Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

118 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Matoušek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou dodatečně na tento týden sen. Pavelkovi, dr Szilassymu, Vranému.

Předmětem jednání dnešní schůze je:

Prvním řečníkem je pan sen. Stöhr. Dávám jemu slovo.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Dovolím si promluviti ve zcela krátkých rysech o jedné z nejdůležitějších kapitol. Kapitola >zemědělská tíseň<. Chci provésti srovnání mezi poměry zemědělství v tomto státě a poměry jiných stavů. Vycházím z názoru, že panující a stoupající tíseň našeho zemědělství není problémem, se kterým se má vypořádati jen bezprostředně postižený stav sám. Při úzké spojitosti všech hospodářských odvětví našeho státu pocítí se déle trvající a tím hlouběji působící tíseň zemědělská také u jiných povolání a výdělečných odvětví ve státě. Že tento můj názor je správný, potvrzují zprávy o špatném zaměstnání a špatných obchodech jistých oborů průmyslových. Pánové! Vezmete-li do rukou denní tisk. naleznete na počátku týdne celé sloupce oznámení o vyrovnání, konkursech, příročí atd. Je to obraz špatných obchodů a situace našeho hospodářství v tomto státě. Shledáváme však také, že se počet nezaměstnaných v poslední době rozmnožil. Zemědělec není jen producentem, je také konsumentem, vystupuje jako kupec mnohých výrobků domácí průmyslové a živnostenské výroby, stejně jako dodavatel hlavních potravin, i tvoří naše zemědělství základ našeho národohospodářského života. Pokles kupní síly našeho zemědělství projeví se v poklesu poptávky a potřeby průmyslových a živnostenských výrobků, nastane všeobecné zmenšení zaměstnanosti a nastane tím to, co jsem již před tím konstatoval. Takovouto agrární krisi, kterou dnes všeobecně zaznamenáváme, nelze více považovati jen za agrární krisi. Musíme na tuto krisi pohlížeti jako na národohospodářskou krisi. Se slovem krise nejsem také úplně srozuměn. Má-li lékař nějakého pacienta, ukáže se během nemoci okamžik zhoršení, vyvrcholení, jež označuje jako krisi. Lékař označuje toto vyvrcholení nemoci jako krisi. domnívaje se, že se tento stav během nejbližší doby zlepší a že přinese uzdravení. Mluví o katastrofě, nelze-li poměry více změniti, resp. nelze-li je změniti vlivem lékařovým. Nepovažuji panující zemědělské poměry více za krisi, nýbrž označuji je přímo jako katastrofu. Ježto naše zemědělství je zúčastněno asi 40% na výdělečně pracujícím obyvatelstvu našeho státu, představuje činitele, jenž za všech okolností zasluhuje přiměřeného povšimnutí a ohledu a zajisté také jako mocný činitel musí býti oceňováno. Ukazuje se však, že tomu tak není. Tažme se: proč? Poněvadž jsme dodnes nebyli s to, abychom tomuto mocnému činiteli, jejž máme representovati, dopomohli také přiměřeným způsobem k tomu, aby se uplatnil. Význam našeho zemědělství pro národní hospodářství není však vyčerpán číselným podílem na veškerém obyvatelstvu a na obyvatelstvu výdělečně činném. Všude v lidském hospodářství je výživa základem života. V národním hospodářství však, jehož základ výživy zcela nebo převážně spočívá na síle domácí půdy, plní zemědělství nejen velmi důležitý úkol výživy lidu, nýbrž představuje jako odbytiště výrobků domácího průmyslu daleko nejdůležitější část domácího trhu. Na tento poukaz chtěl bych klásti obzvláštní váhu. Zemědělství našeho státu je nosným pilířem našeho hospodářského života, úpadek značné části našeho zemědělství, postihl by a musil by postihnouti a zajisté také otřásti celým hospodářským životem, musil by projeviti nedozírné účinky. Jest jisto, že v žádném stavu povolání stagnace výroby neznamená pokles výroby, jak to zaznamenati musíme právě u našeho zemědělství.

