Ve Sliaěi byl nájemce - Slovák - který platil za restauraci, o které praví výroční zpráva z r. 1928, že je to budova naprosto nevyhovující, třetinu nájmu, který platí v Jáchymově nájemce za Paláce Radium Hotel, který je přirozeně přepychově vybudován a má 220 pokojů, tam došlo k exekučnímu vyklizení místností a při té příležitosti se provalila nepěkná otázka: nastal spor o zaplacení 12.000 Kč za pořádání banketu, který objednalo ministerstvo zdravotnictví, ale nezaplatilo a nechtělo pohledávku tu uznati jako konpensační položku proti požadavkům státu.
Nejhorší to ovšem bylo na Štrbském Plese, kde stoupla drahota do nemožné výše. Uvedl jsem to rovněž v interpelaci a poukázal jsem, jakým způsobem se tam stalo zadání restauračních místností. Nebylo mně odpověděno, ale nájemce, proti kterému jsem interpelaci podal, skutečně musil být vypovězen. Místnosti byly pronajaty jinému, zvlášť restaurační a zvlášť obchodní. Došlo k exekučnímu vyklizení místností, které provedeno tak, že byla exekučně vyklizena restaurace, ale nebyly exekučně vyklizeny místnosti obchodní a ovšem ministerstvo zdravotnictví se má těšit na to, že bude míti spor o náhradu škody, poněvadž pronajalo místnosti, které nemůže dáti k disposici. Ohledně pronájmu Radium-Palace v Jáchymově podal jsem interpelaci 21. března 1929 č. 2161/XX. Odpovědi nemám také! Tento pronájem vzbudil největší úžas a pobouření v kruzích pražských hoteliérů! Výroční zpráva uvádí jako ztrátu z tohoto Radium Paláce Hotelu 292.416 Kč 16 h. (Hlas: To je jako nic!} Už z toho je zřejmé, že ztráty jsou větší a že budou ještě větší, než jsem je uvedl v interpelaci. Vykládá se to tím, že byly provedeny veliké investice. Ale s těmi investicemi je to zase záhada. Ministerstvo věř. zdravotnictví vykládá, že v letech 1924-1927 investovalo do Jáchymova 4 mil. Kč. nájemce tvrdí, že v téže době on investoval do Jáchymova 3,270.000 Kč. Tedy, prosím, bylo do Jáchymova investováno 7 milionu Kč - anebo jsou ty položky stejné? To je jistě záhada, kde je potřebí, abychom dostali určité vysvětlení.
Podnik státních lázní je podle výroční zprávy z r. 1928 aktivní, a to částkou 1,257.000 Kč. Prý je aktivita vyšší o 600 Kč než r. 1927. Ale jak k této aktivitě došlo? Zastírá se pravý stav. Je tam položka na propagaci, a to ve výši 1.340 Kč. Pánové, jestli je to pravda, že bylo na propagaci podniku 'jáchymovského a vůbec na propagaci státních lázní vydáno 1.540 Kč, tak by ten, který je za to odpovědný, zasloužil největšího potrestání, poněvadž nevím, co by za 1.340 Kč mohl na propagaci provésti. Ovšem věc je poněkud jiná. poněvadž je mi známo, že jenom >Prager Presse< dostala za inseráty 30.000 Kč. Položka na ústřední vedení je tam uvedena částkou 110.540 Kč. Ale. prosím, my tu máme celý správní sbor s předsedou, který má zvláštní odměny, remunerace, je tam vrchní rada jako ústřední ředitel, vrchní rada jako tajemník, sbor má svého architekta, lázeňské odborníky, vlastní účetní síly. jsou komise atd. To všecko je zaplaceno z těch 110.000 Kč? Tak přece nemůžeme rozuměti zásadě soukromého hospodaření, podle které mají býti i státní lázně obhospodařovány, aby podnik, který je veden těmito zásadami, ony částky, které by měly připadnouti k tíži podniku, účtoval na účet všeobecného rozpočtu ministerstva zdravotnictví! To přec, myslím, byl by nepěkný příklad pro ostatní státní podniky! Tu by se měla rozhodně státi náprava! Autokratický systém, který tu vládne, je naprosto nemožný. To přec nejde, aby jedna osoba byla šéfem presidia, přednostou rozpočtového odboru a předsedou podniku státních lázní, co na druhé straně universitní profesor, věhlasný odborník, je tam toliko pro to. aby on jako podružný funkcionář toho sboru kryl svým odborným jménem neodbornické vedení státních lázní.
