Schůze zahájena v 15 hodin 37 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Luksch, Trčka.
Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.
106 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Dérer, dr Viškovský.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že dal jsem dovolené na dnešní a zítřejší schůzi sen. Ďurčanskému, dr Kovalikovi, Stodoloví a WenzIovi.
Tiskem rozdáno:
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Tisk 171/1. Interpelace sen. Köhlera, Wenzela a soudr. na pana ministra vnitra stran jednání státní policie dne 6. března v Šumperku.
Tisk 171/2. Interpelace sen. Wenzela a soudr. na pana ministra sociální péče stran novelisace zákona o úrazovém pojištění dělnickém a brzkého vypsání nových voleb do úrazové pojišťovny.
Tisk 171/3. Interpelace sen. Köhlera, Teschnera a soudr. na pana ministra financí stran změny §u 50, odst. 2 pracovního řádu pro továrny na tabák a §u 8 pensijního normálu dělnictva čsl. tabákové režie.
Tisk 171/4. Interpellácia sen. Janíka a spoločníkov na p. ministra železnic ohľadom nedodržovania prevádzajúceho nariadenia k zákonu o 8 hodinovej pracovnej době v službe výhybkárskej u dopravného úradu čsl. št. železníc v Leopoldove a Trenč. Teplej.
Tisk 171/5. Interpellácia sen. dr Žišku a spoločníkov pánu ministrovi financií a pánu ministrovi vňútra o preradení Piešťan z triedy C činovného do triedy B.
Tisk 171/6. Interpelace sen. Wenzela a soudr. na ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jakož i na ministra průmyslu, obchodu a živností stran úpravy zdravotně závadných zařízení a nespravedlivých poměrů u koncesované živnosti pohřbívání mrtvol v ohledá živnostensko-právním.
Tisk 171/7. Interpelace sen. J. J. Krejčího, Hubky, Petříka, Bergmana a druhů na ministry zemědělství a financí v záležitosti změny vládního nařízení ze dne 24. května 1928, čís. 75/28 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách.
Tisk 171/8. Interpelace sen. Teschnera a soudr. na pana ministra železnic stran změny tísnivého postavení železničních úrazových důchodců, vdov a sirotků.
Tisk 171/9. Interpelace sen. Teschnera, dr Jessera a soudr. na pana ministra národní obrany stran prominutí cvičení ve zbrani.
Tisk 174. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu (tisk 173).
Tisk 175/1. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Ďurčanského a spol. ve věci zátvoru pozemkových knih (tisk 87/1).
Tisk 175/2. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Merty, Hubky a spol. o požadování dávky za úřední úkony od místních osvětových komisí (tisk 100/7).
Tisk 175/3. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Sechtra, Olejníka, Vraného a spol. v záležitosti příkrého vymáhání pozemkové daně a přirážek k ní najednou za několik let na přídělcích z pozemků přidělených jim Státním pozemkovým, úřadem (tisk 100/17).
Tisk 175/4. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Komrse, Hubky, Plamínkové, Vaněčka a spol. ve věci desolátního stavu budovy státního reálného gymnasia v Kolíně (tisk 100/3).
Tisk 175/5. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Šolce, dr Kloudy a spol. ve věci stavby budovy státního reálného gymnasia v Jilemnici (tisk 100/1).
Tisk 175/6. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Šolce, dr Kloudy a spol. o desolátním stavu budovy státního gymnasia v Mladé Boleslavi (tisk 100/2).
Zápisy o 23. až 27. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 27. a 31. března, 1. a 2. dubna 1930.
Těsnopisecká zpráva o 20. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 11. března 1930.
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.
1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona o stavebním ruchu. Tisk 173.
Jedná se o zákon, který má umožniti rozvinutí stavebního ruchu.
Poněvadž se stavbami je nutno co nejdříve započíti, je potřebí, aby tento zákon nabyl co nejdříve účinnosti, aby se jím mohli interesenti včas říditi.
Navrhuji proto, aby tato věc byla projednána podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným.
Senát je schopen se usnášeti.
Kdo souhlasí s tím, aby této věci byla přiznána pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh tento je přijat a osnova zákona o stavebním ruchu bude proto projednána řízením zkráceným.
Přikročíme k projednání bodu dalšího, jímž je:
2. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 173) k vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 174.
Navrhuji, aby tato věc byla projednána v celkové lhůtě tří hodin, se stanovením lhůty řečnické na 30 minut.
Kdo s tím návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh tento je přijat.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický pan sen. Koukal, za výbor rozpočtový pan sen. J. J. Krejčí.
Uděluji slovo referentovi za výbor soc.-politický, panu sen. Koukalovi.
Zpravodaj sen. Koukal: Vážený senáte! Máte před sebou návrh zákona o stavebním ruchu, který byl schválen posl. sněmovnou 8. dubna téhož roku, abyste také vy k tomuto zákonu dali svůj souhlas.
Soc.-politický výbor, jenž zabýval se tímto zákonem ve své schůzi, konané dne 9. dubna, usnesl se doporučiti senátu, aby také on zákon ten schválil tak, jak byl schválen posl. sněmovnou, beze změny.
