Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Je všeobecná krise a o krisi zemědělské se mluví nejvíce, snad proto, že agrárníci mají možnost v tisku nejvíce o ní křičeti. Krise dělnictva není o nic méně ožehavou, nebo je ještě zoufalejší u těch, které postihuje.

My zemědělci přece jen máme doma kus chleba, máme krov nad hlavou, máme to nejpotřebnější, co nás zachraňuje od hladu a smrti hladem. Ale jsou tu statisíce dělníků, kteří, když pozbudou práce - a jest jich dnes přes 300.000 podle úředního přiznání a my víme, že kromě zaregistrovaných je jich nejméně ještě dvakrát tolik - jsou vydáni všanc pozvolnému umírání. Čtěte i ve svých novinách nejen o sebevraždách dělníků bez práce, ale i vraždách dětí a manželek.

S této tribuny zde mluvilo se již dnes o krisi v řepařství, bramborářství a obilnářství. Ale, pánové, kdo nás, pracující zemědělce, do této krise přivedl! Což můžete dnes popříti, že silný agrární kapitál úplně vrostl, vklínil se, je vočkován v kapitálu magnátů průmyslových a oba dohromady, že jsou úplně srostlé s kapitálem bankovním. Chcete popírati agrární charakter u Kuneše Sonntága, který má býti presidentem nové banky, jež se právě tvoří? Už přestal býti agrárníkem, už nedrží tu agrární linii, která mu pomohla nahoru, takže má milionové příjmy?

Dnes mluvíte o příčinách krise našich zemědělců. Já sám se směle mohu počítati mezi pracující zemědělce. Vy jste vyzvali před lety posl. dr Králíka, aby se podíval, sklízím-li sám ze svých 40 měřic. Myslím, že žádný z vás a celý klub agrární osobně nezoral tolik půdy a nesklidil tolik obilí a sena, co já sám.

Jsme v krisi, ale kdo nás do ní v řepařství přivedl? V čí rukou je cukrovarnictví? Z poloviny v rukou soukromníků, ať se jmenují česky, německy, křesťansky nebo židovsky, ale z polovice máte cukrovary v rukou syndikátů, v nichž rozhodují - mohu směle říci z 90 % veličiny agrární strany.

V mé župě, kde jsem byl zvolen dvakráte poslancem, byl zvolen poslancem Viktor Stoupal. Ale copak poslanectví je pro vás nějakou zvláštní výhodou a sinekurou? Za pět tisíc měsíčně mám se hádati každou neděli na dvou, třech schůzích s klerikály, socialisty a bolševiky? >Nakašlu na to,< řekl si p. V. Stoupal. >Malíku, pojď a sedni si na to poslanectví a já si půjdu sednouti na presidenství správní rady hodonínského syndikátu cukrovarů.< Pěstitelé řepy na moravském Slovácku jsou v krisi, ale hodonínský cukrovar vykázal 2,380.000 Kč čistého zisku a potom 3,400.000 Kč odpisů. Tam ten syndikát není v krisi. Bylo by zajímavé, kdyby se tak položky těch odpisů prozkoumaly pod drobnohledem, jaké je to taškaření široké veřejnosti, jaké okrádání finančního fisku, aby se nemusily platiti daně. Po převratu šlo se mezi zemědělce a řeklo se: Vyrveme cukrovarnictví z rukou Redlichů, Kufnerů, Mayů, Seidlerů a jak se jmenuje všechna ta společnost křivonosatých. Já jsem internacionalista a vážím si poctivě pracujícího žida na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ale zde většinou těmto lidem narostly ruce od práce. Vyrvali jste jim polovinu cukrovarnictví, ale nedali jste ani o krejcar více za řepu a nám neprodali ani o haléř laciněji kilogram cukru. Porážíte sami sebe.

Pan ministr Srdínko stěžuje si v zemědělském výboru poslanecké sněmovny na krisi řepařskou. Podívejte se, vážení pánové, v Německu dostane řepař za řepu 24 Kč přepočteno na naše peníze, a cukr kupuje za 4 Kč. V Rakousku dostane pěstitel cukrovky za řepu 23 Kč, cukr kupuje za 3,60 Kč a u nás v zemi, v níž od převratu jako vedoucí drží státní prapor agrární strana, která by měla zastupovati zájmy těchto drobných řepařů a která také v nich nejvíce loví, dostaneme za řepu jako na př. loňského roku 15 Kč 50 hal. a letos dokonce 14,50 Kč, (Sen. Sechtr: A kolik v Rusku?) a cukr platíme 6,20 Kč, i 6,40 Kč.