Uvedl jsem jen několik obrázků. (Hlas: Stačí!) Prosím pana ministra, aby stížnosti prozkoumal a aby se postaral o nápravu. Jsem dalek tóno, abych odpovědnost za tyto poměry uvaloval na pány ministry, ani na ty dřívější, tím méně ovšem na dnešního. Vím, že pan ministr zdravotnictví má dosti dobré vůle a ovšem také potřebné energie, aby otevřel dvéře a postaral se trochu o čistý vzduch tam, kde to páchne byzantinismem, autokracií, velikášstvím a kde je naprosto nežádoucí nezdravý vzájemný poměr těch, kteří mají pracovati ve prospěch nejdražšího lidského statku, to jest lidského zdraví. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Dundr. Dávám mu slovo.
Sen. Dundr: Slavný senáte! Projednávání rozpočtu považujeme vždycky za příležitost k posouzení státního hospodářství a kritickému zhodnocení činnosti vlády a všech odpovědných činitelů v tomto státě. Rovněž tak této příležitosti používáme k vytýčení ti zdůraznění svých zásadních hledisek k jednotlivým otázkám a důležitým politickým, hospodářským, kulturním a sociálním problémům.
I když vidíme, že předložený rozpočet na rok 1930 bude schválen podle usnesení posl. sněmovny, že v něm nebudou provedeny žádné změny a doplňky ve smyslu učiněných věcných návrhů, přece jenom nemůžeme bez povšimnutí přejíti jednotlivé jeho odstavce. Jsme také povinni nejenom se zřetelem na nynější poměry, ale také pro budoucnost precisovat svoje stanovisko k důležitým zjevům našeho veřejného a politického života.
Čsl. soc. dem. strana dělnická vstoupila do vlády, nikoliv pouze na nějakou přechodnou dobu, nýbrž aby v ní trvale spolupracovala, zejména po tak dlouho, dokud umožněna jí bude práce ve prospěch těch vrstev, které zastupuje a které nejvíce péče a pomoci potřebují. Tím, že chceme trvale spoluvládnouti. prokazujeme, že chceme všem otázkám, které s sebou nejenom denní život, nýbrž i potřeby pracujících vrstev obyvatelstva tohoto státu přinášejí, věnovati řádnou pozornost a že chceme řešiti všechny problémy, před které jsme postaveni. Proto hájíme stanovisko, že také tato vláda musí řešiti všechny otázky, na nichž mají existenční zájem vrstvy pracující i vrstvy výrobní. Při tom připomínáme, že nám. jako zástupcům pracující třídy, jde o zlepšení poněvadž o stabilitu těchto zlepšených poměru. (Výkřiky sen. Kindla. - Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.) V předcházejících čtyřech letech byly pracující vrstvy ovládány politickými stranami, zastupujícími majetné a bohaté kruhy... (Sen. Kindl: Dělníci vás proklínají. - Na kolenou jste prosili o hlasy!) Viděli jsme to, jak vás proklínali v neděli ve Strakonicích dělníci, jak jste si tam zasloužil potřebného, oprávněného a důvodného výprasku. Dělníci vám ukázali, jak se na vás dívají. Proto máte všechny důvody mlčet a ne odvolávati se na dělníky. - (Sen. Mikulíček: Proč do Strakonic? Běž do >Edenu
Nebyly proto pracující vrstvy předmětem jejich péče a nemohly se také dovolati jejich přispění a pomoci. Bez nich a bez jejich zástupců se v tomto státě rozhodovalo a vládlo. Tím, že jsme vstoupili do vlády jako exponenti třídy pracující, stala se také tato třída činitelem, který nejenom o sobě, ale o všem. co v tomto státě se děje, nebo je potřebí vykonati, chce rozhodovati. To znamená, že pracující třída, kterou zastupujeme, je pro loyální spolupráci vždy a v každém případě a že stejně jako my i ona je si vědoma odpovědnosti, vyplývající z tohoto nového postavení ve státě. Z toho plyne, že sociální