K odůvodnění tohoto návrhu soc.-politického výboru uvádím toto:
Ještě dnes panuje ve všech oblastech našeho státu, a to nejen ve větších průmyslových střediscích, ale také na venkově, nedostatek malých bytů, malých provozoven živnostenských i zemědělských. Soukromým občanům malým a hospodářsky slabým není za dnešních poměrů vzhledem na stávající drahotu stavebních pozemků a stavebních hmot možno, aby mohli sami ze svých vlastních prostředků stavěti a této bytové nouzi odpomoci. Mnoho a mnoho tisíc dělníků, zřízenců a malých úředníků bydlí ještě dnes v dřevěných barácích a nezdravých místnostech a mnohdy i několik rodin pohromadě v jedné místnosti. Chudý člověk s malým týdenním výdělkem nemůže platiti drahý byt, a proto se uskrovňuje a bydlí raději špatně, aby alespoň uhájil svou existenci. Takovéto bydlení v nezdravých bytech má za následek rozšiřování různých chorob, jako tuberkulosy, kožních a jiných nemocí, které zaviněny jsou nedostatkem zdravého vzduchu a světla.
Ale nejen v průmyslových střediscích je nouze o zdravé a malé byty citelná, je tomu tak i na venkove. Malý živnostník i malý zemědělec potřebuje vedle svého bytu také malou provozovnu, skladiště a pod., není však s to, aby tomuto svému nedostatku, který ztěžuje jeho existenční podmínky, mohl ze svých prostředků odpomoci.
Následkem těchto bytových nedostatků trpí celé naše národohospodářství. Bytovou mizérií ztrácí se mnoho hodnot, poněvadž špatně bydlící člověk, ať dělník, živnostník neb zemědělec, podléhá snadněji různým chorobám, které ho činí velmi často k výdělečné práci neschopným.
Vzhledem na drahotu stavebních pozemků, se kterými se velmi často lichvaří, zejména když jde o stavbu domů s malými byty neb rodinných domků, není dnes možno bez státní pomoci ani obcím, ani okresům, tím méně soukromým osobám stavěti obytné budovy, a to zejména dnes, když obce jsou zákonem č. 77 na svých příjmech značně zkráceny. Jen vydatnou podporou státní pro stavební ruch může býti těmto nedostatkům odpomoženo. Bude-li podporován stavební ruch, bude možno čeliti dnešní hospodářské krisi a také do značné míry nezaměstnanosti dělnictva. Nejde zde snad jen o zedníky a tesaře, nýbrž také o stavební zámečníky, klempíře, truhláře, cihláře, dělníky ve vápenkách a cementárnách a pod.
Zákon o stavebním ruchu tak, jak byl schválen poslaneckou sněmovnou, umožňuje čilejší stavební ruch, a tím všem shora uvedeným nedostatkům může býti odpomoženo. Zákon má bohužel zase jen krátké trvání, ale poněvadž bude nutno řešiti ochranu nájemníků v nejbližší době zákonodárnými sbory a zákon o stavebním ruchu souvisí úzce se zákonem o ochraně nájemníků, znamená tento zákon její přechodné opatření, a proto stanovená lhůta účinnosti tohoto zákona do konce roku 1931 zdá se býti prozatímně dostatečná.
Zákon, jak ho, vážení pánové a dámy, máte před sebou, řeší tyto otázky:
1. Zabezpečení stavebních pozemků. Především pozemků státních. K tomu je nutno podotknouti, že státní správa musí dbáti toho, aby státní pozemky pro účely stavební byly za přiměřené ceny k účelům stavebního ruchu podle tohoto zákona odstupovány.
2. Zákon stanoví výši státní záruky na zápůjčky stavebních nákladů zjištěných a zavazuje se pro tyto účely věnovati 350 milionů Ke ročně. Státní záruka má obsahovati u nájemných domů s malými byty v druhém hypotekárním pořadí nejvýše 40% stavebního nákladu a s připojením zápůjčky v prvním pořadí nejvýš 85%. Jde-li o rodinný domek, nejvýš 40% a s připojením zápůjčky v I. pořadí nejvýš 75%.
Státní záruky mohou býti poskytnuty také na stavby malých hospodářských budov a živnostenských provozoven.
Zákon stanoví také na stavby s malými byty t. zv. státní příspěvek a zavazuje se do státního rozpočtu zařaditi každoročně 20 milionů Kč. Tento státní příspěvek pozůstává v tom, že se stát zavazuje přispívati 2 a půl proc. k anuitě ze zápůjčky po dobu 10 let. Po této době možno podle poměrů požádati správu státní o prodloužení lhůty. Státní příspěvek ve shora uvedeném smyslu lze uděliti obcím na stavby domů s nejmenšími byty, a to jen pro osoby nemajetné.
Doba platnosti účinnosti tohoto zákona stanovena je do 31. prosince 1931.
3. Zákonem tímto stanoveny jsou také daňové úlevy a osvobození od dávek z nájemného. Osvobození od daně domovní a přirážek rozprostírá se na dobu od 10 až 25 let, byly-li stavby provedeny podle zákona č. 76/1927, § 134 nebo 136 a budou-li dokončeny do konce roku 1932.