Pánové! Je-li zde anebo blíží-li se nebezpečí, že tam, kde dnes rostou ještě 2 stébla, poroste jen jedno stéblo, že obilí zatlačeno bude borovicí. děje-li se pomalu ale jistě přechod od intensivního hospodaření k extensivnímu. pak vytvářejí se poměry, které jen těžko připustí nalézti východ z krise. Necháme-li dojíti tak daleko, jak jsem naznačil, mohlo by býti snad příliš pozdě, abychom nalezli východisko. Kdo má oči. může seznati, že dnes již při obdělávání našich polí, našich luk, zahrad atd. zaznamenati musíme pomalu úbytek, pokles, že se na budovách objevují citelné nedostatky, že mrtvý a živý inventář spolu trpí nepřízní poměrů. Situace našeho domácího zemědělství je nad pomyšlení špatná. Příjmy dnes nevystačují ani k úhradě režie. Placení daní připadá velmi za těžko a o nějakých úsporách nelze vůbec mluviti. Výdaje naproti tomu rostou rok od roku. Ceny obilí klesly tak daleko, že existence tisíců rolníků je nejtěžším způsobem ohrožena. Právě tak má se věc s pěstiteli řepy, chmele a zeleniny atd. Nemáme jediného odvětví našeho zemědělství, kde bychom mohli říci, že by mohlo ještě dáti nějaký příznivý výsledek konjunktury. Všechna naše výrobní odvětví jsou pasivní, do té míry pasivní, že musíme žíti z podstaty samotné!

Známý rakouský národohospodář ministr dr Hainisch - žádný agrárník ve vlastním slova smyslu, je dnes ministrem obchodu - vypočítal u účtárny zemědělské komory dolno rakouské, že výrobní náklad za jeden q pšenice činí 41.54 šilinků čili 205 Kč a u žita 57.70 šilinků čili 195 Kč. Ale jaké ceny má pšenice ze sklizně 1929 a žito ze sklizně 1929? Cenu 160 Kč a 135 Kč. Dokazuji tím, že výrobní náklady nejsou uhrazeny prodejní cenou. Každý rolník v Rakousku musil při prodeji 1 q pšenice a žita doplatiti 50 Kč. Jaké jsou poměry v Rakousku, stejné, jsou také u nás. Měl jsem příležitost viděti, že se studna vyčerpá, i když je sebe hlubší. Bude možno od domácího zemědělství žádati, aby za těchto poměrů hospodařilo dále, resp. aby mohlo dále hospodařiti? Kdo z poctivě smýšlejících lidí z kruhů spotřebitelských bude moci takovéto poměry označiti ještě za snesitelné? Část našich hospodářských odpůrců mi zde namítne a řekne, že zlepšení cen obilí prospěje jen velkostatkářům a velkým sedlákům, že jen ti mají zájem na utváření vyšších cen obilí, kdežto střední a obzvláště malí sedláci tohoto zájmu podle názoru těchto odpůrců nemají a míti nemohou, poněvadž prý obilí ve vlastním hospodářství sklizené spotřebují ve vlastní domácnosti, částečně spotřebují sami. částečně skříní. V té příčině poukazuji jen na statistiku, kterou pořídil známý národohospodář König v Badenu. V této statistice konstatoval toto: z 28.501 malorolníků prodávalo obilí 16.809, to jest 57%, 6.013 hradilo svou výrobou vlastní spotřebu, to jsou 25%, kdežto jen 5.679 rolníků, t. j. 20%, přikupovalo obilí. resp. bylo nuceno obilí kupovati. Dlužno považovati za omyl. tvrdí-li se, že samozásobitel není dotčen výší ceny obilí. Rolník, který sám spotřebuje obilí, jež kleslo na ceně. utrácí tím část své pracovní síly, své pracovní mzdy. U nás tvoří přece prodej našich výrobků mzdu za naši práci a to, co rolník spotřebuje ve vlastní domácnosti, je částí mzdy za jeho namáhavou práci. Onen rolník byl by na tom lépe. kdyby omezil pěstování obilí, kdyby je raději přikupoval a pěstoval takové produkty, které v ceně ještě tak hluboko neklesly, resp. které ještě, něco vynášejí. Že také to je chybným závěrem, chci dokázati následujícím příkladem. V Rakousku odňata byla část půdy, která není zcela bezpečně výnosná, pěstování obilí a přešlo se v těchto krajinách k chovu dobytka a mlékařství. Co byl následek toho? Veliká soutěž u dobytka, mléka a jiných výrobků projevila.se v poklesu cen. Co pomohou levnější ceny obilí, když při výrobě jiných produktů, jako masa. mléka a mléčných výrobků ceny zase tak stoupnou, že na druhé straně zaznamenati dlužno dvojí ztrátu.