Kol. Sechtře, ta krise je zde v Československu, řešíte tu krisi v Československu, neřešíte ji na těch ohromných lánech ruských, kde místo utahaných koní a kraviček oře 260.000 traktorů půdu. Já k tomu ještě přijdu, jak vy navrhujete řešiti agrární krisi a jak my, a který návrh je účelnější. Do krise řepařství zatáhli nás majitelé cukrovarů a rafinerií cukerních, pochybná a s hlediska konsumenta i s hlediska naší finanční politiky přímo zločinná politika daňová při cukru. To je přímo ostuda! Náš cukr, alespoň pan Srdínko nám tak sdělil r. 1929, se vyváží pod 150 Kč za 1 q za hranice, ale uvnitř státních hranic ten, který se dře na polích u řepy mnohdy celý rok - poněvadž přes zimu děláme komposty a vyvážíme hnojůvku, aby nám řepy co nejvíce narostlo, mordujeme se s tím od března nebo poloviny dubna do listopadu - musíme cukr platiti 5krát tak dráže než ten Berlíňan, Vídeňák, Pařížan nebo Londýňan.

Je krise v bramborářství, ale kdo do ní zatáhl pěstitele bramborů v nejchudších krajinách Českomoravské vysočiny? (Výkřik sen. Sechtra.) Člověče, ty už za chvíli budeš vařiti z ruského masa i špiritus! (Veselost.)

Svého času dostal jsem za úkol sebrati materiál o hospodaření ve špiritusu. Lihovary určují ceny brambor průmyslových, a poněvadž tam máte určitou rivalitu mezi sebou, favorisujete lihovary družstevní, a průmyslové ze žárlivosti, co ví na vás, tak to sdělí. Víme, jakým způsobem hospodaříte s brambory, které platíte dnes chudému horskému zemědělci 16-18 Kč za 1 q, ale litr lihu jste nezlevnili ani o haléř!

Je propočteno odbornicky, když se kupuje za 45 Kč 1 q brambor, že 1 litr lihu ve výrobě přijde za 4,60 Kč. Na 1 litr lihu je spotřební daně 19 Kč, 2 Kč všecky ostatní daně: výdělková, obratová, z příjmu atd. čili, 1 hl by tu mohl přijíti při slušném občanském zisku při výrobě na 26,50 Kč, a ještě by se vydělaly těžké desetimiliony, litr by se mohl prodávati za 26, 27 Kč. Ale zač ho prodává společnost složená z vašich korupčních a protekčních dětí v Celetné ulici? Při 10 hl za 36 Kč 1 litr, pod 5 hl za 38 Kč, pod 1 hl 40 Kč. Kdo přivedl - pánové, tlučte se v prsa - bramboráře do krise? Šmeral, Stalin, Hohenzollernové, Habsburkové? Vy sami, kteří vlastníte družstevní lihovary, které mají určeny 3/4 kontingentu výroby lihu. Při tom se skuhrá, že jsou zemědělci v krisi. Zemědělci jsou v krisi obilnářské. Pánové, čí jsou u nás pivovary? Vím, že mnohé jsou v rukou židů, na př. Brauna v Jarošově, ale čí je pivovar přerovský, olomoucký, smíchovský, plzeňský atd.? Kdo je akcionářem těch pivovarů a jak to, že dnes nemohou pivovary dávati více než 120 Kč za ječmen, když dávají pivo dráže, než kdyby byl ječmen za 280 korun? Jak to, že nemohou dáti 600 až 700 Kč za chmel, když prodávají pivo dráže, než když stál chmel 7.000 Kč?

