K tomu toto: Nejsem svým kolegům v poslanecké sněmovně vděčen za to, co dosud učinili. Co se stalo dosud naproti s návrhy, jež podali čeští a němečtí agrárníci? Celá tato předloha byla rozkouskována: ve třech, čtyřech a pěti etapách má se po malých částkách něco udělati. Co se dosud udělalo, není přece nic. Nám se nedalo nic a kdo to, co dosud bylo dáno, označuje za úspěch, ten sám sebe viní ze lži. Proč se netrvalo na splnění požadavků, jak byly obsaženy v předloze? Jsem-li nemocen o potřebuji býti operován, přec nepůjdu a nenechám si řezat jeden prst po druhém. Byl jsem vždy pro císařský řez. Buďto byly požadavky oprávněny, pak musily býti rázem všechny splněny. Že požadavky, které jsme kladli, nemůžeme do 100% prosaditi, to jsme věděli při konstelaci naší vlády. Ale oprávněné požadavky nesměly býti předmětem smlouvání, předmětem čachrování.

Máme porozumění a uznání pro vyřizování a úpravu otázek všech ostatních povolání. Kdybyste pánové měli tolik uznání, vy všichni dohromady pro naše životní zájmy, kolik ho máme my pro vaše zájmy pánové, pak nebylo by žádného sporu. Byli bychom brzo hotovi. Ale klademe-li oprávněné požadavky, již přicházejí druzí, poněvadž je toho zdánlivě potřebí ze stranické taktiky, a žádají také něco pro své strany: s tímto licitováním nedojdeme v politice žádného úspěchu. Pánové, řekněme si přece všichni poctivě a otevřeně, čeho je nezbytně potřebí a co nutno učiniti, řekněme, že dnes dlužno v prvé řadě pomoci zemědělství, ale pak musí také zemědělství míti uznání, že se druhým také musí pomoci a na ten způsob dobudeme brzkého a zdárného úspěchu. Ale tak, jak se dnes věci mají. že se nám nechce nic dáti. že si všechno musíme teprve trpce vydobýti a vždy teprve čachrováním usmlouvati. že se čachruje na úkor sedláků, takže nemůžeme si udržeti podstatu, substanci, to jsou nezdravé poměry. Řekněte ano nebo ne, a otázka bude za krátko vyřízena. Když se ožením a nedostanu ženu která se hodí. pak se rozejdeme, jdu vlevo a ona jde vpravo. Buďto se koalice sjednotí a nalezne se, pak chceme spolu pracovati v zájmu všech stavů. (Výkřiky.) ale vy začnete hned pokaždé s terorem a junctim. Vy ani nedopustíte, abychom vám, něco dokazovali! (Výkřiky [německy]: Když nezaměstnaní....) Nezaměstnaní, to je kapitola pro sebe, o té budeme jednati později.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pánové, neračte vyrušovati!

Sen. Stöhr (pokračuje): Musím se vrátiti k jedné poznámce kolegy Hilgenreinera, který v poslední schůzi uvedl, že naše strana nepodnikla vážných kroků stran reorganisace správního výboru státního pozemkového úřadu. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) Pane profesore, my jsme v té příčině, dříve ještě nežli vaše strana na to myslela, podali iniciativní návrhy. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ale nic neudělali!) Návrhy byly bohužel zamítnuty. My jsme měli nejlepší vůli a projevili dobrou snahu. Co jste ostatně učinili vy, když vaše strana byla ve vládě? Jak daleko jste tu došli se stejnými požadavky? (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste přece tehdy byli mnohem silnější!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, neračte vyrušovati, a pana řečníka prosím, aby pokračoval.

Prosím, aby se vzalo na vědomí, že si takovéto střílení nedáme nikdy líbiti. Musili bychom pak vystoupiti se stejnou zbraní, což by vzbudilo jen veliký podiv. Prosím, aby se to vzalo na vědomí. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Riedl. Dávám jemu slovo.