4. Zákonem upravuje se také poměr mezi zaměstnavateli stavebními a zaměstnanci. Vzniklé spory, vyplývající ze mzdových a pracovních poměrů budou příště řešeny rozhodčím soudem, který pozůstává z předsedy, jeho náměstka a přísedících. Předsedu a náměstka jmenuje ministerstvo sociální péče a přísedící jmenují si zájmové organisace.
Hlava 7. zákona pojednává o změnách dočasných a dílčích bez účinnosti stavebních řádů po dobu účinnosti ustanovení tohoto zákona.
Hlava 8. obsahuje závěrečná ustanovení všeobecná, která týkají se úmluv, směřujících ke společnému stanovení cen za stavební hmoty.
Hlava 4. zákona jedná o státním bytovém fondu zřízeném zákonem ze dne 20. února 1919, č. 98, a hlava 3. pojednává o bytové péči stát. zaměstnanců.
Zákon ve své podstatě vyslovuje zásadu, že se budou jen podporovati stavby s malými byty a malými provozovnami ve smyslu zákona č. 76 ze dne 15. června 1927, a to pro všechny stavby, započaté do 31. prosince 1931. Státní záruky budou poskytovány obcím, okresům, zemím, veřejnoprávním korporacím, soc. ústavům, obecně prospěšným stavebním družstvům, dále na stavby rodinných domků, na noclehárny, ozdravovny a na budovy pro byty zemědělských a lesních dělníků.
Poněvadž je zde vyslovena zásada, že zákon bude sloužili hospodářsky nejslabším a méně zámožným občanům republiky, doporučuje se, aby slavný senát usnesení soc.-politického výboru schválil a zákon o stavebním ruchu (tisk 173) tak, jak posl. sněmovnou byl schválen, také beze změny přijal.
Současně navrhuje soc.-politický výbor, aby resoluce, kterou projednával a jež zní: ťVláda se vybízí, aby za účelem podpory stavebního ruchu učinila vhodná opatření, která by čelila lichvě s pozemky a stavebními potřebamiŤ, byla slavným senátem přijata.
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. J. J. Krejčí.
Zpravodaj sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Výbor rozpočtový nespatřuje v navrženém zákoně 100% ní lék pro řešení bytové krise, aniž 100%ní nějakou možnost trvalého zabezpečení stavebního ruchu, avšak přece považuje navržený zákon za značné zlepšení zákonů předchozích. I po slevení daní i po poskytnutí státního příspěvku budou se stavěti byty, které budou málo dostupné chudé třídě, poněvadž drahota stavebního materiálu a zejména doprava stavebního materiálu ve velkých městech neumožňuje, aby postavil domy za takovou cenu, aby mohly poskytnouti chudému člověku levného bytu. Přece však tento zákon umožňuje určité kalkulace, značně snazší, než tomu bylo u zákonů předchozích. Zejména ve venkovských městech a obcích, kde je možno opatřiti si levné stavební místo a kde zejména je možno opatřiti si levné pracovní síly. Tu umožňuje celé řadě lidí postaviti si buďto vlastní domek nebo zúčastniti se podílem na domku družstevním.
Zákon sám připouští, nejen aby obce používaly této výhody zabezpečení státní záruky a úrokového příspěvku státního, nýbrž aby ho používala také stavební družstva, a jestliže obec sama nehodlá využíti možnosti postaviti vlastní domy nájemní, po jejím dobrozdání může takový dům nebo domek s jedním nebo dvěma byty, ovšem nejmenšími stavěti i jednotlivec. Proto budiž k prováděcímu nařízení ke hlavě V. pamatováno, aby žádosti nemajetných jednotlivců, kteří chtějí si postaviti vlastní domek s malými byty, byly naroveň stavěny i posuzovány s obcemi, které chtějí za státní příspěvek byty nájemní postaviti.
Daňové úlevy prodlouženy jsou pro stavby do konce roku 1932 a není tedy potřebí překotných staveb, avšak doba pro vyvlastnění pozemků je stanovena dosti krátce, do 31. března 1931, tedy na necelý rok. A poněvadž při vyvlastňovacím řízení komise zároveň určí lhůtu, do kdy má býti stavba provedena, a to v §u 1, odst. 5, je tak stanoveno, bude nutno, aby komise vyvlastňovací stanovily lhůtu ne krátkou, nýbrž značně, delší, aby časového odstupu mezi 31. březnem 1931 a 31. prosincem 1932 mohlo býti náležitě použito, aby nebylo potřebí překotně stavěti v krátké lhůtě, kterou by snad vyvlastňovací komise určila, aby tedy nenahromadilo se příliš mnoho práce najednou, aby se práce nezdržovala a také aby případně potřebný kapitál mohl si stavebník snáze opatřiti.
