Jistě zákony, které dnes projednáváme, jsou zákony kompromisní, jak to řekl pan kol. Bergman, nejsou to ani zákony podle naší vůle a přání, ani to nejsou také zákony podle přání větších zemědělců, řekl bych strany agrární.

Nelze popírati - a nikdo to nepopírá - že by zemědělské krise nebylo. Je pravda, že se o ní mluví více, než o jiné krisi, jistě dostavuje se krise světová. Je propouštěna spousta zaměstnanců úplně, nebo spousta zaměstnanců se střídá, dostane 14denní bezplatnou dovolenou, po čtrnácti dnech zase dělá týden nebo 14 dní a pak zase znovu dostane bezplatnou dovolenou. To vidíme všude. Je spousta odvětví, která přímo stůňou. Je však i jiná krise, a myslím, že strana agrární toto hledisko dnes má, že by nebylo možno vyřešiti zemědělskou krisi tím způsobem, jak bylo prohlášeno a oznámeno při začátcích koaliční vlády, když se sněmovny sešly.

Vážení pánové a dámy! V zemědělství prožívá trvalou krisi cukrovka. Je trvalá krise chmele, celá spousta chmelnic bude postupně rušena. Krisi prodělává, pokud jde o cenu a odbor spotřeby, žito, ječmen, oves, jistě i pšenice, kraje zelinářské, jako máme všetatský, na Moravě znojemský, tedy okurky. Prodělávali letos velmi značnou krisi zemědělci a k této krisi zemědělské přistupuje ještě další, to je ovocnářská, tedy uhynutí stromů následkem mrazů a cizopasníků na stromech, a tak k nedostatkům, které jsou již v zelinářství, pokud jde o plodiny, přistupuje to, že není ovoce. Co znamená mít co možná mnoho ovoce nebo ovoce žádné pro venkovského člověka, jistě všichni víte.

Jenom v dobytku se doposud držíme, ale pokud jde o chov hovězího dobytka, nastává již citelná deprese a drží se pouze dobytek vepřový. Bylo možno řešiti krisi dvojím způsobem, kdyby to nebylo řešení kompromisní. Řešiti, jak chceme my, anebo jak by chtěla vždy agrární strana. My, pokud zastupujeme zemědělce malé a střední, pokud mají pozemky ne hodnotné, máme návrh jiný nežli strana agrární. Strana agrární chce vysoká cla. Pan sen. Bergman to prohlásil a já se ho chtěl optati, jestli to prohlášení učinil za svoji národně-demokratickou stranu, jestli národní demokraté jsou také pro vysoká cla. Já, pokud jsem si všiml dr Hodače,vím, že byl proti vysokým clům. Pan Bergman může míti ve straně národně-demokratické jinou směrnici než strana sama, ale jistě ve straně by to neprosadil. Vysoká cla mohou prospěti velkým. Je pravda, že pan ministr zemědělství mně řekl v rozpočtovém výboru, že nemáme žádné velké zemědělce. Já bych to byl chápal tak: Pan ministr myslí, že ti zemědělci, o kterých mluvím, nejsou zemědělci, protože jim je půda vedlejším zaměstnáním a jiných že velkých nemáme, poněvadž velkostatkářům jsme to rozdělili. Rolník zbytkař a zbytkový velkostatkář, to nejsou velcí, to jsou jen prostřední capartníci. Myslím, že toho, kdo má přes 60 ha - a to má aspoň každý zbytkař - nepovažujeme za rolníka, protože u nás na Plzeňsku, a to nejsem jen já, který ty poměry zná, když má rolník 17 a 1/2 ha půdy, považujeme ho za důkladného sedláka. (Hlas: 30 korců!) To říkáme chalupník, to sedlák neříkáme. U nás sedlák musí míti ten statek vidět v budovách i na těch svých lánech. Ovšem, byly to několikráte dělené dvory pro děti, ale 50, 60 hektarů je rolník, 30 chalupník.

Pro velké bylo by řešení ovšem jednosprávné, zvyšovati a zvyšovati agrární cla, malým a středním, pokud mají chudá pole tímto prostředkem nepomůžeme, nýbrž jim ublížíme. Ten, kdo mnoho prodává výrobku uměle zdraženého clem a málo kupuje toho, co se tak zdražuje, následkem toho uměle zdraženého, může vždycky přikývnouti k těm vysokým clům. Ale tomu, kdo uměle zdraženého prodává málo anebo vůbec nic, není milo, že se mu zdražilo všechno, čeho kupuje mnoho pro svou rodinu. Z toho důvodu nemohou býti a nejsou pro to malí drobní lidé zemědělští. Oni věděli, že to není v je jich zájmu, aby se obilí uměle zdražovalo. Do r. 1926 to nikdo ze zemědělců nevěděl, každý myslil, když chce míti dělník vysokou mzdu za svou práci, že také on, i kdyby vyrobil obilí sebe méně, má právo, aby bylo drahé. Ale po boji o pevná cla r. 1926 je to jasné, že se na venkově malému člověku vysokými cly nepomůže, že dnes není potřebí o tom mluviti. Naši lidé vůbec neradi slyší mluviti o zemědělské krisi, říkají, že o zemědělské krisi mluvíme příliš mnoho a o stejně důležité krisi dělnické nemluvíme skoro nic, říkají, že tím mluvením pomáháme agrární straně dělati krisi větší, než je.