Sen. Riedl: Paní a pánové! Válkou způsoben byl převrat..... (Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Riedl (pokračuje):...,v nazírání na soc.-politické úkoly státu. Hospodářské spousty, zmenšení hospodářské výkonnosti, bída hmotná i mravní, nezaměstnanost, to všechno způsobilo, že jsme soc.-politické úkoly státu rozšířili. Kapitalistický stát nedává pracovníkům takový podíl na výnosu práce, aby bylo možno zabezpečiti všechny jejich potřeby. Stát tedy musí generelním opatřením napomáhati.

Způsob opatření je diktován novým názorem na člověka a lidskou práci. Staří národohospodáři nás učili, že jsou tři výrobní činitelé: půda, práce, kapitál. Nový názor moderního, sociálně-orientovaného člověka redukuje tyto výrobní činitele na dva, a to je půda a práce, poněvadž kapitál není ničím jiným než nahromaděním lidské energie minulých generací. Člověk jest oceňován podle své práce a podle své důležitosti ve výrobním procesu. To bylo vedoucím motivem při sociálním zákonodárství u nás.

Staré zákonodárství založeno je na domovském zákoně z r. 1863, který v §u 24 určuje obcím toliko povinnost, dávati výživu a opatřovati v případe nemocí osoby chudé, u dětí pečovati také o jejich výchovu. § 22 ponechává bližší určení chudinské povinnosti zákonodárství zemskému. V Čechách byl chudinským zákonem tento paragraf 22 proveden. Na Moravě se tak nestalo. Na Slovensku jsou poměry docela jiné: zde je účast státu na sociální péči převládající.

Poválečné úkoly způsobily, že novelou k obecnímu zřízení č. 76/19 v §u 20 bylo určeno, že sociální péči převezme stát nebo vyšší samosprávné svazky. Reformou správy pak (žák. č. 125 ze 14. července 1927) byly v §u 30 úkoly zemských zastupitelstev vytčeny takto: Účelem je pečovati o humanitní, zdravotní, sociální (hospodářské, dopravní a kulturní) zájmy země a jejího obyvatelstva. K tomu konci může zřizovati ústavy, podniky a zařízení, jež jsou způsobilé, aby podporovaly tělesné a mravní blaho a vzdělání obyvatelstva. § 75 má podobné ustanovení pro okresní zastupitelstva.

Uvádím to proto, abychom viděli, jak je nesprávné, jestliže na základě ustanovení.... (Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Riedl (pokračuje):... zákona č. 77 dohlédací úřady škrtají v rozpočtech obecních položky na soc. péči, jako by nebyly zákonem odůvodněny.

Kromě těchto generelních zákonů byly ještě specielní zákony. Zákonodárství sociální se vyznačovalo hlavně podporou mimořádných zjevů. Jsou to podpory v nezaměstnání, péče o válečné invalidy, vdovy a pozůstalé, pojištění sociální pro případ nemoci, invalidity a stáří dělníků a osob samostatně výdělečně činných, dále zlepšení pensijního pojištění soukromých zaměstnanců atd. Bohužel zůstali jsme na půl cestě. Je potřebí dobudovati toto sociální zákonodárství popřevratové.

Vítáme, že se přišlo se zlepšením zákona pro nezaměstnané, a že se navrhuje zlepšení t. zv. gentského systému. Ovšem musíme reklamovati potřebu a nutnost, aby dělnictvo bylo náležitým způsobem pojištěno pro případ nezaměstnání. Není jistě nic hroznějšího, než když člověk, který ku práci přece je stvořen a který svou prací má živiti sebe a svou rodinu, práci nenalézá.

Musíme žádati, aby také péče o válečné poškozence byla náležitě upravena. Přirozený úbytek důchodců za 6 let činí 161.281. Úmrtím odpadá každoročně přibližně 5 %. Žádáme, aby nejen byly upraveny požitky slepcům a oněm válečným poškozencům, kteří jsou odkázáni na cizí pomoc, nýbrž aby celá částka, která se v rozpočtu na péči o válečné poškozence rok co rok objevuje, nebyla zmenšována, nýbrž aby byla ponechána při nejmenším ve stejné výši na zlepšení důchodů. (Sen. Mikulíček: Vy jste nedovedli zvýšit hranici!) Že jsme zůstali na půl cestě, je důkazem v prvé řadě okolnost, že zákon o pojištění osob samostatně výdělečně činných z 10. června 1925. č. 148 do dneška - za 5 let - nevešel v účinnost. Snad jsou námitky proti některým ustanovením tohoto zákona, ale jistě nebude příčiny, aby se dospělo tak daleko, aby zákon mohl býti proveden.

