Vodní cesty. Naše centrální poloha v Evropě a nedostatek přímého styku s mořem nás nutí, abychom tento styk si umožnili vybudováním vodních cest. Tato myšlenka jest již hodně stará, inženýři se jí zabývají již po několik desítiletí, a zejména prof. brněnské české techniky inž. Smrček zasvětil jí téměř celý svůj život.
Vybudováním průplavu Dunajsko-oderského a Dunajsko-labského můžeme dosíci na jihovýchodě přímého spojení s mořem Černým a zeměmi balkánskými, jižním Ruskem, Malou Asií a Egyptem, na severozápadě s mořem Severním a Baltickým a tím se severní Evropou, zejména se zeměmi skandinávskými. Po výstavbě průplavů bude si u nás podávati ruce evropský sever s evropským jihem a přilehlými částmi Asie a Afriky.
Doprava po vodě je sice poněkud zdlouhavější než po dráze, hodí se však dobře pro kusové zboží, které těžce snáší vysoké tarifní sazby železniční. Přicházejí tu v úvahu zejména uhlí, dříví, obilí, cukr, stavební hmoty, sklo, porculán, rudy, hnojiva a stroje. Doprava po průplavech a správných řekách bude asi 4krát levnější nežli po dráze. Stavba průplavů zamýšlena je tak, že průplav Dunajsko-oderský by se připojoval u Děvína na Dunaj, vedl přes Břeclav, Přerov a Moravskou Ostravu a v Kozlí by ústil do splavné části řeky Odry. Jeho délka činí 302 km, z nichž připadá na Československo 247 km, na Německo 55 km. Stavební náklad by činil asi 2 miliardy Kč, z čehož by připadlo asi 1.600 mil. Kč na Československo. Průplav Labsko-dunajský má odbočovati v Přerově od průplavu Dunajsko-oderského a ústiti v Pardubicích do splavné části řeky Labe. Jeho délka činí 167 km a náklad bude přibližně asi 1.200 mil. Kč. Kromě toho má býti zbudováno důležité rameno z Břeclavě do Brna. Nejstarší projekt na uvedené průplavy pochází již z r. 1872 od inž. Pontzena a prof. Oelweina. Dne 11. června 1901 byl za vlády Körberovy rakouským parlamentem odhlasován zákon o vybudování vodních cest Dunaj - Odra, Dunaj - Labe a Dunaj - Vltava i s usplavněním Vltavy z Budějovic do Prahy. Stavba byla rozvržena na 20 let a stavební náklad průplavů v délce asi 1.600 - 1.700 km byl odhadován na 750 mil. Kč. Se stavbou už za Rakouska započato nebylo, ježto bylo nutno projekty řádně propracovati a nejprve vybudovati přehrady, jež by průplavy jednak chránily před katastrofálními vodami, jednak napájely je vodou v době sucha.
Doufejme, že Československá republika uskuteční toto velkolepé dílo technické kultury v době dohledné. Potřebuje toho náš průmysl, kterému sousední státy v posledním čase znemožňují konkurenci s produkty domácími zaváděním ochranných vyšších tarifů železničních, jak jsme toho byli svědky na příklad v sousedním Rakousku.
Že naše průplavy budou aktivní, dokázal ciferně inž. Bazika v článku pojednávajícím o průplavech Československých, který byl uveřejněn ve ťZprávách veřejné služby technickéŤ. Možné námitky, že by průplavy konkurovaly železnicím, jsou vyvráceny zkušenostmi, získanými ve státech jiných, na př. v Německu, kde dráhy vybudováním průplavů jak na provozu, tak na výnosnosti jen získaly.
Povolané parlamentní výbory, zejména technicko-dopravní a národohospodářský, měly by se touto otázkou vážně zabývati a případně prostudovati účinek podobných podniků ve státech sousedních, zvláště v německu, kde technickému pokroku se věnuje nejen veliká pozornost, nýbrž investují se v něm i značné náklady peněžité. Také vybudování údolních přehrad a využití jejich energie k účelům elektrisačním musíme věnovati více porozumění a pozornosti, než se dělo doposud.
Světová konkurence nás nutí, abychom plány technického zdokonalování rychle realizovali a nevyhýbali se ani dlouholetým nutným investicím. Posloužíme tím dobře sobě a svému státu, zaměstnáme jak dělnictvo, tak studovanou inteligenci a zabezpečíme svému průmyslu, obchodu a zemědělství prosperitu laciným dovozem a vývozem. Že náš zámořský vývoz a dovoz se stane nezávislým na drahách sousedních států, je významu dalekosáhlého.
Pan ministr veř. prací mluvil ve svém exposé v rozpočtovém výboru senátu o vodohospodářském fondu k účelům usplavnění řek a vybudování přístavů. Byl bych rád slyšel, jaké stanovisko zaujímá resort pana ministra k otázce vybudování průplavů. Jeho projev byl by býval tím cennější, že on jako inženýr má možnost uplatniti také svůj osobní odborný názor. Působilo na mne dojmem, že pan ministr se úmyslně vyhnul otázce vybudování průplavů. Jeho projev byl by býval tím cennější, že on jako inženýr má možnost uplatniti také svůj osobní dojem, že pan ministr se úmyslně vyhnul otázce průplavů. Roční dotace 200 mil. Kč do fondu vodohospodářského je zajisté částka slušná, která umožní úpravu řek, přístavů a údolních přehrad, nestačí však na vybudování průplavů.
Stavba údolních přehrad má ve spojení s elektrisací hlavně venkova veliký význam jak pro zlepšení poměrů v zemědělství, tak v živnostech a průmyslu. Letos se zahájila stavba naší největší údolní přehrady na řece Dyji ve Vranově, která svým nadrženým obsahem 160 mil. m3 vody se staví na třetí místo v Evropě. Jihozápadní Morava slibuje si od tohoto velkolepého technického díla oživení a je zaň velmi vděčna.