demokraté chtěli a budou řešiti také hospodářskou krisi. a to v celém jejím rozsahu, ve všech jejích složkách. Pro nás neexistuje pouze zemědělská krise, nýbrž my vidíme celý problém hospodářské krise a musíme dbáti, aby také celý tento problém byl nejenom zkoumán, jeho příčiny zjišťovány, cíle aby byl plánovitě a podle přesně stanoveného programu řešen. Jsou různé cesty a prostředky, jež jsou doporučovány a za nejlepší označovány. Tak agrární strana, přihlížejíc téměř výlučně k zemědělské krisi, zná snad jediný prostředek, jímž chce mírniti následky tohoto těžkého hospodářského zjevu, a to jsou cla. Vyslovivši požadavek pevných zemědělských cel, neuvědomila si dosud, že nemohou přinésti očekávaného výsledku. Zdá se, že nepostačí jí zkušenosti nabyté z r. 1926, kdy byla pevná zemědělská cla přes naše věcné námitky zavedena a kdy byla označována za všelék pro zemědělskou výrobu. l!kázalo se však, že tato jednostranná ochranářská politika a době světové nadprodukce obilí neprospívá zemědělskému producentu a že je nutno hledati jiné cesty vedoucí k zajištění existence zemědělských pracovníků. (Výkřiky sen. Kindla.)
Předseda (zvoní): Nechte, prosím, řečníka mluviti! Nerušte jednání!
Sen. Dundr (pokračuje): Zaujali jsme r. 1926 zamítavé stanovisko k pevným clům agrárním a toto stanovisko zastáváme dosud. Jestliže však jsme se vyslovili pro t. z. přirážková cla, učinili jsme tak mezi jiným také proto... (Sen. Kindl: Vy je podporujete, čtěte >Právo LiduMusím, bohužel, konstatovati, že v tomto shromáždění právě v tom nejlevějším táboře jsou lidé negramotní... (Sen. Kindl: Vy jste gramotní pobertové!)... abychom ukázali, jaké jsou metody agrární politiky v tomto směru, a ačkoli předem víme, že za dané situace na světových trzích ani přirážková a také jiná cla podstatně poměry zemědělských výrobců nezlepší. Nejde přece pouze o krisi v Československu. Jde o hospodářský zjev světový, a poněvadž náš stát je součástí světového trhu, musila se hospodářská krise a tato její část, krise zemědělská, projeviti také u nás. Jestliže uvádím, že nevěříme v účinnou pomoc celní politiky, máme pro toto svoje tvrzení zdůvodnění nejen v událostech, nastavších u nás po roce 1926, nýbrž také v poměrech, zavládnuvších, v Německu. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Německo zavedlo vysoká cla a zřídilo intervenční fond. A přes tato vysoká cla a přes značné částky, vydané intervenčním fondem na udržení cen, klesly ceny obilí, zejména žita, které je prodáváno téměř za tutéž cenu jako u nás. Domníváme se proto, že agrární strana, bojující za vysoká cla a zřízení intervenčního fondu, přesvědčí se, že v těchto opatřeních není záruky pro lepší poměry zemědělských výrobců. Přihlížejíce k zemědělské krisi, jejíž zhoubné následky patrný jsou zvláště v chudých a horských krajinách, považovali jsme a považujeme za svou povinnost, přispěti k jejímu řešení. Proto navrhovali jsme zřízení dovozního obilního monopolu, spatřujíce v něm nejen určitý prospěch pro zemědělce, nýbrž i prostředek k jisté stabilisaci cenové. Zvláště pak výhoda tohoto monopolu by vynikla, kdyby ministerstvo financí se vzdalo výnosu cel, čímž mohly by býti získány značné částky pro zhodnocení žita a ječmene. (Sen. Mikulíček: Monopol byl by zachránil ceny mouky?) Monopol byl by znamenal stabilitu cenovou, na níž mají zájem zejména drobní zemědělci, jimž jde o to, aby práce jejich zhodnocena byla právě tak, jako práce průmyslových dělníků.
Tento návrh byl zamítnut, nikoli z důvodů věcných, ale politických. Byl-li odmítnut, neznamená to, že byla také myšlenka pohřbena. Je možné ještě, že se tento návrh na konec objeví nutností, má-li se opravdu drobným a středním zemědělcům pomoci.
Jestliže jsme se vyslovili pro přirážková cla, neodmítáme rovněž návrhu na úpravu dovozních listů. Chceme přispěti k uskutečnění tohoto návrhu přesto, že jsme si vědomi, že skutečným zemědělcům, zejména drobným, malým a středním, se tímto zřízením nepomůže.
Poukazuje-li agrární strana na nutnost rozšíření dovozních listů a dokážu je-li, že také tímto opatřením zmírní se tlak zemědělské krise. chceme naproti tomu my přesvědčiti zemědělce, že z milionů, o které tu jde, budou míti prospěch snad jenom ti jedinci z řad hospodářsky silných zemědělců a obchodníci. Jsme přesvědčeni, že peníze, které zde získány budou, nebudou použity ku prospěchu malých zemědělců, nýbrž přinesou užitky a značné zisky pouze jednotlivcům.
Je naší povinností připomenouti, že bude nutno vytvářeti již nyní podmínky pro přebudování celé zemědělské výroby, že je nejvýš na čase připravovati nový poměr mezi zemědělským výrobcem a konsumentem, aby zejména odpadly články, které přispívají ke zdražení předmětu, výrobku nebo zboží konsumentu. K tomu směřuje cílevědomá snaha ministerstva zásobování a my nepochybujeme, že již v nejbližší době se ukáže, že realisováním této snahy prospěje se konsumentům. Vítáme proto, že ministerstvo pro zásobování lidu hodlá vybudovati tržnice, sklady a pod. Jestliže se s několika stran a také s občanských stran vládních podceňují tyto snahy nebo jsou dokonce bagatelisovány, dokazuje to jenom, že občanské strany nemají zájem nejširších vrstev spotřebitelských na zřeteli.
V rozpočtové debatě dne 1. dubna označil senátor národně - demokratické strany ministerstvo zásobování za zbytečné. Tvrdil, přihlížím-li ke zprávě v >Národních Listech<, že toto ministerstvo láci nepřivodí. (Sen. Mikulíček: To jistě ne!) Musím odmítnouti tvrzení o zbytečnosti ministerstva pro zásobování. Ukázalo se přece za těch několik málo měsíců, že toto ministerstvo je na svém místě, že koná správně své poslání, což je viděti i z projevu téhož senátora, který označit akci s mlékem, prováděnou ministerstvem pro zásobování, za akci dobrou. Nemůže-li toto ministerstvo přivoditi láci, není to jeho vinou a každý jenom poněkud národohospodářsky vzdělaný člověk ví. - k těm nepatříte, pánové vy, kteří pokřikujete - že láci neuraze přivoditi ministerstvo, nýbrž že je to hospodářský zjev, k němuž nutno snižováním hospodářských číslic soustavně pracovati. Zlevnění životních potřeb nezávisí jenom na zvýšené a zlevněné produkci, nýbrž také na zhodnocené práci.
Musím odmítnouti další tvrzení, že ministerstvo pro zásobování nevytklo si další úkoly. V programu, který ministr prohlásil, je řada úkolů, jichž správné rozřešení prospěje velmi značně nejširším vrstvám spotřebitelským. A toto ministerstvo mohlo vyplniti ještě větší úkoly v našem životě hospodářském, kdyby mělo sdostatek finančních prostředků, t. j. kdyby bylo více a lépe dotováno. Stěžoval-li si senátor národně-demokratické strany, že ministerstvo obchodu je nedostatečně dotováno, pak tím více stížnost podobného druhu je na místě u ministerstva pro zásobování.
Výtky, adresované ministerstvu pro zásobování, odmítáme jako neodůvodněné u nevěcné. Nemohlo nás překvapiti. že tyto výtky přiostřené dokonce v útoky, byly podniknuty, poněvadž jde o ministerstvo řízené soc. demokratem, o jehož rozhodné vůli učiniti z tohoto ministerstva významný a důležitý úřad pro spotřebitele a jeho ochranu, nemůže býti naprosto žádných pochybností. Současně však byly podniknuty útoky na družstva a různé konsumy, jichž účel je prý politický. Uvádí se. že družstva nepřispěla ke zlevnění cen, ačkoli je každému známo, že jsou dělnická družstva dobrým regulátorem cen a že nebýti jich byly by ceny mnohých životních potřeb o mnoho vyšší. (Sen. Mikulíček: Za 110 Kč jste kupovali žito a za 180 Kč jste prodávali mouku, ač jste ji mohli prodávati za 140 Kč!) Konsumním družstvům se vytýkají různé daňové výhody a činí se tak z těch kruhu, které se nejvíce zasadily o mimořádně vysoké daňové úlevy výborně prosperujícím průmyslovým a jiným podnikům, sou známy milionové odpisy na daních pro četné kapitalistické podniky a není také třeba připomínati, že i bohatým podnikatelům slevy daňové poskytovány jsou. Dělnická výrobní a koušu mní družstva pracují s vlastními prostředky a nikdo jim téměř pomocné ruky nepodá. A přesto se staly důležitým hospodářským činitelem, jehož vliv v cenové politice jest již nyní patrný. Nám je lhostejno, jak je posuzují občanské politické sírany, neboť jsme přesvědčeni, že vše, co podnikají, aby jich rozvoj a vzrůst zastavily, je marné. Proto svými útoky, k nimž, jak je viděti, drží se i útoky zástupců komunistické strany, dosáhnou pravého opaku. Pracující vrstvy ve snaze chrániti svoje zájmy půjdou kupředu i na tomto poli, budou ještě více než dosud budovati svoje družstva a konsumní spolky spatřujíce v nich nejen regulátor cenový, nýbrž i důležitý prostředek v jejich emancipačním a osvobozujícím zápase.
Musím konstatovati, že právě družstva konsumní i výrobní přivodila určité snížení cen, že to byly nejenom dělnické mlýny, ale že to byly také dělnické pekárny, které byly první, jež přišly se snížením cen. A kdo to nevidí a nesleduje... (Sen. Mikulíček: Váha chleba!)... je to jenom proto, že snad valnou část času ztráví něčím jiným, jak jsme se přesvědčili nedávno, když se projednávala imunitní záležitost pana sen. Mikulíčka v tomto slavném sboru. (Sen. Mikulíček: Čím jste se o tom přesvědčili? Že jsem biji osvobozen? - To je viděti tvůj charakter!) Já tu konstatuji, že kdo nevidí pokles cen... (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Že jsi ho vyhodil z hospody! Já jsem konstatoval skutečnost, která se zde projevila, a kdo to nechce uznati, je patrně všemu zvyklý. (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Předseda zvoní.)
Svým dosavadním postupem jsme projevili plné pochopení pro řešení zemědělské krise, ovšem za předpokladu, že zájmy konsumentů dotčeny a poškozeny nebudou. Musí proto překvapiti, jestliže agrární tisk, to je tisk nejsilnější vládní strany, která má svého min. předsedu, falšuje tuto skutečnost a přináší zprávy, ve kterých uvádí, že v dnešní majoritě jsou socialisté velmi ostře proti zemědělskému stavu a proto se snaží vše protahovati a návrhy agrární strany znemožniti. Takové tvrzení je nevážné a nevěcné Sociální demokracie uznává potřebu zemědělského stavu, zvláště drobných a malých příslušníků zemědělského stavu, a dokázala to mnohem dříve nežli strana označující se za jedinou stranu venkovského lidu, ale při tom více nežli zájmy tohoto lidu hájí zájmy bohatých majitelů domů ve městech a velkoměstech. Ukázalo se to při jednání o prodloužení zákona na ochranu nájemníků, kdy agrární strana dala se úplně do služeb majitelů domů, přehlížejíc potřeby malých lidí na venkově v nájmu bydlících, o nichž přece také často tvrdí, že jako členové jedné venkovské rodiny patří do jejích řad. Je potřebí však poukázati ještě na jednu závažnou okolnost. Zemědělská krise a její účinky se projevily již v letech 1928 a 1929, a v těchto létech, kdy agrární strana měla rozhodující vliv v občanské koalici, nepodnikla k řešení zemědělské krise nic. Teprve za účasti socialistů ve vládě dochází k řešení hospodářské krise, při čemž samozřejmě přihlíží se také k potřebám zemědělství, avšak zapomíná se, že každé jednostranné řešení tohoto důležitého problému ve státě, který je převážně státem průmyslovým a exportně průmyslovým, znamenalo by těžkou hospodářskou újmu.
