Důvod, proč tento požadavek vznášíme, je tento: Slavnému senátu není již z denního tisku neznámo, že přes československé pohraničí, hlavně polské a maďarské, dováží se do Československa tak ohromné spousty chleba, pečiva a strouhanky, že podle průkazního materiálu, jejž máme po ruce, činí to průměrně denně, jak máme autenticky zjištěno, 23,5 vagonů obilnin v surovinách, které jsou dopraveny po železniční nápravě. Při tom jsme zjistili, že přes polský pohraniční úsek se dopravuje toto zboží až do Brna, Olomouce a Přerova, ba až do Třebové, jak máme poslední zprávy. Z Uher samých zaplavuje se nám těmito výrobky celý pohraniční úsek až do vnitřního Slovenska. To, co se dopravuje pomocí pohraničního malého styku, pomocí nápravy, auty a různými dalšími pomůckami, jak bezpečně naše informační zprávy nám říkají, činí jistě minimálně 30 vagonů obilnin, žita a pšenice.

Slavný senáte, po této stránce byl námi podán návrh, aby vláda sama snažila se učiniti přítrž tomuto velkému návalu poživatin do Československa. Víme, že tento veliký nával levného chleba, pravím levného a při tom dosti vzorného, znemožňuje zde jak naše zemědělce, tak i výrobce, dělníka i obchodníka. Přihlédneme-li k situaci v Polsku, tedy podle našich informací je tam zemědělská krise do takové výše vyhraněna, že cena žita je asi 40-45 Kč. Pak se ovšem nemůžeme diviti, když mouka z tohoto žita se zde prodává o korunu levněji. Tím je polským výrobcům umožněno, aby levným způsobem, proti němuž není s naší strany možná konkurence, vrhli své výrobky do Československa, jako se to děje dnes. A přijde otázka a mnohý se ptá, proč Poláci mohou tak levný chléb dodávati. Samozřejmě, podíváme-li se na pracovní trh v polském státě, tu vidíme: pracovní poměry jsou libovolné, tah jak bývaly před válkou, žádné omezení noční práce, zkrátka otázka mzdová vypadá, jak dobrovolnou dohodou výrobce s pracujícím se dohodnou otázku sociální. Co vidíme zde? Můžeme říci, že pracovní podmínky naproti Polsku oproti Československu se rovnají 30 : 70.

Přihlížíme-li k levným surovinám polským, k levné práci, žádnému zatížení, je samozřejmé, že se zde objeví levný polský chléb, kterýžto rád vítal a je tomu velmi povděčen gen. ředitel Sonnenschein, velmož vítkovických závodů, který se zuby nehty bránil, aby tento polský chléb byl zrušen, v čemž mu slavnostně pomáhá naše slavné ministerstvo zahraničí, které se též zuby nehty brání a nechce připustiti, aby zde již tato otázka rozhodně a kategoricky byla rozřešena.

Stav tento trvá již po dobu jednoho roku i déle. Mohly se již najíti cesty a prostředky, aby se zde zabrzdilo velikému náporu konkurenčnímu se strany našich sousedních států, a pokud jde o ty obavy, které jsem podal v úvodě, ohledně obchodních smluv, položme si otazník a ptejme se: Ptaly se nás druhé státy, co učinily ve svém vnitrozemí? Ptaly se nás jiné státy, co budeme dělati, sneseme-li to neb ono, sneseme-li jejich úpravu vnitrozemskou? Řeknou: Do toho nemá nikdo co mluviti, zde jsme my a my budeme dělati, jak toho náš zájem vnitrozemský potřebuje. Bylo by vhodno, aby také naši vládní orgánové postavili se s celou váhou na směr zásadní ochrany, aby v Československu ta jasná neohrožená a sebevědomá zásada se uplatnila do všech důsledků.