Každé velké dílo má své obdivovatele a také své záškodník. Je tomu tak i u vranovské přehrady, kde jistá osobnost z důvodů neuspokojeného osobního egoismu slovem a tiskem zneklidňuje občanstvo podceňováním zdatnosti inženýrů čsl. a připouštěním možnosti protržení přehrady a popisováním katastrofálních následků z tohoto vzniklých.
Sleduji otázku výstavby vranovské přehrady velmi bedlivě od jejího vzniku a vím, že naše ministerstvo věř. prací úplně přepracovalo původní nedokonaly projekt soukromé společnosti zahraniční a že stavbu provádí podle nejnovějších metod a z nejlepšího materiálu, takže přehrada bude nejen naprosto bezpečná, nýbrž i nejmodernější a úplně vodotěsná. Naši inženýři nejsou o nic méně zdatnější nežli inženýři zahranič ní a také firmy stavbu provádějící těší se dobré odborné pověsti. Je proto nutno, všechny takové politování hodné pokusy z co nejdůrazněji odmítnouti.
Na jednu věc však je nutno s tohoto místa upozorniti, že totiž není možné, aby ministerstvo věř. prací přebíralo před veřejností odpovědnost za bezpečnost stavby a aby při tom nemělo disposičního práva ve věcech osobních. Tato anomálie dnes tu je, neboť na základě zákona o organisaci politické správy disponuje inženýry na přehradě nikoli ministerstvo věř. prací, nýbrž zemský president moravský. Tady vidíme zároveň těžkou vadu citovaného zákona. Povodí pod vranovskou přehradou jest obýváno statisíci občany, jejichž bezpečnost je odkázána na laické rozhodování zemského presidenta. Ministerstvo veřejných prací nemá také dostatek vodohospodářských inženýrů, z nichž většina byla na základě nové organisace převedena do ministerstva zemědělství, takže tu není jednotného personálního vedení, neboť nad posledně jmenovanými inženýry nemá ministerstvo veřejných prací disposičního práva. To je velká vada. Na stavbě přehrady vranovské, kde je náklad stavební rozpočten na 90 mil. Kč. zaměstnává stát toliko dva inženýry, kteří práci na ně kladenou nemohou přirozeně zdolati. Bylo by potřebí ještě aspoň dalších dvou inženýrů, což však nepřipouští ani systemisace a ani úsporný systém a přece tady, kde se jedná o stomilionové dílo, jež má přetrvati věky a od jehož správného provedení závisí životy a majetky statisíců, je každé spoření na řádném vedení stavby nemístné. Po mém soudě v tak eminentně odborných otázkách má disposiční právo v nejvyšší míře příslušeti výhradně jen ministerstvu veřejných prací, a nemá býti odvislé od žádného jiného úřadu.
Našeho technického podnikání dotýká se vážně také naše zákonodárství. U nás máme dva druhy zákonů: Jedny, které byly provedeny československým lidem za vůdcovství našich zahraničních a vnitřních národních hrdinů, a druhé kterých nadělila byrokracie. Díla první jsou naší pýchou a patří k nim zejména zákon o ústavě, politické a národní zrovnoprávnění všech občanů, osmihodinová doba pracovní a zákon o pozemkové reformě. Zákony z údobí druhého vzaly svůj původ hlavně v ministerstvu vnitra, vypracovala a prováděla je bývalá rakouská byrokracie. Ony nejenže nebyly provedeny z vůle lidu, naopak, byly a jsou namířeny přímo proti pracujícím vrstvám lidovým. Jsou to tři velmi důležité zákony, a to: platový zákoně. 103/26, zákon čís. 125 o organisaci politické správy a zákon čís. 77 ze dne 15. června 1927 o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Zákony vyvolané československým lidem, resp. jeho revolučními zástupci, republiku založily a upevnily, zákony, provedené bývalou byrokracií rakouskou působí nám rozvrat a nadělaly nám už velkých škod a ještě jich nadělají. Platový zákon je přece dílo několika bývalých rakouských právních úředníku. Zákon tento vzal 90% veřejného zaměstnanectva víru ve spravedlnost, kvalifikaci nahradil protekcí a ze státních zaměstnanců nadělal až na ty pány, kteří zákon vypracovali, žebráků a nevolníků. Autoři zákona si ovšem svoji práci nechali a nechávají dále platiti královsky, na sobě nespořili. Živelní nespokojenost mezi veřejnými zaměstnanci kvalifikuje nejlépe mravní hodnotu tohoto zákona, kterým se státu odcizují ti, kteří mají býti jeho páteří. Není-li zaměstnanec za svůj výkon spravedlivě hodnocen a zaplacen, přestává míti také zájem na dobrém a racionelním výkonu. To je přece zjev naprosto lidský. S tím se mělo a musí počítati. Staré platové předpisy s automatickým postupem byly dobré, bylo je potřebí jen přizpůsobiti časovým poměrům. Dnešní platový zákon je největším humbukem, provedeným u nás za doby trvání republiky, jímž byli zaměstnanci napáleni a veřejnost oklamána. Reformu platového zákona měli vypracovati odborníci a zástupci všech složek zaměstnaneckých, jichž se úprava týká. Ale u nás v posledních letech se zahnízdil zlořád, že každá reforma se dělá bez toho, koho se týká. Proto také žádný z posledních zákonů není dokonalý a vyvolává odpor u občanstva. Nejmarkantnějším toho důkazem je reforma politické správy, která zůstane skvrnou na našem demokratickém zřízení. My jsme měli již po celé desítiletí vybudovánu velmi dobrou samosprávu obcí, okresů a zemí. Samospráva okresů a zemí, zejména v Čechách, stála mravně i hospodářsky tak vysoko, že si získala kromě strachu také oprávněného respektu vídeňských vlád i našich německých spoluobčanů. Za dnešní samostatnost děkujeme v prvé řadě práci svých autonomních korporací, které jí připravily půdu školstvím, divadly, podporou literatury, autonomním zákonodárstvím a hospodářskými podniky. Samospráva prošla ohněm rakousko-uherské persekuce a obstála v něm dobře. Co nebylo však naše. to byly politické správy jak okresní, tak zemské. Proto jsme po převrate měli stavěti dále na osvědčené samosprávě a zreformovati státní politickou správu, aby se odrakouštila a přizpůsobila československým demokratickým poměrům.
