Úterý 8. dubna 1930

Poneváč návrh zákona o miešaní chleba nielen že nepomahá riešiť hospodársku krízu na Slovensku, ale poškoďuje záujmy slovenského roľníctva, obzvlášte v krajoch, kde sa pšenica pestuje, naša strana za tento zákon hlasovať nemôže. (Souhlas senátorů ľudové strany.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Bergman. Uděluji mu slovo.

Sen. Bergman: Slavný senáte! Konečně tedy po dlouhých týdnech velikého napětí předložila vláda dva první návrhy na řešení zemědělské krise.

Výkonnému zemědělci je skutečně velmi těžko mluviti o jednotlivých částech těchto zákonů, poněvadž je nesnadno říci, zda tyto zákony na delší dobu zemědělskou krisi zažehnají.

Nezdá se, že by byla opodstatněna naděje na trvalé vyléčení těžké zemědělské krise navrhovanými způsoby.

Bursa alespoň nereagovala zvláště na přípravy ke zlepšení obilních cen a zlepšení nastalo vlastně jen jednou, když vojenští zástupci přišli na bursu v plné parádě a když alespoň cena žita při této příležitosti poněkud stoupla.

Proto nechci se zabývati detaily předložených vládních návrhů a chci při této příležitosti říci, že trvalé zlepšení může přivoditi jedině řádná celní ochrana, úměrná s ochranou v Rakousku, Německu, Francii a jinde. V Rakousku právě v těchto dnech ministr zemědělství Födermayer dohodl se s říšskou selskou radou, jak řešiti odstranění obilní krise a skončil přípravy na novelu k celnímu zákoníku. V Německu, jak se zdá, ustoupili socialisté na čas z vlády, aby minoritní vláda mohla provésti zcela objektivně řešení zemědělské krise, a za nového režimu stouply ceny na berlínské burse dosti prudce. V obou těchto zemích připravují se na řešení zemědělské krise zcela vážně, a to nejenom za pomoci stran občanských, nýbrž i za úctyhodné blahovůle stran socialistických.

To je ostatně státnickou povinností všude, aby se vyrovnaly sociální protivy a aby bylo všem vrstvám měřeno stejně spravedlivě. (Sen. Mikulíček: U nás se sociální protivy vyrovnávají pendreky!) Přijde na to, kdo si je objedná, pane kolego! Účelem řešení zemědělské krise není zajisté vyhánění cen za obilí, nýbrž řešení celkové hospodářské krise, které musí míti za úkol zlevnění všeho toho, co zemědělství nakupuje a za co vydává.

Snížení režie za dnešních okolností je zcela nemožné, poněvadž mzdy, které tvoří značnou pasivní položku v zemědělském provozu, nelze stlačovati.

Zemědělští dělníci, kteří musí všechno draho platiti, nemohou vzíti méně za svou práci, nežli dosud, mají-li býti lidsky živi.

Ovšem všeobecné snížení sociálních břemen je i při tom velmi nutným pro celkové řešení hospodářské krise. Je nezdravým zjevem, že na spravedlivé požadavky, týkající se řešení zemědělské krise, věší se celá řada požadavků, které mají býti současně řešeny s projednáváním zemědělských otázek a které znamenají nové těžké zatížení výroby, poněvadž budou vyžadovati velikého nákladu od státní pokladny. Nové veliké zatížení výroby ovšem znamená, že ono malé zlepšení, které by řešením zemědělské krise nastalo, bylo by úplně anulováno novým zatížením výroby.

V poslední době často byl vysloven názor, že zemědělská krise postihuje z větší části jenom drobné zemědělce a že větší a kapitálově silnější zemědělci mohou nepříznivé poměry snáze překonati. To pokládám za omyl, zejména po provedení pozemkové reformy, a pokládám naopak za povinnost státu, aby také co nejusilovněji podporoval střední a větší zemědělské podniky, aby nedošlo k extensivnímu hospodaření a aby zemědělské dělnictvo nerozmnožilo řady nezaměstnaných ve městech.