Slavný senáte, zákon samotný má dost značných nejasností, a to po stránce těch, již jsou odkázáni pak zákonem se říditi; je zde nutno vzíti v úvahu, že jsou zde doopravdy ustanovení, z nichž pak, když se do důsledků mají dodržovati, vyplývá, že ten, jenž je pak postižen, odnáší to nejtěžší měrou. Ptám se oněch, hlavně p. ministra financí, co se stane s těmi uzávěrkami na plodinové burse, ať je to v Praze, v Brně, Bratislavi nebo v Olomouci, kteréžto uzávěrky jsou učiněny na podkladě dnešního systému vymílacího? Tu jistě p. ministr financí pokrčí rameny a řekne: Co by se mohlo státi? Nic. Ať si to zájemci vyřídí, jak chtějí. Tu jsme u překážky takového rázu, že musíme říci, že není pravda, ať si to zájemci vyřídí, jak chtějí. Zde je návrh zákona, kterému je výrobce podroben, a jak vyjde tento zákon v platnost, musí vyráběti tak, jak zákon navrhuje. (Sen. Časný: Kdo jim kázal dělati dlouhé závěrky?) To byste musil znáti, pane kolego, ty uzávěrky. (Sen. Časný: Tomu my rozumíme, ale nemáme terminované obchody!) S tím návrhem přijdu brzy. Už na tom pracuji dlouho. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.) Po této stránce je nutno si uvědomiti: Tím okamžikem, jakmile zákon přijde v platnost, přijdou takové ohromné spory s bursovními činiteli, dodávajícími suroviny uzavřené na uzávěrky, že doopravdy to bude míti ohromný dalekosáhlý finanční rozvrat pro ty, kteří budou tím postiženi.

Dále se ptám iniciatorů tohoto zákona, co bude se zásobami, které zde zůstanou ještě ve velkém množství v jednotlivých výrobnách a které nebudou moci býti zpracovány ve lhůtě 4 týdnů? Ptám se proto, poněvadž r. 1926, když bylo ustanoveno vládním nařízením, že mouka ze žita musí býti vymílána jen téhož typu, kolik obsahuje v 1 hl, byla tam preliminována doba 6 týdnů, v níž mělo býti umožněno zpracovati zásoby, jež byly v pekárnách. Žádal bych, aby v otázkách uzávěrkových bylo postupováno rozhodně nadřízenými vládními orgány tak, aby bylo dáno prohlášení, jakmile zákon vejde v platnost, že veškeré bursovní uzávěrky na mouku jsou dnem vydání zákona zrušeny. Dále žádám, aby pro zásoby, jež zůstanou ve větších dílnách po prohlášení tohoto zákona, byla uvolněna delší doba, ne 4, nýbrž 6 až 8 týdnů.

Na konec je zde něco, co nutno řešiti otevřeně a jasně. Máme zde kontrolu, ale želeti je toho, že ti, kdož zákon tvořili, nedomyslili jej tak, aby po stránce kontrolní bylo jasno, jak který postižený nevyhovujícím zákonným ustanovením má býti zkontrolován do plné hloubky a zajištěna jeho vina či nevina. Zde jsme do jisté míry v hloubce tím, že není možno ani těm, kteří zákon stylisovali, provésti kontrolu tak, jak by si bylo přáti.

Sám ze svých poznatků mohu dáti náměty, aby tyto kontroly byly prováděny jedině osobami, které jsou autoritativními chemiky, naprosto nezávislými a nezaujatými proti nikomu, aby pro to, co zde má býti zrevidováno a spravedlivě podloženo pro dodavatele mouky a výrobce, byly státní výzkumné ústavy v každé československé zemi, poněvadž mám plnou důvěru, že v těchto státních ústavech bude postupováno po stránce zkoumací nestranně a spravedlivě a také způsobem vyhovujícím všem požadavkům zájemců, ať je to mlynář, pekař, nebo konsument. Jinak po stránce konsumentské může konsumentstvo jen zákon vítati, je jistě tak liberálně podložen, že má garancii vzorného zákona jak se patří, která bude jistě každému konvenovati. Po stránce výrobní mohu říci, bude-li zjasněna otázka kontroly a všeho, co k tomu patří, že jistě nemáme toho nejmenšího, abychom se obávali důsledků zákona, naopak jsme rádi, že zákon bude postaven na pevno, ovšem, aby v té pevnosti byla sledována spravedlnost od orgánů kterýchkoliv, jež zákon budou prakticky sledovati a jej kontrolovati. Tím končím. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K poznámce si vyžádal slova pan sen. Bergman.