Drobný člověk potřebuje daňové úlevy. Mluvil jsem o tom již v rozpočtovém výboru. Budeme žádati, aby drobný zemědělec do určité výše čistého katastrálního výnosu nemusil platiti vůbec daň pozemkovou. Budeme žádati úlevy dávkové pro zemědělce, budeme žádati, aby byla znova zavedena ochrana pachtýřů. Vážení pánové, drobný zemědělec pachtuje většinou půdu obecní, která se pachtuje ve veřejné dražbě. Aby se při veřejné dražbě obci nahnalo hodně peněz, jde spousta dražitelů za těmi, kteří chtějí dražiti, a přihazuje po 10 Kč po 50 Kč, čímž i velmi špatný pozemek obecní se vyžene na 300, 400 i více Kč za strych. Když potom přijde taková krise, zjistí ten člověk, že by za ty peníze byl koupil více obilí, než vytěžil z pozemku, a že by se nebyl musil na pozemku dříti ani on, ani jeho žena, že by na tom vůbec byl býval lépe.

Bylo by potřebí, aby byla ochrana pachtýřů rozřešena v tom smyslu, jak ji mají nájemci velkých pachtů. Žádný nájemce velkostatku nenajme si velkostatek za nájemné v penězích, nýbrž za nájemné v určité výměře obilí. Je-li obilí drahé, odvede hodně peněz, je-li laciné, odvede málo. A tak, když by majitel velkostatku hospodařil v době, kdy je obilí levné, měl by malý zisk, a v době, kdy je obilí drahé, mohl by vytěžiti více. Malí lidé takto pozemky pachtovati nemohou a proto se budeme dožadovati ochrany.

Drobný zemědělec - zemědělec vůbec - potřebuje levný úvěr. Zemědělství obrací vypůjčené peníze u obilí pouze jednou do roka u hovězího dobytka ani ne jednou do roka, pouze u vepřového dobytka snad častěji než do roka. Kdo takto pomalu obrací vypůjčený kapitál, kdo je při tom ještě vysazen různým nehodám. jako suchu, mokru, cizopasníkům, požáru, krupobití atd., jistě nemůže platiti vysoký úrok. Zemědělec by neměl platiti větší úrok než 5 % a v tom by musilo býti při nejmenším 1/2 % amortisace. Vážení, nikdo nemůže tvrditi, že by to nešlo zaříditi, že by se to nemohlo v naší republice udělati. Dá se to udělati.