Jestliže přísloví: Nevděk světem vládne bylo někdy přiléhavé, pak to platí o naší autonomii. Ta se dožila nevděku, a to od vlastních lidí, což bolí nejvíce. Uznalo-li se potřebným veřejnou naši správu zreformovati. pak k takovému reformování byli povoláni jedině ti. kteří budovali český stát už před válkou a za války a kteří s českým lidem a jeho potřebami srostli a měli také jeho důvěru.
Avšak provedení reformy naší politické správy nebylo svěřeno našim osvědčeným předpřevratovým odborníkům samosprávným, naopak, ti byli úplně vyřazeni ze spolupráce. Tato nejdůležitější akce ve státě, jež vyžadovala osoby jak vysoké mravní hodnoty, tak naprosto důvěry hodné a věci znalé, byla svěřena člověku, jenž za doby největší persekuce českého národa stál v nejdůvěrnějším poměru jak k dynastii Habsburků, tak k rakouské vládě a oběma nejoddaněji sloužil, ke škodě československé věci...
Podle toho dopadla také u nás reforma politické správy. Poněvadž autonomie panu reformátorovi byla naprosto cizí, tedy ji úplně vyřadil a kde mohl, vyléval si na ní svoji zlost. Kolej samosprávná a kolej politické správy měly splynouti v kolej jedinou. Ve skutečnosti to dopadlo tak, že politická správa pohltila autonomii a že s autonomií se začalo nakládati jako s válečnou kořistí. V zemi Moravskoslezské byla kromě toho proti bývalým zemským zaměstnancům zahájena přímo ostrá persekuce. Zaráží, že nejen žádný zemský president nebyl vybrán z veliké řady zdatných odborníků autonomních, ale ani jediný vicepresident nebo aspoň presidiální úředník. Za přednosty jednotlivých úřadů, jako stavebního a účetního, byli jmenováni mladší úředníci státní, kdežto starší kvalifikovaní úředníci zemští byli odstrčeni. Také ani jediným okresním hejtmanem nestal se úředník autonomní, ač zejména zde by tito byli velice na místě ovládáním samosprávné agendy. Ale ani to panu reformátorovi ještě nestačilo. Bývalí zemští zaměstnanci byli proti výslovnému znění platového zákona, a aniž by se bylo vyčkalo vydání vládního nařízení ve smyslu odst. 3 §u 10 zákona 125 z r. 1927, degradováni, sníženy jim úřední tituly a také platy, aby se z nich uměle nadělalo mladších úředníků a dostali se tak snáze do područí zaměstnanců státních: Hybnou pákou reformované správy nebyla a není láska, spravedlnost a účelnost, ale tvrdá pěst, umíněnost a osobní velikášství reformujících. Autonomní úředníci zachraňovali se před ponížením a nesnesitelným terorem i sebevraždami. Zapracovaní úředníci byli vytrženi ze své práce a přiděleni odborům, v nichž nikdy před tím nepracovali. Zemským inženýrům, specialistům v odboru silničním, nebyly přiděleny po sloučení silnice státní, protože u těch se vyplácí za I. km ročně odměna 48 Kč. To se ponechalo dále státním inženýrům administrativním, aby nepřišli o své dosavadní vedlejší příjmy, a inženýrům zemským se ponechaly silnice okresní, kde se žádná odměna neplatí.
Námitky postižených zaměstnanců proti odnětí titulů a snížení platů leží přes jejich prosby a nesčetné urgence, i z řad členů zákonodárných sborů, dnes už půl druhého roku nevyřízené na stole pana zemského presidenta. A když konečně v Čechách stížnosti zemských inženýrů se dostaly aspoň do ministerstva veřejných prací a zde bylý příznivě vyřízeny pro zaměstnance, opřelo se ministerstvo vnitra tomu, aby nálezy byly vydány rekurujícím před provedením resystemizace... Ministerstvo vnitra dosáhlo jistě světového rekordu v úřední rychlosti, neboť dodnes ještě nevyřídilo schválení převodu zemských zaměstnanců moravských z r. 1924 a také není skončen převod těchže zaměstnanců z r. 1926, k němuž nebylo dosud vydáno ani prováděcí nařízení, jak to zákon přikazuje.
Jak to za takových inkvisičních poměrů vypadá, nedovede si nikdo představiti, kdo to neprožil anebo z blízka nepoznal. Možno pak se diviti, že není chuti k práci? Nepoškozuje takový svéhlavý byrokratismus stát materielně i morálně? Ministerstvo vnitra a zemská presidia jsou ta bolavá místa, která se musí odrakouštit, a to rychle a radikálně, aby se zabránilo rozvratu ve státní administrativě. Ve Věstníku ministerstva vnitra ze dne 13. prosince 1929 otištěn je referát, jak ministr vnitra Černý dne 10. prosince 1929 předal úřad svému nástupci dr Slávikovi. Při tom šéf presidia dr Sobotka rozloučil se se slzami v očích s bývalým ministrem a vzpomněl zásluh, jichž si ministr vnitra Černý získal hlavně tím, že prý podařilo se mu za jeho vlády platovým zákonem uvésti pořádek do dřívějších chaotických poměru platových státních zaměstnanců, čímž je dán podklad pro další uspokojivé řešení jejich oprávněných požadavků a že postavil správní reformou vnitřní správu na moderní základy a uskutečnil tak myšlenku zjednodušeni, zlevnění a demokratisaci státní administrativy. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)
Měl jsem za to, že býv. ministr Černý má na svědomí jen nedomyšlenou reformu politické správy a utloukání zemských zaměstnanců. Pan dr Sobotka však prozradil, že monstruosní platový zákon není jen dílo pověstné ministerské ťtrojkyŤ, ale že zásluha o t. zv. zavedení pořádku do dřívějších chaotických poměrů platových přísluší hlavně panu Černému.