Sen. Bergman: Vážený senáte! Dověděl jsem se, že pan sen. Mikulíček mluvil o mně v mé nepřítomnosti a že zde říkal věci, které musím naprosto odmítnouti a prohlásiti za lež. Nerad odpovídám na invektivy jakékokoli druhu, a tím méně pánům z komunistického tábora, kterými jsem se ve svém životě vždy nejméně zabýval, poněvadž jsem k tomu neměl ani dosti chuti a důvodů, poněvadž tyto pány nepokládám ani za důležité, ale přece jenom musím zde říci něco, co nevím ještě, jestli by neměl vyřizovati soud, poněvadž já a dr Pazderka bychom docela dobře mohli chtíti na panu sen. Mikulíčkovi, aby dokázal to, co zde tvrdil o jakémsi rozhovoru, který prý se stal ve sněmovně, ovšem nevím, kdy a kterého roku.

Já to odmítám. Jestliže však o tom mém statku se zde mluví - a já připomínám, že pan sen. Mikulíček již v poslanecké sněmovně s velkou oblibou mně tento statek vyčítal - musím prohlásiti, že jsem nedostal žádný statek pozemkové reformy, že jsem koupil tento statek z volné ruky od pana Lobkovice, a to tak draho, že opravdu nevím, jestli jeho rentabilita bude odpovídati jeho ceně, zejména po těch investicích, které byly nutny, aby se na něm vůbec hospodařiti dalo.

Konec konců tyto věci by byly snad mojí soukromou záležitostí. Ale když řekl pan sen. Mikulíček, že bych mohl se svojí panímámou obdělávati 30 měřic a to ostatní dáti komunistům, prohlašuji, že kdyby to na mně záleželo, že bych jistě nepřipustil, aby se půda dostala do rukou komunistů, poněvadž tito komunisté by ji rádi neměli, ani by se o ní tak nestarali jako já se svojí panímámou. Ale vážený senáte, já bych chtěl připomenouti jedno: Nežli jsem ten statek koupil, já jsem vedle svého malého statku ve Vorasicích měl po 25 let nájem v dobách, kdy byla řepa za 80 krejcarů a pšenice za 8 zlatých. Tam díky přičinění této mojí panímámy a méně přičiněním mým se stalo, že jsem si něco zahospodařil, abych mohl tento statek, který mám, koupiti. Mám, bohužel, obavy, že to, co jsem tam uchoval svým dobrým hospodařením, na tomto statku za dnešních hospodářských poměrů a krise nechám.

Tak ty věci stojí, a já bych chtěl jen říci, že ty metody, kterých zde komunističtí senátoři užívají, jistě nejsou s to, aby jim získali nějaké vážnosti, a myslím, že se jim o to ani nejedná, aby tu vážnost měli.

Chtěl bych toto odmítnutí skončiti jaksi tím, že vícekráte bych pánům z komunistické strany neodpovídal na tuto věc a že ovšem myslím, že si udělali z této otázky, z té zemědělské krise objekt takový, který by rádi zesměšnili, ačkoli oni by měli nejvíce důvodů, aby v zájmu drobného lidu zemědělského, kterému nalhávají takový interes, tuto věc posuzovali vážně a věcně.

Ku konci musím prohlásiti, že vím, že pan Mikulíček měl mnoho afér, já neměl nikdy žádné, a měl-li jsem někdy nějaké veselosti politické, neměl jsem nikdy nic nečestného, co by mohlo býti mojí cti jakkoli k úhoně.

Předseda (zvoní): Byl mně podán dostatečně podporovaný resoluční návrh sen. Donáta,Vraného, dr Šrobára, Sáblíka a druhů. Žádám, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Resoluce sen. Donáta, Vraného, dr Šrobára, Sáblíka a druhů k usnesení národohospodářského výboru o vládním návrhu zákona o výrobě chleba (sen. tisk l68).

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, aby s největším urychlením předložila zákonodárným sborům osnovu zákona, kterým zavádí se clo na chleba a pekařské výrobky alespoň ve výši platného cla na mouku a mlýnské výrobky.

Odůvodnění:

V našem celním sazebníku nemáme dosud cla na chleba a pekařské výrobky. Je to národohospodářsky nezdravé a přímo protismyslné, neboť máme clo na suroviny - obilí, na polotovar - mouku a nemáme cla na hotový výrobek. Zahraniční konkurence velmi brzy vystihla tento nedostatek v naší celní ochraně a dováží dnes ohromná kvanta až 40.000 kg denně chleba úplně bezcelně. Bezcelný dovoz chleba jmenovitě z Polska stále a stále se šíří, protože v Polsku vzhledem k nižšímu zdanění, levnějšímu uhlí a daleko nižším dělnickým mzdám mohou chléb vyráběti levněji. Je tedy jak v zájmu našeho zemědělství, mlynářství a pekařství, tak i všech zaměstnanců těchto odvětví, aby co nejdříve bylo zavedeno clo na chleba.

Zavedení tohoto cla není v rozporu s platnými obchodními smlouvami a je národohospodářsky odůvodněno, ba nutno.

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena, prosím pana zpravodaje o doslov.

Slovo si vyžádal k doslovu pan zpravodaj sen. Stržil.

Zpravodaj sen. Stržil: Vážený senáte! K předloženým předlohám promluvilo několik řečníků z jednotlivých politických stran. Z uvedených všech řečníků zmínili se však o právě projednaných předlohách pouze pan sen. dr Kovalika pan sen. Kotrba a Mikulíček, který se zabýval hlavně tou druhou osnovou, a to návrhem zákona o výrobě chleba.

Pan sen. dr Kovalik podotkl, že jeho klub nemůže souhlasiti s touto předlohou, protože poškozuje hospodářské zájmy slovenských krajů, kde se pěstuje hlavně pšenice. K tomu však dlužno podotknouti, že tímto zákonem byl brán zřetel na chudé kraje horské a na chudé kraje našich jižních Čech, kde se objevovaly přebytky žita, v jehož produkci jsme u nás v Československé republice soběstačni, ba dokonce ještě vyvážíme. Bylo potřebí učiniti nějaké kroky, aby bylo odpomoženo odbytové krisi žita.

V pšenici však soběstační nejsme, musíme ji dovážeti. Myslím, že kolegové ze Slovenska nemusejí míti obavy, že by snad svou pšenici neodbyli. V zákoně je pamatováno na slovenské kraje, kde jsou zvyklí jen na chléb z pšeničné mouky tím, že i nadále budou moci z této mouky péci chléb.

Pan sen. Kotrba přednesl ve své řeči určité náměty a žádal, aby byly jeho náhledy a zkušenosti pojaty do prováděcího nařízení zákona o výrobě chleba.