Zcela jinak nežli ústřední orgán strany agrární vyjádřil se pan ministr zemědělství, který v rozpočtovém výboru senátu řekl. že žádá konsumenty, kteří přece ponejvíce jsou zastupováni socialisty, aby pomohli řešiti.tuto krisi. Z toho je přece zřejmo, že pan ministr zemědělství je si dobře vědom, že nerozřeší krisi zemědělskou pouze zemědělci, ale že je bezpodmínečně potřebí součinnosti ostatních vrstev, zvláště však nejčetnější vrstvy, to jest spotřebitelů. Apeloval-li pan ministr na konsumenty. musí to znamenati, že také k jejich zájmům bude při řešení zemědělské krise přihlíženo a že bude potřebí respektovati také, je jich potřeby. Součinnost a spolupráce konsumentů musí nezbytně vésti k uznání organisace konsumentů. A uznati tuto organisaci znamená uznávati organisaci spotřebitelů, t. j. družstva.
My jdeme však dále a domáháme se zřízení veřejné organisace konsumentů i pracovníků, komor práce a spotřeby, které stejně jako obchodní a živnostenské komory i zemědělské rady musejí se státi důležitým orgánem zaměstnanců i konsumentů. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) O kolektivních smlouvách nemáte potuchy, o návrhu na organisaci komor práce a spotřeby nemáte ponětí. Nevíte vůbec, co je pracovní a služební poměr zaměstnance a postrádáte legitimace mluviti jménem dělnictva. (Hlas: Čím jménem mluvíš ty? - Výkřiky sen. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)
Z prohlášení pana ministra soudíme, že má také jiný názor na družstevní hnutí vůbec a že proto každý dopouští se přímo chyby, zlehčuje-li nebo napadá-li toto hnutí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Vy máte právo a vy musíte v tomto shromáždění mluviti, nikoliv jménem dělnictva, nýbrž z příkazu a rozkazu komunistické internacionály! Ta vám dává rozkazy, ta vám přikazuje, a přes dělnictvo přecházíte k dennímu pořádku! (Sen. Mikulíček: A tobě Hrad a Kuneš Sonntág dává rozkazy!)
Musí býti proto uznáno, že konsumní družstva, soustřeďující u nás již statisíce konsumentů, nemohou býti považována za zařízení, trpěné z milosti, ale musí býti oceňována jako zařízení nutné, a proto musí jim býti přiznán vliv na řešení všech otázek, zejména však otázek hospodářských a konsumentských. Zemědělci, tak.soudíme aspoň z prohlášení pana ministra zemědělství, uvědomují si také - je to sice hodně pozdě - že sami zemědělskou krisi vyřešiti nemohou a že musejí počítati s přispěním ostatních vrstev výrobních i pracujících. To ovšem znamená, že si musí dále uvědomiti, že není jenom krise zemědělská, nýbrž i velmi vážná krise zaměstnanecká a krise dělnická, že existuje krise bytová, krise samosprávy, (Výkřiky sen. Mikulíčka.) státně-zaměstnanecká, že velmi těžce trpí invalidé a osoby přestárlé a že všechny tyto problémy jsou právě tak naléhavé a jich řešení zrovna tak nutné, jako řešení krise zemědělské. (Sen. Mikulíček: Vy je řešíte policejním pendrekem!)
My jsme si vědomi této spojitosti a proto nejsme ochotni odloučiti řešení krise zemědělské od řešení ostatních problémů a musíme naléhati, aby její vyřešení dělo se současně. I když uznáváme, že nelze všechny otázky projednati najednou, přece jenom musíme trvati na bezpodmínečném jejich projednání a postupném řešení. Nynějšími hospodářskými a sociálními poměry trpí mimořádně dělnictvo, zbavené zaměstnání a výdělku. (Sen. Mikulíček: Akcionáři a členové správních rad jimi netrpí!) U nás je více než 80.000 plně nezaměstnaných dělníků a dělnic, hlášených ve zprostředkovatelnách práce Z nich pak jenom část požívá organisační podpory v nezaměstnanosti se státním příspěvkem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Víme, že je krise a že je nezaměstnanost ve všech státech. My také víme a dočetli jsme se v >Rudém Právu<, že je více než 1 milion nezaměstnaných dělníků a dělnic v Rusku. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) My vám dokážeme, kdo dostává podporu, má vám dokážeme, jak tato podpora je odstupňována mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými dělníky, my vám dokážeme ze sovětských pramenů, z časopisů sovětské vlády, jak klamete a podvádíte dělnictvo tohoto státu, které vám ještě věří, když mu uvádíte zprávy, které neodpovídají pravdě, které jsou vámi stavěny na hlavu. (Sen. Mikulíček: Postavte se proti té revoluci a neomlouvejte ji pořád!)
Z tohoto počtu nezaměstnaných a vláčených ve zprostředkovatelnách práce požívá pouze část organisační podpory v nezaměstnání se státním příspěvkem. Vedle těchto plně nezaměstnaných máme u nás ještě nejméně 1/4 milionu dělníků a dělnic, pracujících v důsledku nedostatku objednávek pouze 40, 32, ano i 24 hodiny v týdnu. (Sen. Mikulíček: A kolik hodin týdně je práce přes čas!) Práce přes čas je ve všech státech, také v sovětském Rusku. Právě v těchto vrstvách jsou nejen znatelné, ale přímo zhoubně působí následky hospodářské krise. Bylo y potřebí, aby všichni, kdož poukazují na účinky zemědělské krise. nahlédli do rodin textilního dělnictva v různých obvodech Čech. Moravy a Slovenska, aby poznali, v jak bídných poměrech žijí rodiny, jichž živitelé následkem poklesu vývozu zboží do ciziny zbaveni byli práce a výdělku. Bylo by žádoucno, aby se podívali také do domácnosti sklářských dělníků v okresu semilském, turnovském a jabloneckém a aby se přesvědčili, jak mnoho je zde bídy jenom proto, že živitelé^ těchto rodin přes všechno svoje snažení nemohou nalézti práci a nedostávají také téměř žádné podpory. A bylo by dále správné, kdyby ještě shlédli poměry v rodinách dělníků stavebních a přesvědčili se tak. co znamená skutečná hospodářská krise u těch. kteří po předcházejících 3 měsících nezaměstnanosti marně usilují prodati svou pracovní sílu a postrádají proto všech existenčních prostředků. Zde je především potřebí řešiti hospodářskou krisi, neboť její následky dotýkají se přímo kořenů existence desetitisíců dělnických rodin. Tato krise, toť krise celých dělnických rodin se všemi těžkými, sociálními hospodářskými a mravními následky. A právě zde je možné nejsnazší řešení bez podpor a bez hmotné pomoci. Opatřením příležitosti ku práci prospěje se všem. kteří marně zaměstnání hledají a kteří chtějí pracovati, aby vytvářeli státu i společnosti cenné a hodnotné statky. Mluví se u nás o potřebě zvýšení domácího konsumu. Jak možno zvýšiti tento konsum, když několik desettisíců dělnických rodin musí se na nejkrajnější míru omezovati a když několik set tisíc dělnických rodin je nuceno žíti skutečně nuzně a proto nedostatečně? Jen zaopatřením práce a zajištěním řádných mezd a platů je možno zvýšiti domácí konsum a tak současně se přispěje