Nejhorším opatřením a důkazem, jak jsme zrůstali na půl cestě, je zákon o státních starobních podporách z 21. března 1929, č. 43. Chci ukázati ihned na anomálii §u l, kde stojí, že mohou býti poskytovány státní stár. podpory pouze oněm osobám, které by povahou životního povolání podléhaly sociálnímu pojištění dělnickému nebo pojištění osob samostatně výdělečně činných.

Podle našeho názoru, každý člověk, který pracoval ve prospěch lidské společnosti, má nárok, aby lidská společnost se o něho postarala, když nemůže pracovati. Proto musíme odmítati volné uvážení úřadů, aby ony rozhodovaly o tom, má-li se, Či nemá-li se někomu dostati státní starobní podpory a musíme žádati, aby zde byl právní nárok na státní starobní podpory. (Hlas: O tom rozhoduje četník!)

Dále uvádím absurdnost, která se jeví v tomto ustanovení: Jestliže někdo 1. července 1926 dosáhl 60. roku svého věku. nemá nároku na podporu. Jestliže však někdo nebyl 60 let stár a nedosáhl karenční doby, má nárok na odbytné, jestliže však dosáhl karenční doby, má dokonce nárok na starobní důchod ze soc. pojištění.

Žádáme nezávislost ustanovení o státních starobních podporách od zákona o soc. pojištění dělnickém i od zákona o pojištění osob samostatně výdělečně činných. Vypuštěním těchto ustanovení, soudíme, bude teprve provedena ona část novely k ob. zřízení ze 7. února 1919, č. 76, která jedná o převzetí chudinské péče státem. Přirozeně, že se nemůžeme spokojiti s částkou, která je dnes zákonem jako star. podpora stanovena, nýbrž musíme žádati, aby starým osobám dostalo se alespoň stejné částky, kterou by měly, kdyby podléhaly zákonu o sociálním pojištění.

Jmenovitě však vytýkáme naprosto nesociální opatření tohoto zákona, že se na chudinské podpory započítávají jakékoli částky, které někdo pobírá z titulu právního od kohokoliv. Tímto způsobem vlastně nutíme děti. které by jinak byly ochotny konati svoji povinnost alimentační vůči svým ascendentům, aby se mohly těmto povinnostem vyhnouti s poukazem, že by opatření, která by jim poskytovaly, žádným způsobem neprospěla rodičům, a naopak ony osoby, descendenti, které konají svojí zákonnou povinnost, jsou trestány za to, že jako dobrý syn a dobrá dcera o rodiče se starají, poněvadž, když se rodiče ucházejí o podporu, bývají odmítáni s poukazem na to, že jsou živeni od dětí i v tom případě, když jde o chudého dělníka, který sám sotva je s to, aby sebe a svoji rodinu uživil.

Musíme stanoviti, když se již o tom mluví, že je nutno odpočítávati na starobní podporu určitý důchod, určitou hranici, musíme limitovati částku, kterou je možno odpočítávati. Jistě že to nebude nespravedlivé, když určíme, aby toliko ony příjmy, které převyšují 500 Kč, bylo možno odpočítávati od státní starobní podpory. Vždyť státní starobní podpora má čistě supletorní povahu, má doplňovati příjmy podporované osoby na existenční minimum, t. j. na onu částku, kterou potřebuje člověk, aby mohl existovati a neumíral hladem.

Bývalý p. ministr zdravotnictví mluvil o depopulaci, hrozil se otázky depopulační a tisk jemu blízký jaksi vysvětloval věc tak, že prý je to známka úpadku mravnosti. Pánové, myslím, že u nás jsou přirozené výkyvy nahoru i dolů, do pravá i do leva. Jsou rodiny, které nechtějí míti děti. a jsou také rodiny, kterým dítě je balastem. Ale jádro národa je zdravé. Pořád ještě vidí jádro národa nejvznešenější úkol v tom, aby vychovávalo novou generaci, nové lidstvo, lepší, dokonalejší. Kol mystéria zrodu člověka chodí národ stále ještě s pocitem největší vážnosti, v dětech vidí pokračování sebe, a kdo nevěří na metafysickou nesmrtelnost duše vidí věčnost ve stálém pokračování člověčenstva od generace ke generaci.