Všichni kolegové, kteří se přihlásili ke slovu, mluvili o příčinách i následcích nynější zemědělské krise a částečně se zabývali také jejím řešením. Všichni se shodovali v tom, že je potřebí zemědělskou krisi řešiti, jen jeden z pánů kolegů mne zarazil, když mluvil o zemědělské krisi snad se svého hlediska a zmiňoval se hlavně o krisi naší živočišné produkce. Byl to kol. Petřík, který mně snad promine, když mu řeknu, že by se jistě nemohl odvážiti mluviti takovým způsobem před drobnými zemědělci z jižních Čech, které zastupuje, neboť neuznával tu nevětší a nejdůležitější otázku, kterou chceme řešiti při krisi živočišné produkce, otázku chovu vepřového dobytka. Myslím, že právě chovem vepřového dobytka se zabývají ponejvíce naši drobní zemědělci, a že vidí v odchovu vepřového dobytka největší zdroj příjmu. Při řešení zemědělské krise budeme míti jistě ještě příležitost poukázati na všechny nesrovnalosti, které vyplynuly z řeči pana sen. Petříka.

Naši zemědělci jistě že rádi uvítají tento prvý krůček k řešení zemědělské krise, a to v přesvědčení, že i další zákony a nutná a důležitá opatření, která podnikáme pro řešení naší krise, budou s největším urychlením projednána.

Nemohu ke konci než vznésti apel na všechny, kteří tuto krisi chápou, aby podali ruku pro její vyřešení. Zemědělci budou jim za to jistě vděčni. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Senát je schopen se usnášeti.

Přikročíme ke hlasování.

3. Ad 1. Hlasování o osnově zákona o odběru některých druhu zboží veřejnými úřady, podniky; ústavy a zařízeními. Tisk 167.

Budeme hlasovati ve čtení prvém.

O osnově zákona o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.)

Není jich, budeme tedy takto postupovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou a jak je vyznačena v sen. tisku 154, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 154 ve čtení prvém.

I o této osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy takto postupovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tak, jak je vyznačeno v sen. tisku 155, ve čtení prvém. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 155 ve čtení prvém.

Přikročíme nyní k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Sláma, za výbor ústavně-právní sen. F. V. Krejčí, za výbor rozpočtový sen. Vaněček.

Dávám slovo panu zpravodaji za výbor zahraniční, sen. Slámovi.

Zpravodaj sen. Sláma: Slavný senáte! Tisk 144, usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se provádí úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečná úmluva mezi Československem a Rakouskem ze dne 3. února 1929 o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, pojednává vlastně již o rozhodnuté věci, o které bylo jednáno již dávno, totiž je to úmluva mezi nástupnickými státy a na druhé straně dodatečná úmluva mezi Rakouskem a Československem o úpravě požitků pensistů vyplývající pro všechny příslušníky, kteří jsou rozděleni mezi nástupnické státy a nás. Co se týká dodatečné úmluvy mezi Rakouskem a Československem z 3. února 1929, byly zde potíže stran Vitorazska a Valčicka, ale konečně se udělala také dohoda. Ještě však zde byly obavy přes tuto dohodu, kdyby se vyskytli někteří příslušníci, je-li možno v mezích této úmluvy jim vyhověti a přijati je buď do našeho svazku nebo Rakouského. Článek II §u 1, první věta zaručuje a dává vládě možnost, aby všichni ti, kteří by se přihlásili v pozdější době, mohli býti přijmuti do našeho svazku. Všech těchto pojištěnců v Rakousku a v Československu je celkem 70, na Československo jich připadá 35 a na Rakousko rovněž 35. Tedy jich není mnoho.

Dnes jde hlavně o to, aby ústavně bylo znění úmluvy schváleno, což již je faktem - všechno je provedeno, a vše se již praktikuje - aby zde jednou byl právní podklad, aby tato otázka byla vyřešena mezi nástupnickými státy a našim státem a aby byl zajištěn právní stav pro všechny, kteří z toho mají míti požitky.

Zahraniční výbor pojednal o této osnově a navrhuje slavnému senátu přijetí v tom znění, jak bylo usneseno posl. sněmovnou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem výboru ústavně-právního je pan sen. F. V. Krejčí. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. F. V. Krejčí: V ústavněprávním výboru bylo usnesení posl. sněmovny vzato na vědomí a navrženo, abych se v plénu připojil k návrhu pana zpravodaje výboru zahraničního, aby návrh tento byl schválen, a aby úmluva mezi naší republikou a těmito sousedními státy nabyla platnosti zákona.