Jak ten pořádek vypadá, to charakterisuje jistě dostatečně nynější ministr vnitra dr Slávik opětně ve Věstníku ministerstva vnitra ze dne 7. března 1930, když pojednávaje o soudcích a politických úřednících praví: ťPolitické úřednictvo zejména trpce nese, že za jeho odpovědnou práci dostává se mu místo uznám ještě ústrků při úpravě platových poměrů. Není proto divu, že právnický dorost již po řadu let, obzvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi, projevuje překvapující nezájem o politickou službu, a vstupuje-li do této služby, činí tak namnoze proto, aby získaje potřebné prakse, uchýlil se do služeb jiných, kde jest jeho práce lépe honorována.Ť
ťNechceme-li z politické správy vylučovati ty, kdož nemají soukromých důchodů, a chceme-li včas předejíti korupci a nedočkati se dne, kdy politická správa pro přepracovanost selže anebo propadne korupci, musíme se postarati o materielní zlepšení platových poměrů politických úředníků a o náležité rozmnožení personálu. Nemá-li naše veřejnost plného pochopení pro důležitost úkolů, jež obstarávají úředníci politické správy, dá se tento zarážející zjev vysvětliti jedině tím, že jsme se dosud nedovedl! odrakouštiti!Ť
To jsou slova pana ministra dr Slávika.
Když po jalové samochvále a chvále pana Černého šéfem presidia ministerstva vnitra v témže Úředním věstníku nový ministr vnitra, který za své působení cítí odpovědnost jak oproti své politické straně, tak oproti veřejnosti, podrobí vychvalované dílo ministra Černého tak zdrcující kritice a své obavy veřejně tlumočí, pak nebude snad už nikdo tvrditi, že reformní dílo ministra Černého bylo dobré a že není špatné.
Jsou-li poměry tak kritické u právníků, kteří panu Černému byli přece nejblíže jak to teprve vypadá u stavu technického, účtárenského a j., kteří byv. panu ministrovi byli hodně vzdáleni.
A s tím zjednodušením, zlevněním a zdemokratisováním státní administrativy Je to pravý opak. Správa je zkomplikována, nezdravě zcentralisována, zbyrokratisována a daleko dražší, než byla za t. zv. dvojí koleje, která byla účelnější a demokratičtější. O zlidovění nelze vůbec mluviti. Právě obráceně. Vedle zbyrokratisované státní správy se zbyrokratisovala také agenda autonomní. Ti lidoví zástupci jsou tam někdy jen na smích a často se za své ponížení do duše stydí.
Pan ministr dr SIávik praví, že jsme se dosud neodrakouštili. Mám za to, že náš lid je odrakouštěný. To dokázal svým živelným odporem proti Rakousku a 28. říjnem, ale nebyli odrakouštěni šéfové ministerstva vnitra a jim podřízených úřadů politických. Jak nás mohli odrakouštiti pan Černý s panem Sobotkou, kteří byli mozkem ministerstva vnitra, když sami až do státního převratu byli dokázané nejčernožlutější! Ti nás zatáhli zase zpět do toho, v čem sami vyrostli: Do rakušáctví! Kdyby dnes některý z Habsburků vstal a podíval se na naši zreformovanou vnitřní správu, jistě by se útrpně pousmál a řekl: Osoby a duch stejný, zmizela jen ta prožluklá samospráva, která nám pila tolik krev a připravila nás o trůn!
Pan president Československé republiky při holdu sněmoven k jeho osmdesátinám ve svém projevu to krásně řekl, že ťnové tvořit, není jen měnit, a zejména není měnit překotně a bez rozvahy!Ť A reforma veřejné správy byla vytvořena překotně a bez rozvahy! Že tomu tak je, dokazuje už ten fakt, že v mnohých okresích a zemských úřadech je v jedné korporaci sloučen odbor vrchnostenský s podnikatelským, což je zřejmá inkompatibilita. Zřízení, v němž úřad sám sobě vypracovává projekty, sám si je schvaluje, uděluje si stavební povolení, dává si vodoprávní koncens a rozhoduje o námitkách proti sobě podaným, jest jistě útvarem nezdravým a neudržitelným.
Odbory podnikatelský a dozorčí bude nutno zase od sebe odloučiti, jak tomu bývalo před reformou politické správy.
Bylo v úmyslu zjednodušiti a zlaciněti veřejnou správu. Fakt však je, že to, co se dříve vyřizovalo pod jedním číslem a za den, vyřizuje se nyní nejméně pod pěti a za několik měsíců, a bude-li pan Černý ještě jednou ministrem vnitra, tak už nebude snad ani jediného veřejného výkonu, na který by nebyl ustanoven státní úředník a o čem by nerozhodovali okresní hejtmani nebo zemští presidenti. Občanům se berou stará práva, která vykonávali po desítiletí bezplatně a dobře a zbytečně se zatěžuje stát a obecenstvo proti státu popuzuje.