My, pánové, vidíme v tom, že je jistý típá dek porodnosti v prvé řadě hospodářské důvody: nemůže-li rodina děti uživiti, tedy je prostě nemůže míti. Je proto naší povinností, abychom se v prve řadě starali o děti již zrozené, abychom vyvíjeli náležitou péči o dítě, abychom úmrtnost dětí zmenšovali, a podporovali ona zařízení sociální péče, která jsou s to úmrtnost zmenšiti.

V jaké souvislosti jest úmrtnost s jednotlivými ústavy sociální peče nejlépe uvidíme, porovnáme-li úmrtnost dětí s poradnami pro matky a kojence. Příčinná souvislost je zde zjevná. Do 1. roku umírá v Československé republice 14,6 %; v zemi moravsko-slezské 12,6 %. v Čechách 12,7 %, na Slovensku 17,6 % a na Podkarpatské Rusi 20,1 %. V obráceném poměru je právě počet poraden pro matky a kojence. Ideální stav by byl, abychom měli v každém zdravotním obvodu 1 poradnu pro matky a kojence. V české zemi je zdravotních obvodů 1035 a poraden 466, potřebujeme ve zdravotních obvodech 569 poraden: v zemi moravsko-slezské je zdravotních obvodů 490, poraden je 308 a potřebujeme poraden 182: na Slovensku je zdravotních obvodů 373, poraden toliko 51 a potřebujeme tudíž 338 poraden: v zemi karpatoruské je zdravotních obvodů 70, poraden 16 a potřebujeme tu poraden 54. Celkem je v RČS. zdravotních obvodů 1968, poraden máme 841, potřebujeme ještě 1127 poraden. Nejlepší důkaz, že, čím méně institucí sociální péče, tím přirozeně větší úmrtnost. Jistě by to byl peníz dobře uložený, kdybychom vybudovali poradny pro matky a kojence v každém zdravotním obvodu, náklad by nebyl přílišný, dělal by asi 8 mil. Kč a byl by to náklad rentabilní.

Ovšem zatím je v péči sociální vůbec a v péči o dítě zvláště chaos organisační, finanční, pracovní. Pracujeme bez systému, máme nedostatek institucí a ústavů na jedné straně, co na druhé straně je přebytek. Jsou přece činitelé soc. političtí u nás tito: stát, země, okresy, obce, dobrovolné organisace; uvnitř těchto organisací jsou kompetenční spory, a to hned mezi ministerstvem soc. péče a ministerstvem zdravotnictví.

Žádáme, aby byl proveden § 85 ústavního zákona zře dne 20. února 1920, který určuje, že >Působnost ministerstev upravuje se zákonem<. Dosud se nestalo ničeho.

Žádáme moderní zákon o sociální péči, který by ustanovil jednotný orgán pro řízení této péče a vymezil kompetenci jednotlivých činitelů, ať už jde o orgány úřední nebo o orgány dobrovolné.

Česká zemská péče na Moravě z vlastního popudu zřídila takovýto orgán: Společnou radu soc. zdravotních institucí. Jsou tam: Česká zemská péče o mládež, Červený Kříž, Masarykova liga, Ústřední sociální pojišťovna, Svaz Charity, zemský výbor a zemský úřad. Pracuje se v dohodě s Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugend-fürsorge in Mähren. Slovensko má svůj Zemský svaz sociálních a sociálně-zdravotních spolků, Potřebujeme tedy ústřední radu pro soc. péči při ministerstvu soc. péče, kde by měla zastoupeni příslušná ministerstva, a to ministerstvo soc. péče, zdravotnictví, spravedlnosti, školství a nár. osvěty, pošt, železnic, vnitra, financí, dále zemské úřady a zemská ústředí soc. péče: předsedou by byl ministr soc. péče. resp. jím určený úředník, místopředsedou ministr zdravotnictví nebo úředník jim určený.

Pro tuto péči musíme míti určité směrnice. Česká zemská péče o mládež na Moravě vypracovala zatím určité směrnice s Ústřední soc. pojišťovnou pro spolupráci soc. pojišťoven se soc. zdravotními institucemi v péči o matky a kojence a směrnice pro spolupráci věř. správy s dobrovolnou soc. zdrav. péčí. Směrnice jsou sice vypracovány se zřetelem k potřebám země mor.-slezské, ale mohou býti. zcela dobře podkladem pro zbudování soc. péče v celé republice.

Úkolem ústřední organisace musí býti snaha po zabezpečení součinnosti všech institucí dobrovolné péče i orgánů veřejné správy a ústavů pojišťovacích. Ústřední organisace musí usměrniti jejich působnost a určiti organicky jejich podíl na sociální péči.

V prvé řadě a v každém počinu musí rozhodovati ovšem hospodárnost a účelnost. Částka, která se věnuje na sociální péči a v prvé řadě na sociální péči o dítě, musí býti věnována úplně nebo z takové částky, jak je to vůbec možno pro sociální péči samotnou, pro administrativu musí připadnouti nejmenší část.

Tato ústřední organisace musí vytvořiti jednotný pracovní plán aspoň 5letý, musí určovati stejné pracovní methody, aby se nepracovalo v různých institucích jinak: měla by přirozeně obhospodařovati finanční prostředky, které jsou věnovány sociální péči. a měla by také funkci dozorčí.

Funkce státu by byla: legislativní, finanční, dozorčí a z části i praktická všude tam, kde potřeba finanční převyšuje možnosti okresů a zemí a tam, kde jde o zařízení společná, která přesahují místní rámec, a konečně tam, kde potřeba vyžaduje toliko ústavů celostátních a kde by zřizování ústavů obvodových bylo mrháním peněz.

Země má funkci finanční, dozorčí a praktické péče o osoby nenormální a tam, kde finanční potřeba přesahuje možnosti okresů. Zřizovaly by tedy země nemocnice, ústavy pro choromyslné pomocníkem by jim byly orgány dobrovolné péče, v prvé řádě zemské péče o mládež.

Okresy mají míti funkci finanční, dozorčí a praktickou péči o osoby normální a o ústavy, kde potřeba převyšuje rámec finančních možností obce. Okresy budou budovati chorobince a obstarávati sirotčí péči: pomocným a výkonným orgánem by byly okresní dobrovolné orgány sociální péče.

Obcím by příslušela funkce finanční v mezích možností a z péče praktické, tak zvaná péče podpůrná a péče o potřebné osoby v rodinách: Ošacení, stravování, jesle, útulky, opatrovny, noclehárny, podpory v případech mimořádných.

Státu by přirozeně příslušela také ještě nutnost postarati se o odborně školený personál, jmenovitě o učitelstvo. Na to by měl v prvé řadě pamatovati zákon o pomocných školách. Upozorňuji na potřebu zvláštních učitelů pro hluchoněmé, slepce a osoby slabomyslné. Stát by měl dále vychovávati odborné sociální pracovnice a ošetřovatelky a měl by se postarati o sociální výchovu porodních asistentek. Je jisto, že právě porodní asistentky nejlépe znají prostředí, ve kterém se dítě narodí, a nejlépe znají potřeby rodiny, a proto by jejich součinnost byla v prvé řadě na místě.

Nemůžeme ovšem čekati, až všechna tato i další potřebná ustanovení budou provedena v rodinném právu, a proto žádáme už dnes zákon na zabezpečení výchovy a výživy nezletilých dětí s trestní sankcí pro osoby, které, jsouce povinné k alimentaci, tuto svou povinnost nekonají a vyhýbají se jí. Jsou nemanželští otcové, na kterých není možno alimentační povinnost exekučně vymoci a jsou i osoby, které je v těchto snahách podporují.

Je tedy v prvé řadě potřebí metodického vybudování sociální péče. Fond národního zdraví, jak o něm mluví návrh kol. Johanise, by zde mohl tvořiti určitý finanční základ.