Kdo okrádá pěstitele obilí, ječmene a chmelu? Vy sami jste vaším cukerním, lihovým a pivním hospodařením zavinili tuto zemědělskou krisi; a dnes ji chcete řešiti úplně zvrácenou cestou. Vy sami i s tím vaším právním řádem dozrajete za řadu let, jako dozrál řád o nevolnictví, ale při tomto právním řádu nemůže lidstvo vůbec dýchati v mezích tohoto právního řádu není naděje pro pracující a trpící, kdyby vám socialisté stokrát pomáhali! Když neodstraníte racionalisační vykořisťování a konkurenci hospodářsky silných proti slabým, jak chcete řešiti otázku těch, kteří dnes nemohou žíti? Nový socialistický řád musí přijíti, má-li býti lidstvo zachováno při existenci. Až budou noví ředitelé socialistického řádu sledovati vaše návrhy zákonů, že chcete odstraniti zemědělskou krisi tím, že donutíte veřejné a státní ústavy, aby kupovaly od domácí výroby a na druhé straně, že řídíte státní správu jako ochránkyni soukromokapitalistické výroby a že řídíte výrobu tak, že polovina občanů tohoto státu chodí spát o hladu, řeknou si budoucí pozorovatelé nynějšího pořádku: což neměli blízko Prahy Bohnice, aby tam přehlédli názory těchto ohromných politiků a národohospodářů? Což to není jako blázinec, chodí-li hladoví lidé vedle zásob zrnitých a masných? Není to přímo blázinec, když lidé, kteří za svůj život utkali desetitisíce metrů plátna, nemají se do čeho obléci, když lidé, kteří za svůj život udělali statisíce cihel, nemají dnes kde bydleti, nebo se jim jejich cikánské boudy boří nad hlavami?! Nemyslíte, že by se měla řešiti krise zemědělská, cenová a odbytová zvýšením životní úrovně těch, kteří pracují za 15 až 20 Kč denně, aby si mohli nakoupiti čeho potřebují? Měli byste zvýšiti životní úroveň těchto lidí alespoň na takovou úroveň, jakou si vybojovalo dělnictvo pod vlivem revoluční vlny po převratu, když jste mu musili dáti, co chtělo, poněvadž jinak by si bylo vzalo všechno, měli byste zvýšiti životní úroveň jejich tak, aby mohli z poloviny výdělku nasytiti sebe a rodinu a z druhé poloviny dopřáti si slušné ošacení, by dlení a také trochu zábavy. Což pak je zábava jen pro pány? Ti lidé by se také rádi podívali jednou do Národního divadla, když jejich otcové a předkové sbírali na to po krejcárkách. Což nemá na to právo pracující masa, která ze 3/4 pracuje za méně než 25 Kč denně? Protože se při zemědělské krisi ještě ohromně lichvaří předáváním zboží s jednoho nakupovatele na druhého, nemůže si dělník za těch 25 Kč nakoupiti pro svou rodinu ani tolik, aby se nasytil, tím méně aby se ošatil, aby lidsky bydlel a vychovával děti. A vy jste v krisi, ale neřešíte ji zvýšením životní úrovně, nýbrž zákonem svazujete zase hospodaření se zemědělskými produkty. Jsem v zákonodárném sboru od r. 1920, vím, co jste se právě vy, pánové, kteří hájíte zájmy zemědělců, nabrojili proti vázanému hospodářství! Vy jste křičeli po volném obchodě, a dnes jej najednou svazujete. Tvrdíte sice v ustanovení zákona, jaká to musí býti dobrá jakost - snad nedáte do zákona, že to má býti všelijaká jakost, ale víme, jak státní dodávky vypadají. Jistě se velmi dobře pamatujete na aféru před půldruhým rokem, jak to míchali nejpravověrnější katolíci v družstvu >Klas<, když dodávali vojákům kávové konservy. Tehdy ta diference dělala miliony, ale nestalo se nic, noviny to odepsaly, poslanci odpovídali, kde bylo potřebí, zaagitovali proti klerikálům a víc se nestalo nic. Víte o tom, když dodával určitý obchodník do skladiště vojenského v Brně, a když poctivý nadporučík poukázal, prozkoumav látky strojkem, že jsou mizerné, co tehdy udělaly vyšší úřady? Napřed zkoumaly, zdali strojek správně funguje - strojek fungoval správně - ale přes to nadporučík letěl a látka se vzala do vojenského skladiště. Četli jste před rokem o aféře, jaké maso dobré jakosti dodávaly pražské jatky pražským ústavům, víte, jak to páchlo okolo jatek na kilometr do šířky a dálky. V takovém kapitalistickém pořádku, kde peníze jsou vším, kde za peníze možno koupit nejen ctnost ženy, nýbrž i prodejného chlapa 60 letého, není myslitelno, aby se bez nějakého risika pro veřejné účely bez úplatků a podplácení cokoliv dodávalo. Chtěli-li byste různým takovým aférám se vyhnouti, nezbylo by nic, než postupovati v těchto případech jako v Rusku: Chlape, když jsi vlastenec a okradl jsi republiku o tolik při dodávkách, okamžitě ke zdi! V Rusku, provede-li něco takového bolševik, jde okamžitě ke zdi, udělá-li to bezpartijní, dostane jen několik roků kriminálu. Schvaluji to, protože chlap, který se dožil vítězství své myšlenky, je stokrát horší zločinec, provede-li něco takového, než bezpartijní, který se nikdy o tu myšlenku nerval, který byl v závodě, jen aby si vydělal na živobytí, a proto spáchal-li zločin, jest jeho vina daleko menší, než když to udělá organisovaný bolševik. Kolik by musilo u nás vlastenců při dodávkách státních a veřejných státi u zdi? Myslím, když čtete a sledujete nejen své noviny - já aspoň sleduji vaše noviny velmi pilně, agrární i socialistické - že najdete vzadu v >Rudém Právu<, jak tam líčí pražský dělník, jakým způsobem napravujete pochybné charaktery v polepšovnách. Metoda v těchto polepšovnách, do nichž budou se musiti z vnitrozemské úrody doplňovati zásoby, je taková, že se vyloženě nemůže člověk polepšiti, nýbrž zlým nakládáním a tím, že je vřazen mezi individua ztracená, stává se definitivně zkaženým pro celý život. Máte v rukou veškerou moc, máte moc hospodářskou, dirigujete společenskou výrobu, státního aparátu používáte na ochranu této nespravedlivě vedené společenské výroby a přesto jste s rozumem v koncích. (Výkřiky sen. Sechtra.) Pane Sechtře, myslím, že snad jste vybrali z vašich řad ty nejschopnější za ministry, a pan ministr Bradáč si velmi na to stěžoval v rozpočtovém výboru senátu, že krise nejen nepolevuje, nýbrž že je čím dále tím ostřejší, každodenně se zhoršuje, snad nebudete považovati pana ministra Bradáče za nějakého podprůměrného člověka vašeho klubu? Ale co je důsledek vašeho soukromokapitalistického hospodaření a nejen mezi průmyslovým dělnictvem a mezi zaměstnanci? Dočtete se to v dnešních novinách. Potřebuje-li jeden ústav člověka na česko-německou korespondenci - za 10 minut, než noviny vyjdou, přihlásí se 150 uchazečů, kteří měli střední školu, ba dokonce mnozí i vysokou školu. Což vůbec neslyšíte to podzemní dunění, myslíte, že to půjde věčně, že ti, kteří vaší společenskou výrobou a státním aparátem a nadvládou hospodářsky silných jsou uvedeni do zoufalství, budou se sami odstraňovati s tohoto povrchu zemského?

Může dojíti k něčemu šerednému. Přečtěte si zprávu státního tajemníka v Americe, který říká: Jestli se nepodaří Amerikánům vyřešiti otázku nezaměstnanosti, bezpodmínečně budou míti krutou a krvavou revoluci na krku.

To se nedá jinak vyřešiti, když ne máte pro to pochopení. Proto, co předkládáte na vyřešení zemědělské krise, to nejen nepomůže nám, kteří pracujeme a ten chléb, pšenici, brambory a velikou část ječmene přes živočišnou produkci spotřebujeme, a nepomůžete tím ani těm větším. Jednotliví páni si stěžovali, že my vytýkáme, že krise u těch velikých není taková. Přirozeně, že snad nemůže pociťovati bídu ten, který při tom hrozném, kritickém postavení a při té bídě před týdnem si koupil osobní automobil za 100.000 Kč. Pak divně vypadá z úst takového člověka slovo o krisi a bídě mezi zemědělským stavem. Tento váš plán selže. Tu se promluví moc krásných slov pro ten plán, lidé budou čísti zítra, že je krise na určitém úseku odstraněna a zažehnána, ale ve skutečnosti to bude plácnutí pěstí do vody.

Otázka míchání mouky. Od které doby se plete stát do takové věci, smím-li já jísti koláče z černé mouky nebo z bílé mouky nebo knedlíky z ječné nebo pšeničné mouky nebo s přimíchanými brambory? Od které doby tak daleko šněrujete svobodného občana tohoto státu? Svého času jste měli jiný názor. Když jste chtěli zachrániti pasivitu dovozu a vývozu, přišel váš vynikající vědátor prof. Stoklasa, který nám za války radil, že velmi dobrý je chléb z drtin dřevěných, promísených jetelinou. (Veselost.) A doporučoval nám 80%ní vymílání mouky. My jsme ji nazývali husovkou, poněvadž je to skutečně z polovice otrub, my jsme se proti tomu vzepřeli. Já sám melu na 70 %, ale pro koho má býti tato 80%ní husovka? Noviny uveřejnily zprávu, že bratr nějakého vlivného poslance, bydlí v Praze a má čtyřčlennou rodinu, když se dověděl, že tento návrh má býti podán, hned si zaopatřil čtyři sedmdesátpětkilogramové pytle dvojnulky. (Veselost.) Myslíte, že těm bohatým poručíte, jaký budou jísti chleba, jestli jim pekař bude míchati tolik a tolik žitné a pšeničné mouky? Oni si to udělají tak, jak to za dobré uznají. Ti, co jim chutná, si opatří, poněvadž na to mají prostředky. Zase je to namířeno proti těm chudákům, kteří nemají víc než 2 až 3 Kč, aby si za ně koupili bochník a zahnali zoufalou bídu. Ale není to spásný krok, který by mohl zemědělskou bídu odstranit. O krisi se mluví všeobecně, prostředků na odstranění krise však není, ani na zmírnění důsledků nezaměstnanosti. Do rozpočtu jste schválili 23 mil. Kč. To je plivnutí do moře, jako když s Palackého mostu někdo naplije do Vltavy a u Mělníka budou čekat povodeň a budou prováděti ochranná opatření. Takového něco je těch 23 mil. Kč na odstranění důsledků nynější nezaměstnanosti a krise.

Na ulevení krise zemědělské není prostředků, ale najednou se dostávají dohromady ty banky, které jsou tak trošku nejen polopadlé, ale některé z nich i padlé. Když se dělal v parlamentě zákon o sanaci rozkradených bank, mělo to název fond na padlé a polopadlé banky, spořitelny a záložny. Z těch tří, které dělají fusi, některá se mi zdá už je úplně padlá, ne polopadlá, poněvadž její akcie se dostaly ke koupi na burse za 55 Kč a nominale bylo 200 Kč.

Poněvadž má dojíti také k určitému vlivu politickému, poněvadž, pravda, ta správní rada a předsednictví je už trošku rozděleno, už noviny uveřejnily dokonce jméno jednoho socialisty, který má seděti ve správní radě, tu beze všeho pan ministr financí Engliš naškrábal tam kdesi ještě v zásuvce 400 mil. Kč na koupi akcií a bezúročný fond na 10 let. A když z konkurenčních důvodů pan posl. Hodáč s jinými ještě se proti tomu vzepřel, aby těchto 400 mil. nebylo vzato z t. zv. konsolidačního fondu, pan ministr Engliš prohlásí: >Vždyť to budeme hraditi z rozpočtových přebytků.< Tolik je těch rozpočtových přebytků? Na 13. služné pro železničáře mají se zvýšiti dopravní tarify. Pro živelními pohromami postižené 4. července loňského roku, kdy vznikly miliardové škody, není peněz, ale jsou peníze, jakmile přijdou bankovní piráti. Ničím jiným se to nedá nazvati, banky jsou piráti. Mluvil jsem včera dobré 2 hodiny se dvěma průmyslníky, z nichž každý zaměstnává na 400 dělníků, kteří jsou zainteresováni v bankovním obchodě a ti mi také přiznali, že banky jsou ti největší lupiči. Ožebračují nejen vrstvy střední, obchodníka, živnostníka a průmyslníka, nýbrž určují i ceny mezd, poněvadž rozhodují ve vedení největších závodů a určují i ceny našich produktů, ječmene, zrna, řepy a všeho ostatního. Ale jakmile bankovní piráti potřebují pár set milionů Kč, pan ministr financí naškrábe někde v truhle pod druhým dnem, co nebožka babička schovávala pro svá pravnoučata, 400 milionů, aby si bankovní piráti pomohli na nohy, aby měli podklad pro nepřiměřené zisky a abychom jim umožnili ty zisky ještě větší.