k vyřešení hospodářské krise. (Sen. Mikulíček: To my říkáme také, ale když dělnictvo vede boj, děláte stávkokaze!) Jsou ovšem hlasy lidí, které nikdo vážně nebere a bráti nebude. S komunistickou stranou a zejména s jejími representanty v Národním shromáždění nikdo nepočítá a nikdy počítati nebude. (Sen. Mikulíček: Za tučné prebendy zradili jste zájmy dělnictva!) Proletariát vám dal odpověď 27. října, kdy jste ztratili přes 300.000 hlasů, zatím co my jsme zástupci téměř jednoho milionu dělníků a dělnic v tomto státě a máme legitimaci mluviti jejich jménem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Dundr (pokračuje): Vás již vypráskali dělníci z mnohých měst a brzy vás vypráskají ze všech měst. Ukázaly to volby do závodních výborů v posledních týdnech, kde nevolí soudní radové a učitelé, nýbrž dělníci, a kde krok za krokem komunistická strana ztrácí půdu, jak se to ukázalo u Innwalda na Zlíchově a ve všech kovoprůmyslových závodech. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Dundr (pokračuje): Vítáme, že zákonem o podpoře stavebního ruchu vypracovaným ministerstvem soc. péče zlepší se příležitost ku práci, většímu počtu dělnictva a zaměstnanectva zajistí se určitý příjem a zároveň bude mírně-na dosud nepříznivě působící bytová tíseň. Vítáme, že kromě této produktivní péče o nezaměstnané bude zlepšeným zákonem o poskytování státního příspěvku nezaměstnaným zajištěna hmotná podpora těm, kterým práce a zaměstnání opatřeno nebude.
Zlepšený zákon o podpoře v nezaměstnanosti, který nutno projednati s největším urychlením, který kvitujeme s povděkem, který je výsledkem poctivé práce soc. demokratů v tomto státě, je příkazem řádné péče o nezaměstnané a dokazuje se tím, že za spoluúčasti socialistů ve vládě nastupuje náš stát opět na cesty účelnější a zdravější soc. politiky. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nedbáme a nebudeme dbáti pokřiku vedení komunistické strany, které zakazuje dělníkům ucházeti se o státní příspěvek v nezaměstnanosti, ale svým redaktorům, z nichž jeden je členem tohoto slavného sboru, ponechává možnost, aby státního příspěvku v nezaměstnanosti z pokladny odborové organisace požívali. Dělník, který nic nemá, nesmí se o tento příspěvek ucházeti, ale šéfredaktoři, redaktoři a členové tohoto sboru se o tento příspěvek ucházeti mohou. Jak vypadají tito pánové, kteří dělníkům nedopřávají podpory v nezaměstnání ze státních prostředků, ale pro sebe je reklamují. V takovém světic stojíte. (Sen. Mikulíček: Ale gentský systém jste odhlasovali!) Gentský systém byl odhlasován r. 1921, Pro tento gentský systém nejenže mluvili pozdější komunisté, ale k tomuto systému gentskému měl také referát pozdější komunista. Jestliže se tedy někdo změnil, nebyli jsme to my, nýbrž vy, kteří dnes dělníkům říkáte: To a to je černé, a zítra, protože s vámi to nepůjde, budete říkati, že je to bílé. (Sen. Mikulíček: Kdo byl ten komunista?) Byl to posl. Kučera. (Sen. Mikulíček: Už je u vás dávno!) Ale byl komunistou. (Sen. Mikulíček: Vy vezmete každý brak!)
Ještě se nestalo, aby některá politická strana vychovávala lidi k úkolu, jako se to stalo ve straně komunistické. Promiňte, pánové, šéfredaktorem >Rudého právat a vůdcem komunistické strany byl známý Doležal, ale obratem ruky se stal z něho fašista. Důležitým funkcionářem komunistického odborového hnutí byl sekretář Trlík, ale obratem ruky stal se z něho sekretář žlutých organisací. A možná, že mnozí z těch pánů, kteří dnes křičí a vydávají se za nejlepší revoluční romantiky, za rok, až je komunistická strana vykopne, jako mnoho jiných, půjdou také ke žlutým, ke klerikálům, půjdou dělati pravý opak toho, co dnes dělníkům doporučují.