Dovolte, abych se zmínil ještě o jednom odboru sociální péče, který formálně spadá do ministerstva školství a nár. osvěty, ale meritorně do kapitoly sociální péče. Je to sociální péče o studentstvo vůbec a o studentstvo vysokoškolské zvláště. Reorganisacemi sborů pro sociální péči o studentstvo vysokoškolské v Praze, Brně a Bratislavě, které byly provedeny loni, byla tato sociální péče jakž takž položena na určitý zdravý základ: má zde vliv ministerstvo a účast má tu také dobrovolná sociální péče. I zde je potřebí doplniti tyto sbory ústředním sborem při ministerstvu, který by vypracoval jednotný plán veškeré sociální péče. který by obhospodařoval finanční prostředky a vedl evidenci všech podpor. V prvé řadě je však potřebí, aby hmotné prostředky nebyly sborům přidělovány na základě ustanovení o subvencích tak, aby teprve na konci roku byly subvence vypláceny, nýbrž tak, jak je to určeno o oněch položkách, které jsou v řádném rozpočtu zaúčtovány, aby každého měsíce byla uvolněna jedna dvanáctina. Jinak sbory sociální péče nemohou konati svou povinnost. Dále je nutno náležitě vybaviti kanceláře sborů, poněvadž je to důležitý a produktivní výdaj. Kancelář má nejen zjišťovati potřebnost žadatele, ale musí míti evidenci všech podporovaných i tehdy, když nastoupí své životní povolání: sbory dávají podpory na závazek, že podporovaný, až dosáhne vlastního zaměstnání, podporu splatí. Tak se má vytvořiti fond. který by pro příští generace vysokoškolských studentů byl úplně soběstačným. Vidíme tedy, že řádné vybavení kanceláře by se musilo rentovati. Že voláme po soustředění nadací a podpůrných fondů zákonným opatřením v jeden celek, je přirozeno. Zdravotní sociální péče je soustředěna v soc.-zdravotních ústavech studentských v Praze, Brně a Bratislavě. Tyto ústavy mají funkci léčebnou, sociální a výchovnou, v prvé řadě se mají starati o potírání sociálních chorob: tuberkulosy a nemocí pohlavních. Ovšem všude narážíme na nedostatek místností, a tu přicházím, vážení pánové, k otázce vybudování Akademického domu. V poslanecké sněmovně byla tato otázka nazvána ostudou. Musím konstatovati, že máme zákon o vybudování a udržování Akademického domu z 9. října 1919. a už tehdy zpráva kulturního výboru označovala účel tento jako státní nezbytnost. Národní shromáždění odhlasovalo k tomu účelu 5 mil. Kč, r. 1920 mělo se počíti se stavbou, avšak ještě dnes jsme v nedostatečném provisorní. Dostalo se sice Akademickému domu možnosti používati Strakovy akademie na základě resoluce Národního shromáždění z r. 1919, kterou se uložilo vládě, aby tuto budovu odevzdala pražskému vysokoškolskému studentstvu, leč tato budova ovšem studentstvu odevzdána nebyla, nýbrž bylo mu pouze umožněno, aby používalo její části.

A přece Akademický dům soustřeďuje mensu, čítárnu, knihovnu, zdravotní ústav, Sbor pro sociální péči, akademickou >Svépomoc< - tedy všechny instituce sociální péče studentské, a jistě má neobyčejný význam. Jen kdybychom se tak jeden druhému podívali do očí a kdybychom si řekli my, kteří jsme měli příležitost studovati na vysokých školách v Praze, kolik z nás užívalo dobrodiní těch instituci, které hostil ve svých místnostech ve Spálené ulici Akademický dům! Chudý studení by nebyl mohl žíti, kdyby nebylo Akademického domu, nebyl by si mohl ani přečísti novin ani časopisů, zkrátka a dobře: Akademickému domu řada znáš děkuje, že mohli překonati těžké studijní doby chudého studenta. Má tedy Akademický dům také historické oprávnění k žádosti, aby ti, kteří byli účastni jeho výhod v dřívějších dobách, pomohli mu dnes, aby se vybavil z toho provisoria.

Musíme se snažiti, abychom vyřešili otázku Akademického domu definitivně: pro přechodnou dobu budiž snahou nás všech, abychom aspoň to provisorním zabezpečili a zajistili, a abychom věnovali v náležité výši státní podpory na udržení institucí, které jsou v Akademickém domě umístěny!