Je potřebí zavésti povinné pojištění proti živelním pohromám, pojištění proti pádu dobytka - pokud jde o dobytek, nemluvím o pojištění povinném - je potřebí, aby alespoň drobný zemědělec měl levné krmivo. Bylo zde poznamenáno, že je potřebí při řešení této krise míti ohled na krisi, která je v jiných oborech, totiž na krisi všeobecnou, a tyto návrhy zákonů, jak jsou zde, této krisi přihlížejí. Veliká chyba byla, že r. 1925, když jsme udělali klouzavá cla, po volbách chtěla se ihned a tak rychle cla pevná. Kdyby se tenkráte bylo trochu dbalo našeho volání, kdyby se nebyla tak justamentně koalice pro cla rozbila, byli bychom došli přece jen k něčemu jinému než jsme měli dosud. Vždyť cla ve skutečnosti nepomohla. V určité chvíli se ukázalo, že cla, která tehdy byla zavedena, nic platna nejsou. Naše návrhy byly, abyste změnili celý celní sazebník, aby zemědělství mohlo levně nakoupiti to, co potřebuje. Tehdy žádná krise zemědělce nebyla. Ceny obilí byly mnohem vyšší. Pan prof. Brdlík nás ujišťoval, že zvýšení na základě cel nebude vůbec žádné - nevěřili jsme mu to ovšem. V té době mohli jsme měnit také celní sazebník, a dnes chce se pomáhati rychle. Vidíte však, že rychle nepomáháte, vidíte, že pomáháte pomalu; za tu práci, vzíti celní sazebník do ruky a měnit ho, by to stálo. Teď dáváte cla přirážková, za chvíli budete dávati cla živočišná, do těch jste dali i cibuli a česnek, všechno možné, proč tedy nechcete měnit celý celní sazebník? Při každé příležitosti tam chcete vrazit všechny možné věci, které s živočišnou produkcí nemají co dělat, leda, že o ně kráva na poli zakopne. O to jde, je-li tu dobrá vůle měnit celní sazebník. My budeme vždy ochotni jej s vámi měniti. Dovážíme téměř veškerá umělá hnojiva, více než 3/4. Tato umělá hnojiva podléhají vysokým clům. Je toho potřebí? Je potřebí, aby určité věci měly tak vysoká cla a aby se na to kladl zvláště důraz v době, kdy je zemědělství v krisi, místo, aby se artiklům, které zemědělství potřebuje, jako je nářadí, stroje a jiné věci a jichž část se dováží dopomohlo k láci? Bez revise celního sazebníku zde nedocílíte ničeho. Mluvil jsem o tom již dávno, nechci to rozváděti, jen nadhazuji, že krise by žádná nebyla, kdyby na venkově - a i rolník souhlasil se mnou, když jsem o tom mluvil - jako před válkou mohl zemědělec za 1 q pšenice koupiti 4 q Thomasovy strusky nebo dva páry bot. Jakmile to koupí, krise není, ale když necháte na vše cla nezměněná, když jste rádi, že jsou... (Hlas: Když se tomu braní!) Vy se tomu bráníte, poněvadž máte mnoho peněz uložených ve všech druzích průmyslových podniků a myslíte, že je dobře vydělávati na obojích stranách. V tom je to a v ničem jiném. Vždyť jsou někde cla, která i průmyslníci uznávají za přemrštěná. Šlo by to, jen kdybyste chtěli. Chtíti vyzískávat na průmyslu i v zemědělství je těžké, někdo to odnese.