Připisují-li si páni reformátoři za zásluhu, že zrušili okresní úřady v menších městech, ukazují zkušenosti již dnes, že se tu stala těžká chyba, že se tím státu neprospělo a život v malých okresech že se ubil. Státníci se nesmějí dívati jen na to, aby byl v rovnováze státní rozpočet, ale také aby bylo obyvatelstvo spokojeno se státní správou a žilo v blahobytu. Co je nám platné, že stát snad ušetří na zrušeném okresním úřadě, nebo na špatných silnicích, když občanstvo tím trpí. Mizérie u občanstva je mizérií státu, a zase obráceně. Nezapomínejme na jedno. Že ti, kteří u nás prováděli reformu politické správy, patří k těm, kteří prohráli Rakousku stát, ačkoli byli jeho nejoddanějšími služebníky. A výsledky jejich dosavadní práce u nás nejsou lepší. Už dnes připravili republiku o lásku statisíců dobrých občanů. Nadarmo se přece neříkalo — svatá rakouská byrokracie. Což přeloženo do světových řečí znamenalo — hloupá a neschopná.
Zákon čís. 77 o úpravě finančního hospodaření svazků územní samosprávy zavedl vázané hospodářství z doby světové války. Čekání na příděl z vyrovnávacího fondu připomíná fronty hladových s chlebenkami. Naše samospráva hospodařila dobře, špatných výjimek bylo málo. Zákon čís. 77 však nám samosprávu úplně rozvrátil a zdemoralisoval, takže poctivost při sestavování samosprávných rozpočtů bude brzo zjevem velice vzácným. Dříve se o rozpočtech pečlivě uvažovalo. Dnes se do nich všecko hází ve strachu, že, nebude-li veliký požadavek, bude malý příděl.
Odborníci. Zákon o župním zřízení ze dne 29. února 1920, čís. 126, v §u 7 praví, že veřejná služba odborná bude upravena zvláštními zákony. Toto ustanovení, které mělo na mysli zejména službu technickou, do zákona čís. 125 z r. 1927 o organisaci politické správy pojato nebylo. To zavdalo podnět k tomu, že zemští presidenti odborné úřady ruší a z odborných úředníků dělají podřízené pomocné síly úředníkům právním. Je to na velikou škodu věci, jak jsem uvedl u přehrady vranovské. Činnost, zvláště okresů, je z veliké části podnikatelská. Okresy se zabývají stavbami a udržováním silnic a mostů, jakož i různých budov. Jedinými odborníky jsou tu technikové, kteří dříve vykonávali nad okresy právo dozorčí, kteréžto opatření dobře se osvědčilo. Dnes však jsou podřízeni okresním hejtmanům a protože tito mají vyšší hodnost služební a větší vliv, rozhodují také v otázkách odborných podle vlastní vůle, což se děje ke škodě věci samé jak po stránce kvalitní, tak i finanční.
Úmysl zákonodárců z r. 1920 bude nutno realisovati, má-li rozhodovati věc, a nikoliv ohledy osobní. Technické orgány samosprávných svazků bude nutno náležitě znovu vybudovati, opatřiti dozorčí pravomocí a podříditi výhradně jen ministerstvu veřejných prací. Drobení tohoto ministerstva a omezování jeho kompetence je zjev s hlediska národohospodářského škodlivý. Je také litovati, že skupina vodohospodářských inženýrů byla přidělena do ministerstva zemědělství.
Je dále politováníhodné, že parita inženýrů s právníky, která byla zavedena po převratě, byla za poslední vlády občanské vinou ministerstva vnitra porušena. Tak u zemských úřadů není ani jeden inženýr zemským vicepresidentem, ba dokonce v Brně zemský stavební ředitel nepodléhá přímo zemskému presidentu, nýbrž je podřízen dozoru právníka, což nelze považovati za správné a nutno odsouditi. Také u žádného zemského úřadu nebyla pro inženýry systemisována ani jediná první platová stupnice. Tyto byly vyhrazeny pouze právníkům. Hodnocení výkonů platovými stupnicemi je vůbec nespravedlivé. Tak v centrálních úřadech ministerských v první až třetí platové stupnici zařazeno je 30 až 70% veškerého úřednictva vysokoškolského, u zemských úřadů však už jen 10, nejvýše 15%. U zemského úřadu v Brně nedostal se do první stupnice z inženýrů nikdo, do druhé a třetí jen 12%, na Slovensku toliko 8%. U úřadu zemědělsko-lesnického, zemědělsko-výzkumného, puncovního, u vzduchoplavby a báňských úřadů mohou technikové-vysokoškoláci dosáhnouti nejvýše třetí platové stupnice. U agrárních operací pouze 4. platové stupnice, a to jenom 10% z celkového počtu úřednictva. Pan kol. inž. Botto poukázal v rozpočtové debatě, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je v nepořádku pozemkový katastr, poněvadž není dostatek státních geometrů. Já se tomu nijak nedivím. Kdo by se ze schopných lidí za stávajících platových a služebních poměrů hlásil do státní služby, a k tomu zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde státní správa nemá pro své zaměstnance náležitého pochopení, jak nejlépe prokázaly žaloby železničářů na ministerstvo železnic, a kde některé politické strany celou svoji činnost vybíjí ve štvaní proti státním zaměstnancům. Měli by si všichni dobře uvědomiti, že zejména čeští lidé přinášejí veliké osobní oběti jak státu, tak zejména jeho východním oblastem, konají-li v těchto končinách dobře svoji službu v některé veřejné správě.
Normalisace. Ekonomisace v podnikání soukromém i ve správě státu spěje rychlým tempem vpřed. Důležitým prostředkem k tomuto cíli je normalisace.
Také naše československá normalisační společnost vykazuje krásné výsledky a zasluhuje pozornosti nejširší veřejnosti. Bude záhodno zahájiti o normalisaci také přednášky na školách vysokých, vlastně technických. Strana národních socialistu byla, je a bude vždy pro technický pokrok, protože jedině ten uhájí národ a stát ve světovém hospodářském zápase a zaručí mu práci a blahobyt.
Přejeme si proto, aby vliv ministerstva veřejných prací byl ve státe co největší u vědomí, že v tomto významném úřadě jsou na pravém místě rozum i vlastenecká srdce, která pro budoucí poutníky a poutnice upravují silnice. Pro zákon o stavebním ruchu bude československá strana národně-socialistická hlasovati. (Souhlas stoupenců řečníkových.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Reyzl. Uděluji mu je.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Zákon, který projednáváme, souvisí úzce, skoro nerozlučitelně, s otázkou ochrany nájemníků. Podpora stavebního ruchu je věc, která se nesmí zanedbávati, chceme-li jen pomýšleti někdy na to, aby se zmenšila ochrana nájemníků. Je šílenstvím pomýšleti za daných okolností na zmenšení ochrany nájemníků, aniž by se zjednala podpora stavebního ruchu, která oživí bytový trh, takže se ceny bytů nepoženou do nezměrna. Můžete bráti naše ujištění vážně, že my jako socialisté nebudeme nikdy pro zhoršení ochrany nájemníků, pro zhoršení poměrů, pokud jde o dělnické byty, dokud nebudeme míti záruku, že dělnictvo má možnost hledati si byty, dokud bytový trh podobně jako před válkou nebude zase plně zásoben byty. Připomínám při této příležitosti jen události v Praze před krátkou dobou. Na celém světě pociťuje se jako skandál to, co se udalo ve vršovických barácích. Nejhezčí při tom je, že tito lidé, když skandál příliš vzrostl, ubytováni byli ve starých kasárnách, kde rodiny jsou od sebe odděleny jen pověšenými hadry. Říká se, že obec pražská sama dodala svého času prkna pro stavbu baráků, které pak byly strženy nad hlavami těchto ubožáků. My jako socialisté nepředstavujeme si podporu stavebního ruchu tak, jak se provádí tímto zákonem. Máme za to, že se má v prvé řadě opatřiti levnější stavební úvěr těm, kdož chtějí stavěti. Státní záruka mnoho nespomůže, jestliže obec anebo někdo, kdo chce stavěti, na příklad družstvo, nemůže sehnati peníze na stavbu. Státní záruka měla by snad větší význam, kdyby bylo snáze sehnati kapitál na stavbu. Máme však za to, že by musilo zakročiti zákonodárství, aby se opatřil levnější stavební úvěr pro obce a stavební družstva. Kdyby se nepěstovala v hospodářském životě takováto politika, která směřuje proti všeobecnosti, zejména proti dělnictvu, nebylo by možno, aby se peněz sociálních ústavů takovýmto způsobem zneužívalo. Když se na příklad z peněz sociálního pojištění dává ročně 140 mil. Kč na stavbu automobilních silnic, pak považujeme za důležitější, kdyby se těchto peněz použilo na stavbu dělnických bytů. 7 peněz Všeobecného pensijního ústavu vydává se nyní ročně, a to po 10 roků, 84 mil. Kč na vodní stavby.
Zákon, který projednáváme, byl oproti starému zákonu změněn jen v několika bodech. První hlava zákona jedná o vyvlastnění. Tato první hlava je v 11 paragrafech propracována do nejmenší podrobnosti. Co o tom bylo slyšeti v rozpočtovém výboru, připouští domněnku, že tato první hlava je zcela zbytečná, již proto, poněvadž jsme se ještě nikdy nedozvěděli, zdali ve skutečnosti lze jí použíti ve vyvlastňovacím řízení vůbec. Byli bychom proto panu sekčnímu šéfovi velice povděčni, kdyby nám podal vysvětlení o tom. jak daleko v praxi účinku je tato hlava ve vyvlastňovacím řízení, zdali již skutečně byly vyvlastněny nějaké pozemky v době platnosti zákona. Vytýkáme také krátkodobost zákona. Náš kolega Modráček mluvil již v rozpočtovém výboru obšírně o nedostatcích zákona následkem jeho krátkodobosti a vytýkal, že se nečiní žádná zákonitá opatření, aby se čelilo této nesmírné spekulaci s pozemky. Také zde vypravoval kolega Modráček do nebe volající případy z Prahy. Prohlásil, že obec pražská tohoto zákona o podpoře stavebního ruchu vůbec nemůže použíti, poněvadž obci naprosto není možno vyvlastniti potřebné pozemky, poněvadž dále nemůže platiti ceny, které se za tyto pozemky žádají. Bylo by velice potřebí — a kolega Modráček v této příčino navrhl také v rozpočtovém výboru resoluci — aby vláda obrátila svou pozornost k tomu, zdali by nemohla pozemkový důchod nějakým způsobem zdaniti, aby přece alespoň trochu učinila přítrž této lichvě s pozemky. Kolega Modráček uvedl případy, kde na příklad malý obchod platil před válkou ročně 1.000 Kč nájemného, nyní však platí 20.000 Kč, uvedl případy, ze kterých vysvítá, že následkem vysokého nájemného celá řada maloživnostníků musí zaniknouti. Je příznačno, že se nečiní žádné opatření, aby se zabránilo takovémuto vyhánění nájemného do výše, nýbrž že se mnozí ještě naopak snaží zmenšiti ještě malou ochranu nájemného, kterou maloživnostníci ještě mají.