Péče o středoškolské studentstvo je ovšem více než roztříštěná, poněvadž to povaha věci nese tiž s sebou. I zde musím zvláště zdůrazniti, že je potřebí podporovati ozdravovny pro středoškolské studenty, jako je Masarykova v Adamově (zřídila ji studentská klinika v Brně). Středoškolská soc. péče v Čechách buduje letní tábor v Orlických horách pro hochy a zotavovnu v zámečku Hřešihlavech u Radnic pro dívky. Samostatné sanatorium pro tuberkulosní v Tatrách nebo aspoň vlastní oddělení přičleněné ke stávajícím už ústavům pro veškeré studentstvo je naprostou nutností.

Nebyli bychom však úplní, kdybychom ještě nepoukázali na návrh našeho klubů č. t. 95 sen., o kterém se zmínila včera kol. Plamínková, kde žádáme, aby byla rozšířena kompetence ministerstva školství ve věci soc. péče pro studentstvo také na frekventanty pedagogických fakult a žáky měst. škol.

A nyní račte mně dovoliti několik slov o vnitřních poměrech v ministerstvu zdravotnictví, uvedu několik obrázků!

Radost z práce předpokládá v prvé řadě náležitou součinnost a harmonii všech pracovníků a vylučuje naprosto jakoukoli diktaturu. Tato součinnost musí býti přirozeně vybudována na potřebě. Každý má státi na svém místě, tedy každý tam, kam patří, Mne jistě nebude nikdo viniti z nepřízně vůči právníkům, ale přece jen dávám na uváženou, je-li správné, když hygienická sekce Společnosti národů chce pořádati letos zájezd do Francie, aby byl delegátem úředník-právník. A to by nebyl první případ: tak tomu bylo již při studijní cestě do Jugoslávie i při studijní cestě po Americe...

První podmínkou úspěšné činnosti v každém úřadě je zajisté sociální zabezpečení úředníků. Co možno říci, pánové, tomu, když v ministerstvu zdravotnictví je úředník, byv. asistent Karlovy university, odborný lékař, absolvent přírodovědecké fakulty, člen mnoha zdejších i zahraničních vědeckých společností a funkcionář četných odborných organisací, ku 40 letům starý, který nedostal za svou práci v ministerstvu zdravotnictví od 1. srpna 1928 ani haléře služného! A přece byl tento úředník vyzván začátkem r. 1928 vedoucím úředníkem ministerstva zdravotnictví, aby vstoupil do služeb tohoto ministerstva. Podal si žádost, aby byl přijat jako smluvní síla, ale žádost nebyla vyřízena. Když ji urgoval, řeklo se mu. že se žádost ztratila. V dubnu 1929 žádost opakoval, ale do dnešního dne žádost vyřízena není a dotyčný úředník vykonává svoje povinnosti v ministerstvu zdravotnictví do dnešního dne zdarma. Že je to schopný úředník, je viděti z toho, že r. 1927 zastupoval ministerstvo na kongresu ve Frankfurtě a v Polsku, r. 1928 na balneologickém kongresu v Baden-Badenu a r. 1929 v Berlíně. Ovšem i zde dostalo se mu úhrady nákladů spojených s tímto zastoupením teprve po ⁵/₄ roku a teprve na zvláštní urgenci. Co zde rozhoduje? Změna přízně, či co jiného?

Máme smysl pro autoritu, máme smysl pro disciplinu, ale autorita se nevynucuje, ta vyplývá ze znalosti věci a z důsledného postupu, vlídného ovšem i sebevědomého, a také z určování práce. Ta se neutvrzuje žádnými komediemi, ze kterých už jest jenom krok ke zneužití úřední moci.

Co tomu řeknete, když vedoucí úředník lázeňského odboru povolá si podřízeného úředníka do Prahy, postaví ho před krucifix a rozsvícené svíce, odříká přísahu a pak po něm chce, protože složil přísahu, aby mu řekl všechno to, co proti jednotlivým vedoucím úředníkům ministerstva zdravotnictví kdekoliv bylo řečeno, a dokonce ještě žádá. aby také řekl, co on sám mluvil o tom úředníku. Na to je tu přísaha? Není to zneužití instituce přísahy samotné, ale také úřední moci? Prosím pana ministra, aby tuto záležitost vyšetřil.