Tedy co se týče živočišné produkce, již předem, aniž o věci bylo jednáno, slibuji, že naše strana bude velmi ochotně spolupůsobiti, pokud půjde o ochranu dobytka, po př. drobného zvířectva, koz atd. po případě i drůbeže. Víme, že malý člověk, zemědělec - to mluvím zase specielně jen o malém zemědělci, tedy ne o chalupníkovi - drží percentuelně více dobytka, než má půdy. Jistě by dobytek neuživil na svých pozemcích, kdyby jen pro dobytek pozemky obdělával pícninami. Tedy on má větší zájem na tom dobytku než na zemědělském podnikání. Kráva našemu malému zemědělci poskytuje mléko, máslo, tažnou sílu, dává mu mrvu a odstávče. O ceně, kterou kráva representuje, nemluvím. U kozy je to stejně také. Ovšem u kozy není tažné síly. (Výkřiky gen. Olejníka.) Snad někde v lázních tahají kozy, ale to jsou kozlové.

Slepice, vejce, maso nebo peníze za maso, husy, peří a maso. Tedy zde je veliký zájem drobného zemědělce na tom. To budeme velmi svědomitě řešiti. Ale, vážení pánové, pokud jde o zclenění vepřového dobytka, tu již zase mezi námi a vašimi politiky vznikají veliké rozpory. Co chce pan prof. Brdlík, zase - a bylo by lépe - kdybyste si vyprosili, aby žádné statistiky pro vás nedělal, to zrovna dráždí, ne vědecky, ale nesmyslně. Navrhuje, aby na jeden kilogram živé váhy zavedlo se clo 3 Kč. To je taková nemožná věc, to by znamenalo, že by maso bylo dražší o 4,50 Kč na kg. U masa bychom se toho snad nelekli, snad by si ho lidé nekupovali, snad člověk by mohl býti živ bez vepřového masa, ale nemůže býti bez tuku, a to by mělo za následek nejen zdražení vepřového sádla anebo masa, ale i těch mizerných margarinů, snad ne mizerných, ale já je nechci. To by znamenalo zvýšení na jednom kilogramu margarínu nejméně o 5 Kč. Na to my nemůžeme přistoupiti, a není tedy možno toto od nás rozumně požadovati, vždyť by to bylo přímo skalpování sama sebe a utlučení našich lidí. Nikdy nemůžeme dosíci toho, abychom odchovali tolik vepřového dobytka, kolik ho sami spotřebujeme. (Sen. Olejník: Proč?) Nemůžeme pánové, k tomu, abychom mohli odchovati potřebné množství vepřového dobytka, musili bychom míti primitivní hospodářství a musili bychom vepřový dobytek chovati venku jako husy. Pánové, když zavřete husu, tak žádného většího chovu u husy nedosáhnete. Zrovna tak, kdybyste musili chovati vepře ve chlívku. Snad by se vám to povedlo jenom jeden rok. Letos, až bude statistika, snad budeme míti dovezeno vepřů 1 1/2 milionu proti letům jiným, kdy byl nedostatek, ale hned po tomto roce dostaví se vám v tom krach, třeba nastanou v těch chlívkách nemoci, a zase to bude takové. (Hlasy: Ale! Ale!) Pánové, vepřový dobytek potřebuje vzduch a venek až do vzrůstu, a to u nás není možné, to vy dělati nemůžete, to může dělati Polsko, Rumunsko a j. státy. (Sen. Olejník: A od čeho jsou živi lidé na Plánicku?) Snad si nemyslíš, že náš domkář má 5 prasnic? (Výkřiky sen. Olejníka.) Prodá podsvinčata. On je nemůže vychovati, nemůže je očkovati a nikdo tato podsvinčata nemůže odchovati. Podsvinčata se zabíjí.