Nebude-li zemědělské výrobě poskytnuta řádná ochrana, dojde ke znehodnocení půdy a tím i velké části národního jmění. Podlomená kupní síla zemědělcova musí se projeviti i v ostatních oborech podnikání a přirozeně i ve státních financích.

Vedle řádné úpravy celní je bezpodmínečně nutno snížiti daňová břemena vůbec, a zejména odstraniti co nejdříve obratovou daň v zemědělství a provésti rekonstrukci daně důchodové.

Pro posouzení krise výrobních nákladů zemědělské výroby je nutno posouditi objektivně disparitu mezi cenami zemědělských a průmyslových produktů.

Je nutno si uvědomiti, že daňová způsobilost zemědělců byla podstatně zeslabena již válečným a poválečným. státním hospodářstvím, zejména, když se k poválečným dávkám přidružila pronikavá dávka z majetku a z fiktivního přírůstku. (Sen. Kindl: Ti velcí dluhují ještě dnes!) Mezi zemědělci jest jich, myslím, málo. (Sen. Mikulíček: Přes miliardu jsou ještě dlužni!) To budou asi vaši zaměstnavatelé. (Veselost.)

Tyto dvě dávky odňaly zemědělské výrobě velmi mnoho produktivního kapitálu.

Zvyšování starých daní a zavádění nových z naprostého nedostatku produktivních statků musilo překročiti daňovou způsobilost zemědělcovu. Daňová kapacita zemědělcova byla úplně přestoupena, jak svědčí rostoucí hledání úvěru pro účel splnění dávkových povinností. Při posuzování poplatní síly našich zemědělců nelze pouštěti se zřetele, že produktivní schopnost selských i větších podniků zemědělských není normální a že tudíž není také normální jejich rentabilita.

Statistická data jasně dokazují, že jest u nás výroba vůbec mnohem více zatížena než výroba v cizině. To ovšem nemůže býti lhostejno, zvláště naší výrobě zemědělské, která se pro přílišné daňové zatížení nemůže vzpamatovati ze své produktivní desorganisace, kterou způsobila protizemědělská spotřební politika.

Proto volá dnes zemědělství právem po zavedení řádné celní ochrany a činí tak ve snaze o sebezachování naší zemědělské produkce při dosavadní úrovni hospodářské kultury.

Při tom musí českoslovenští zemědělci žádati, aby finanční správa dovedla své fiskální požadavky harmonicky sloučiti s jejich hospodářskými a životními potřebami a hleděti k tomu, aby daňová a dávková břemena byla podstatně snížena.

Daně a dávky nesmějí postihovati substanci majetkovou, nýbrž pouze důchod.

Produktivnost půdy není nevyčerpatelná, a vyžaduje proto zvláštní pozornosti státu.

Vidíme, že jiné státy dovedly nalézti v rámci své finanční a hospodářské politiky možnost podpořiti vývoj své zemědělské politiky, a musí zajisté nalézti tyto možnosti i náš stát, který klade tolik důrazu na provedení pozemkové reformy.

Jenom intensivní výroba dovede zabezpečiti získanou politickou svobodu a upevnit i mezinárodní postavení státu.

Myslím, že při dobré vůli pan ministr financí může zcela dobře býti téhož názoru.

Soudím tak z toho, že při různých příležitostech pan ministr financí byl blahovolným a při jiných chtěl býti velmi blahovolným. Při úpravě hospodářských poměrů dlužno dbáti toho, aby různé obory měly stejné podmínky. Z toho důvodu jeví se oprávněný požadavek mlynářů, dožadujících se zmenšení daně z vodní síly tak, aby vodní energie nepodléhala většímu zdanění, než energie parní.

Daň z vodní síly budiž proto snížena a u podniků do pěti koňských sil vůbec zrušena.

Zmínil jsem se o této věci, poněvadž je se zemědělskou krisí v přímé souvislosti. K léčení zemědělské krise patří ovšem umožnění levného úvěru, a to jak hypotekárního, tak i provozovacího. Zejména otázka úvěru je životní otázkou nabyvatelů půdy z pozemkové reformy.