Z této krátké poznámky jasně vysvítá a je prokázáno, jakým nesmyslem je snaha našich hospodářských odpůrců stavěti proti sobě chovatele dobytka a pěstitele obilí. Je nezvratnou skutečností, že veškeré naše zemědělství má a musí míti největší zájem na povznesení cen obilí. Nastává nyní otázka, zdali pak zemědělství vůbec dlužno chrániti celním opatřením a zda by dovoz levnějších potravin nebyl v zájmu konsumentů a průmyslu, který by pak následkem nižších cen získal oproti cizině na konkurenční schopnosti? A také tento názor již předem padá jako chybný závěr. Mezi jednotlivými částmi národů nebo národa resp. mezi stavy povolání jednoho státu existuje nerozlučitelná solidarita zájmů. Tak jako národové anebo národ jednoho státu platí na výživu nezaměstnaných průmyslových dělníků a chrání nezaměstnané dělníky, právě tak musí každý stát chrániti svůj selský stav a nesmí mu dáti zahynouti. (Sen. Kindl [německy]: Vy jste velkokapitalisté! ) Podle vašeho názoru je každý velkokapitalista, také já. Nevím, kde mám v sobotu sehnati peníze, abych zaplatil svým dělníkům. Jestliže jsem to svou pílí, prací rukou svých a svým věděním a schopnostmi dovedl tak daleko, že jsem se mohl postaviti na vlastní nohy, chcete mne proto označiti za velkokapitalistu? Nás rolníky nelze považovati za kapitalisty ve smyslu vašich názorů. (Sen. Kindl [německy]: Ale to přece souvisí s kapitálem!) Začal jsem právě tak jako vy, pane kolego, jako dělník, resp. úředník, a vím přesně, jaké povinnosti jsem měl plniti jako dělník resp. zaměstnanec, a poněvadž jsem je plnil, ježto jsem se stavěl na stanovisko, abych ze sebe něco udělal, budete mi to zazlívati, a přičítati mi to za bůhví jaký zločin? Dělejte to právě tak jako já, snad se vám to také podaří. Musíme míti stále na očích, že hromadění bohatství ne.ní nikterak účelem agrárních cel jakožto ochrany zemědělství. Účel agrární ochrany vrcholí v udržení existence našeho zemědělství, našeho selského stavu. Této úloze a této povinnosti nesmí se chtít žádný stát vymknouti.

Pokud jde o ochranu domácího zemědělství prostřednictvím cel. názory se dnes rozcházejí. Stran této celní ochrany zemědělství chtěl bych podotknouti toto: Při projednávání celních tarifů v roce 1926 bylo snahou pojati do celního tarifu určité sazby na obilí, dobytek a jiné zemědělské výrobky. Ale bylo tím vlastně našemu zemědělství pomoženo? (Sen. Kindl [německy]: Nikoli!) Pravím také, že nikoli. A proč ne? Nesdílím názoru, který zastupujete, pane kolego, a to proto nikoli, poněvadž ve článku 2. bylo nám zase vzato to, co nám při úpravě celního tarifu bylo dáno ve článku 1. Proto nikoli, poněvadž se při uzavírání všech obchodních smluv provádělo čachrování a všechna ustanovení a smlouvy sjednány byly na úkor domácího zemědělství. Doporučuje se namnoze systém klouzavých cel a s mnohých stran se označuje dokonce za ideálnější nežli systém, který ve směru rovnoměrnosti může lépe účinkovati, nežli pevný systém. Moment docílení stejnoměrnosti všech cen za obilí a mlecí výrobky a také za mléčné výrobky je ten moment, který je v zájmu výroby a spotřeby. Zkušenost však ukázala, že široké vrstvy spotřebitelů mnohem lépe a snáze snášejí vyšší, stabilní, konstantní ceny za potraviny nežli kolísající nejistotu, ze které dosud ještě v žádném případě neměly nijaké výhody. Máte-li na mysli krajní body celého cenového hnutí, shledáte, že nejvyšší stupeň zaujímá obchod, nejnižší stupeň pak výrobce. Při kolísání cen nedrží ceny v maloobchodu stejný krok s jinými cenami. Truchlícími jsou spotřebitel a výrobce, smějícím se vždy někdo třetí. Kdybyste řekli: jděme všichni společně na tohoto třetího, pak prohlašuji: půjdu s vámi a ponesu prapor. Pak se shledáme, ale nutno jen projednávati otázku poctivě a otevřeně, tak jakou skutečně jest. Jsme k tomu ochotni, zdali vy také budete k tomu ochotni, uvidíme. Ku podivu však se klouzavá cla v praxi neosvědčila. Naopak, ukázala spekulantům velmi vítané pole působnosti, otevřela spekulaci dvéře dokořán.