I v tomto zákoně pamatujete, aby ti, kteří budou dodávati, nebyli nijak citelně potrefeni. V §u 2 povídáte na konci: >Znalostí takto získaných nesmí býti použito k účelům daňovým.< O dělníkovi víte, že bere 200 nebo i jen 150 Kč v sobotu a bezohledně mu to zdaníte do haléře, rovněž živnostníku toho tolik napočítáte. Já znám jednotlivé obuvníky, kteří jsou daněmi tak zatíženi, že, kdybyste zatížili poměrně tak Baťu, zaplatil by vám čtvrtinu rozpočtu. Tak jsou jednotliví obuvníci zatíženi! A zde si dáváte do zákona: >Znalostí, které ta komise sesbírá při kontrole, nesmí býti použito k účelům daňovým.< (Hlas: Nesmí se dívati na prsty!) Ano.

A dále se praví v §u 6, odst. 3: >Přestupky tohoto zákona promlčí se ve lhůtě 1 roku.< Pánové, když z té dodávky vznikne veřejným a státním ústavům škoda, je to přirozené, předpokládá se, že to bude škoda hospodářská. A vy zde, kteří jste právníci, měli byste si odpověděti, jak brzy se promlčí to, když někdo na můj účet se obohatí? Já myslím, nemýlím-li se, že jsou to 3 léta, a tuším, že to trvá ještě déle. Když se někdo obohatí nespravedlivě a já do tří let ho zachytnu, pak je povinen mně hraditi obnos, o který jsem byl zkrácen jeho jednáním. A zde dáváte do zákona >za rok to pomine<.

Víte jistě, že tam nebudou dodávati bolševici, poněvadž je to společnost, která má sama hlad a potřebovala by dodávky. (Veselost.) A kdo tam bude dodávati? Majitelé zbytkových statků, velkostatkáři a agrární družstva. A tu si nemůžete uplésti na sebe takový bič, kdyby se stalo, že by se dodalo nějaké příliš vonící maso nebo nějaká prohnilá cibule a brambory, z nichž by mnohé štěně zcepenělo. To si nemůžete dávati do zákona, aby se mohla žádati náhrada škody po 3 letech, jako je tomu u jiných, kteří by mne svým jednáním poškodili.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím, aby pan senátor skončil.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Hned budu hotov, pane předsedo, mám jenom několik poznámek k referentům, kteří zde přede mnou mluvili a kteří si také stěžovali na tu bídu. A zvláště to byl pan kol. Bergman, který si velmi stěžoval na bídu těch zbytkařů. Já nevím, proč pan kol. Bergman béře na sebe tak ohromnou obtíž 700 měřic zbytkového statku. Vždyť on se svojí panímámou a se svými dětmi neobdělá více než 34 měřic. Ty ostatní ho zbytečně tíží. (Veselost.) Já jsem byl svědkem scény v parlamentě. Pan kol. Bergman velmi bušil v >Roli< do agrárníků, a to velmi nešetrně. Bolševici jsou pravé neviňátko proti takovému tónu a proti těm výrazům. Tu jedenkráte vyjde ze sněmovny, v kuloárech potká ho p. dr Pazderka z ministerstva zemědělství a řekne mu: >Snad, pane poslanče, nebudete již nadávati. Ale vybrali jsme vám pěkný stateček.< A pan kol. Bergman odpověděl: >Stojí to za to!< (Veselost.) A já jim do toho vpadnul výrokem: > Je potřebí připraviti jen hodně široké a plné koryto a je po křiku a kraválu.< Teď nám ty majitele zbytkových statků líčí, že jsou v nejkritičtější situaci a v největší bídě. Já jsem byl vychován na třech hektarech půdy a vychovávám svoji 12 člennou rodinu na 8 ha půdy, jednak svých a jednak najatých. Proč si nechat tak za hrbem těch 700 měřic, aby to tak tlačilo člověka k zemi jako těžký hřích? Proč to nerozdělit svým spoluobčanům po 8 ha, ať se s tím také trochu mordují a pomoci jim do té bídy? Proč on jediný z celé vesnice má trpěti tou zemědělskou krisí? (Veselost.)

Pánové, my víme, jak se skuhrá na tu bídu, ale jinde se nakupuje za tisíce! Nelze vážně mluviti, jak jsem řekl, o krisi u těch lidí, kteří mají možnost 100.000 Kč vyhazovati na věci, kterých nutně nepotřebují.

Pan kol. Bergman zde řekl, že je potřebí opatřiti levný úvěr pro zemědělce. Pánové, kdo řídí u nás finanční politiku? Není to Živnobanka? A že by v Živnobance rozhodoval Šmeral, to bych neřekl, a nikdy jsem o tom také neslyšel a nikdy jsem to nečetl a nikdy to nikdo neslyšel, že by ta Živnobanka, která je právě exponentem, a jejíž ochránci jsou právě pánové z národní demokracie, nemohla se přičiniti o snížení úrokové míry.

Vážení pánové! Vaše návrhy nezmírní tu krisi: Jestli bude zmírněna pro někoho, bude zmírněna pro 20 % statkářů a velkostatkářů. I ti se sotva zbaví svých zásob. Ale pro pracující zemědělce není pomoci jiné, a dívejte se na tu otázku, jak chcete, není pro ně jiné pomoci, než jakou my navrhujeme, totiž dáti jim půdu a sebrati ji těm, které zatěžuje podle slov pana kol. Bergmana, a dáti ji těm, kteří ji vlastní rukou obdělávají, a zbavit pracující rolníky placení daní. Jestliže kol. Petřík řekl, že mají v tašce návrh, aby do 50 Kč čistého katastrálního výnosu byli zemědělci daně zproštěni, kol. Petřík, jistě ví, že již roku 1926 jsme podali takový návrh v posl. sněmovně. Malypetr již 8. července 1926 mně oznámil, jsem tam první podepsán, že iniciativní výbor odkázal tento návrh výboru zemědělskému a rozpočtovému. Dostal jsem to 8. července 1926. A kdo řídí zemědělský a rozpočtový výbor? Kteří jsou to pánové? Jsou předsedové těchto výborů bolševici? Jsou to ti, kteří nejvíce křičí o agrární krisi, kteří říkají, že zemědělec nemůže býti živ. Jiné pomoci není, než opatřiti zemědělcům půdu, a to bez náhrady, poněvadž půda patří všem, ne těm, kteří se jí mnohdy nečistým a lupičským způsobem zmocnili, a dále zprostiti pracující zemědělce povinnosti platiti daně a konečně opatřiti zemědělcům bezúročný úvěr. To je jediná cesta k nápravě a odstranění krise u pracujících zemědělců. Jiná cesta je u těch, kteří jen poroučí, kteří konečně ani sami neporoučí, ale i na to poroučení si najímají, pro takové zemědělce, kteří křičí v Praze v represenťáku, v parlamentě a v senátě.

Bez přijetí té cesty, kterou navrhujeme, zemědělcům bude hůře a musí býti hůře, poněvadž kapitalistická výroba, kapitalistický řád světa nesnese jiný postup, než prohlubování bídy všech pracujících, mezi něž patří i drobní zemědělci. Chtějí-li si zemědělci pomoci, musí odstraniti příčinu své bídy a to jest odstranění kapitalistického řádu. (Výborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Kotrba. Uděluji mu je.

Sen. Kotrba: Slavný senáte! Osnova zákona o pečení chleba, pokud jde o její obsahovou část podle návrhu podaného senátu k projednání, není tak praktická, jako byl původní návrh, který vyšel v poslanecké sněmovně. Proč? Dnešní návrh, kterým byl v základě změněn původní návrh, určuje základní zásady vymílání procentuální kvoty žitných surovin. Původní návrh neznal tuto procentuální kvotu, jen nařizoval definitivní kvotu při míšení pšeničných moučných surovin při výrobě chleba. Důvody jsou ty, že dnešní návrh nebude míti té ceny pro praxi, poněvadž, ocitáme-li se dnes bezesporně ve vážné hospodářské krisi, doznejme si, že tímto návrhem zákona, bude-li dnes projednán a schválen, přijdeme do krise další, a to je krise, která bude znamenati nadměrné přebytky zadních mouk, které nebude lze v Československu žádným způsobem zkonsumovati. Proč? Vracím se k původnímu návrhu, který byl podán v poslanecké sněmovně a který byl ve svém jádře po stránce praktického užívání velmi dobrý. Přizpůsoboval se zásadám konsumenta i výrobce a konečně i dodavatele moučných surovin, zemědělce. Podíváme-li se na dnešní způsob vymílání moučných surovin a jejich typy a zahloubáme-li se do prakse, vidíme, že doopravdy praktikujeme dnešním systémem mlecím a typy mouky odvádějícím pro konsum daleko větší spotřebu žitné suroviny, než bude potřebí v zákoně, o kterém budeme dnes hlasovati.