Osud tak zvaných zbytkových statkářů, zejména ze řad bývalých zaměstnanců na velkostatcích, je přímo strašlivý. Nezaplacená půda, tíživé dluhy za živý i mrtvý inventář, dlužné daně a žádný provozovací kapitál, to je stav, který vede ke katastrofě a úplně zkreslí účel, pozemkovou reformou sledovaný. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Stejně je tomu ovšem i u malých nabyvatelů půdy, jejichž situace je právě taková, a nepomůže-li se jim včas, znamená to nejen pokles životní míry těchto malozemědělců, nýbrž i nutný návrat k extensivní výrobě.

Nejhorší je osud tak zvaných kolonistů, kteří v nových poměrech musí ještě překonávati hospodářské osamocení a nemají žádné možnosti ani krátkodobého ani dlouhodobého úvěru, kteří pracují beze strojů a potřebného inventáře.

Jest ještě jedna kategorie zemědělců, jejichž osud je nade vše trapný, a to jsou ti, jichž úroda v posledních letech byla zničena opětovně živelní pohromou.

Stálý výbor Národního shromáždění plnil jen příkaz nutné spravedlnosti, opatřiv jim levnější úvěr, a je povinností státní správy, aby podané žádosti těchto nešťastných lidí rychle, spravedlivě a objektivně vyřizovala a aby posílila značně pokleslou důvěru k úřadům republiky.

Nemožno též zapomínati na to, že v našem státě žijí zemědělci, jichž majetek byl zničen ve světové válce a za vpádu maďarských bolševiků na Slovensko. Tyto škody dávno již byly zjištěny, a je proto na čase, aby těmto převážně chudým malozemědělcům na východním Slovensku dostalo se náhrady.

Po stránce národní pak musím upozorniti na to, že v našem státě žijí zemědělci, kteří nemají možnost v rodné řeči vzdělati se na škole odborné. Jsou to Rusové na Prešovsku, a proto v zájmu zvýšení odborného vzdělání těchto zemědělců a u vědomí toho, že právě na půdě těchto zemědělců bojovaly ruské armády i za samostatnost naši, poukazuji na nutnost zřízení jedné hospodářské školy s ruským jazykem vyučovacím na Prešovsku.

Tento požadavek jeví se zcela oprávněným nejen po stránce národní, nýbrž i s hlediska hospodářského, uvážíme-li, že hospodářské povznesení celého Slovenska je problémem povznésti zemědělství. Je proto nejen spravedlivo, ale i účelno, aby Rusové na Prešovsku zemědělskou školu s ruským jazykem vyučovacím měli.

Vzpomínám dále na ony vyděděnce, kterým byly vzaty rustikální lesy a pastviny - na starousedlé zemědělce. Starousedlým zemědělcům byl vzat zvláštním způsobem hospodářský doplněk právě v krajích nejchudších.

Zde byla zcela opomenuta zásada soukromého vlastnictví, která je základem nejenom jistoty majetkové, ale která je také základem vší kultury, zejména u malého národa.

Tento zásah do soukromého vlastnictví je tím bolestnější, poněvadž nebyl zmírněn výkupem, jako se to stalo u půdy velkostatkářské. Tento stav je těžkou křivdou na dobrých a sociálně slabých občanech tohoto státu, a myslím, že po provedení restituce domovního majetku ve městech nebude možno odpírati náhradu za majetek bývalých starousedlých zemědělců.

Nejsou ovšem v tísni jen majitelé půdy, neboť je zde ještě kategorie pensistů z pozemkové reformy, kteří za ztracenou existenci dostali odměnou jen nepatrnou pensi, která nestačí na život a je příliš velikou pro umření.

Bude jen aktem sociální spravedlnosti, bude-li existence této části zemědělského lidu zlepšena.

Je v celku smutný osud zemědělské inteligence, která trpí nejenom současnou krisí, nýbrž i bezohledností správních orgánů. Jedna část této inteligence zůstala zcela bez existence, druhá část pak má velmi trapné postavení. Právě rozesílá Spolek státně zkoušených lesních hospodářů v Československé republice memorandum, které ukazuje na přímé martyrium těch, kteří před převratem absolvovali střední a vyšší lesnická učiliště, jimž byl přiznán i titul inženýra, kteří mají předepsanou vyšší státní zkoušku právě jako absolventi vysoké školy zemědělské, jsou v zemědělsko-technické lesní dohlédací službě na Slovensku a Podkarpatské Rusi na vedoucích místech, ale byla jim přiznána sedmá platová stupnice s titulem >adjunkta<.