Soběstačnosti u vepřového dobytka u nás v republice nedosáhneme, vážení pánové, to je marné povídání. Všechno, co říkáte, není pravda, najednou se to zvrhne některým rokem a jste s odchovem vepřového dobytka hotovi. Samostatnosti docílili bychom, kdyby se musila dělati politika tak, jak vy byste chtěli, kdyby se zákaz vepřů znemožnil, stali bychom se samostatnými. Ne proto, že vychováte větší počet vepřového dobytka, ale proto, že bychom nemohli vůbec maso a tuk kupovati. Ano, k vůli tomu vyhladověním bychom se stali soběstačnými. Pak byste ještě musili vyvážeti vepřový dobytek, poněvadž bychom ho nemohli spotřebovati. Z nouze, z nemožnosti nákupu. Takto samostatnosti docílíte, ale jinak nemůžete. Nemůžeme se všemi artikly dělati, co děláme s cukrem, že sami platíme za něj 7 Kč a za 2 Kč 50 hal. jej vyhazujeme. Kdybyste ceny zlevnili, spotřebuje se ho mnohem více, ale zájmy cukrovarníka nedovolí, aby se cukru více spotřebovalo, a proto jej musíme platiti draho. Ale nikdo mně nevymluví: Když prodáváme cukr pod výrobní cenou, tak to není žádný obchod, tak jej vyhazujete, a zdejší člověk jej musí zaplatiti. Od toho nejsou cizí státy, abyste jim věnovali mozoly našich dělníků. To nejsou žádné národohospodářské zvyklosti. To je k vyrovnání nějaké peněžní bilance, ale jak na to doplácíme krví, na to se nedíváte.

Stěžují si na to, že v daňových komisích a zvláště pro daň důchodovou - tedy z pozemků, nemáme v žádném z okrese zastoupení, přesto, že na Plzeňsku máme tak ohromnou organisaci sociálně-demokratických domkářů. Kde mají jakého zástupce? Nikde. V jiných daňových komisích nemáme také nikoho. V okresních komisích, které mají zjišťovati škody při krupobití vzniklé, jak jsme to již prodělali, nemáme nikoho. Pak všechno musíme jen honiti a proti všemu musíme vésti kritiku. Ovšem musíme ti proto vésti, poněvadž leckteré věci bychom přece tam zachránili, kdybychom tam byli a tak neustále a neustále. Někdy je to zbytečné, poněvadž i ti rolníci, kteří mají cit pro spravedlnost, řeknou, že takovým způsobem se to přece dělati nemá.

Jak k tomu přijdou zemědělci na Plánicku, že měli před několika týdny platiti za oves 160, když tam platí jen 90 nebo za pšenici měli platiti 250-260, když je tam pšenice místního velkostatku, který pěstuje tamní druh zušlechtěného obilí a dodává osvědčené osivo. To je tam na Sušicku a v těch okresích k smíchu? S tím jsme měli práci již r. 1926 a zase se to dělá dále. Jakou z toho má podporu ten zemědělec? Buďto ji má ten, kdo to dostane jako pěstitel, anebo družstvo, které dodává. Peníze státu, které patří chudákovi, když je poškozen, dají se někomu jinému, malý člověk má jen trochu zlosti a je mu nemilé, že se mu vůbec něco dalo. Tedy s tímto žebráním na věčné časy by mělo jednou býti zúčtováno a mělo by se zavésti pojištění proti všem živelním pohromám. To by mělo již jednou nastati. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Při rozpočtové debatě zmínil jsem se také, že velcí neplatí žádné daně. Pan ministr mně na to odpověděl, že ano, velcí platí daně a že se mýlím. Řekl jsem: Pane ministře, myslíte-li, že jsem myslil velké zemědělce, prohlašuji, že to nemyslím. Myslím velké podnikatele. Prosím, abyste nemyslil, když jsem snad mluvil o zemědělcích, že snad velcí zemědělci neplatí a že malí daně platí. Myslil jsem poplatníky vůbec.