Poskytování úrokové služby sice je stanoveno do maximální výše 21/2 %, avšak ne ve všech případech stejné. Bude se posuzovati podle majetkových schopností jednotlivcových a podle propočtu, jak je předložen ohledně bytů a toho, jak bude poskytovati levnější či dražší byty. Vedle toho bude se přihlížeti také k hypotekárnímu věřiteli a nebude možno poskytovati této zápůjčky tam, kde by snad hypotékami věřitel přepínal úrokovou míru tak, že by bylo jasno na první pohled, že celá státní subvence úrokové služby plyne pouze do kapes věřitele, ale nikoli ve prospěch majitele domu, resp. nájemců. Příspěvky státní a poskytnutá státní záruka na úvěr stavební umožňuje postaviti domů asi za jednu miliardu Kč, takže je z toho patrno, že stavebnímu ruchu dostává se značné vzpruhy a proto rozpočtový výbor doporučuje, aby navržený zákon tak, jak je slavnému senátu předložen, byl schválen beze změny.
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. Tichi.
Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Je zajisté taktickou chybou, žese stavební zákon neprojednával současně se zákonem o ochraně nájemníků, neboť oba tvoří uzavřený celek a bez vydatné podpory stavebního ruchu lze také sotva přivoditi zdravé poměry na bytovém trhu. Bylo také dosud vždy zvykem, že se oba zákony projednávaly společně. Mimo to nelze vládu ušetřiti výtky, že se zákonem o podpoře stavebního ruchu přichází hodně pozdě. Máme dnes již polovinu dubna, stavební sezóna vázne, nezaměstnanosti ve stavebních živnostech neubylo a obzvláště stěžují si také stavební živnostníci, že nemají dostatečného zaměstnání. Pro opožděné předložení zákona o stavebním ruchu není zde také žádných důvodů, neboť to, co nám vláda dnes předkládá, není ničím jiným nežli starým stavebním zákonem z roku 1927, jen s novou fasádou, a k tomu nebylo zajisté potřebí po celé měsíce smlouvati.
Na druhé straně mohu však objektivně a zcela otevřeně prohlásiti, že obzvláště ustanovení o stavebním příspěvku znamenají přece jistý pokrok a že částečně také budou moci podporovati stavební ruch. Byli bychom si ovšem přáli — do toho si bylo opětovně stěžováno — aby ustanovení o vyvlastnění stavebních pozemků nabyla určitých a přesných forem. Ve dnešním znění jsou tato ustanovení skoro neupotřebitelná, a kdo chce vyvlastniti nějaký pozemek pro stavební účely, ví, jakou cestou utrpení se musí bráti, i tehdy, jde-li jen o státní pozemky, které se v zákoně uvádějí v prvé řadě. Následkem tohoto opatření nezbývá ovšem nic jiného nežli nabývati stavebních pozemků soukromou cestou a tím podporuje se dnes obzvláště ve městech kvetoucí lichva se stavebními pozemky, která přichází k dobru jen jednotlivým spekulantům a která činnost stavební ve městech rovněž zdražuje. Sociálně-politický výbor přijal přece resoluci, která se obrací proti lichvě se stavebními pozemky a bylo při tom ku podivu konstatováno, že je to také stát, který bohužel lze nalézti mezi lichváři s půdou.
Další kapitolou jsou také t. zv. mzdové rozhodčí soudy. Tyto mzdové rozhodčí soudy svého účelu dodnes nedosáhly a nesplnily. Přes mzdové rozhodčí soudy nelze se dodnes vyhnouti mzdovým sporům a tyto mzdové rozhodčí soudy odporují také zásadám spořádaného soudnictví, poněvadž není možná revise postupem instancí. Máme mzdové rozhodčí soudy a přesto vidíme, že při mzdových smlouvách vznikají vždy nové mzdové spory a mzdové rozhodčí soudy jsou zaplavovány celými sty žalob.
Dlužno zajisté uvítati, že státní záruka byla zvýšena na 350 milionů Kč. Vítanou novotou je také státní stavební příspěvek ve výši nejvíce 21/2% půjčky, kterou uzavřel stavebník. Je zajisté - a to nelze popírati - úkolem obcí a zákonodárce to uvádí na prvém místě, že jsou povolány k tomu, aby tvořily byty a aby se také staraly o byty. Víme, že mnoho tisíc obcí tuto svou povinnost přes skromné svoje prostředky namnoze dostatečně plnilo a přinášelo veliké oběti, ale bohužel je dnes situace v mnohých městech a obcích, taková, že obce tuto povinnost, kterou jim zákonodárce ukládá, plniti nemohou, ačkoli zde je dobrá vůle. V prvé řadě má na tom vinu to, že dozorčí úřady seškrtávají částečně rozpočty, a víme, že dozorčí úřady dokonce ve svých rozhodnutích prohlašují, že obce zde nejsou k tomu, aby prováděly bytovou péči. Za druhé přichází také ještě v úvahu předlužení obcí, obzvláště zadlužení od posledních let, což podlamuje úvěrovou schopnost obcí jako takových, a dále nemohou obce svým povinnostem dostávati proto, poněvadž úvěr, který obce uzavírají, je příliš drahý. Jsem sám komunálním politikem a vím, že levněji než za 6% obce nemohou dostati hypotekární nebo komunální úvěr.