Dějí se dokonce pokusy, aby pro tyto lesní hospodáře byla zřízena nová služební třída, do které by byli přeřazeni a po 35tileté odborné praksi stali se podřízenými daleko mladších úředníků.

Prosím proto, aby těmto úředníkům, mezi nimiž je 9 legionářů, byla dána dispens od zákonem 103-26 pro služební třídu I b požadovaného předvzdělání.

Ovšem, že tíha poklesu zemědělských produktů doléhá drtivě i na střední zemědělský stav. Zejména zlé jsou poměry pěstitelů chmele, kteří se nemohou rázem přizpůsobiti změněným poměrům, poněvadž investice do chmelnic mají povahu opatření dlouhodobých.

Řepaři nejsou na tom o nic lépe a je v příliš čerstvé paměti křížová cesta, kterou prošli řepaři i cukrovarníci ve dnech nedávno minulých. Při jednání o ceně za řepu měli jsme ovšem také příležitost obdivovati se našemu ministerstvu financí, které, místo aby pomáhalo vyřešiti otázku prodeje řepy, brzdilo ji způsobem, který zůstavil velmi trapný dojem.

Chtěl bych ještě ke honci říci, že nejlepším projevem akutní zemědělské krise je nepoměrně malý odbyt umělých hnojiv letos na jaře a úplné zastavení nákupu hospodářských strojů, jakož i všech investic, které nejsou absolutně nutny. Tento stav ohrožuje ovšem též vážně venkovské živnostníky i obchodníky.

To, co se zemědělcům ke zmírnění krise dává, je skutečně málo a je štěstí, že zemědělec si podivuhodným způsobem uchovává hlubokou víru, že bude lépe. Nelze ji ovšem přepínati, a po dnešním zklamání nesmí přijíti další. Kdyby takové zklamání ještě přišlo, přišla by také osudná chvíle nejen pro zemědělce, nýbrž i pro stát.

Dnešní řešení agrární krise je výsledkem kompromisu stran v dnešní vládě a nemůže proto býti dokonalým. Přál bych si jen, aby další řešení zemědělské krise nebylo diktováno těžkými kompromisy stran, nýbrž věcnou potřebou zemědělství a státu.

Jménem klubu, který mám čest zastupovati, prohlašuji, že budeme hlasovati pro všechny návrhy, které vedou alespoň ke umírnění zemědělské krise a tím k posílení hospodářského života v republice. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Komrs.

Sen. Komrs: Slavný senáte! Po schválení rozpočtu státu přistupujeme k řešení důležitých otázek hospodářského a sociálního významu. Je nesporno, že řešení otázek politických i kulturních je spojeno mnohdy s překážkami zdánlivě nepřekonatelnými. Přece však často snadněji se řeší i rozřeší než otázky hospodářské, kde zůstáváme mnohdy bez vlivu. My však musíme tyto otázky hospodářské řešiti, i kdyby se stavěly v cestu překážky jakékoliv. Jsme povinni nejen je řešiti, nýbrž i rozřešiti a v prvé řadě pomoci si sami. Nesnadný úkol proto tím větší odpovědnost všech bez rozdílu, kdož jsou povoláni společnou prací působiti k hospodářskému konsolidování poměrů a zabránění národohospodářským ztrátám. Třebaže doba je poměrně těžší, nesmí býti na jedné straně škarohlídství, škodlivý pesimismus, nervosita, a na druhé straně lehkomyslnost. Obé je zjevem škodlivým. Tak jako neblaze by působilo, kdyby při řešení tak důležitých věcí hospodářského významu přímo životních otázek, ne tříd a stavů, ale státu samého působily až přes příliš vlivy stranickopolitické. My, národní socialisté, také s vyššího hlediska posuzujeme otázky hospodářského a tím celostátního a celonárodního významu. Chceme pomáhati tam, kde pomoci je potřebí, spolupůsobiti všude a se všemi, kdož mají na zřeteli zájem a blaho všech tříd a stavů tohoto státu. My jsme si vědomi souvislosti při řešení hospodářských a sociálních otázek všech stavů a tříd. Národ, toť všichni. Proto také ochrana a péče všem. Netajme si, že jsme dosud neměli a nemáme velkorysého programu hospodářského plánu, zabývali jsme se často věcmi malichernými a velké nám unikaly. Proto také krise zemědělská překvapila. Zástupce našeho klubu pan kol. Pánek v rozpočtové debatě konstatoval pochybení bývalé koalice v tomto směru, a jestliže pan kol. Sehnal byl názoru opačného, mohu jenom připomenouti výrok člena bývalé koalice posl. dr Zadiny, který zcela otevřeně prohlásil: >Po dva roky minulé se vážně s hospodářskými a finančními věcmi ani nehnulo.<