Poukáži-li několika málo slovy k tomu, že by si Praha mohla vzíti příklad Vídně, jak tato čelí bytové nouzi, mohlo by se mi namítnouti, že to umožňuje suverenita obce vídeňské ve věcech daňových. Kdyby zde bylo trochu dobré vůle, bylo by na základě možnosti zaváděti podle zákona o obecních financích dávky, zajisté také pro obec pražskou možno, při tomto obrovském množství zábav, jaké zde v Praze máme, vybrati alespoň částečně potřebné sumy pro stavbu bytů z těchto mnohých zábavních místností. Jak uvedl můj přítel ve straně Kremser v poslanecké sněmovně, uzavírá se ročně 100.000 nových sňatků. Je jasno, že každý nově oddaný pár se snaží míti vlastní byt, až na malé výjimky, takže se může přibližně míti za to, že by musil přibýti také stejný počet nových bytů, nemá-li se bytová nouze stále zhoršovati. Ale ani dnes předložený zákon neposkytuje v nejmenším této možnosti. Po celá léta bylo zmeškáno vše, pokud jde o malé byty. Podle starého stavebního zákona do roku 1925 bylo na základě státní záruky, kde se také ještě poskytoval 50%ní příspěvek na úroky a kde se také na druhou hypotéku poskytoval dosti značný příspěvek na úroky, vystavěno asi 11.000 bytů. Je příznačno, že z těchto mnohých bytů v prvých letech po převratu bylo jich nejméně vystavěno v německých krajinách. Je nám všem známo, že se stavělo nejvíce v českých krajinách, a co toho bylo příčinou, dnes víme; víme, že bohužel většina německého občanstva stavební zákon přímo sabotovala a když se potom rozhodla použíti stavebního zákona z roku 1928, když již byl zhoršen, tu bylo již pozdě a nebylo možno tohoto zákona pro obtížné opatření úvěru využíti. Kdežto v letech 1919 až 1924 bylo postaveno přes 11.000 bytů ročně, klesl tento počet v době občanské koalice na něco přes 4.000. To je nejlepší důkaz, že občanská koalice měla pro otázku podpory stavebního ruchu mnohem menší zájem nežli všenárodní koalice, ve které socialistický živel byl v této otázce vždy hybnou pákou. Vytýká se nám dnes, že je dosti prázdných bytů. Statistika, které také použil můj přítel ve straně Kremser, ukazuje nám, že před válkou bylo až 5% prázdných bytů, kdežto po válce tento počet nedosáhl ani 1%. Je to pouhá fráze, říká-li se, že je dosti prázdných bytů. Není právě dosti prázdných bytů, které by také co do ceny byly dosažitelný, a i bez ohledu na výši nájemného je počet prázdných bytů velmi nepatrný. V letech 1925 - 1926 nebylo vůbec zákona o podpoře stavebního ruchu a teprve v letech 1927 a 1928 byl za občanské koalice přijat zákon, který mluvil jen o státní záruce. Máme ještě v paměti, že tento zákon byl tehdy spojen s velmi značným zhoršením ochrany nájemníků. Úspěch nového zákona byl velmi nepatrný a musíme tudíž říci, že občanská podpora stavebního ruchu tímto zákonem skutečně utrpěla úpadek.
Také dnes předložený zákon nevyhovuje nám tak, jak bychom si toho přáli. Je zcela zvláštním znamením, že se o tento zákon musilo tak dlouho v nynější koalici zápasiti. Zákon poskytuje státní záruku jen do 350 milionů bez jakéhokoli ustanovení, které by umožňovalo opatření levného stavebního kapitálu, o kterém jsem se již zmínil. Státní záruka 350 milionů nemůže v nejmenším postačiti, vezmeme-li v úvahu, že úrokový příspěvek má jíti jen do 21/2% a že stavební náklad tedy činí 750 milionů, že tudíž stavebník musí sehnati mnohem více nežli polovinu stavebního nákladu beze státní záruky, a není zajisté příliš řečeno, prohlásíme-li, že se zajisté v nejřidších případech některému stavebníku nebo některému družstvu podaří obdržeti peníze beze státní záruky, takže je tu obava, že této výhody nebude plně využito. Bohužel je zde také omezující ustanovení, že tento úrokový příspěvek 21/2% jen poskytnut býti může, není tedy řečeno, že poskytnut býti musí, a je možno, že mnohý stavebník a mnohá obec, která chce stavěti, nebude moci stavěti, poněvadž nebude poskytnut plný úrokový příspěvek, ačkoli víme, že zákon bude prováděn způsobem nejliberálnějším, dokud ministerstvo sociální péče bude obsazeno nynějším ministrem. Podle našeho názoru nestačí 20 milionů. Úrokový příspěvek musil by býti značně vyšší, pak teprve bychom mohli při plném využití zákona obdržeti ročně asi 20.000 malých bytů. Jestliže při počtu 100.000 sňatků ročně zaznamenáváme přírůstek jen 20.000 malých bytů, pak bytovou nouzi neodstraníme tak, jak si to my sociální demokraté přejeme, neboť teprve po odstranění bytové nouze možno po našem názoru mluviti o zmenšení ochrany nájemníků. Úrokový příspěvek může býti poskytován po 10 roků, po deseti letech může býti dále poskytnut, prokáže-li stavebník, že je to pro něho nutné. Vůbec nalézáme v tomto zákoně samé ťjestližeŤ a ťmůžeŤ, vada to, kterou shledáváme v mnohých našich zákonech, takže ten, kdo zákona chce využíti, je v pochybnostech, zdali se mu výhody zákona také přiznají či nic. Pan zpravodaj se domníval, že mnohý stavebník se tohoto úrokového příspěvku nebude vůbec domáhati. Takovéto případy budou však zajisté velmi řídké, a připomínám, že při poradě o stavebním zákonu za občanské koalice zejména čeští národní socialisté žádali, aby rovněž byl poskytnut úrokový příspěvek 2%. Tehdy se řeklo, že to není možno, že to finance státu nevydrží, 2% že se nemohou dáti,
a přijat byl zákon jedině se státní zárukou. Dnes praví důvodová zpráva, že tento úrokový příspěvek je nutný. Je to doznání, že občanská bytová politika upadla, neboť nedostatek bytů byl zde při tvoření starého stavebního zákona zajisté právě tak jako dnes.
Máme stran zákona dnes předloženého také leckteré obavy. V prvé řadě obavu — a mluvilo se také o ní v rozpočtovém výboru — že úřední cesta, vyřízení žádostí trvá příliš dlouho. Zákon je omezen lhůtou, do konce roku 1932, stavby musí býti započaty do konce roku 1931. Uvádělo se v rozpočtovém výboru, že se žádosti po celé měsíce nevyřizují, a žádalo se, aby zde ministerstvo zjednalo nápravu. Pan sekční šéf použil těchto námitek k tomu. aby prohlásil, že potíže ve vyřizování byly zde snad na začátku. Ví-li však ministerstvo sociální péče, že takovéto potíže následkem hromadění žádostí na začátku mohou nastati, pak se domníváme, že těmto potížím lze také již na začátku čeliti, aby žádosti byly včas vyřizovány.