Ústřední sociální pojišťovna, která nahromadila více než 2 miliardy peněz, mohla by vyjíti vstříc přáním obcí a těch, kdož chtějí stavěti, ale tyto peníze jsou vázány tím, že musí bíti uloženy v cenných papírech, že musilo býti dáno mnoho set milionů pro silniční fond. Ústřední sociální pojišťovna nemůže také, poněvadž musí míti tyto peníze uloženy se sirotčí jistotou, půjčovati peníze pod 53/4 %. Ačkoli byly odňaty 21/2 miliardy z národního jmění, nelze obdržeti levné peníze. Přes to všechno stojíme na stanovisku, že právě tyto státní příspěvky nebudou působili blahodárněji, dokud se nebude stavěti levněji, nežli tomu je dosud.
Zákon poskytuje možnost, že se státní příspěvek po slyšení obcí poskytuje také jednotlivcům a stavebním družstvům. Víme z vlastní zkušenosti a ze své činnosti na venkově, že je toužebným přáním dělníka a malého řemeslníka, aby mel na venkově svůj vlastní domek. Ale kro se dívá na poměry na venkově, ví, že skromný domek sestávající z pokoje a kuchyně a malé zahrádky, nelze obdržeti pod 25.000 Kč. Levněji nelze ho postaviti. Mám v této příčině své zkušenosti, poněvadž jsme v naší obci prováděli opětně takového stavby, a i když zde stát amortisuje 21/2% z kapitálu, který si dotyčný musil vypůjčiti, musil by ten, kdo si takovýto domek postaví, při veškerém dobrodiní zákona při 6%ním zúrokování sehnati měsíčně 125 Kč úroků, což při týdenní pracovní mzdě 140 nebo 600 Kč měsíční mzdy je úplně vyloučeno, takže takovýto dělník nebo malý řemeslník na pořízení takovéhoto domku pomýšleti nemůže. Ve městech je to ovšem ještě horší, poněvadž za stejných poměrů nebylo by lze získati takovýto domek pod 40-50.000 Kč. Dokud se nebude stavěti levněji, nemůže zákon o stavebním příspěvku, i když je míněn sebe lépe, prospěti těm, pro něž je vlastně určen.
Mimo to jsou tu ještě mnohé stinné stránky zákona. Stavební příspěvek je především určen pro stavbu t. zv. nejmenších bytů, které sestávají z kuchyně a 1 pokoje a jejichž plocha nesmí býti větší než 40 m2. Považuji přirozeně za nesprávné, že se zde dělá takového omezení, neboť měli bychom přece dnes ve znamení počínající bytové kultury ve své práci směřovati k tomu, aby se stavěly zdravé byty. Potřebujeme jen pomýšleti na poměry malého dělníka anebo malého řemeslníka, který musí se 6-člennou rodinou bydleti v bytě o 1 kuchyni a 1 pokoji. U řemeslníka k tomu snad ještě přistupuje, že v tomto malém bytě musí také ještě provozovati své řemeslo. To ovšem není sociální, nebť na jedné straně staví se za pomoci daňových výhod a státních subvencí paláce, kdežto na druhé straně klade si zákon za úkol nehygienické malé byty. Říká se, že stát nemá peněz, že může pro tento účel zařaditi jen 20 milionů Kč ročně do letošního rozpočtu a do nejbližšího a do příštích státních rozpočtů. 20 mil. Kč je směšně nepatrný obnos při obrovském miliardovém rozpočtu, jaký máme, pro nejdůležitější úkoly státu a společnosti lidské, pro péči o zdravé byty.
Jsou prameny, které souvisejí s podporou stavebního ruchu, z nichž by bylo vyčerpati sta milionů. Víme, že podle zákonů o stavebním ruchu z prvých let po převratu převzal stát závazek - tento závazek státu dlužno uznati - stavebníkům poskytovati kapitál a příspěvky na zúročení, a že tyto výlohy činily tehdy úhrnem 3.316 mil. Kč. Dobrodiní zákonů o stavebním ruchu z prvých let nebyla omezena, každý mohl toho užíti a užilo toho také mnoho lidí, kteří toho neměli potřebí, lidé bohatí, banky atd., postavili si tehdy na všeobecné útraty a na útraty státu přepychové byty. Stát si tehdy vyhradil regresní právo, to je, že, bude-li toho potřebí, může žádati všechny tyto obnosy zase zpět, a k tomu stačí dokonce nařízení. toto regresní právo státu musí konečně jednou býti upraveno zákonem, neboť mnozí lidí, kteří tehdy stavěli se stání subvencí, obzvláště lidé hospodářsky slabí, mají proto stále ještě obavy, visí nad nimi Damoklův meč, že stát bude dnes nebo zítra od nich žádati peníze. Samozřejmě nestavíme se zásadně proti výkonu regresního práva, stojíme na stanovisku, že obce a stavení družstva dlužno vynechati a že se to od nich nesmí žádati. To se týče obzvláště hospodářsky slabých lidí, jejichž příjem činí méně nežli 60.000 Kč, ti musí býti z regresního práva vyloučeni; ale přes všechna tato omezení mohl by stát z regresního práva získati 300 milionů. Otázka regresního práva opětovně zaměstnávala veřejnost a také pan ministr financí dr Engliš prohlásil nedávno v této příčině, že těch 20 milionů pro podporu stavebního ruchu, které chce zařaditi příštího roku do státního rozpočtu, může opatřiti jen na základě regresního práva. Ale hlasy umlkly, žádná strana dnes více nemluví o regresním právu, poněvadž by mnohé vedoucí osobnosti všech možných stran tím byly postižen, i ministře atd., a proto panuje domněnka, že regresní právo je vyřízeno. víme, že stát jinak není tak liberální, jde-li na příklad o vymáhání daní, anebo když se některému válečnému poškozenci bez milosrdenství odejme důchod, kterého bral příliš mnoho. Máme za to, že by také zde bylo povinností státu používati regresního práva proti tem, kteří mohou vraceni, i když to jistým politickým stranám není zcela příjemné, poněvadž by jednotliví vůdcové sami musili sáhnouti trochu do kapes Se 300 miliony mohl by stát učiniti mnoho pro podporu stavebního ruchu a víme, že tato možnost zde skutečně také je.