Není mým úmyslem činiti nějakých rekriminací, jsem toho dalek a také názoru, že není doba připomínati si, co bylo, ale míti v patrnosti to, co je, a starati se o to, jak pomoci, a to rychle.

Dámy a pánové! V našem veřejném životě dole u občanstva, voličstva, pozoruji potěšující zjev i při té hospodářsky těžší době, totiž že nepůsobí tu v celku žádná demagogie, hesla a fráse, plané kritiky, osobní a politické škorpení. Náš lid bez rozdílu stavu a tříd přeje si dnes viděti positivní práci, činy - skutky k zlepšení poměrů dělníka, státního i soukromého zaměstnance, živnostníka, zemědělce.

Předložený vládní návrh o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady a podniky, ústavy a zařízeními má býti prvním positivním činem k zmírnění zemědělské krise.

Krise zemědělská je zjevem nejen mezinárodním, ale zjevem novým. Jindy, zejména v době poválečné, bylo tomu opačně. Nedostatek produktů zemědělských způsoboval drahotu, vyvolával poruchy hospodářského počínání, otevíral pole působnosti lichvě, přizpůsobování cen životních potřeb mzdám a platům způsobovalo často nesnáze.

Dnes však do tísně nesnází a zmatků přicházíme snadným nabýváním a volností produktů, kterých člověk potřebuje a které jsou základem blahobytu. Výroba nedostatečná působí však mnohem škodlivěji než výroba příliš výkonná. A jestliže dovedli jsme si pomoci v případě prvém, jsem přesvědčen, že při dobré vůli najdeme cesty i prostředky k zmírnění krise zemědělské, spočívající v nadbytku zemědělských produktů.

Vláda předkládá celou řadu těchto prostředků Národnímu shromáždění k projednání a ke schválení. Nutno však konstatovati, že nelze problém zemědělské krise vytrhnouti z celého plánu hospodářských dějů výroby, distribuce, spotřeby a úspor, že nelze tuto krisi řešiti bez ohledu na sociální postavení všech tříd a stavů, zejména vrstvy konsumentské. (Tak jest!) S povděkem konstatuji výrok pana ministra zemědělství v zemědělském výboru posl. sněmovny, že krise zemědělská nedá se řešiti bez ohledu na konsumenta. Je to výrok nejen odpovědného ministra, nýbrž i praktického zemědělce.

O příčinách zemědělské krise bylo již mnoho promluveno a mnoho napsáno. Jde o zjev mezinárodní. Nadvýroba u obilí jeví se až od r. 1925. Předtím nebylo tu stopy po nadvýrobě, naopak světová výroba do r. 1925 byla slabší než v letech předválečných. Od r. 1925 zásoby světového trhu rostou a spotřeba percentuelně nestoupá. Příčiny jsou různé. Technický pokrok zemědělství, zdokonalení výrobních metod, změna v používání potravin a j. a hlavně snaha všech států, aby v produkci zemědělské staly se nejen soběstačnými, ale ještě mohly produkovati pro export. Všechno toto způsobilo určité poruchy v zemědělské výrobě a důsledkem toho je prudký cenový pokles zemědělských produktů v mnohých případech až pod výrobní náklady.