Při dnešním způsobu vymílacím máme ušlechtilé žitné mouky, t. zv. nulky a 0/I, která se vymílá na 55 % a snad výjimečně podle potřeby a příkazu i na 60 %. Druhý způsob vymílání je t. zv. jednička žitná, kterou požadoval konsum velkých oblastí českých. Je známo, že nechtěly bílý chleba, nýbrž jen střední jakosti a tato střední jakost odpovídala t. zv. jedničce, vymílané na 65 až 68 %, podle přání konsumenta až na 70 %. Tak zvané typy mouky jednomleté, která se vymílá od 68 do 70 %, se používá většinou v chudých horských krajích, v oblastech pohraničních, zvláště v německém území, kde mám styky s odbornými činiteli a kde se v dosti značné míře požaduje chleba z této černé mouky. S tohoto stanoviska seznáváme, že by pro praktický účel bylo výhodnější, aby zůstalo při původním návrhu podaném v poslanecké sněmovně proti návrhu, jenž je dnes podán zde v senátě.

Nastává otázka další, co bude s moukou od 65 % výše, která nám zůstane. O tom zákon ničeho nepraví, zde zákon nám neříká, co bude dělati onen výrobce, jenž zpracuje žito, se zbytky, které zde zůstanou jako nepotřebné. Jisto je, a jako odborníci máme všeobecnou obavu, že znehodnocením těchto zbytků černých mouk jistá percentuální kvota části výražky odnese mouka vymílaná na 65 %, že jistě bude kalkulováno s percentuální přirážkou k této mouce vymílané na 65 %.

Podíváme-li se do našeho mlýna, již dnes tam máme nadbytek těchto zadních zbytků, které hospodář nemůže potřebovati, poněvadž se nehodí k výkrmu. Hospodář raději koupí kukuřici, třebas je dražší, poněvadž je mu výhodnější pro výkrm, i jiné suroviny k výkrmu, ale tyto zbytky se k výkrmu nehodí. Nemůžeme spoléhati, že tyto zbylé černé suroviny lze reexpedovati za hranice, když vidíme, jak v celém světě situace vypadá, že všude je nadbytek obilních surovin, a pochybuji velice, když vezmu situační zprávu do ruky, nebo jdeme-li na plodinovou bursu a ptáme-li se, jaká je naděje, aby zboží v Československu zbylé mohlo býti reexpedováno kamkoli - každý pokrčí rameny a řekne, že je malá naděje, abychom mohli zbytky černé mouky vyvézti a tak je hospodářsky zhodnotiti.

V návrhu samotném vidíme úkaz, který bude míti veliký hospodářský dosah po stránce výroby moučných produktů.

Pokud se týče vymílání mouky, mám k §u 1, odst. 2 připomínky: >Dodá-li spotřebitel na chléb mouku neb obilí sám.< Jeví se nutné, aby do prováděcího nařízení bylo vsunuto, že spotřebitel ručí, že mouka je míchaná a vymletá podle zákona.

Co máme tedy na zřeteli k tomuto odstavci? To, že samospotřebitel dodá mouku, aniž by mohl garantovati, jak mouka je semletá. Máme obchodníky, kteří si semílají mouku sami, tak jak jejich obchodní zájem to vyžaduje. Má-li tedy býti konsum a výrobce ochráněn od nebezpečí v důsledku samého zákona, bylo by nutno, aby v prováděcím nařízení bylo na to pamatováno a aby výrobce v tomto směru byl chráněn.

§ 1, odst. 3. >Československý výrobce chleba je postaven před povinnost vyráběti z čistých surovin. Kdyby tak neučinil, může býti stíhán pokutami a tresty, kdežto cizozemský výrobce nemůže býti pokutován ani jinak trestán.< Tu se jeví nutno, aby v prováděcím nařízení bylo k tomuto odstavci přihlédnuto v tom smyslu, že odběratel ve velkém cizozemského chleba ručí za to, že tento bude odpovídati novému zákonu, platícímu v Československu.