I když také v nynějším zákoně nespatřujeme žádný obzvláštní ideál, domníváme se přece, že může alespoň částečně prokázati služby bytové a stavební péči a budeme proto hlasovati pro tento zákon (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. inž. Marušák.
Sen. inž. Marušák: Vážený senáte! když jsem před 14 dny mluvil s tohoto místa k zákonu na ochranu nájemníků, pravil jsem, že zákon o stavebním ruchu bude potřebí řešiti v souvislosti s ochranou nájemníků, zejména sociálně slabých, a že nemůže býti řeči o znivelisování činží v domech starých s novými, pokud nebude také úměrně zhodnocena práce jak osob aktivně činných, tak i pensionovaných v poměru k důchodu předválečnému. Své názory jsem podepřel řadou důvodů. Předložený zákon o stavebním ruchu vítá strana národně-socialistická hlavně proto, že se v něm státní správa zavazuje nejen k záruce za hypotekární úvěr, nýbrž i k finanční podpoře bytů nejmenších. Nutnost takového opatření dokazuje pokles staveb v poslední době. Mám jen obavu, že roční částka k tomuto účelu věnovaná, nepřevyšující 20 mil. Kč, je malá.
Podle statistiky nedostává se v městech nad 10.000 obyvatel 64. 430 bytů, z toho okrouhle 43.000 bytů nejmenších o kuchyni a pokoji. Uvážíme-li, že v místech pod 10.000 obyvatel chybí těchto nejmenších bytů jistě alespoň 27.000, pak se nám nedostává okrouhle 70.000 bytů, na které jest obmýšlena státní podpora 21/2%.
Počítáme-li, že přiměřený náklad na takový malý byt bude činiti asi 40.000 Kč, vyžádají si stavby nejmenších bytů přibližného nákladu 3 miliard Kč. Státní příspěvek 21/2% by pak dosáhl maximálního ročního nákladu 75 mil. Kč pro případ, že by se stavba všech potřebných nejmenších bytů uskutečnila v dohledné době za účinnosti tohoto zákona. Jestliže státní správa dosud dávala necelým 300 majitelům dovozních listů ročně asi 60 mil. Kč, kterážto částka má býti letos zvýšena na více než 100 mil. Kč, pak si jistě 70.000 Kč nejchudších rodin z řad těžce pracujících zaslouží, aby se praktickému řešení otázky jejich lepšího bydlení věnovala stejná pozornost.
Opatření, že státní podporu mohou obdržeti také jednotlivci, má význam hlavně pro venkov, kde obce pravidelně samy ničeho nestaví a kde stavebních družstev není. Mám však obavu, že tak nízká podpora neumožní účast na stavebním: ruchu rodinám chudším, které právě nejhůře bydlí. Vždyť tyto rodiny při našich špatných mzdových poměrech, již řadu let trvajících, a při veliké drahotě ničeho si neušetřily. Kromě toho úvěr je drahý a těžko k dostání, protože peněz je málo i v peněžních ústavech.
Lichvu se stavebními pozemky bude nutno zákonem znemožniti. Jsou zjištěny případy, že ceny stavebních pozemků jsou nejen zvalorisovány oproti hodnotě předválečné, ale jsou předřazovány násobitelem. jdoucím až do výše několika set. Vyvlastněním má býti umožněno rychlé dosažení levného pozemku. Nezasloužený zisk z pozemků, jichž cena stoupla abnormálně vlivem stavebního ruchu, budiž podchycen! Naproti tomu bylo by spravedlivé, aby byla přiměřeně honorována půda postoupená pro účely veřejné komunikace, náměstí a sadů. Zákon o stavebním ruchu by měl vedle rozhodčích soudu mzdových zavésti také soudy cenové, protože stavebního ruchu se zneužívá ku předřazování stavebních hmot.