Pánové! Jak to vypadá vůbec s naší výživou? Můžeme dnes považovati za jisté, že přes sklizeň z roku 1929, která byla co do chlebovin o 10% menší nežli sklizeň roku 1928, můžeme konstatovati, že jsme úplně zásobeni. Jsou zde dokonce ještě větší zásoby, nežli potřebujeme. Můžeme-li a musíme-li však konstatovati, že naše mlýny a pekárny zpracují jen jednu třetinu domácí pšenice, třetinu kupují z Ameriky a třetinu z východních států a také velké množství dovážejí i z Německa, pak to právě u nás nemůže lépe vypadati. Tážeme se, jak pak je to možné? Proč se nesáhne k tomu nejbližšímu, k domácímu prostředku? Je potřebí zde teprve vytvořiti nějaký zákon? Není hluboce zahanbující, že teprve zákonem musíme nutiti naše státní úřady, země, okresy a obce. aby především kupovaly domácí obili, podporovaly domácí výrobu? Dlužno toho hluboce litovati a promluvím ještě o věci.

Pánové! Ochrana, které se zemědělství dosud dostávalo, nikterak nevyhovuje. Před válkou byla celní sazba 7,50 a 7 na pšenici a žito. Po dobu války byly celní sazby zrušeny a museli jsme potom dlouho čekati, těžce bojovati a rváti se o to, až nám roku 1925 z nutnosti přiznána byla klouzavá cla. Teprve roku 1926 přišla, poněvadž se klouzavá cla neosvědčila, celní novela s tarifními sazbami. Průmysl však dostal již roku 1922 ochranná cla, která činila 15-, 25-, 30krát a ještě více nežli mírové clo.