Jestliže ceny klesají pomalu a výroba a distribuce mají čas přizpůsobiti se novému vývoji, může se prosperita udržeti i při klesajících cenách. Rychlá změna cen ač dolů či nahoru je vždy zjevem škodlivým a těžko řešitelným, proto i náš úkol je poněkud ztížen. Jaký zmatek byl tu i u samých velkých zemědělských producentů, nasvědčuje okolnost, že ještě počátkem roku 1929 nejevily se tu známky krise, naopak usuzováno, že po kruté zimě bude vzestup cenový, a to všude. Zapomínáno. že již z r. 1928, byly tu obrovské přebytky. Spekulace se přepočítala. Nízké ceny obilí, neprodané zásoby, v nich uložené obrovské kapitály nutí všechny státy řešiti obilní krisi.

Dámy a pánové! Kdyby zemědělci do stali v mnohých případech za svoje výrobky jenom polovinu ceny, kterou platí konsumenti, bylo by rázem po zemědělské krisi. Je tu veliká disparita mezi cenami producentskými zemědělských výrobků a cenami velkoobchodními. Disparita je zaviněna jen vysokou celní ochranou výrobků, které byly zhotoveny ze zemědělské produkce, piva, škrobu a j. Tato industrie převaluje současně s meziobchodem daně obchodové - dopravní, z obratu a j. - i daně výnosové na konsumenta. Proto necítíme nikde pokles cenový úměrný s poklesem cen produktů zemědělských.

Meziobchodem nemíním toho drobného živnostníka, obchodníka, kteří dnes klesají pod daňovým zatížením, pracují se ziskem nepatrným, často i se ztrátami, jen aby uhájili holé živobytí. Z píle a práce i přičinění jejich těží velkoobchodní nákupní firmy a společnosti, které zvykly si pracovati s nadměrnými zisky. Této otázce musí býti věnována bedlivá pozornost.

Jaká je režie meziobchodu, a to velkoobchodu, vidíme u brambor. Na Českomoravské vysočině koupíme 1 q za 15-20 Kč, a v Praze se zaplatí 60-90 Kč. Rozpětí je tu 50-80 Kč. Křiklavé případy nezdravé režie meziobchodní máme nejen u produktů zemědělských, nýbrž i jinde. Tak na př. výrobní cena 1 q uhlí na dole, i když je v to zakalkulována režie důlního podnikání, mzdy, amortisace, investice, podnikatelský zisk atd., jest 8-9 Kč. Pražský konsument zaplatí však průměrně 25 Kč, t. j. třikrát tolik, rozpětí 16-Kč, dvojnásobná cena výrobní. Tak tomu je i při jiných produktech.

Jako je tomu u obilí, je tomu tak i u cukru. Opět zjev mezinárodní, snaha jednotlivých států po osamostatnění. Uvedu pouze jediný příklad. Rakousko bylo dříve odkázáno na náš cukr. Jak se poměry změnily, patrno z tohoto: Osev řepy v Rakousku z 5.300 ha zvýšen na 30.000 ha, sklizeň ze 742.000 q stoupla v r. 1928 na 6,800.000 q. Podobně je tomu i jinde, zejména v Anglii.

Proto jakékoliv umělé udržování dosavadního rozsahu našeho cukerního vývozu na účet tuzemského konsumu nebyl by postup správný a postupná náhrada v pěstování řepy pro export cukru pěstováním některých jiných zemědělských plodin je do jisté míry národohospodářsky žádoucí.

Při řešení zemědělské krise musí býti uvažováno o přebudování zemědělské výroby, přizpůsobiti ji spotřebě lidu, dále nutno přihlížeti k souvislosti hospodářských a sociálních otázek všech stavů a tříd, ceniti všechny složky hospodářského života stejně, jinak dopustili bychom se omylu. Že zejména malému a střednímu zemědělci je potřebí poskytnouti ochrany v prvé řadě, o tom není sporu.