Vzhledem k tomuto doznání úpadku občanské bytové politiky působí to zcela zvláštním dojmem, čteme-li řeč poslance Zajíčka o nedostatečné podpoře stavebního ruchu, jak označil předložený nám dnes zákon v parlamentě. Tvrdil, že do dnešního zákona převzata byla jenom část ze stavebního zákona, kterou stará občanská koalice měla již hotovu, že tento zákon by byl býval mnohem lepší, kdyby parlament nebyl býval rozpuštěn. Operuje se dnes na křesťansko-sociální straně s argumenty. které nelze více kontrolovati. Pod touto záminkou bylo by lze tvrditi leccos, že by se bylo stalo to neb ono, kdyby parlament nebyl býval rozpuštěn. Myslím, že by si křesťansko-sociální strana mohla uspořiti. aby takovýmito titěrkami chtěla lapati voliče. Víme, že, kdyby parlament nebyl býval rozpuštěn, že by dnes mnoho vypadalo jinak. Tak bychom dnes zajisté neprojednávali předloženy stavební zákon. (Výkřiky něm. křesť. sociálů.) Jedno je jisto, zcela určitě bychom také neměli zákon o pensistech. (Výkřiky senátorů dr Hilgenreinera a Böhra.) Neměli bychom zajisté zlepšeného gentského systému, pane kolego, také žádné mimořádné akce na podporu v nezaměstnanosti. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) Neměli bychom zajisté žádné pomoci pro válečné poškozence a neměli bychom zcela určitě skoro nezměněného zákona na ochranu nájemníků. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera, Böhra a dr Hellera.) Co bychom zcela jistě měli, kdyby parlament nebyl býval rozpuštěn, to by byla dvojnásobně zvýšená cla, pro která byste byli hlasovali. (Výkřiky.) Měli bychom zcela určitě zhoršený, zákon o ochraně nájemníků. (Výkřiky sen. Böhra.) Nebudete mně přece chtít upříti, pane kolego, že by zákon o ochraně nájemníků za staré koalice byl vypadal zcela jinak nežli za nynější koalice. Aby účinek svých vývodů učinil hodně velkolepým, uváděl poslanec Zajíček také příkrý rozdíl: 300 mil. Kč pro banky a jen 20 mil. na podporu stavebního ruchu. Má úplně pravdu. Ale to nezáviselo od nás. Podívejte se, co se stalo za staré koalice. Tu byl na 11 roků přijat úvěr na zbrojení 350 mil. Kč ročně, který se vymyká jakékoli parlamentní kontrole, a na druhé straně nic, nic, nic pro dělnictvo. To mně musíte přiznati. (Výkřiky.) Při tom jsem neřekl všechno druhé, co by ještě bylo potřebí říci. (Výkřiky.)
Chtěl bych nyní ještě říci něco k vývodům senátora Tichiho. Kolega Tichi přichází při každém zákoně, který projednáváme, s výtkami, že je buď příliš pozdě, nebo že je špatný, přichází s věcmi, které je potřebí uvésti jednou na pravou míru. Proč příliš pozdě? (Výkřiky.) Jestliže jsme se zákonem, když nynější koalice trvá několik měsíců, přišli příliš pozdě, pak nechť se kolega Tichi sám bije v prsa a otáže se, jak pozdě přišel on, poněvadž po dobu jeho spolupůsobení ve vládě po několik let měšťácká koalice nedokázala a nemohla dokázati toho, aby vytvořila jen jediný podobný zákon jako ten, který dnes máme před sebou. Jestliže si kolega Tich i dnes stěžuje, že obce nemohou stavěti byty, pak musíme k tomu říci, že kolega Tichi spolupůsobil při tvoření zákona o obecních financích, který obcím zcela znemožňuje stavbu bytů.
Chtěl bych ke konci říci, že zákon, který dnes projednáváme, nám nevyhovuje a že jej také pokládáme jen za splátku. Domníváte-li se na měšťácké straně, že lze v dohledné době zmenšiti ochranu nájemníků, pak musíte v otázce podpory stavebního ruchu činiti zcela jiné ústupky, nežli jaké jste učinili při předběžných poradách o tomto zákoně. Je zcela nemožno hnouti něčím na ochraně nájemníků, pakliže se dříve na základě skutečně dobrého zákona o podpoře stavebního ruchu neopatří byty, kterých je potřebí, aby bytový trh byl nasycen. Netajíme se nikterak tím, že také dnešní zákon nevyhoví a nemůže vyhověti dělnické třídě co do výše nájemného. Můžeme počítati, jak chceme, s tímto úrokovým příspěvkem při opatření nejlevnějšího kapitálu, tedy i když se kapitál vezme od sociální pojišťovny, bude nájemné za malé byty v nových domech státi alespoň 1.000 až 1.200 Kč; to je cena, kterou dělnická třída při dnešních mzdách platiti nemůže, a nezbude tudíž nic jiného, nežli abychom zdvojnásobnili své snahy a abychom budoucně vytvořili lepší stavební zákon nežli ten, který dnes projednáváme.
Prohlašuji, že budeme hlasovati pro tento zákon, poněvadž ho považujeme za krok ke skutečně dobrému zákonu o podpoře stavebního ruchu, a že očekáváme, že se našim funkcionářům, našim zástupcům ve vládě podaří až do uplynutí stavebního zákona vytvořiti zákon nový, který svému účelu vytvoření malých bytů, spíše vyhoví nežli zákon dnešní. (Potlesk.)