Vzhledem ke skutečnosti, že se jeden stát po druhém uzavírá celní přehradou, zvyšuje vlastní výrobu a zařizuje vlastní průmysl, musí se také naše snaha v prvé řadě nésti k posílení domácího trhu. S tohoto hlediska dlužno pak od zemědělství požadovati, aby svou výrobu upravilo v tom směru, aby v prvé řadě pěstovalo ty druhy, na jejichž dovoz jsme odkázáni. Na druhé straně však dlužno pokud možno omezovati nadvýrobu, dlužno tedy provésti přeměnu celého způsobu hospodářství. Ale nechť jsou tyto rady sebe krásnější - snad jsou také dobré - jsou pro nás dnes neproveditelné. Proč? Poněvadž ke každé přeměně potřebujeme v prvé řadě kapitálu. Jak mají pěstitelé chmele, kteří do půdy investovali statisíce a miliony, dnes změniti jednoduše způsob hospodářství? Nedostává se kapitálu. Dlužno především vytvořiti podklad, vytvořiti poměry, aby se zemědělské podniky staly výnosnými, to jest aby pro naše výrobky zabezpečeny byly ceny, které s sebou přinášejí stabilisaci poměrů. Víme přece, jak se poměry v praxi vytvářejí. V přítomné době pociťujeme krisi vlastně jen nejvíce v oboru zemědělské výroby. Následkem hojné žně pícnin roku 1929 a malých cen našeho obilí obrátila se velká část našeho zemědělství k chovu dobytka, zejména k chovu vepřů. Pan ministr financí dr Engliš řekl, když se s ním jednalo stran cla na dobytek: Copak chcete? V dobytkářství přece nemáte žádnou krisi? Ale máme teprve čekati, až také tam dojde k pohromě a ceny klesnou? Musíme tomu přece zameziti a vytvořiti poměry, aby k takovéto krisi za žádných podmínek nedošlo. Bylo by krátkozrakou politikou, kdybychom to nechali dojíti tak daleko. (Výkřik (německy): Obilní cla, potom cla na dobytek, to je trochu mnoho!) U vás je najednou příliš mnoho, žádáme-li cla na obilí a na dobytek. Vrátím se ještě k těmto specielním připadám. Snad, pane kolego, nebudeš s to, abys se do toho vpravil, pak Tě poučím a Ty se budeš musit dát poučiti. (Sen. Köhler (německy): Nechám se rád poučiti!) Prosím. Vidíme dnes, že valná část našeho zemědělství se pustila do chovu vepřů. Vidíme, že to ještě pokračuje. Ceny podsvinčat jsou ještě dobré. Zakusil jsem to již kolikrát, když jsem nakoupil podsvinčata a prodával je pak jako masné nebo sádelné vepře, že jsem dostal za jednoho vykrmeného vepře méně, nežli jsem dal za dvě podsvinčata. Což nemáme žádných prostředků proti tomuto škodlivému dovozu? Naše vláda si patrně netroufá a nechce použíti mocenských prostředků, aby přivodila lepší poměry pro naše zemědělství. Kdybychom při dnešním stavu našeho chovu dobytka, na příklad u hovězího dobytka a vepřů, měli zaznamenati ztrátu jen 1 Kč až 1¹/₂ Kč za 1 kg živé váhy, pak znamenalo by to ztrátu přes 5 miliard korun národního jmění. Ztrátu, poněvadž jsme zmeškali učiniti opatření, která by dnes nikoho nic nestála. Myslíte, že se stane zázrak? Rozpětí mezi nákupem a prodejem je dnes již tak velké, že tam najde místo velmi mnoho, že by se tam mohly umístiti věci, které by při dobré vůli bylo skutečně lze umístiti. Konsumenti chovají se oproti zemědělské krisi z části, nevím, jak to mám říci, velmi nevšímavě, ba více nežli to. Nepociťují přece všeobecně ničeho z obrovského poklesu cen zemědělských výrobků. Proč pak? Chléb je skoro stejně tak drahý, jako před půl rokem, je vyroben na základě ceny 230 Kč za žito a dnes máme cenu žita něco přes 90-100 Kč. Snad je to o několik haléřů více. Bílé pečivo se vyrábí na základě ceny pšenice 400 Kč. Ale housky a rohlíky nejsou větší, nejsou lepší a nejsou také levnější. Podívejte se, pánové, ještě na pivo. Není v něm přece skoro nic nežli voda a daně. Chmel stál 3.500-4.000 Kč a ječmen 240 Kč. Tehdy byla pivovarům přiznána dnešní cena piva. Dnes je cena stále ještě tak vysoká, ačkoli za chmel a za ječmen nedostáváme vlastně ničeho. Zde by mohl pan ministr Bechyně nasaditi páky. zde by měl velké pole činnosti. Do této věci měl by se hodně zahloubati. Byli bychom mu vděční, kdyby zde zjednal nápravu. Dostáváme za brambory 15-16 Kč za 1 q. V maloobchodu stojí stále ještě 80-90 Kč. (Sen. Kindl (německy): My hladovíme dále!) Kdo je vinen? Což my jsme tím vinni? My máme býti za to stínáni, když jiní dělají lumpárnu. Stejné poměry jsou na trhu okurek, na trhu zeleniny atd. Anebo se podívejte jednou, jak je to s vínem. V Praze stojí čtvrt litru 6 až 8 Kč. Když někdo vypije tři čtvrtky, hučí mu druhý den v hlavě, protože víno rostlo na schodech sklepa. Starosta Baxa to přece sám přiznal, že se v Praze vyrobí více vína. nežli ho vyrábí celé Československo. Musí to býti? Jsme vždy ochotni pomáhati, jde-li o to, aby skutečně byl zjednán pořádek. Dlužno zasáhnouti tam, kde je toho potřebí. Také zde měl by pan ministr Bechyně pole činnosti.