Kořen hospodářských krisí, tedy i zemědělské, plyne z rozporu mezi kupující silou a výrobou. Proto běží o pozvednutí kupní síly širokých vrstev lidových, dělnictva, zřízenectva, zaměstnanců veřejných i státních, všeho lidu pracujícího.

Nemůžeme lhostejně přihlížeti k tomu, že v poslední době šíří se nezaměstnanost, nouze, nedostatek vtírá se do řádných rodin dělnických i zaměstnaneckých. Je potřebí opatřiti práci, nic jiného řádný dělník nežádá, a na práci a spravedlivou odměnu má přece nárok. - (Sen. Mikulíček: A troufáte si toho dosíci v tomto kapitalistickém řádě?) - Pane kolego Mikulíčku, vy jste praktickým zemědělcem, že ano? A kdyby vám tak ti ruští komisaři přišli a chtěli vám kolektivovati vaše hospodářství, myslím, že byste udělal s nimi jako s tím invalidou, že byste je vyndal a ještě jim něco přidal na cestu. (Veselost.)

Nezaměstnanost zasáhla i krutě do živností stavebních odborů. Jak jinak lze pozvednouti konsumentskou sílu širokých vrstev lidových?

Dále nutno míti na paměti, že odpisy daňovými, ať při živelních pohromách či krisích, malému a střednímu zemědělci se nepomůže. Chceme-li správně řešiti hospodářskou, tedy i zemědělskou krisi, jak zde již naznačil také pan kol. Bergman, musíme si všímati i berního systému a berní administrativy. Dovolte, že při této příležitosti dovolím si také učiniti několik poznámek.

Nelze pochybovati o tom, že daňová soustava má vliv na celý hospodářský život státu. Náš berní systém, naše berní administrativa potřebuje změny od základu. Právě v této době určité hospodářské deprese při změnách cenové hladiny mohlo by dojíti k rozvrácení berní soustavy a k zeslabení státních financí, vždyť je známo, že v době hospodářských poruch daří se mnohdy dobře těm, kdož mohou a nechtějí státu dáti, což jeho jest. Ústy povolanými, samým berním úřednictvem, poukázáno bylo na sjezdech jeho v r. 1928 a 1929 na nezdravé zjevy v berním systému. Bohužel, zůstalo volání jeho nepovšimnuto, a jestliže státní závěrečné účty vykazují každoročně nedoplatky na daních, jdoucí do miliard, a to v době poměrně hospodářsky normální, a jestliže i sám pan ministr financí tyto události potvrdil, pak bude nutno hledati příčiny těchto zjevů a zjednati nápravu, jinak každé řešení hospodářských problémů našeho státu bylo by neúplné a pochybené.

Dělník, zřízenec, úředník, živnostník, malý obchodník, zemědělec i malý průmysl nejsou mezi těmi, o nichž by se mohlo použíti slov >daňový defraudant<. Všichni bez rozdílu přispěli k hospodářské konsolidaci našeho státu, dalších obětí již přinésti nemohou. Ale musíme žádati a se domáhati, aby vrstvy hospodářsky a kapitálově silné, zejména v této době, spokojily se s menšími příjmy i zisky, plnily svoje daňové povinnosti a tak napomáhaly k hospodářské konsolidaci ve státě.

Vyměřování výnosových a iných daní velkým podnikům a akciovým společnostem na základě jejich bilancí bez náležité kontroly a zkoumání těchto bilancí, jen podle účtů ztráty a zisku je naprosto nespolehlivé. Mám tu na mysli veliké podniky: doly, hutě, sklárny, železárny, veliké obchodní podniky i naše banky. Vždyť jsou zjištěny případy, že se mnohým průmyslovým podnikům a bankám, jak uvedl posl. dr Patejdl ve sněmovně, vrátilo více daní, než se od nich vybralo. Všechny tyto nedoplatky jsou vymáhány pak na středním a malém člověku, který vlastně platí za vrstvy kapitálově silné, poněvadž stát své příjmy dostati musí. Od berních správ a úřadů se vyžaduje zvýšená práce, šetří se na personaliích, úřednictvo je přetíženo prací, zapomíná se, že přetížení a nemístná šetrnost přináší na druhé straně národohospodářské ztráty. Byli bychom povděčni p. ministru financí, kdyby nám sdělil, které výrobní kruhy to jsou, jež státu dluží i z let minulých obrovské miliardy. Tyto nedoplatky, tento chaos v berním systému je také jedna z příčin stupňování hospodářské krise. Naše daňová administrativa musí ročně zvládnouti na 5 milionů daňových návrhů a předpisů při tom je nedostatečně vybavena a personálu nedává se spravedlivá odměna za vysilující a odpovědnou práci.

