, že máme platový zákon pro aktivní zaměstnance. Je potřebí, abychom měli také jeden pensijní zákon pro všechny ostatní zaměstnance, aby nebylo potřebí se odvolávati při každé předloze na celou řadu ustanovení ještě z daleké doby. (Potlesk.)

Měl jsem za to, že o resolucích budeme jednati snad později, jak to bývá obyčejně zvykem. Sděluji po dohodě, že resoluce čís. I, která byla schválena výborem soc.-politickým, odpadá, za to však navrhuji, aby resoluce II, přijatá výborem rozpočtovým, zněla takto:

>Ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí se ukládá, aby co nejdříve a pokud možno nejvydatněji zlepšila výslužební a zaopatřovací požitky provisionistů státních hutních a báňských podniků, a to pokud možno do té výše, jaká platila do 31. července 1926.<

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Senát je schopen se usnášeti.

Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hodlám dáti hlasovati takto:

o §u l podle návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, pak podle návrhu sen. Teschnera a druhů, budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové; pak o doplňovacím návrhu sen. Teschnera a druhů;

o §u 2 podle zprávy výborové, pak o doplňovacím návrhu sen. Hancko a druhů:

o §u 5 podle návrhu sen. Teschnera a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §§ech 4 až 6 podle zprávy výborové:

o §u 7 podle návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, pak podle návrhu sen. Teschnera a druhů, budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové;

o §§ech 8 a 9 podle zprávy výborové;

o §u 10 podle navrhli sen. dr Feierfeila a druhů, pak podle event. návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, pak podle návrhů sen. Hancko a druhů, pak podle návrhů sen. Teschnera a druhů, pak podle event. návrhu sen. Teschnera a druhů, pak podle event. návrhu sen. Teschnera a druhů, budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové:

o §u II podle návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, podle návrhu sen. Teschnera a druhů, budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové;

o §u 12 podle návrhu sen. Teschnera a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §§ech 13 a 14, nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tedy podle tohoto návrhu postupovati.

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby právě přijatý § 1 doplněn byl podle návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 2 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby právě přijatý § 2 doplněn byl podle návrhu sen. Hancko a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 3 zněl podle návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 3 až 6 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 7 zněl podle návrhů sen. dr Feierfeila a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítají se.

Kdo souhlasí, aby § 7 zněl podle návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 7 až 9 zněly podle zprávy výborové nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítají se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle event. návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle návrhů sen. Hancko a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítají se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle návrhů sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítají se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle prvého event. návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle druhého event. návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 11 zněl podle návrhu sen. dr Feierfeila a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 11 byl škrtnut podle návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 11 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 12 zněl podle návrhu sen. Teschnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 12 až 14, nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se. (Potlesk.)

Tím přijal senát osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přikročíme nyní k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodajem za výbor branný je pan sen. Šťastný, za výbor rozpočtový pan sen. Ant. Novák.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor branný, panu sen. Šťastnému.

Zpravodaj sen. Šťastný: Slavný senáte! Materie návrhu, o který se právě jedná, byla vyřízena právě přijatým návrhem zákona v prvním čtení. Když již věc tato byla odhlasována své doby v poslanecké sněmovně, je potřebí jí sprovoditi se světa, a když už branný výbor pověřil mne touto úlohou, abych popravil ty rakouské generály, tedy se nezhostím určitých reminiscencí. Není možno, aby se všechno to. co se v této věci stalo, přešlo pouhým mlčením.

To, že poslanecká sněmovna 10. února 1928 přijala tento zákon, který zvyšuje peň si rakouským generálům o celých 130% nahoru... (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Nikoli, jen co jim patří!) - ze 24.000 na 58.000. tedy o celých 130% - a to, že dnes senát přikročuje k tomu, aby srazíroval tuto událost, ckarakterisuje, myslím, dostatečně dobu let 1926 až 1929. Vítězové z 10. února 1928 neměli dlouhou radost. Toho důkazem je dnešní jednání. Já jen beru na pomoc důvodovou zprávu k předloze onoho zákona ze 13. ledna 1928. kde zejména je citována resoluce z rozpočtového výboru ze dne 21. června 1919. Nebudu ji čísti celou, ale aspoň dovětek.