Daňová a přirážková úleva je velmi účinnou podporou stavebního ruchu. Definitivní zákon bude však musiti najíti prostředky, které by zabezpečily, aby tyto výhody zákona připadly k dobru levným činžím a tedy nájemníkům, a neplynuly jen do kapes majitelů domů. Jsou známy případy, kde bohatí jednotlivci, zejména stavitelé, postavili za státní podpory celé kolonie činžovních domů a zatím co oni bohatnou z finančních výhod zákona o stavebním ruchu, jejich nájemníci se ohýbají pod vysokými činžemi.
Vážený senáte! Když projednáváme otázku stavebního ruchu, nebude od místa, dotknu-li se několika důležitých otázek, které souvisí jak se stavebním ruchem, tak s naším celým technickým a hospodářským podnikáním vůbec. Jsou to jednak některá ustanovení zákonitá o organisaci naší technické služby, jednak ona veřejná podnikání, jež jsou začasté předpokladem a důležitou podmínkou úspěšného ruchu stavebního a hospodářského. Sem patří zejména komunikace.
Centrem technického podnikání a technické práce má býti ministerstvo věř. prací, jemuž připadá úkol organisační, výchovný a v určitých odvětvích i podnikatelský. Jeho vliv na náš život hospodářský je bezprostřední a veliký, zejména tím, že se vedle ministerstva železnic stará o účelné prostředky dopravní.
Dopravnictví, které tvoří předpoklad našich úspěchů hospodářských, je nutno považovati za nejdůležitější obor ministerstva věř. prací, ať už se jedná o dopravu vzduchem, po silnici nebo po vodě.
Vzduchoplavba stane se zajisté nezbytností pro rychlou dopravu poštovní a osobní v blízké budoucnosti, a je potěšitelné, že naše civilní správa věnuje ji zvláštní péči.
Velikého významu dosáhly silnice ať státní či okresní, zvláště vlivem vzmáhajícího se automobilismu.
Geografické rozpoložení našeho státu a dosavadní nedostatek směrově účelných železnic význam silnice ještě u nás zvyšuje. Vlastníme asi 81/2 tisíce km silnic státních a přes 50.000 km silnic okresních. Na udržování silnic státních preliminováno je letos v řádných výdajích věcných 70 mil. Kč, v mimořádných výdajích 36 mil. Kč, úhrnem tedy 106 mil. Kč, takže na 1 km silnic státních je preliminováno průměrně 8.000 Kč a 4.000 Kč, celkem tedy 12.000 Kč. Zdálo by se, že tato částka je značná. Desolátní stav četných státních silnic ukazuje však opak. Silnice okresní jsou na tom však daleko hůře. Před provedením reformy politické správy byla správa okresních silnic ze všech zemí nejlépe vedena na Moravě byv. okr. silničními výbory, nad nimiž dozírali zemští inženýři od oddělení zemského stavebního úřadu a zemský stavební úřad. Zde činil r. 1928 náklad na 13.454 km silnic 125 mil. Kč jak řádných, tak mimořádných výdajů, takže na jeden km okresních silnic incl. osobních nákladů připadalo průměrně asi 9.000 Kč,
Za r. 1929 nebylo možno náklad dosud zjistiti, protože rozpočty na r. 1929 schvalovaly se teprve r. 1930. takže nemůže býti hotovo vyúčtování výloh, jež jsou však jisté mnohem nižší, nežli v roce předcházejícím, a to z toho důvodu, že okresům nebyly povoleny potřebné prostředky ani na nejnutnější potřeby. V Čechách, ve Slezsku a na Slovensku byly na tom okresní silnice hůře nežli na Moravě. Jelikož po celou válku světovou se okresní silnice téměř neudržovaly, bude potřebí ještě po řadu let zvýšeného nákladu, aby okresní silnice vyhovovaly požadavkům moderní doby.
Dnešní automobilismus žádá zpevněných a bezprašných vozovek. Kde takové vozovky nejsou, trpí obecenstvo i jeho obydlí nesnesitelně blátem a prachem. Aby se dosáhlo nápravy, byl zákonem čís. 116 ze dne 14. července 1927 zřízen státní silniční fond, jemuž dána k disposici jednak miliardová zápůjčka od Ústřední sociální pojišťovny, jednak jsou mu poskytovány: daň z motorových vozidel, dávka z jízdného za osobní autobusy, polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů, polovice cla z dovozu minerálních olejů a clo za dovoz pneumatik a pryžových obručí. Výnos těchto přídělů jest letos odhadován na 140 mil. Kč.
Volba zpevněných vozovek. Má-li býti nalezen nejlepší druh vozovky, je potřebí znáti všecky druhy se vyskytující. Proto také ministerstvo veřejných prací zcela správně staví pokusné tratě. Z nabytých zkušeností dnešních a dřívějších lze však usouditi, že nejtrvanlivější, nejpraktičnější a nejrentabilnější vozovkou jsou drobné dlažby, zejména žulové a pak šamotové. Hlavní věcí u každé dlažby je pečlivé zválení spodku a správná vrstva naprosto čistého písku, do něhož se dlažba klade. Na jižní Moravě máme velmi četné šamotové dlažby už přes 30 let staré, které dosud nepotřebovaly nejmenší opravy a jsou stále v.bezvadném stavu i při vysoké frekvenci. Dnešní pořizovací náklad jednoho čtverečního metru incl. úpravy spodku nepřesahuje u drobné dlažby žulové a u dlažby šamotové 100 Kč, takže tyto druhy vozovek jsou nejen nejtrvanlivější, nýbrž i nejlevnější a při tom domácího původu. Vozovky s povrchovými úpravami z různých látek živičných jsou vzhledem ke krátké době jejich trvání drahé a při tom jsou ponejvíce původu cizího. Také betonové vozovky se u nás neosvědčují. U dlážděných vozovek, zejména u šamotové, lze docíliti i úplné bezprašnosti, pak-li se spáry vylejí asfaltem. Nedostatečné prostředky přinutí nás k volbě úsporných dlažeb.
Povrchové úpravy, pokud nemají své odůvodnění v potřebě nehlučnosti a bezprašnosti, jako je tomu ve velkých městech, u škol a nemocnic, jsou plýtváním penězi. Takové úpravy jsou na místě tam, kde je nedostatek dlažebního materiálu, což o nás neplatí. Naší ideální úpravou silnic zůstanou dlažby, a to nejen u silnic s dopravou těžkou, nýbrž i u dopravy slabší.
Počítáme-li, že moderní zpevnění jednoho kilometru vozovky u silnic státních za použití dlažebního materiálu si vyžádá průměrného nákladu alespoň 600.000 Kč, pak by na úpravu všech státních silnic v republice bylo potřebí asi 5 miliard Kč. Kdyby tedy všecky příjmy ze silničního fondu byly věnovány výhradně jen na důkladnou úpravu silnic státních, trvalo by 30 let, než by zpevnění bylo dokončeno z dosavadních prostředků finančních.
Průměrný náklad na vydláždění jednoho kilometru silnic okresních byl zjištěn částkou 560.000 Kč. Připustíme-li, že z okresních silnic je nejméně 40%, tedy asi 20.000 km významu celostátního nebo dálkového, stála by jejich důkladná úprava nejméně 10 miliard Kč. Pakliže by se úprava silnic okresních měla provésti rovněž z běžných prostředků silničního fondu za pomoci obvyklých příspěvků okresů a obcí, trvalo by to 50 let, než by byla skončena. Při tom by ovšem zbývajících 60% okresních silnic bylo nadále udržováno dnešním obyčejným způsobem.
Z přednesených cifer je zřejmé, že dnešní silniční fond je tak nízký, že nesplní naděje v něj kladené a že nepřivede žádného radikálního zlepšení našich silnic. Má-li býti toho dosaženo, pak bude nutno najíti finanční prostředky jiné, mnohem vydatnější.
Je také citelný nedostatek silničních inženýrů zvláště zapracovaných. Tak na př. na Moravě bylo před provedením reformy politické správy celkem toliko 22 inženýrů silničářů jak pro službu venkovní na okresech, tak i v centrálním úřadě zemského výboru. Na jednoho inženýra připadalo průměrně přes 500 km okresních silnic, což jest jistě hodně. Dnes je tento stav ještě horší, protože celá řada zapracovaných inženýrů odešla a nebyla nahrazena (Sen. Riedl: A noví se nehlásí!) A nikdo se nehlásí, poněvadž jsou tak špatné poměry.
Dnešní doba vyžaduje inženýrů velmi školených, znalých nejmodernějších způsobů jak stavby, tak udržování silnic. Je proto povinností ministerstva veřejných prací, aby pomocí kursů, exkursí a studijních cest vychovávalo silniční specialisty. Ministerstvo sice už to dělá, omezuje se však pouze na inženýry, kteří spravují silnice státní. Proč však stejná pozornost se nevěnuje postátněným inženýrům zemským, kteří se věnují správě silnic okresních, je záhadou a vyvolává oprávněnou nevoli.
Okresní cestáři. Řádné udržování silnic vyžaduje také školených a svědomitých cestářů. Mají-li však tito plniti řádně svoje povinnosti, musí býti jejich mzda taková, aby jim zabezpečovala existenci. Dnešní plat okresních cestářů je naprosto nedostačující. Jelikož práce okresního cestáře není o nic snazší a méně významnější nežli cestáře státního, naopak spíše těžší, protože státní silnice jsou lépe stavěné a více dotované nežli okresní, má také plat okresního cestáře činiti aspoň tolik, jako cestáře státního. Poslanecký klub strany národně-socialistické podal již v r. 1928 návrh zákona na platové zrovnoprávnění cestářů okresních se státními podle vládního nařízení č. 133 z r. 1928. Plat státního cestáře činí ročně 6.000 Kč až maximálně 12.000 Kč, tedy průměrně 9.000 Kč. Má-li okresní cestář ve správě průměrně 5 km silnic, činí svěřený mu majetek nejméně 500.000 Kč, počítáme-li, že 1 km nejobyčejnější silnice má hodnotu 100 tisíc Kč. Činil by tedy roční cestářský plat po zrovnoprávnění ani necelá 2% z ceny silničního majetku, jejž okresní cestář spravuje. Apeluji na lidský cit pánů senátorů, aby se zasadili o uzákonění tohoto návrhu.