Vážení pánové! Ve skutečnosti malí daň zaplatí a velcí ji neplatí. Mám několik případů, kde byla na moje zakročování vedena exekuce proti určitému velkému člověku na vymáhání obce, moje a snad i jiných poslanců, ale ta exekuce byla vždy na určité zakročení politických osob odvolána a nikdy neprovedena. Šel jsem za tím, proč musí platiti malí poplatníci daně, proč se musí přiznati, že malí lidé nedluží žádných daní a proč se daně nevyberou od velkých? Zjistil jsem, že máme nemocný daňový systém. Pan ministr dr Engliš neví, že má hodně červotoče v tom svém aparátu. Věci jsou takové: u berních úřadů, berních správ a jinde se to dělá jako v jiné administrativě. Úředník dělá hodně čísel a musí jich hodně udělati. Pak je hodným úředníkem. Aby mohl na berním referátu a na berním úřadě udělati hodně čísel, musí vyřizovati jenom malé poplatníky. Jestliže tomu malému poplatníku našroubuje více daně o 3 nebo 4 koruny - podle berní reformy má platiti méně, poněvadž páni říkali, že je to zjednodušeno a zlevněno - ten malý poplatník ví, že má-li si podávati stížnost, prozahálí s tím celý den - má daleko do města, musí míti někoho, kdo by mu to sepsal, ten mu to třeba nenapíše zadarmo, když není organisován, tu stížnost musí kolkovati, potom ji musí poslati rekomando - vidí, že když zaplatí o ty 3 koruny více, než kolik by měl platiti, bude na tom lépe, než kdyby podal stížnost. Ti malí lidé nepodávají stížností, a proto úředníci na berním úřadě a berní správě dělají u nich hodně čísel. Ale když má úředník vyměřovati daň velkému, i když nemá hodně čísel, nepřikročí k němu, leda tehdy, když se to houževnatě vymáhá. Ale i když k němu přijde a udělá ten výměr, ten poplatník podá stížnost proti výměru - od toho má přece advokáta. Advokát za tím ihned jde, a když vidí, že není nálada, aby berní úředník tu daň snížil, požádá se o politickou intervenci: Jde tam nějaký vlivný pan poslanec nebo senátor a věc je zase odbyta. Chudák úředník si s tím teď neví rady a nechá to zase ležeti.

Mám na Zemském finančním ředitelství případ, který jsem z ochoty dělal. Někdo, jenž měl majetek, ale už ho nemá, který je z mého rodiště, požádal mne, abych mu vyheveroval vyřízení. Přes to, že mně třikráte bylo slíbeno: >Pane senátore, ty spisy si tu nechám, abych to mohl vyříditi,< táhne se to 1 1/2 roku a nevyřizuje se nic, poněvadž úředníci by byli sami proti sobě, kdyby vyřizovali takovéhle případy. Ten úředník bude hodným úředníkem, když udělá hodně čísel. To pan ministr asi neví a musí se mu to říci, ale když to ví, pak mu musím říci: Pane ministře, neudávejte takový tón ve finančních věcech. Hodným úředníkem bude ten, kdo vymůže hodně peněz, a ne ten, kdo bude míti v knížce na papíře hodně čísel. Tak se to musí zaříditi a pak se mohou peníze vybírati od velkých.

Velmi bych rád, a žádám to jménem naší strany - a bylo nám to také p. ministrem slíbeno v rozpočtovém výboru - aby řád volební do zemědělské rady byl změněn a nahrazen jinou soustavou, a to nejenom do zemědělské rady naší, ale také moravské atd.

Pro venkov si vyžaduji, aby byly podporovány dostatečně vodovody obecní, elektrisace obecní, aby bylo vybudováno školství rolnické. Já se přiznávám, že držím na školství rolnické - na ty střední a zvláště vyšší nedržím. Já bych byl podporoval jako předseda okresní správní komise v Plzni se všech sil co nejvíce školství rolnické.

Dále prosím, jako jsme viděli při rozpočtu, aby ministerstvo se snažilo odbornými kursy a přednáškami zemědělství povznésti odborné vzdělání.