>Aby z požitků pensijních byli vyloučeni zvláště ti, kteří se na našem národě těžce prohřešili, a aby pensijní nárok vysokých šarží byl určen níže, resp. jen minimálně.< O tom není pochyby, kdo to byl, jenž se prohřešil na našem národě těžce. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Ne všichni!)

Mám za to, že je tu několik pánů přítomno, kteří ucítili ten karabáč na svém vlastním těle a vědí, jak to asi tenkrát vypadalo v oné době, která je zde právě charakterisována dovětkem oné resoluce.

Branný výbor po?l. sněmovny z 25. listopadu 1920 konečně přijal jednu petici, jednal totiž o ni, a usnesl se doporučiti, že má býti ustanovení §§ 2 a 5 zákona z 19. března 1920 o redukci vojenských zaopatřovacích požitků ve smyslu oné resoluce rozpočtového výboru revolučního Národního shromáždění zrušeno. Naše vláda byla tak laskavá, vlastně ministerstvo nár. obrany honem a tempo připravilo osnovu zákona, kterým se toto usnesení branného výboru má provésti. Nechci vzpomínati - myslím, že nejsem dost kompetentní k tomu. abych vzpomínal - okolností, za jakých se ono usnesení branného výboru citovaného dne mohlo státi. Vím. co je to absence, nechci říci dobrovolná nebo umělá, ale takové nahodilé absence se využije a výsledek máme tady.

Vládní návrh byl předložen již 2. prosince 1920, ačkoliv se branný výbor usnesl teprve 25. listopadu, a rovněž důvodová zpráva k této předloze zákona přijaté 10. února 1928 v posl. sněmovně trpce si stěžuje, že sice 2. prosince 1920 byla předloha zákona předložena, ale dodnes prý ji Národní shromáždění neuskutečnilo. Tak to říká zpráva z r. 1928 ze 13. ledna.

13. ledna tedy vláda tento proces obnovila, ovšem za změněných podstatně politických a psychologických poměrů. Víme, kdo to byla ta vláda z roku 1926 až 1929, kdo to byla ona koalice. Člověk také podle povahy celého toho složení chápe ten spěch, aby se odčinilo to, co považovali někteří u nás za křivdu na starých rakouských generálech. Ta dojemná péče! Stojí to za to, abychom si to také řekli, když se říká v té důvodové zprávě k té předloze zákona ze 13. ledna 1928, jak je to pochopitelno, >že percipienti, t. j. zájemci tohoto opatření vojenských požitků zaopatřovacích cítí se ustanovením zákona z 19. března 1923 o redukci jejich zaopatřovacích požitků velmi dotčeni.< Mnohými podanými a osobními intervencemi obraceli se nepřetržitě jak na Národní shromáždění, tak na nejvyšší úřady státní, domáhajíce se toho, aby ustanovení shora uvedeného zákona bylo zrušeno.

Člověk by se vším právem ptal: Co pak se jen oni ucházeli a jen oni přicházeli s peticemi a suplikami? Jen oni měli býti slyšáni, právě oni rakouští generálové, kteří, jak tu říká jistě vážená korporace, prohřešili se těžce na národě? Jen oni měli býti slyšáni? Kdyby nebylo té okolnosti, že právě před chvilkou jsme odhlasovali zákon a poslanecká sněmovna jen schválí naše opatření - člověk musí bráti příklady z r. 1928 - právem bychom se tázali: co staropensisté a co pracující gážisté? Mám tabulku o našich důstojnících. My nemáme. armádu pro legraci, buď ji máme a potřebujeme ji, a ji musíme řádně vybaviti, nebo řekneme, že ji nepotřebujeme a pak se nemusíme o ni starati. Ale opatření armády není jen v tom, kolik máme kanónů, nýbrž také, jak vypadají naši kanonýři. Když platíme majorovi 21.000 Kč ročně, kapitánovi a štábnímu kapitánovi 17.400 Kč. prosím, to je položka, o které se má uvažovati. Copak ti nevolali? (Sen. Míkulíček: Mají hornici a dělníci zemědělští 17.400 Kč. mají železničáři 17.400?)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. šťastný (pokračuje): A zaměstnanci v našich civilních úřadech, ti také nevolali po svém právu? (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Mikulíčku hned ti to povím.