Že se někdy lehkomyslně v ministerstvu zdravotnictví posuzují určité otázky odborné, toho nejlepším důkazem je otázka tatranské reservace. Nejsem odborníkem, ani lékařem, ale mám jisté zkušenosti z poměrů, které jsou v jiných ústavech, jež se zabývají léčením tuberkulosy. Je to rozum, v jádře Tater, podél Cesty Slobody, po obou stranách nejlépe vypravené a nejvíce frenkventované komunikace v Tatrách umísťovati tatranskou reservaci pro tuberkulosní? Ovšem, odborníci řekli také zde své slovo, přirozeně zamítavě, a děkujeme Bohu, že tatranská reservace nestala se skutkem.

Nyní je opět v ministerstvu úmysl vydati propagační publikaci, který naprosto nemůžeme schvalovati. Má býti vydána vědecká propagační publikace v jazyku českém, německém, francouzském a anglickém, která by vědecky zhodnotila a odůvodnila přednosti Tater po všech stránkách a jmenovitě hledí se dokázati jejich léčivá účinnost na základě klimatických předností. Co předpokládá tato věc? Přirozeně náležité dlouhodobé klimatologické studium. My však nemáme klimatologických stanic v Tatrách až na dvě nepatrné soukromé, ačkoliv se léta po nich volá; ani na Štrbském plese, ani. v Tatranské Lomnici ani v Jáchymově není nic podobného. A přece máme vydati vědeckou publikaci, která by měla prokázati léčivý účinek našich Tater a vzbuditi světovou konkurenci. Chceme to dělati naopak: postavíme to na hlavu: napřed budeme rozšiřovati vědeckou publikaci a potom budeme teprve sbírati materiál. Zde je třeba určitého rozmyslu. Musím před tím varovati. Ovšem je nám známo, že ministerstvo zdravotnictví vyplácelo - anebo také ještě vyplácí - za administrativní redakci tohoto díla dokonce cizímu státnímu příslušníkovi zvláštní odměny, takže se toho povšiml i nejvyšší kontrolní úřad. Za to když nově zřízený Svaz horských podniků chce nyní vydati zvláštní propagační plakát a na této edici se zúčastní všichni činitele, ministerstvo zdravotnictví jest ochotno přispěti s podmínkou, že bude vyřízen spor, který má jednatel Svazu horských podniků - ne s ministerstvem zdravotnictví, nýbrž s některými úředníky tohoto ministerstva!

Kapitola pro sebe je správa státních lázní. Podal jsem jménem klubu poslanců národně-sociálních v těchto věcech dvě interpelace: byla to interpelace o kontrole státních lázní 19. ledna 1928 č. 1407/XV a interpelace o drahotních poměrech v tatranských lázních, ohrožujících cizinecký ruch v Tatrách, podaná 24. ledna 1928, č. 1433/XIII. Přirozeně že jsem na tyto interpelace nedostal vůbec odpovědi. Co pak je pro některé pány v ministerstvu zdravotnictví ustanovení §u 67 jednacího řádu Národního shromáždění, podle kterého ministr má do dvou měsíců buď zodpověděti interpelaci, nebo aspoň uvésti důvody, pro které odpověď odmítá! Nestalo se nic: qui tacet consentire videtur. Pro mne je to důkazem, že interpelované případy byly líčeny podle pravdy a že byly toho druhu, že nebylo možno na ně odpověděti jinak nežli kladně. Poněvadž pak ministerstvo kladně odpověděti nechtělo, neodpovědělo vůbec. Nemám času. abych zde interpelace přečetl, ale byl bych velice rád, aby pan ministr zdravotnictví si je dal předložiti, aby se přesvědčil o tom, co se vlastně vytýkalo. Byly a jsou nepořádky ve věcech správy státních lázní. V Lubochni v plné sezóně vypukla ostuda s novým nájemcem; dosazen nový nájemce a v polovině sezóny 1928 musila správa lázní převzíti restauraci sama. Je viděti, že se nepostupovalo opatrně, jak to bývá obvyklé, na základě veřejného vypsání. Tím způsobena byla přirozeně značná škoda a také výroční zpráva z r. 1928 tuto škodu přiznává.