Rozpětí způsobené meziobchodem stává se, jak jsem se již zmínil, rok od roku větším. Co dostáváme my za výrobky a co musí platiti konsument? My dostáváme sotva 40-45%. V Německu jsou poměry již daleko lepší. Tam dostávají výrobci 65-70%, v Dánsku a v severských státech přes 75%. To nutí k přemýšlení. Zde nutno zjednati nápravu, aby toto velké rozpětí, způsobené meziobchodem. bylo odstraněno. Domníváte se, že veliký počet meziobchodníků žije tak špatně jako my? Tito pánové všichni žijí mnohem lépe než my sedláci. Zde jde muž v květnu na léčení a v červnu nebo červenci jde žena s dětmi na léčení. Podívejte se však u nás na poměry v selských vesnicích. Což pak musíme my býti vždy považováni za předmět vykořisťování oproti jiným? Klademe-li požadavek po zachování existence tohoto základního stavu, který je podkladem kultury ve státě, pak se nám vysmívají. Také o této kapitole ještě promluvím. To jsou neudržitelné poměry. (Sen. Kindl (německy): V Německu dostanete za 3 Kč 1 libru cukru!) Co pak dostáváme my? (Sen. Kindl (německy): Proč pak to nejde u nás?) Zeptejte se prosím, někde jinde. Já bych přece svým dělníkům raději platil dvojnásobně, kdyby mi to bylo možno. Myslíte, že mám z toho potěšení, když vyplácím malé. nízké mzdy? Nemám z toho pražádné potěšení. Z poměrů v průmyslu víme, že náš vývozní průmysl naráží stále na větší potíže, poněvadž státy, které pro nás přicházejí v úvahu jako a vývozní státy, uložily na zboží clo 40 už 100%. To platí pro náš cukr, ječmen, slad. chmel atd. Víme. že ochrana průmyslu znamená ochranu průmyslového dělníka a že bychom všichni mohli zemědělské a domácí potřeby kupovati o 30% levněji, kdyby zde nebylo průmyslových cel v takovéto výši. Víme však také, že by většina našeho domácího průmyslu musila zítra zavříti, kdyby padla průmyslová cla. Jestliže však máme dokonce zákon na ochranu domácího trhu práce, jenž znemožňuje zaměstnávati cizozemské pracovní síly v Československu, pak je příkazem nynější doby, aby také zemědělská práce byla přiměřeně chráněna. Je smutnou skutečností, že konsumní ceny činí mnohonásobek výrobních cen. Zvýšení ochranného cla nepřivedu bude-li přiměřeně prováděno, za žádných okolností zvýšení výdajů konsumentových. Řekne-li se nám, že není zde důvěry pro cla, pak musíme poukázati k tomu, že to spočívá jen na falešném poučení našeho obyvatelstva, a tu dlužno právě poučením pečovati o to, aby zjednáno bylo více porozumění pro národohospodářské otázky a potřeby a aby se tyto potřeby neodbývaly politickými hesly nebo starými thesemi. (Sen. Köhler (německy): Jak možno poučovati dělníka, musí-li každý haléř třikráte obrátiti, nežli ho vydá?) Nám se také nevede lépe. Můj děd chodil ještě v dřevácích, koženkách a s modrou zástěrou. Myslíš, pane kolego, že bychom nemohli zase choditi v koženkách a dřevácích? Ale vy měšťáci budete pak moci sotva choditi v hedvábných punčochách a lakýrkách. To je přece samé žvanění. co vy nám zde chcete vytýkati. (Výkřiky sen. Kindla.) Prosím, nezvyšujte cla, nahraďte nám rozdíl mezi prodejní cenou, a skutečným výrobním nákladem, nám je to jedno. Ochranu výroby dlužno také žádati od státní správy. Což stát učinil dodnes ve vyřizování krise i to nejmenší? Neučinil dosud praničeho. Jak nám stát pomáhal k odstranění krise? Naproti tomu dán byl v Německu úvěr pro družstva, dán byl úvěr pro osev a pro uschování sklizně atd., ministr Schiele přišel s návrhem, aby se zemědělství znovu dalo 200 milionů marek, tedy přes 1¹/₂ miliardy Kč na podporu domácího zemědělství. Co se dalo u nás? Družstva živoří, a když přijdou k ministrovi zemědělství, řekne: Velice rád, ale s ministrem financí Englišem není možno mluviti. U nás nechce nikdo začíti, nikdo si netroufá říci ano neb ne. V prvé řadě dlužno žádati od státu, aby zde zasáhl. Dá-li nám 10 milionů, jaký je tu křik na druhé straně! Tu druzí chtějí hned 100 milionů. Je neštěstím, že poměry se neposuzují tak. jakými skutečně jsou. Řada zástupců průmyslu již prohlásila, že bezpodmínečně nutno pomoci zemědělství a že je potřebí nějakým způsobem odstraniti zemědělskou krisi. Uznali také v kladném smyslu celní otázku. Je nemožno, abychom existovali za nynějších poměrů a cen našich zemědělských výrobků. Na druhé straně putují do ciziny miliony za dovážené zboží, jež by domácí zemědělství mohlo velmi dobře pěstovati a vyráběti, kdyby nám k tomu byla dána také možnost. Projekt reorganisace zemědělských podnikli, nový hospodářský plán, dlužno, má-li také v praxi projeviti účinky, uvésti v soulad s celým produkčním problémem, s problémem změny naší výživy. Nepochopili jsme bohužel stále ještě vážnost situace, jak by toho bylo potřebí. Naše osevní plocha pšenice nevyhovuje úplně. Bude dlužno ji zvětšiti, chceme-li také v této příčině vyhověti poměrům. Nebylo by to žádné umění. Proč? Poněvadž následkem opatření, jež učinilo Německo co do vývozu ječmene a 'sladu, bude nám budoucně nemožno vyvézti do Německa třebas jen l kg ječmene. Musíme změniti způsob hospodaření a pěstovati na místo jedné části ječmene letní pšenici.