A co naši dělníci s 9.000 Kč výdělku ročního? Co pak to také není položka? To je právě ten produktivní, pracující národ! Budeme také o tom mluviti, jak to kdo má podle Mikulíčka, ale celý jen komplex gážistů i vojenských, i dělníků, tvoří dohromady ten produktivní komplex národa. Ti také volali a jejich hlasu nebylo slýšáno.

Opakuji: to je charakteristika situace, jaká tu byla v letech od r. 1926 do r. 1929.

Konečně tu máme zákon čís. 43 z r. 1929 o státních starobních podporách. S této tribuny jsem na to upozorňoval, že to znamená denní příjem pro dotyčného 1,31 Kč denně. Tu se nedá mluviti o almužně, poněvadž slušnější dárce dá žebrákovi také tu korunu a ten sebere jich denně více. a my jsme dali pense dělníku nebo dělnici 1.31 Kč denně! Ti nevolali? Ti také volali. To také bylo v tom období, a když jsme to volali místo nich. nebyli jsme také slyšáni, naopak pan referent nás odbyl, že na to není úhrady. A když se potom říká tak benevolentně: Vždyť je to částka nepatrná jde jenom o 1,817.000 KČ, tedy říkáme, že to jsou také peníze. Kdyby to byli přidali těm chudákům, o které šlo. starým zedřeným dělníkům, bylo by to také něco znamenalo a ten 31 hal. mohl býti větší.

Ben Ermolli vážil našim vlastencům více. to bylo něco. pro co se musilo činiti velmi rychlé opatření. Když šlo o 99.000 a několik set dělníků, - ti vážili méně! O částku zde nejde, i kdybych přiznal, že je to Částka celkem nepatrná, ale jde tu o zásadu. Kdybyste, pánové, byli prodělali lidové schůze v době, kdy byl vyřízen, a ještě než byl vyřízen v posl. sněmovně onen nešťastný zákon, viděli byste, vezme-li to člověk k charakteru našich dějin a porovná s morálkou naší doby, že je to nešťastné usnesení. Kdybyste byli slyšeli ty doprovody k tomuto usnášení a jednání, byli byste snad jiného náhledu a chápali byste, že se v člověku všecko bouří a že si nemůže odepříti při takové příležitosti nevzpomenouti těchto několika reminiscencí.

Ke konci chci říci ještě toto. Dodatečně se přece jenom někdo stydí, aspoň dodatečně. 30. dubna přinesl >Národ<, to je přece časopis národně-demokratické strany, článek pod titulem >Zásluhou národní demokracie neuzákoněny vysoké pense starorakouským generálům. Pan sen. Viktor Dyk má nesmrtelné zásluhy o to, že nebyly uzákoněny.< Ale vždyť tato předloha byla z poloviny uzákoněna, byla přijata 8. února 1928 v posl. sněmovně. V senátě však přijata nebyla, ovšem nemyslím, že nějakou dobromyslností. Je to vnitřní věc každé strany, jakou disciplinu má, ale aby pan dr Kramář jako poslanec v posl. sněmovně pro zákon zvedl ruku a aby pan sen. Dyk v senátě toto usnesení sabotoval, to bych já, který mám také své zkušenosti ze stranického života, velmi těžko chápal. Uvádím to jen k vůli žurnalistické morálce, aby ten, kdo článek píše a chce se něčím chlubiti, věděl, co dělá a co píše. Víme. jak se tyto věci mají, že pod tlakem veřejného mínění se předloha nehnula s místa, nikoli tedy zásluhou sen. Dyka. Když se o věci takto píše, nemůžeme k tomu mlčeti.

Slavný senáte! Brannému výboru senátu bylo ve schůzi dne 29. dubna 1930 - ovšem po druhé, po prvé to bylo 24. ledna - předloženo usnesení poslanecké sněmovny ze dne 10. února 1928 o vládním návrhu zákona, kterým se mění § 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920. č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a § 3 a 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich.