Přimlouvám se za to, aby tato činnost byla ještě intensivněji prováděna než dříve, totiž aby venkovu bylo dáno vše, co je možno. Počítejte s tím, že ti starší, kteří jsou v mých letech, měli sotva dvoutřídku a neměli možnost pokračovací hospodářské školství navštěvovati a těm je neustále třeba opakovati, a neustále je jim třeba přednášeti, jakým způsobem lze to v hospodářství, zemědělství, dobytkářství, včelařství a jinde přiváděti k úspěchu a k dobru hospodářství a republiky. Tím končím. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Adolf Scholz.

Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Ve vážné hodině přistupuje celý stav zemědělský tohoto státu k vám, aby vám předložil osnovy, od jejichž zamítnutí nebo přijetí závisí, zdali zemědělství má býti úplně obětováno zániku, anebo zdali příště na základě předloh, které se nyní projednávají v poslanecké sněmovně, smí doufati, že také zde nalezne porozumění pro těžkou si svoji situaci. Svobodně a otevřeně můžeme předstoupiti před každou stranu a před každého jednotlivce z vás, hleděti vám do očí a předložiti vám následující otázky: předně: potřebuje zemědělství naléhavé pomoci? Bylo skutečně bez viny vehnáno do této situace, pro ně tak obtížné? Nutnost bezodkladné pomoci nepotřebuji zajisté blíže odůvodňovati, neboť, došlo-li to s námi tak daleko, že jsme nuceni většinu svých výrobků prodávati za polovinu výrobní ceny, ba jestliže zadlužení veškerého zemědělství vzrůstá do té míry, že úroky z dluhů přesahují ročně 2.000 milionů Kč, musili by také největší odpůrci uznati, že při těchto vysokých daňových břemenech, vysokých pracovních mzdách které mimo to dlužno platiti, úplná zkáza je nevyhnutelnou. Ano, v žádném státě na světě vyjímaje Rusko nevede se zemědělcům tak špatně jako u nás, poněvadž dnes co do dluhů procentuálně již předčíme dokonce zemědělce Německé říše, reparacemi vyssáté. Rovněž můžeme dokázati, že jsme se bez viny ocitli v chudobě a do ní byli vehnáni. Když se roku 1926 projednávalo první, nám nyní naprosto nepostačitelné, ochranné clo, poukazovala tehdejší oposice k tomu, že ochranná cla nemohou býti naší spásou, nýbrž že se naše zemědělství musí snažiti, aby zdokonalením a zlepšením svých podniků a docílením většího výtěžku čelilo zámořské soutěži.

Provádíme také ve skutečnosti v posledních letech pokud možno největší zintensivnění svých podniků. Meliorace našich polí a luk prováděny byly zvýšenou měrou a doznávají průtahu jen tím, že nikoli rolníci, nýbrž země a stát, nedostávají převzatým závazkům. Dali jsme si záležeti na nejpečlivějším zpracování půdy lidskou, zvířecí a motorickou silou pracovní za pomoci nejvhodnějších strojů. Zlepšení hnojařství postavením nejmodernějších hnojišť a jam, aby zabránilo jakékoli ztrátě hodnoty hnoje, bylo jedním z nejdůležitějších úkolů. Aby se dosáhlo plné úrody, použilo se všech druhů umělého hnojiva. Používání vysokocenného osiva věnována byla největší pozornost. Pracovali jsme na tom, abychom pěstováním polních pícnin, používáním jadrného krmiva, zakládáním jednot pro chov dobytka, chovem ušlechtilého dobytka, postavením zdravých stájí, zakládáním družstevních a soukromých pastvin, zavedením kontroly při dodávání mléka a mnohým jiným přivedli své podniky k nejvyššímu zdokonalení a největší výkonnosti. Dosáhli jsme tím toho, že naše zemědělství zaujímá dnes úctyhodné místo na celém světě. Bylo nám možno zdvojnásobiti, značně zvýšiti výnos z jednoho hektaru, nežli je tomu v mnohých zemích, kde poměry půdy jsou lepší a příznivější nežli u nás. (Předsednictví převzal místopředseda Trčka.) Ale co je konečným výsledkem? Že dnes při nízkých cenách obilí používané hnojivo stojí přesně o jednu třetinu více, nežli nám v nejpříznivějším případě vynese plodina z toho docílená. Ano, je nám dnes snadno možné převzíti zásobování veškerého obyvatelstva ve státě a uspořiti miliardy národního jmění, jenže by nám musily býti zaručeny výrobní náklady. A nelze naše výrobní náklady označiti za skromné? Práce, kterou musí konati zemědělec, je nepopíratelně nejtěžší mezi všemi stavy, což nejlépe dokazuje to, že panuje stálý, rok od roku vzrůstající nedostatek dělníků, kdežto u všech ostatních druhů povolání znamenati je nezaměstnanost. Nikterak zde není směrodatnou mzda, poněvadž naši pomocníci dostávají mimo silnou a zdravou stravu takový plat, že se při trochu spořivosti mohou učiniti samostatnými, což při jiném povolání je vzácností. Jsme také jediným stavem, kde zaměstnavatel spolu se zaměstnancem netoliko pracuje bok po boku, nýbrž také společně s ním jídá. Zemědělec, který má dosti vlastních dětí k práci, nemá snad lepší a bohatší stravu, nýbrž spokojí se stejně jako jeho děti vždy jednoduchou horší stravou. Jak pak vypadá naše dílna? Je to otevřená volná obloha. Kdežto dnes nejmenší průmyslový dělník může žádati, aby jeho dílna byla v hygienickém a zdravotním ohledu nezávadná, řádně vytopená a také větrána, ví také, že při trochu opatrnosti nemůže ho stihnouti žádná škoda, poněvadž zde musí býti všechna potřebná ochranná opatření, my naproti tomu vydáni jsme při nejtěžší práci nejprudšímu vedru, v zimě pak nejkrutšímu mrazu. Déšť a vichr, blesk a krupobití, led a sníh musíme snášeti. Při tom dnes v našem podniku dáváme nejvíce v sázku. Dlužno ho srovnávati nejen s loterií, nýbrž přímo s hazardní hrou. Vzrůstá-li již za normálních poměrů naše zadlužení rapidním způsobem tož jsme při nehodách vydáni přímo zkáze. Každý jiný podnik může se dnes pojistiti proti všem možným nehodám, jen my nikoli. U nás není žádného pojištění proti průtrži mračen, škodám z vichřic, proti plžům, křečkům a myším. Nemáme žádného pojištění proti mokru a žádného proti suchu. Máme sice pojištění proti ohni, krupobití, pádu dobytka, úrazu a pro povinné ručení; ale jen velmi málo rolníků může všechna tato pojištění uzavírati, poněvadž nemohou sehnati na prémie. Spíše musí se většina rolníků vydávati v nebezpečí, že přes noc stanou se žebráky, že ztratí najednou vše.