Kdežto potřebu hovězího masa hradíme dnes úplně, nebylo dosud možno rozšířiti chov vepřů tak. aby se potřeba sádla a vepřového masa hradila úplně z vlastní výroby. Ale zemědělství se také v této příčině již podstatně změnilo. Nebude více potřebí, aby se měsíčně dováželo za 20-25 milionů Kč hovězího dobytka a za 40-60 milionů Kč vepřů. Do jaké míry můžeme zvětšiti domácí výrobu mléka, zeleniny a ovoce, závisí od toho, do jaké míry se změní konsum. Včera přednesl v té příčině kolega Sechtr velmi případné vývody. Připadá mi to tak směšné a komické, když chodím procházkou po Praze a u stržených bloků domů na plotech vidím sta plakátů >Klášterního tajemství<. když na všech uličních rozích nalézám tuto propagandu >Klášterního tajemství< a kdo ví jakou ještě propagandu. Nalezneme však nějakou propagandu pro mléko? Vynaložil stát již jednou 1.000 Kč na reklamu a propagandu pro mléko? Co všechno nalézáme v té příčino ve Švýcarsku, v Německu, v severských státech? Tam jakmile již vstoupíme na nádraží, nalézáme zdařilou propagandu mléka. A co nalézáme u nás? Není-li potřebí, aby v prvé řadě stát z vlastní iniciativy, aniž by mu někdo ukazoval cestu, věděl a činil, co má činiti? V tomto oboru lze velmi mnoho činiti. Propagandu dlužno však prováděti takovým způsobem, aby plnila svůj účel a aby již v sobě měla záruku úspěchu. Ale tak, jak jsme zvyklí prováděti propagandu, budeme míti jen neúspěchy.