Vzhledem k té skutečnosti, že věc této předlohy řešena je vládní předlohou zákona tisk 165 o úpravě požitků staropensistů jako celku, čímž stává se vládní předloha ze dne 13. ledna 1928 bezpředmětnou, usnesl se branný výbor navrhnouti slavnému senátu, aby osnova zákona přijatá poslaneckou sněmovnou - sen. tisk č. 1 - byla zamítnuta.

Toto usnesení branného výboru doporučuji slavnému plenu senátu ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem výboru rozpočtového je pan sen. Ant. Novák. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Je mně potěšením, že mohu jménem rozpočtového výboru doporučiti slavnému senátu, aby předloha byla zamítnuta.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Navrhli ji aby řečnická lhůta stanovena byla 15 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Budeme tedy takto postupovati.

Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Hilgenreiner.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři, senátorky! Bude to povznášející okamžik, až se senát za několik minut skoro jednomyslně vysloví pro zrovnoprávnění staropensistů. Ale právě v zájmu malé skupiny staropensistů vidíme se nuceni podati v zájmu spravedlnosti návrh, aby předloha branného a rozpočtového výboru o generálských pensích byla těmto oběma výborům vrácena k novému projednání a podání návrhu. Dovolte mi, abych tyto návrhy krátce odůvodnil.

Jde při této věci nikoli o militarismus anebo antimilitarismus, jde nikoli o Rakousko anebo Československou republiku, nejde o starou anebo novou koalici. Ve staré koalici vyslovili jsme se pro přijeli zákona o generálech v senátě právě tak. jako nyní v oposici, a shledal jsem tehdy, že všechny strany, které zasedaly zde v senátě ve staré koalici, vyslovily k tomu svoji ochotu. Jde jedině o to: spravedlivé nebo nespravedlivé; zdali je spravedlivé nedávati malé skupině státních zaměstnanců pensi, která jim přísluší podle jejich aktivních platů.

Pánové, na čem to spočívá, víte. Zákonem z roku 1920, o kterém se pan zpravodaj před tím zmínil, byly jisté skupině vojenských pensistů zkráceny požitky, jež jim podle jejich hodnosti příslušejí. Nebyli pensionováni podle své hodnosti, nýbrž podle nižší platové stupnice. Co tehdy bylo směrodatným, prohlásil zde pan zpravodaj bohužel jen příliš jasně: nechuť vůči rakouskému vojsku. Kdybychom chtěli projeviti takovéto mínění, byli bychom na omylu, pak nesměli bychom všeobecně zkracovati každého od generála počínaje, koho posíláme do pense, pak mělo by se naopak zkoumati, zdali se jednotlivec skutečně prohřešil proti státu, a pak teprve mohlo by se proti němu zakročiti, v tom, že věrně do posledního okamžiku konal svoji povinnost v rakouské armádě, v tom nemohl spočívati žádný zločin, jinak byli by tímto zločinem vinni většinou čeští a slovenští vojáci, čeští a slovenští důstojníci, kteří do posledního okamžiku zůstali věrni přísaze, kterou vykonali na prapory Rakouska. Rovněž tak, kdyby se měly trestati přečiny proti novému státu, nesmělo by se stanouti u vojenských úředníků a zaměstnanců, tu měli 38 také pozastaviti a zkoumati civilní úředníci. Ale tam se neomezeně přijalo pensionováni podle hodnosti, považovalo se to za samo sebou zřejmé, a žádný zákon z roku 1920 nepřivodil nějakou změnu nebo omezení. To platilo jen pro několik výše postavených pensionovaných důstojníků, kteří většinou jsou německé národnosti, což snad pro mnohé kruhy činilo tuto změna ještě naléhavější.

Ale většina v poslanecké sněmovně uznala, že se stalo bezpráví, a snažila se toto bezpráví napraviti osnovou zákona z roku 1928. Ale sotva že byl zákon v poslanecké sněmovně přijat, mobilisována byla ulice a do dnešního dne dovolávají se ulice, jak to před tím první zpravodaj bohužel zase učinil. Od ulice, pánové, nesmíme si přece dáti diktovati zákony spravedlnosti.