To je mnoho záviděný úděl zemědělce. Jak to vypadá s jeho družkou života? Žena zemědělce, i když vede jen střední hospodářství, musí dnes míti mnoho odborných znalostí, aby mohla vyhověti svým povinnostem ve stáji, kuchyni a sklepě. Že tyto znalosti se alespoň rovnají všeobecnému vzdělání ženy úředníka, je jisto. Ano, nastávající selka musí míti nejen znalosti, musí míti také jmění. Aby svým ostatním dětem mohl dáti dědický podíl, jest odstupující sedlák nucen předati svému nástupci majetek tak draho, že by tento bez přiměřeného věna své nevěsty majetek převzíti nemohl. Srovnejte nyní jednou ženu úředníka, která se nemusí starati o nic než o svého manžela a své děti a která si při této nepatrné práci ještě dává se všech stran sloužiti, a práci některé selky. Denně od 4 hodin ráno začíná v chlévě a kuchyni její těžká práce, aby v ní po snídani pokračovala na poli anebo ve stodole do 11 hodin. V plném chvatu spěchá potom domů, aby rychle připravila oběd, aby opatřila všechen dobytek a drůbež, aby pak celé odpoledne zase pracovala s ostatními dělníky. Když pozdě večer ostatní členové domácnosti zemdleni oddávají se zaslouženému odpočinku, tu má stále ještě práci v kuchyni a ve sklepě a musí obětovati noci, aby své nejmilejší, své dítky, jen trochu mohla opatrovati. Koná-li, jak tomu je ve většině případů, plníc věrně své povinnosti, svou práci, pak není pro ni rok po roce ani svátku, ani neděle, ani dne zotavení ani dne občerstvení. Porovnejte dvacetiletou městskou a selskou dívku. Nikdo nebude popírati, že mladistvá svěžest a síla stělesněny jsou jen v selské dívce. Podívejte se o 25 let později na městskou a selskou ženu, tu shledáme městskou ženu dobře zachovanou, kdežto selka je svraštělá, ustaraná, strhaná, zřícenině podobná, již uvadlá. Pro ni nebylo žádných poraden pro šestinedělky a kojence, žádný odpočinek před narozením a žádné šetření po narození dětí. Úděl nositelky veškerého lidského pokolení je dnes - město, poukázáno samo na sebe, vymřelo by za několik málo pokolení - více nežli politováníhodný. Pro naše dítky není ani chův ani vychovatelek, jsou odkázáni samy na sebe. V nejpříznivějším případě dozírá pětileté dítě na dvou nebo tříleté. Opatroven ve většině míst není. Pro nedostatek potřebných pracovních sil musí naše děti v nejútlejším mládí často spolu pracovati na úkor školy. I když se domáháme a sobě vážíme řádného odborného vzdělání svých dětí, musí se ve většině případů od toho upustiti, poněvadž sedlák dnes nemá žádných peněz a nemůže postrádati svých dětí jako pracovní síly. Každé povolání posílá své čekatele do pokračovací školy. První a nejdůležitější stav, živitel ostatních, nemůže pro nouzi popřáti svým dětem toto dobrodiní. Jak vypadá starobní zaopatření zemědělcovo? Zákonem ze dne 10. července 1925 č. 148 bylo sice vytvořeno pojištění osob samostatných, avšak my zemědělci musíme se brániti proti tomu, aby vstoupilo v platnost, ačkoli nutně také potřebujeme starobního zaopatření. Neboť je úplně vyloučeno, aby zemědělec mohl platiti prémie, které dlužno zapravovati. Zestaralý, k smrti upracovaný rolník zůstává proto poukázán na výměnek. Co představuje tento výměnek? Nic jiného nežli almužnu. Těžce namnoze zatíženému zemědělci připadá za těžko dávati výměnkáři tolik, aby mohl třeba jen skromně dále živořiti, kdežto výměnkář sotva si troufá žádati něčeho od hospodáře, jenž bojuje o svou existenci. Vidíme také, že se většina procesů v selských kruzích vede pro výměnek. Ponižujícím, zahanbujícím pro stát, musím to označiti, jakým způsobem oceňuje práci, kterou zemědělec po celý lidský věk konal. Tyto beztak skrovné výměnky podléhají dokonce dani důchodové, to jest vyjádřeno přesnými ciframi: z výměnku ročních 5.000 Kč dlužno zapraviti plných 1.000 Kč na daních a veřejných dávkách. Naši státní úředníci v prvé platové stupnici mají nárok na pensi ročních 78.000 Kč, kterou dostávají beze srážky. Má-li některý výměnkář mimo svůj výměnek ještě nějaký malý příjem, pak není prý více výhradně odkázán na výměnek, a tento výměnek zdaní se nejvyšší daní. Tak vytváří se dnes život a působení zemědělce a jeho příslušníků. Každý objektivně smýšlející člověk mně přisvědčí, že životem plným práce a námahy, skromným způsobem života výrobní cena našich plodin není příliš zatížená. Zdá-li se vám však výrobní cena následkem zatížení způsobem našeho života příliš vysokou, pak žádáte od nás, abychom byli zatlačeni zpět do asijských kulturních poměrů. Naše obydlí musila by zpustnouti, v místnosti bez podlahy byl by ubytován s veškerou rodinou dobytek a drůbež. Okna místo skla zalepena papírem. Oděv sestával by ve všední den a v neděli, v létě a v zimě ze stejného přehozu, kdežto bychom po 9 měsíců chodili bosi a 3 měsíce v hadrech. Samo sebou se rozumí, že bychom ztratili posledního zemědělského dělníka. Naše kupní síla, která dnes činí 80 % průmyslových výrobků, klesla by na minimum. Zástup nezaměstnaných by se rozmnožil. Naše zemědělská výroba by poklesla tak, že bychom za krátkou dobu byli nejen poukázáni na dovoz zemědělských výrobků, nýbrž že bychom se také stali úplnými vasaly a otroky ciziny. Vidíte již nyní, že nynější krise zachvacuje všechny obory povolání. Stejnou a ještě silnější měrou měl by úpadek zemědělství - zde jsou dějiny nejlepším učitelem - za následek úpadek veškerého národního hospodářství. Jestliže dnes ve všech státech evropských tíseň selského stavu byla uznána a všude na jeho podporu provedena zákonem pomocná opatření, prosíme také my, nikoli jen ve svém zájmu, nýbrž v zájmu všech členů tohoto státu, za přijetí těchto předloh. Jsou vlastně věcí samozřejmou, dokazují jen, jal: beze všeho zájmu stály všechny veřejné úřady dosud vůči zemědělství, když teprve zákonem musí býti nuceny, aby používaly jen domácích výrobků, kdežto zákon o mísení mouky slouží jen posílení veškerého obyvatelstva. Jsou to domnělé zákony na ochranu zemědělství, ve skutečnosti však ke zlepšení jeho postavení nepřispívají v nejmenším. Podle našeho názoru mohou býti jen zkušebním kamenem, zdali parlament má plné porozumění pro správnou pomoc našemu stavu, který se nalézá v těžké tísni, a zdali také později přisvědčí dostatečnému ochrannému clu na všechny naše výrobky. (Potlesk.)