Skutečností je, že ve všech dělnických, zaměstnaneckých a úřednických rodinách slyšeti je stížnosti, že nelze vystačiti s příjmem. Četné výpočty, jež sestavily dělnické organisace uvádějí číselné údaje o příjmech a vydáních. Nehledě k tomu. že dnes rozpětí, způsobené meziobchodem. zdražuje potraviny a v mnohých případech také jiné životní potřeby o sto a ještě více procent, hraje tu význačnou úlohu také neúčelný způsob života, prohlašuji bez obalu, že my všichni žijeme nad své poměry. Nikdo z nás nemůže tvrditi, že žije přiměřeně podle svých poměrů. (Výkřiky sen. Schmambergera.) Také u vás není tomu jinak. Nepovídejte mně nic, žiji ve vašich kruzích. Vím, jak to je. Vyrostl jsem v chebském kraji. Dostával jsem k obědu brambory nebo ječné knedlíky s omáčkou. V neděli kousíček masa, že ho bylo možno odfouknouti. Ale pravý žitný chléb, ráno mléko anebo mléčnou polévku, večer totéž a byli jsme zdrávi. U nás po celý rok nebyl žádný doktor v domě. A jak to vypadá dnes? U dětí mého syna doktor z domu nevyjde. Dnes jsou zcela jiné poměry. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: A Vy jste dnes ještě silný a statný!) Zaplať Pánbůh. Jsem to ještě dnes. To dělá jen výchova, zvyk a spokojiti se s tím, pane profesore, co člověku poměry poskytují.

Příčinou krise, kterou proděláváme v zemědělství, jsou poměry, které jsem nastínil. Musíme se víc a více vedle rostlinné stravy přikloniti také požívání levných živočišných potravin, jako mléka, másla, sýra atd. v zájmu našeho mlékařství. Ve všech oborech, tak v oboru zužitkování ovoce, zužitkování zeleniny, jest ještě mnoho vykonati. Konsumentské organisace nejsou však dnes také tak vyvinuty, aby mohly zasáhnouti a ve styku s našimi družstvy upraviti výrobu a vyloučiti meziobchod. Na obou stranách musí nastati větší činnost, která nemá míti za úkol připraviti o chléb reelní obchod a živnostnictvo - Bůh uchovej, na tomto stanovisku nestojíme, tohoto stanoviska jsme nikdy nezaujímali - nýbrž která má vymýtiti výstřelky, které se dnes projevují ve všech oborech zásobování potravinami, vymýtiti příživnictví. které tyje z nás a z našich těžce vydělaných peněz. Chcete-li se toho uchopiti, zavolejte mne, jsem jedním z těch, jenž s vámi při upravování této otázky půjde stejným krokem.

Stejným způsobem, jako konsumní spolky, nutno však také průmysl a živnosti přesvědčiti o tom, že vzájemné vyrovnání výroby a posílení vnitřního trhu musí býti podstatou naší budoucí hospodářské politiky. Není-li pravda, pane starosto Kostko, potvrdíte mi, že tento poukaz je správný a že je správné, jestliže se postavíme na tuto základnu. (Sen. Kostka [německy]: Rád!) Více než kdy jindy bude potřebí hledati ve všech oborech hospodářského života spojení jednotlivých stavů povolání a na místo hesel postaviti váli ke spolupráci. Nechť jsou sebe lépe míněny velké světové problémy, které hlásají celní mír a konvenci, které navrhují zrušení dovozních a vývozních zákazů, nepřeneseme se přece přes skutečnost: musí se v tuzemsku zavésti nejdříve přiměřené plánovité hospodářství, dlužno posíliti vnitřní trh a odstraniti krisi zemědělskou a vytvořiti tím upevněné národní hospodářství, dříve nežli se můžeme odvážiti k větším problémům našeho hospodářského života. Vycházíme-li však z tohoto názoru, s tohoto stanoviska, pak musí bezpodmínečně nastati vážná činnost. Vezmeme-li do rukou časopisy >Sozialdemokrat< anebo >Kleinlandwirt<, tu shledáme, že tomu tak není. Teprve ve včerejším,>Sozialdemokratu<, v čísle 79., mluví tento list o požadavcích našeho zemědělství a praví, že tyto požadavky jsou ziskuchtisostí agrárního kapitalismu, jenž nyní má opatřením státu býti chráněn za všech okolností před škodou. Za každých okolností že dlužno vyjíti vstříc agrárním požadavkům. Agrárníci že bez jakéhokoliv ohledu na životní a existenční možnosti všech jiných vrstev povolání kladou jen stupňované požadavky.