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Vaněček. Prosím, aby se u jal slova.

Zpravodaj sen. Vaněček: Výbor rozpočtový pojednal o otázce této ve své schůzi dne 3. dubna a připojil se ke zprávám obou výborů, zahraničního a ústavně-právního a doporučuje plénu senátu, aby schválil osnovu zákona tak, jak je obsažena v tisku č. 144.

Předseda: Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 144 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 144 ve čtení prvém.

Nyní přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

Zpravodaji jsou za výbor ústavněprávní je pan sen. Trčka, za výbor technicko-dopravní sen. inž. Marušák.

Dávám slovo panu zpravodaji za výbor ústavně-právní, sen. Trčkovi.

Zpravodaj sen. Trčka: Slavný senáte! Podle nynějšího stavu právního náleží cejchovntctví v republice Československé do působnosti dvou ministerstev, a to v zemích historických: Čechách a Moravsko-slezsku, podle zákona ze dne 27. června 1908, čís. 123 ř. z., do resortu ministerstva veřejných prací a na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle V zákonného článku z roku 1902 do resortu ministerstva obchodu. Vládním nařízením ze dne 20. listopadu 1918. č. 52 Sb. z. a n., zřízen byl při ministerstvu veřejných prací jako nejvyšší technický orgán cejchovní >Ústřední inspektorát< pro službu cejchovní. Přenesení působnosti ministerstva obchodu na ministerstvo veřejných prací ve službě cejchovní na Slovensku a Podkarpatské Rusi mělo býti pak provedeno v novém zákoně o mírách a vahách, ve kterém budou dosavadní příslušné zákony a předpisy sjednoceny a přizpůsobeny nynější době. Pro obsáhlost nemohl býti tento zákon dosud uskutečněn, avšak obtíže působící nynější právní stav nutno odstraniti a upraviti jej navrženým zákonem na stav skutečný. Má tedy tento zákon pouze formální účel.

Ústavně-právní výbor pojednal ve své schůzi dne 31. března 1930 o této osnově zákona a doporučuje ji senátu ke schválení ve znění dole otištěném.

Předseda (zvoní:): Zpravodajem za výbor technicko-dopravní je pan sen. inž. Marušák. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. inž. Marušák: Vážený senáte! Výbor technicko-dopravní pojednal o návrhu zákona ve své schůzi dne 25. března a usnesl se z týchž důvodů, jako je zde přednesl zpravodaj za výbor ústavně-právní, doporučiti plenu senátu, aby návrh zákona o úpravě příslušnosti vo veciach cejchovných v zemi Slovenskej a v zemi Podkarpatoruskej byl přijat podle předloženého znění.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové tisk 159 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové tisk 159 ve čtení prvém.

Dalším bodem je:

Poněvadž se jedná o osnovy zákonů, které nebylo možno ve lhůtě § 43 úst. listiny předepsané vyříditi, navrhuji, aby poslanecká sněmovna byla požádána o prodloužení lhůty o dalších 7 měsíců.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 173. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 290) zákona o stavebním ruchu (tisk 304).

Předseda (zvoní): Oznamuji, že dal jsem dodatečnou dovolenou na dnešní

schůze sen. dr Milotovi a Ant. Šolcovi.

Dále oznamuji, že do

výboru národohospodářského na místo sen. Havleny nastupuje sen. Havránek,

do výboru technicko-dopravního na místo sen. Havleny nastupuje sen. Zimák,

do výboru rozpočtového za sen. dr Hellera nastupuje sen. Polach,

do výboru soc. politického na místo sen. Stránského nastupuje sen. Kindl.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut po této za účelem přikázání došlých spisů.

Jsou proti tomu námitky. (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.