Daňový pořádek a daňová spravedlivost musí býti také jedním z hlavních bodů hospodářského programu dnešní vlády, jen to jsou hlavní prostředky ke zlepšení daňové morálky, neboť zvýšení daňové morálky znamená ulehčení všemu, zejména poctivému poplatnictvu. Všechno toto nám ulehčí také hospodářskou, tedy i zemědělskou krisi.

Nynější vláda ve svém hospodářském programu a zejména při řešení krise výrobní musí věnovati bedlivou pozornost peněžním ústavům, jich poslání, zejména bankám. Naše banky měly by míti důležité poslání v našem hospodářském životě. Bohužel, je tu celá řada námitek, které nesvědčí o správné orientaci našeho bankovnictví, a vláda musí nezdravým zjevům v našem bankovnictví, které často poškozují hospodářské zájmy státní, věnovati bedlivou pozornost. Poškozuje-li co výrobu, je to drahý úvěr, tento znehodnocuje důchod á překáží hospodářské konsolidaci, znemožňuje vývoz.

Spekulace místo reelnosti, neúměrné honorování vedoucích místo spravedlivé odměny všemu úřednictvu, silní jedinci, povýšení na paši finančního světa, rozhodují o hospodářství řady výrobních tříd i státu. Jak nezdravé jsou zjevy v tomto směru u nás, patrno i z toho, že dva funkcionáři jedné banky zasedají ve správních radách 40 podniků. Nechci mluviti o případech, kdy mnohý z těchto podniků je současně vázán na státní dodávku. Při tom všem nutno se pozastaviti nad příjmovou morálkou mnohých z představitelů našeho bankovního světa.

Dámy a pánové, není to přesný výpočet všech otázek, jež nutno pojmouti do hospodářského a finančního plánu, který počínáme řešiti předloženým návrhem. Vláda i koalice má před sebou těžký úkol. Musí prokázati, že je schopna nejen řešiti hospodářské problémy současné doby, nýbrž že má také odvahu vystoupiti proti všem a všemu, co náš hospodářský život poškozuje v samém základě.

My, národní socialisté chceme a budeme v poctivé snaze napomáhati při řešení všech otázek, pojatých dnešní vládou do programu a plánu hospodářsko-sociálního, se zřetelem na vysoké cíle lidskosti, spravedlnosti a demokracie, jakož i v zájmu celostátním. S tohoto hlediska chceme a budeme napomáhati také při řešení krise zemědělské, budeme se snažiti pomoci zejména drobným zemědělcům, a třebaže máme určité pochybnosti o mnohých předložených návrzích a přáli bychom si, pokud merita věci se týče, určitých změn a doplňků jednotlivých paragrafů předloženého návrhu, budeme hlasovati pro vládní návrh. (Potlesk senátorů čsl. strany národně-socialistické.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Petřík.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Jako předešlí tři řečníci, tak i já jsem z těch, kteří se zde chtějí vymluvit, protože nešli do rozpočtové debaty; ale oni to nepřiznali, kdežto já to přiznám a panu předsedovi slíbím, že budu z nich nejkratší. Pokud jsem slíbil, v této věci platí; ale vždy slíbím, že to bude krátké a pak to trvá hodinu, než začnu.

Slavný senáte! Přikročujeme k projednání zákonů, které mají zmírniti hospodářskou krisi. Dnešního dne máme na programu dva takové zákony. Jsou to zákony počáteční, přijdou ještě další, a to o vymílání žita, přijdou dovozní listy, přirážková cla a ochrana živočišné produkce. Bude několik těch zákonů a možná, že to ještě nejsou všechny, které zde obdržíme.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP